Zjevení 2,1-7
Výraz vytrvalost je v přepisu na 11 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Zjevení 2Marek 4Židům 4Jeremjáš 2Skutky apoštolů 19Efezským 4Židům 9Zjevení 1Zjevení 19Zjevení 21
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 0:33 Zjevení 2
- 6:34 Zjevení 21
- 20:55 Skutky apoštolů 19,10
- 23:01 Zjevení 2
- 27:02 Efezským 4,27
- 35:48 Židům 4
- 41:58 Židům 9,2
- 52:27 Marek 4,9
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:12Tak vás eh zdravíme z tohoto místa, bratři a sestry. Vypadá to, že eh zástupy bratří, zkušených kazatelů a starších z ostatních sborů jsou na nějakou chvíli vyčerpány, takže tady musím dneska stát já. Tak věřím, že zavděk i eh slovem, které mám připravené, ale věřím, že to není ani tak o tom, kdo tady stojí, ale je to o
0:33Božím slově, které pán Bůh nechal zapsat. A my se dneska společně eh podíváme na jeden text, který byl v podstatě zapsán přímo Pánem Ježíšem Kristem, bysme mohli říct, nebo spíše nadiktován. Eh, já jsem si toho dnešního rána eh, připravil vlastně text ze Zjevení z druhé kapitoly, kde od prvního do 7mého
1:03verše čteme list, který je adresován do Efezu. Eh, já jsem se na tohlencten text vlastně připravoval i v rámci svého studia na ČBI, takže jsem si i říkal, že by bylo škoda nevyužít eh tu práci. e, která zatím stála k tomu, aby, aby to mohlo posloužit. A tak doufám, že se k tomu i pán přizná a tak doufám, že i budeme všichni povzbuzení. Já vás
1:28poprosím, abysme teďko povstali. Já se ještě krátce pomodlím. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za to, že jsi nás přivedl na toto místo ke slyšení tvého slova, Pane, prosíme tě, aby nám svoje slovo otevíral. prosíme tě, aby eh připravil naše srdce k tomu, abysme mohli přijmout úžit užitek, aby se tvoje slovo nevrátilo z
1:52prázdnou. A tak tě prosím i za to, aby j mi dával moudrost, aby ji střežil moje ústa, Pane, a aby ji se pro jméno Pána Ježíše Krista oslavil i skrze to, co jsi nám eh v Božím duchu nechal zapsat. Tak se za to přimlouváme a očekáváme i v tuto chvíli na tvoji milost pro jméno Pána Ježíše Krista. Amen. Můžete se nebo můžete zůstat stát
2:14vlastně a začneme tím, že si přečteme slova, která jsou zde zapsaná. Tedy Zjevení Janovo, druhá kapitola od prvního do 7 verše. Andělu sboru v Efezu napiš. Toto praví ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, které který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů. Znám tvé skutky, tvou námahu i tvou vytrvalost. Vím, že nemůžeš snést
2:46zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoli, ale nejsou. A shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno a nezemdlel jsi, ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl. Učiň pokání a začni jednat jako dřív. Neli, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým
3:12svícnem z jeho místa, jestliže neučiníš pokání. To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolajitů, které i já nenávidím. Kdo má uši, slyš, co duch praví s borům. Tomu, kdo vítězí, dá míst ze stromu života, který je v Božím ráji. Tolik ze čtení Božího slova. Můžeme se posadit. Pro začátek si uděláme jenom
3:41takové velmi krátké zasazení do nějakého historického kontextu. Píše se rok přibližně léta Páně 95. Jan poslední žijící apoštol se nachází na ostrově Patmos, což je asi 16 km dlouhý a v nejširším místě 9,5 km široký ostrov. Jedná se o neúrodný a nehostinný kus skály uprostřed moře. Jedná se o trestaneckou kolonii pro nepřátele
4:09římského impéria, kde byli vězni využíváni k náročné práci v hlubokých dole, dolech a v nitských podmínkách. A tak když my čteme ve zjevení, že eh Jan píše, že se ocitl na eh ostrově Patmos pro jméno Pána Ježíše Krista, pro zvěstování, tak si řekneme, no tak prostě byl eh na ostrově Patmos. Ale Jan tam nebyl na dovolené. Jan si neužíval
4:36moře. Eh Jan tam byl jako zločinec. Ján již stařec možná kolem 90 let se zde na sklonku svého života ocitá jako trestanec, který se provinil tím, že věrně zvěstoval Boží slovo a svědčil o Ježíši Kristu. Do svého zatčení Jan eh pobýval právě v Efezu, sloužil místnímu sboru, ale také dalším společenstvím v okolních městech a věrně hlásal
4:58evangelium. A právě pro svou věrnost se na sklonku vlády císaře Domiciána stal vyhnancem na ostrově Patmos. Dle historika Eusebia se potom nakonec Jan byl z vyhnanství propuštěn císařem Nervem během jeho 16 měsíční vlády mezi lety 96 až 98 a podle tradice se Jan poté vrací do Efezu, kde někdy po roce 98 umírá během vlády císaře Trajána.
5:25A právě v tu chvíli, když byl Jan na ostrově Patmos, když prožívá pravděpodobně nejtěžší období svého života, kdy je jeho iž staré zesláblé tělo vystaveno nelidským podmínkám trestanecké kolonie, která si vybrala i mnoho životů na těch lidech, kteří tam vlastně byli v podstatě mučení a zneužíváni k práci a kde museli šest dní
5:47v týdnu eh těžce od rána do večera pracovat. Tak Jan jedné neděle dostává zjevení od svého Pána Ježíše Krista, aby je zaznamenal a poslal sedmi církvím v malé Asii, sedmi skutečným církvím v daném čase ve skutečných městech a skutečným věřícícím v těchto sborech. Tyto sbory ale zároveň reprezentují církev jako takovou a sbory
6:11jako jsou Efes, Smirna, Pergamon, Tiaty Sardy, Philadelphie a Laodicia existují napříč historii církve a našli bychom je i v dnešní době. A tak když se budeme zamýšlet nad listem do Efezu, pamatujme, že primárním adresátem sice byl efezký sbor a věřící v něm na konci prvního století, ale Boží slovo zaznamenané v tomto listu,
6:34Kristovo slovo, stejně jako v dalších, má co říct i dnešním věřícím a jistě i nám. A tak když jsme si řekli něco možná o takovém řekněme historickém kontextu, tak se pojďme podívat na na autora a na adresáty. A byť v tom textu je to obráceně, tak já začnu autorem. Ve Zjevení Janově 21 čteme: "Andělu sboru v Efezu napiš. Toto praví ten, který pevně
7:01drží těch sedm hvězd ve své pravici, který prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů. Pisatelem knihy Zjevení je apoštol Jan. Avšak minimálně v případě těhle sedmi listů a asi nejen jich by bylo příznačnější Jana spíše než jako pisatele označit za písaře. Již v první kapitole se prolínají slova Jana, který zaznamenává a popisuje, co prožil, co
7:27viděl a slova Pána Ježíše Krista, která Janovi řekl a on je poté v podstatě cituje. List do Efezu, podobně jako ostatní listy, začíná slovy: "Andělů sboru do Efezu, napiš toto praví ten." Slova, která zde čteme, jsou přesná slova Ježíše Krista, který je doslovně nadiktoval Janovi a ten je doslovně zapsal. Eh, mimochodem, Janovo autorství knihy
7:53Zjevení bývá občas zpochybňováno na základě určitých rozdílů stylistických mezi knihou Zjevenění a dalšími Janovými spisy. Ale s ohledem na to, že kniha Zjevení je eh světe divse, zjevením předaným Janovi, kde velmi často prostě cituje, co mu bylo řečeno, aby to zapsal, to není až tak překvapivé. Jako autora našeho dnešního textu, tak
8:18je třeba označit Pána Ježíše Krista, který se také sám představuje jako ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici a který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů. Tato Kristova charakteristika je obsažena už vlastně v první kapitole zjeveniví, kde Jan popisuje, jak to vypadalo, jak to prožil, když se setkal
8:41s oslaveným Pánem Ježíšem Kristem. Jan píše od 10. verše v první kapitole. V den Páně jsem se ocitl v duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který říkal: "Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: do Efezu, do Smirny, do Pergama, do Tiatir, do Sart, do Filadelfie a do Laodiceje." Obrátil jsem se, abych viděl
9:08hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně, jeho nohy podobné bronzu rozžavenému v peci a jeho hlas jako
9:33zvuk, zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle. Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý i položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se, já jsem první i poslední, ten živý. Byl jsem mrtvý a hle žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti
10:02i podsvětí. A tak my vidíme Jana, jak zde popisuje oslaveného Pána Ježíše Krista, který se mu v den Páně v neděli zjevil. Popisuje zde slavnou, majestátní a zároveň hrozivou a strach budící podívanou. Scénu takovou, že když jí byl svědkem, tak padl k jeho nohám jako mrtvý. K tomu mě napadá, že čteme u proroka Amose. Lev zařval. Kdo by se
10:34nebál? Panovník Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval. A taky možná nebo určitě na místě otázka, jak my dnes vnímáme našeho Pána Ježíše, jestli máme bázeň, jestli si uvědomujeme, kdo vlastně je náš Pán. V sedmi listech z knihy Zjevení se Pán vždy představuje některými z charakteristik, které jsou Janem představeny v té první kapitole. A
11:02vždycky ta daná charakteristika nějakým způsobem e souvisí s tím, možná s tím klíčovým, co Pán chce svému danému sboru říci. A když se Kristus představuje v Efezu, tak zdůrazňuje, že on je tím, kdo pevně drží těch sedm hvězd a kdo se prochází uprostřed těch sedmi svícnů. Pán sám pak v první kapitole vysvětluje, co to znamená. A říká nám,
11:29že hvězdy jsou andělé sedmi sborů a svíc oni sbory. A tady Kristus je ten, kdo drží pevně ve své pravici tyto anděly nebo posly a kdo se prochází mezi sedmi sbory, tedy ten, kdo je uprostřed svojí církve. Efeským je připomenuto, že jejich pánem je mocný, slavný a také bázeň budící Boží syn, Bůh sám, který má veškerou moc
11:54nad všemi sbory a pevně drží ve své ruce naprosto všechno, co se týká jeho církve. A jak uvidíme později v pátém verši, neříká to nadarmo, ale říká to proto, že to znamená, že v jeho moci je jakýkoliv sbor zachovat a nebo zničit. To samé bychom si měli připomínat i my. To nejsou slova pouze pro efeské. To nejsou slova, která platily pouze v roce
12:2295, ale jsou to slova, která platí neustále. Kristus i v dnešní době má plnou moc nad svou církví, nad všemi sbory, nad jejich věří, nad jejich staršími, nad jejich kazateli a nad každým věřícím. A teďko, když víme, kdo je autor, tak se pojďme podívat na to, komu píše. Je potřeba se zamyslet nebo udělat si i takový obraz o efeském
12:52sboru. Ta adresa toho dopisu by byla nadepsaná andělů sboru do Efezu. To řecké slovo, které je zde použito angelos, znamená prostě posel. A může odkazovat jak na nebeského Božího posla, tedy anděla, tak jak to známe v češtině, tak na lidského posla. A je pravda, že v novém zákoně todle slovo skoro vždycky znamená anděla, ale není
13:17to vždycky. Stejné slovo totiž popisuje Jana Křtitele jako posla poslaného před Pánem, jak vidíme v evangeliích. Stejné slovo popisuje učedníky Jana Křtitele, které poslal k Pánu Ježíši Kristu, aby zjistili, jestli je Mesiáš. Stejné slovo popisuje učedníky poslané Pánem Ježíšem Kristem napřed do samařské vesnice. A stejné slovo používá
13:43Jakub, když mluví o zvědech nebo poslech, které Rachab zachránila. Význam slova Angelos tak určuje především kontext. A tak je na jedné straně možné rozumět zde skutečného anděla, který nějakým způsobem bdí nad efeským sborem, ale nevypadá to moc pravděpodobně. Jednak neexistuje žádný jiný text, který by něco takového
14:06nějakým způsobem naznačoval nebo dokládal. Andělé také nikdy nejsou církevními vedoucími a nejsou zodpovědní za stav konkrétního sboru. Nikde nečteme o tom, že by andělé měli činit pokání, protože Boží andělé pokání nepotřebují a padlým andělům nepomůže. A je tak velmi nepravděpodob je také velmi nepravděpodobné, že by Bůh
14:31syn, vládce všech andělů něco zkazoval andělům přes člověkem napsaný dopis. A z toho důvodu je rozumné předpokládat, že dopis byl adresován lidskému poslu, možná nějakému zástupci eh efeského sboru, který byl poslán za eh Janem na Patmos. možná nějakému staršímu, nějakému člověku velké autority v tom daném sboru, možná kazateli. Ale v
14:59konečném důsledku jsou adresáty všichni věřící v Efezu. Není to dopis pro jednoho člověka, je to dopis pro společenství a je to dopis, u kterého se počítalo s tím, že ho nebudou číst jenom v Efezu. A tak je potřeba rozumět tomu, že to, co tady pán říká, není pro jednoho konkrétního člověka, není pro jednoho staršího, není to pro jednoho kazatele.
15:27Je totiž pravda, že starší s bodu jsou zodpovědní za jeho stav do té míry, do jaké jsou schopni ovlivnit jej svým vedením a svým vlastním příkladným životem. Stav sboru ale také a především závisí na ochotě a poslušnosti jednotlivých věřících, kteří se buď nechají a nebo nenechají vést. Když se podíváme na efeský sbor jako
15:50takový, tak bysme těžko hledali srovnatelný s ohledem na jejich duchovní dědictví, na jejich duchovní základy. Efezký sbor začal vznikat jako ovoce služby apoštola Pavla během jeho druhé misijní cesty, kdy zde sám nějaký čas sloužil, evangelizoval a následně zde zanechal akvilu a pristřilu, které s sebou přivedl. Potom odešel dál a oni zde působili.
16:15Působil vlastně nadále v Efezu. Potom do Efezu přišel Apolos, Žid, který byl původem s Alexandrie, muž výmluvný a zběhlý v písmech, který byl vyučen v Pánově cestě. Mluvil svroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jen křesťanův. Aquiela a Priscila, kteří už byli v Efezu, se, ho ujali a ještě přesněji ho vyučili v evangeliu. A
16:38tenhle Apollos, který vešel v podstatě z Efezu, poté odešel do Řecka do Achaje, kde velmi prospěl těm, kteří uvěřili, neboť rázně na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z písma, že Ježíš je Mesiáš. Tohle všechno bysme se dočetli ve skutcích v 18. kapitole. Potom během své třetí misijní cesty Pavel přišel znovu do Efezu a nalezl zde
17:01asi 12 učedníků, které vyučil hloběji v evangeliu, pokřtěli ve jménu Ježíše Krista a potom tři roky zůstal, sloužil, kázal a evangelizoval, než opět odešel do Makedonie pobouři vyvolané řemeslníky, kteří se cítili být ohroženi Pánov Pavlovou službou kvůli jejich živobytí založenému na výrobě model bohyni Artemis. Jejich byznys zkomíral,
17:26protože Pavel věrně sloužil a protože Pán přidával další věřící. Později na své cestě do Jeruzaléma se Pavel už v Efezu sice nezastavil, ale nechal si domeléu zaválat Efezské starší, aby se s ním, s nimi naposledy setkal. Dal jim pokyny, jak si mají počínat jako strážci stáda. Dal jim varování, rozloučil se s nimi a
17:50řekl jim, že již více jej nespatří. Později byl pastorem efeského sboru Timoteus, Pavlov učedník a syn ve víře, který byl Pavlem sám instruován, jak si má této službě počínat. Během svého vězení v Římě pak Pavel posílá do Efezu dalšího svého učedníka Tychika, aby jim doručil jeho dopis a aby jim posloužil. A nakonec sám Ján, poslední žijící
18:14apoštol Ježíše Krista, sám pobýval a sloužil v Efezu až do svého zatčení a vlastně i po svém propuštění. Takový je základ efeského sboru. To je výčet velikánů víry, které Kristus poslal, aby tenhleten sbor vznikl a aby zkvétal. A do jakého prostředí je poslal? Jaké město nebo jaké místo byl Efes. Efes, ač nebyl nějakým hlavním
18:45nebo samosprávným ústředním centrem malé Malé Asie, tak byl největším městem v Malé Asii. V latině byl označován jako Luminasia, světlo Asie. Byl zde největší přístav v Malé Asii. Kdybyste ten přístav dneska hledali, museli byste jít 5,5 km dovnitrozebí do od dnešního pobřeží, protože eh řeka, která ústila do tehdejšího přístavu, Malý Menderes nebo
19:16Kajestros, eh vlastně postupem času nanesla takové množství sedimentu, že ten přístav už je dneska pevnina. I kvůli tomhle přístavu se v Efezu střetávaly čtyři významné obchodní cesty. Efes byl nazýván tržištěm Asie. Dá se říct, že cokoliv mělo možná z Říma nebo z Řecka se dostat do malé Asie nebo do Asie vůbec, pravděpodobně muselo
19:43projet Efezem. A stejně tak naopak. Co se vlády týče, ač pod římskou nadvládou byl Efes v podstatě svobodným městem, těšil se autonomii a ve městě nebyli umístěni žádní římští vojáci. Efes byl také náboženským centrem. Byl zde chrám Boheni Artemis. 115 m dlouhý a 55 m širokých rán, celý postavený z mramoru. Ta vnitřní možná svatyně bysme
20:10řekli, která obsahovala sochu Artemis, byla zdobena drahokami a vzácnými kovy a obklopovalo jí 125 18 m sloupů. Ve své době byl chrám jednou z největších staveb světa a byl považován za jednu z nejkrásnějších a stal se tak jedním ze sedmi dívů starověků. Artemis byla jednou z nejvíce uctívaných bohyní řeckořímského světa. Na jejím
20:33uctívání se v Efezu podílal nespočet kněžek, eunuchů, chrámových prostitutek, hudebníků a tanečníků. Její uctívání mimo jiné zahrnovalo opíení, sexuální nevázanost, híralosti a další věci, které jak Pavel do Efezu napsal, nemají být mezi křesťany ani zmiňovány. Vrostřed takového města vznikl z 12 učedníků, kteří do Pavlova
20:55příchodu ani neslyšeli o Duchu svatém sbor, který věrně hlásal správu evangelia. A to takovým způsobem, že všichni obyvatelé Asie uslyšeli Pánovo slovo, jak pčteme ve Skutcích. 19:10 a od 11. verše eh čteme o efeském sboru a vlastně o těch jeho počátcích. A Bůh skrze Pavlovi ruce konal neobvyklé mocné činy, takže i nemocné odnášeli,
21:21takže i na nemocné odnášely šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. Také někteří potulní židovskí zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali:„Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel. To činilo sedm synů nějakého Skévy,
21:42židovského velekněze. Zlý duch jim však odpověděl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?" A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. Dověděli se o tom všichni Židé a řekové, kteří bydali v Efezu i padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. A
22:04mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli otevřeně. Přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a předevšemi je pálili a spočítali jejich cenu a shledali hodnotu 50 000 stříbrných. Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo. To byl efeský sbor. To byl sbor uprostřed jednoho z nejvíce
22:29zvrácených apohanských míst v tehdejším světě. A pán skrze svoje učedníky na tomhle místě postavil svíceň, aby svítěl ztraceným na cestě ke spáse. Když půjdeme dál eh tímto listem od Pána Ježíše Krista, tak uvidíme takové vysvědčení Efezích. A tak se podívejme na to, jak efeský, jak se na Efezký sbor dívá Pán církve. A nezapomínejme na to,
23:01v jak hrozivém městě tento sbor byl a do jaké duchovní tmy měl svítit. Zjevení 2 až 3. Znám tvé skutky, tvou námahu i tvou vytrvalost. Vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoli, ale nejsou a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno a nezemlel jsi.
23:26Kristus efezské zná a ví o nich všechno a stejně tak o nás. Efezský sbor byl sbor, kde bylo co chválit a nebylo toho málo. Jednalo se o společenství lidí, kteří se namáhali pro Boží dílo, kteří projevovali svou víru ve skutcích a kteří v tom byli vytrvalí, kteří nezemlívali, nebyli líní, nebyli lhostejní, ale naplno se zaměstnávali
23:54Božími věcmi a službou. Můžeme se ptát sami sebe, jestli bychom snesli srovnání s efeským sborem. Kdyby měl Kristus poslat dopis nám, byla by tam vůbec nějaká řeč o skutcích, o námaze a o vytrvalosti? Smutnou pravdou je, že největší námaha, na kterou se mnozí z dnešních křesťanů zmůžou, je v neděli ráno vstát, jen tak tak přijít do
24:21sboru, nechat si posloužit, nechat se duchovně nakrmit a pak rychle zmizet domů. Někteří se nezmůžou ani na to. Mají internet. Je mnoho těch, kteří rádi konzumují, rádi přijímají, rádi posuzují, ale sami nikdy nic nedají, nějak neposlouží, nikdy nepřiloží ruku k dílu. Někteří ani nikam nepatří a křesťanství je pro ně duchovní turistika
24:45bez závazku. Ne tak efeští. Slovo, které zde máme přeloženo jako námaha, kópos, znamená dřina. těžká práce, která vysiluje a bolí a efeští v tom vynikaly. S vytrvalostí dennodenně a s vypětím všech sil konali s skutky spravedlnosti. Vyučovali, zvěstovali, sdíleli se s potřebnými, sloužili si navzájem. Jakákoliv služba vás napadne,
25:14oni dělali. nesli Kristovoho a pracovali na Boží vinici. A tak se můžeme ptát my, jak jsme na tom, jak jsou na tom naše skutky, naše námaha, jak je na tom naše vytrvalost. Ale eh tímto chvála nekončí. Pán Ježíš pokračuje a říká: "Vím, že nemůžeš snést zlé
25:44lidi." A tak možná nás napadne, že to znamená, že nemohli snést nikoho z Efezu. Vždyť Efez, to byli samí modláři, samí hříšníci, tam byli samí zlí lidé. Ale to není to, co to znamená. Znamená to, že v efezkém sboru nebylo místo pro hřích. V efezkém sboru nebylo místo pro ty, kteří chtěli hřešit. Nebylo tam místo pro ty, kteří chtěli
26:13setrvávat v tom všem, co bylo tak běžné všude okolo v jejich městě. Efeští věděli, co je hřízač. Věděli, z čeho byli sami zachráněni. Pavel v listu Efezkým 21 až 3 Efezkým píše a připomíná: "Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy. Z nichž jste k v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa,
26:40podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla. Dělali jsme, co se líbilo tělu a mysli. A tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu, tak jako ostatní. A tak my vidíme, že efeští věděli, odkud byli vytrženi a v žádném případě se nehodlali tam
27:02vrátit. Rozhodně neměli v plánu dopustit to, aby hřích pronikl do jejich sboru. Věděli, že trocha kvasu prokvasí celé těsto a podle pokynů Pavla s Efeským 4:27 nedávali místo ďáblu. Kdy se v jejich středu objevil hřích, netolerovali to, ale v souladu s písmem jednali, káznili, napomínali, když bylo potřeba, vylučovali. To není moc v souladu s
27:30dnešním voláním po tolerantní a otevřené církvi, s tím otevřeným deštníkem a aby byla co největší střecha, aby se tam všichni vešli. Ti, kteří jsou, ti, které dnes nenechává hřích chladnými, jsou často označováni za zákonníky, za lidi bez srdce, bez lásky, někdy za manipulátory a často těmi, kteří nejen že sami soustavně hřeší, ale také v tom
27:56ostatní podporují a povzbuzují je. A tak se můžeme ptát zase obrátit to směrem na na sebe, jak jsme my citliví k hříchu a v první řadě k hříchu v našem vlastním životě, ale samozřejmě i k hříchu bratří a sester v našem společenství. jestli si stejně jako efeští uvědomujeme, z čeho jsme byli zachráněni, z čeho jsme byli
28:22vytrženi, že jsme byli mrtví pro svá provinění, že jsme žili v žádostech těla, jestli si uvědomujeme a stejně jako efeští toužíme se jestli si uvědomujeme, jakou jaký vliv, zhoubný vliv má hřích na společenství a na svědectví Pána Ježíše Krista tomuto světu. V efezském sboru hřích neměl místo a neměl by mít místo ani v žádné jiné
28:53církvi. Další věcí, která s tím souvisí, za kterou Kristus efezské chválí, je jejich schopnost rozlišovat. Pán Ježíš říká:„Vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoli, ale nejsou a shledal jsi, že jsou lháři. Efeští byli schopni rozpoznat falešné učitele a nedávali jim prostor ve svém sboru. Jaká je ale podmínka pro
29:21rozlišování? Může rozlišovat každý? Může každý člověk od narození rozlišovat, co je dobré a co je zlé? Co je pravda a co je lež? Nemůže. Podmínkou pro schopnost rozlišování je znalost zdravého učení. Jestliže neznáme pravdu, tak nepoznáme ani lež. Efeští pravdu znali. Od samého začátku vzniku jejich sboru byli vyučováni ve zdravém učení. Byli vyučeni
29:52Akvilou a Priscelou, Apolem, Pavlem, Timotem, Tichikem a Janem a nadále se i sami vyučovali ve zdravém učení a zkoumali písma. Vypadá to, že efeští starší si vzali k srdci Pavlova slova a jeho varování, když se s nimi v Milétu loučil a říkal jim: "Dávejte pozor na sebe a na celé stádo. V nimž vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste pásli
30:16Boží církev, kterou jsi získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. A nyní
30:42vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vzbudovat a dát vám dědictví. mezi všemi posvěcenými. Pavel je varoval. Pavel je svěřil Pánu Bohu a Pavel je svěřil jeho slovu. A Pavel také napsal Titovi, nevím, jestli to v Efezu četli, ale možná ano. Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce. Ne samolibý, ne
31:11popudlivý, ne pian, ne rváč, ne zjištní, ne, ale pohostinný, milující dobro, rozvážný, spravedlivý, zbožný, ukázněný. Musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. Tohleto efeští dělali, tohleto efeští uměli a za tohle jsou efeští
31:35chváleni. A i v dnešní době se najdou lidé, kteří se prohlašují za apoštoly a proroky a svádějí důvěřivé duše na cestu klamů. A jediná obrana proti tomu, aby křesťan podlehl, je setrvávat v slově a poznávat pravdu. Na ten závěr toho výčtu chvályhodných věcí v efezkém sboru Kristus konstatuje: "Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno a
32:06nezemdlel jsi." A tak logická otázka, nevyhnutelná otázka pro nás o 1930 let později zní, jestli to samé platí i o nás. Kdyby nám Kristus měl vystavit vysvědčení jako sboru, stálo by tam, že máme vytrvalost, že snášíme těžkosti pro jeho jméno a přesto všechno v našem následování a službě nezemdlíváme. Když se podíváme na
32:34duchovní základského sboru, na to, na čem všem stavěli. A když se podíváme na to, za co všechno jsou chválení, možná je tam určitá paralela s českou církví obecně. My jako Češi máme, co se křesťanství týče, k čemu se vracet. Máme na co vzpomínat, máme na co být hrdí, co se v minulosti
33:05týče. Otázka je, jestli tomu tak je i dnes. Obávám se, že hodnocení Pána Ježíše Krista by tak dobré nebylo. A jedním z důvodů, proč by to třeba tak bylo i u nás, jsem i já sám. A tak každý vzkoumejme sami sebe. Smyslem totiž není nasadit sebevědomý obličej a přesvědčit všechny ostatní o tom, že se mnou je všechno v pořádku. Protože i kdyby se nám to
33:30podařilo, i kdybychom všechny přesvědčili o tom, že u nás není žádný problém a nebyla by to pravda, tak Pána Ježíše Krista to nepřesvědčí. Kristus zná pravdu a pozná lež. Naší snahou totiž nemá být přetvářka a tváření se jako dokonalí křesťané. Naší snahou má být náprava toho, co na ní správné a utužení
33:58toho, co správné je. Když se vrátíme k Efezkým a k poselství Pána Ježíše Krista k nim, tak se nám vlastně zdá, že dosud bylo všechno v pořádku. Řekli bychom, že efeští dali laďku hodně vysoko. Kdyby takový sbor byl možná v našem městě, všichni bysme tam chtěli být. Ale ani tahle laťka nestačí. Sbor, který věrně sloužil,
34:27věrně hlásal, věrně snášel těžkosti pro Kristovo jméno, který věrně setrvával bez zdravém učení, rozpoznával falešné učitele a který držel hřích. Jak daleko jen to šlo od svých zdí, slyší od svého Pána jednu z nejhorších věcí, jakou mohl slyšet. Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl,
34:49učiň pokání a začni jednat jako dřív. Neli, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže neučiníš pokání. Kristus pohlédl na efeské a Kristus prohlédl skrz všechny skutky, všechnu námahu, všechny dobré věci a zdravé učení efeského sboru a v jejich srdci uviděl něco znepokojivého. Jejich láska, kterou k
35:15němu dříve chovali, ochladla. Všechny ty dobré věci, za které byli chváleni, už nebyly činěny z lásky ke Kristu. Zapomněli, jak to bylo na počátku. zapomněli na to, proč dělají to, co dělají. A tak z toho plyne, že skutky nestačí, služba taky nestačí, vytrvalost nestačí, správná doktrína nestačí, pokud chybí láska k Pánu. Ať děláme cokoli,
35:48jestli naše srdce nehoří láskou k našemu Pánu, tak máme problém. Protože Ježíš Kristus, ten, který má pevně ve své pravici všechny sbory, proti nám něco má. Autor listu Židům ve čtvrté kapitole ve 12. verši píše: "Neboť Boží slovo je činné, je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. pronikáž až do
36:17rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A tak nás možná napadá, co s tím má společného Židům 4:12. Pán Ježíš má jedno jméno z mnoha, které čteme například ve zjevení 19:13. Tam o Pánu Ježíši čteme: "Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je slovo Boží." Janovo
36:48evangelium začíná, že na počátku bylo slovo. A kdo byl, kdo bylo to slovo, co se stalo tělem? Byl to Kristus. A tak Kristus, který je sám Božím slovem, také sám rozsuzuje a posuzuje myšlenky a postoje našeho srdce. Kristu není jedno, jaké jsou naše motivy a proč děláme to, co děláme. Kristus vidí za naše výsledky. Kristus vidí za
37:15to, co vidí člověk. Protože člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce. Jejich duchovní život se změnil v chladnou doktrinální ortodoxii. Žár první lásky z jejich srdcí zmizel. Podobně tomu bylo i s Božím lidem Izraelem. Když čteme u Jeremiáše 2:2 slova Hospodina, jdi a volej k Jeruzalému, toto pravý Hospodin. Pamatuji na
37:45tebe, na tvou, na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnou, když jsi za mnou chodila pustinou, zemí neosetou. Hospodin pamatuje na to, co v té době již byla minulost. Izrael opustil svou oddanost. Izrael opustil lásku svého zasnou. Izrael už nechodil za Hospodinem
38:19pustinou. Možná děláme všechno správně, ale naše srdce už pro Pána nehoří tak, jako dřív. A tak otázka je, co s tím? Jak obnovit první lásku? Co pro to udělat? Jak to nabudit? Nemáme nic nabuzovat. Máme se rozpomenout, odkud jsme spadli a učinit pokání a začít jednat jako dřív. To jsou slova do Efezu, to jsou slova do dnešní církve.
38:48Vrať se zpět. Vzpomeň si, jak drahý ti byl Kristus, když tě zachránil. Jak tvoje srdce hořelo, když tě obrátil. Vzpomeň si, jakou radost jsi prožíval, když jsi byl znovuzrozen. Rozpomeň se, jaké to bylo, když jsi Kristu sloužil ne ze zvyku, ale z lásky. Rozpomeň se, jaký jak jsi byl ochoten se pro Krista vzdát čehokoli a následovat
39:11jej kamkoli. Když mluvíme o efeským, možná bysme mohli říct efeští, rozpomeňte se na skutky 1919, kde čteme a mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a předevšemi je pálili a spočítali jejich cenu a shledali hodnotu 50 000 stříbrných. Když Efeští, někteří z nich
39:38na počátku uvěřili, nebylo jim zatěžko vynést na sebe všechnu špínu, aby oslavili Pána Ježíše Krista a ukázali všem, z čeho byli zachráněni. Nebylo jim zatěžko se vzdát věcí, které stály nemalé prostředky, protože poznali Krista, zamilovali si jej. a byli ochotni se pro něj vzdát úplně všeho. 50 000 stříbrných. To je mzda za 137 let práce,
40:06pokud byste nemuseli nic jíst, pokud byste si nemuseli hradit žádné ubytování ani nic jiného. Ten zápal byl ale pryč. Přišel chlad. A tak, pokud zažíváme ochladnutí i my, pokud vidíme, že naše srdce nehoří láskou pro Krista jako dřív, rozpomeňme se a navraťme se. Čiňme pokání z toho, že nemilujeme našeho Pána tak, jak
40:32bychom měli a začněme jednat jako dřív. Rozmíchejme lásku, kterou jsme nechali pohasnout, protože Neli, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa. jestliže neučiníš pokání. To slyšeli v Efezu. Nenapravíte-li se, váš sbor skončí a neskončí sám. Já Kristus ho
41:03skončím. Já s ním pohnu z jeho místa. Ten, který drží sedm hvězd a prochází se mezi sedmi svíc. Jeden z nich uhasít. Ne náhodou Kristus na začátku listu uvedl pr se uvedl právě takhle a ne náhodou jsou v Janově zjevení sbory znázorněny jako svíc. Když se podíváme zase na chvilku do řečtiny, tak slovo svícen, nevím, jak
41:33se to správně čte, Luchnia je Lichnia, děkuju. Je v novém zákoně používán ve třech významech. A ten první nejběžnější vidíme v evangeliích, kde ho pán Ježíš používá doslovně prostě jako svýcen, jako tu věc, kterou máte v pokoji, abyste viděli. Jako tu věc, jejímž účelem je osvěcovat místnost, aby ti, kdo vchází,
41:58viděli. Stejně tak je to ještě v Židům 9:2. Potom je druhý význam, který jsme viděli dneska a vidíme ho pouze ve Zjevení. Zjevení 1, 113, 21, 25 a 220. A ve verši 21, v kapitole 1, verši 20, je nám vysvětleno, že ty zmíněné svícy reprezentují těch sedm církví v malé Asii. Pak je ještě jeden význam, který vidíme ve Zjevení 114, kde z kontextu
42:23vyplývá, že zmíněné svítny jsou dva svědkové, kteří mají prorokovat a konat divy. A je naprosto zřejmé, že druhý a třetí význam odkazují na ten základní, tedy svícnu, který svítí lidem ve tmě, což popisuje to, jaká je úloha božích služebníků a církve ve světě. Svítit a svědčit. Svícem, který ale neslouží tak,
42:52jak má, ten bude svým majitelem uznán za nepotřebný, bude uhašen a bude odstraněn ze svého místa. A věřme, že pán Ježíš Kristus o církev, která svého Pána nemiluje, nestojí. Když jdeme dál, nacházíme ale ještě něco k dobru. Pán Ježíš se v závěru po téhleté zdrcující části, kterou si ani
43:25neumím představit, že bysme takový dopis dostali v Jablonci, tak se vrací opět ke chvále. Ještě jedna věc, ještě jednu věc na nich shledal, kterou mají k dobru a říká jim: "To máš však k dobru, že nenávidíš skutky nikolajitů, které i já nenávidím." Efezský sbor v souladu s těmi předchozími ctnostmi vynikal nenávistí k tomu, co
43:55nenávidí také Ježíš. Skutky nikolajitů. Slovo nikulaité nebo v některých příkladech mikulášovci označuje se k tuvrané církvi. Přívrženci tohoto učení se sice hlásili ke křesťanství, ale žili v rozporu s morálními standardy založenými na písmech. V listu do Pergamu jsou zmíněni také a tam čteme, ale mám několik věcí proti tobě,
44:22proti pergamskému sboru, že tam máš lidi, kteří drží učení Balámovo, který učil Baláka položit nástrohu před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili. Tak i ty máš některé, kteří stejně drží učení nikolajitů. O těch nikolajtech toho zas tak mnoho nevíme, ale to, co víme, stačí. Nikolajté byli lidé,
44:50kteří vstupovali do církve Boží a v církvi Boží chtěli páchat to, co se na církev Boží nesluší. Možná, když se zamyslíme nad Efezem, chtěli do efské církve přenést to, co bylo běžné v atremidně chrámě. John Mc Arthur ve svých poznámkách píše: "Mikuláš znamená ten, kdo vítězí nad ledmi." Ireneus popsal, že Mikuláš,
45:20kterého ve skutcích šest zvolali diakonem, byl falešný věřící a později odpadl. Ale na základě jeho pověření se mu podařilo svést církev cestí. Podobně jako Balám vedle lidí k nemorálnosti a bezbožnosti. Nikolajté, Mikulášovci stoupenci, Mikulášovi stoupenci také jednali nemravně a útočili na církev pomocí sexuálního pokušení. Klement
45:41Alexandrijský napsal, jako kozlové bezuzdně vyhledávali rozkoč rozkoše, vedli život plný požitkářství. Jejich učení převracelo milost a zaměnili svobodu od hříchu za povolení hřešit. A tak nevím, jestli skutečně jejich původcem byl Mikuláš ze skutků šest, ale rozhodně platí, že jako kozlové bezuzně vyhledávali rozkoše, svedli a vedli
46:06život plný požitkářství a že převrátili a zaměnili milost a svobodu od hříchu za povolení hřešit. A tahle poslední pochvala zjevně souvisí s tím, co již sloví Ježíše bylo vyzdvihnuto ve druhém verši, tedy že nemohou znést snést zlé lidi a také, že vyzkoušeli ty, kteří si říkají apoštolové, ale nejsou a shledali, že
46:30jsou lháři. Protože efeští věděli, co je pravda, co je zdravé učení, co je v očích Pána Ježíše Krista správné, tak také věděli, co je v očích Pána Ježíše Krista špatné, zlé a nechutné. A stejně jako Pán Ježíš Kristus to nenáviděli. Eh, než se dostaneme k závěru, tak shrnutí toho, co jsme dosud
47:02četli nebo slyšeli z tohoto listu, by bylo asi takové. List do Efezu, který Jan sepsal na pokyn Ježíše Krista, je stejně jako ostatní listy varováním, povzbuzením a napomenutím věřícím ve všech dobách. A tedy i dnes i samotný úvod, ve kterém se Kristus představuje jako Pán mající dané církve a jejich představené ve své moci,
47:25nám i v dnešní době připomíná, že stejně jako v prvním století je i dnes Kristus pánem církve a všechny sbory jsou v jeho ruce. V církvi není autonomie. Pán Ježíš Kristus je pánem a králem svého lidu a svojí církve. Efeský sbor byl skutečným sborem a jak nám tento list ukazuje, vyznačoval se velikým důrazem na doktrinální čistotu,
47:52hojnými skutky, vytrvalostí v souženích pro Kristovo jméno. Ten výčet pochvál směřovaných Kristem do Efezu nám i v dnešní době ukazuje, co má v Kristových očích hodnotu. Stejně jako Zeanova života, i dnes náš pán má zalíbení v tom, když jsou věřící a především starší jednotlivých sborů ostražití a chrání jim svěřená stáda před pronikáním
48:15falešných učení. Protože i v dnešní době a možná více než kdy jindy, čelí církev v tlaku falešných a z cestních náuk. Ale mnozí věřící a dokonce kazatelé a starší některých sborů neberou tuto hrozbu dostatečně vážně. Neberou si k srdci varování Pavla efeským starším a bez potřebného rozlišování nechávají ze
48:40svých kazatelen zaznívat věci, které by v církvi Kristově neměly mít žádné místo. Ruku v ruce s tím pak jde i tolerování nebiblické a často až nemorální životní praxe a zpochybňování Božích morálních standardů. V Efezu tyto věci prostor neměly. Efeští jsou chváleni za to, že nemohou snést zlé lidi, že nenávidí
49:00skutky nikolaitů. V dnešní době mnoho věřících podobná slova nesnese a ve jménu lásky, která přece efeským chyběla, volají potolerování učení a také skutků, které jsou často v naprostém rozporu se zdravým učením, jakj vidíme v písmu. Pravda písma ale jasně učí, že jsou věci, které Bůh nenávidí a od nás očekává, že k těmto věcem budeme mít
49:26stejný postoj. Efezký sborl jeden zásadní problém. opustil první lásku, kterou měl k Pánu Ježíši. Přestože na adresu Efezích čteme mnoho pochvál, ani všechny tyto věci dohromady nemohly převážit skutečnost, že jejich srdce se vzdálilo od Krista. Tato jediná věc vedla našeho Pána k tomu, že je musel varovat, že pokud se
49:52to nezmění, bude jimi pohnuto, tedy že tento sbor bude zničen. Tímto bychom se měli nechat varovat i v dnešní době. Ježíš Kristus, když byl dotázán, shrnul zákon do dvou přikázání. Miluj Boha a miluj bližního. Naše skutky by měly být vždy motivovány v první řadě láskou k Bohu a také láskou k našim bližním, především k
50:20našim bratřím a sestrám. Naše skutky bez lásky jsou k ničemu. A navíc lásku k Bohu a lásku k bližním nejde oddělit. Protože jak učí Jan, kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. Je tedy na místě zkoumat naše srdce, zda i o nás neplatí, že jsme
50:51opustili první lásku, protože v takovém případě nám nic nepomůže. Budeme-li s námahou a vytrvalostí sloužit a činit skutky. Budeme-li nenávě ty správné věci a mít ty nejvytříbenější doktríny. Efezý sbor můžeme vnímat jako jakýsi typ církve, který bychom možná v dnešní době označili jako konzervativní. Samotný poukaz na
51:12nedostatek jejich lásky jistě nemůže obhájit tendence liberální liberálních proudů, tolerovat hříšné jednání a prosazovat učení, které stírá rozdíl mezi tím, co je v Božích očích dobré a co je zlé. Pán Ježíš se tady jasně vyjadřuje k tomu, co také nenávidí. A koneckonců sbor v Pergamu je například Kristem pro toleranci nekolitu
51:35odsuzován. Pro církve, které podobně jako efcký sbor dbají na doktrinální čistotu a správnou životní praxi, ale ten je tento list ale připomenutím a případně varováním, aby nezapomínali, že tyto věci mají hodnotu jen, pokud jsou založeny na lásce k našemu Pánu a k našim bližným. Jinak hrozí, že podobně jako efeští i my sklouzneme k pouhé
51:56mechanické a chladné ortodoxii. Závěrem listu nechává Kristus Jana zapsat povzbuzení. Když čteme: "Kdo má uši, slyš, co duch praví s borům. Tomu, kdo vítězí, dá míst ze stromu života, který je v Božím ráji. Posluchači zjeen efeští, jsou na závěr vybídnuti, aby poslouchali slova, která
52:27zazněla. Tato výzva je podobná výzvám v evangeliích, kdy Ježíš po podobenstvích říkával: "Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá." Třeba v Markovi 4:9. Tato výzva zní velmi všeobecně, tak už už ji mají víceméně všichni, ale nejspíše znamená to, co Ježíš říká následně v Markovi 4:11 svým učedníkům. A tedy vám je dáno tajemství Božího
52:53království. Podobně lze chápat i závěrečnou výzvu v listu do Efezů ve Zjevení, tedy že slova, která zde Ježíš nechal Janem zapsat, jsou určena jeho vyvoleným, nejen v Efezu, ale všem, kterým je dáno tajemství Božího království. Ježíšova slova jsou zde také označena jako to, co duch praví sborům. To je mimochodem zajímavý pohled na Boží
53:19trojici, ale dané texty tedy byly adresovány konkrétním osobám a sborům, ale záměrem zjemně bylo s nimi seznámit i další sbory. A o to směly můžeme i my v naší době dnešního dne přijmout povzbuzení i napomenutí. A proto i my dnes slyšme, co duch praví sborům. Varujme se nebezpečí, před kterými nás Pán skrze svoje zjevení Janovi varuje.
53:48Neboďme jako efeští v tom, že opustíme svoji první lásku. A pokud se tak stalo, čiňme pokání, rozpomeňme se, odkud jsme spadli a začněme jednat jako dřív. Navraťme se. A ve vroucí lásce k našemu Pánu pak následujme příkladu Efezkých v tom, že budeme činit skutky, že se budeme namáhat pro Boží dílo, že budeme vytrvalí, že budeme nenávidět hřích a že
54:17budeme zakotvení ve zdravém učení. Na závěr jsou povzbuzeni ti, co vítězí. A apoštol Jan ve svém prvním listu ztotožňuje toto vítězství se znovuzrozením skrze víru, když v první Janovi 54 píše: "Neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět." A to je to vítězství, které přemohlo svět, naše víra. Každý, kdo věrně vytrvá ve víře v Pána
54:45Ježíše Krista a kdo ho hluboce miluje, tak může snadji očekávat a může se spolehnout na podíl na Božím ráji. Efezký sbor dnes neexistuje. Efes dnes neexistuje. Mnoho svíců v průběhu historie pán církve pohnul z jejich místa a uhasil je, protože neplnili svůj účel a stali se nepotřebnými. jak v Efezu, tak i v dalších zaniklých sborech, ale jistě
55:13byli tací, kteří neochladli a vytrvali. A především pro ně je tenhleten poslední verš. Pro nevěrnost většiny, možná pro nevěrnost vedoucích daných sborů, Kristus s těmito sbory možná skoncoval, ale nezapomněl a neskoncoval s těmi, kdo vytrvali a zvítězili. Kdo překonali i tyto těžkosti, vytrvali
55:44v lásce a zachovali víru. Pro ty pán Ježíš říká, že budou jíst ze stromu života v Božím ráji. Těm, kdo jsou věrní, třeba i v nevěrném sboru, Pán zaslibuje nebe. A tak přemýšlejme nad listem do Efezu. Zkoumejme sami sebe skrze optiku toho, co Pán Ježíš říká efskému sboru. a buďme věrní. Milujme našeho Pána a z lásky mu
56:17slušme. Pracujme na jeho díle. Namáhajme, namáhejme se a nezemlívejme. Nenáviťme hřích a zůstávejme v jeho slovu. Amen.