Návrat ke starým zvykům
Výraz pokoušet je v přepisu na 3 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Vidíme, že to už je trochu složitější vždycky docházet znovu a znovu. Jo. Tak eh když jsem včera večer poslouchal Radka, jak rychle mluví, tak jsem si řekl, možná, že ho navrhne navrhuji na příští rok, tak on stihne za dva dny to, co já za šest a potom byste mě jeli čtyři dny volna. Tak
0:40Tak pane Bože, možná, že jsme už i trochu unavení a je to i už trochu teplo, ale jsme ty vděční i za počasy, které máme. Jsme ti vděční za všechno, co máme a hlavně za Pána Ježíše. A děkujeme ti za to, že můžeme ho víc a víc poznávat. A naším upřímným přáním je, aby ty nás proměnil do podoby svého syna, abychom se stali
1:09víc a víc podobný přímo jemu, abys nás mohl používat jako svědectví pro ztracený svět, povzbuzený pro své bratry a své sestry. Tak ti děkujeme za to, že máme Ducha svatého v sobě, které to všechno může působit. A tak tě prosím i abys teď to dnešní slovo ještě k tomu používal. Amen.
1:42Tak jo, na jedné straně můžeme říct, že Abrahám se už hodně hodně naučil, tak eh nechci to úplně všechno opakovat, tak poslední lekce o tom, co se naučil, tak to byl eh bojovat nejenom fyzicky skutkama pro svého bratra, pro svou sestru, ale i duchovně bojovat své sourozence v modlitbě a jak to opravdu
2:12Abram dělal, když tak bojoval za Lota v modlitbě, až potom Bůh to opravdu vyslyšel. Sice ne podle jeho představ, protože on diktoval Bohu i řešení toho a Bůh vyslychal, ale po svém, jak to častokrát děla a je to vždycky to lepší řešený. Tak a že nemusíme mu ani navrhnout nějaké řešení, stačí mu říct ten problém.
2:42Tak a teď možná, že budeme docela překvapení z toho, co teď čteme, protože když jsme řekli, že eh když Abrám se vrátil z Egypta a když u toho oltáže, tak kde to celé začalo, činil takové pevné rozhodnutí, že pane, teď už naplno, teď už naplno, když je tam napsano, že vzýval jméno Hospodinovo. Tak a potom to šlo, z koho se dá říct
3:14prudce nahoru a obstal všude, jo, ve každé zkoušce, když jsme mu bylo nabízený, bohatství zasloužený, možná dokonce se dá říct i zasloužený, ne? V žádném případě, jo, tak strach tak odložil. Vypadá to tak, že že už je někde úplně jinde a je to pravda, ale ten duchovní růst nejde pořád jenom nahoru, nahoru, nahoru a dál a dál. Tak
3:44e a to teď tady vidíme. Tak budeme číst 20. kapitolu nejdřív první dva verše a tam je napsáno: Abbrahám odtamtud odtáhl do území Negebu a pobýval mezi Kadešem a Šůdem. Když pobýval jako cizinec v Geradu, řekl Árahám o své manželce Sáže: "Je to má sestra." A aby Mile král Geradu pro Sádu poslal a
4:16vzal si jí. Tak Gra jenom krátce byl poblíž pobřeží tak středomorského može, tak v oblasti pelištějců, tak o nich nic dobrého většinou neslyšíme. Jo, tak je to dnešní oblast Gi. A 20 let Árám bytlel v Hebronu a teď šel jakoby do nepřátelské oblasti, tak opustil eh bezpečnou oblast. Tak Hibron,
4:49který už teď píl tak dlouho a proč tam šel, tak to nevíme. Jo, tam není napsáno o nějakém hladu nebo tak. Ani nevíme, proč tam odešel. A tak jsem myslel, že ani někdy nevím, proč lidzejí z církve. Jo, tak do světa. Tak eh nějaký důvod určitě je, stejně jak tady nějaký důvod je, ale nějaký přesvědčený důvod asi on
5:12ani tak neměl a lidé nemají, když jedou ven z bezpečné zóny, jo, tak do světa a myslí si, že církev nepotřebují. Tak v každém případě, tak eh jsme začali číst o Abramovi v 12. kapitole a hned v 12. kapitole čteme o tom, že šel do Egypta, přemýšlel o tom, já mám tak krásnou ženu, co když mě kvůli ní zabijou. Jo, tak eh jak si dělal starosty, jak měl
5:41strach a jak potom přemýšlel tak a vymyslel si ten tu lež, takže to je moje moje sestra, jo. Tak ze strachu, že ten strach vedl do hříchu, do lží, do podvodu a tak dál. A teď tady čteme a možná, že se díváme, počkej, v které jsme kapitole, jo? Tak jsme zpátky nějak v 12 nebo nebo co to je? Jo, ne, to je 20. No, je to v pořadí. No, tak je to v
6:12pořadí. Už to není Sáí, ale je to Sára. Jo, tak už maj i i syna. Tak jak co to je? Jak se to stalo, jo? A je 24 let později. Jo, už nemá 75 nebo 76, když tam došel potom z Egypta, nevím přesně, jo, ale má 99, tak 23, 24 let později. A teď j to samé. To snad není možné. Tolik věcí jsme se
6:43už nějak tak naučili, jo, tak je naším vzorem. Je otec víry. Teď jsem popsal tu víru, jak to, jak to opravdu to jde. Jo, už žádný strach. Bojuje fyzicky, bojuje duchovně, jo, tak všechno tak už nějak dobře. Teď už jenom objatovaný Izaka a už to můžeme ukončit. Jo, tak výborně všechno. Ale teď tady jakoby z kolo předposlední lekce najednou, tak eh jde
7:09do cizin do ciziny do Geradu a řekl tak no ona sice už teď má skoro 80, ale je krásná jak vždy. Jo, tak eh on má zase problémy jak vždy e s tím eh jsme jak zpátky, tak můžeme i číst 12. kapitolu. Vychází to na to samé, jo. Eh, tehdy odmittl tu odměnu toho krále
7:39Sodoma. A teď za chvíli uvidíme, že teď zase bere odměnu. Tak toho krále Geradu. Zase lhál. Teď zase novu lže to to člověk má dojem, že to nemůže vůbec být. Jo, stejný problém, stejný hřích, strach, lež. Jinej jaký hřích, který jste ve svém životě nějak tak překonali, kde kde můžete říct nějak takhle, no,
8:11dříve jsem v té oblasti hodně bojoval, já nevím, tak píťa, jo, tak nebo cokoliv. To může být a že jste to nějak tak překonali, odpuštěný, hoškost, modlitebný život, že říkáte, no teď se modlím úplně jinak než dříve nebo čtený Božího slova. Tak no to jsem dělal úplně nepravidelně dříve, jo, ale teď už v tom nějak mám mám jak je žád,
8:42tak může to být cokoliv, lenost, jo. Vůbec se mi nenachtělo vstávat ráno, tak nejdřív jsem seděl na gauči, jo, celý den. Tak to je nejkrásnější dovolená. Tak nevím, jo. Takže říkáte dřív, no, tak eh hned, no, vy už ne televizi, jo, tak ale počítač, jo, tak internet a nevím, co, jo, nebo hněv. Tak eh, já jsem to dříž vybojoval s
9:09hněvem. No tak a člověk potom říká:„No, tak něco jsem už překonal docela, jo?" A najednou najednou vidíte, že vnímáte pokušený k věcem, o kterejch myslíte, že to máte už dlouho sebou za sebou. Na jedno to zase tam je. Nevím, jestli už tu zkušenost máte, nebo jestli to ještě přijde a něco může
9:40přijít 20 let později. Jo, tak když máte dojem, že no, tak s tím díky Bohu už nebojuji. Jo, to jsem překonal. A na jedno nějaké pokušení, něco a děláte to sami, jo? Protože to není takhle, že člověk jde jenom nahoru, nahoru, nahoru. Je to všechno o tom vztahu s Bohem v tom okamžiku, jo, za ten den. A vy můžete být zítra na tom duchovně,
10:11tak jak jste byli před 20 lety, jo? Když ten den začínáme opravdu s důvěrou, tak s oddanosti a najedno to zase všechno tam je. Můžeme se radovat, když Bůh dává milost překonat nějaký hřích, ale abychom si nemysleli, že to nepřijde znovu. Jo, když pan Ježíš byl pokoušen Satanem, jo, tam v poušti a řekneme, že mu to nevyšlo
10:39Satanovi, tak je tam napsáno, že že ho dal na chvíli na pokoj, jo, tak ho nechal na nějakou dobu. A možná, že to tak i je, že Satan ví pokoušet ho v té oblasti. To t žádnej nemá smysl. No, tak teď musím jiný oblasti, jo, ale potom na jednou, tak to zase funguje. Já si vzpomínám, když jsme měli malé děty, byli ještě hodně málo, malé, tak eh jsme
11:09někdy s manželkou probrali věci ohledně možná i sboru, někdy možná ohledně lidí eh u oběda. Já jsem vždycky už tak hodně dlouho pracuji z domu, tak a na oběd potom jsem šel nahoru nebo dolů podle toho, kde jsme bydleli, tak eh a tak jsme potom probrali tam nějaké věci, jo. Tak děti byly úplně malinké, to ještě neslyšeli nějak takhle. A potom potom nějak tak
11:37děti byly větší, seděli tam už čtyři k stolem kolem stolu, jo, tak bavili se mezi sebou. Ale když jsme my začali mluvit o sboru, jo, o lidech úplně stihlý, jo, tak to to a tak jsme si s manželkou řekli, to už není tady nejlepší místo, jo, nejlepší doba probrat takové věci před dětmi, jo, tak jsme si dali takové předsevzetý už
12:01tak u oběd a nic neprobíráme tady před dětmi. Jo. A to to jsme možná i 10 let nedělali a potom jsme si najednou uvědomili 10 let později, že to zase děláme. Jo, tak děti byly už eh větší, bylo to ještě zajímavější pro ně, jo. Tak eh a zase to trvalo pár dnů nějak, než jsme si to vůbec uvědomili, jo. Tak už se zapojili
12:28do toho, jo, do té diskuze. Jo, tak jsme ne ne, my jsme si to řekli, ne, to nechceme. Eh, ale na jedno to zase přišlo nějak tak samostat úplně samo od sebe se dá říct, jo. Eh, to předsevzetý, na to jsme už ani nemysleli a zase jsme v tom byli. E, ale to může být něco úplně jiného. U každého něco jiného. Ale člověk má dojem, že a díky bohu už s tím
12:55nebojují a najednou to je opravdu zpátky. To může být cokoliv. Jo, někdy možná eh když máte, no, teď se nezlobte, když tady teď zabije. >> To je jenom moucha, to není celý Sodom. Jo, tak to Sodoma. Eh, ale to může být o něco jinýho. Máte možná problém s psychikou, jo? Tak eh a
13:25psychické problémy teď máte máte rodinu, máte děty, už ani nemáte máte čas na to mít problémy s psychikou, jo? Tak teď se musíte věnovat dětem a potom děti jsou z domu a jste sami doma, jo, tak manžel v práci, vy možná tam jste doma, tak a najednou se to vrací. Najednou se to všechno vrací. Jak to říkal, jak je to možné? Já jsem myslel, že to je pryč
13:50deprese, jo, nebo tak alkohol, jo. 10, 20 let člověk nepije a někdy slyšíte věřící člověk, jo, po 20 letech najednou začne zase pít, brát drogy, koužit, jo. Tak eh, a může se to všechno vrátit. A tohle tady 24 let později, jo, kde člověk by řekl, to snad není možné. Úplně je to samé, jak je to možné. A víte, co je co je tak pěkné, že že se
14:22to vůbec stálo? Nebo že Bůh se rozhodl i tohle nechat napsat. On by mohl to přeskočit, jo, tak a říct, tak tohle teď tady nebudeme psát, jo, chci povzbuzovat, to je otec víry. chce. Píšeme dobře o Abramovi, tak co to, co tam je, to je tam, protože Bůh ho rozhodl, aby to tam bylo. Jo, ale Bůh řekl, ne, to tam dáme, to tam skutečně
14:48dáme. Tak eh a do určité míry můžeme říct, že to je povzbuzený, jo, že nejsme sami, že na jedno zase spadneme zpátky do nějakého hříchu, který jsme dlouho nějak nedělali, jo, tak to nebo aspoň do pokušení. A tady to vidíme. Velké zklamání. Na druhé straně tak i Abramovi se to stalo a Bůh s ním neskončil. To je právě tak
15:19dobré. On by mohl říct tak Abrame, co jsi všechno zažil se mnou? Jo, co jsme všechno spolu už dělali, co jsem ty už všechno učil. No tak a teď teď teď už to stačí, ne? Tak to je tak pěkné, jak je Bůh opravdu skutečně trpělivý a tak pokračuje s ním. Znovu Abrahám byl ochotný dát svou ženu jinému muži, aby Milechovi,
15:50ale Bůh nebyl ochotný Sáu mu dát. Tak na začátku ještě tam nějakou dobu opravdu Sara byl u tak v Egyptě, ale teď už ne. Abrhám je ochotný dát svou ženu někomu jinému, ale Bůh není ochotný. A tak čteme od třetího verše. Aby Milikovi přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: "Hle, zemřeš kvůli ženě, kterou sis vzal. Je provdána,
16:21ale aby Milik se k ní nepřiblížil a řekl: „Panovníku, vybíješ i spravedlivý národ? Což mi on neřekl, je to má sestra. A tako ona sama řekla, je to můj bratr s bezúhonným srdcem a v čistotě rukou jsem to udělal. Bůh mu ve snu odpověděl: "Já jsem tak věděl, žees to udělal s bezúhonným srdcem a já sám jsem tě zadržel, abys proto mě nezřešil.
16:55Proto jsem tě nenechal se jí dotknout." A teď navrat ženu toho muže, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a budeš žít. Jestliže však nenavrátíš, věz, že jistě zemřeš ty i všichni, kdo ti patří, tak Bůh sám musí zasáhnout a skutečně to udělá. A možná kdybychom jenom četli ty verše tady, nic víc, jo, tak bychom řekli, no kdo je z těch dvou
17:26ten věřící? Abrahám nebo Abimilek, jo, když je o něm tam napsano, že to dělá z čistého srdce, což se o Abramovi nedá říct. To nedělá z čistého srdce, jo? Tak tady se dá říct, že ten nevěřící jednal z čistého srdce a ten věřící jo, ne? A to je ostuda. To je skutečně ostuda, když ten nevěžitý potom musí, jak to
17:53tady za chvíli uvidím, musí potom tak pokáat toho toho věřícího za nemorální chovány a co by bylo, kdyby Bůh nezasahl. A teď by opravdu skutečně ten, aby Milek se ji dotkl. Jo. Tak co bylo zaslíbený předtím? Do roka budeš mít syna. Jo. To znamená teď to to se stálo hned potom, jo. Možná
18:25ještě devět měsíců do konce, jo, toho roku. Tak co kdyby se dotkla? Tak ona by odtěhotněla a ani by nevěděla od koho. Ani by nebylo jasné, je to dítě Abraháma nebo toho krále, aby Milechova. Tak no to by bylo, ale Bůh to nedopustil. Abrahám by to dopustil. Jo, tak by potom měl druhého syna a tak by řekl:„No, o Ismaelovi vím, že to je
18:55moje dítě, ale tady to ani nevím. To by vůbec to není představitelné vůbec. Jo, tak a Bůh řekl, že ne, v žádném případě, jo. Tak mluvil k tomu pohanskému králi a varuje ho a on skutečně potom se ji nedotkne, vrátí eh ji. A nic v uvozovkách se nestalo. Tak teď ještě čtu něco jiného.
19:28Neřeknu vám, co čtu. Ale a tak jsem usadil v Gerardu. Když se místní muži vyptávali na jeho ženu, říkal, je to má sestra, protože se bál říci říci moje žena. Neboť si myslel, aby mě místní muži kvůli manželce nezabili, protože byla hezkého sledu. To nebylo stejné místo, co jsem teď čel, protože to, co jsme četli, bylo
19:5820. kapitola. Tohle je teď 26, ale 26 Abrahám už nežije. O kom to je? >> Izakovi. Tak nemůžeme říct o to výděl u svého otce. Jo, tak to ještě nevidíděl, to ještě nebyl. Jo, tak eh ale dělá to úplně stejně. Úplně stejné. Nevím, jestli se dozvěděl o tom, jo, jestli Abrahám o tom mluvil.
20:28Nevím, proč o tom mluvil, když o tom mluvil potom spíš jako varovány, nedělej to tak, jak já. Tak určitě nemluvil o tom v tom, jo. Tak kdyby ses dostal do takové situace, já jsem to řešil takhle, jo. No to určitě ne. Jo, tak když vůbec o tom mluvil, tak spíš jako varováný. Možná o tom ani nemluvil, nevím, ale jeho syn to dělal úplně stejně.
20:53Možná, že to měl v ginech. Možná, že něco máme v gjnech od svých rodičů. No určitě něco máme v gjnech, jo, od svých rodičů určitě. Ale nemůžeme se vymlouvat na to. Tak nemůžeme. Já teď řeknu svou psychologickou teorii, jo? To to berte nějak tak, jo? Eh, no, si to zkoumat v písmu všechno, jo? Ale když
21:26jsem uvěřil, tak eh no a měl jsem spoustu problémů a charakterové to bylo. Nemluvím o sobě. Dobře, tak vůbec, když někdo uvěří, nějaký nevěříci, jo, tak eh eh a teď ho Bůh proměňuje úplně do nového stvoření, jo. Postupně se to stane úplně jiný člověk. Hnev pryč, jo, žálivost pryč, tak eh všechno pryč. Myslíte, že se to
21:58odráží v genech toho člověka? Já si myslím, že jo. Já si myslím, že jo. Já věřím, když a já říkám, to je moje psychologická teorie, jo. Tak eh když kdyby jako nevěříci plodil dítě, by to dítě dostal ještě něco jiného do svých génů, než někdo, kdo je úplně už duchovně jiný člověk. Eh, to znamená, že to další dítě potom,
22:32jo, když to je úplně nový jiný člověk, by nějaký věci možná už v gene an neměl, jo. Tak a má to lepší. Tak to je moje teorie, jo. Tak já nevím, jestli to úplně tak je. Eh, ale proto mám dojem, že to je tak dobré, když děti uvěří, jo, když uvěří už děti a od malého věku už se nechájí Bohem proměňovat, jo, tak
22:57to má to má potom i výsledky nebo důsledky, následky, jo, do manželství, do rodiny, do všeho. A možno, že potom i naše děti to budou mít lehčí, protože já jsem uvěřil už jako dítě a nezačal jsem tam, kde možno ještě rodiče. Tak to je teorie. Nic. Ale eh pro mě to bylo i nějak takové motivace, povzbuzení do toho investovat. Já chci být jiným
23:24člověkem, abych ani dětem potom neukázal tolik toho a možná ani nepředal tolik toho, co není dobré. My, ale já teď nechci říct, že to měl v genech a proto nějak tak to Ale v každém případě má to smysl, když člověk brzo uvěří, když se nechá proměnit co nejvíc do manželství, jo, tak e a investovat do toho. Ale víte, v tom sedmém verši ještě jsme
23:56i četli to, že tam eh Bůh říká, aby Milekovi„ A teď navrat ženu toho muže, neboť je to prorok. Budu se za tebe modlit a budeš žít. Jestliže ji však nenavrátíš, věz, že jistě zemřeš. Ty i všichni v tvém domě. Co oni mají s tím společného? Ty všichni v jeho domě. A my to znovu vidíme, jo, ten kolektiv, tak myslím, že to je všechno jenom
24:26individuální. Když já řeším, je to jenom mezi mezi mnou a Bohem, jo, tak nikdo jiný s tím nemá nic společného. Jo, to je to to je nesmysl. Hřích má nejenom dopad na mě, nejenom na můj vztah s Bohem, ale tak ty, kteří jsou kolem mě, s tím mají něco společného. Ten dopad Ježíšeši. Jo a to vidíme tady úplně jasné. Tak ten kolektiv.
24:54My můžeme působit, aby někdo jiný řešil, aby byl pokoušen. Tak to vidím u Ahana, u Jonáše. Tak to vidíme tolikrát. A Abrahámův skutek, Abrahámův žich, tak dostal teď i toho, aby Milcha do velkého nebezpečí. Tak on za to nemohl, ale on byl teď ohložený života kvůli hříchu někoho jiného. Tak vidíme to častokrát a proto
25:20musíme tench ptát vážně i abychom chránili ostatli. Dobře. Tak osmý verš. aby Milek časně ráno vstál, svolal všechny své otroky a pověděl jim všechny tyto věci. Teď všichni to slyší, co se stalo. Všichni. Tak ty muži dostali veliký strach. To je to je zajímavé, jo? Tak to jsou jakoby nevěřící lidé, jo. Tak a mají strach bázen před Bohem, když slyší o
25:51tom veliký strach, aby Milik zavolal Abraháma a řekl mu: "Cos nám to provedl? Ten věřící, cos nám to provedl? Stojí před těm nevěřící. Co jsi nám provedl? Čím jsem se vůči tobě prořešil? Že jsi na mě a na mě království uvedl tak veliký hřích. Zachoval ses ke mně, jak se nejedná. Aby Milik se ještě Abraháma zeptal: „Co
26:17jsi sledoval tím, žees udělal takovou věc?" A Abrahám nic neříká. Jo, tak to to se nedá odvodnit. To se nedá nijak, tak nic nemluví. A pro mě je to takový takové svědectví, jak on mluví s ním, jo. Tak aby ne, že že ho zabíjá, ale nemůže vůbec, protože Bůh Bůh řekl, jo, tak řekni mu, aby on se modlil za tebe. Jo, tak, protože to je prorok, jo, ten.
26:43No ano. Jo. Kdybychom četli jenom tento příběh, tak eh bychom možná řekli, jak je to vůbec možné. Kdo je tady ten věřící, kdo je ten nevěřící? aby Milich musí pokáat Abraháma, pohanský král Božího proroka za špatně chováný. Víte, já si vzpomínám, jak jsem jednou byl na Slovensku pozván do nějakého sboru. Já myslím, že jsem tam ještě
27:12předtím nebyl, tak a teď jsem nevěděl, kde se pakuje. A tak jsem nakonec našel pakoviště trochu daleko od sboru nebo našel, spíš jsem pakoval někde eh trochu dál od sboru. A teď to jsem měl kazáný o tom být ve svém životě příkladem pro ostatný. Jo, tak a já se vrátím potom ke svému autu a stojí tam policisty. Jo, tak
27:42a tak já jsem řekl, mě to není v pořádku. Oni ano, tak tady je zakaz spakovaný. Tak eh tak jsem platil tam nějakou pokutu a vždycky jsem se otočil, jestli nechodí někdo ze sboru. Jo, tak to eh já jsem řekl, no tak dokonce jsem to tomu tomu policistovi řekl, víte co, já jsem kazatel, já jsem tady vodorou kázal o tom, jak být dobrým příkladem a
28:04teď tady platím pokutu zachovány, tak to není moc dobré, ne? Tak a tak jsme trochu tak mluvili, no. Ale stejně já jsem platil a tak já jsem myslel možná, že mi to No, tak ale tak eh ale ale platil jsem, ale já jsem byl rád, že jsem že jsem plakoval daleko od zmoru, jo, aby to nikto neviděl. No, tak to byla ne až tak hodně důležitá, no, ale
28:30nepakuje se tam, ne? Tak eh dobře. Eh a víte, když někdy žijem, slyším životopisy, tak my jsme slyšeli teď i životopisy, tak eh člověk někdy má dojem, že to byli svatí muži, jo, svatý ženy, ale to je z toho důvodu, že ten životopis napsali lidé, protože kdyby ten životopis tak napsal Bůh, tak by v tom bylo ještě něco jiného. Tak kdyby někdo z vás napsal
29:03životopis o mně, možná, že by to takhle dopadlo dobře. Ale já bych byl radši, abyste vy to psali, než aby Bůh to psal. Jo, protože kdyby to psal Bůh, tak byly v tom i vědci, o kterých vůbec nevíte. A když Bůh tady píše životopisy těch lidí, tak píše to, jak to je. Jo. Tak a já jsem za to strašně vděčný. Tak někdy, když čtu životopisy našich hrdinů, tak
29:32jsem z toho spíš i deptaný, jo. Tak protože tam nečtu o žádném selhány, všechno vylo nějak tak říkám, no tak takový nikdy nebudu. To budu už spíš tak jak Abrahám, jo, že nahoru, dolů, nahoru dolů, ale celkově to musí být jít nahoru. Ale jestli tamto je Mojžíš, tak já jsem vám řekl, tak já ho obdivuji. Mojžíše 40 let slouží lidem,
30:00jo, kteří mu to zavinili, aby tam byl vůbec, jo, tak eh a s takovou láskou, ale tam je i napsáno o tom, co ty hrd špatně, jo, tak nebo Job nebo Petr, jo, tak eh Abrahám taky, jo, ten jediný, o kterém nečteme nějak moc špatného nebo skoro vůbec vůbec nic špatného, i když o něm je více napsano, je kdo? Daniel. Daniel. Jo, taky on jem napsáno
30:30více a není tam nic špatného a je někdo, o kterém je napsáno jenom špatné věci, i když možná také dělá něco dobrého. Kdo to je? >> Samson. Samson. Jo, i když je Židom 11, tak jo, ale on jem není nic dobrého napsano, jo, tak e něco dobrého určitě tak dělá. Tak eh, ale my to je to sympatické, když
31:03vidím čteme i o tom Selhání. I když tohle bych nečekal, tak od Abráma, jo. Tak ale Bůh je v každém případě milostivý, s ním pokračuje, jo, tak eh sám zabrání tomu hříchu, tak vrátí ho na správnou cestu a tak to je opravdu pěkné. A teď čteme 20, 14 a 16. aby Mik vzal tedy Brav a Skot, otroky a
31:35otrokyně a dal je Abramovi a navrátil mu jeho ženu Sáru. Pak aby Milek řekl: "Hle, ma země je před tebou, usaď se kde je ti to líbí." Sáže pak řekl: „Hle, dal jsem tvému bratrovi, bratrovi zajímavé. Dal jsem tvému bratrovi 1000 čekl stříbra. To pro tebe bude potvrzeným cty před všemi, kteří jsou s tebou. Takže před všemi jsi ospravedlněná.
32:07Tak on se opravdu chová docela slušně. Tak ty nevěříci král. A Abrahám říká: "Mocc děkuji za to všechno." Jo, on to bere. On to zase nějak bere, jak dříve. Eh a teď přeskočím jenom na krátce tak pár kapitol a nebo ne čtyři roky takhle a podíváme se úplně krátce do 21. kapitoly, protože verš 22 je napsáno Abrhám tam nějak žil v té době řekl, aby
32:38Milek a Pikol, velitel jeho a Márii Abramovi: Bůh je s tebou ve všem, co děláš. Nyní mi tu přisáhej při Bohu, že si budeš počínat věně vůči mně a vůči mému nástupu i mému následníku. Tak jako jsem prokázal láskavost tobě, budeš ji prokazovat i mně a zemi. V níž jsi pobýval jako cizinec. Tak on říká uzavřeme teď spolu smlouvu, jo, tak že
33:08že si neublížíme navzájem, jo, takže neodotřeme na sebe. Tak ale řekl, ale musíš mi to přisahat. Jo. A potom Abrahám řekl: „Ano, přisahá." A to je zajímavé, že tam opravdu říká: "Příahej mi, už slovo nestačí." Jo, tak eh to není ani eh slib, jo, nebo jenom tak řekni, že to nebudeš ty hledat a to už nějak nestačí čtyři roky
33:37později. Tak jo, když Abrahám mluví, tak to je dobré, ale lepší je, když tam je přísaha. Tak eh a tak můžeme ztrátit i tu důvěru, jo. Tak eh platit to, co říkám, jo. Nebo nebo říkají lidé opravdu, tak eh no přisahej. Jo, protože jinak od tebe nevím přesně. A víte, je to někdy zajímavé, když například během týdnu, tak na biblické
34:03se ptám někoho, tak uvidíme se v neděli. Takže no uvidíme. Tak eh a někteří říkaj, no tak tak jo, v neděli jistě, jo. A potom v neděli nejsou. Tak říkám, jak je to možné? vždycky může něco být, jo, ale pravda je, že o některých vím přesně, jo, když říkaj, že tam, že tam budou nebo že mi zavolají, že oné to udělaj nebo něco, to
34:30vím přesně, že to udělaj. Když ne, tak bylo vytržený a Bůh mě zapomněl nebo nějak takhle, ale tak eh nebo že zemřel v noci nebo takhle, ale protože na to se může spolehnout, jo. A u některých dalších to víš přesně, no, měl bys mu to ještě připomenout, jo, tak e aby to skutečně dělal, jo, vzal na sebe nějaký úkol, jo, to jo, ale tak
34:56lepší mu to připomínám ještě. A to je dobré, když oprav to naše slovo platí. On to řekl, může se na to spolehnout, jo, tak nemusí nic podepsat, nic přisehat, jo. Tak když jsme to řekli, platit to. Naše ano je ano, naše ne je ne. Může se na to spolehnout. Tak budeme číst ještě 21 1 až 5. Teď se vrátíme trochu ještě. Hospodin navštívil
35:25Sáru, jak řekl, a splnil Sáže to, co prohlásil. Sara ottěhotnila a porodila Abrahámovi v jeho stáži syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh. Abrhám dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila jméno Izák. Když bylo Izakovi osm dny, Abrahám svého syna obřezal tak, jak mu Bůh přikázal.
35:55Abrahámovi bylo 100 let, když se mu narodil syn Iak. Teď můžeme říct, konečně se stalo to, co Bůh slíbil. Jo, tak 25 let později konečně teď má toho zaslíbeného eh syna. Dokonce teď otec národu už má dva syny, jo? Tak jde to nějak pomálu, jo? Tak ale otec národu teď už má dva syny, 100 roků.
36:26Já nevím, když vedl Izaka do do školky, jo, tak měl 103, jo. Tak a my jsme, když jsme, to si vzpomínám ještě, to byla manželka taková nějak ztlamaná, jo, tak když vedla naši nej mladší do školky, tak to měla 44, jo. Tak a potom tam ta učitelka byla nová, tak řekla: „No, dneska je babička vě." Jo, tak ona řekla: „Víš, co mi řekla?"
36:57No tak co by řekla ona? Tak tomu Abramovi, jo? Tak 103. Jo, tak ne, já jsem otec. Já jsem otec toho kluka. Bůh ho připravuje Abrahama na nejtěžší zkouška, protože všechno, co zažil za tím, to ještě není nic proti tomu, co ještě přijde. Jo. Tak eh možná, že máme taky ještě svou největší zkoušku před sebou. Nevím, nevím. Jo.
37:29Eh, ale nemůžeme říct, že to máme za sebou. Buďme nějak připravení i na to. Může ještě přijít nejtěžší zkouška. Tak jak jsem to už řekl na začátku, já jsem měl ten dojem, že můj začátek, jo, křesťanského života byl jak strom ve skleniku, jo, všechno bylo jenom dobré, jo, tak žádný vítr, nic nefoukalo, jo, Bůh mě zaléval vždycky pěkně, tak ale
38:00kořeny jsem neměl, jo, tak potom mě vysadil ven a tak už to čřepalo, už to bylo nějak jinak, jo. už trochu víc člověk vydrží. Jo, ale jestli má na tu nejtěžší zkoušku, protože to a ona to má nakonec, jo, tak ale to bude zítra, ale on skutečně potom na to má. Tak eh ještě trochu dál nebo to, co chci ještě
38:30říct možná k tomu úplně krátce. Když jsme ven, posazeny ven, tak a teď to fouká, jo? Buď to vede k tomu, abychom pustili své kořeny dál, hluboce do země, do Krista, nebo to vede ko hořkosti. A to je jin kořžený. Jo, už jsme o tom mluvili. Nechci toho teď moc opakovat, ale to co Bůh, to je právě ten rozdíl mezi mezi pokušení a zkouškou nebo
39:01zkouškou, která obsahuje i pokušení. Jo, to co Bůh myslí k tomu, aby nás i pokožil, aby nás upevnil. Jo, tam stojí vedle Satan a chce, aby to sloužilo k hořkosti. A všechno, co nás může pokožit, může působit i hožkost. buď nebo tak eh a Satan se snaží, abychom zahoškli a Bůh chce, aby to vedl k pokoře. Jo, tak ale o tom už teď nebudeme mluvit dál.
39:32Genesis 219 až 11. Když Sára viděla, že se syn Egypťany Hagary, kterého Abrahámovi porodila, Izákovi posmívá, no to jsme řekli, má 14 let pubakák. Jo, ten Izmael teď tak eh Izáka posmívá, řekla Abrahámovi: "Vyžeň tuto otrokiny i jeho syna, neboť syn této otrokině nebude dědcím spolu s mým synem Izakem."
40:04Abrahám byl z toho velmi zkleslý. Byla to záležitost jeho syna. Tak pošli Haga a Ismaele pryč. Tak chudinka ta Haga. Jo, tak dosloužila, jo, tak nejdřív musela to a to a to a teď ji už nepotřebujeme, tak ji vyžen ven. Eh, no to je hodně kruté, ale je to možná i na základě tady, jak napsano, nebo jenom na základě toho chovány toho
40:35Ismaela, tak eh ale byl to jeho syn, jak dlouho čekal i na Izmaela a měl ho rád. A Haga to byl mezitím jej jeho manželka, tak s kterou takou užil možná teď 15 let. To není jenom nějaká sousedka, jo? Tak od rok do rok doěně na to byla manželka. 15 let nějak to byla už manželka. A teď jo, tak ano, ale pošli pryč i toho syna.
41:06Já myslím, že by to Abram nedějal. že by to nedělal skutečně ne, protože teď vidíme, že musí Bůh k Abramovi mluvit, aby to skutečně dělal. Já věřím, že by to jinak nedělal. Tak tak dlouho čekal i na toho syna, jo. Tak že by ji neposlal. Geneszis 21:12 až 13. Bůh však Abrahámovi řekl: "Nebuď zkleslý kvůli kvůli chlapci a svéotrokní.
41:37Poslehni sádu ve všem, co ti říká. Zase vyzvat poslouchat manželku. Jo, tak poslední sádu. Posledný sádu ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvým syna otrokyně tak určinným národem. A to určitě slyšel rád. Jo, syna otrokyně je taky účinným národem, protože je tvým potomkem. A teď Abrahám vstál časně ráno znovu.
42:08Jo, to co má Abrahám dělat, dělá hned. Abram vstal časně ráno, vzal chleb a měch vody a dal to Hagáře. Položí jí to na ramena a poslal jí s dítětem pryč. Víte ještě na začátku, co bylo tam to povolání. Odejdi i z domu svého otce. celé příbozenstvo, nech všechno za sebou a pojď se mnou do země, kterou ti ukážu.
42:39Tak nedokázal to úplně, jo? Tak ano, jdu aspoň svého otce a synovce, tak vezmu s sebou. Jo. Tak eh a co je těžký těžší? Opustit otce nebo poslat si nařeč? Co asi je těžký? Těžší. Tak já jsem přesvědčený, že to bylo mnohem těžší poslat svého vlastnýho syna, jo, tak a jeho matku pryč, než opustit otce a synovce, jo. Tak ale dělá to, dělá to
43:11skutečně to dělá, ale teprve, když Bůh mu slíbil, já se postarám, já se o ně postarám, tak potom to skutečně dělá. Tak a pošle je pryč. Pravděpodobně toho Izmaela už neuviděl. Izmael potom svého otce ještě jednou uviděl při pořbu. Tak to možná zítrát uděláme ten text, ale ale Abrahám ho asi už neuviděl
43:42znovu. Tak když teď se podíváme na ten příběh Abraháma, jo, tak čekal a čekal a čekal a nakonec měl syna. Jo, ještě 13 let později a konečně má i druhého syna. No, tak z toho má být velký národ a spousta národů. Jo, tak jak dlouho to bude trvat? No, je teď ještě trochu dál. Potom zase má jenom jednoho syna, ne? Víc. Jo, už jenom
44:12jednoho. Tak a zítra uvidím. No a teď mi ještě dáš toho jednoho. To je nejde to nějak špatným směrem. Tak to má být víc a víc a víc, ne? No ano, ale nejdřív mi odevzdáš toho jednoho a zítra toho druhého. Tak a udělá to. Tak a v tom potom je už takovým příkladem víry, jo, už tohle tohle byl obrovský skutek víry, jo. Tak
44:39pošli ho pryč, ale já jsem tak dlouho čekal. Já jsem už ani nechtěl druhého, tak toho druhého jsem mu už ani nemusel dát. Jo, tak já jsem chtěl toho, ne? Pošli ho pryč. Dobře, tak já já se postarám. A Bůh se postará. Tak eh tak to už nebudeme teď asi všechno číst. Eh ale poslal ho skutečně pryč. Ještě galatským bych možná krát 4 29 až 31.
45:10Ale jako tenkrát ten, který byl zrozený podle těla, Izmael. Kdo následoval toho, který se narodil podle ducha Izaka, tak je tomu i nyiny. Co však práví písmo? Vyžen otrokiny i jejího syna, neboť syn otrokině nebude dědícím spolu se synem svobodné. A to to cituje přesně ten příběh, co jsme teď četli, jo, tak to cituje Pavel tady Galatským a říká:
45:39"Proto, bratři, nejsme děti odrokině, nebžte svobodné. My nejsme děti Hagara, ale Hagary, ale my jsme děti Sary, jo, tak Abraháma svobodné. Tak je to opravdu obraz tak na to, že jsme potomci Abrahama. Ale ne na základě těla, zákonu, ale na základě tak svobody a zaslíbený. Buď milost nebo nebo zákon.
46:11Tak buď Hága nebo Sáj. My bychom to tak vůbec možná nespojili, ale ale tak Pavel to tak spojuje a vysvětluje. Tak možná jenom ještě krátce, jak to potom pokračuje, tak Genesis 21 14 až 18. Abrhám vstál časně ráno, to jsme řekli, vzal chleb a měch vody a dal to Hagáře.
46:42Položil jí to na ramena a poslal jí s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beršeby. Když voda v měchu došla, odložila dítě. Tak dítě, to byl dítě, no tak kolem 18 let nebo kolik, kolik měl. Jo, tak dítě. No, ale odložila dítě pod jedno křovy. Odešla a posadila se na protiv pododal na dostřel luku nebo si řekla: "Nebudu
47:11se dívat na smrt tohoto dítěte." Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagadu z nebes a řekl jí: „Co je ty, Hagadu? Neboj se. Krásné, ne? v té situaci neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž nad rukou, protože z něj učiním veliký
47:42národ. Tak Bůh neskončil ani s ním, ani s Haga. Jo, tak pokračuje to. Dříve Sara Tírala Haga, syn od Hagara Izaka, syna Sarej. Dříve Haga uprhla, ale musela se vrátit. zpátky. Teď byla poslaná pryč a nemůže se vrátit, tak pořád ty převraty, jo? A ona chtěla záchránu, jo, z té zoufalé situace a dostane ještě tak
48:14zaslíbený, kterej má takový dosah, jo, velký národ, víc než jenom záchrana v té situaci. Skončil bych ale možná tím jedním veršem z Matouša evangelia, kde je napsáno Matouš 10:37. Kdo má rád otce nebo matku víc než mě, není mě hoden. A kdo má rád syna nebo dceru víc než mě,
48:46není mě hoden. Je to je to hodně silné, jo. Ale když někdy dojde k tomu, že se musíme rozhodovat, buď Bůh nebo otec, buď Bůh nebo syn, buď Bůh nebo manželka, tak eh potom ta volba je jasná. Já doufám, že nám to je také jasné. Když někdy v tom chování nějak takhle eh dojde k tomu, že musíme se rozhodnout,
49:16tak vždycky platí to, co tady je napsáno. Kdo má rád její, tak otce nebo syna nebo matku nebo manželku, jo, více než mě, není mě hoden. Doufám, že nedojde k tomu, že se musíme rozhodnout, jo, ale když tak platí to, ať pán nám potom taky dá sílu dělat to, co je správné. A vidím tuama poslal prvního syna pryč, poslal poslal druhou manželku
49:44pryč. Jo, tak a teď potom ještě obětuje svého dalšího syna. Já nechci říct, že na záklé toho Bůh byl ochotný obětovat i svého syna, ale stejně je zajímavé, že nejdřív obětoval Abrhám svého syna a potom Bůh svého syna. Tak protože on obstal v té zkoušce, tak eh no, tak to teď nechci doříct, jo, ale v každém případě, jo, tak nejdřív obětoval tak
50:13Abraham a je to potom otec víry a příkladem pro nás. Stačí to, je to dost teplo tady, jo? Tak a ukončíme to.