Skutky a víra| Úterý 2/3
Výraz ospravedlnění je v přepisu na 5 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Efezským 2Židům 11Matouš 5Lukáš 24Jan 1Skutky apoštolů 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Tak tě dvě témata, o kterých mluví Jakob nejvíc, tak jsou skutky a jazyk. A teď budeme mluvit o těch skutcích trochu, jak souvisí právě ta víra a skutky, tak trochu to můžu skrátit, protože moj mi včera o tom už i mluvil s Židom jedenáct, ale pořád něco k tomu bych ještě rád řekl.
0:34Nevím, jestli jste nikdy počítali, kolik jste už poslouchali, slyšeli kazány během svého života. Tak já jsem počítal, že jsem víc než 1500 kazány poslouchal. A to už jenom, kdybych byl každou nedělí v zboru, už to je tolik, tak za 30 let. A ještě k tomuto, co člověk jinak slyšel, možná i 2000. A kolik z toho jsem uplatnel?
1:03Tak to nevím, ale někdy se modlíme, abychom se nevrátili doma tak, jak jsme přišli, aby byly velké změny, tak asi se nedá čekat velkou změnu po každém kazáni, tak to bych se už tisíc nebo dva tisícekrát hodně změnil, tak ale na druhé straně, když Bůh opravdu mluví, Tak a teď cítíme, teď mi opravdu něco ukázal, osobně, pro můj život, tak potom bychom to neměli ignorovat.
1:42Tak ten první krok je vždycky z Boží strany, to je, když on teď položí ten prst na něco v našem životě a říká, s tím něco dělej. a potom ten druhý krok, to je náš, to je takové rozhodnoty, takové předsevzety. Ano, páne, s tím něco budu dělat. Možná to první, co můžeme dělat je, že si najdeme někoho, s kým o tom mluvíme.
2:11Bůh mi něco ukázal, já s tím něco chci dělat a občas se zeptej, jak se mi to dá žít, tak abych nezapomněl na to. Možná, že to může být potom ten prvný praktický krok, že s někým mluvím Zkuste si představit, člověk studuje na vysoké škole, jak jsme to řekli a dokázal by všechno, co tam je řečeno zpředu, všechno nahrát do svého mozku
2:43a to tam uložit, aby to tam zůstalo navždy Tak by psal písemky, všechno by věděl a ve všem by měl jedničku. Kdybyste dokázali veškeré kazání uložit tam do mozgu, tak stejně byste neměli ani jeden bod u Pána Boha. Ani jeden. Kdybyste všechno věděli, co bylo řečeno zepředu. Protože tady jde o to, abychom to dělali.
3:16Ty body u Pana Bohu máme za ty skutky, co děláme, co se změní. A když mluvíme o věře a o skutcích, včera jsme to slyšeli, Židum 11, tam to vidíte. Víra znamená něco dělat. Noé věřil a postavil. Abraham věřil a obětoval. Vždycky tam je sloveso. Tam v Židu 11, když se díváte, tam ty příklady.
3:53Někto věřil a nějaké sloveso. A když to sloveso chybí, potom to je mrtva víra. To je to, co nám tady říká Jakub. Tak budu teď číst dva úseky, trochu delší, ale myslím, že to je důležité, abychom je teď slyšeli. Tak Jakub 1 od 22. verše do konce kapitoli Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.
4:27Nebo těli někto posluchačem slova a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muží, který se v zrcátle pozoruje svoji přirozenou tvář. Poryval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, kdyby bude činitelem skutku, ten bude blahoslávený ve svém jednání.
5:00Domnívali se někdo, že je zbožný a přitom nedrží na ústě svoj jazyk, klam své srdce. Jeho zbožnost je mána. Zbožnost čistá a neposkvrnená před Bohem a Otcem je toto, naštěvovat syrotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrneným od světa. Tak tam je hodně o skutcích. A teď ještě druhá kapitola od 14. verše do konce.
5:37Co je platné, moji bratři? Říkali někto, že má víru, ale nemá skutky. Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestr na zí a budou mít nedostatek, Dení obživí a někdo z vás jim řekne, odejdete v pokoji, zařete se a nasítite se a přitom ji nedáte to, co potřebuje pro své tělo, co je to platné. Tak i víra, nemalý skutky je sama o sobě mrdva. Někdo však řekne, ty máš víru a já mám skutky, ukáž mi tu svou víru bez skutku a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.
6:20Ty věříš, že je jeden Bůh? Dobře činíš. Také demony tomu věří. Avšak chvíjí se. Chceš tak poznat o nezum rozumný človeče, že víra bez skutku je neučinná? Což pak nás otec Abraham nebyl opravněn ze skutku, když na oltáži obětoval svého syna Izaka? vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stála víra dokonalou.
6:53I naplnilo se písmo, které právě uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost a byl nazvan Božím přítelem. Vidíte, že ze skutku je člověk ospravedlňován a nejen z víry. a nebyla podobně ospravedlněná ze skutku i nevěstka Rahab, když přijala poslí a propustila je jinou cestou, neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtva i víla bez skutku.
7:24Když to Matin Lutačel poobracený, jak jsem to řekl, řekl, že to ani nepočí vůbec do Biblii, tak spasení a skutky to nějak spojit, to není správné. Tak k tomu se ještě krátce vrátím. Tak ten dvacátý třetý věř, v první kapitulí tam je napsáno, neboť jestli někdo posluchačem slova a ne tím, kdo je činit, ten se podobá muží, který v zrcátle pozoruje svou přirozenou tvář, podíval se totiž na seba, odešel a hned zapomněl, jaký byl.
8:02Tam jsme výzvan k tomu, abychom se dívali do zrcátla, abychom se tam viděli, abychom s tým něco dělali. Někdy jsem slyšel, jak bratr řekl, my se díváme příliš moc z okna, ale ne do zrcátla. Z okna a tam vidím jiného bratr a vidím, co on by měl dělat. A řekl, jako křesťan se nemáme dívat tolik z oken, ale spíš do zrcátla,
8:31abychom viděli tam sebe. Tak jsem jedno slyšel, jak byl pozván host do zboru, aby tam kázal a on kázal nějaký blud. Potom přišel stáši za tým kazaterem a řekl, jak to, že jste tady zval toho člověka, on tady učil úplný blud. A kazatel řekl, ale to vůbec nevadí, tady stejně nikdo nedělá to, co se káže. To zní vtipné, ale tak to tady to vůbec nevadí, když se učí.
9:06Nebo možná, že jste slyšeli to, to možná je trochu vymýšlené, ale jak nový kazatel kázal, všichni byli nadšení z toho kazány, tak se už těšili na další kazány, další den, další neděle, a on kázal úplně to stejné kazány. Tak oni řekli, no tak možná už je trochu dementní, tak nevíme, tak počkáme na další neděli. A třetí neděli úplně doslova stejné kazány. A štvrtou neděli, a pátou neděli. A potom řekli už, tak pane kazateli, tak to, jak dlouho ještě chcete kazat to kazány? On řekl, až začnete to dělat? Proč mám připravit druhé, když ještě to první neděláte?
9:54Tak a to by mohl být Jakub, jo, opravdu by to mohl říct, protože on říká, že to musí být opravdu vidět. Já neříkám, že na učení nezáleží. Správné učení je předpoklad pro zbožný život, ale není to zároka. Vůbec to není zároka. Jakub říká, když máte správné učení, ale špatný život, nám to učení není k ničemu. Vy tam někdy se chlubíme, že máme takovou dobrou teologii, reformovánou teologii a máme dobrý překlad. A kdyby nám někdo tady čel, tak jiný překlad 21. století, já myslím, že kdybych ani neměl odvahu z toho číst, protože to by někdo řekl, co ten nám může říct.
10:51kdy čte z toho překladu. Víte, kolik lidí čte jiný překlad, ale ten život je lepší než ten náš? Tak neříkám, že na tom vůbec nezáleží. Víte, mi to připadá někdy, to si můžete na mě zlobit, nemluvím přímo o vás, ale o nás, jako evangelikálních šestjanech. když v Ikei koupíte něco náročného, nějakou stěnu do obyváku a teď to chcete postavit, tak jsou ty, kteří hned začnou, ani do návodu se nedívají.
11:30A já jsem trochu takový a to není dobré. Tak častokrát potom všechno zase rozeberu a začnu od začátku. Ale co byste řekli o někom, kdo hodiný studuje ten návod? Každý večer si vytáhnete návod a studuje a studuje a studuje. A nic nepostaví. A celý návod už umí nás pamět. Ale nic nepostaví. A takový křeslání nechceme být.
12:02tak dokážeme všechno citovat, všechno víme, ale není nic z toho vidět. A někdo jiný ví tak málo, ale to málo to potom žije. Víte, někdy naše bratři a sestry v některých zemích, které jsou pronásledovány, které už ani písmo nemají, tak a kdy žijou z těch pavéšů, co si pamatují ještě, Možná nepavěšu, možná i to víc, ale stejně to žiju. A to je to, co je platné, to je to, co Jakub na tady říká, co když všechno víte. Když říkáte, že věříte správně, máte tu teologii, ale není to vidět, k čemu vám to opravdu je, tak k ničemu.
12:49a teď chci mluvit právě o jedné věci, co s tím trochu souvisí, co je třeba, aby člověk byl spasen. Tak potřebujeme věřit a jenom v jedné větě to nikdy nebyly jinak. Tady se mluví o Abrahamovi, dokonce i Jakob to citují tady, citují ten verš, že je ospravedlněný z víry a zároveň říká, že byl spasen, protože obětoval.
13:25Tak tam mají to sloveso, přímo on to zase spojuje. Protože co obětoval Izáka? No ta víra, ta jeho víra, bez víry by to nedělal. Co potřebuje člověk dělat, aby byl spasen? Potřebuji, co byste někomu řekli, když se vás opravdu ptá, co musím dělat, abych byl spasem. Tak my víme, že z kutky 16.30, když se ten záležník se ptal, Pani, co mám dělat, abych byl zachráněn.
14:02Oni řekli, uvěř v Pana Ježíša a budu zachráněn ty i tvůj dům. Potřebuješ věřit. Častokrát se to dnes tak říká, že potřebuješ věřit. Nic nedělat, jenom věřit. Já bych to tak řekl. Já bych řekl, že potřebuješ činit pokány a potřebuješ věřit. Já bych vždycky řekl, že potřebuješ činit pokány ze svých říchů a věřit. Ale častokrát to už ani neslyšíte. O pokání už není.
14:38Ale já bych řekl, že ano, přečtu jenom dva věři, mohli bychom číst více, skutky 3.19. Učiňte tedy pokány a obratte se, aby byly vymazány vaše hříji. To kázal Jan Křtítel o kapitulu dál. To je úplně to samé, káže pan Ježíš. Úplně stejná věta, nemusí je číst. Lukáš 24, 47.
15:09A na základě jeho jména má být všem národom vyhlašeno pokány ko odpuštěný říchu, počínají od Jeruzaléma. Musí se člověk měnit po obrácení? Dnes se říká častokrát ne, potřebuji věřit. Tak neměnit se, protože měnit se znamená skutky. A skutky se spaseným nemají nic společného. To není pravda. Tak my jsme to právě tak četli. A ten list Jakub patří do Biblia.
15:45A on mluví o těch skutcích v souvislosti právě se spaseným. Co když někdo jenom říká, já věřím. a není to vůbec vidět, co je s ním. A Jakob říkal, no tak není sposený. Proč ne? Protože nevěří. Jak to, že nevěří? No není to vidět, nejsou skutky, není tam proměněný život. A když čtete ty věře teď, tak 18, 20, 21, 22, 24, 25, 26, každý věř o tom, že ten život musí být proměněný. Jinak ta víra je mrtva.
16:23To je zajímavé, náš syn, jeden syn v Ostravě, on chodil na katolické gymnázium, tak to tam měl docela dobrou pověst a já jsem i rád, že tam chodil, protože on chodil do zboru dřív, tak protože, jak jsme to slyšeli v tom svědectví, protože roliči chodili, on také chodil a také by řekl, že vyjařil. a když šel na to gymnázium a na jedno, tak slyšel i trochu katolickou teologii, tak potom byl z toho zmaten, ale co dělal, tak si vzal Bibli a čerl, jak to opravdu je.
17:05A já jsem tak rád, protože to bylo opravdu období, kde na jedno neměl jenom víru svých rořičů, ale svou vlastní, že to studoval a řekl, Teďko, jak tomu můžu tak věřit? Tady je to napsáno úplně jinak. A to mu hodně pomohl. A to bylo tak pěkné, že jednou, když ten katolický kněz tam i představil teď katolickou teologii, a teď se mohli ptát, to nebyli věříci tam vůbec na té škole, ani katolici moc ne, a teď se mohli ptát.
17:38a on mi to potom vypravil. A teď se ptáli, v čem vůbec je rozdíl mezi katoliky a protestanty nebo evangeliky? Tak katolický kněz řekl, no katolik musí věřit a činit dobré skutky, aby byl spasen. A evangelik musí jenom věřit a může dělat, co chce. Tak to představil. a to tak není. To není vůbec pravda. Já jsem byl rád, že on potom ptal, jestli nemůže přijít i taťka do zboru a představit evangelické zbory.
18:18A to mě tam zvali a já jsem mohl to také představit. Tak potom mě už nezvali znovu, ale byl jsem rád, takže jsem také mohl trochu o tom mluvit. Tak ne, to není víra, když tam nejsou vůbec skutky. A všude, kdy ten Jakub tady říká skutky, tak by mohl říct proměněný život.
18:51Protože o to jde, o proměněný život, aby ten život potom už byl opravdu jinak. a já jsem opravdu zastáncem, že musíme kázat pokány z hříchu a pokány znamená změna smýšlení, která změní potom to jednání. Když nevidíte změny v životě člověka poobracený, je to správné dát otáznik, jestli vůbec je spasený.
19:25To je to, co Jakub tady říká. Co když někdo říká, že má víru, ale nemá skutky. Já svou víru můžu ukázat na těch skutcích, říká. Na čem on to chce ukázat? A potom má příklad tady Abrama, jak obětoval Izaak a tam ta víra opravdu byla vidět. Víte, dnes někdy stojí celá ta teologií spásy na jednom verši, tak Jan 1, 12, kde je napsáno, že máme přijmout Pána Ježíša, těm však, kteří ho přijali, dal právom odstát se božími dětmi.
20:04Tak co musím dělat, abych byl spasen? Tak musíš přijmout Ježíše jako Pána svého života. Není to tak úplně špatné? tak není to úplně špatné, když se říká udělej z Krista pána svého života. Víte, jenom, že já bych to tak neformuloval. Kristus je pánem tvého života, jestli se ti to líbí nebo ne. Nemusíš s něho dělat pána.
20:33To zní, jakoby, když to neuděláš, že nemá právomoc v tvém životě něco dělat. On stejně dělá v tvém životě, co chce. Jsi věřící nebo nevěřící, on je pánem každého člověka. Nemusíme ho dělat pánem tak svého živé. Musíme ho přijmout jako pána a spasitel. Tak ano, to není teď úplně špatná formulace, ale on je pánem. Tak o co potom jde? No dělej sám sebe služebnikem toho pána.
21:13a Jakub řekl otrokem toho pána. To je to, co tady dělá. On se představil jako otrok pána Ježíše. Ne, že Pán je jeho, že Kristus je jeho pán. On je pán všeho. Proč? Protože Kristus ho učinil pánem i Kristem. To je napsáno v skutky 26. Bůh ho učinil, nemusíme to dělat my. On je pánem. Otázka je, jestli jsme my jeho služebníci.
21:43Jeho otroci. O tom to je. A to musí být vidět. Jak jsem řekl, Lutá řekl, že aspoň ty verše z druhé kapitoly od verše 14 až 26, aspoň ty by neměli být vůbec nejak v Biblii. To je to, co jsme právě řekli, kde on přijde k tomu, že ten závěr je, vidíme však, že člověk je ospravedlněn ze skutku a ne z víry samotně.
22:15Tak to by tam nemělo být. A já jsem to už na začátku vysvětlil, oni měli jiné lidi před očima, komu právě píšu. Tak Jakob má před očima tí, kteří říkají, že věří a potom není nic vidět v jeho životě. A když Pavel říká úplně opak toho, Žímanom 3.28, soudím totiž, že člověk je ospravedlňovaný vírou bez skutku zákona, tak člověk vidí ten rozpoj tam, ale to není rozpoj,
22:52protože to záleží na definíci víry. Co je tedy ta víra? Jakub, vidíte, že ze skutku je člověk ospravedlňován a nejen z víry. Ale podívejme se na ten verštěnáct, druhá kapitula. tam, co je platně, moji bratři, říká li někto, že má víru, ale nemá skutky, a říká, může ho taková víra zachránit, taková víra, která není vidět, která nemá skutky, která není proměná pro ten život, a říká, ne, taková víra nemůže spasit.
23:33A když Pavel mluví o tom, že jenom výra spasí bez skutku, tak to mluví o jiné výře. Právě o výře, která má skutky, ale ty skutky nespasí. A jako příklad, oba dva uvedou Abrama, který měl takovou výře, že je otec víry, ale je to vidět na tom životě, že ty skutky tam jsou. Když jsem uvěřil tak jeden krátký úsek, který mi řekli, že se musím učit na zpamět jako skoro prvný byl Efeským 2, 8 a 9. Milosti jste spasení. A když jsem někdy viděl nebo četl ten desátý věř, tak jsem řekl, proč se to nepřidalo.
24:23Tak já vám to teď přečtu v celku. Efeským 2, 8 až 10. Neboť jste zachráněni milostí skrze víru a ta zachrana není z vás, je to Boží dár, není na základě skutku, aby se nikto nechlubil. A teď vždy jsme jeho dílo stvoření v Kristu Ježiši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
24:55Tak to říká hned za sebou. My nejsme spasení skrze skutku, ale my jsme stvoření v Kristu k dobrým skutku. a tak můžeme říct, když Pavel psal Žímanům, kladl ten důraz na verše 8 a 9 a když Jakob píše svoj dopis, kladl důraz na ten desátý verš, protože tak je to i Pavlová zvěst, to samé.
25:29A ten dnešní problém trochu vnímám tak, že my máme i někdy obracené, ale nemáme změněné životy. Někdy někdo přijde do zboru a říká, že uvěřil v Pána Ježíše a ještě pět let později ani nevíte, jestli je spasený nebo ne, protože nevidíte změny. Teď v tom zboru, kde jsme v Německu, tam jsme teď měli několik kštů už a já jsem párkrát řekl, že bych ještě trochu počkal, ale já tam nejsem stáším, já tam nemám co říct.
26:08Tak já jsem jenom řekl, že bych tak rýchle nekštěl. A on řekl, no tak, ale v skutcích to tak je. Člověk uvěžel a hned byl pokštěn. Ano, to je pravda. Ale někdy u těch našich obracených, tak nejsem si jistý, jestli to bylo obracené. A proto bych ještě počkal. A někdy i trochu delší dobu. Já jsem to tam i řekl jako závě trochu z té služby tady, já myslím, že jsme lidi, my teď přímo, já osobně, že jsem některé příliš brzo, štýl, že nakonec jsme zjistili, že znovu zrození ani nebyli.
26:52A potom, když jsem to tam v Německu tak řekl, že to byl můj závět, řekl je, no to je zadpovědnost toho člověka, když tam on stojí a vyznává Krista, tak je to naše zadpovědnost ho kštít. Na jedné straně tomu rozumím, ale na druhé straně je to tak, že ty lidé, když nejsou znovu zrození, stejně nezůstanou, stejně odchází a ten jejich závěr je, ten život s Kristem nefunguje.
27:22Život s Kristem nefunguje. Já jsem se stal křesťanem, já jsem se nechal pokštit, já jsem všechno dělal, jak mi řekli, to není ani pravda, ale tak jsem tam i chodil a stejně, když jsem se modlil za partnera, za to, za to, za to, Bůh to nedal, to nefunguje. A to je nejhorší závěr, když někdo odchází a má ten dojem, že to s Kristem zkusil a nefunguje to.
27:52protože to funguje. Když člověk Krista opravdu přijme, opravdu začne sám sebe dělat jeho odrokem, jeho služebníkem, potom to funguje. Tak jsem řekl, já bych dnes už čekal tak dlouho, až vidím opravdu uvoce v životě těch lidí, aby nežili v tom klamu, že dělali všechno, co bylo řečeno a stejně nejsou obráceni. Tak nechci říct, že bych čekal tak roky, ale já bych čekal už víc než dřív.
28:31Matouš 5.16 Tak, ať vaše světlo zarží před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdáli slávu vašemu Otci, který je v nebesích. Když to jenom někdy zkusíte, hledat pojem dobré skutky, dnes je to jednoduché to nechat vyhledat přes internet nebo tak, když máte biblický program, všechno máte, tak z koho všechno tom je napsáno o dobrých skutcích je dobrý, dobré skutky nejsou něco špatného, když my to nějak tak prezentujeme, tak oni chtějí být spasení skrze dobré skutky, to nejde.
29:15Tohle je špatné, ale dobré skutky jsou dobré a jsou potřebné a tady jsou světlé, jsou to, co lidé může vést k tomu, aby také měli zájem a aby uvěřili, aby nakonec našemu Otci dále také slávu, čest a slávu. Tak dobré skutky jsou dobré. A teď bych ještě jenom úplně krátce k tomu, co řekl včera Mojmír s Židům 11, krátce přidal tohle, kolik Bohu záleží na naší věře.
29:52Tak dokonce bych řekl, že to je to nejdůležitější pro Boha vůbec. Kdybychom se ptali Boha, co mám dělat, co je to nejdůležitější, tak modlit se, evangelizovat, poslouchat, to všechno máme dělat, ale za nic z toho nemáme větší život, jenom za víru, za skutečnou víru, tolik Bohu záleží na tom, abychom věřili.
30:23Já někdy má problém trochu s tím slovem věřit a já nevím, jestli bychom neměli v celé Biblii změnit to slovo na spolehace nebo důvěžovat, protože když lidé slyší někdy to slovo věřit, tak to znamená, no protože to nevím, musím věřit, tak nevím, já nevím, jaký zítra bude počasí, radši ve smudešník, nevím, ale to vůbec není ten význam toho slova pistis, co mám tam.
30:57To znamená spolehnout se na něco, duvěžovat. A to není, já přesně nevím, ale já věřím, že jo. Tak to teď bych neúplně navrhl, ale někdy myslím, že by to bylo lepší, kdyby tam pokažte bylo napsáno duvěžoval. Ábraham duvěžoval Bohu a proto obětoval. On se na to spolehal, tak nepovažoval za pravdu, opravdu se spolehnul na to a to je to, co Bůh chce, abychom se v praktickém životě na něho spolehali, abychom duvěžovali.
31:36My častokrát říkáme, že jsem věříci a myslíme tým, že jsem uvěřil někdy v Pana Ježíše, že jsem ho přijal. Říkáme, ano, jenom, že jestli jsme věříci, se rozhodují každý den. Ne naše spasení, ale já věřím, že častokrát by Bůh na konci dne o nás řekl nevěříci. Jak nevěřící? V čem se líšil tvůj život dnes od života nevěřícího? To bychom se častokrát měli večetát. V čem jsem dnes jednal jinak, než ten nevěřící spoluřák? Co jsem dělal jinak? No teď na tom pobytě, ano, jasné, ale jinak. Kde je to jinak?
32:32Možná, že by Bůh řekl, já jsem ti postavil do cesty dnes tolik problémů a ani jedno se mnoho nemluvil o tom, jako nevěřící. Já bych rád s vámi pár veašu ještě z Matoušova Evangelia, abychom si ještě uvědomili, to jsem si ani nevypsal teď, nebo já vám to řeknu a potom jenom ten jeden veaš tam čtu.
33:02Když si vzpomínáte na toho sednika, který měl toho nemocného otroka a teď ho prosili, aby přišel do toho domu uzdravit toho sednika a Ježíš řekl, ano přijdu a teď tam šel a potom, když ten sednik slyšel, že teď tam přijde, tak on sám sebe považoval za nehodný, aby Ježíš šel do jeho domu a tak potom řekl, ty ani nemusíš přijít, jenom řekni slovu a můj služebník bude uzdraven.
33:42Já jsem tolik o tom musel přemýšlet, tak už jsem to párkrát řekl, že mám tu neumocnou manželku a kdyby Ježíš řekl, já přijdu domů a uzdravím ji, já bych ho vzal za ruku a já bych ho nepustil až domů. Já bych neřekl, to nemusíš ani přijít. Řekni tady něco a já půjdu sám domů, protože vím, že to je potom dobré. Ale on to tak řekl, že ty nemusíš přijít. Já vím, že to stačí, když to tady na místě řekneš a potom je všechno dobré, já půjdu sám domů.
34:16A teď Ježíšová reakce na to. Má to už sedmnáct, ve až sedmnáct. Tam je napsáno, Ježíš odpověděl, Ach, pokolení nevěřící a zvrácení, a on mluví k svým učetníkům, když to čtete celé, tak k svým učetníkům. Ach, pokolení nevěřící a zvrácení, jak dlouho ještě budu s vámi, jak dlouho vás mám snašet.
34:49A předtím, ne, promiňte, to je teď špatné, to je právě, musím to číst, to jsem také chtěl říct, jak mluví na druhé straně o těch učetnicích, ale v tom, Matoš 8 je to ten příběh, jak jsem řekl, Matoš 8, a on tam právě říká, já bych to mohli tak citovat, Takovou víru jsem v Izraeli ještě neviděl. Tak reaguje, když to viděl. A k tomu se otočí k učeníkům, k všem, kteří tam jsou. A říká, takovou víru jsem ještě neviděl. Myslím, že to je veštčínáce, je to tak? Deset. Ano, tak deset. Takovou víru jsem ještě neviděl v Izraeli. Ale hledal takovou víru a neviděl.
35:42Z koho můžeme říct, že Ježíš byl úplně překvapený? Takovou reakcí u Ježíši jinak nevidíme, jak byl z toho nadšený a překvapený. A potom kapitola 17, to je ten příběh, kde právě ty účetníci nemohli uzdravit toho syna, toho otce, který byl posedlý. A on potom říká svým učetníkům to, co jsem řekl,
36:14a pokolení nevěřící a zvrácení, jak dlouho vás mám snášet. A to říká těm učetníkům, kteří ho nemohli uzdravit, protože nevěřili. A nevím, jestli by to neřekl občas i o nás. Jak dlouho tě mám ještě snášet. a když to říká, to mluví o věže, že jsme nedůvěžovali, že jsme se nespoléhali v praktických situacích na jeho a že jsme na základě té důvěry nejednali a Jakob to chce vidět v našem životě a tolik o tom mluví, že ta věra musí být vidět.
36:57Já vám řeknu jeden takový ještě příklad. To je už přes 20 let zpátky, ale já jsem z toho byl tak povzbúzen, že vám to musím ještě říct. My jsme se tehdy tolikrát stěhovali, tam v Štěmecku, na biblickou školu, potom zase tam ke Mísi a zase tam, že jsem už schoval veškeré krabice na stěhovány. Já jsem tam byl ještě v civilním zaměstnání, ale tak jsem věděl, určitě se budeme zase brzo stěhovat.
37:31A tam jsme měli velkou půdu a tam jsem měl potom možná 50 až 100 krabit. Všichni jsem tam schoval, protože jsem věděl, tak za chvíli budeme se zase stěhovat. A teď, když se opravdu to další stěhování blížilo, tak potom ve sboru někdo se takov stěhoval a ten ještě trochu drživ než my. A on potom nějak přišel za mnou a řekl, nemáš ještě nějaké kravice? My se budeme stěhovat a já jsem nějak nic nezbíral, já nic nemám, tak nemáš ještě nějaké kravice?
38:08a víte, co to bylo? To byla zkouška od Boha a to bylo obrovské pokušení mu říct, že nemám, nebo aspoň pro něho, ale to opravdu tehdy, jakoby Bůh řekl, tak ty máš, ne? A on potřebuje, ne? No tak mu dej. A já jsem se ptal, no tak kolik chceš? A on řekl, no kolik máš? Tak, když člověk zpět nepřemýšlí, byl by kravice, jo, ale to bylo pro mě ty kravice, jo, tak a já jsem mu dal veškeré kravice, já nejsem teď takový, ale jo, dal, jo, tak já mohl bych vypravit jiné příběhy, ale ten se mi líbí, ne, tak já jsem mu dal všechny kravice,
39:08krabice. A tak potom další den v práci, když jsem mu už tam dal vypověd, všechno už bylo jasné, že odcházím, tak přišla pani ze skladu a řekla, pana Melwig, vy se stěhujete, nepotřebujete ještě nějaké krabice? A já jsem řekl, máte? Jo, my máme tady. A kolik máte? No, kolik potřebujete? a to jsem dostal tolik krabic, mnohem lepší, než jsem měl.
39:44A co to bylo? To byla jenom odměna za víru. A kdybych potom tam řekl, budu se modlit za tebe, aby jsi ještě našel nějaké krabice, aby ti někdo dal nějaké krabice, To by byl Žích, jenom protože nedám prvé krabice, ale to bylo pro mě takové poučené, tak Bůh má všechno, krabice, plný sklad krabic, všechno má, všechno má, a Bůh byl oslaven, jenom protože dáváte krabice,
40:26Ale někto to dělá, protože tady je napsáno, když někto tě prosí a ty řekneš, Pán ti řehnej, modlím se, aby jsi našel kravice, tak ne, tak Bůh chce vidět víru, hlavně to, za nic jiného nám nedá věčný život, ale to neskončí obrácený v praktickém životě. chce vidět, jak se spoleháme, jak důvěřujeme a že bereme to slovo vážně a spoleháme se na něj.