Mesiášské proroctví
Výraz Syn je v přepisu na 24 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Jeremjáš 221. Královská 13Ageus 22. Královská 241. Královská 112. Královská 212. Královská 23Žalm 69Žalm 88Žalm 89Jeremjáš 24Jeremjáš 36Jeremjáš 52Ageus 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (15)
- 4:33 Ageus 1,2
- 6:12 Žalm 69,10
- 12:30 Ageus 2,2
- 20:44 Ageus 2,11
- 22:40 1. Petrův 1,15
- 28:47 1. Královská 11,4
- 35:15 2. Královská 21,10
- 37:53 1. Královská 13,2
- 40:29 2. Královská 23,25
- 44:04 Jeremjáš 22,18
- 49:07 2. Královská 24,8
- 52:34 Jeremjáš 22,28
- 55:50 Jeremjáš 24,5
- 57:55 Jeremjáš 52,31
- 1:05:48 Žalm 89
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Já vás tedy ještě jednou, bratři a sestry, vítám při té dnešní biblické hodině, kdy, jak jsme si už nějakou dobu zpět slíbili, že pokud pán dá, tak bychom na této biblické hodině vlastně ukončili naše společné scházení nad prorokem Chagájem. Já jsem říkal, že neznamená to samozřejmě, že už se nikdy k proroku Chagaovi nevrátíme naopak,
0:36ale chtěl bych dneska, jak pán Bůh dá, tuto knihu s vámi uzavřít a bychom mohli tak, jak bude možné, přejít do dalšího poexilního proroka, který je v pořadí. Já jenom nakrát se připomenu, že vlastně v tom minulém našem sejtí jsme se společně zamýšleli nad tou bitvou, pokud si vzpomínáte u Harmagedonu nebo nad tím Harmagedonem.
1:05a tím jsme vlastně ukončili celé to hlavní eschatologické poselství, proroctví, které se týkají posledního času v prorokovi Ageovi, tedy toho druhého příchodu pána Ježíše Krista a potom následného milénia. Dnes tedy já bych chtěl na začátek udělat takové rychlé zhrnutí proroka Agea, aby jsme měli v mysli takovou určitou osnovu, takový určitý souhrn
1:40těch základních informací, které by nám potom mohly pomáhat v tom, když budeme nad některými tématy přemýšlet, kde je máme hledat. Tak určitě mi dáte za pravdu o tom, co jsme spolu strávili tolik hodin nad prorokem a gejem, že tím hlavním tématem celé prorocké knihy bylo bez zesporu naplnění božích proroctví a zaslíbení v obnovení jeruzalemského chrámu.
2:08Víte, že izraelský lid se vrátil po výnosu krále Kira, přesně jak pán Bůh zaslíbil, až uplynetech 70 lech toho babylonského zajití v tom roce 538 do té zaslíbené země, aby se pustili do díla a znovu vybudovali chrám jeruzalémský a město, které byly naprosto při tom odsunu do zajetí při té poslední deportační vlně v roce 586 př. Kr. zničeny.
2:47Tehdy si pán Bůh vyvolil přibližně 50 tisíc židů, jejichž ducha hospodinu zbudil, aby se vydali na tu cestu do té zaslíbené země. A my víme, že obnova toho jeruzalemského chrámu po návratu těch přesídlenců začala někde v roce 536 př. Kr. Ovšem samotný chrám byl obnoven až v roce 516.
3:20Trvalo to 20 let, které byly naplněny velkými těžkostmi a útisky, ale především také liknavostí lidů, který místo toho, aby budoval jeruzalemský chrám a činil to, k čemu je pán Bůh povolal, tak se zabývaly úplně jinými věcmi. A když bych se vás zeptal, jaký je tedy hlavní obraz, duchovní paralela, kterou bychom v této knize v souvislosti tedy s budováním Jeruzalemského chrámu a jeho obnovou v dnešní novozákonní době tedy našli, tak je to co?
4:05Tak, to si pamatujte ve dne, v noci. Určitě, bratrka, ale řekl správně, tou hlavní paralelou k novozákonní době, tedy k tomu budování, znovu by budování Jeruzalemského chrámu, Bethamigdaš, nebo Hechal Adonai, tak jak Izraelite správně nazývali, tento dům, tedy ten dům, který nechal vystavět král Šlomoun, tak jeho současným naplněním
4:33v době milosti je bez zesporu církev Pána Ježíše. A my čteme v Ageovi, a to si připomeneme, to nám to pomůže, Ageus 1.2. Toto praví hospodin zástupu. Tento lid říká, nepřišel ještě čas, aby byl postaven hospodinu v dům. I stalo se hospodinovo slovoprostřednictvím proroka Agea. Pro vás je již čas, abyste bydleli ve svých obložených domech,
4:58zatímco tento dům je zcela zpustošený. Víte, to je stále trvající, aktuální problém i v novozákonní době. Určitě to vzpomínáte na vyjádření Apoštola Pavla, které psal v listu Filipenským zvězení, kdy si stěžoval Filipenským 2.21. Všichni si hledí jen svého a ne toho, co je Krista Ježíše. Řekněte mi, bratři a sestry, na čem více by asi pánu Ježíši Kristu mohlo záležet, než na budování jeho církve,
5:39za kterou se sám obětoval a kterou si sám očistil vlastní krví a která je jeho nevěstou. Co může být větší prioritou? A víte, tady se na snadě právě i dnes nás, hospodin, může ptát stejnými slovy. A to je, co je tou tvojí prioritou. Co zaměstnává především tvé srdce. Na čem ty sám se namáháš.
6:12Víte, o Pánu Ježíši je totiž naprosto jasně napsáno už v Žalmech a víte, že učedníci si na toto slovo jasně vzpomněli. Žalm 69.10 je psáno, neboť horlivost pro tvůj dům mě strávila. A tak, bratři a sestry, co pak stravuje vás? Je to horlivost pro Kristovi věci, pro církev, pro jeho lid?
6:43A nebo něco jiného? Takže určitě nechci, aby jsme, když budeme otevírat, kdy potom zpětně proroka Agea, jsme nad tím přemýšleli jako nad historickou knihou, protože ačkoliv tato kniha byla napsána dávno před Kristem a celý ten děj této knihy se odehrává, tyto prodoství se staly kterého roku? 520 před Kristem, čili druhého roku vlády krále Daryja.
7:15Takže a máme je všechny přesně datováno. Takže rozhodně, rozhodně tato proroctví a tyto věci musí a mají mluvit i do dnešní doby. Cíl života božího lidu totiž vždycky byl, musí být a na věky bude jenom jeden. A to je naplňovat boží vůli a oslavovat tak svého pána. K tomu byl člověk stvořen, k tomu jsme byli povoláni.
7:49Není jiný a větší úkol pro náš život, než naplňovat boží vůli a tak oslavovat svého pána. A tak Ageus není divu 1.8. říká, vystupte do hor, přivezte dřevo a stavte dům. Naleznu v něm zalíbení a budu oslaven. Pravý hospodin. Rozumíme tomu? My samozřejmě i dnes můžeme být povoláváni v círke, a myslím si, že v sobotu je to docela aktuální,
8:16k praktické činnosti, ale chápejme hlavně tyto slova v tom svém duchovním slova smyslu. Každý z nás je tady volán k tomu, aby přiložil ruku k dílu a každý z nás je volán k tomu, aby jsme společně dohromady budovali ten boží dům, jimž v novozákonní době je bez zesporu církev Pána Ježíše Krista. Pokud se boží lid, a to je taky jasné poselství,
8:48celého Ageova sdělení, od tohoto ústředního záměru vzdaluje hospodin skrze své živé slovo a mocné, boží lid napomíná. A nejenom, že boží lid napomíná, ale pokud si nedá říct, tak jsme si jasně demonstrovali, a nebylo to u Agea samozřejmě poprvé, že pán Bůh jakožto svrchovaný vládce celého světa může dopustit do života
9:14svého lidu, těžkosti, bolesti, útrapy a různé věci, kterými se snaží, aby se člověk zastavil a rozjímal nad svými cestami. Agus 1.10. Proto nebesa nad vámi zadržela rosu a země zadržela svou úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi a na hory, na obilí a mladé víno, na olej a na všechno, co země přináší, na lidi, zvířata, na všechen výtěžek rukou.
9:49Byl jsem vás obylnou rzdí, snětí a krupobytím, všechno dílo vašich rukou. A proč? Aby se lid znovu naučil bát svého Boha, opustil své zlé cesty, navrátil se k hospodinu celým svým srdcem a znovu začal konat jeho svatou gůli. aby jim hospodin znovu mohl žehnat. Kdybyste řekli, která otázka se nejčastěji opakovala v prorokově Ageově,
10:24kterou bych taky rád, abyste si zapamatovali a uměli ji vždycky z Agea. To, že tato otázka platí dodnes. A v napovím koamar adonajcevaot simuleva vchem al dera chechem. Tak, co by to mohlo být? Až jsme si to říkali, i v té hebrejské formě. Toto praví hospodin, položte svá srdce k cestám svým.
11:01Což doslova znamená, když to z té hebrejštiny do češtiny se budeme pokusit přeložit. Přemýšlejte zcela vážně ve svých srdcích nad svými skutky, nad svým počínáním. A jak už jsem říkal, v tomto kontextu to bylo především nad tím, co je na prvním místě vašeho života, jaká horlivost plane ve vašem srdci, co vás stravuje.
11:30V boží knize proroka Agea se nám také dostává velikého povzbuzení. A to, že všemohoucí dětiný pravý a živý Bůh je svrchovaný, on vše, co si přece vzal, ve svůj ústavený čas naplní. Nic a nikdo nemůže zmařit jeho moudré, svaté a dokonalé plány.
12:02plány. Věřící člověk, ať už starozákonní nebo o to více novozákonní, se proto nesmí nechat odradit a zemdlívat na duchu, pokud se věci na Božím díle zdají obtížné a někdy výsledky zanedbatelné. Určitě bych si také moc přál, abyste i na toto z Agea pamatovali, protože přesně tyto věci prožíval boží lid v době Agea.
12:30Ageus 2.2. Řekni judskému místo držiteli Zerubávelovi, synu Šeltělovu a veleknězi Jošovi, synu Josadaku. I ostatku lidu. Kdo z vás, kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho první slávě? A jak jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic. Víte, mnohdy věci, které které sebou přináší služba na božím díle, přináší sebou těžkosti,
13:02které nejsou božími výchovnými těžkostmi, o kterých jsme mluvili především chvíli, kdy jsme si říkali, že boží lid musel být trestán, aby se vůbec dostal k té práci na božím díle. Ale i tak, když pracuje boží člověk, na božím díle můžou přicházet těžkosti a někdy se naše výsledky a naše tílo, které za námi zůstává, může zdat jako pouhé nic.
13:32Ale my si musíme uvědomit, že to není nic nového pod sluncem. Že mnoho božích mužů, žen, boží lid toto prožívalo. Ale to, co bylo daleko důležitější, je, ne jak v tu danou chvíli jsme my sami hodnotili výsledky naší práce, ale jak naše výsledky hodnotí sám Bůh. A to, co se zdálo tehdy v božích očích významné,
14:07připadalo tehdy božímu lidu jako pouhénic. Hospodin náš Bůh je naprosto věrný svým smlouvám a zaslíbením. Práce na božím díle nikdy není marná. Pán Bůh má svůj čas, svoji cestu a také svoje prostředky. A on sám je nad tím, jak bude dílo rychle růst a jak to dílo nakonec dopadne. Víte, ten dům, který postavil Šelmoun, ten dům, který stavěl Zerubável a lid, který se navrátil z babylonského zajetí, se vůbec nedali srovnat.
14:53Ten dům, který totiž obnovil boží lid po babylonském vyhnanství, byl v porovnání v těch lidských očích s tou slávou chrámu Šelomónovou naprosto ničím. A přesto v božích očích to mělo úplně jiný význam. A proto Pán Bůh nám dává i zde své jasné posilnění, když třeba my jako boží lid můžeme jen kdy propadat malomyslnosti,
15:24čím více se blíží do druhého příchodu Pána Ježíše Krista, tak církev jako celek po tomto světě určitě neodráží slávu doby reformace. My jako Češi můžeme vzpomínat na dobu před Bělohorskou A když bychom to srovnali s dnešní dobou, tak nám opravdu mohou tec slzy z očích. A možná někteří pamětníci se mohou jenom vrátit o pár desetiletí, možná stalet.
15:56A jak nes vypadají naše zbory. Ale hospodin i tak mluví. Nože posilni se Zeru Báveli je hospodinův výrok, posilni se veleknězí Jošujo, synu Joosadakův, po silnice všechny lidé země, tady se stále opakuje to slovo, které jsem vám učil, chazak, chazak, chazak. A jednejte, neboť já jsem s vámi, je výrok hospodina zástupu kvůli úmluvě,
16:23kterou jsem s vámi uzavřel, když jste vycházeli z Egypta, můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se. Neboť toto pravý hospodin zástupu ještě jednou zakrátko zatřesu nebem i zemí, i mořem, i souší. Zatřesu všemi národy. Přijde to, po čem touží všechny národy. A naplním tento dům slávou, pravý hospodin zástupu. Mně patří stříbro, mně patří zlato, je výrok hospodina zástupu.
16:53Větší bude sláva tohoto dobu, nežli první. Pravý hospodin zástupu a na tomto místě způsobím pokoj. Je výrok hospodina zástupu. Víte, a bratři a sestry je jasné, že lidé z dob proroka Agea se rozhodně tohoto proroctví a naplnění nedočkali. Jen z dálky to zahlédli.
17:23A my jsme si v těch eschatologických hodinách, kdy jsme tedy vykládali si tyto proroctví, jsme si ukázali, že to plné naplnění samozřejmě tohoto proroctví je teprve v budoucnosti. A to nejenom z pohledu božího lidu z roku 520 překrystem, ale rozhodně i také z našeho pohledu. Ani ten Herodův chrám, který byl tedy následovníkem toho chrámu, který nechal opravit kněz Jošua a místo držitel Zerubável, nedosahal této slávy.
18:02A udělení pokoje, sami víte, co se stalo ve 2. století před Kristem, tento chrám byl úplně příšerným způsobem očitým světkem, ne udílení pokoje, ale tak ohavného znesvěcení, protože o tom se ještě budeme bavit dál, jak budeme pokračovat v té poexilní době, byl otřesně znesvěcen Antiochem Epifanem. A potom tento chrám začala představovat Herodovská dynastie
18:34a Herodes určitě neměl nic společného s pánem Bohem a přesto tento chrám, který tedy byl obnoven a posledze opraven, sehrál obrovskou roli při prvním příchodu Pána Ježíše Krista. Ovšem tento chrám se za doby Pána Ježíše Krista rozhodně nestal místem, kde by došlo k tomu nastolení pokoje.
19:07Víte, to, co ale ještě všecko toto provází, je Ageova lekce svatosti. Je naprosto nutné si uvědomit, že ústřední význam svatosti a posvěcení je jak v životě starozákonního lidu, tak i v lidu mnoho zákonním. Je naprosto nemožné sloužit božímu úradku, konat bohoslužbu bez toho, aniž bychom si uvědomovali, jaké pán Bůh má své nároky.
19:40Náš pán Bůh je třikrát svatý. Když se v hebrejštině něco opakuje třikrát, tak to vyjadřuje absolutnost. To znamená, že třeba čeština používá superlativ. Víte, co je superlativ? To je třetí stupeň, když stupňujeme přídavná jména. Takže jak by to bylo, může být někdo svatý, někdo je svatější a pak je někdo nejsvatější.
20:17A samozřejmě je v tom určitě poukazí na boží trojici. Ale to, že náš Bůh je třikrát svatý, znamená, že nemůže být nic a nikdo už víc svatější, než je on sám. A tak Ageus musel jasně lidu připomenout jednu věc, že nestačí se jenom rozhodnout pracovat na božím díle, navrátit se ke svému poslání, ale že také pán Bůh očekává, vlastně ani nemůže jinak,
20:44než že to dílo bude konáno také v posvěcení. Protože pán Bůh nemůže strpět ve své blízkosti nic nečistého, nesvatého, čisna dokonce hříšného nebo zlého. A skrze Agea tak se dozvídáme takovou určitou lekci, tu taky připomenu Ageus 2.11. Toto praví hospodin zástupu. Zeptejte se kněží na zákon slovy. Jestliže někdo vezme posvátné maso do okraje svého roucha
21:11a tím okrajem se dotkne chleba, vařeného masa, vína, oleje či jakékoliv potravy, bude to svaté? Bude to svaté? Nebude. A ta kněží odpověděli ne. A Ageus se dále zeptal, jestliže se nečistá duše, té mene feš, dotkne čehokoliv z toho, bude to nečisté?
21:41Co odpověděli kněži? Bude to nečisté. Takže my jsme si na jedné biblického dní jasně ukazovali, jak je to s boží svatostí, která se nedá přenášet nějakou svěcenou vodou nebo dotykem, ale také jsme si ukazovali, že s nesvatostí a hříchem je to daleko těžší a vážnější, že ten se šíří mnohonásobně více. A je jasné, že tato výzva ke svatosti, jak jsem ji řekl, není pouze starozákonní.
22:11I když ano a priory, tady se odráží Mojžíšův zákon. A Mojžíšův zákon byl primárně založen a priory na určitých kultických rituálech, na určitých postupech věcí čistých a nečistých, ale to byl pouze předobraz těch věcí, které teprve měly přijít a jejichž naplněním, jak víme z Nového zákona, je co? Sám pán Ježíš.
22:40My dnes nemusíme tak dopodrobná řešit, kde jsme se dotkli. Ale nám musí primárně o tu podstatu, která ovšem byla zjevena už ve staré slouvě. A tak myslím si, že to nedávno bratr Denis zmínil v modlitemním úvodu, k čemu nás vyzývá jasně i písma Nové zho zákona. Například 1. Petrova 1.15. Ale podle toho svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými celým ve svém způsobu života.
23:15Vždyť je napsáno, buďte svatí, neboť já jsem svatý. A v čem byl tedy problém a v čem je problém i dnes, když nejsme svatí? Když nedbáme na svoje posvěcování? Ten problém je stejný, jako byl v době proroka Agea. Hospodin tehdy řekl, na to Ageus odpověděl, tedy hospodin Ústagová.
23:51Takový je tento lid a takový je tento národ přede mnou je hospodinův výrok. Takové jsou všechny skutky jejich rukou. Co tam obětují? přede mnou je hospodinův výrok, je nečisté. Nuže přemýšlejte. A tak jsme se dostali na závěr Ageova proroctví, ovšem ne na závěr dnešní biblické hodiny, protože celou knihu proroka Agea uzavřeme jedním velikým poselstvím.
24:28Není to náhodou. Tím dnešním tématem, kterým tuto knihu uzavřeme, nemůže být totiž nic menšího, než mesiářské proroctví a ujištění o boží věrnosti v jeho vykupitelském díle pro strápený, zemtlený boží lid, který právě prošel božím výchovným trestem. Poslední verš proroka Agea 2.23.
25:00V onen den je výrok hospodina zástupu, tě vezmu, můj otroku zeru bávili, synu šel tělu, je hospodinův výrok a učiním tě pečetním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil. Je výrok hospodina zástupu. Tento zdáclivě krátký a žel mnohými přehlížený veršík má totiž zcela nedozírný duchovní význam, který, jak doufám, se nám dnes s Boží pomocí na základě souvislostí a výkladu Božím slovem, Božího slova,
25:41podaří pochopit, jak hluboká a veliká tato slova jsou. Proč říkám přinejmenším? Protože pro ostatek božího lodu toto určitě bylo velikým povzbuzením. A to zcela jistě plně nechápal a nemohl dohléhrout významu těchto slov. Ale pro nás, kteří žijeme už úplně v jiné době
26:12a kteří se můžeme již dnes k tomu roku 520 a všem těm událostem, které se od roku 520 před Kristem staly, Otáčet zpětně by to nemělo být malé povzbuzení, ale přímo velké. Abychom však ale důkladně pochopili stav, kterém se boží lid nacházel v době, o které mluvím, je teda potřeba si znovu připomenout, jaká to byla doba a jaké těžkosti to byly.
26:45My, když jsme procházeli všetky malé proroky, tak jsme procházeli vždycky u nich její historický kontext. My jsme si ukázali, že doba působení malých proroků se dá tedy rozdělit na proroky předexilní, exilní a poexilní. A my jsme si říkali, že ta poexilní doba, to je ta, kterou teď probíráme, samozřejmě na ty doby předešlé úzce navazuje.
27:11A když bychom chtěli schrnout tu předexilní dobu, tak si musíme uvědomit, že to byla doba velice vážná a krušná. Víte, že po smrti krále Davida nastoupil na trůn jeho syn Šlmoun a my víme, že po odchodu tohoto krále jehož závěr života byl žalostný. Už při konci života tohoto krále pán Bůh splanul hněvem a rozhodl se, že lid potrestá pro jejich nevěru.
27:44A tím začala velice vážná doba Božího trápení s Božím lidem a řekli bychom do jisté míry malomyslnění pro ty, kteří Pánu Bohu věřili. Víte, že nedávno, a můžete si to připomenout, jsem navazoval na jednu z nejdůležitějších smluv, kterou vůbec v písmu máme v otázce soteriologie. A to byla Boží smluva s králem.
28:14Davidem. Představte si, že celá tato předexilní, exilní a potom i poexilní doba působila všecko. Jenom ne to, že by boží lid byl povzbuzován v tom, že se někdy něco takového, co pán Bůh Davidovi zaslíbil, může naplnit. Vždyť ten první syn hned, v kterého vkládal Izrael naději, který vzešel z Davidových beder, se stal naprostým, ale naprostým.
28:47Nebo čteme v 1. královské 11.4. I stalo se v čase Šalamounova stáří, že jeho ženy odvrátily jeho srdce k chouzení za jinými bohy. A jeho srdce nebylo celé s hospodinem, jeho bohem, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalamoun chodil za Aštoretou, bohyní Sidonianů, chodil za Milkómem, ohavnou modlou Amonců.
29:20Šalomon páchal to, co je zlé v hospodinových očích a nechodil celé za hospodinem jako jeho otec David. Tehdy Šalomon postavil na hoře, která je naproti Jeruzalému návrší Kémošovi, ohavné modle Moabců a Molekovi ohavné modle synů Amonových. Tak učinil pro všechny své ženy a cizinky, které pálili kadidlo a obětovali svým bohům.
29:49Hospodin se na Šalmouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od hospodina, boha Izraele, kterým se mu dvakrát ukázal a dal mu ohledně této věci příkaz, aby nechodil za jinými bohy, ale on nezachoval to, co hospodin přikázal. Hospodin Šalmounovi řekl, protože se s tebou stalo toto a nezachoval si mou smlouvu, ani má ustanovení, která jsem ti přikázal,
30:20jistě od tebe odvrhnu království a dům a dám je do tvému otrokovi. Avšak kvůli tvému otci Davidovi to neučiním za tvého života. Odtrnu je od tvého syna, ovšem neodtrnu celé království. Jeden kmen dám tvému synu kvůli svému otroku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil. Nebyly to Šalmounovi zásluhy, rozhodně ne, a naopak, které hospodina přinutili takto jednat.
30:56A kdyby hospodin nebyl věrný svému služebníku Davidovi a smlouvě, kterou skrze Davida vlastně uzavřel s celým lidstvem, byla by to katastrofa. My víme, že tedy po smrti krále Šalmouna došlo k rozpadnutí království a království bylo rozděleno na to severní a jižní. My z těch předešlých biblických hodin velice dobře víme, že celé historie toho severního království, všech těch královských dynastí, která se tam vystřídala,
31:30mi se dala schrnout jedním slovem, nebo několika slovy. Lid i všichni její králové činili pouze jenom to, co je zlé v hospodinových očích. A tak není tedy divu, přestože hospodin postílal spousty proroků, o kterých jsme už mluvili, ale kdybyste některé proroky ze Severního království vyjmenovat, jejich služba tedy byla primárně cílena na Izrael.
32:05Ne, určitě ne. Jeremiáš je až po rozpadu, to je doba přelomu předexilní a exilní doby. Ale určitě Amos, určitě Ozeáš a samozřejmě ostatní do jisté míry. Jo, ale tito dva teda určitě hlavně cílili svoji službu na severní království. No ale tak nespomínáte aspoň na Eliáše, kolik toho on napovídal Achabovi a jeho drahé ženě, na Elíšu.
32:34Kolik pán Bůh strávil s touto severní říší trápení, ale ne, nic nepomohlo. A tak se hospodin rozhodl naprosto se severním královstvím, tedy s těmi deseti kmeny, které otrhl od rukou domů Davidova naprosto skoncovat ve smyslu toho, že je rozptýlil a rozehnal a víte, že tím nástrojem trestu byla jaká říše a syrská. Jižní království naproti tomu, a zase mějme na poměti, že to nebylo kvůli zásluhám Jižního království,
33:08ale že to bylo pro tu milost a pro tu věrnost hospodina své smlouvě, naproti tomu v tomto království pán Bůh nechal povstat několik určitě zbožných králů, kteří se snažili aspoň tu dobu toho soudu, který se blížil, odvrátit. Pán Bůh sem posílal veliké proroky. Určitě jedním z největším z nich, kteří zde působili, byl samotný Izaiáš.
33:39Ale začíná to už Abdiášem, potom máme tam Sofoniáše, máme tam Chavakuka. A opravdu celou řadu zbožných králů, které byste vyjmenovali asi jako takové velice znatelné reformátory, kteří se snažili odálit a napravit to odpadnutí a boží soudy a napravit ty boží cesty.
34:16Tak, bylo jich tu. Více, já jsem si vypsal všecky krále, u kterých aspoň čteme, že jejich život byl schrnut v jedné větě a to je, že činili to, co je dobré v hospodinových očích. Ale kdybych měl vyzvednout několik mén, Onže i u některých králu, kteří činili dobré, co bylo v hospodinových očích, tak nám jejich život způsobuje veliké rozpaky.
34:43Tak ale několik mentali určitě září jako reformátorů. A to byl tedy určitě král Chyskijáš. A úplně nad tím vším, neporovnám s ničím, ještě jeden král. Ovšem, k tomu se teprve dostaneme. V roce 698 a 642 se na trun v Jucku dostává král Menaše.
35:15A tehdy už tedy hospodinu v pohár trpělivosti opravdu přetéká. A tak čteme v 2. královské 21.10. Hospodin promluvil prostřednictvím svých otroků proroků. protože judský král Menaše páchal tyto ohavnosti, dělal horší věci než všechno, co páchali emorejci, kteří byli před ním a skrze své bůžky svedl k hříchu i judu, proto toto praví hospodin.
35:48Ale přivedu na Jeruzalém a judu takové zlo, že každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších. Roztáhnu nad Jeruzalém měřící šňůru samaří a závaží domů Achabova. A vytřu Jeruzalém, jako se vytírá mísa. Utřu a obrátím dnem zhůru. Opustím ostatek svého dědictví a vydám je do rukou jejich nepřátel.
36:18Stanou se kořistí a lupem po všechny své nepřátelé, protože páchali to, co je zlé v mých očích a provokovali mě k něvu. Ode dne, kdy jejich otcové vyšli Egypta až do tohoto dne. Víte, nedělejme si iluze. Odkdy měl pán Bůh problémy se svým lidem? Tady bychom se dozvěděli, že to nebylo od rozpadnutí království. ale jestli si dobře zpamatujete na dobu cestu Izraelců z Egypta,
36:52po tom dobu soudců, žel i vládu Saula a žel i některé momenty v době krále Davida, u krále Šalmouna, tam toho bylo ještě mnohem více. Tak se dostáváme do té doby předexilní a vidíte, že hospodin nemůže jinak než říct, že tento lid ho provokoval od doby, kdy vyšel z Egipta. Ale protože hospodin dí nad svým slovem dal ještě před tím,
37:22než naplní tento soud postat jednomu, významného mu králi, jehož narození bylo prorokováno 300 let před tím, čili někde v roce 900, mužem božím v Bételu. Víte kterému králi? Jošiášovi. A uvědomte si, že to bylo právě proto, že hospodin tohoto krále zaslíbil.
37:53A tak musel naplnit své slovo, neboč první královské 13.2 čteme. Ten muž boží, který přišel do Bételu, kdo tam tehdy vládl? Kontrolní otázka. Kdo tam nechal v Béteru postavit modlou služebnou svatyni? Tak, přesněji. Jarobeonové byly dva. První. Syn? Tak, tak, Nebatův.
38:23Takže tehdy tam víte, že on vybudoval vzdor svatyni a bránil Izraelcům, aby přicházeli do Jeruzalema. Tak čteme v 1. královské 13.2. Volal tento muž boží, který teda taky nechválně skončil. Víte, jak tento boží muž skončil? Porušil ten boží přesně příkaz a pojedl a byl sveden jedním z proroků a byl potom zabit vem.
38:581. královská 13.2. Volal proti oltáři na hospodinu v pokyn. Oltáři, oltáři, toto pravý hospodin, hle Davidovu domu, se narodí syn jménem, uvědomujete si 300 let před tím, jakým jménem, Jožiáš. Ten bude na tobě obětovat kněze posvátných návrších, kteří na tobě páleli kadidlo. Budou na tobě spalovat i lidské kosti.
39:28A v skutku. Víte, že když jsme probírali ten historický úvod k těm prorokům, tak jsme si mnohokrát demonstrovali a rozebírali dopodrobna u Chavakuka a Sofoniáše, hlavně u Sofoniáše, protože to byly vzdálení příbuzní, měli stejného předka. Tak vzpomenete si, jakého předka měli tyto dva, prorok Sofoniáš a Jošiáš společného.
39:54Já jsem to říkal, že to byl brateranec z toho druhého kolena, anglicky, Husband Once Removed, tak jsme si to dlouze vysvětlovali, tak kdo byl jejich společný předek? Král, reformátor, chystiaš. Takže probírali jsme dopodrobna i všechny Jošivášovy reformy a tento král, ačkoliv vládl v Jeruzalémě, ne dlouhou dobu a byl mladý,
40:29tak učinil mnohem více než všichni králové před ním. A tak duch svatý o něm sám vydal toto svědectví. Druhá královská 23.25. Nebyl mu podoben žádný král před ním, který by se obrátil k hospodinu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. Co vám tyto tři spojení připomínají? Jedno přikázání určitě.
40:53To největší. Když se ptáme, jak by pán Ježíš schrnul celý zákon, tak je schrnuje do dvou přikázání. A to první určitě je toto. A tady čteme právě o králi Jošiášovi, že on skutečně celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou činil vše podle zákona Mojžíšova. A ani po něm nepovstal žádný jemu podobný.
41:21A však hospodin neopustil od svého velikého planoucího hněvu, kterým s planou proti judovi pro všechny urážky jim, že ho urážel Menaše. Hospodin řekl, odvrnu od sebe i judu, jako jsem odvrhl Izrael. Zavrnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém i tento dům. O něm jsem prohlásil, zde bude vlít mé jméno. A tak víme, že po tom, co Jošiáš velice tragicky zemřel pro svoji nerozumnost,
41:53když faraonéko táhl přes plán u Megida, kde byl postřelen, tak na jeho trůn nastupuje jeho syn. A tím je dovršeno veškeré boží snášení i z judských hříchů. Kdo tedy nastoupil po Jošiášovi na trůn? Joachas, právně. A ten tam ale nevydržel dlouho, protože víte, že ho hned po usednutí na trůn nejko zajal,
42:30odvletl ho do Egypta a na jeho trůn, tedy na trůn krále Jošiáše, trůn Davidům, usazuje jeho bratra Jojakýma, Jojakýma, který se ale v této době ještě jmenoval Eljakým. Víte, jaký je rozdíl mezi těmi dvoumi slovy? My jsme si to říkali. Je tam velice zdůležité, to z kterých slov vznikly tato. A kdo mu to jméno dal? El znamená hebrejsky.
42:57Bůh, kdežto Jojakým znamená co? Jojakým je naprosto jasně z tetragramatonu, zkrátka jah, nebudu vysilovat, nesnáším, když se vyslovuje tetragramaton, na to nemáme vůbec právo, ale boží svaté jméno v písmu, tetragramaton, jud, hej, vav, hej, se zkracuje v ménech nebo i v některých modlitbách na jah. Takže Jojákým už není kdejaký Bůh, ale je tam přímo, že to je hospodin v tomto jménu obsazě.
43:30Ale toto jméno také dostal ne on sám od svých rodičů, ale byl přejmenovaný. Zrovnáci úkol zjistíte od koho. A tedy Eliákým nastupuje na trun v roce 608 a vládl až do roku 598. Jojákým byl opravdu, opravdu, opravdu hrozný král. A tak není divu, že hospodin nad ním vynesl velice tvrdý soud.
44:04Už je to doba, v které působil jaký prorok? Jeremiáš. Už je to doba proroka Jeremiáše. Jeremiáš 22.18. A Jeremiáš 36, 30
44:47Proto praví hospodin o Jojakým oby, krále Juckém, toto. Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůně. Jeho mrtvola bude pohozena na denním vedru a na nočním chladu. Jej i jeho potomky a jeho služebníky za jejich nepravost strestám. Uvedu na ně a na obyvatele Jeruzaléma i na muže Jucké všechno to zlo, který jsem jim ohlásil a oni neuposlechli.
45:20Bylo to velmi vážné slovo. A já teď vůbec nechci přemýšlet nad Jojakým. Ale uvědomte si, že byste žili v té době a že byste očekávali naplnění příchodu Mesiáše. Vy jste věděli, a lid to věděl, že Mesiáš musel vzejít z jakého rodu. Z Judy určitě, to byly ty ještě předtím proroctví. Ale musel zejít z Davida. A nejenom slyšíme takto vážná slova.
45:51A víme, že po smrti Jojákýma, který přesně zahynul tak, že ho nepořbili, zemřel strašným způsobem. To dokládá i historik židovský Josefus Flavius. Tak po smrti Jojákýma nastoupil na trůn kdo? Jeho syn. A ten se jmenoval Jak. Tak a zase toto zvláštní nejprve se jmenoval, ne Jojákin, ale El-Jákín.
46:24Pak znovu, už chápete tu přesmičku, se stalo teda El-Já-Kín. Co je na konci? N. Pamatujte si, jdou takhle za sebe. Co je první v abesedě? M a N, tak si je budete vždycky pamatovat. Takže na trůn nastoupil jeho syn Jojákín. A to bylo v roce 597, ale i ten páchal, co bylo zlé v hospodinových očích a tak hospodin jasně promluvil. Jeremiáš 22, 24.
46:55A teď dávejme veliký pozor, protože doufám, že už vám začne něco svítat u toho našeho Agea. Jeremiáš 22, 24. Jakože jsem živ je hospodinu výrok, i kdyby byl judský král Koniaš. Kdo je Koniaš? A kdo je Koniaš? Víte, to je to, co nikdy nám uniká, protože Bible není jednoduchá v tohle věcech.
47:29Je to určitě Jojakín, to je stejné jméno. Eliakín a koniaš je handlivé uznačení. Já nevím, jak bych to řekl, zkuste mně dát nějaký příklad, abych někoho neurazil. Ale když třeba někomu řeknete hezkým jménem a pak mi řekněte nějakou ošklivou formu toho jména, když se na někoho zlobíte.
48:02Já nevím, no abych nikoho neurazil, ale to nechci, ale prostě určitě znáte z češtiny spoustu přívástků, že můžete na někoho zavolat třeba hezky, já nevím, třeba Jozívku, anebo Pepíčku, ale taky na něj můžete zavolat pepare, pepaizne. Takže v hebrejštině koniáš je opravdu ošklivá verze jména pro krále Jojakína.
48:32A tak co tady čteme o koniášovi z úst proroka Jeremiáše. Syn Jojakýmův, tak hospodinův Jirok, i kdyby byl judský král koniáš, si nějaký mův, pečetním prstenem na mé pravé ruce přece tě odtamtud strhnu a vydám tě do ruky těch, kdo usilují o tvůj život. Do ruky těch, již se strachuješ, do ruky babylonského krále Nebuka Dnezara.
49:07Do ruky chaldejcu, vytrnu tebe i tvou matku, která tě porodila do jiné země, kde jste se nenarodili a tam zemřete. Do země, kam se jejich duše touší navrátit, tam se již nevrátí. A v 2. královské 24.8 čteme naplnění tohoto slova. Jojákinovi bylo 18 let, když se stal králem. A krávoval v Jeruzalémě 3 měsíce.
49:38Jeho matka se jmenovala Nechušta. Byla to dcera Elnátanova z Jeruzaléma. Dopouštěl se toho, co je zle v hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěl jeho otec. A tak čteme 2. královská 24.12. Jojákín, král Judský, vyšel ke králi Babilonskému, on i jeho matka, jeho služebníci, velitele i dvořané. Král Babilonský jej vzal do zajetí v osmém roce svého kralování.
50:09Jaká to byla deportační vlna? Kontrolní otázka, v které odešel král Jojakin do babylonského zajetí spolu s královským dvorem se svou matkou? Druhá. Druhá, správně. První byla za jaké vlády? Jako Jojakin. Přesně tak. A poslední třetí byla po zničení jeruzalémského vrachrámu, čili v roce 586. Takže, dobře si to pamatujete, to jsem rád.
50:35Takže při druhé deportační vlně byl odvlečen král Joákin do Babylona. A na trun v Jeruzalémě usedá kdo? To je zvláštní a to si, já už věřím, už to v našem sboru známe dobře. Na trun nasedá jeho strýc, čili přímý potomek krále Jošiáše, král Sidkijáš. A ten vládl v Jeruzalémě deset let a tato vláda byla hruzostrašná.
51:02Takže v roce 586 dochází k naprosté sesazení Davidovské královské línie strunu. Uvědomujete si, co musel prožívat boží lid v této chvíli. Lid, který vkládal nejprve naději do Davidova syna, pak do mnohých králu. Ale nikdo z nich se neosvědčil jako mesiář. A teď ne, že už nebude žádný král, ale dokonce Davidův rod je pod přímou kledbou tato větev jeho rodu,
51:49která pochází z Jojákina a Izrael i Juda je v zajetí. Jak se teď bude moc naplnit boží spásné dílo? Víte, uvědomujete si to vůbec? Přemýšleli jste nad tím, jak oni museli přemýšlet? Jojakým, když byl odvlečen do babylona, do babylonského zajetí, tak si vyslechl ještě z úst Jeremiáše tato slova.
52:34Jeremiáš 22, 28. Což pak je tento muž, konjáž, opovrženou a rozbitou nádobou? Zdali pak je nádobou, v níž nikdo nemá zalíbení. Proč je on a jeho potomstvo odmrštěno a uvrženo do země, kterou neznali? Země, země, země, slyš, hospodinovo slovo. Toto praví hospodin. Zapište toho muže jako bezdětného.
53:05jako muže, který ve svých dnech neuspěje. Neboť nikdo z jeho potomstva neuspěje, aby seděl na Davidově trůnu a znovu vládl nad Judou. To je kletba, kterou vyslovil hospodin. A tady já věřím, že mi odpustíte dnešní trošku nastavený čas, protože je to velmi vážná věc.
53:39Kde je chytrý teolog, který přispěchá na pomoc? Jak se bude moct naplnit další proroctví, když bylo věřknuto hospodinem toto slovo, nebo si snad myslíte, že hospodin může své slovo vzít zpátky? Naprosto ne. Tato kledba nemůže být nikdy ničím zrušena. A přesto my žijeme v době, kdy se ohlížíme zpátky a připomínáme si něco velice zvláštního, co se nám teď blíží.
54:12Advent už je za rohem. A právě tak bych vás chtěl dneska trošku zastavit. Já doufám, že vás to neunavuje. Přemýšleli jste nad vážností, kterou museli si ty zbožní mužové a ženy té doby před Kristem klást a přemýšlet. Jak to bude tedy s tím rodem krále Davida? Jak se naplní Davidova smlouva, kterou s ním hospodin uzavřel?
54:44A když tady jasně stojí, že té přímé linii, která je tady zjevena, nikdo, nikdy nebude sedět na trůnu krále Davida. A tady v těch nejtemnějších chvílích božích soudů přicházelo veliké světlo. Malé, ne veliké, malé, ale přesto silné světlo, kde byla svítit naděje.
55:14Vy určitě už znáte z paměti to ústřední vidění proroctví o těch dvou koších fíků, které viděl Jeremiáš potom, co byl král Jojákin i ze svojí matkou a dvořany odveden do babylonského zajetí. To čteme ve 24. kapitole u Jeremiáše. Tehdy viděl dvě nádoby, dva koše fíků. Jeden koš fíku byl koš fíku tak dobrých, ale ten druhý koš byl fíku tak hrozný, že se ani nedali jíst.
55:50A tehdy hospodin vyložil toto poselství Jojak, Kinovi a vlastně celému božímu lidu. Jeremiaš 24, 5. Toto praví hospodinu Bůh Izraele. Jako na tyto dobré fíky se dívám na judské přesídlence, které jsem pro jejich dobro poslal z tohoto místa do země Kaldejců, to je Babilona. Obracím k ním svůj zrak v dobrém.
56:21Přivedu je zpět do této země, znovu je vybuduji a už je nezbořím. Zasadím je a nevykořením. Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem hospodin, budou mým lidem a já jim budu bohem. Neboť se ke mně navrátí celým srdcem. Ovšem o druhém koši fíku hospodin vynáší velmi, velmi tvrdý soud. Ale jako se se špatnými fíky, které jsou tak špatné, že se nedají jíst, nakládá pravý hospodin,
56:53právě tak naložím se Sidkiášem, králem Judským a jeho velmoži. i pozůstatkem jeruzalémského lidu, s těmi, kdo zůstali v této zemi i s těmi, kdo bydlí v zemi egyptské. Účiním je předmětem výsměchu a zlořečením na všech místech, kam je vyženu. Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou do posledního vyhubení ze země,
57:20kterou jsem jim dal a jejich otců. Hospodin je přes své spravedlivé rozlícení i nadále věrným a nadevším milostivým a nic přes tyto všecky věci nemůže zkazit a zhatit dílo spásy, které pán Bůh naplánoval kdy, bratři a sestry. Kdy pán Bůh připravil a naplánoval dílo spáse před věčností.
57:55Ještě předtím, než ustanovil počátek od věčnosti. Tento plán, jak čteme v písmu, byl dávno předtím. A tak tedy, můžou tedy hříchy božího lidu, můžou tedy hříchy izraelského královského domu tento plán zhatit? Jeremiáš 52.31. V 37. roce vyhnanství judského krále Jojákina ve 25. dne toho měsíce se stalo, že babylonský král Evil Merodak v prvním roce svého králování omilostnil judského krále Jojákina a vyvedl ho z vězení.
58:43Mluvil s ním laskavě a jeho trůn ustanovil nad trůny králů, kteří s ním byli v Babyloně. Jojákin slékl své vězenské šaty a jí dal po všechny dny svého života stále v jeho přítomnosti. Jeho zaopatření mu bylo poskytováno babylonským králem, každodenním podílem, po všechny dny jeho života až do dne jeho smrti.
59:16A samozřejmě, že zatím to stál hospodin, protože v jeho rukou jsou srdce králu a nakloní je, kam sám chce. Král Jojákin nakonec nezůstal v tom doslovném slova smyslu bezdětným. Ale pán Bůh ho navštívil ve svojí milosti a on v babylonském vyhnánství splodil syna. Jehož jméno bylo Šaltiel.
59:47A věděli byste význam tohoto jména? To není náhoda. Význam jména Šaltiel znamená Šaltiel, to slova Šaltiel. Znamená, vyprosil jsem nebo požádal jsem Boha. A šealtiel v babylonském zajetí splodil koho?
1:00:17Zerubávela. A zerubável to znamená doslova, to jméno byste věděli, zerubável zara splozen v Babyloně. No a už určitě od něká zeru Bávela známe. Minimálně dvě věci jsem chtěl, abyste si doteďka všimli. Narazili jsme zde na jednu věc a to byl pečetní prsten, který byl svlečen komu? Jojákínovi.
1:00:52Co znamenal pečetní prsten a co znamená v písmu pečetní prsten? Naprosto jasně je to stejné jako s královskou korunou nebo žezlem, je vyjádřením královského majestátu, ale hlavně autority. Královská autorita byla tedy odebrána domů Davidova za vlády a deportace Eliákina. Zerubával se s boží milosti, vrátil do Jeruzaléma.
1:01:24Začal tam budovat jeruzalemský chrám, ale stal se králem. My čteme, že Jojákín byl páchat Jehuda, což my do češtiny překládáme jako guvernér nebo také místodržitel. To znamená, že to v žádném případě nebyl hebrejský, víte, jak se řekne král, američaní neumí, melech, to je hezky zhrdla, jo, žádný melek, melech, jo, melech.
1:02:00Takže žádný melech, ale bylo jasně řečeno, že už z beder Jojákinových nevzejde, bratři a sestry. A povstal nějaký král ze Zerubávela, syna Šáltělova?
1:02:32V onen den je výrok hospodina zástupů, tě vezmu, můj otroku Zerubáveli, synu Šáltělov, je hospodinu výrok a učním tě pečetním prstenem, nebo tebe jsem vyvolil, je výrok hospodina zástupů. My víme, že naplnění těchto proroctví je v budoucnosti. My jsme si řekli, co znamená ten v onen den. My jsme si ten onen den, který charakterizoval den,
1:03:01kdy zatře se hospodin znovu všemi národy, spadá do konce doby soužení. Čili Zerubável v tomto nehraje doslovně tu roli. A Zerubável se nikdy za svého života ani nikdo z jeho potomků nestal už nikdy až do dnešního dne králem a neusedl už nikdy od té doby nikdo z Davidova pokolení na trům krále Davida.
1:03:31Ale pak tu máme problém, bratři a sestry, ne? Jaký máme problém? Máme zde problém, který řešil boží lid hluboce v té době. A to je problém Davidovské smlouvy. Neboť hospodin Bůh přísahal sám při sobě, při své svatosti králi Davidovi, že právě z jeho beder vzejde potomek.
1:04:05Jeho štrům hospodin upevní navěky a jeho škrálovství bude trvat navěky. Patři a sestry, tlačí nás čas a já jsem měl připraven pro vás jeden velice hluboký žalm, který dostanete za domácí úkol a možná dáli pán, já bych na něj rád kázal na jednu adventní neděli. Je to žalm, který si naši bratři, kteří nás ve bíře předešli, církevní otcové, vždycky připomínali na Velikonoce a na sobotu křižování.
1:04:41Protože byli přesvědčeni, že to byl jeden z žalmů, který se modlili i učednici, když jim před očima ukřižovali jejich pána. Víte, který je to žalm, který tak úzce souvisí s tou Davidovskou smlouvou a který řeší žalmista tam ten problém. Ty jsi hospodine svýbil svému služebníku Davidovi, kterého si vyvolil, že jeho potomkům na věky upevníš království a přesto se stalo tohle.
1:05:16A aby to nebylo málo, dozvíte se tam velké podrobnosti o umučení samotného Krista. Tento žán řeší ten obrovský problém v lidském srdci, který to je. Je málo známý a hodně se v naší době opomíjí. Já jsem se dočetl skutečně, že tomu tak nebylo, ale žel ani já si v našem zboru nepamatuju,
1:05:48že by tento žán byl na Velikonoce připomínán. Přitom prosím vás, minimálně sedmkrát si ho doma za domácí úkol přečtěte. A já, jestli pán Bůh dál, bych na to jednou rád měl slovo. Možná právě v té adventní době. Je to Žálm 89. Jen to Žálm je dlouhý, má téměř, ne téměř, ale doopravdy, 53 veršů. A je vidět, že ho neznáme.
1:06:21Ale je to přesně ten veliký konflikt, kterým prožíval Boží lid ve svém srdci, jak to bude s tím Mesialšem. A víte, který žalm je vůbec v žaltáři ten úplně nejsmutnější? Může být nějaký žalm nejsmutnější, ale jistě, že je. A zase koukám, zřejmě neznáme nejsmutnější žalm celého písma.
1:06:52A to opravdu je velmi smutný žalm. Který žalm je nejsmutnější asi tak? No, já když jsem prožíval své těžkosti, já jsem si tyto žalmy citovával. Je to Žálm 88. A není náhodou, že tento Žálm 88, který křesťané, taky jsem ho ještě v životě neslyšel v církvě, že by se citoval, s 89. souvisí jako dvě dvojčata.
1:07:24Tak vás prosím, bratře a sestry, já jsem tento Žálm chtěl dneska přečíst, ten 89. Přemýšlejte nad tím textem, co se tam dočtete. Já samozřejmě vás nenechám v napětí, a prozradím vám tedy část řešení toho problému, s kterým si starozákonní lid nevěděl rady. A to je, a my to budeme probírat, že v celé poexilní době už nikdo z Davidova rodu královského,
1:07:58krom toho Zeru Bávela, skoro nebyl připomínán. A královský Davidův rod upadl prakticky naprosto v zapomnění. Až do onoho dne. Až do onoho významného dne, kdy se naplnili časy a kdy Anděl Gabriel byl poslán, když Alžběta byla v šestém měsíci a čekala největšího starozákonního proroka, tedy proroka Janak Štitele,
1:08:35tak byl poslán anděl k paně, která byla zasnoubená Jozefovi. A to jsou ty věci, které na Vánoce by se neměly opomíjet, nejenom na Vánoce, ty rodokmeny. Ty rodokmeny. A my čteme v Matoušovi rodokmen Jozefu. A tam je nám jasně dosvědčeno, že Jozov byl přímým potokem koho? krále Davida, ale nejenom krále Davida,
1:09:08ale dokonce i Jojakína, Šealtijela a Zerubávela a jeho synu. Jak je tedy možné, že pán Ježíš, který se narodil v tomto manželství, nebyl zasažen kledbou, kterou hospodin nikdy neodvolal a tázní, že nikdo z Jojákinových potomků nikdy neusedne na trůn krále Davida.
1:09:51A tady jsme u toho, jak je důležité jedno poselství, které dnes lidé stejně jako stvoření popírají. A to je Kristovo zázračné početí z Pany. Totiž už prorok Izajáš prorokoval, hle, Pana, počne a porodí syna. Takže my víme, že Jozef byl legitimním otcem, ovšem nepokrevním, pána Ježíše. A jak by tedy mohl mít ale nárok na královský trůn?
1:10:26A jak je tedy Kristus z potomků Davidových, když Jozef nebyl jeho otec? Amen. Tedyž v třetí kapitole Lukášovi čteme další rodokmen. A tam si musíme vžimnout veliké zvláštnosti. Je naprosto jiný, nebo je velmi jiný. A jsou tam jiná jména, než která jsou uvedena v rodokmenu pána Ježíše Krista u Matouše.
1:11:01A tato linie rodová má ale společného jmenovatele. Jím je samozřejmě král David. Ale už pomezí syna Šelomouna se tyto dvě linie rozdělují. Jedna lidie vede přes Šelomouna k Josefovi a druhá lidie vede přes všichni v dnevnoci o půlnoci.
1:11:31Přes koho? Od Davida vede tato linie. Přes náta ma, Davidova syna. Vede přímo ke komu? K Marii. Takže sama Marie byla z potomků královského rodu Davidova. A víte, že boží slovo musí souviset s božím slovem. Boží slovo musí vykládat samo sebe. A tady jsme v tom úžasném naplnění.
1:12:04Ano, pán Bůh zůstává věrný, svoji kledbu neodvolává, ale kledba nemůže přejít Jojákínova na Pána Ježíše Krista, protože byl počat. Zduchla svatého a narodil se z Marie Pany, která ale byla dcerou krále Davida. A tak můžeme v Lukášovi 31. číst. A anděl řekl, neboj se Marie, neboť si nalezla milost u Boha.
1:12:37A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem nejvyššího. A pán Bůh mu dá trůn koho? Jeho otce Davida. Navěky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce. Marie řekla andělovi, jak se to stane? Vždyť nepoznává muže. A anděl jí odpověděl, duch svatý přijde na tebe
1:13:05a moc nejvyššího tě zastíní. Proto také to svaté, co se s tebe narodí, bude nazváno syn boží. Hle, tvá příbuzná Alžběta, také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazvána neplodnou. Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná. Marie řekla, hlej, jsem pánova otrokyně, nechce mi stane podle slova tvého.
1:13:36A anděl od ní odešel. Ano, bratři a sestry, buďme si bez vší pochyby jistí. že jen a jedně sám pán Ježíš, boží syn i syn lidský z Davidova královského rodu, je o ním od věčnosti vyvoleným, kterému Bůh Otec v ústanovený den položí všechny nepřátelek jeho noma.
1:14:06On je pečetním prstenem boží moci, neboť tak se Bohu Otci zalíbilo. A tak, i když dnes je stále ještě boží lid pod útlakem, těžkostmi, pronásledováním a trpí, pán Bůh je stále urážen a jeho zákon poružován. Rozrůstá se bezbožnost a rozmáhá se bez zákonost, lidé stále více odmítají evangelium,
1:14:38přichází doba velkého odpadnutí, ty však, bratře a sestro, věrný zůstaň a vytrvej na božím díle a pamatuj si, že to rozhodně nebude trvat věčně. Noc v srdce pokročila, ale den je blízko. A tak stejně jako starozákonní lid dostal obrovské pozbúzení z úst proroka. Agia, který vlastně tím posledním veršem ratifikoval, víte, co znamená slovo ratifikovat,
1:15:15stvrdit znovu, jakoby není něco nového, prostě znovu stvrdit tu Davidovskou smlouvu, když před obrazu o Zeru Bávelovi mluví v budoucnu, že mu bude navrácen ten pečetní prstem, který vyjadřuje tu královskou moc, tak my víme, že přijde den, který pán Bůh určil, kdy pán Ježíš usedne na trůn svého otce Davida. Ještě do dnešního dne na něm neusedl.
1:15:48Takže moc vás prosím, bratři a sestry, moc mě mrzí, že čas je neuprosný a že ten 89. žám jsme si nepřečetli. Přečtěte si ho, rozjímejte nad ním. Protože i my křesťany máme někdy, když procházíme těžkostmi, když se všechno kolem nám hroutí, když vidíme, jak mnozí ti, kteří se hlásili ke křesťanství, odpadají,
1:16:14když i ty, v který jsme vkládali naději, selhávají, když se zdá, že není konce těm všem těžkostem, pamatujme si, že co je u člověka nemožné, není nemožné u Pána Boha. a stejně tak jako starozákonní lid, to jenom z dálky i Ageus zahlédli, tak my už dnes můžeme vědět, že pán Bůh byl schopen a je schopen posadit znovu toho zaslíbeného krále z rodu Davidova,
1:16:52jak slíbil ve své smlouvě, kterou s Davidem ustanovil, a jejíž naplnění samozřejmě je v Pánu Ježíši Kristu.