Odevzdejte svůj život Bohu: Výzva k uctívání (Římanům 12,1)
Biblické texty v kázání
Římanům 12Genesis 8Deuteronomium 15Jan 32. Timoteovi 1Židům 10
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
- 0:48 Římanům 12
- 6:07 Římanům 12
- 14:06 Jan 3,16–19
- 21:40 2. Timoteovi 1
- 32:29 Deuteronomium 15,19
- 35:36 Genesis 8,20
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Tak dobré ráno vám všem. Asi nemý musím vám říct, že máme před sebou konečně tu 12. kapitolu. Začínáme probírat tu nebo spíš ten úžasný text. A dneska máme před sebou první verš. Tak Římenům 12 verš 1.
0:48Pavel napsal už dávno bratům, sestrám v Římě, to, co napsal, platí dodnes Římanům 12. Přečtu si první dva verše. Vyvízím vás, tedy bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběd živou, svatou, příjemnou Bohu. To je vaše rozumná služba Bohu. Nepřipodobňujte se tomuto věku,
1:21nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. Pane Bože, děkujeme ti za tvoje slovo, za jeho moc, za jeho jasnost, za jeho milost. Prosíme tě, Pane, abys mi dal pomoc, sílu, abys dal bratrům a sestrám na
1:54podobně, abychom přijali tvoje slovo, abychom žili z toho i podle něho, abychom jak budeme studovat, abychom žili ke tvé slávě ze všeho, co jsi nám dal. Pane, děkujeme ti, že máme obrov obrovskou motivaci v Kristu Ježíši. Amen. Kdybych se zeptal, koho uctýváte, většina z vás v této místnosti by
2:25odpověděla určitě Boha. Úcty vám Boha. A co kdybyste to museli dokázat? Co kdyby způsob, jak dokázat, že skutečně uctýváte Boha, spoučival v tom, že prozkoumáte svůj život, své myšlenky, slova, touhy a činy.
3:02Změnilo by to vaši odpověd? Uctývány je jedno z těch slov, které snadno špatně chápeme. Když slyšíme slovo uctíváný, vybaví se nám hudba, zpěv, chvály, klávír. Většina z nás by bych řekla, hele, před chvilkou jsme úctovali Boha tím, že jsme mu zpívali. Možná si vybavíme kázání nebo dokonce večeří páně.
3:32Možná bychom si řekli, že i bohoslužba dnešní zde v hotelu je uctíváný, že to, co děláme v nedělí od 9 nebo od 11:30, to je uctíváný. skutečným jeřítkem toho, koho nebo co uctýváme, není to, co děláme v nedělný ráno, ale to, jak žijeme od pondělí do soboty. Skutečnou zkouškou toho, ko uctíváme,
4:05nejsou písně, které zpíváme, ale život, který vedeme. Na otázku, koho uctíváme, odpovídá způsob, jakým žijeme. >> Protože to, na co myslíme, po čem toužíme, pro co žijeme, co děláme se svou myslí, svým tělem, svými penězí, to vše a dálku více, to je uctiváný. >> A právě proto je verš 1 ve 12. kapitole
4:35listů Římanů. To to je tak významný. Verš jedna ve 12. kapitole listů Římonům nám pomáhá pochopit, co to je pravá bohoslužba, co to je uctývání. Neučí nás jen to, proč musíme Boha uctývat, ale jak jak ho uctýváme, jak mu sloužíme.
5:05Ukazuje nám, že abychom Boha uctívali, musíme mu věnovat víc než jen pár minut každé ráno nebo pár hodin v neděli. Uctívání živého Boha vyžaduje, abychom mu věnovali celej svůj život. a žil ji pro něj celým svým tělem. Právě proto je tolik církví v nepořádku nemocných a umírajících.
5:35Za měřítko uctívány si vzali písně, které zpívaj a pocity, které zařívaj během 15 minut v neděli. Mnohé církve jsou plné lidí, kteří si myslí, že uctívaj Boha. a ve skutečnosti uctívají pocity, emoce, možná i své touhy.
6:07Římanům 12 ver 1 je výzvou uctivány. Je to výzva, abychom Bohu odevzdali vše, co máme, protože Bůh nám dal to, co pro něho byl nejcennější. Vé skutečnosti je prvním bodem našeho přehledu právě výzva k uctývání. Výzva k uctývání. Pavel píše od začátku. Vybízím vás tedy. Musíme začít slovem tedy, protože i když
6:37je to ve větě třetí, v logickém pořádí je to na prvním místě. Toto jediné slovo tedy nebo proto je spojka. Spojuje dvě myšlenky dohromady. Obvykle se používá k tomu, aby nám sdělelo důvod, proč se něco děje nebo proč dochází k určitě reakci. Například vyhrál jsem v loterii, proto dám výpověd.
7:08Zamiloval jsem se do Emy, proto jsem jí pořádal o ruku. Mám hlad, proto budu jíst. Češi potřebují biblické církve, proto zde sloužit. Tým vidíme, jak funguje ten gramatický princip. A to funguje stejně i zde v prvním verši. Římům 12:1 nám říká, co máme dělat pro Boha ve světle toho, co Bůh udělal pro nás.
7:43Bůh nás spasil a proto musíme žít pro něho. Kristus se za nás obětoval a proto mu odevzdáváme své životy. Taková je zde Pavlova logika. Zde Pavl nás vybízí, abychom reagovali na na všecko, co už nám učil na 1 až 11.
8:15Napomínám vás na základě toho, co pro vás Bůh určil skrze svého syna. Vyzývám vás, abyste reagovali. Na evangelium. Vyzývám vás, abyste reagovali jediným logickým způsobem na největší oběd, jaká kdy byla přinesena a na největší dar, jaký kdy byl dán.
8:47Vyzývám vás k uctývání. A všimnete si za druhé společenství v úctivány. Společenství v úctivány. Vyvízím vás, tedy bratři Není to jenom pouhé slovo. Dový rá je významný z dvou důvodů. Za prvé je významný, protože že se k nám
9:18Pavel nevztahuje jako apoštol nebo starší, ale jako bratr. Mluví k nám jako ke svým sorozencům. Mluví k nám jako moudřejší, starší, zbožnější bratr, který nás miluje a chce nám pomoci, >> že ví, že i v církvi i mezi svatých může být zmatek ohledně uctyváný.
9:48Mluví k nám jako k rodině. A navíc všimnete si, že Pavel říká bratří v množném čísle. To je taky důležitý, protože když čteme tento verš, většinou mísíme na svůj vlastní individuální život. Mslíme na svou osobní cestu s Bohem, na svůj osobný vztah s Bohem, na svou osobní potřebu žít pro Boha a růst
10:18v poznání Boha. A to je to je fakt, to je pravdivé, ale Pavel zde používá množné číslo právě proto, že mluví ke všem z nás jako církví. Jeho pozornost není zaměřena pouze na individuální osobný úctivány. Jeho hlavní pozornost není upřená na to, jak evangelium ovlivňuje můj osobný život.
10:51Jeho hlavní pozornost se soustředí na společný vliv evangelia na celou církev, na to, jak by evangelium mělo ovlivňovat celý sbor. Je to výzva pro každého z nás, abychom odevzdali své životy Bohu tím, že je odevzdáváme jeden druhému. Jak se za chvíli uvidíme.
11:23Boha uctíváme tím, že si navzájem sloužíme. Musíme se jenom podívat na čtvrtý verš. Podívej se na to. Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.
11:54Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána pro koho? Pro sbor. Pro ostatný. Sedmý verš nebo ještě šestý. Máli někdo proroctví, ať ho užívá v souhlas vírou? Máli službu, ať slouží. Je li vyučující, ať učí. Máli dar povzbuzováný, zůstaň doma.
12:29Kdo rozdává a rozdává upřímně? Kdo stojí v čele a těhodlivý? Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. >> On pokračuje dál. Každý příkaz se týká místního sboru. Jediný způsob, jak můžeme být skutečným, skutečnou obětí je tím, že sloužíme se navzájem, že
13:00odevzdáváme své životy Bohu tím, že sloužíme sboru. Římum 12 je přílučka pro členství v církvi. Znovu ukazuje nám, že uctívány a členství v církvi jdou ruku v ruce. Ještě jednou strašně důležitý. Uctívání a členství v církvi jdou ruku v ruce.
13:36Žijí svůj život jako obět Bohu tím, že vás miluji a sloužím vám. Jak žijete svůj život jako živou obět Bohu tím, že mě milujete a sloužíte mi. Tady je něco šokujícího. V jaké míře milujete své bratry a sestry, v takové míře milujete Boha.
14:06sestry, v takové míře milujete Boha. V jaké míře sloužíme svým bratrům a sestrám, v takové míře uctíváme Boha. Prit Janův 3 16 až 19. Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svoj svou duši. I my jsme povinní i my jako reakce na to. I my jsme povinni položit své duše za bratry. Máli však někdo
14:38dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? Dít nemilujeme slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. Vítky, nectíváme jenom slovem ani jazykem. Ale v skutku a v pravdě. Podle toho poznáváme, že jsme z pravdy.
15:11Podle toho poznáme, že jsme skutečné v uctývání. Ale podstatná otázka teď je, proč? Proč bych si měl zajímat o o místní církev? Proč bych měl sloužit ve sboru a mít zájem o bratry a sestry? To je náš třetí bod. >> Motivace k uctívání. Motivace jak uctývány. Pavel píše:
15:41"Vybízím vás, tedy bratři, skrze milosrdenství Boží." Tady je naše motivace. Boží milosrdenství. V řečtině je to v množném čísle. Jedná se o odkaz na milosrdenství evangelie, na vše, co Pavel rozvedl v kapitolách 1 až 11. Vše, co jsme už studovali, to popisuje Boží milosrdectví. Pád a hříšnost člověka v kapitolách 1 až t
16:13Kristův kříž v třetí kapitole bezplatné a úplné ospravedlnění hříchniků ve čtvrté kapitole účinek ospravedlněných páté svoboda, kterou máme od moci hříchů v kapitole šest naděje kterou máme v boji proti hříchů v sedmé kapitole naše vyvolený ospravěný a jistota budoucí slávy, kterou máme díky Kristu v osmé kapitole a důvěra, kterou máme v Boží
16:42smlouvný slibí v kapitolách 11 až 19 nebo spíš 11, 9 až 11, pardon. To vše odhaluje hojné milosrdenství, které nám Bůh prokázal. Je to, je to strašně těžký v neděli i teď, protože máme jenom ty doktriny už jsou dávno, už jsou v minulosti.
17:12A Pavel, Pavel chce, abychom pochopili, že každý den, každou hodinu musíme znovu přinášet ty pravdy evangelia do svého srdce. vzpomínat si na to znovu a znovu, že důvod, proč jsme živí, důvod, proč jsme zde, je, že Ježíš Kristus položil svůj život. Skutečně byl zabit, skutečně byl mučen, zbyčován, nenáviděn,
17:44ukřižován. Není to příběh, není to mytus. A my víme, že ta pravda změnila naše životy, ale zároveň víme, že jsme slabí ve víře a můžeme vstát a žít celý den. Pro koho? Pro sebe, protože stále znovu musíme přináset naše
18:17zatvrzelá srdce zpět k pravdě evangelia. a prosit Boha znovu. Zapal mě, pane, pomo, abych ne promárnil svůj život, abych ne přišel k tobě na z bez dobrých činů, bez života uctývány. Pomo mi, abych žil pro tebe. Já mám stejný boj jako vy. >> Úplně stejný boj, že každý den chci žít
18:49pro sebe. Každý den chci jenom flákat, odpočívat, žít pro toho, co co je pro mě zábavné a potěšující. A pán Bůh ří jsem obětoval svého syna. Jsem vylil svůj hněv na něho, abys žil pro mě, abys žil život uctýváný.
19:26Všechna Boží milosrdenství se projevují v Kristu a jsou dána skrze Krista. Kristus byl bezúhonný, čistý, neposvrněný a bezvádný beránek Boží. Stejně jako Židé ve Starém zákoně vkládali ruce na bezúhonné beránky, aby symbolizovali přenesení viny. Stal se Kristus skutečně naším velekonočným peránkem. Množství našich hříchů bylo vloženo na
19:56bezúhonného beránka Božího a v poslušnosti vůli Otce. Vstoupil syn do samotné svatyně svatých, do samotné přítomnosti svatého Boha, pokrytý ohavností našich hříchů. A když otec uviděl tu nekonečnou horu našich hříchů na snovy, vylil na Ježíše plnou sílu svého spravedlivého hněvu, zatímco beránek Boží sněl hříchy světa.
20:34Bratři a sestry, Pavel říká, to je to je to, co nás motivuje k uctivány. Jed jediná věc, která nás vede uctívání, je milost a milosrdenství Boží. Pokud toto nepochopíme, doslova nepochopíme samotný smysl celé Bible. My sloužíme Bohu, abychom získali spásu. >> Ne děláme dobré činy a dobré skutky,
21:07abychom si zasloužili spásu. To je ohavnost, to je opak, to je to překrocuje evangelium. Evangelium je, že Ježíš Kristus udělal úplně všecko pro nás, abychom mohli teď žít pro Boha, nebo spíš proto žijeme pro Boha. Ježíš za nás zemřel a proto uctíváme, žijeme
21:40pro Boha. Naše skutky, každý skutek, všechny skutky jsou jenom reakce na milosrdenství. Druhý list Timoteový 1: On nás zachránil a povolal svatým povolaným ne podle našich skutků. To jsou čistá slova od Pavla. On nás zachránil ne podle našich skutků.
22:15Nejbrž podle vlastného předsevzetí a podle milostí, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy. A poslouchejte list Hebrejům 10 až 14. Úžasný text. V této vůli jsme posvěcený. Jsme odděleni od světa, od hříchů skrze oběd těla Ježíše Krista. Jednou provždy. Práce spásy už je dokončena. Každý kněz,
22:45říká 11. verš. Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné obětí, kterou, které nemohou nikdy odstranit hříchy. Ježíš však přinesl jedinou oběť za říkí a navždy usul po pravici Boží a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položený za za podnož jeho neboť jedinou obětí účinou navždy dokonalými
23:18ti, kteří jsou posvěcováni. Ježíš udělal úplně všecko. Nepracujeme, abychom si něco zasloužili. Nestloužíme proto, abychom získali spásený. Neděláme dobré skutky, abychom si zasloužili Boží přízeň. Odevzdáváme svá těla Bohu, protože Kristus dal svou tvář pěstý, záda byčí, své tělo kříží a svou krev za naše říky.
23:48A teď jsme připraveni na hlavní otázku. Jak Boha uctýváme? Čtvrtý bod. Způsobí uctívány. Způsobí uctívány. Pavel nám dal odpověď. Vybízím vás tedy bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběd živou, svatou a příjemnou
24:19Bohu. To je naše rozumná služba, abyste je vydali, abychom vydali svát těla v oběd živou svatou příjemného Bohu. Pavel zde používá terminologii Starého zákona, aby ilustroval, jak jsme povoláni žít pro Boha. Ale ne dáme beránky, běti, kozy,
24:51vydáme svá těla. sáhá zpět do starozákonního obětního systému. Když kněží přinářeli obět, obětovali tělo jete, kozy nebo býka, vše bylo dáno Bohu. Každá část, každý aspekt, každý orgán, celé zvíře bylo dano.
25:23tím chce Pavele, abychom pochopili, že uctíváný není jenom co to, co zpíváme, není jen modlitba a chvály. Ne, nemůžeme rozdělit život a uctivány. Nemůžeme rozdělit nedělný ráno a pondělí ráno. Ne, nemůžeme rozdělit to, co děláme zde mezi bratry a sestrami a to, co děláme v práci. A ve škole uctíváný je celý život věřícího a
25:57všecko, co děláme. Pavel mohou říct, obětujte Boha své životy. Ale to je příliš subjektivní. Ale když říká, musíme obědnovat svá těla, všecko, co máme. Tím chápeme, že úctý Vány je a týká se celého života, celého těla.
26:38A znovu gramatika zde je velmi důležitá. Slovo bratří je v množném čísle milosrdenství. Možné množné číslo těla je množné číslo, ale oběť je jednotné číslo. A ten důvod, proč je absolutně podstatné, jedná se o společné uctyvány. My všichni jako církev společně
27:08obětujeme své životy Bohu jako jednu s jednou cenou oběť. Jak jsme viděli Římono 12 v pátém verši, jsme jednou tělo v Kristu. Ano, jednotlivě jsme údý jeden druhého, ale spolu jsme jedno tělo. A proto způsob, jakým žijeme své životy, skutečně ovlivňuje celej
27:41sbor. Jakým žijeme své životy, skutečně ovlivňuje celou církev, celý sbor. Můj život je ovlivněn tým tvým a tvůj život ovlivňuje ten můj. A naše životy ovlivňují tento sbor.
28:17A společně naše životy určují kvalitu obětí, kterou přinášíme Bohu. Pavel zde používá tři přidávná jména, aby popsal, jakou obětí, jako sbor máme být, co máme dělat jako církev i jako individuální osoby. Pavel říká, že má být živá oběť. Ve Starém zákoně lidé přinášeli Bohu živá zvířata.
28:48Nepřinášeli něco, co už bylo mrtvé. Tobě je nic nestalo. To by bylo hezký. Jako jen nechceš obětovat něco živého. To to je drahý. Ale já počkám, až to zemře, nebude jako ztrata a potom to přinesu Bohu. A Bůh říká v řádném případě,
29:19ta oběd má být drahá, protože ukáz je na to, že moje oběd, Kristova oběd byla drahá. Naše reakce na evangelium ukazuje na to, jako cenu dáváme evangeliu. Dáváme Bohu živou oběd. V Starém zákoně museli jste vzít jednu ze svých živých k, vlastně jednu ze svých nejlepších kos
29:50a museli jste jí přinést Bohu úplně dokonalé zvíře, drahé zvíře a museli jste ho zabít před knězem. Jinými slovy, nepřinášíme Bohu to, co nechceme my. Přinášíme Bohu to, co je drahý.
30:22>> Jsme povoláni, abychom Bohu odovzdali to, co je nejvzácnější. Nejvzácnější. své životy, všecko, co máme. Dáváme Bohu to nejlepší ze svého života, to nejlepší ze svého času, nejlepší ze své energie. A ty ty aplikace je je zde a mohli bychom probírat hodně hodně aplikací, ale mám jednu, je to trochu drsná
30:54aplikace. Ale je to velmi konkrétní příklad. Abychom byli živou obětí, musíme být i v neděli ráno živí a připravený uctívát Krista. Kolik lidé je v neděli bez života mrtvých, protože obětovali svůj čas a energií filmům, zábavě. zůstali v súdu příliš dlouho.
31:29Bratři a sestry, tím dáváme světu to, co je nejdůležitější a potom v neděli ráno jsme úplně zničení a nemáme nic, co můžeme dávat další. To je přeháněný. Ale musíme být připrávný v neděli ráno. A jako už víme, nedy ráno začíná kdy?
31:59V sobotu večer, že? V sobotu večer máme připravovat své srdce, máme připravovat svá těla, abychom byli připravný uctívat Boha, soustředit se nakázání, sloužit, vyjádřit zájem, když spolu mluvíme. Máme málo času spolu. Musíme používat ten čas co nejvíc. Za druhé, ta oběd má být svatá.
32:29Má být svatá oběd. Vydáv svá těla v oběd živou svatou. Znovu v Starém zákoně oběd muselo být svata. A tato myšlenka měla dva, má dva aspekty. Prvním bylo, že obědla být svatá ve smyslu zasěcený. Měla být vyhrázená pro Boha. Deuteronomium 15 verš 19. Všechnou prvorozené mužského pohlaví, co se narodí ve tvém
33:01skotu a pravů. Zasvěť Hospodinu svému Bohu. Nepracuj se svým prvorozeným běkem a nestříhej prvorozeného ze svých ovcí. Svorozenými nemohli vůbec pracovat. Nesmělo se k tomu používat k žádné práci. Nesměl se je používat k orbě. Nemohli je ani používat na mléko. Každý aspekt jeho
33:31existence měl být zasvěcen Bohu. A to je naše povolání. Máme být oddělení zasvěciny Bohu a odevzdat mu vše, co máme a čím jsme. Nic si nenecháváme pro sebe. Světu nedáváme nic. Dáváme vše, co máme a vše, čím jsme. Tomu, který nás miloval a vykoupil krví svého syna. Jsme oddělný pro Boha. Jsme oddělný od
34:01světa ke Bohu. Druhým aspektem je zde svatost ve smyslu čistoty, ne posrňost, ne poschrněností a bezúhonností. Židé byli povolány, aby Bohu obětovali to, co bylo dokonalé. Znovu Deuteronomí stejná kapitola 15. kapitola teď verš 21. Jestliže však na něm bude vada, bude chromé či slepé, s jakoukoliv vážnou vadou, neobětuj ho
34:33Hospodinu svému Bohu. >> Žádná nemoc, žádná vada, žádný defekt, protože Bůh si zastouží nejlepší. To nejlepší. Ten systém, to vše mělo symbolizovat, čím mě být, čím měli být oni a čím máme být my duchovně.
35:04Jsme povoláni, abychom Bohu obětovali svatá těla, čisté ruce, čistá srdce a mysli, kterou nejsou poskrný světem. Proč? kvůli třetí vlastnosti. Naše oběd má být živá, svatá a příjemná Bohu. Máme žít svatý život pro Boha, protože to je to, co se mu líbí. Oběd našich životů na oltáří víry stoupá
35:36k Bohu a těší jeho srdce. Je to úžasný vzor. Je Genesis 8, verš 20 a 21. Potom Noé postavil Hospodinou oltář, vzal ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků a obětoval na oltáří zápalné obětí. A hospodín ucítil příjemnou vůni. A Hospodin řekl: "Sám sobě už nikdy nebudu proklínat zemi kvůli člověku."
36:10Hospodín ucítil příjemnou vůni. My máme přinášet obětí, kterou jsou pro Boha příjemnou vůí. Svatý život je jediný život, který se Bohu líbí. A život, který se líbí Bohu, je svatý život. Jinými slovy, tyto dvě věci jsou neoddělitelné. Nemůže to být jinak. Pokud žijete nesvatý život, nelíbíte se
36:43Bohu. Pokud žijete pro tento svět, pokud je vaše srdce nasýceno tímto světem a pokud jsou vaše těla, tělo a i duše upřený na tento svět, váš život se Bohu nelíbí. Jste jako Kain, jehož oběť se Bohu nelíbila. Jste jako nádába, aby jejichž oběť byla pro Boha ohavností.
37:15Pokud Bůh prolil krev svého syna, aby vás očistil, ale vy jste stále nečistí, mrtví v hříchu a zamilovaný do tohoto světa, nakonec budete věčnou obětí v plamenech pechla. Já říkám tý věcí, protože Ježíš zaslouží, aby každý z nás žil svatý život pro něho.
37:50Jediná oběť, kterou Bůh přijímá je svatou opět. Když jsem byl na střední škole, chodili jsme někdy k řece a rozdělávali velké ohně. A samozřejmě, pokud chcete rozdělat velký oheň, potřebujete hodně dřeva. Ale téměř vždy se stalo, že nějakej nechytrý člověk hodil do ohně starý železničný pražec.
38:21Byly nasáklé kosotem nebo dehtem, aby nehnly, což se skvělé pro skvělé hodí pro železniční koleje. Ale pod táborák je to hrozný. Když dřevo hoří, vypouští do vzduchu škodlivé výpary. To lidé nepřitahuje, ale odhaň je. Je ohavný, smrdí,
38:51>> špinavý. Stejně tak náš hřích znechucuje Boha. Nesvatost se Bohu nelíbí. Hřích je Bohu odporný. Vzdát Bohu hříšný život, když nám Bůh dal život svého svatého syna, je rouhání. místo a omlouvám se za porovnávání, ale místo toho máme být grlovačka.
39:21Máme být krolovány, jaký měli včera u Armovských, jak Daniel připravil to chutné maso, zapálil gril a vůně se zřížila vzduchem. Její sousedí chtěli přijít. To je, co Pavel má na mysli. Máme být svatý. Máme žít svatý život za
39:51svěcný Bohu. Živo, které se Bohu zalíbí, což potvrzuje i poslední bod. Konečně rozumnost uctívány. Rozumnost uctíváný. Ještě jednou. Proto vás, bratři, prosím skrze milosrdenství Boží, abyste překládali svát těla jako živou, svatou bohou příjemnou oběť, což je vaše duchovní bohoslužba, co je vaše
40:22uctývání. Existuje debáta o významnu termínu termínu přelouženo jako duchovní. Řecký termín zde je logikas, z něhož možná znáte termín logas nebo logika, logický. Tento termín lze přeložit několika
40:53způsobí duchovný, logické Myslím si však, že všechny tyto myšlenky jsou v tomto pojmu impulitně obsažený. Odevzdát své tělo Bohu je duchovní uctývání. Odevzdát své tělo Bohu je pravé úctývání. Odevzdát Bohu vše, co
41:25máme, je logické uctívání. Jakákoli jiná reakce než tato je šílenství. Nechat si něco pro sebe, když Bůh nám dal život svého vlastního syna, je šílený. Naši jedinou logickou a rozumnou reakcí na evangelium je dát Bohu úplně všecko,
42:05protože on si vykoupil všecko. Nebude část v pekle a část v nebi. Tvoje celej život, tvoje celé tělo, tvou celou mysl bude v nebi věčně, protože Bůh zabil svého syna. To je naše motivace.
42:38To je jediná logická reakce. žít pro něho, odovzdat mu úplně všecko, co máme. Což nás vrácí k původní otázce. Čemu se klaníme, co vypov co vypovídá váš život, co vypovídá to, jak travíte svůj čas.
43:08Co vypovídá vaše historie prohlížený internetu? A co říká Hospodín? Žiješ pro něho a on s tebou souhlasí. Souhlasí Hospodin s tebou. Souhlasí Boží slovo s tebou. Patří mu tvé tělo. Používáte své oči pro něho. Sloužíš
43:38ostatným. Záležití na druhých. Projevuje tvůj život lásku k církvi? Já chápu, že každý z nás má velmi specifickou reakci. Každý z nás bude reagovat jinak.
44:12Nemiluješ Boha. Možná si myslíš, že Boha miluješ. Chápeš evangelium, ale nežiješ v mocí evangelia. Znáte evangelium, ale nemiluješ evangelium. Máš tu informaci v hlavě, ale nemáš tu pravdu v srdci. Nejsiš znovuzrozen, nejsi posvěcen, nejsi zachráněn
44:43a proto nemůžeš být svata obě. Nechceš Bohu dát svůj život. Pro tebe. To znamená, že musíš volat k Pánu a prosit ho, aby tebe zachránil. To je přesně, co do znamená záchrany. Ty nemůžeš dělat vůbec nic, jen zavolat k Bohu, prosit ho, aby tvoje srdce obnovil, abys mohl činit pokání a uvěřit v evangeliu.
45:20Pro další možná patříš další skupině. Jsi skutečný věřící, ale slabý. Chceš být svatou obětí, ale často pádáš, jsi linný, málo žiješ pro Boha, hodně si zaměří na sebe a na tento svět. Pro tebe mám výzvu činit pokány.
45:56Každý den jako my musíš obnovovat svou mysl. Musíš vést znovu své srdce do písma Pána, aby tě zapálil. lidí, kteří jsou zralější, kteří jsou živější, kteří jsou svatější, kteří jsou obětavější, je kvůli tomu, že oni vedou své srdce denně do evangelia a dívají se znovu a znovu a znovu na to,
46:27co pro ně a pro nás udělal Ježíš Kristus. nebudeš růst jinak nemůžeš. Není to kvůli tomu, že máme nějakou speciální vodu nebo jíme nějakých speciální dietu. Zralější lidi jsou zralější kvůli milosti a ta milost je k dispozici pro každého. Boží slovo, modlitba, pokány dokola.
47:11a pro většinu z nás musíme si lépe uvědomit, jak náš život ovlivňuje celý sbor. Můžeme být pokoušený diváci na církev, jako by byla přílohou křesťanského života. Je tu, ale můžeme žít bez ní. Pavel říká, že to nejde. Doslova to nejde. Říká nám všem, že ve skutečnosti nemůžeme být křesťany bez místní církve,
47:42protože nemůžeme odevzdat svůj život Bohu aniž bychom jej odevzdali společenství věřících. Znovu já miluju Boha tím, že vám slouží. To nejde jinak. Kristus není zde fyzicky. Je zde mezi námi a v nás. A když vám sloužím, tím Kristu sloužím.
48:17To je naše uctývány a bohostlužba. Takto jsme svatí, přijatelní a milí Bohu. A proto otázka je, jestli jsme církev, která je živá, jsme církev, která je svatá, jsme církev, která se líbí Bohu. Na tuto otázku musíme odpovědět společně, ale začíná to také u každého z nás
48:48jednotlivě. Těž nám Bůh dá milost, abychom byli živou obětí tím, že budeme biblickou církví. Amen. Pane Bože, děkujeme ti, že máme obrovskou motivaci i velkou pomoc v súdu. Děkuji ti, že tvoje slovo jasně působí mezi námi, Pane. Děkuji ti, že i když
49:18musíme růst, zároveň vidíme mezi mezi sebou, mezi námi velké požehnání, jak lidi jsou obětaví, jak slouží, jak se slouží navzájem. Ale je vidět taky, že někteří slouží hodně a někteří málo. A prosíme tě, Pane, aby každý pochopil, že ten důvod, proč chceme více sloužit, je nadevším díky Kristu a díky tomu, co si
49:47zasloužíš. Pane, prosíme tě, abys nám dal růst. Prosíme tě, Pane, abychom se stali zralým sborem, abys nás mohl více používat tady v Čechách tvé slávě. se modlímeen.