Zdání klame | Marek 11:12-19
Biblické texty v kázání
Žalm 51Exodus 30Izajáš 56Marek 5Jan 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Vítám vás všechny, co jsem nemoh a neměl čas ještě pozdravit. Vás všechny zdravím. Otevřete si prosím do Marka 11. kapitoly a přicházíme k velice zajímavému, možnáž zvláštnímu, také obtížnému textu. Co se týče pro pro kazatele Marek 11. kapitola a budeme ve 12. až 19. verši.
0:48Já ten verš pro nás přečtu a pak se pomodlím. Mark 11, verš 12. Když následujícího dne vyšli z Betánie, dostal hlad a z dálky uviděl fíkovník, který měl listí a přišel, zda na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí. Nebylo totiž období fíků. I řekl mu:„Ať již nav věky z tebe nikdo ovoce nejí."
1:19A jeho učedníci to slyšeli a přišli do Jeruzaléma. vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří mu v chrámu prodávali, který chrámu prodávali a kupovali a a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů a nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. Učil a říkal jim: "Což není napsáno: "Můj dům nazván domem modlitby pro
1:47všechny národy. Vy jste jej však učinili jeskyni lupičů. Uslyšeli to velekněží a učitelé zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli. Celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. Když nastal večer, vycházeli ven z města. Drahý Bože, Pane náš, my tě nyní prosíme na základě Kristovy oběti na kříži, abys
2:16aby sestoupil svým duchem nám pomohl vidět slávu Krista v tom, co jsi zjevil. Dej nám znovu okusit jeho nádheru, znovu žasnout nad jeho osobou. znovu být posílení ke službě a uctívání tvého slavného jména. Amen.
2:49>> Určitě jste si všimli, pokud tenhleten text a to okolí trošku znáte, tak víte, že to začíná prokletím fíkovníku, pak to pokračuje vyčištěním chrámu a následuje potom jakési vysvětlení uschlého fíkovníku a lekce víry. A je to takový další textový sendvič. Kdy děj začne jednou událostí, pak je přerušen další situací a pak se vrátí
3:12nebo vrací k té původní události. Něco podobného jsme viděli v Markovi v páté kapitole, když když za Ježíšem přichází otec a Jarros a prosí ho, aby uzdravil jeho malou dceru a po cestě k té dři celý děj je vyrušen ženou s krvotokem. A pak se zase vracíme k Jáosově dceři. A nabízelo by se pro jednoduchost nevyučovat tohleto po pořadě a nejdřív
3:40třeba spojit ty pasáže o fíkovníku a pak se zaměřit na chrám. Ale Duch svatý nám to naservíroval jako sendvič. Tak to jako sendvič pojďme pojďme sníst. Protože když máte dva krajíce chleba se salámem, tak taky nejdřív nezeberete ty dva krajíce, nesníte je a potom nakonec sníte salám, že jíte to, jak vám to naservírovali, jak to je připravený.
4:08A to jednání, které tady vidíme Pána Ježíše, nám může přijít v rozporu s jeho s jeho charakterem, s tím, co jsme doposud měli příležitost vidět a o Ježíši se naučit. Jeho prokletí nevinného fíkovníků mnozí vnímají jako kaňku na Ježíšově charakteru. Velice známý britský filozof a matematik a zároveň ateista minulého století
4:33Bernard Russell právě na základě tohodle toho textu nasknul Ježíše z pomsty chttivého nebo z pomstychtivé zuřivosti. I někteří teologové vnímají tuhletu nebo vnímali tuhletu událost jako problematickou. Další anglický teolog a pastor VT Manson napsal: "Je to příběh o zázračné síle promarněné ve službách špatné nálady. Neboť
5:05nadpřirozená energie, která byla použita ke zničení toho nešťastného stromu, by se dala mnohem užitečněji využít k tomu, aby se mimo sezónu vypěstovala úroda fíků." Takhle to je prostě neuvěřitelné. I později způsob, jakým Ježíš vyčistil chrám, některým nesedl. Známý ruský spisovatel a filozof, zároveň zároveň
5:29pacifista Lev Tolstoy se snažil zmírnit právě tu hrubost a násilnost, jakou jakou na něj působilo vyčištění chrámu, protože si to neuměl představit ve světle toho, co Ježíš učil kázání nahoře. Tihle lidé se nemohli přenést přes jednání našeho našeho Pána. přišlo jim nehorázné, vzteklé, nevyzrálé nebo nehodné Pána Ježíše.
5:58Pro mnohé je velice obtížné sladit Ježíše, který do Jeruzaléma přijíždí pokorně na oslíku s Ježíšem, který na druhý den proklíná nevinný fíkovník a a pak hrubě až až násilně narušuje chod Božího chrámu. Ale já věřím, že my vycházíme z pozice, ve které si dobře uvědomujeme a víme, že jednání a a slova našeho Pána si nikdy
6:30neprotiřečí a že je lze sjednotit a a sladit v jeden dokonalý celek. A nejen to. Určitě taky tušíme, že že prokletí toho fíkovníku a vyčištění chrámu spolu nějak souvisí a že že jednání našeho Pána není nahodilé, není důsledkem nedostatku sebeovládní, ale je ale je záměrně, je cílené. A a tak chci, abychom se dnes trošku vžili
6:59do do role učedníků, abychom šli z Betánie za Ježíšem až do jeruzalémského chrámu právě kolem toho fíkovníku, abychom šli po jeho stopách po stopách našeho Spasitele a viděli, jak jedná, co dělá. Proto, abychom lépe poznali, kdo je. Proto, abychom si lépe uvědomili tu
7:31ohromující komplexitu jeho osoby, abychom byli znovu přivedeni k údivu a k uctívání a abychom zároveň reflektovali na naše vlastní životy. A tak si znovu projdeme tento příběh, který jsem vám přečetl. A zamyslíme se právě nad těmito věcmi a tak ze začátku čteme: když
8:01následujícího dne vyšli z Betánie, dostal hlad. Tohle je podivný začátek celé události, ale jistě nás uvádí do toho, co bude následovat. Ježíš vychází z Betánie a jak jsme řekli ně necelý 3 km od Jeruzaléma a je hladový. Podobný popis můžeme najít i v okamžiku, kdy Ježíš je v pustině 40 dní a 40 nocí a a dostává hlad.
8:26Ale není to zvláštní, že že Ježíš má hlad. Proč je to zvláštní? Ježíš strávil noc kde? V domě Lazara, Marie, Marty. Tihle, tihle sourozenci milovali Pána a Pán miloval je, jak nám připomíná Jan v 11. kapitole. Ježíš Marii a Martě vzkřísil bratra z mrtvých. A a za mě je dost nepravda nepravděpodobné, že by že by
8:56Ježíš potom, co se vrátil k nim, když přijel na oslíku do Jeruzalema, potom co se vrátil k nim domů, je pro mě velice těžké uvěřit, že by ho štědře nepohostili. Nejenom by to šlo proti židovským zvyklostem, ale ale tohle byl zvláštní, velice vzácný a blízký host. A tak je těžké si představit, že by Ježíšovi nedali nic k jídlu. Naopak si myslím, že
9:28před ním prostřeli velice velice hojnou tabuli z jídlem. Proč má ale Ježíš takový hlad? Komentátoři hádají, že že na vině byla byla pozdní sníndaně, která která byla v Izraeli velice obvyklá. Ale jestliže byla v Izraeli obvyklá, proč na to nebyl zvyklý Ježíš? Proč byl hladový? A za mě, pokud bych měl hádat,
10:01tak bych ten hlad přisoudil probělé noci plné modlitby, která ráno zapříčinila kručení v žaludku, protože již několikrát jsme viděli a byli svědky toho, že když Ježíš stál před důležitým rozhodnutím, jako kdo bude jeho kdo budou jeho učedníci, nebo až uvidíme Ježíše, který se připravuje na tu poslední štaci svého
10:24pozemského života, kdy jde na kříž, a nacházíme ho v Gecemani. Kdykoliv vidíme Krista, který stojí před důležitým rozhodnutím nebo důležitou událostí, zároveň vidíme Krista, který se ponořuje možná do celonoční modlitby ke svému otci. A Ježíš měl nyní nepochybně důvod pro modlitbu, pro takovoudle modlitbu, protože když vešel na večer do chrámu,
10:56stav, v jakém ho našel, byl byl šokující a a srdce drásající. Ježíš věděl, že to takhle nemůže nechat. Musel jednat a k tomu, co se chystal udělat, se musel připravit intenzivní modlitbou. A tak proběná noc jistě přidala na hladu našeho Pána. Ježíš má hlad. A ve 13. verši čteme: "A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí
11:24a přišel, zda na něm něco nenalezne." Ježíš už z dálky vidí fíkovník, který se pyšní plností listí, bohatou zelení. Tenhle fíkovník vyčinívá nad všechny všechny ostatní. Jeden komentátor jménem Edm Hbert ve svém komentáři napsal: "Když z dálky uviděl fíkovník s listy, bohatá zeleň upoutala pozornost našeho Pána. Matouš
11:50poznamenal, že šlo o osamocený fíkovník stojící u cesty. Jeho poloha tedy naznačuje, že se nejedalo o soukromý pozemek. Pozemek. Možná jako dnes, kdyžže jedete někde po silnici a a všimněte si, že podél silnice jsou jabka nebo třešně a můžete si můžete si utrhnout. Ostatní fíkovníky v okolí, píše Hibert, byly ještě bez listí, ale tento byl v
12:15plném listu. Byl to výjimečný strom, který zřejmě stál na příznivém místě, takže v tomto ročním období předběhl ostatní velké stromy ve vývoji olistění. Na fíkovníku se plody objevují současně s listy, někdy dokonce ještě před nimi. Pokud se objeví pouze listy, v daném roce nebudou žádné plody. Skutečnost, že tento strom měl před sezónou hojné
12:40olistění, slibovala odpovídající možnost i co se týče jeho plodu. Tenhle strom byl přitažlivý svým listím. Naznačoval hojnost a zaopatření. Jenže, jenže, jenže zdání klame. Čteme, že když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí. Nebylo totiž období fíků. A mnoho teologů si si láme hlavu s tímhletím dodatkem.
13:10A jak jsme viděli, skeptici se těhletěch slov chytají a ve snaze přisknout přisknout Ježíšovi nějakou negativní vlastnost. Ale my v tom nemusíme hledat nějaký nevysvětlitelný problém. Znovu připomeňme si, že Marek píše římským věřícím, kteří se nevyznají v cykle růstu a dozrávání fíkovníků v Izraeli. A tak je upozorně na to, že se jednalo o
13:38neobvykle rozvinutý strom, který svým vzhledem na první pohled skrýval dobré vyhlídky, že na něm bude minimálně takzvaný pagím, což byla takový první první, dalo by se říct, eh plod nebo fáze plodu fikovníku, která ještě ne ještě nebyla zcela uzrálá, ale ale když jste byli dostatečně hladový, Tak jste to mohli sníst. Něco jako hodně
14:07zelený jablka, který byste většinou nejedli, ale když už je hlad, tak tak si to kyselý jablko klidně dáte. A tak s tou svou hojnou zelení fíkovník přitahoval hladové pocestné a ty k němu přicházely v naději, že si, že si utrhnou malou svačinku na cestu. Jenže výjimečný vzhled byl klamný, fíkovník byl bez plodu. A pak čteme ve 14. verši.
14:31Ježíš mu řekl: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí." A tak Ježíš tady vynáší soud nad fkovníkem. Ať z tebe už nikdo nejí ovoce. Tohle bylo, tohle bylo prokletí, jaké v písmu často vidíme. A s výjimkou, s výjimkou varování farizejů, tole je jediné prokletí, které Ježíš vyjadřuje v písmu. Vyjadřuje to myšlenku silného Božího
15:01odporu a nepřízně. izraelský národ tenhleten tohleto prokletí často poznával na vlastní kůži, pociťoval Boží prokletí, když se od hospodina znovu a znovu odvracel. Ale všimněte si, že Ježíš tohleto prokletí neprohodil jen tak po dvou syy nebo nebo jenom v duchu. Marek zjevně naznačuje, že Ježíš to řekl dostatečně nahlas, aby to slyšeli jeho
15:29učedníci. Třeba to slovo naznačuje, že že to nejen slyšeli, ale že to že o tom ještě někdy v brzké budoucnosti uslyší. Ježíš promlouvá ke stromu nahlas, jako by to byla osoba. Představte si, že byste šli na zahradu a teď jste slyšeli vašeho souseda, jak se tam mluví a dohaduje s jabloní. Asi, asi by vás to zarazilo. Ale ta zvláštnost není jen v tom, že
15:59Ježíš promlouvá ke stromu. To slovo, které tady Marek v originále používá, lze přeložit jako odpovídá. Ježíš zde odpovídá stromu. Tohleto není narnie. Tohle je tole je realita. Ježíš tady odpovídá stromu. Dochází tady k jakési personifikaci fíkovníků a následné konverzaci. fíkovník jakoby pozýval Pána, pojď se ke mně občerstvit
16:24a přitom na něm není nic, co by mohlo Pánu Ježíši posloužit k zahnání hladu. A tak Ježíš k němu nahlas promlouvá, aby to učedníci slyšeli. A my tušíme, že že učedníci čeká nějaká důležitá pravda či lekce. Ale Marek v tom okamžiku nechává celou situaci být, nechává ji nedořešenou a obrací naší pozornost k chrámu.
16:54A to, že Marek nedotáhl celou tu situaci s fíkovníkem do konce, nás má navést tak, abychom následující událost chrámu četli ve světle prokletého fíkovníku, abychom si propojili prokletí fíkovníků a vyčištění chrámu a viděli zde paralelu, viděli zde spojitost. Protože to, co Ježíš udělal s fíkovníkem, to, že k němu i mluvil, aby
17:18to učedníci slyšeli, nebylo výsledkem nějaké nevyspalosti nebo nevrlosti nebo hladu. Byl to záměrný prorocký akt. Když byste se podívali do Starého zákona, tak byste viděli, že fíkovník často symbolizuje nevěrný Izrael. Jeremiášovi, Ozeášovi, Joelovi, Micheášovi. Fíchovník je zároveň také předmětem soudu v Izajášovi nebo
17:46Ozejášovi. Nejen to. Ježíš tímhletím způsobem, podobně jako velcí proroci, jako byl Jeremiáš nebo Izajáš, ilustroval hlubší realitu toho, co přichází. Možná si vybavíte až až podivnou situaci s Izzejášem, který chodí nahý a bos. tři roky, aby tím ilustroval nahotu poníženého Egypta. Možná si vybavíte Jeremiáše,
18:16který přináší zhnilý lněný pás, který předtím ukryl do ve skalní rozsedlině, který teď symbolizuje ten rozpad, který potká Judu. Jeremiáš později rozbíjí hliněnou lahvici, aby aby symbolizoval rozbití Judy. A pak ještě později Jeremiáš nosí ho kolem krku jako symbol přicházejícího otroctví babylonského království.
18:45A tak Ježíš proklíná neplodný fíkovník a symbolicky tak naznačuje budoucnost Božího chrámu, který přestal být místem věrného uctívání. Tak se podívejme znovu, co se tedy v tomtole chrámu dělo a jak na to Ježíš reagoval. 15. verš. A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a
19:09kupovali a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů. A nedovolal nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. Učil a říkal jim: "Což není napsáno: "Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy. Vy jste je však učinili jeskyní lupičů." Ježíš vchází do chrámu. Tohle byl chrám, který původně
19:38postavil Zarubábel poté, co se Boží lid vrátil z babylonského zajetí, z vyhnanství. Tenhleten chrám měl kdysi v té době nahradit chrám, velký chrám Šalamouna, ale jak možná víte, Zarubá chrám nedostal takové krásy a nádhery jako chrám Šalamun. nebyl tak honosný a tak později Herod se ho rozhodl
20:08rozšířit a a zkrášlit. A kam vlastně Ježíš přišel, když čteme, že přišel do chrámu? Chrám se skládal z několika částí. Máte tady tu nejsvětější svatyni úplně úplně veprostřed v samému. A pak je tu svatyně, která obklopovala tu nejsvatejší svatyni. A pak tady byla chrámová budova a pak tady bylo nádvoří pro kněží. nádvoří pro Izraelce, nádvoří
20:32pro ženy. Pak to byla chrámová terasa a v neposlední řadě až až vlastně na na samém okraji tady bylo nádvoří pohanů. A když tedy Ježíš přichází do chrámu, vchází do té nejvnější části chrámu, do toho nádvoří pohanů. Tohle nádvoří bylo spíše jako velký, široký, nepravidelný prostor, který obklopoval chrámovou terasu.
21:05A kdybychom si to, já jsem přemýšlel, jak si tole představit, tak představte si, vybavte si vítkovický stadion. Je tady je tady kousek a ten stadion má zhruba 150 na 120 m velikosti. Chrámová terasa, která obepínala ostatní části chrámu, byla jako vnějšek tohodle toho stadionu, i když ona měla čtverhraný tvar 150 m na 150 m. Ale i
21:29tak si vybavte ten stadion a kolem dokola té terasy si představte nebo kolem toho stadionu si představte parkoviště, které pojme zhruba 2000 aut. Někdy je, někde je širší, někde je užší, někde je větší, ale vejde se tam 2000 aut. To byl to byl prostor, jaký byl vyhraněn, vyčleněn pro národy, pro uctívače, kteří přicházeli z ostatních
21:55národů proto, aby uctívali Hospodina. A Ježíš přichází právě na tohleto nádvoří těch pohanů. A možná se vám vybaví právě takové ty filmy o Ježíši, jak přichází do chrámu a místo, aby tam našel zástupy pohanů, kteří se obrátili k Hospodinu a společně ustívají svého Boha a celé místo zní modlitbami, zní chválou, místo toho
22:22tam přichází a vypadá to jak vánoční nebo velikonoční trhy. Všude samé stánky se vším možným, cetky, oblečení, jídlo, směnárna a všem dominují ohrádky s ovcemi a a kozami a klece plné holbů. Představte si, kdybyste přišli v neděli ráno sem do shromážení a čekali byste uctívání, čekali byste kázání Božího slova, čekali byste četbu Božího slova,
22:47čekali byste modlitby a místo toho by tady byl bazar, prodejna, nějaká večerka. Místo, aby nádvoří plnily hlasy modlitebníků, je slyšet bečení ovcí, mečení kos, vrkání holbů, cinkání peněz, handrkování prodejců a směnárníků. A tu a tam slyšíte pokřik levitů, kteří se snaží celý den velikonoční chaos nějakým způsobem
23:17koordinovat. Ježíš tohle předpokládal. Vědil, do čeho přicházíš. Večer předtím si obhlédl celou situaci a tak je připraven reagovat na dědíň v chrámu. A a co můžeme vidět, že Ježíš nejprve jedná a pak učí a jedná. A v tom jednání dělá tři věci. Vidíme, že vyhání, že zpřevrací a potom zároveň nedovoluje. A pak ve svém vyučování vidíme
23:48dvě části. Ježíš nejprve pokládá otázku a potom pronáší soud. A tak se pojďme zaměřit na to, co tady Ježíš dělá. Zaprvé tedy jedna a jedna tři věci, tři tři slovesa, která vystihují jendání našeho Pána. Nejdříve tam čteme, že začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali. Chrám byl plný šjdířů a šmelinářů, kteří využívali
24:15důležitého svátku pro to, aby se pěkně navhrabali. A možná si řeknete, Ježíš vyhnal prodejce. To to chápu, to dává smysl. Ale proč i kupující? Ti přece za to nemůžou. Ty jsou nevinní, co mohli dělat. Jenže tady platí zákon poptávky a pobídky, že? Kupci byli zrovna tak na vině jako prodejci. Proč neodmítli nakupovat na chrámovém
24:46nádvoří? Proč neřekli prodejcům, že si od nich koupí? Ale jen pokud budou prodávat mimo chrám, jak prodejci, tak kupující ochotně využili chrámového prostoru a Ježíš je vyhání. A pak čteme, že zpřevrací převrací story eh stoly směnárníků a těch, co prodávali holuby. Chrámové nádvoří bylo rájem pro chamtivé směnárníky.
25:16Už 20 dní před Velikonocemi začali kněží vybírat posvátnou daň. Tahleta posvátná daň má kořeny v Exodus 30. kapitole, kdy každý Izraelita, starší 20 let, ať bohatý či chudý, každý musel zaplatit daň ve výši půl šekelu jako dar pozdvihování na obřad smíření jejich duše. A a jelikož Židé přicházeli z různých
25:44koutů světa, často u sebe měli mince svých zemí, na kterých byly pohanské symboly, možná možná, že dokonce i modli a byly z různých materiálů a tak bylo nutné pro uctívání. tuhletu nevhodnou měnu převést na chrámový šekel, takzvaný tyrský šekel, který byl z čistého stříbra, který byl bez potisku a hodný, aby byl věnován Hospodinu. A každý uctívač tak
26:10měl povinnost obstarat si tyrských šekel výměnou za svojí vlastní národní měnu. a směnárníci mu účtovali pět, někdy až 10, někdy až 12 tučných procent marži. Tohle byla forma lichvy. A znovu tenhleten směnárenský obchod, ač pochybný, mohl probíhat mimo chrám, ale neprobíhal. A podle historických zdrojů si můžeme
26:41domyslet, proč? Protože za nájem každého stánku na nádvoří pohanů šlo něco přímo do kapsy velekněze. Tohle byl lukrativní byznys. A tak si znovu představte Ježíše, jak jak převrací stoly těchto chamtivých lichvářských směnárníků. Jak vzduchem lítají listiny a truhly a jak se všude kutálí mince a rozčílení
27:11směnárníci se je snaží všechny pochytat a nacpat si je do kapes a potom běží za kněžimi a stěžují si na to, co Ježíš dělá a vymáhají si náhradu za finanční škodu, kterou jim způsobil. Ale Ježíš ve svém jednání jde dál. Ve v 16. Ten verši čteme, že nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. Co tohle znamenalo?
27:41Ježíš zastavoval jednoduše a vyháněl ty, co si chrámovým prostorem dělali zkratku. Někdo šel na nákup, v ruce tašku. Někdo šel z nákupu v ruce tašku a chtěl si jednoduše zkrátit cestu. Tak to stříhl přes chrám. Pokud máte dům se zahradou, tak si představte, že jako kdyby si celá městská čtvrť udělala z vaší zahrady zkratku do místní
28:09samoobsluhy. Jak by se vám to líbilo? Nejspíš asi moc ne. V tom lepším případě byste celou tu tu trasu, tu stezku, která je po za chvíli vyšlapaná ve vaší zahradě, lemovali nějakýma evangelizačníma letákama. Ale tohle byl Boží chrám. Tohle nebyla nějaká obyčejná zahrada. Tohle bylo to nejdůležitější místo v celém Izraeli.
28:35Tohle bylo místo zasvěcené Hospodinu. A co to vypovídá o srdci lidí, kteří naprosto ignorují význam a důstojnost tohoto místa? Je jim jedno, že tohle místo je pro hospodina, že to je místo pro uctívání. Hrušce mají slevu na jogurty a já tam chci být co nejdřív. A tak není divu, že Ježíš zastavuje takové lidi a nedovoluje jim projít.
29:03A tak vidíme, jak tady Ježíš vyhání, převrací a nedovoluje. A není úplně jisté, zda Ježíš vyklidil celé nádvoří pohanů. Kdybyste to měli změřit, bylo to nějakých až 12 hatarů. Pokud by se mu to povedlo, jistě by to na sebe upoutalo pozornost římských úřadů a netrvalo by to chviličku. Ale ale po nějaké době, nějaké době
29:35možná Ježíš trošku vyklidil určitou část, nastal aspoň malý dočasný klid a tak Ježíš začíná učit a vysvětlovat a a jeho vyučování má dvě části. Tady pokládá otázku a pronáší soud. A Marek nám dává nejspíš jako ostatní evangelisté nám dává nejspíš tu zkrácenou verzi a dává nám hlavně ty ty dva hlavní body.
30:03A ve svém vyučování se zde Ježíš odkazuje na dva nejznámější proroky Starého zákona, na Izaiáše a Jeremiáše a nejprve pokládá víceméně rétorickou otázku. V 17. verši říká:„Což není napsáno, můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy. Zde se Ježíš odkazuje na Izajáše 56. Tam čteme v šestém až sedmém verši. Také
30:27cizince, kteří se připojují k hospodinu, aby mu sloužili, aby aby milovali Hospodinovo jméno, aby byli jeho otroky, kteří všichni zachovávají sobotu před znesvěcením a drží se pevně mé smlouvy. Ty přivedu na svatou horu, na svou svatou horu a rozradostním je ve svém domě modlitby. Jejich zápaly a jejich oběti budou vystupovat pro zalíbení nad
30:51mým oltářem. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. Boží chrán měl sloužit jako místo pro modlitbu. Ne snad, že by se tam neměly konat oběti nebo další služby, chrámové služby, ale ale modlitba zde reprezentuje ten nejhlubší tu nebo tu nejhlubší podstatuho, co mělo v chrámu probíhat. Chrám měl být v první řadě o
31:17společenství s Bohem. To je důvod, proč Bůh nechal postavit chrám, aby lid s ním mohl mít společenství. A modlitba vyjadřuje tu nejhlubší formu společenství s Bohem, protože je tím nejzákladnějším projevem naší závislosti na Bohu. Jeho dům měl být domem modlitby. Jenže to přestala být pravda. A a je zajímavé, že Marek jako jediný znovu Marek píše
31:46Římanům, že píše pohanům. Matouš a Ulkáš tohle neč nezmiňují. Marek zde cituje celou poslední větu z Izajáše 567 a přidává tam, že chrám má být domem pro modlby pro všechny národy. A dává to smysl. Znovu Marek připomíná pohanům, jako jsme my, že ve společenství s Bohem je místo pro každého. Nehledě na národnost.
32:14Nádvoří pro pohany mělo tuhletu realitu potvrzovat. Jenže tomu tak nebylo. A a zde přichází druhé slovo našeho Pána, ve kterém pronáší soud. A a nyní se odkazuje na proroka Jeremiáše, na těch prvních 11 veršů ze sedmé kapitoly, které jsme četli. A v těhletěch kapitolách Jeremiáš varuje judejce před jejich pokryteckým postojem vůči vůči Bohu.
32:41Mysleli si, že že mohou krást, že mohou vraždit, že že mohou cizoložit, lživě přísahat, odávat se Bálovi, chodit za jinými bohy a pak stačí vejít do chrámu a vše bude v pohodě. Bůh je ochrání. Chrám magicky vybělí jejich hřích. Bůh bude jejich hřích tolerovat.
33:13Jenže ve skutečnosti svou ohavností a svými hříchy začali znečišťovat Boží chrám. Začali místo, které mělo být k uctívání, které mělo být být místem pro modlitbu a společenství s Bohem. začali z něho dělat doupě pro zloděje, pro vrahy. Ježíš ve svém vyučování povolává Jeremiáše jako svědka proti duchovním vedoucím Izraele, kteří svou
33:46ziskuchtivostí, svými intrami udělali z Božího domu doupě pro loupežníky. Aniž bych chtěl jakkoliv zlehčit tuhletu situaci, co se mi vždycky vybavuje, je Lotrando a Zubejda. To doupě, do kterého Lotrando spolu se svými loupežníky sváželi vše, co ukradli po celém okrese, kde se pyšnili svou krutostí, kde se
34:16radovali nad svou kořistí. A Ježíš na tohle, na všechno upozorňuje. Nahlas to všem říká. Nahlas jakoby ukazuje prstem na duchovní vedoucí a napomíná Izrael, podobně jako Izajáš, podobně jako Jeremiáš, že Bůh si tohle nedá líbit. A tak není divu, že po těchhletěch slovech čteme ve v 18. verši, že se
34:47kněží snažily Ježíše zabít. A Marek tady uvádí přesně ten důvod, neboť se ho báli. Celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. Ježíš se ho báli, ale nebáli se ho, proto, že si uvědomili, že měl pravdu a že pokud tak budou pokračovat, že jim, že jim hrozí Boží soud. Tohle by byl dobrý důvod, proč se, proč
35:11se ho bát, proč mít strach. Možná by tento důvod vedl i i k pokání. Ne, oni se báli Ježíše, protože svými zázraky, svým jednáním a svým vyučováním udilvoval lid a oslovoval, oslaboval jejich vliv a moc nad davem. Ve světle Kristovy ohromující služby. Oni ztráceli svou váhu a svou autoritu a ve své ješitnosti píše a sobeckosti je
35:42tohleto přivádělo do varu a přemýšleli, jak se tohodle buřiče zbavit. A tím končí ten druhý den pašie. A my pak čteme, když nastal večer, vycházeli ven z města. Tenhleten verš je takové jako to ticho po velké bouři. Když se můžeme trochu nadechnout a a bilancovat, zamyslet se nad tím, co se to vlastně všechno všechno stalo.
36:10A když se zamyslíme, tak zjistíme, že ten závěr je opravdu devastující. svým jednáním a slovem náš pán prorokoval, že stejně tak jako byl proklet fíkovník, tak Izrael bude zanedlouho odsouzen a ztratí na významu. Stejně tak jako byli obchodníci vyhnáni z chrámu, tak i náboženská elita, která jim to povolila, bude vyhnána ze svého privilegovaného
36:40postavení. Tohle byl obraz budoucího přicházejícího soudu, který jak víme přišel v roce 70 našeho letopočtu. To je ten příběh. A co nás tohleto vše učí o Pánu Ježíši? Co nás to učí jeho službě a jak na to můžeme reflektovat? Jak se to týká nás? A zde se první nejprve podívejme na to, co nás to učí o Pánu Ježíši
37:11konkrétně. A zde bych chtěl vyzdvihnout komplexitu Krista. Komplexita. My věříme, že Pán Ježíš je dokonalý, že že je bezhříšný, že ve své dvojpodstatnosti jako jako Bůh a člověk zároveň zcela Bůh a zcela člověk. My věříme, že je bez hříchu a že nemůže zhřešit. A tak jakékoliv vlastnosti, jakékoliv jednání, které u něj najdeme, vždy budou
37:41v soulladu s jeho dokonalostí, bezhříšností. A a když se tyto vlastnosti mohou jevit jako protichudné, vždycky je zde způsob, jak je sladit. téhleté myšlenky se v minulosti chytil známý teolog Jonathan Edwards a napsal esej Kristovy výjimečné vlastnosti. A Edwards poukazuje na to, že krása Krista nespočívá pouze v jeho jednotlivých atributech, ale zároveň
38:06také v dokonalé harmonii zdánlivě protichudných atributů. A tak upozorňuje na nekonečnou slávu a zároveň na dokonalou pokoru Pána Ježíše. Upozorňuje na nekonečnou spravedlnost, ale zároveň na nekonečnou milost. upozorňuje na svrchovanou autoritu, ale zároveň na poslušnost Pána, na jeho velebnost a zároveň tichost. Upozorně na lvílu a beránší mírnost.
38:40Upozorňuje na úctu k Bohu a ale zároveň rovnost s Bohem. Upozorňuje na nejvyšší hodnost, ale zároveň trpělivost se zlem. upozorně na sobě soběstačnost, ale zároveň důvěru v Boha, nezávislost a a závislost a a jistě bysme našli mnoho dalších, ale v kontextu dnešní pasáže a toho, co jsme studovali minule, to to oslátko, bychom mohli k tomudle seznamu
39:11přidat další pár zdánlivě protichudných vlastností a to je, že Ježíš je hodný a hněvivý. On je hodný a hněvivý. On je mírný a hněvivý nebo mírný a přísný nebo pokorný a přísný. A otázka je, jestli v našem pochopení Krista máme místo pro takového Spasitele,
39:41který pokojně vyjíždí do Jeruzaléma na oslátku a na druhý den proklíná fíkovník a horlivě, rozezleně rozhání davy v chrámu. V tom, co Ježíš dělá v těhletěch posledních dnech svého života před smrtí na kříži, vidíme komplexitu Pána Ježíše, která by nás měla vést k uctívání, k úžasu.
40:12Pán Ježíš se nevyjede do nějaké krabičky, kterou jsme si na něj připravili. Písmo nám jasně zobrazuje Krista, ve kterém existují a jsou dokonale sladěné. někdy až zdánlivé protichudné vlastnosti. A pokud tomu nevěříme, pokud tole nevidíme, pokud tole neakcept neakceptujeme, je možné, že jsme si vytvořili Krista podle svého
40:40vlastního obrazu. Kristus písma je mírný beránek a řvoucí lev. Je hodný, ale zároveň je hněvivý. je hodný vůči hříšníkům, kteří činí pokání a hněvivý vůči zatvrzenému pokryteectví. A ten důsledek je jasný. Jaký postoj zaujmeš vůči přicházejícímu králi, určí, zda ho potkáš jako mírného
41:11beránka nebo jako řvoucího lva. Pokud budeš činit pokání, pokud vyznáš Bohu svůj hřích, vírou se upneš na Krista jako svou jedinou naději na záchranu. Můžeš si být jistý, že že ho poznáš jako mírného beránka, který tě svou krví očistí od hříchu a dá ti věčný život. Pokud ale vytrváš a kdokoli vytrvá v zatvrzelosti svého srdce, píše povede
41:40svůj život, nepochoří se před Kristem, tak k tomu Ježíš přichází jako řvoucí lev, který spravedlivě odsuzuje své nepřátele v nekonečném ohnivém jezeře. A já věřím, že že pro nás, kdož jsme v Kristu, tahleta kombinace těhletěch dvou zdánlivě protichůdných vlastností je důvodem hlubší radosti, je důvodem k
42:11intenzivnější chvále, je důvodem k větší oddanosti, rostoucímu úžasu. V mírností beránka totiž nacházíme laskavost, nacházíme zde milost, lásku, odpuštění a v moci lva nacházíme ochranu a jistou záštitu pro naše duše, pokud mu opravdu patříme. Je ve vašich srdcích místo a vize Krista, komplexního Krista, mírného beránka
42:42řvoucího lva? Co dále vidíme v tomhleom textu je horlivost Krista. Horlivost Krista. V našem textu vidí, že vidíme, že Ježíš horlí minimálně po po dvou věcech. Ježíš horlý pro Boží slávu a Ježíš horlý proti pokrytecké víře. Tohle je vášnivá, žhavá, nekompromisní, svatá horlivost a nastavuje zrcadlo i i nám všem.
43:13Podívejme se na tyhlety dva projevy horlivosti. Ježíš horlý pro Boží slávu. Chrám mělo být místo uctívání. Návštěva chrámu měla být vrcholem duchovní oddanosti Hospodinu. Mělo to být místo, kde Boží lid okouší a někdy i i dokonce vidí ve Starém zákoně Boží slávu. A zjednání Ježíše bylo zjevné, že tomu tak nebylo. Místo Boží slávy byl chrám
43:39plný lidského hříchu a pán Ježíš horlí pro Boží slávu. A už při prvním vyčištění chrámu v Janovi v druhé kapitole to vidíme, kdy tam vyčistil chrám podobným způsobem a na konci toho všeho říká: "Horlivost pro tvůj dům mne stráví." Srdce Kristo Krista bylo pro slávu jeho otce. To vidíme i v prvních verších té známé
44:06kněžské modlitby v Janovi 17. Říká:Oče, přišla ta hodina, oslav se svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe. A ve světle horlivosti Krista pro Boží slávu ta otázka je jasná. Pro co by je tvoje srdce? Horlíš také pro Boží slávu jako Kristus? A tohle se dotýká úplně každé sféry
44:36našeho života. Je touha, aby byl Bůh oslaven to, na čem stavíš svůj život, na čem stavíš své manželství, své své vztahy, své rodičovství, všechno kolem je touha po slávě Krista, na čem stavíme naše společenství. Když zpíváme chvály, chceme, aby byl oslaven Bůh nebo aby lidé hlavně chválili naše hlasy a naše schopnosti
45:02zahrát na hudební nástroj. Jsou naše kázání, o kazateli nebo o tom, aby byl Kristus oslaven. A v naší službě jeden druhému jde nám o to, aby si nás ostatní všimli a chválili nás, nebo chceme, aby chválili díky nám Boha? A co naše evangelizace? Pohání nás touha, aby i ostatní lidé uctívali Krista, protože on jediný je hoden slávy.
45:38Jinými slovy, bije naše srdce pro Boží slávu. A mělo by, že každý aspekt, každá sféra, každý, každý čtvereční centimetr, milimetr našeho života by měl být pro Boží slávu. A jak často, jak často pochybujeme, jak často v tomhle hřešíme. Pavel nám připomíná a děláme cokoliv a jíte nebo pijete, cokoliv, co činíte,
46:01všechno číňte k Boží slávě. A a věřím, že každý z nás v tomhle okamžiku má co vyznávat. Každý z nás si může vybavit okamžik, situaci. Minulý týden, možná i dneska, kdy Boží sláva bylo to poslední, co bylo v našich myslích, v našich srdcích, v našich touhách. A jak ohromující je Boží milost, že s námi má pořád trpělivost. Potom, co
46:33zklameme znovu a znovu, on k nám neustále vztahuje své zakrvácené ruce a očišťuje nás od veškeré nepravosti, protože k němu přicházíme a vyznáváme: "Pane Bože, znovu jsem to zkazil, znovu jsem zhřešil. Odpusť mi. Očisti mě od veškeré nepravosti.
47:03A to zapadá přímo do toho, po čem Ježíš nebo proti čemu Ježíš horlí. Ježíš horlý proti pokrytecké víře. Víte, my si tady neměli bychom si tady hrát na to, že že jsme dokonalí křesťané, že jsme bez hříchu, že že to máme všechno zvládnutý. V okamžiku, kdy budeme působit dojme, že jsme dokonalá církev, tak spadneme
47:27a naše dveře se stanou dveřmi do pekla a ne kistu. Protože každý, kdo sem přijde, bude bude mít pocit, že musí být dokonalý, aby přišel ke Kristu. A nikdo z nás takhle ke Kristu jsme nepřišli, že? Přišli jsme ke Kristu zlomení s naším hříchem, ve vyznání našeho hříchu. A tak to základní pokrytectví, které a proti kterému tady Ježíš horl, je
47:54pokryteectví, ve kterém si člověk myslí, že jeho spravedlnost je dostačující. A Kristova horlivost pro Boží slávu v něm probouzí horlivost proti takovému pokrytectví, proti takové pokrytecké víře. A to symbolické prokletí fíkovníků a následně vyčistění chrámu je toho toho důkazem. Impuzantní chrám byl pohlcen
48:24ruchem uctívačů ze všech končin světa a naznačovalo to, že ta víra Izraele prosperuje, že že se daří, že uctívání probíhá podle podle Boží vůle a Hospodin žehná Izraeli a často máme pocit je ze sboru, že to takhle vypadá, že? Ale zdání klame. Tak jako fíkovník, taky chrám nenesl žádné ovoce. Ta velkolepost chrámu zakrývala korupci,
48:52zakrývala pokryteckou víru, falešné uctívání, povrchní zbožnost. A lid se naivně řál pocitem bezpečí, spoléhal se na chrám, podobně jako kdysi se spoléhali na to, že že Boží truhla je ochrání a přivede je vítězně do zaslíbené země, že jim pomůže porazit pelištějce. A jak to dopadlo? Pelištějci porazili je a truhlu jim sebrali.
49:20Izrael si myslel, že si může ochočit Boha, že si ho může svými rituály omotat okolo prstu. Izrael si myslel, že může vztah s Bohem jen tak hrát, že že náboženské formálnosti stačí, aby jim pojistili Boží přízeň a požehnání. Jako byy vůbec nečetli, co napsal král David v žalmu 51. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych jí předložil, po zápalné oběti
49:46netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Boží Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. Dady David v žalmu lid jasně varuje vaše náboženské rituály, to jak vypadáte v neděli ráno a oběti jsou Bohu ohavné. Nechce je. Po čem Bůh touží, je zkroušený duch. Je upřímnost, je vyznání hříchu, upřímné a pokorné srdce. A jen v
50:14okamžiku, když k Bohu člověk přichází s takovým postojem, tak čteme v závěru právě žalmu 51 v 21. verši. Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti. Potom zápalné oběti a celopal se budou Bohu líbit. Tehdy budou obětovat bíčky na tvém oltáři. Pán Ježíš horlý proti pokrytecké víře.
50:51Úplně závěrem. Pokud máte, podívejte se klidně do zjevení do tř druhé a třetí kapitoly, ale možná si možná si vybavujete těch sedm sborů a některé z nich nebyly zrovna ideální. Máte tu efezský sbor. Vypadal zdravě, byl věrný pravdě písma, vytrvalý utrpení, netoleroval bludaře, ale ale pak čteme, že opustil svou první lásku.
51:12Na povrchu vše vypadalo dobře, ale ale v srdci chyběla ta nejzákladnější věc, láska vůči Kristu. A pak je tu pergamský sbor. Pevně držel jméno Krista a nezapíral víru, ale ale toleroval falešné učitele. V srdci povolovali lži. Tiate sbor byl milující, věrný, vytrvalý a sloužil, ale trpěl ve svém středu Jezábel, která sváděla lidi k falešným Bohu. A pak
51:40možná ty nejděsivější příklady, sartský a laodicejský sbor. Sardský sbor o sobě tvrdil, že je živý. Jevil se jako příkladný sbor, kterého bychom se mohli učit. Vše tam dobře klape, alespoň na povrchu, ale náš pán říká: "Vždyť jsi mrtvý." A leodicejský sbor, další příklad téhleté pokrytecké víry. Ten se ho nosil
52:05silou, vlivem a bohatstvím. Tenhle sbor měl schopností, zkušeností a a peněz na rozdávání, ale Ježíš prokrouknul jejich sebevědomou fasádu a říká: "Jste úbozí. Jste politováni hodní, jste chudí, jste slepí a jste nazí. Bratři a sestry, pán Ježíš i dnes prochází mezi svou církví a hříšné jednání Božího lidu
52:36neopomíjí. tak jako ho vyprokovokovalo Tak i církev může tímhle způsobem prorok tímhle způsobem provokovat Pána. A to jak v prvním století, tak i dnes. A tak si dejme velký pozor, abychom nesklouzli do podobného hříchu, jaký jaký spáchal izraelský lid. abychom jako
53:07nevěsta beránka neznevážili našeho Pána hlavu církve, abychom jako církev horlili po Boží slávě a a zároveň horlili proti pokrytecké víře. A jak to vyjádřil autor Hebrejům, abychom upřeně hledli k původci a dokonavateli víry, Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrnul hanbou a sedí po pravici
53:39Božího trůnu. Drahý Pane, my ti děkujeme za za tvé slovo, Pane. Také varování toho, jak bereš hřích vážně, jak jak opravdu usiluješ a toužíš po tom, aby dům tvého otce, místo, kde kde má docházet ke společenství mezi mezi otcem, mezi mezi Bohem a jeho lidem bylo místo, kde seš uctíván, kde je upřímnost srdce, kde je vyznání
54:07hříchu, kde je kde je láska a touha po Bohu, aby to nebylo místo, které tě zn znevažuje, které uráží tvoji majstatnost a dej a chraň náš sbor, aby aby my sami jsme kultivovali a byli byli těmi věřícími následovníky, kteří kteří budují takovou takovou církev, kteří budují takové tělo pod tvým vedením, ve tvé moci, díky tvé milosti. Amen.