Skryté pokrytectví uvnitř církve
Výraz církev je v přepisu na 42 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Matouš 15Matouš 22Skutky apoštolů 9Skutky apoštolů 201. Petrův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:00Pokoj vám, milí bratři a milé sestry. Jsem vděčený za to, že můžeme společně i dnes otevírat Boží slovo. A tak bych vás chtěl poprosit, aby jsme si společně otevřeli do novozákonního dopisu skutků apoštolských, kde budeme k Boží slávě číst ze čtvrté kapitoly od 32. verše do páté kapitoly do 11. verše. Takže ještě jenom opakuji skutky apoštolské, čtvrtá kapitola od třicátého druhého verše do páté kapitoli jedenáctého verše a poprosím vás, abychom ke čtení Božího slova povstali.
0:39Tam se píše, všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nejbrž měli všechno společné. A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvých vstání Pána Ježíše Krista. A veliká milost byla na nich všech. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kdo byli vlastníky, polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli a kladli k nohám apoštolů.
1:14Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Také Josef, který byl a poštoli nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Lévita rodem z Kypru, měl pole, které prodal. Peníze přinesl a položil k nohám a poštolu. Nějaký muž jménem Ananiáš prodal se svou ženou Safirou pozemek a svědomým své ženy dal z výtěžku něco stranou. Určitou část přinesl a položil k nohám a poštolu.
1:43Petr řekl, Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal duchu svatému a dal si stranou část z toho výdělku za to pole? Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi jej prodal, což nebylo ve tvé moci, co uděláš s penězi? Proč jsi ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal si lidem, ale Bohu.
2:13Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel. A na všechny, kteří to slyšeli, padl veliký strach. Mladší s bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili. Uplynuli asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo. Petr k ní promluvil, pověď mi, prodali jste to pole za tolik peněz? Ona řekla, ano, za tolik. Petr jí řekl, proč jste se smluvili, abyste pokoušeli pánova ducha?
2:47Hele, kroky těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi, vynesou i tebe. A hned padla k jeho nohám a zemřela. Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou, vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. Veliký strach padl na celou církev a na všechny, kteří to slyšeli. slyšeli. Pane Bože Otčenáš, my Ti děkujeme za tu výsadu, že Ti můžeme patřit, že můžeme být pospolu jako církev, že můžeme rozumět evangeliu. Děkujeme Ti za to, že Jsi zemřel za naše hříchy a že Jsi nás ospravilnil. Díky za dnešní ráno, díky za Tvoje slovo a prosíme Ti, aby Jsi k nám promlouval, aby Jsi tak usvědčoval naše srdce, proměňoval náš charakter, protože naší touhou je Tebe oslavit a
3:39Vyvýšit. No vod, proč jsme se sem sešli, proč jsme se dnes ráno sešli, je abychom Tebe uctívali a oslavovali a to nejen ve svých myslích, ale také celým svým srdcem, celou svou duši a celou svou myslí. Tak za to se modlím ve Tvém synu v Pánu Ještši Kristu. Amen.
4:39Měli bratři, milé sestry, ten náš text, který jsme před chvílí přečetli, je zasazen do doby relativně krátce po vzniku církve, to určitě všichni víme.
8:35Lukáš, autor tohoto dopisu jako štověrný historik a badatel, nám na začátku této knihy zaznamenává její počátky a předestírá nám její růst. A když začíná tuto pasáž, která navazuje na ten předešlý kontext, mluvící taktéž o církvi, tak tuto pasáž uvádí slovy, verš 32, všichni, kdo uvěřili. Tak o jak velké skupině lidí se bavíme, když mluví Lukáš.
9:05říká všichni. Od letnic, kdy uvěřilo asi na tři tisíce lidí, uplynulo několik málo dní. Během nich se ale udály mnohé zázraky skrze roce apoštolů, zázraky uzdravení, nad kterými mnozí žasly a které dokazovaly boží působení a boží moc. Ovšem ještě větším důkazem Boží moci bylo především to, že skrze kázání Božího slova těchto apoštolů byly k církvi připojováni další, neboť uvěřili ve jméno Pána Ježíše Krista jako Mesiáše.
9:40Verš 4.4 říká, ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. Jinými slovy, církev se hned na začátku během krátké chvíle rozrostla ze tří na pět tisíc a pozor, my tam čteme, že se jednalo pouze o muže, takže je velmi pravděpodobné, že celkový počet uvěřivší mohl být takto krátce po vzniku církve klidně hned i dvojnásobný.
10:14Tudíž bavíme se o tom, že Lukáš, když používá na to slovo všichni, v tuto chvíli má pravděpodobně na mysli něco kolem možná deseti tisíc lidí, deseti tisíc nově ovrácených lidí. A co říká Lukáš o těchto lidech, co říká o této církvi? Podívejte se se mnou do toho textu, že všichni byli jednoho srdce a jedné duše.
10:41Pokud máte český ekumenický překlad, tak ten říká, že všichni byly jednoho srdce a jedné mysli. Dokážeme si to představit? Když je církev, velká církev, deset tisíc lidí, sbor, jednoho srdce a jedné mysli, nebo jedné duše. To je, musím říct, nádherná představa. Nemyslíte? a zvlášť v dnešní době, kdy je církev všemožně rozštěpená, rozhádaná, rozpolcená.
11:15Co bychom za to dali? Mít takovouto jednotu v rámci církve, být duchovně sjednocení, mít stejný pohled na našeho pána a spasitele a podle jeho vůle žít v jednotě ducha, ho chválit, oslavovat a sloužit mu. Můžeme toho docílit? Takové jednoty? Případně jak toho můžeme docílit? My dneska v dnešní době pozorujeme určitou snahu o jednotu církve, nejen mezi jednotlivci a sbory, ale i denominacemi a v jiných případech i vůbec světonázory jako takovými.
11:56a dokonce za tímto účelem vznikla nejedna iniciativa, nejedno združení, nejedna rada nebo aliance, které si dávají za cíl vytvářet prostor takzvanému pokornému dialogu, naslouchání s jeden druhému, učení se jeden od druhého k nasávání inspirace, duchovní spirituality, ke vzájemné rozmanité službě, uctívání, povzbuzování, bohoslužbám a podobně.
12:22Ale nenechme se mýlit, podstata takovéto iniciativy má povětšinou jiné motivy a spočívá v něčem jiném než to, co vidíme právě tady na začátku ve skutcích a poštolských, na počátku církve. To, co pozorujeme dneska okolo sebe a k čemu jsme častokrát i z různých stran volání, to je zejména skrze různé internetové přenosy a vysílání, tak je taková ale jenom uniformita uměle vytvořená lidmi.
12:57Je tady snaha ukázat světu a možná i sama sobě, že ve skutečnosti jsme přece všichni v duchovní jednotě, a tedy bratři a sestry v Kristu, a to i přesto, že naše názory na Evangelium jsou mnohdy rozdílné, že i naše morálka je rozdílná vnímání Boha, je rozdílné stejně jako vnímání církve, sama sebe a podobně. Podstatné z pohledu této iniciativy je se respektovat, mít se rádi ve smyslu tolerance, být spolu dohromady a rozpoznávat jednotu.
13:33Jinými slovy, mluvíme tady o jakési jednotě v rozmanitosti. Už jste to někdy slyšeli? Tuto frázi, toto slovo, jednota v rozmanitosti. Co to je ta jednota v rozmanitosti? Já bych řekl, že tento termín je takový protimluv svým způsobem, protože buď jsme v jednotě, pospolu, anebo jsme v rozmanitosti, ale určitě ne oboje zároveň. Je to vlastně takový podvod, takový blud, bych až řekl, mluvit o pravdě Evangelia, žít v pravdě Evangelia, ale respektovat a tolerovat to, že každý má tu pravdu trochu někde jinde.
14:15a žije si podle ní tak, jak sám tuto pravdu chápe, tak jak sám tuto pravdu rozpoznává, věří a přesto je v Kristu. A proto bychom s ním měli tvořit jednotu. Víte, Písmo nás nikde k něčemu takovému nevolá ani nevybízí. Vytváře takovouto úmělou uniformitu. To, co vidíme v tom dnešním textu, je to úplně jiného. Duchovní jednotu, o které čteme ve skutcích, nespůsobil člověk ani přemíra snahy církve jako takové.
14:53Tuto jednotu způsobil sám Bůh. Církev se nemusela snažit nebo usilovat o jednotu. Ona už byla jednotná, protože Bůh proměnil srdce jednotlivců skrze Evangelium. Ježíš Kristus změnil myšlení těch, kteří uvěřili a jejich život se proměnil a nesl kristovský charakter. Důsledkem působení ducha svatého byly lidé skutečně jednoho srdce, jedné duše, respektive jedné mysli.
15:28Tady nešlo o nějakou rozmanitost nebo toleranci, která by je sjednocovala. Ne, ti lidé byly skutečně jedno, byly skutečně jedno v Kristu. Duchovní rodina v duchovní jednotě. A tato jednota se projevovala v plné závislosti na Bohu a podřízenosti Jeho slovu. To znamená, prvotní církev byla jednotná, nebo tě zvěst Evangelia zastáhla jejich život stejným způsobem, takže byli Bohu poddální, takže byli ochotní jít pro Krista třeba i na smrt, kdyby to bylo nutné, aby zachovali svoji věrnost.
16:06Tak moc se projevovala jejich jednotná víra. Neochvejná víra, pevná, ukutvená, plně v boží milosti a moci skrzehlásané evangelium. Evangelium, které měnilo člověka, evangelium, které budovalo církev. a jak jsme četli na začátku tohoto období, budovalo ji velice rychle. I proto je možné vidět v těch předchozích verších, v tom předchozím kontextu, který jsme nečetli,
16:35ale můžete se na něj potom doma podívat, že Satan se snažil zamezit tomu, aby toto evangelium vpravdě bylo dál hlásáno. Petr a Jan, víme, že byli uvězděni před voláním veleradou, byli vyslícháni, bylo jim zakázáno pokračovat ve zvěstování té dobré zprávy o Ježíši Kristu, nechtěli, aby ji dále rozšiřovali. Všimněte si, jakou strategii zde Satan zaujímá formou pro následování svým způsobem.
17:12i hned na začátku zamezit hlásání mocné zvěstí Evangelia, aby se ten přísun nově uvěřivší zastavil. Užem, když to neobstálo, jak víme, Petra a Jan si z toho vůbec nic nedělali, vnímali, že je potřeba poslouchat více Boha než lidi a vlastně pokračovali v té své službě, tak pozorujeme v následujících verších další krok, to je to satanovy strategie a tou je, že když nejde církev zničit zvenčí, tak je potřeba je rozložit zevnitř.
17:48Jinými slovy, když satan neuspěj jako řvoucí lev, tak jako ho známe z 1. Petravy 5.8 skrze pronásledování, tak to zkouší jako anděl světla, což taky známe tento jeho obraz. skrze takové nenápadné, někdy až, řekněme, možná neviditelné pokrytectví uvnitř božího lidu. Jak? No, tím, že překroutí evangelium, ať už teoreticky, nebo třeba i v praxi lidského života. Rozmělní podkope tu váhu skutečného evangelia, které je mocné.
18:30Víte, bratři a sestry, co vás napadne, a to možná není úplně řečnická otázka, co vás napadne, když za sebe se řadíte ty slova srdce, duše a mysl. Přesně tak. Matouš 22, 37. Místo, kde se učeníci ptají Pána Ježíše Krista, co je největší přikázání.
19:01A on jim na to odpovídá, miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Toto je, milí bratři a milé sestry, podle mého klíč ke skutečné jednotě v církvi. Naprosté zaměření a upření se na Ježíše Krista, našeho Pána. Nemyslím tím teďka nějaké upření na organizační záležitosti místního zboru nebo církve, ale na skutečný vztah a podřízenost Bohu.
19:34Na podřízenost působení Ducha Svatého skrze Jeho slovo a hledání Jeho svaté vůle. Bůh je pravda, Jeho slovo je pravda a pokud patříme Kristu, jsme na touto pravdou posvěcováni. A naším cílem tedy musí být znát a žít tuto pravdu Evangelia, která je jedna. Směřuje nás k jednomu životu, k jedné podřízenosti Bohu, ke konkrétní jedné podřízenosti.
20:05A k této pravdě tedy my musíme i ostatní vést a na tuto pravdu poukazovat. Nemůžeme se spokojit s tím, že by pravda měla být mnohotvárná, že by každý mohl mít tu svoji. Může asi, ale pravda je jen jedna. To, že by jich mělo být víc, to už je právě jeden z těch satanových triků, neboli bludu, který pravdu Evangelia rozmělňuje, podkopává a tím se vlastně snaží církev zevnitř rozklížit, připravit ji o ten pevný základ.
20:39Možná tedy udělám takovou jednu odbočku a minulý týden na můj e-mail, možná, že jste to dostali taky do své e-mailové schránky, přišel odkaz na video Evangelikální aliance, která v rámci svého evangelikálního fóra vedla rozhovor na téma hledání spirituality. Ačkoliv by člověk už podle názvu očekával nějakou evangelikální diskuzi, tak ve skutečnosti se jednalo o jakýsi mezidenominační dialog, konkrétně rozhovor předních postav evangelikální scény v České republice se zástupcem římskokatolické církve.
21:20a co bylo výsledkem, je dosti, asi ne, už bych ani nemohl říct, překvapující, protože asi v té dnešní době už nás nic úplně nepřekvapí, ale když to hodně zobecním, byl jsem z toho hodně smutný, to, co jsem si z toho odnes, asi by dalo se vytáhnout mnohem víc věcí, to fórum trvalo asi půl hodiny, ale to, co jsem si z toho opravdu vytáhl, ty doporučení, které jsem tam viděl, bylo,
21:48tak zaprvé je to doporučení o těch evangelikálů, doporučení číst autory římskokatolické círka, protože taková četba římských katolíků obohacuje a nenechává evangelikálního člověka omezeného pouze ve své pravdě. Za druhé byla tam taková pobítka společně s římskými katolíky i přes určité doktrinální rozdíly evangelizovat, protože zkušenost diskutujících ukazuje,
22:15že evangelizace s římskými katolíky je naprosto úžasná. A za třetí impuls, že není nutné se modlit za spasení našich přátel z řad římsko-katolické círke. Dokonce tam zaznělo od jedného z řečníků, který tak dříve činil, že toho dnes lituje, jako by z toho až činil pokání, protože přece římskí katolíci jsou spasení.
22:39a je to velice pyšné si myslet, že ne a proto bychom se zajměli modlit. Jinými slovy, je to taková patrná evidentní výzva ke společné duchovní službě všech věřících bez ohledu na jejich denominační příslušnost a to je zahranice evangelikalismu. Já to říkám, protože my se hlásíme častokrát k evangelikálním křesťanům a tady máme vlastně evangelikální, to není evangelikální skupina,
23:08Máme tady lidi, kteří se hlásí k evangelikálnímu směru a proudu, ale vidíme, že ve služnosti nejsou evangelikální. A toto není nějaké evangelikální hledání spirituality Ducha Svatého, jakkoliv si to můžou nazvat, ale toto je praxe, já jsem si to nazval, praxe spirituality hada. toho, který se převléká za anděle světla a v líbivém oblečku pozvolna rozkládá církev ze vnitř zkaze pokrytectví v tak trošku jiné poloze, než ji známe možná nejčastěji.
23:42Ono se to tváří na první pohled velice přívětivě a příjemně, ale skutečnost je taková, že evangelium je vlastně tímto opravdu velice rozmělňováno. Ztrácí svoji podstatu. Jednota círke v prvním století měla jiný základ. Tam se o uměle vytvořené uniformnitě vůbec nebavíme. Působením ducha svatého byl boží lid s jednocen nejenom ve společenství, ale i v doktrinálním učení. Všichni, kdo uvěřili, četli jsme v tom verši, byli jednoho srdce a jedné duše, respektive jedné mysli.
24:19Církev se nemusela snažit usilovat o jednotu, ona už byla jednotná, protože Bůh proměnil srdce jednotlivců skrze Evangelium. A já jsem přesvědčený, že stejně tak je tomu Církev, se miluje, slouží si, spolupracuje, protože je jednoho srdce a je jedné duše. Má duchovní jednotu ve smyslu, ne duchovní terminologie, která je společná, ale opravdu jednotu ve smyslu duchovního jádra Evangelia.
24:49přesvědčení, vyznání, i praxe. Možná, že se v některých nepodstatných důrazech liší, možná, že má zkreslený pohled v některých otázkách, které nejsou tak důležité, ale v jádru Boží církev přemýšlí, žije a slouží v kontextu Evangelia identicky, protože máme jednu pravdu a té jsme podřízení. Sjednocujeme se na písmu a díky vedení duchu svatému my přicházíme ke stejným závěrům.
25:25Neříkám, že po té, co člověk přijde do církve hnedka ve všem, souhlasí se vším, že každý z nás musí hned souhlasit se vším, ale skrze studium božího slova, pokud jsme upřímní a přicházíme pod autoritu božího slova v těch základních, podstatných, důležitých aspektech víry a spasení evangelia, my musíme docházet ke stejným závěrom, musíme mít stejnou jednotu, stejně nastavené srdce, stejně nastavenou duši i svůj mysl.
25:57Tam, kde takováto jednota není, tak tam není posvěcení v pravdě. A tedy tam není Kristova církev. A nic na tom nezmění ani umělá uniformita. A pokud někdo věří v jiné evangelium, nebo pokud někdo věří ve stejné evangelium, ale nevidí ho jako jediné a toleruje i jinou pravdu, jinou cestu k Bohu, tak je potřeba se za takové jedince modlit.
26:26Ne je odsuzovat, ale modlit se za ně, za jejich spasení, za to, aby Bůh otevřel jejich oči, aby je přivedl ke svému slovu pod svou autoritu. aby si nemysleli, že jsme jedno. Protože pokud bychom to nedělali, tak by to byla přetvářka. Byla by to povrchní přetvářka. Měli přátelé, je to Bůh, kdo působí jednotu v církvi, ne člověk. I když je pravda, že jako lidé můžeme a spíš možná i musíme jít této jednotě naproti.
27:05O všem ne způsobem dialogu a vzájemného inspirování se navzájem a rozmělňování pravdy Evangelia tím, že budeme z toho vybírat jenom to, co nás spojuje, ale plným upnutím se na Krista. To je cesta k hledání jednoty. Plným upnutím se na Krista, ustanovením ho na první místo. Potřebujeme ho milovat a to celou svou duší, celým svým srdcem, celou svou myslí.
27:33V praxi to znamená mimo jiné žít evangelium podle jeho příkladu, Kristova příkladu, podle jeho slova, nedělat kompromisy s jeho slovem a nesnížovat jeho autoritu. To, co z nás vytvoří skutečnou, já teď použiju to slovo bratrskou jednotu, ne tu jednotu, kdy se navzájem tolerujeme, ale bratrskou jednotu, to není tradice, ani dílčí prvky toho, co máme společné.
28:03ani pokryticky vytvořené bohoslužby a uctívání s povrchní přetvářkou, že jsme jedno a osloubováním se bratře a sestro navzdory tomu, že každý věříme jinak a vyznáváme jiné hodnoty. Ne, to, co z nás činí boží rodinu v Kristu, je sjednocení se v jeho slově, takže budeme jednoho srdce a jedné duše. A jak jsem řekl právě něco takového, tady na počátku církve vidíme v praxi. Máme tady před sebou církev, místní zbor, který je v jednotě. A není to nějaký zbor deseti, dvaceti, padesáti, sto nebo dvěstě lidí. Je to zbor, který má velké rozměry. Deset tisíc lidí, kteří mají společně jednotu. Deset tisíc znovu zrozených lidí, kteří se sjednotili v postojích srdce,
28:53mysli duše. Bůh to způsobil. Jednomyslnost. Jednomyslnost, kterou je možné zahlédnout už i v předchozím kontextu, kdybychom četli skutky, viděli bychom tam, jak se církev jednomyslně modlila. Už to je nádherná představa, když se stovky, tisíce lidí jednomyslně modlí. Případně, když se podíváme dál do té druhé části, verše 32, ten následující kontext, který si taky ještě spolu projdeme,
29:23Vidíme, že Lukáš tady znázorně, že se tato jednota projevuje, kromě myšlení v postojích, touhách a v tom duchovním, misijním zaměření, také i v materiální, fyzické oblasti. Když říká Lukáš, že nikdo neříkal o něčem, co měl, že je to jeho vlastní, nejbrž měli všechno společné. Tato myšlenka jednoty mluví vlastně i do našeho správcoství nebo do správcoství křesťanů, neboli je o tom, že prvotní křesťané si uvědomovali, že všechno, co mají, všechno, co mají, náleží Bohu.
30:02A oni s tím musí zacházet tak, aby tuto hřivnu použili ne svým způsobem pro nějakou svoj slávu, pro své potěšení a pro své vyvýšení, ale božím způsobem pro boží slávu. Teď jiné sebecky pro sama sebe, že by ten, kdo nemá nic, měl být třeba bezdomovcem nebo žebrákem, ale když já mám, mohu mu poskytnout, mohu dát.
30:32Bratři a sestry v Kristu, vidíme v prvotní círky, kteří byli jednoho srdce a jedné duše, žili pospolu jako rodina a proto nikdo neříkal, že to, co má, bylo pouze jeho, ale dávalo to případně k dispozici těm, kteří potřebovali. Navzájem se milovali, navzájem si sloužili, navzájem si pomáhali. A to je vlastně skutečný význam tohoto verše.
30:55Neznamená to, že když přečteme tu pasáž tak, jak jsme ji viděli, že můj dům, nebo moje pole, nebo moje špajska, moje oblečení, že by si na to mohli dělat nárok jiní, ale znamená to, že můj dům, moje pole, moje jídlo, moje oblečení nemám problém poskytnout druhému bratrovi, Když vidím, že strádá. Jinými slovy, v této druhé části, verše 32, vidíme vlastně to druhé největší přikázání, o kterém Pán Ježíš Kristus mluví. Už jsme viděli to první největší přikázání, v této druhé polovně verše 32 vidíme to druhé největší přikázání, miluji bližního svého, jako sebe samého. A verše 34 a 35 nám to ještě více rozebírají, když tam čteme,
31:42Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli a kradli k nohám a poštolů. Z toho pak se rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Když si někdo přečte tyto verše, tak si dost možná představí, že ti křestené vlastně vůbec nic už nevlastnili. Že už neměli domy, neměli pozemky, neměli žádné materiální zásoby, protože všechno všecičko prodali,
32:12a dali to nejedno kopu do společných zásob, ze kterých potom všichni žili. To je ale samozřejmě špatná představa, špatný výklad. V textu není napsané, že všichni prodávali a není tam ani napsáno, že všechno prodávali. Na to, že by museli všechno prodat. I když někteří na to dneska rádi poukazují. Možná, že jeden takový příklad, uvedu jednu situaci, která se stala možná před šesti, možná sedmi lety, někdejší premiér vlády, Stanislav Gross, tak asi vy starší si pamatujete, tak právě někdy před těma šesti, sedmi lety vyznal do médií upřímně, že vyznal Krista, že uvěřil v Krista.
33:05a vlastně se veřejně omluvil za své chování, on je dneska po smrti, on zemřel, dostal nemoc, ale on se omluvil za své chování všem těm, které zklamal a poprosil za odpuštění. A tak, jak to bývá v tom našem českém politickém rybníku, asi kdekoliv jinde ve světě, tak někteří na to měli potřebu reagovat a jedním z takových glosátorů, kdo se potřeboval povozit po staní slovu Grosově, byl prezident Miloš Zeman, který tenkrát má v frekvenci jedna.
33:35a v podstatě označil Stanislava Grose za pokrytce. Protože údajně, kdyby skutečně přijel Krista, tak by měl rozdat všechen majetek, čímž narážel na výrok Pána Ježíše Krista bohatému mládenci, když říká vlastně v evangelích, chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi, pak přijď a následuj mě.
34:03Taková možná trochu podobná myšlenka toho, co vidíme tady ve skucích. Jít, prodávali, co měli a potom se to používalo třeba pro chude a tak dále. Každý, kdo povrchně čte, tuto pasáž si opravdu může myslet, že všichni věřící, všichni znovuzrození křesťané by měli všechno prodat a peníze rozdat chudým, aby si zasloužili věčný poklad v nebi.
34:25Když ale pozorujeme ten kontext a zamyslíme se nad celým tím příběhem, tak tam jde ve skutečnosti o něco úplně jiného. Mladík přichází za pánem Ježíšem a táže se, co má dělat, aby získal věčný život. Sám o sobě si ten mladík myslí, že je dostatečně dobrý, že ho Kristus pochválí, že dodržuje boží zákon, že je svědomitý a tak dále.
34:53Ovšem Ježíš mu odpovídá, že mu něco chybí. Mladík miluje sama sebe. Mladík miluje své bohatství. Víc než Krista a své bližní. Ježíš neříká, že ten, kdo chce žít na věčnosti, musí být chudý, že se musí všeho zbavit a dát to na charitu. To, co Ježíš dělá, je, že odhaluje v tomto příběhu to mladíkovo srdce a ukazuje mu, že není tak dostatečně dobrý, jak si myslí. Mladík nemá opravdovou víru, která by byla ochotná se všeho pro Krista vzdát. Není ochotný poslechnout Kristovo slovo, ale radši následuje hlas svého srdce. Hlas, který je naplněný mamonem.
35:41To znamená, že Ježíš reaguje na mladíku v charakter jeho problému. Neudává nějakou obecnou preambuli, která by se měla vztahovat na každého, kdo chce jít za Kristem. Ano, každý, kdo chce jít za Kristem, musí milovat Krista více než své stavy, více než své majetky a tak dále. Bůh by měl být na prvním místě a v zápětí by mu neměl být dlho stejný ani bližní.
36:05Pane Ježíš Kristus reaguje na tohoto mladíka, aby udeřil hřibíček na hlavičku, jak se říká, do jeho srdce. A tak když se vrátím zpět i do toho dnešního textu, tak prodávání majetku, o kterém tady čteme, to nebyla nějaká povinnost. Nečteme tam, že to museli prodávat, ale byla to pouze čistě dobrovolná záležitost. Když někdo rozpoznal, že mu Bůh požehnal, že má nadbytek a mezi bližními jsou potřební, tak mu nebylo za těžko ten svůj majetek.
36:35prodat, ten svůj mojetek obětovat a poskytnout ho k dispozici círky pro všeobecné blaho, aby ho použila mezi potřebné. A jedním z takových, kteří chtěli přispět na potřeby církve, četli jsme byl i Josef. Lévita, původem z Kypru, který, jak se píše v tom textu, měl pole, které prodal a přinesl peníze, A víte, na tomto verši je zajímavá jedna věc a to, že Josef jako Lévita vůbec něco jako pole vlastnil, protože kdybychom otevřeli starý zákon, ať už numery 18 třeba nebo Deuteromiu 10, tak bychom viděli, že Lévitům bylo zakázáno, aby v Izraele vlastnili pozemky.
37:23A tak se zdá, že někteří lévité si velice chytře nakoupili pozemky jinde. A v případě Josefa, kterém čteme, že pocházel z Kypru, tak můžeme předpokládat, že Josef měl svůj pozemek právě tam. Když ho prodal a přinesl peníze a poštolům, čteme, že mu dali nové jméno. A to jméno zní Barnabáš, což znamená syn povzbuzení, nebo také můžeme říci syn útěchy.
37:52Je to otázka, jestli dostal toto jméno ve chvíli, kdy přinesl tu částku, možná byla velká, možná ani ne, nevíme, že apoštolové ocenili toto jeho gesto a tak ho nazvali synem útěchy nebo povzbuzení. Možná, že toto jméno dostal už dříve nebo naopak později, ve chvíli, kdy se projevily jeho schopnosti ke službě a stál se uznávaným vůdcem církve.
38:21V každém případě Barnabáše toto jméno opravdu skutečně vystihoval. To si můžeme být jistí. Ve skutcích 25x si objevuje ta zmínka Barnabáše, potom v dalších dopisech ještě 5x. A tak my můžeme vědět, že on byl mužem, který povzbuzoval, který sloužil z církvy, který potěšoval lidi. Byl to on, kdo pouzbudil Pavla v začátcích jeho služby. Skutky 9, 26 až 27, 11, 19 až 30, 13, 11 až 5. Na několika místech vidíme, jak on neustále pouzbuzoval Pavla.
38:59Nebo například pouzbuzoval seho bratrance Marka, který po svém selhání opravdu potřeboval, aby ho někdo podepřel, aby ho někdo podpořil, pouzbudil. Jeho život, bratři a sestry, byl opravdu velice příkladný. Možná, že ne každý člověk může být jako Petra Jan, takový horlivci a odhodlaní, pevní, zakotvení, ale věřím tomu, že každý, nebo aspoň většina z nás, můžeme být jako Barnabáš.
39:33a můžeme sloužit v církvi povzbuzením, potěšováním těch, kteří to potřebují. Že takových lidí v církvi je, zvláště třeba v dnešní době pandemie, kde je spoustu lidí uzavřených doma a tak nějak nevědí si rady, co s tím, nemají kontakt, jsou osamělí. Můžeme se potěšovat, pouzbuzovat, věřím tomu, že k tomu máme dostatek prostředků. A takový barnaváž je toho obrovským příkladem.
40:01Možná, že v dnešní době jsou lidé, kteří mají potřeby, přišli o práci, možná, že ty výdělky nejsou takové, jaké by měly být, my naopak možná máme dostatek, můžeme pomoci. Tak i tento princip vidíme v případě Josefa alias Barnabáše. Na rozdíl od špatného příkladu, který následuje, že Josef byl takový dobrý, nebo Barnabáš byl takový dobrý příklad,
40:31To, co přichází po něm, to až tak příkladné úplně není. Od páté kapitoly totiž přicházíme k velice dramatickému příběhu, kde se setkáváme a všichni ho známe, ten příběh. Četli jsme na začátku s manželským párem, Ananiášem a Safirou, kteří taktéž, podobně jako Josef, prodali svůj pozemek. A stejně tak, jako Josef ho přinesli, nebo ten vítěžek přinesli k nohám a poštolům.
40:58O všem s určitým rozdílem, kdy ten jejich postoj byl naprosto jiný než u zmíněného Barnabáše. Ananiáš se Safirou se totiž vědomě shodli, že si z toho pole dají některé peníze stranou a nepřiznají to. budou se tvářit, že dali všechno. Z verše čtyři je evidentní, že prodej svých majetků a darování určitého obnostu církvy byla opravdu dobrovolná činnost.
41:35Pojďme se na to klidně podívat. Petr říká, dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé, a když si je prodal, což nebylo ve tvé moci, co s penězi uděláš, proč jsi ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal si lidem, ale Bohu. Jinými slovy, když se díváme na tento příběh, hříchem nebylo to, že Ananiáš dal církvi jen určitý díl z prodeje pozemku. Hříchem bylo to, že Ananiáš veřejně prohlásil, že církvi, nebo můžeme říct si Bohu, dává celý obnos za prodaný pozemek, i když to ve skutečnosti nebyla pravda.
42:10Jinými slovy, Ananiáš i se Safirou se chtěl vylepšit v očích jiných, chtěl poukázat na svůj štědrost. Možná ve stejném duchu, jako dříve poukazovali na svůj štědrost farizeové, kteří když přicházeli do chrámu a měli v úmyslu darovat nějaké peníze, tak před sebou nechávali vytrubovat, aby všichni viděli, jak jsou skvělí, jak jsou úžasní, jak jsou štědří, jak jsou duchovní a zbožní.
42:37Takovému to chování se ale neříká štědrost, takovému to chování se říká pokrytectví A to už v šesté kapitole v prvních čtyřech verších říká Dávejte si pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi jim na odiv Jinak nemáte odměnu u svého otce, který je v nebesích Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj to před sebou
43:02Jako to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili Amen pravým vám, mají už svoji odměnu, ale když ty dáváš almužnu, ať tvá levice nepozná, co činí pravice, aby tvá almužna zůstala skrytá a tvůj Otec v nebesích, který ji vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Měli přátelé, bratře a sestry, je v pořádku, když si lidé myslí, že jsme dali méně, než jsme ve skutečnosti dali. Ale není v pořádku, když děláme něco pro to, aby si lidé mysleli, že jsme dali víc.
43:41Že jsme lepší, duchovní, abychom si získali nějaký kredit. Ananiář po domluvě se Safirou lhal. Chtěl si získat opravdu odiv církve. Oni chtěli, aby lidé poplácali po zádech, aby jim řekli, tyjo, ta vaše oběť, no to je teda úžasný, to je něco, vy jste skvělí, vy jste tak duchovní. Nicméně, četli jsme Petr v duchu svatém, tady tento trik, tuto lež prokoukl a místo poplácání po zádech Ananiáše konfrontuje a říká mu, Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce? Proč si lhal duchu svatému?
44:26Z toho vyroku je patrné, že Ananiáš pravděpodobně slíbil Bohu, že dá celou částku za to pole. Jenomže vidíme, že se nechal nahlodat, Satan zatlačil na jeho sobectví, na jeho pokrytectví, zalibila se mu myšlenka vypadat dobře a ještě z toho něco vytěžit. A všimněte si, jeho hřích opravdu nebyl něco neočekávaného, nějaký okamžikový zkrat, nad kterým by se nestačil zamyslet,
44:57že ho překvapila ta otázka nebo že prostě přišel a dal jenom část. Ne, byl to podvod, který byl připravený předem. Byl to plán obou manželů. Ananiáš to se Safirou doma probíral. Schodli se na tom, že nedají celou částku a stejně tak se schodli na tom, že ji ale budou prezentovat jako celou částku. Chovali se pokrytecky naprosto vědomně.
45:21Víme to i z toho, že následně, když přichází Safira, ona reaguje úplně stejně s suverenním důvěm jako Ananiáš A proto přichází trest A vidíme, že Bůh oba dva usmrcuje Je to zajímavé Podle jejich men bychom mohli říct, že by to možná nikdo vůbec nečekal Častokrát biblická jména odráží určitý charakter nebo určitý děj, který se odehraje v životě toho člověka a je to jméno Ananiáž, znamená hospodin je milostivý a jméno Safira znamená nádherná.
46:01V jejich případě se ty jména trochu minuli skutečnosti, oba dva byly odstrašujícím příkladem opravdu pokryteckých křesťanů, kteří předstírají svoji duchovnost, aby ohromili ostatní a proto museli na počátku církve v těch prvních dnech. zemřít. Někdy by se možná mohla zeptat, byli vůbec Ananiáš se Safirou skutečně obrácení, byli znovu zrození?
46:27Asi se to nedá říct s jistotou, ale já si myslím, že ano, že byli obrácení, že byli znovu zrození, že patřili k těm všem ve verši 32, kteří uvěřili. Věřím tomu, že dostali ducha svatého a tedy byli znovu zrození. Skutečnost, že byli schopní lhát duchu svatému, respektive pokoušet ducha, ukazuje, že toho ducha nejspíš i měli.
46:55Ovšem i přes přítomnost ducha svatého se od určité chvíle začali Bohu vzdalovat. Jejich žádostivost, jak se píše v písmu, počla a porodila hřích. Srdce plné ducha svatého ustupovalo a začalo být dňáblem naplňováno k hříchu. Verš 3 říká, proč Satan naplnil tvé srdce. Jak Ananiáš, tak poté i Safira se nechali své s tím zlým. A proto vlastně za svůj hřích zemřeli.
47:27Jak říká Warren Wiersby, jeden, dnes již zesnulý, bratr v Kristu, myslím, že minulý rok zemřel ve svém komentáře, on říká Nesmíme přehlednout, že pán přísně trestá hřích, zejména na počátku nové etapy v dějinách spásy. Podobně, jakmile byl postaven stánek umluvy, nádab a abihu zemřeli před hospodinem, protože přinesli cizí oheň.
47:52Rovněž Akán byl zabit pro neposlušnost, když Izrael vstoupil do zaslíbené země. Odpovědnost za své hříchy nesli tyto lidé sami a Bůh jen využil situaci, aby svými soudy vážně varoval svůj lid i nás. Kdybychom si otevřeli do 1. Korinským 10. 11-12, tam se píše, tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás, aby bylo toto zapsáno k napomenutí nám,
48:21Ananiáš a Safiri byl Satan, který ovládl jejich srdce. To je z toho textu evidentně zřejmé. Ale to je jenom proto, protože mu k tomu oni dali prostor. Jak už jsem říkal, když Satan nemůže ochromit církev útoky zvenčí, tak to zkouší rozklížit zevnitř. A to jak, ať už nasazením falešních učitelů, jak to můžeme pozrovat třeba ve skutcích 20, 28, tak stejně ale i obléhání, nebo pardon, obelhání těch skutečných věřících.
49:04Dňábel dobře ví, jakou lží může proniknout do myslí, do našich srdcí, do srdcí členů našich zborů a to dokonce i těch nejupřímnějších křestenů, aby udělal to, co jim naočkoval. aby přestali být sloupem a oporou pravdy, tím, že nějakým způsobem zdiskreditují tu samotnou zvěst a nebo zdiskreditují svůj život. Pokrytectví, pícha a sobectví je tedy určitě základem této taktiky, jak rozložit zbor, jak rozložit církev.
49:38A příběh o Ananiášovi a Safyře je zaznamenán v písmu jako příklad pro nás, podobně jako i ty před chvílou zmíněné starozáklní příběhy, abychom si dali pozor a něčemu podobnému se v našich životech vyvarovali, abychom se poučili a neopakovali stejně podobné chyby jako oni. Víte, ono by bylo velice jednoduché odsoudit Ananiáše se Safirou pro jejich nečestné jednání, pro jejich lež, pro jejich pokrytectví.
50:10V souvislosti s jejich hříchem my ale musíme se potívat především sama na sebe, než bychom tak případně učinili. Jaká je skutečnost, když bychom opravdu začali zkoumat náš život podrobně? nejsme jim náhodou vlet s čem podobní. Ten princip pokrytectví v sobě neukrývá jenom dávání na odiv, ale vůbec způsob celého našeho křesťanského života.
50:42Můžeme se jako křesťané přetvařovat, můžeme si nasazovat různé masky, v církvi se tvářit velice duchovně, aby vynikly naše kvality, naše zbožnost a přitom doma žít na prostě. z toho neurvale, bezbožně. Zkusme zpytovat svůj život a přemýšlejme, je naše křestenství nebo je naše křestenská praxe opravdu ryzí? Umrtvujeme naši píchu, umrtvujeme naše pokrytectví nebo tomu dáváme volný průchod? Co naše služba? Je naším cílem oslavit Krista nebo chceme, aby i v té naší službě vynikli
51:28naše přednosti, naše schopnosti. Není naše služba snahou někomu něco dokázat? S někým se poměřit? Netoužíme po uznání, po ocenění? Nebo z jiného soudku, jak moc vážně myslíme to, za co se modlíme na veřejnosti? Nebo jsme upřímní při zpěvu duchovních písní, nebo je zpíváme už jenom tak ze zvyku? Matouš 15.8. říká, tento lid mě ctírty, ale jejich srdce je ode mě velmi daleko.
52:04Asi jsme určitě všichni moc rádi, že Bůh dneska za každé pokrytectví a píchu na místě neusmrcuje. Nevím, kolik by nás tady dneska ráno sedělo a hlavně taky nevím, kdo by kázal. V každém případě to, že Bůh tenkrát Ananiáše se Safirou potrstal smrtí, mělo blahodárný vliv. A to nejenom na celou církev, ale i na další, kteří to slyšeli,
52:32protože to způsobilo bázeň před Bohem. Může se nám to zdát extrémní, ale mzdou hříchu je smrt. A toto je jeden ze způsobů, jak ošetřit, zachovat církev, tady v souvislosti s tímto textem v jejich počátcích čistou a zároveň vážně poukázat na závažnost hříchu. Fakt, že Bůh dneska nechá vážit viditelnou církev ve vědomém hříchu má za následek, že si opravdu lidé málo kdy váží, málo kdo ji považuje za důvěryhodnou. To asi možná rok, dva roky zpátky, co jsem viděl nějakou statistiku důvěryhodnosti, kdy politici nemají žádnou důvěryhodnost,
53:18Policie nemá žádnou důvěryhodnost, ale církev je ještě pod nimi. A to je opravdu velice smutné. Málo kdo se k církvě dneska připojuje, protože si ji neváží. A co je nejsmutnější, málo kdo má bázeň před Bohem, protože církev vidí jako pokrytce. Ale pokud studujeme písmu, vidíme, že to se musí stát. že tato doba musí nastat před tím, než se Pán Ježíš Kristus vrátí znovu pro svoji vyvolenou církev, tu skutečnou církev, která je v jednotě.
54:02Pro nás, jak už jsem řekl, je to výstraha, tento text. Výstraha, která nás nutí jít do sebe, výstraha, která nás nutí zkoumat sama sebe, umrtovat svoje staré zvyky, které neuslavují Boha. Obnovovat se ve své mysli a s pomocí Ducha Svatého milovat Boha opravdu celým svým srdcem, celou svou duši a celou svou myslí. Podobně tak vnímat potřeby druhých a milovat je jako sebe sama a sloužit jim.
54:29Možná, že druzí mají jiné názory, možná, že vidí věci jinak, to nic nemění na tom, že bychom je měli milovat, to nic nemění na tom, že bychom pod autoritou Božího slova měli jít a hledat jednotu. jednotu. Nejtvořit uniformně, ale hledat po ta utorytou božího slova. Naší touhou nesmí být, aby naše zbožnost vynikla, naší touhou musí být oslavit Krista. Nesmíme chtít, aby lidé si mysleli, jak jsme dobří, jak jsme obětaví. Nesmíme toužit po tom, aby si nás lidé vážili. Nesmíme mít nějakou vypočítavost. Ne, čistě pouze z víry, z vděčnosti za to, co
55:12pro nás Pán Ježíš Kristus udělal, z Jeho lásky, kterou jsme v něm mohli poznat. A tak, moji milí, varujme se jakéhokoliv pokrytectví, jakékoliv formy pokrytectví. Pokrytectví neboli vědomé přetvářky ve smyslu, aby si lidé mysleli, že jsme lepší nebo duchovnější, než ve skutečnosti opravdu jsme. Vezměme si příklad z Barnabáše, ochotného muže, bratra, který povzbuzoval a nezištně sloužil Bohu
55:41i svým bližním bez potřeby na sebe nějakým způsobem upozornit. Ti druzí byli pro něj přednější než on sám. Jeho laskavé srdce neslo dobré ovoce a jeho život tak oslavil Boha. A varujeme se příkladu Ananiáša a Safiry. Jejich srdce se zkazilo natolik, že je Bůh raději odstranil ze scény, než aby jejich hřích nakazil a pošpinil celou církev.
56:07Jak už jsme si dnes ukázali, pokrytectví má mnoho podob. Je to satanův nástroj, jak rozložit církev zevnitř. Pokud chceme obstát, pokud si chceme zachovat svoji stezku čistou, tak nejlepším způsobem, jak proti takovému pokrytectví bojovat, je opravdu, a znouto opakuj, upnout se celým srdcem, celým svým životem na Boha. Obléknout na sebe Krista a žít podle jeho příkladu, podle jeho slova, používat boží zbroj a bojovat dobrý boj víry, ne z vlastních sil, ale z moci Ducha Svatého.
56:46Věřím tomu, že když sami seme budeme upozaděvat a jediným naším cílem bude oslavit a vyvýšit našeho pána, tak Bůh způsobí, že mezi bratry bude vládnout pokoj a skutečná jednota. Ta duchovní jednota. Vzájemná blízkost a láska, která je propojená nejen teologicky, což je velmi důležité, ale také prakticky. Kdyby tak všichni učinili, věřím tomu, že by nebylo nutné, aby se někteří snažili vytvářet tuto jednotu uměle.
57:21Nemuseli by překrucovat a rozmělňovat evangelium a lhát druhým, že jejich cesta k Bohu, ačkoliv její nám, má úplně stejnou váhu a stejnou platnost jako ta, které věří právě oni. Je to také pokrytectví. Snaha ukázat se v lepším světle. Jako tolerantní, laskavý a dobrý. Opak je ale pravdou. Věda tomu, kdo dělá kompromisy s písmem za účelem toho, aby sám vynikl, aby získal větší popularitu,
57:51aby získal více přívrženců, aby se zalibil světu s cílem dát najevo, že jsou součástí něčeho většího, co má větší sílu a větší moc. Kež je nám takovýto pragmatismus vzdálený a kež Bůh otevře oči těm, kteří za účelem zviditelnění se chtějí stát součástí něčeho, jako je třeba evangelikální aliance. která nejenom s evangelikalismem, ale řekl bych, ani s následováním Krista nemá vůbec nic společného. Amen.