Víra hory přenáší | Marek 11:20-25
Biblické texty v kázání
Ozeáš 9Jan 1Soudců 19Žalm 51Žalm 86Izajáš 1Lukáš 17Jan 3Skutky apoštolů 32. Timoteovi 3Židům 11
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 13:32 Ozeáš 9
- 15:22 Žalm 51
- 24:32 Jan 1,12
- 41:53 Jan 3
- 46:47 Skutky apoštolů 3,19
- 48:39 Žalm 86,5
- 51:09 Lukáš 17
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Milost vám a pokoj našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Máme před sebou další pokračování Markovo evangelium. Tak si prosím otevřete své Bible do Marka 11. kapitoly a jak jak víte, zbývá nám ta poslední část toho sendviče, který tam máme, který jsme nakousli minulý minulý týden.
1:01Jsme tady ve 20. verši, 20. až 25. verš. A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenu. Petr se rozpomenul a řekl, řekl mu: „Rabi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý." Ježíš jim na to řekl: "Mějte víru Boží." Amen. Pravím vám, že kdo by řekl této hoře: "Zvedni se a vrhni se do moře a nezpochyboval by ve svém srdci, ale
1:28věřil by, že co se říká, se děje, bude to mít." Proto vám pravím, věřte, že jste všechno za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali a budete to mít. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte. Máte-li proti někomu něco, aby vám i váš otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení? Pojďme se, pojďme se modlit.
1:55Drahý Pane Bože náš, přicházíme k tobě jako lidé, kteří potřebují vidět tvoji slávu, potřebují znovu občerstvit naše často unavené duše, načerpat sílu z tvého slova, být nasyceni tak, aby naše víra v tebe rostla, abychom abychom
2:26byli muži a ženy víry, abychom byli církev, která důvěřuje tobě a svou vírou tak oslavovali tvé jméno. Otevři oči naší duše, tak abychom viděli pravdu tvého slova a posilni nás svým duchem, abychom tu pravdu žili. Amen.
3:00>> Uprostřed tohoto dnešního textu, který jsem přečetl, se nacházejí verše, které jsou poměrně známé a a jsou často velmi zneužívané. Pokud máte jen okrajové zkušenosti s evangeliem prosperity, tak víte, že falešní učitelé tyto verše překrucují, zneužívají k manipulaci a vykořisťování lidí. Učí podle nich, že pokud budeme mít
3:28dostatek víry, pokud budeme věřit bez pochybování, je pro nás všechno možné. Stačí věřit a vše, za co se modlíte, dostanete. Je to takový jednoduchý vzoreček. Modlitba plus víra rovná se vše po čem toužíš. Možná se vám v tomhletom kontextu vybaví některá jména a já vám je tady připomenu, ne proto, abyste si je šli
3:54domů vyhledat, ale aby kdyby náhodou jste někdy něco od někoho z těhletěch lidí četli, abyste to rychle zavřeli a nebo minimálně byli velice ostražití při četbě. Známý Benny Hin právě v kontextu těchto veršů říká, neexistují žádné hranice toho, co můžete mít, cokoliv, co si přejete. Keneth Kopeland. Bůh chce, aby věřící
4:22byli bohatí. Je to součástí toho, co nám bylo zaslíbeno. Joel Austin. Začnete si přivolávat přízeň. Začněte si přivolávat hojnost. Přivolejte si to, co chcete. Cfto, zajímavé jméno pro prosperity evangelistů. Já mu říkám klepto, doller. Když se modlíte, neprosíte Boha o nic, pouze prohlašujete to, co už je vaše.
4:53Kenneth Hagin. Pokud vyslovíš to, po čem toužíš, do existence, stane se to. A poslední ohavný příklad. Frederik Price. Slova jsou nositeli síly. Vytvářejí realitu. Todle je zlo. Můžeš mít vše, na co si pomyslíš. Peníze, úspěch, zdraví. Stačí to jen vysnout ve víře. A když se nestane, jak žádáš,
5:25čí je to chyba? Je to tvoje chyba. Neměl jsi dostatek víry. A kolik lidí už bylo zraněno těmito slovy, protože slepě uvěřili lžím, které, které slyšeli. Víra, víra falešných učitelů prosperity, jakou můžeme vidět v tomhletom světě, připomíná hodně víru falešného Izraele, kterou jsme viděli už minule, když Ježíš
5:51navštívil chrám. Byla to povrchní víra, nepravdivá, pokroucená, zaměňuje prosperitu za pravdu a poslušnost. Chamtivost maskuje jako požehnání. Má vnější formu bezniterní zbožnosti. Jde jí o zisk, ne o zbožnost. Bůh není cíl. Bůh je prostředek k tomu, co člověk opravdu ve své lidskosti,
6:21v svém těle chce. peníze, luxus, moc. Tohle není víra v Boha, tohle je víra ve víru. A tak by nás nemělo udivit, že pán Ježíš používá právě tohleto uschnutí fikovníků, které jsme, které dneska budeme číst a které začlo vlastně už minule. A zároveň je to vyčištění chrámu. Právě tento kontext toho, co učedníci zažili
6:50den předtím, používá jako ideální kontext pro povzbuzení učedníků k pravé víře. Nejenom učedníků, kteří s nimi s ním šli a byli součástí jeho služby, ale i nás, protože to je přesně, co v chrámu a potažmo ve většině Izraele chybělo. Víra. Víra měla definovat jejich život. Víra má definovat náš život, že jak se nám
7:20často říká, jak v křesťanských kruzích, tak i i v těch světských kruzích, jak jsme často nazýváni. Věřící, že věřící. Věřící, protože proč? My jsme uvěřili v Krista jako našeho Pána a Spasitele. Uvěřili jsme evangeliu o vykoupení z hříchu jeho smrtí na kříži. Náš život má být charakterizován chozením vírou, ne tím, co vidíme.
7:50Víme, že bez víry se nemůžeme zalíbit Bohu. Spoléháme se na to, že slova písma jsou pravda, že opravdu spravedlivý bude živ z víry. Žijeme, jak nám připomíná Pavel v Galatským, žijeme ve víře v Syna Božího. A tak Ježíš právě v kontextu celé téhleté události uschlého fkovníku a chrámu povolává své učedníky,
8:21to znamená i nás, k víře. Víra, která má být pravým opakem toho, čeho jsme byli svědky v chrámu. Ježíš zde vyučuje o víře. Vyučuje, jak jak funguje, jak se má projevovat v našich životech. A určitě chá chápeme, že žádná jedna pasáž nám nedá všechno vyčerpávající, co bychom se měli naučit o víře. A tak jako každý student písma,
8:50co děláme? My si, my si tím, jak procházíme písmo, skládáme svůj vlastní takový systém pochopení víry. V téhle části se dozvíme něco o víře, tak si to tak si to zapíšeme, tam se dozvíme něco o víře, tam si to zapíšeme a pak si z toho začínáme vytvářet nějaký smyslný smysluplný celek. A a dnes máme příležitost poznat, co nás o víře učí
9:17Markovo evangelium. A ještě více konkrétně, co nás zde o víře učí sám pán Ježíš a co to vlastně pro nás znamená. A tak v dnešním textu, můžeme si ho rozdělit na čtyři části, uvidíme problém víry nejdřív, pak uvidíme příkaz víry, pak se podíváme na potenciál víry a na závěr se zaměříme na projev víry, problém víry,
9:41příkaz víry, potenciál víry a projev víry. Nejprve tedy ten problém. A tady si potřebujeme připomenout krátce ještě ten kontext. Jestli si pamatujete minule, Ježíš, Ježíš vyšel z Betanie, šel do Jeruzaléma po té klasické cestě směrem od Jericha, nějaký 3 km od chrámu a po cestě přichází ke zralému, nebo aspoň se tak
10:07jeví, velice velice vyvinutému, neobyčejně zvrostlému fíkovníku a svým hledem opravdu slibuje občerstvení v podobě takových těch raných fíků, kterým se říkalo pagym. Jenže na tomhle fíkovníku, který už vás z dálky pozýval k tomu, abyste se najedli, protože vás kručí v žaludku, kromě listí nic nebylo. A tak svým vzhledem klamal a Ježíš, jak jsme viděli
10:35minuleho, proklel. Nejde však o nějaký výbuch zlosti, ale o prorocký symbol. Prokletí fýkovníků, jak jsme viděli, bylo proroctvím proti chrámu, který Ježíš ihned na to vyčistil od těch prodejců a kupců a peněžoměnců. A zároveň pak ostře všem připomněl, že že chrám je místo modlitby a oni z toho udělali
11:06doupět zlodějů. Na první pohled, když byste v té době navštívili chrám, mohlo se zdát, že Izrael prosperuje, že se mu, že se mu daří, že že uctívání probíhá podle Boží vůle a Hospodin žehná Izraeli, ale to zdání klamalo. Tak jako fíkovník, tak i chrám nenesly žádné ovoce. Ta ta velkolepost toho chrámu zakrývala korupci, pokryteckou víru, falešné
11:36uctívání, povrchní zbožnost, místo vyhrazené pro modlitbu. To nejdůležitější místo v Izraeli, místo vyhrazené výlučně pro setkání s Bohem. Bylo znesvěceno, stalo se doupětem pro zloděje. Tohle tohle byl naprostý kolaps pravé víry. Naprostý kolaps. A Ježíš tohle naznačuje svými slovy, když když proklíná klamný
12:06fíkovník. Podívejte se zpátky ještě do té předchozí pasáže a verš 14. Když se podíváte do 14. verše, všimněte si, jak Ježíš proklíná tento fíkovník. On neříká: "Stroze, uschni. Neneseš ovoce, uschni." On mu říká: "Ať již navěky z tebe nikdo nejí ovoce."
12:36To je docela zajímavý způsob, jak říct stromu, aby uschl, ale to není vše. V dnešním textu v 20. verši čteme: "A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenu." Marek sděluje další zajímavý detail. Jak tento fíkovník uschnul? Sděluje nejprve, co Ježíš říká fíkovníku a poté popisuje, k čemu druhý den došlo. Že ten
13:01fíkovník byl uschlý od kořenů. Proč takový detail? Nestačilo by jednoduše říct, že fíkovník uschnul? Proč dodávat od kořenu? Není to jedno. Strom je suchý tak jako tak. Nic už na mě neporoste. Tohle nejsou nahodilé detaily. Marek zde přímo naráží za na slova ze Starého zákona právě z proroka Ozejáše, kterého
13:32jsme ráno četli. Právě a konkrétně z té deváté kapitoly. A o čem je tahleta kapitola? My jsme jí společně četli, ale kdybyste mohli, tak si tam zpátky vraťte a a sledujte trošku se mnou ten děj té kapitoly. Ozeáš 9 obsahuje tvrdé obvinění Izraeli. V jehož srdci byla nevíra. V jehož srdci byla bylo modrážství, které vlastně
13:59znamená, že že oni uvěřili ve falešné bohy. Izrael měl masivní problém víry. Tohle byla duchovní krize. A tak nejprve vidíme v prvních dvou verších Ozeáše 9, že tady byla falešná radost. Izrael se raduje uprostřed své falešné víry, falešného uctívání. Ta mzda nevěstky, ta popisuje a naráží na na kult Bála, falešného falešného Boha, ke kterému
14:27nyní Izrael vzhlížel a a důvěřoval mu i ve svém zaopatření to obilí, že? které je tady zmíněno. A pak tady máme takový reverz exodu. Třetí verš. Izrael dělá přesně to, co se protiv ví hospodinu. Žije v ohavnosti, žije v modlářství a tak bude potrestán vrácením se do Egypta, vrácením se zpátky do otroctví. To je
14:57přesně, co s vámi hřích udělá. Vždycky se vrátíte zpátky do otroctví v okamžiku, kdy se pustíte do hříchu. A tady dochází k obrácení života Izraele. Místo, aby vyšli z Egypta a byli v zaslíbené země, tak se tak se do něj vrátí jako trest za jejich modlářství. A pak tady je prázdné uctívání. Podívejte se čtvrtý a pátý verš. Je tady opomí
15:22srdce, spoléhání se na jakýsi rituál. Jakoby Bohu nešlo, jakoby Bohu nešlo o zapálené srdce, ale hlavně o zápalné oběti. Ale my víme s mnohý míst z písmů, že že takové obětování, takové oběti jsou Bohu ohavné. Minule jsme zmínili žalm 51, ale můžete se podívat i do Izaiáše první kapitoly a pak další další známka té degradace,
15:49té degenerace víry Izraele. 7 až devátý verš. Oni odmítají proroky, nazývají kazatele Božího slova hlupáky a potřeštěnci. Pravého proroka nazývají falešným a tak dále morálně upadají. Podobně jako tomu bylo v Gyi. A jestli si vybavíte situaci v Gyi, to je ze soudců 19. až 20. kapitoly, tam přichází levita se svou manželkou do města Benjaminců a a jistí
16:15muži z toho města ho chtějí poznat a není to není to kamarádský způsob. Jsou tady děti. Nebudu to vysvětlovat. A on jim místo toho dá manželku. Oni ji zneužijí až až zemře a on ji potom rozpošle potom, co jí naporcuje do ostatních menů Izraele. A ty se vrací a a co dělají? Oni obklíčí to město a chtějí, aby jim to město vydalo ty
16:40zločince, co tohle udělali a a oni odmítají a dochází k občanské válce, ve které skoro celý kmen Benjaminců je vyhlazen. A podle Ozeáše zvrzhlost Izraele dosáhla těhletěch proporcí. Ale to není všechno. Podívejte se do 10. verše. Tam tam vidíte úpadek vyvolených. Tady je napsáno: "Ano, Hospodin Izrael vyvolil vaše oceává
17:08je tady k fíkovníku. Přivorává je k ranému ovoci na fíkovníku, když se poprvé rodí. Podobně jako tento fíkovník, který minimálně z dálky naznačoval úrodu. Bůh přirovnává Izrael k fíkovníku a varuje ho, že to, že byl vyvolen, neznamená, že
17:38jsou imuní vůči Božímu trestu za svůj hřích, že si můžou hřešit a dělat, co chtějí. a následky na sebe nenechávají dlouho čekat. 11. a 14. verš. Tady vidíte ztrátu života a budoucnosti. Přichází Boží prokletí a to se projeví na neplodnosti, na ztrátě dětí. I ti, co se narodí, zemřou. Tole je zásadní úder do budoucích
18:02generací. A pak ve v 15. verši vidíme, že soud je na spadnutí. Hospodin nenávidí o havno z Izraele a vyžene je a odmítne je. Nebude je milovat. A pak 16. verš přichází soud. Boží varování a trest za vše, co Izrael páchal, se naplnil. A tam čteme: Jejich kořen uschl, nevydá ovoce. Vidíte to? Jejich kořen uschl zrovna tak jako u fíkovníků a
18:30nevydá ovoce. Todle je varování před Božím trestem. A jsme si už minule řekli, že to je přesně o co tady běží. Tím, jak Ježíš proklel, tento fíkovník, naznačuje to, co se v budoucnu stane se samotným chrámem. A tak toto se to, co se děje v Ozejáši v deváté kapitole, víc jak 700 let před Kristem se nyní opakuje v životě
18:55Izraele. V době Krista. Izrael se raduje, působí dojmem prosperity jako vzrostlý fíkovník, ale ve skutečnosti odpadl po všech stránkách. naplňuje veškeré hříchy, před kterými je Hospodin varoval v Mojžíšově zákoně. Nenesl ovoce, jeho kořen uschl. A to všechno poukazuje na jednu zásadní věc. Izraeli chybí to nejdůležitější. Je
19:27to věc, která tvoří a měla by tvořit podstatu jejich vztahu s Bohem a její nepřítomnost vede k duchovnímu, morálnímu, národnímu úpadku. Co to je? Co to je? Co měl mít Izrael? A kdykoliv to neměl, vedlo to k problému, úpadku a Božímu trestu. Možná se vám vybaví naše čtvrteční vyučování na na těch prvních pět knih Mojžíše.
19:57Co chybělo Izraeli, co vždycky vedlo k jejich úpadku? Co mělo být kořenem jejich vztahu s Bohem? Co to bylo? Víra. Víra. Kořenem izraelského fíkovníku měla být víra v hospodina. Ale Ježíš takovoudle víru v chrámu nenalézá, protože tahleta víra se v první řadě vyznačuje modlitbou a chrám se proměnil v loupežnické doupě. Fíchník uschl od
20:27kořenu a byl jako uschlá víra Izraele. Kořen vztahu s Bohem byl na trout a strom následně nenesl žádné ovoce. A když vidíme tenhleten kontext a když vidíme tenhleten problém víry, na který tady Ježíš upozorňuje tím prokletím fíkovníků, tím tím echem zpátky do Ozejáše deváté kapitole, není pak vůbec překvapující, že ve světle právě téhleté
20:56smutné a děsivé reality Ježíš reaguje na Petrův údiv povzbuzením k naprostému opaku toho, čeho byly doposud svědky a to, co symbolizoval tenhleten uschlý fíkovník. co mu říká. A to je ta druhá, ta druhá zastávka tady. Přikazuje mu, ať věří. To je to přikázání, ten příkaz víry. Podívejte se do 21. verše. Petr se rozpomenul a řekl mu: "Rabi, hned hleď,
21:23ten fíkovník, který jsi proklil, je uschlý." Ježíš jim na to řekl:„Mějte víru Boží. Kdo jiný než Petr, že? Za denního světla mu neuniklo, že fíkovník, který Ježíš proklel, byl zcela uschlý. A tohle byl šokující. Tohle byl zázračný jev. Strom takhle přece neuschne přes noc. Před lety jsme zasadili u návzadu na zahradě jabloň a
21:51všechno vypadalo v pohodě. Měla listí, měla i malé malá jablíčka, ale ale po roce jsme si všimli, že už nenasadila. Už už neměla listí. Už už na ní nebyly žádný jabka. Zbyla z ní jen such haluz. Uschla. Bylo to smutný, ale nebylo to překvapující. To se může stát. Ale neuschla přes noc. Tenhleten fíkovník uschnul přes noc.
22:19A Petr pochopitelně žasné a samozřejmě s ním žasnou i ostatní učedníci a a možná bysme čekali nějaké vysvětlení od Ježíše. Jenže Ježíš nevysvětluje, jak k tomu přesně došlo. Nevysvětluje nějaký prorocký symbolismus, který jsme si minule ukázali. Tady nešlo o to vysvětlit, proč a jak fíkovník usnul. Tole nebyla ta hlavní pointa.
22:49Ta hlavní pointa přichází v následujícím verši. Ježíš jim na to řekl: "Mějte víru Boží." Ježíš je povzbuzuje k víře. Ježíš zde apeluje na své učedníky, ne na Petra. Všimněte si toho množného čísla. On říká:„Mějte víru Boží." Doslova jim přikazuje, aby věřili Bohu. V tom ČSP, já vím, že tam je napsáno: "Mějte víru
23:13Boží". Ale za mě to je takový nešťastný překlad. Zní to jako bychom měli mít víru Boha nebo nebo Boží druh víry, ale vzhledem k tomu kontextu ten výraz je lépe přeložen víru v Boha. A tak tady vidíme, že na ten problém víry, který je všude kolem, který je v chrámu, který je symbolizován tímhletím uschlým fíkovníkem, který který pohltil
23:38a kterému propadl celý Izrael, Ježíš reaguje přikázáním víry. říká:„Věřte Bohu. A už na začátku jsme si připomněli, že víra v Boha a věřit v Bohu tvoří podstatu křesťanského života, že? Ježíš říká:„Věřte v Bohu." Co to tedy znamená věřit? Věřit Bohu? Protože Ježíš to nějak zdoulohavě nevysvětluje. Vůbec to nevysvětluje.
24:08Vlastně on předpokládá, že aspoň trošku víme, co to znamená. Co to znamená tedy věřit Bohu? Já vám dám pár bodů, abyste viděli a mohli jste si to trošku vybavit. Věřit Bohu v první řadě znamená přijetí a spoléhání se na Ježíše Krista. Pouze skrze Ježíše Krista nás Bůh může prohlásit za nevinné, posvětit nás a dát
24:32nám věčný život. To vše skrze svou svou milost. Kdybyste chtěli k tomu nějaký verš, Jan 1:12. těm však, kteří ho přijali, tady máte to přijmutí, dal pravomoc stát se Božími dětmi těm, kteří věří v jeho jméno. Takže věřit v první řadě znamená přijetí a spoléhání se na Krista. Věřit Bohu znamená také, že vše,
24:56co Bůh řekl, jak je to pro nás zaznamenáno v Božím slově, je pravda, protože jeho slovo je dokonalé, neomylné a dostatečné. A zde se vám jistě vybaví druhá Timoteova 3:16, kdy veškeré písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení a k usvědčování a k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně
25:21vystrojený ke každému dobrému skutku. A tak Boží víra znamená, že důvěřujeme všemu, co Bůh řekl, jak to máme zaznamenané v písmu. Věřit Bohu také znamená reagovat na jeho slovo podle toho, co daná pasáž obsahuje. To znamená, pokud je tam přikázání, tak ho posloucháme. Pokud je tam výzva, varování, povzbuzení, pokárání, poučení,
25:45usvědčení, >> vše, co v daných textech nacházíme, co se vztahuje na nás, >> víra. A víra v Boha znamená, že ty věci konáme závislosti na Bohu. Hebrejum 11:7, jeden příklad za všechny. Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět. A v bázni Boží připravil korák v záchraně svého domu. Tady vidíme Noé, který dostává jasné instrukce, co má
26:16dělat. A a projev víry byl co? Že začal stavit. Když se mu všichni kolem smáli, když mu to trvalo 120 let, i tak nepřestal a poslušně následoval Boží slovo. Věřit Bohu také znamená přijímat Boží sliby pro tento život i pro život věčný. Bůh nám toho mnoho zaslíbil, bratři a sestry. Písmo je plné zaslíbení a a věřit Bohu znamená, že
26:45že jsme si jistí, že každý slib, který nám dal, se naplní. Jak nám připomíná Pavel v Korintským, neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je a můžete si je spočítat. Můžete začít od Genesis a jít až do zjevení a vypsat si každé zaslíbení, které tam najdete. A Pavel nám říká, kolik jich jen je v něm. To je v Kristu jsou tato zaslíbení. Ano,
27:11jsou jistá. Jako věřící se bez takové víry nemůžeme zalíbit Bohu. A cokoliv v našich životech nespočíná na této víře, je je hříšné. Jak nám znovu připomíná Pavel, všechno, co není z víry, je hřích. A tak kdybysme to měli shrnout, věřit Bohu znamená přijmout a spolehnout se ve všem na Krista, důvěřovat jeho dokonalému slovu, reagovat na něj v
27:40pokorné poslušnosti, aplikovat jeho pravdu v našich životech a spoléhat se na všechna jeho zaslíbení současná i i budoucí. To je víra, ke které nás povolává Ježíš, každého jednoho z nás. A to nás přivádí k veršům 23 až 24, těm problematickým možná veršům, kde vidíme potenciál víry a znovu je přečtu. Amen. Pravím vám, že kdo by řekl této hoře
28:09zvedni se a vrhni se do moře a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká se děje, bude to mít. Proto vám pravím, věřte, že jste všechno za cokoliv se modlíte a oč žádáte přijali a budete to mít. My jsme si už zvykli napnout uši, kdykoliv slyšíme, jak Ježíš řekne to slovo amen. My víme v okamžiku Ježíš
28:35řekne amen. Je to jako kdyby zvedl hlas, kdyby zvedl prst. Protože to, co se chystá říct, je pro nás nezbytné. Je to pro nás důležité, nepostradatelné. Dotýká se to těch nejhlubších bodů naší naší existence. A Ježíš zde upozorňuje na na potenciál víry. Jak jak se často říká, víra i hory přenáší. Možná právě ve stínu olové hory. Ježíš
29:05říká, že ti, co v srdci nepochybují a věří, můžou vytrhnout tudletu horu a vrhnout ji do moře. A možná v tom okamžiku měl na mysli mrtvé moře, které bylo nějakých 40 km vzdálené. Jak to Ježíš myslel? Velice jednoduchá, ale ale těžká otázka. Máme brát jeho slova doslovně nebo je máme brát obrazně? A argumenty a dobré argumenty bychom
29:36našli pro obě strany. Jsou ti, kteří tento text berou doslovně a poukazují hned na několik věcí. Za prvé to Ježíšovo vyjádření je přímé, absolutní. Není tu náznak nějaké obrazné řeči. Za druhé, v písmu najdeme další různé příklady zázraků podobné kategorie. Mojžíš, kteří, který otevřel rákosové moře před uprchajícím nebo unikajícím
30:06Izraelem. Jozue, který rozdělil řeku Jordán. Eliša, který uzdravil málomocného Namána. Eliáš i Eliša oba oba dva vzkřísili mrtvé. Za vlády krále Hiskiáše čteme, že stín se posunul 10 stupů zpět. Za vedení Jozuelo. Slunce zůstalo stát a to vše přišlo skrze víru v Boha. A Jakub nám tohle připomíná a upozorňuje
30:37přímo na příklad Eliáše, který, který, jak čteme v Jakubovi P, byl člověk stejně podrobený utrpení jako my. Pomodlil se opravdově, aby nepršelo a v skutku nezapršelo v zemi po tři roky až šest měsíců. A znovu se pomodlil a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu. A pak tu máme evangelia, že a skutky, kde máme mnohé příklady zázračného
31:03uzdravení, zmrtvýchvstání nebo nebo i chození po vodě. A tak učinit takovýhle zázrak jako odpověď na na modlitbu, na modlitbu víry, není není nad Boží moc, nad jeho síly, i když to je poměrně vzácná věc. To je ta jedna skupina, která věří, že tohle je doslovné. A a druhá skupina a v každé je množství
31:34velice respektovaných teologů. Ta věří, že se tady jedná o přirovnání, obrazný jazyk, něco jako co jsme studovali, když jsme se bavili o Velbloudovi a uchu jehly. A oni argumentují, že že se jedná o semický idiom, jakousi hyperbalu, takovou takovou přehnanou řeč. Přesunout horu byl běžný židovský obraz pro překonání něčeho nemožného, nějaké
32:05extrémní překážky. V rabínské literatuře učitel, který byl velký, který byl známý, který byl důležitý, byl nazýván jako někdo, kdo kdo posouvá hory. A tak pro mnohé teologie jsou Ježíše Ježíšova slova obrazná. A učedníci to tak chápí. Učedníci to tak vnímají, protože v pozdějších evangeliích nebo pozdějších skutcích a
32:36potom i i v dalších epištolách nevidíme, že by učedníci někde rvali hory i s kořeny a házeli někam do vody, do jezera. Já vám přesně neřeknu, kde kde na tom na tomhle přistát. To je na vás, abyste studovali písmo, a našli jste si vlastní pochopení, protože já si myslím, že ať ať přistanete tam nebo tam, ten princip, který zde vidíme, je jeden
33:04a ten samý. Velice jasný. Ježíš tady povzbuzuje a říká: „Nech se vaše víra ve velkého Boha projeví v odvážné nebo dokonce i troufalé modlitbě. Ať se vaše víra poslouchejte dobře, protože tohle se neděje v našich životech. Častokrát se tohle neděje v našich životech. Ať se vaše víra, vaše víra, ne ve víru, ale vaše víra ve
33:28velkého Boha projeví v odvážné či troufalé modlitbě. modlitbě, když se modlíte za věci, které kdyby se staly, nebylo by pochyb, že to zařídil Bůh. Modlitby takového rázu, takového psahu, že pokud by se naplnily, znamenalo to naprosto bez jakýchkoliv pochyb, že to, co se stalo, bylo dílem Boha.
34:01Jenže jak často jsou naše modlitby spíše v takových těch množinách banálních modlitebb, že? Kdy se modlíme za věci, které když se naplní, nikdo se vlastně ani moc nediví. Takové ty každodenní předvídatelné modlitby. Pane, ať se mi dnes daří v práci. Zdravotní modlby, ať se rychle uzdravím, ať ať zafungujou všechny ty léky, co
34:25beru. Cestovní modlitby, Pane, ochraňuj mě po cestě domů. vágní modlitby. Pane, veď nás a buď s námi. Bez rizikové modlitby. Dej, ať to či ono alespoň trochu vyjde. Já neříkám, že se takhle vůbec nemáme modlit, ale my se často modlíme způsobem, kdy nastavíme naše očekávání tak nízko, že ať to dopadne jakkoliv,
34:58výsledkem je vždycky naplnění modlitby. Nakonec stejně někam dojedeme v pořádku, uzdravíme se, náš den není úplná katastrofa a pak spokojně ulehneme večer na polštář a poděkujeme Bohu, že že snad s námi ten den byl. Já si myslím, že ve světle toho, co tady Ježíš učí, by se nám možná hodila slova Williama Carryho. William Carry známý
35:25jako otec novodobých misí, původně vyučený Švédc, pocítil silné povolání misím a a odešel do Indie a v Indii přeložil Bibli do několika jazyků a zasazoval se o vzdělání a a sociální reformy a a proslavil se velice známou větou. William Kerry řekl: "Pokoušej se o velké věci pro Boha. Očekávej velké věci od Boha. Pokoušej se
35:55o velké věci pro Boha a očekávej velké věci od Boha." A co tím Kedy myslel? On vyzýval věřící, aby aby nežili takový ten bezpečný a předvídatelný křesťanský život, ale aby usilovali o věci, které vyžadují skutečnou závislost na Bohu. aby usilovali o věci, kde úspěch byl bez Boží pomoci nemožný, aby se modlili opravdo, s opravdovým očekáváním podle
36:22Božích zaslíbení nejen nějakou vágní naději. Máme být odvážní až troufalí v našich modlitbách. Ale být odvážný a a žádat Boha o nemožné neznamená, že prosperity učitelé mají pravdu nebo že to, co učí, je pravdivé.
36:52My nemůžeme mít vše, na co pomýšlíme. Nemůžeme mít vše, o co žádáme. A že tahleta teorie falešných učitelů evangelia, prosperity evangelia nefunguje a je zvrácená. Lze vidět jednoduše, když si když si použijeme Pána Ježíše jako příklad. Pán Ježíš říká, že máme věřit, že všechno, co nebo za cokoliv se modlíme a
37:23odžádáme, že jsme přijali. To znamená, že ta jistota od toho, že to přijme, že to budeme mít, je tak jistá, že to vyjadřuje už v minulém čase. On říká, že to budeme mít. Co to znamená? A znamená to opravdu, že když k tomu tvrdě věříme, když se vší vervou tomu věříme, že to, že to budeme mít, tak jak to učí prosperity
37:47evangelium, takové vysvětlení nebere v potaz zbytek písma. Představte si, že bychom tento princip aplikovali na Pána Ježíše. Pán Ježíše, že kdo kdo jiný má tak dokonalou, tak stálou, tak neochvějnou, tak konzistentní víru jako Pán Ježíš? Nikdo. Jestliže se Ježíš za něco modlí, tak se to stane. Ježíš by měl vždy obdržet vše, oč žádá.
38:24Jenže tak to není. Co se Ježíš modlí v Gemane? Říká tam 14. kapitola Marek. Ještě tam nejsme, ale brzy tam budeme. Aba, otče, tobě je všechno možné. přenes tento kalich ode mne. Ježíš se tady modlí. Todle je modlitba víry. Ježíš se modlil dokonalou modlitbou plnou víry a prosí, aby od něj jeho otec odebral kalich hněvu. To je Ježíšova
38:49prosba. A Ježíš se jistě modl způsobem, jakým nám vysvětluje v 11. kapitole. Jak by to ale dopadlo, kdyby učitelé prosperity evangelia měli pravdu. A Ježíš opravdu obdržel to, o co žádal. Co by to znamenalo? Nikdy by nešel na kříž. Jenže náš pán dodává a a sami to víte, ale ne, co chci já, ale co ty.
39:24Ježíšova dokonalá modlitba víry pokračuje v uznání podřízenosti Boží vůly a svrchovanosti, ve které Bůh Otec rozhoduje podle svého vlastního úradku. A tak v Ježíšově modlitbě vidíme naprosté přesvědčení o Boží absolutní moci a naprosté podřízení Boží absolutní svrchovanosti. Jinými slovy, my můžeme žádat o cokoliv,
39:53ale vždy v rámci Boží svrchované vůle. Každá naše modlitba musí být podřízena Boží svrchované vůli. A to je přesně, co nás vlastně učí Jakub a co jsme kdysi studovali. Jakub 43. Žádáte a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše. Vidíte, co říká Jakub? Vy žádáte v pořádku, ale nedostáváte, protože vy
40:23žádáte se špatnými motivy. Chcete, je to o vás, není to o Bohu, o jeho vůli. Je to o vaší vůli, o vaší touze, o vašem vnitřním vnitřní chamtivosti. A tak ten potenciál víry musíme správně uchopit. Balancovat tady Boží svrchovanost s tím, o čádáme. A pak poslední zastávka projevry
40:5425. verš. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Tohle se možná zdá až zvláštně. Některý komentátoři si myslí, že Ježíš tady naprosto změnil téma. A z diskuze o víře najednou přechází na na téma modlitby a potom na téma
41:22odpuštění. Jako kdyby Marek měl někde v kapse schovaný ústřižek něčeho, co Ježíš kdysi řekl. A celou dobu se mu nepovedlo to někam zařadit. A tak v tomhle okamžiku si říká, proč ne, dám to sem. Ale to, že Ježíš přechází z víry k modlitbě, je naprosto přirozené,
41:53protože modlitba je tím nejpřirozenějším projevem víry. Není to tak? Když Bůh proměnil naše srdce, když Bůh, jak jak čteme v Janově ve třetí kapitole, setkání Ježíše a Nikodéma, proměnil naše srdce, Duch svatý změnil naše tvrdé kamenné srdce a dal nám masité srdce, které může poslechnout, které může volat k Bohu. V
42:18teologii tomu říkáme obnovení srdce duchem nebo znovuzrození. Co bylo tím prvním projevem proměněného srdce? Nebyla to modlitba. Nebyla to modlitba pokání a víry v Krista. Nebylo to první, co se stalo v našich životech, když nám Bůh proměnil srdce, že jsme se začali modlit a říkali jsme:„Pane, zachraň mě hříšníka, odpusť mi. Má přestoupení, obmij mě krví
42:48Krista. A ty jsi, ty jsi má jediná naděje. Jako když se miminko po porudu poprvé nadechne do svých vlastních plic, když poprvé nabere ten vzduch, tak modlitba je ten první a nejzásadnější projev víry. V okamžiku, kdy se nadechneme k duchovnímu životu, to první, co co děláme, je, že se modlíme k Bohu. A tak za mě to není vůbec překvapující,
43:14že v kontextu víry Ježíš mluví o modlitbě. Modlitba je to, co mělo probíhat v chrámu, že? To, co mělo probíhat v životě uctívačů. Měl to být dům modlitby, ale tak se tak se neděje. Ale mezi učedníky Pána Ježíše Krista, mezi námi by tak mít nemělo. Modlitba by měla být středem našeho života.
43:44Ale ten řetězec, jak vidíte v tom textu, pokračuje. To uvažování pokračuje. Po modlitbě Ježíš zmiňuje odpuštění a znova by se nám zdálo, že to nedává smysl, ale dává to naprostý smysl. Protože tím prvním projevem naší víry v Boha je modlitba. Za co? Za co se modlíme? Modlíme se, aby nám Bůh odpustil naše hříchy. To je, jak začíná život každého
44:10učedníka. To jak začal můj život. To je, jak začal tvůj život, pokud jsi v Kristu. My prosíme Boha, aby nám odpustil. Prosíme ho za odpuštění. >> To jak může začít život každýho, kdo nezná Krista. A pokud ode znáš, modlitba je, kde tvůj život může začít. Kdy kdy vyznáš Bohu ve svém srdci, že jsi hříšník a že potřebuješ jeho jeho
44:37odpuštění, potřebuješ jeho milost. A je to právě na základě tohodle toho odpuštění potom, že odpouštíme i ostatní, že naše soužití ve společenství církve na tomhletom principu spočívá. Naše naše vztahy s bratry a sestrami v církvi, naše vztahy v manželství na tomhletom principu spočívají. Pavel ho popsal v
45:07Efezkým. říká:„Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." A tak to odpuštění, ke kterému dochází, je projevem a potvrzením, že Kristus odpustil náš hřích. A já vím, že už se čas chýlí k konci, ale mám tady velice zajímavou myšlenku, která věřím, že se vám bude
45:36hodit. Zastavme se u toho, co říká Ježíš konkrétně v tomhletom verši o odpuštění. Podívejte se znovu 25. verš. Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpuštějte. Máte-li proti někomu něco, aby vám i váš otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Vaše odpuštění ostatním je obraz toho, že vy sami jste byli odpuštěni. To je to
45:57je jasné. Ale podívejte se, tady máte někoho, kdo stojí možná někde v chrámu a modlí se. A očividně se proti dotyčnému někdo provinil a on je teď teď v pozici ublíženého, který by měl, jak jak říká pán Ježíš, tomu druhému odpustit. Ale v případě našeho textu to vypadá, že ten dotyčný, který to způsobil, tady není.
46:21A tak se nabízí velice jasná otázka. Možná, že jste ji už ve svých životech zkoumali. Znamená to, že máme odpustit lidem, i když vůči nám nečinili pokání. Přemýšleli jste o tom někdy? Máme odpouštět lidem, kteří vůči nám nečinili pokání. Bylo by zajímavý, kdybysme teďkom udělali takový hlasování, kdo je pro,
46:47kdo je proti? Ale pokud odpovíte, že ano, že máme odpouštět lidem, kteří vůči nám nečinili pokání, máme tu problém. Víte, jaký je to problém? Sám Bůh totiž odpouští pouze těm, kdo činí pokání. Bůh neodpouští těm, kdo nečiní pokání. >> Skutky 3:19. Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy. A velice známý text, první
47:18Janova 1:9. jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Pokud by Bůh odpouštěl bez pokání a vyznání hříchu, popíral by vlastní spravedlnost. Jak to tedy s odpuštěním funguje, že? Doufám, že doufám, že tohle vás začíná vám to trošku aspoň vrtat hlavou.
47:45Jak to tedy funguje s odpuštěním? Chcete jít domů a promyslet si to sami a možná se vrátit příští týden a a >> ne nechcete jenom jenom. Takže chcete slyšet odpověď? Jak by jak by to asi mohlo být? Nový nový zákon popisuje dvojí rozměr odpuštění. Moj dvoj dvojí rozměr odpuštění. V novém
48:15zákoně vidíte dvojí rozměr odpuštění. Takzvaný takzvané postojové odpuštění, bysme to mohli tak říct. A plné odpuštění. Co je postojové odpuštění? Postojové odpuštění znamená, že můj postoj vůči tomu, kdo proti mně zhřešil, je takový, že jsem ochoten a touží mu odpustit. Tímto postojem vlastně vlastně napodobuju Boha. A když se podíváte do
48:39žalmu 86:5, tam je napsáno: "Nebuť ty jsi panovníku dobrý a ochotný odpouštět. Jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo tě, kdo k tobě volají." Takže tady je Bůh, který je hojný a ochotný odpouštět. Bůh je připraven odpustit každému, kdo upřímně lituje svých hříchů a uvěří v Krista. A a v nebi nebude nikdo, kdo by upřímně nelitoval a nečilnil pokání ze
49:05svého hříchu. To je to je podmínka Božího odpuštění. Nic jako bezpodmínečné odpuštění neexistuje. To je výmysl psychologie, která se snažila nějakým způsobem pomoct lidem, aby se cítili lépe a nemuseli řešit svůj vlastní hřích. Ve skutečnosti ale žádné bezpodmínečné odpuštění neexistuje. Kristus by jinak nemusel zemřet za naše
49:28hříchy, zemřít za naše hříchy, kdyby to kdyby to fungovalo. Každý hřích, známý či neznámý, který nám byl odpuštěn, je podmíněn naším pokáním a skutečností, že Kristus za tenhleten hřích zemřel na kříži. A tak postojovém odpuštění napodobujeme Boha v tom, že jsme tak jako Bůh připraveni a ochotni odpustit těm, kteří
49:54proti nám zhřešili. Přesto, přesto, že třeba v tom okamžiku ještě za náma nepřišli, aby činili pokání. Je to postoj našeho srdce, kdy jsme svěřili celou situaci Bohu a jsme ochotni odpustit v okamžiku, kdy nám dotyčný svůj hřích vyzná a poprosí nás o odpuštění. To je to je ten postoj našeho srdce. Takhle my takhle my vnímáme lidi,
50:18kteří proti nám vzřešili. To je ten postoj, který vidíme tady v Markovi v 11. kapitole. A pak je tady to plné odpuštění. A plné odpuštění pak popisuje odpuštění, ke kterému dochází, když ten, kdo proti nám zřešil, opravdu přijde a vyzná nám svůj hřích a poprosí nás o odpuštění. A písmo jasně učí, že sám pán Ježíš
50:51nemohu plně odpusty, dokud se nekaje a nepožádá mě o odpuštění. Ale v okamžiku, ale v okamžiku, kdy takový člověk přijde a a chce činit pokání, dochází k takzvanému plnému odpuštění. Nejdřív to začalo tím postojem odpuštění, kdy jsme ochotni odpustit, ale nyní dochází k plnému odpuštění, protože dotyčný za námi
51:09přišel, vyznal svůj hřích a prosí nás o odpuštění. A toto je, co čteme v Lukášovi 17. Zřešili tvůj bratr, pokárej ho, a uználi svou vinu, odpusť mu a zřešili proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: "Uznávám svou vinu, odpusť mi." Co máš udělat? Odpustit mu. A to je plné odpuštění. To je plné
51:36odpuštění. A tak pokud máme postoj odpuštění, pak dojde k plnému odpuštění. Je to je to důkaz. A Ježíš říká, je to důkaz, že jsme sami vírou poznali a přijali Boží milost. A Ježíš nás zde potom ujišťuje v závěru téhleté pasáže, že jsme našli odpuštění našich přestoupení u nebeského otce. Jak důležité lekce o víře, že jsou jako
52:02jsou jako zrcadlo, které nám nastaví obraz našeho vlastního života. A když se do toho zrcadla podíváme, co vidíme, jak vypadá naše víra, jak vypadá, nese ovoce, nebo je jako uschlý fikovník? Drahý pane,
52:33jak osvěžující je slyšet pravdu o tom, k čemu nás pán Ježíš povolává, že to je víra, že to není něco, co my sami jsme schopni učinit, ale že je to jeho dar a zároveň projev proměněného srdce. Pane, chceme tak žít. Chceme žít vírou v tebe. Nechceme se spoléhat sami na sebe, na to, co nám poskytuje tento svět. Chceme se spoléhat výhradně na Krista. Žít
53:02vírou, nechodit podle toho, co vidíme. Pane, posilni naši víru. My věříme, ale posilní naši víru, tak aby ve světle tohoto světa, ve v tom tlaku, v těch okolnostech, kterými procházíme, jsme neupadali, ale spoléhali se na tebe,
53:32na mocného Boha, který vše drží ve svých rukou, který nám dal mnohá zaslíbení a a který nás vykoupil svou předrahou krví, tak abychom jednoho dne byli s ní. ním v jeho přítomnosti, radovali se v jeho slávě. Pane, posilní, abychom tuhletu realitu viděli vírou naší duše, abysme se na ní těšili, abysme se k ní upínali, abysme
53:58v jejím světle žili naše životy ke tvé slávě a naší radosti. Amen.