#09 Usilujte o pokoj - Římanům 12:16-21 | Rysy křesťanova žiovta
Biblické texty v kázání
Římanům 12Lukáš 14Matouš 5Lukáš 6Filipským 2Exodus 21Matouš 18Marek 11Židům 12Jakubův 1Jakubův 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 0:04 Římanům 12
- 7:04 Jakubův 2
- 16:23 Lukáš 14
- 33:04 Exodus 21,23–25
- 34:52 Římanům 12
- 38:39 Matouš 5,9
- 40:42 Marek 11,25
- 42:29 Matouš 18,15
- 44:57 Filipským 2
- 46:40 Jakubův 1
- 49:12 Lukáš 6
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04List Římanům 12. kapitola od 16. do 21. verše. Tam čteme toto z Božího neomlného slova. Mějte jeden k druhému stejný ohled. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Předevšemi lidmi mějte na mysli ušlechtělé věci. Je li-li možno, pokud to záleží na vás,
0:30mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: "Mně patří pomsta, já odplatím," pravý pán. Ale jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst. A máli žízeň, dávej mu pít. Když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nenech se přemáhat zlem, ale
0:53přemáhej zlo dobrem. Tolik z Božího slova. Pojďme se ještě pomodlit. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za to dnešní krásné ráno. Děkujeme za sníh, který jsi sasal na tuto zem, který přikrývá to bláto a ty ty věci, které jsou nepěkné a který nám může být připomenutím toho, že pán Ježíš Kristus svou zástupnou obětí nejenom přikryl
1:18naše hříchy, ale smazal naše hříchy. Děkujeme ti za Pána Ježíše Krista. Děkujeme ti za to, co on udělal v našem životě. Děkujeme za to, že nás adoptoval do tvé rodiny, že můžeme být tvými dětmi. Děkujeme za tvé slovo, které nás učí, jak na tomto základě máme žít. A prosíme tě o to, aby to kázání, které je nyní před námi, k tomu bylo nápomocné
1:39pro tvoji slávu, pro naše dobro. Za to se společně modlíme ve jménu našeho drahého Spasitele, Pána Ježíše Krista. Amen. Můžeme se posadit. My víme, že všechno v našem životě je o Pánu Ježíši Kristu. On je ten, který nás stvořil. On je ten, který nás vykoupil a zachránil. A pro něho my žijeme. Pro něho my jsme tady na té zemi, abychom odráželi Boží
2:07charakter. Jsme stvořeni k tomu, abychom odráželi Boží charakter. A v listu Římanům ve 12. kapitole nás apoštol Pavel, který je veden Duchem svatým, učí právě to na základě toho evangelia, které on rozebral v prvních 11 kapitolách, nás nyní učí, jak máme žít jako Boží děti. A jestli jste zde byli minulý týden, tak jedna z těch lekcí,
2:28kterou jsme se naučili, je, že se máme, pardon, před dvěma týdny, je, že se máme radovat s radujícími a plakat s plačícími. Apoštol Pavel neřekl:„Radujte se, když ostatní pláčou, protože jste škodoliví. Apoštol Pavel neřekl:„Buďte smutní, když se ostatní radují, protože jim závidíte, ale radujte se v radostech ostatních bratří a sester a naříkejte v
2:53těžkostech bratří a sester. To vyžaduje pokoru. To vyžaduje to, že nejsme těmi nejdůležitějšími, ale že se vžíváme do situací ostatních bratří a sester. Já nevím, jak jste na tom byli poslední dva týdny vy, ale já jsem měl několik příležitostí k tomu to své kázání aplikovat. Někde se něco stalo. První reakce tělesná a druhá věc, která přišla
3:16na mysl je raduj se s radujícími v jejich radosti k Boží slávě. A ta radost s radujícími i pláč s plačícími jsou otázkou pokory. A vždycky, když člověk se musí zastavit a přemýšlet o tom, jestli se raduje s radujícími, tak je to samozřejmě i otázka o tom, jestli je člověk pyšný v ten moment a nebo pokorným. Jde o zapření sama sebe. Jde o to
3:40odrážet Kristův charakter. Jde o to konat Krista nejvyšším a vyhlašovat jeho jméno, žít podle ducha a ne podle těla. Je to všechno soustředěno na pokoru, že? A když se podíváme na ty verše, které se před námi otvírají dnešního rána od 16. verše. Tak tak vidíme, že je to znovu a znovu a znovu návrat k pokoře. Pokora je
4:01také základem těch dalších charakteristik křesťanova života, které se před námi otvírají. Já vám můžu říct, že jenom v těch pár dnech, kdy jsem to kázání připravoval, už to pro mě bylo těžké, protože člověk ví, že pán Bůh mu nedá příležitost pouze tyto věci kázat, ale dá mu také příležitost je žít. To znamená, já přistupuji k tomuto
4:26kázáním zbázní a třesením se a možná pánbůh někoho osloví skrze kázání a vy se budete bát a třet až potom, kdy budete myslet na to, jak mám žít v Boží slávě. A já už vím, co nás čeká. Vím, kdej jsem nehoden, vím, kdej jsem slabý. Eh, a tak to berte jako bratrské projití tímto textem, kdy se společně učíme následovat našeho drahého Spasitele,
4:50Pána Ježíše Krista. Ta první věc, která je před námi v 16. verši je, kde nám apoštol Pavel, který je unášen Duchem svatým a tak pán Bůh sám skrze apoštola Pavla nám říká, mějte jeden k druhému stejný ohled. A kdybychom to vyjádřili jinými slovy, tak my bychom mohli říci, nedělejte rozdíl mezi lidmi. To, co Pavel říká, je křesťané, kteří jste v
5:12Římě, křesťané, kteří jste v kuřimi, nedělejte rozdíl mezi lidmi. My jsme v Boží rodině. My jsme byli adoptováni naším Otcem skrze Pána Ježíše Krista. Jsme bratřími a sestrami. Je jedno, kolik kdo má peněz. Je jedno, jakou máte práci vy nebo jakou práci mám já. Je jedno, jaké máte sociální postavení. To, co nás spojuje, není kolik máme peněz.
5:35To, co nás spojuje, není, jestli jste důležitými nebo slavnými. To, co nás spojuje, je, že jsme ospravedlnění hříšníci, že jsme adoptováni do Boží rodiny. A proto máme mít ke všem stejný ohled. Máme se ke všem chovat stejně. Máme brát všechny stejně. Je to naprostý opak světa, že když se podíváte do světa, tak v naprosté
5:57většině případů je to o tom, že lidé chtějí být s bohatými. Lidé, kteří jsou obyčejní, chtějí být se slavnými, lidé, kteří jsou chudými, chtějí být s těmi, kteří jsou důležitými. Proč? Protože si myslíš, že když oni jako chudáci a úbožáci a někdo, kdo je bezvýznamný, se přilepí k někomu, kdo je důležitý, tak
6:15najednou budou důležitými i oni, že možná jsou chudými a bezvýznamnými a pohrají ostatními bezvýznamnými, protože z nich nic nedostanou, z nich nic nevytřískají, ale ale když přijde někdo slavný, když přijde někdo bohatý, když přijde někdo, kdo je rozpoznatelný a má velkou firmu, tak najednou jejich chování se mění, že? Protože ó, to je to
6:35je, kde ta moje důležitost nyní bude pramenit, když já jsem s tímto člověkem a Pavel říká:„Nedělejte rozdíl mezi lidmi. Mějte jeden druhému stejný stejný ohled. Vy nejste ze světa. Vy jste nyní z Boha na základě vašeho spasení. Rozpoznávejte, že že jste na jedné úrovni, že u nohou Pána Ježíše Krista jsme si všichni rovnými.
7:04Že jsme pouze ospravedlnění hříšníci. že nejde o to, jaké jaké mají lidé mezi námi světské postavení, ale jde o to, jaké máme postavení v Pánu Ježíši Kristu. Apoštol Jakub v druhé kapitole, prvním a čtvrtém verši, tu pasáž určitě znáte, to vyjadřuje nás rovně. Říká: „Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše
7:24Krista, Pána slávy s přijímáním osob. A to přijímání osob je to stejné mít ohled, stejný ohled jeden k druhému. Je to je to to dělání rozdílu nebo nedělání rozdílu mezi lidmi. Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy s přijímáním osob. A Jakub, protože je velice praktický, nyní dává praktický příklad z církve. Když
7:46vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat a řeknete mu: „Óó, ty si sedni pohodlně sem a chudému řeknete:„Ty postů támhle nebo si sedni sem pod mou podnož. Cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali
8:07jste se soudři se zlými pohnutkami?" Jakub říká křesťanům, kteří jsou kolem něj, "Nedělejte to. Všichni lidé jsou si rovnými. Nedělejte rozdíly na základě světa. Kdyby dnes přišel někdo slavník, kdyby dnes přišel nějaký herec, kdyby dnes přišel někdo bohatý. Ó, tady je první řada. Tady ti dáme polstrování. A prosím vás, vy chudáci,
8:28dejte nám ty polstrování, na kterých sedíte a tady tomu důležitému člověku. Můžeme tady udělat první řadu jenom pro něj. A pak přijde někdo, kdo je možná zapáchající, někdo, kdo je bez domova, někdo, kdo je chudý, někdo, kdo nám nemá co nabídnout a my mu řekneme: "Prosím tě, aby to neprovokovalo, aby to tady nevyprlo špatně na těch fotkách." Kdyby
8:45j si mohl sednout tam někam dozádu k Maxovi a nebo nebo ještě lépe někde za dveře nebo možná tam někde dozadádu a my se ti potom budeme věnovat. Co děláme? Děláme rozdíl mezi lidmi. Lidé, kteří jsou stvoření k Božímu obrazu, ať už ať už ten, který je Bohem obdarovaný jako boháč a nebo ten, který je Bohem obdarovaný jako chudák, jsou oba
9:03stvoření k Božímu obrazu. A mezi námi křesťany nemáme dělat rozdíl. Nemá mezi námi být sektářství. Nemá mezi námi být dělení. Nemá to mezi námi být, že tady je ta skupina bohatých, tady je ta skupina chudých, támhle jsou ti důležití a tady jsou ti nedůležití. Jsme všichni v Kristu. A víte, na konci dne pokovať chceme a
9:24pokaď chcete vyvýšit sebe, potom půjdete za bohatými a potom budete oslavovat ty, kteří jsou důležití jim. Budete projevovat svoji náklonnost svým, budete projevovat svoji lásku s nimi, budete sdílet svoji radost, ale pravděpodobně to bude s tím zlým úmyslem, aby vy jste z toho něco měli. Ale ti, kteří s Boží milostí usilují o pokoru a kteří usilují
9:49o to vyvýšit Pána Boha, ti z Boží milosti a z Boží síly a a díky práci Ducha svatého v jejich životech jsou vlídnými ke všem, jsou obětavými vůči všem, ať už jsou ty lidé navonění nebo zapáchající, ať už jsou slavnými nebo neznámými. Proč? Protože jejich cílem není, aby oslavili sebe skrze to, že jsou s někým důležitým, ale aby vyvýšili
10:15Hospodina, aby se všichni včetně těch chudých a bezvýznamných seznámili s králem slávy, kterým je pán Ježíš Kristus a který je ten jediný důležitý. Jedna důležitá věc v našem křesťanském životě je, tak jak kážeme nejrůznější věci z Božího slova, tak si potřebujeme uvědomit, že tyto věci se nestanou sami od sebe, že?
10:37Já se zítra nevzbudím s tím, že pán Bůh v noci mámnul kouzelným nějakou nějakou kouzelnou hůlkou nad mojí postelí a řekl: "Bim salim!" A Radek se probudí a už vždycky jenom se bude radovat s radujícími a plakat s plačícími a a nebude dělat rozdíl mezi lidmi. To není, jak to funguje v křesťanském životě. Pán Bůh nás vyučuje ve svém
10:57slově, jak máme žít. Dává nám Ducha svatého, který nás posiluje k tomu, abychom tímto způsobem žili. Ale je naší zodpovědností každé ráno se modlit. Pane Bože, prosím tě, pomož mi žít tak a tak. Je naší zodpovědností, když vidíme, že jsme tak nejednali, činit pokání a tak. I tento princip křesťanského života se
11:15nestane sám ze sebe. My v něm musíme být cílevědomí. Potřebujeme o tom přemýšlet, ať už přijde na na nedělní shromáždění, ať už přijde na na mládež, ať už přijde na konferenci, že jsme na konferenci, už ho vidím támhle toho, ten má ty peníze, ten má to slavné auto a musím prostě přímo za ním. Když nás v cestě za ním vyruší někdo,
11:35kdo je chudý a kdo je, kdo je tam možná jenom z ulice přišel, běž stranu, já teďko mám tady důležitější misi, tak potřebujeme činit pokání. Tak to je ta první věc. Nedělejte rozdíl mezi lidmi. A apoštol Pavel dál šlape na plyn. Apoštol Pavel neubírá, ale přidává a říká: "Zadruhé, ta další charakteristika křesťanského života je: "Nesmýšlejte
11:57nebo nemyslete si o sobě více, než je zdrávo. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se víst k obyčejným." Pavel zatlouká jeden hřeb za druhým, minimálně do mého srdce. A Pavel zde, když říká, nepomýšlejte na vysoké věci, ale nenechte se vést k obyčejným, tak on nemluví o duchovních věcech, že v těch duchovních věcech my usilujeme o tom
12:21vysokém. V těch duchovních věcech my usilujeme o to, abychom byli naší myslí v nebesích a a naším zrakem upřeni na Pána Ježíše Krista. Pavel zde mluví o pozemském. Pavel zde mluví o o tom, co je tady a teď. A kdybychom to parafrázovali, je to skutečně. Nesmýšlejte o sobě víc, než je zdrávo. Buďte pokornými v tom, jak se vidíte.
12:47Jak se vidíte, bratři a sestry? Co jste si dneska řekli v zrcadle, kdy jste se probudili? Ahoj, rád tě zase vidím. Ty a já to dneska dáme. Buďte pokornými v tom, jak se vidíte. To je to, co říká Boží slovo. Buďte střízlivými ve vašem sebehodnocení. Jak se sebehodnotíte? Jak se já
13:17sebehodnotím? Jak se dívám zpětně na ten den, který jsem prožil? Je to s tím, že se poklepu po rameni. Jo, to bylo dobré. Ty jo, tady jsem to fakt zaskóroval. a nebo jsme střízlivými. Nemyslete si, že vaší přítomnosti jsou hodní jenom úspěšný a bohatí. To je to v tom kontextu, co nám Pavel říká. Uvědomte si, že i chudí a staří a
13:42dělníci a zedníci jsou hodni vaši přítomnosti, protože stejně jako vy jsou stvořeni k Božímu obrazu a pokaď jsou znovuzrozenými, potom jsou stejně spasenými, stejně zachráněnými hříšníky, jakož jste vy, jakož jsou oni. A ta pravda je, že nikdo z nás není tak důležitý, jak si myslí. To začíná u mě a končí to u každého jednoho z vás.
14:11A smyslem našeho života je menšice se a vyvyšovat Krista. Není to tak. Bratr Josef měl minulý týden velice dobré kázání o pokoře. Mluvil tam o Janu Křtiteli, jestli si dobře pamatuju. Mluvil tam o tom, že my se máme menšit proto, aby se Kristus vyvyšoval. Jestli jste tady nebyli nebo to kázání neslyšeli, tak si ho určitě poslechněte.
14:31Ale dávejte dobrý pozor. Je to usvědčující. Když budete přemýšlet o tom, co bratr kázal, když přemýšlíte o těch věcech, které slyšíme v textu tady, jsou to těžké věci, ale jsou to dobré věci a jsou to věci, které jsou potřebné. Možná si vzpomenete na to, co pán Ježíš řekl v Markovi ve 12. kapitole 38. až 39. verši o učitelích zákona, že my o
14:56sobě nemáme smýšlet víc, než je zdrávo. A a pán Ježíš v Markovi 12. kapitole nám ukazuje příklad lidí. kteří takovými nebyli. Je to odstrašující příklad. Je to ilustrace, kterou, kterou nemáme následovat. Pán Ježíš řekl lidem, kteří stáli kolem něj, varujte se učitelů zákona kvůli jejich teologii. To není to, co
15:18zde pán Ježíš zmiňuje. Ten důvod, proč se jich lidé mají varovat, je protože učitelé zákona se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích a chtějí přední sedla v synagogách a přední místa na hostinách. Učitelé zákona možná měli dobrou teologii, možná měli dobré učení, možná možná říkali dobré věci na mnoha
15:42místech, ale v jejich srdci bylo: "Já jsem ten nejdůležitější." V jejich srdcích bylo: "Já jsem králem." To je proč potřebuji přední sedadlo v synagóze. To je proč já potřebuji být zavolán dopředu ke stolu na té hostině, aby všichni na mě viděli, že já jsem dostal to výsadní místo. To je proč mají ty dlouhá roucha, aby si všichni říkali,
16:02jo, oni jsou bohatí, oni jsou slavní, oni jsou důležití a a to je proč oni chtějí, aby je všichni zdravili, aby všichni rozpoznali to, co oni si o sobě myslí, že jsou pupíkem světa. My takto charakterizováni být nemáme. To nejsou věci, po kterých my máme toužit. My máme jít společně s Janem Křtitelem a říkat, já jsem pouze nehodný služebník.
16:23Já já tady nejsem proto, abych byl vyvýšen. Já jsem zde proto, abych vyvýšil Krista. Tady je Ježíšův princip. Tady je Ježíšova ilustrace. Tady je tady je něco dobrého, jak nám pán Ježíš pomáhá tyto věci aplikovat do našeho života. Lukáš 14. kapitola 12. a 14. verš. Lukáš 14:1 až 14. Pán Ježíš říkal tomu, který ho pozval.
16:47To znamená, pán Ježíš je na hostině. Pán Ježíš je pozván někým, kdo kdo kdo mu chtěl dopřát nějaké pohoštění. Pán Ježíš možná vidí, co je v jeho srdci a tak mu říká: "Když pořádáš oběd nebo večeři." Lukáš 14:12. Nevolej své přátele, ani své bratry, ani své příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali a ty by se a tak by
17:12se ti dostalo odplaty. Rozumíte, co tomu, co Ježíš říká? On možná vidí do jeho srdce a říká mu:„Hele, tady je zásadní problém se tvým srdcem. Ty jsi pozval všechny tydlecty bohaté, ty jsi pozval všechny tydlety slavné, ty jsi pozval všechny tyhlecty lidi. Možná kvůli tomu, že víš, že z toho něco vytříská. Ó, proč pozvu
17:33tohodle? Protože příští týden mě pozve zpátky. Ale když požádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé a budeš blahoslavený, protože nemají čím ti odplatit. Bude ti odplateno při zmrtvýchvstání spravedlivých. A ta lekce, kterou nás pán Ježíšučí, je, pokud děláme věci, abychom byli vyvýšenými lidmi. Pokud
17:59děláme věci proto, abychom dostali naší odplatu od lidí, potom to je ta jediná odplata, kterou dostaneme. A pán Ježíš říká: "Není v Boží rodině, nyní jako moji bratři a sestry, kristovci, křesťané, musíte mít proměněnou mysl. Vy neusilujete o pozemské po pozemské odplatě. Vy neusilujete po tom, aby vám lidé na zemi klepali na rameno. My
18:21usilujeme o to, abychom jednoho dne slyšeli z úst našeho Spasitele, že jme jednali dobře, že j jsme jednali spravedlivě, že že jsme byli dobrými služebníky. Ta naše odplata nepřichází od lidí. Ta naše odplata není na tomto světě. Ta naše odplata přijde od Pána Ježíše Krista. A proto radostně můžeme zvát chudé. Proto radostně můžeme zvát
18:44zmrzačené, chromé a slepé. a nejenom je zvát, ale i přemýšlet o tom, jak se k nim chováme ve shromáždění nebo jak se k nim chováme, když je potkáme někde na ulici. Naše odměna nás teprve čeká, přijde od Pána Ježíše Krista. Nejde o to, co nás říkají lidé na téhle zemi. Víte, a v tento moment nemůžeme nepřemýšlet o Pánu Ježíši Kristu.
19:07Pán Ježíš je ten jediný, který mohl přemýšlet o vysokých věcech. Pán Ježíš je ten jediný, který byl skutečně reálně a je hoden veškeré slávy. A pán Ježíš je také ten, který se snížil, který se pokořil, který se vyprázdnil, který se omezil. Král králů a nejenom král pozemských králů, ale ale král celého vesmíru se narodil do
19:35obyčejné rodiny. Pán Pánů, jehož příchodci připomínáme nebo budeme více připomínat v tom adventním čase, který se nezadržitelně blíží, byl položen do jeslí ve chlévě místo místo nějaké pozlacené kolebky v královském paláci. Jeho příchod byl anděli vyhlášen zapáchajícím a nedůležitým a obyčejným pastýřům. Místo toho, aby v první řadě
20:00byl oznámen důležitým podnikatelům. A potom se díváte na jeho život, že nejenom jeho příchod, nejenom jeho zrození, nejenom kolébka a stáj a rodina, do které je dán, ale ale potom i jeho život je charakterizován ne tím, že se schází s bohatými, ale že se schází a stýká s kým? Kde ho vidíte v evangeliích nejvíce? s jakými lidmi je
20:26nejčastěji. A ta odpověď je jednoznačná. S obyčejnými, s chudými, s nemocnými, s nedůležitými. Pán Ježíš nedělal rozdíl mezi lidmi. Pán Ježíš ve svém životě nepomýšlel na vysoké věci, ale byl s těmi, kteří mu neměli co nabídnout. Nejste za to vděční? A to je řešnická otázka, ale skutečně o ní přemýšlejte. Nejste vděční za Pána
20:57Ježíše, toho nejslavnějšího, nejbohatšího, nejmajestátnějšího, nejúžasnějšího, nejdůležitějšího, krále králů a pána Pánů, že on se pokořil, že on se snížil a že nepřišel jenom za bohatými, že nepřišel jenom za slavnými, že nepřišel jenom za za těmi, kteří jsou spanělými. Nejste za to důležitými, nejste za to vděčnými.
21:22Kdo s vámi sdílel evangelium? Kde jste slyšeli evangelium Pána Ježíše Krista? Bylo to od vašich rodičů? Bylo to od nějakého pouličního kazatele? Bylo to někde na shromáždění, na konferenci, ve škole a v práci, v zaměstnání? Měli jste kolegu, který byl křesťan? Nejste vděčnými za to, že v jeho mysli nebylo jenom sdílím evangelium jenom s
21:45mým šéfem, protože ten má prachy a když uvěří, tak mi přidá a když uvěří, tak mi koupí sborovou budovu. Tenhleten člověk. Sorry kámo, ty mi nemáš co nabidnout. Pro tebe evangelium nic. Prostě možná někdo jiný, nějakej úbožák jinej, kterj je stejně chudej jako ty, tě ho bude sdílet. Přemýšlejte o lidech, kteří s vámi sdíleli evangelium.
22:05Nejste vděčnými za to, že přišli i za takovými úbožáky, jako jste vy a já. Kdyby Pán Ježíš přišel jenom za bohatými, kdyby Pán Ježíš přišel jenom za slavnými, kdyby lidé, kteří s vámi sdíleli evangelium, šli pouze za těmi důležitými, kdo z vás by tady dnešního rána byl? Kolik z nás by tady dneska sedělo a radovalo se ze spasení, které nám pán
22:35Bůh dal? Já vám můžu velice upřímně říct, že já bych tady nebyl. Byli byste tady vy? Tady je co Pavel v tomto směru psal pyšným korintským. Korintským, kteří se chlubili, jak jsou úžasnými, jak jsou nádhernými, jak jsou důležitými. Tady je Pavel, který bere ty korintské, kteří letí na tom heliovém balónku své píchy někam vzhůru do nebes.
23:01A Pavel skáče a bere ten balónek zpátky dolů a tahá je zpátky dolů a říká: „Hele, jenom tady je realita, jenom abyste věděli, tady je, jak jste na tom. prvním Korintským a já jsem si to možná špatně poznamenal. První kapitola to asi není možná jo, ale je to určitě 26. verš. Můžete nalistovat první Korintským a kdo nejedete 26. verš tam, kde jsme, tak
23:26můžete doplnit. Pavel říká:„Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal. Není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných. Asi to bude první kapitola, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré. A co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné. A co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh.
23:51Vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. Pavel říká pyšným Korintským:Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal? Podívejte se na sebe, rozhlédněte se kolem sebe, podívejte se dozádu. Podívejte se dopředu a Pavel říká Korintským: „Řekněte mi, z jakých řad vás Bůh povolal. Není mezi vámi mnoho moudrých
24:16podle těla. Není mezi vámi mnoho mocných a není mezi vámi ani mnoho urozených." A to je stejné v Korintu, to je stejné v Římě. Jestli se nepletu, ani mezi námi není mnoho těch, kteří by měli modrou krev. To, co je u světa bláznivé, ty chudé a slabé a bezvýznamné, si Bůh povolal, aby usvědčil svět z jeho bláznivé moudrosti. 28. verš. To, co je u světa
24:44neurozené a méněcenné. Proč? Protože to není o tom, že my jsme velkými a my jsme důležitými, ale o tom, že Bůh je tak majestátní, že si dokáže použít obyčejné lidi, jako jsme my, ke svojí slávě. Pán Bůh zachraňuje především zneubrozených. Věděli jste to? Když se podíváte do prvního listu Korintským, když se podíváte do našich řad, pán Bůh v první
25:09řadě zachraňuje z těch, kteří nejsou bohatí a kteří nejsou urození. Může Bůh zachránit podnikatele? Stopr zachraňuje pánbůh lidi, kteří mají nějaké výsadní postavení? Určitě. Podívejte se na samotného apoštola Pavla. Ale běžně většinou Bůh zachraňuje ty, kteří jsou odpadem světa nebo kteří jsou světem vnímáni jako odpad. A protož jsme
25:33blázni, pokaď usilujeme o to jít za bohatými a evangelizovat bohaté, když pánbůh nám přivádí obyčejné lidi, kteří jsou na tom stejně, jako jsme na tom byli my. A i třetí část 16. verše je zaměřena na boj s píchou. Apoštol Pavel ví, jak budou Římané, křesťané v Římě reagovat a tak to další, co říká, je nebuďte
26:04moudří podle sebe. Třetí charakter křesťanova života, to jak mají křesťané žít, když jsou nyní v Boží rodině, je nebýt moudrým sám podle sebe. Je to jako kdyby Pavel říkal římským křesťanům, nesouhlasíte s věcmi, které vám píšu? A myslíte si, že je lepší, když se snažíte ohromit bohaté, když děláte rozdíly mezi lidmi, když
26:31chcete být středem pozornosti, opravdu si myslíte, že že to je lepší cesta, že to je zbožnější cesta. Myslíte si, že je lépe to udělat jinak než já, který je poslán Ježíšem Kristem, já, který je unášen Duchem svatým, vám vám píšu. Je vaše moudrost. Je vaše přesvědčení, je vaše poznání založeno na písmu nebo vašem vlastním
26:54úsudku? A takde Pavel říká římským:por na to, abyste nevěděli všechno nejlépe. Tady co říká Bůh a dejte pozor na to, abyste nebyli chytřejší než Bůh. Nebuďte moudří sami podle sebe. Pozor na to, abyste nebyli těmi, kteří nepotřebují v ničem pořadit, poradit. A tady co říká Boží slovo? Ó, dobrý. Já vím, co říká Boží
27:16slovo. Můžeš jít do dům dál. Dejte pozor na to, abyste ve své vlastní moudrosti se nestali těmi, kteří nepotřebují moudrost písma. Nedělejte věci po svém. Každý z nás, včetně mě, potřebujeme pomoc bratří a sester. Každý z nás potřebujeme pomoc Božího slova. Každý z nás potřebujeme pomoc Ducha svatého. A když nám Boží slovo říká věci, které se
27:45nám nelíbí a které jsou pro nás těžko stravitelné, tak naše reakce nemá být, my máme svou moudrost, my půjdeme svou cestou, ale naše reakce má být: "Pane Bože, dej nám víc síly, abychom jednali na základě tvé moudrosti." A Pavel velice rychle přechází do 17. verše. Jestli to nebylo těžké do tohoto momentu, tak to bude těžké od tohoto
28:07momentu, kde začtvrté říká, že další charakteristikou křesťanského života je, že my jako křesťané po vzoru Pána Ježíše Krista neodplácíme zlým za zlé. A čím je to znásobeno, kde ta situace ještě zde v Římanech graduje, je, že to odplácení zlým za zlé se týká římských nepřátelů.
28:39Jak máme jednat s našimi nepřáteli, že to je ten kontext, který potom vidíme až do zbytku kapitoly. Jak máme jednat vůči našim nepřátelům? OK. Mojí manželce bych neoplatil zlé za zlé. Mým dětem bych neodplatil zlým za zlé. Někomu bohatému, kdo kdo dává hodně do sbírky, bych neoplatil zlým za zlé. Ale lidé, kteří mě pronásledují, lidé,
28:57kteří mi ubližují, lidé, kteří mi nadávají. Apoštol Pavel říká v 17. verši, nikomu, nikomu, nikde, nikdy neodplácejte zlým za zle. A my už jsme viděli ve 14. verši. Jaká má být naše reakce, když někdo nás pronásleduje, že ve 14. verši Pavel už řekl: "Dobrořečte těm, kteří vás pronásled, když vám jde někdo po krku,
29:25když vám někdo koná zlé, modlete se za ně. Přejte jim to nejlepší, Bože, zachraň je. Tohlecto je jak jedna i nevěřící. Samozřejmě, že mě pronásledují temnota, nenávidí světlo. Bože, smiluj se nad nimi. Dej jim věčný život. Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují. Dobrořečte a nezlořečte. A není, když vám udělají něco zlého,
29:47když když to není jenom o tom, že chtějí dělat něco zlého a pronásledují vás, ale ale chytli vás a dostihli vás a skutečně vám něco zlého udělali. Boží slovo nám říká: "Nikomu neodplácejte zlým za zlé." To je vůči našim nepřátelům. Ale pokaď Pavel říká někomu, potom to znamená i někomu v naší rodině, i někomu
30:11mezi našimi příbuznými, nikomu v našem shromáždění. A možná jedna z věcí, která vás napadá, je ty nevíš, co mi udělal. Kdyby jsi tam byl a kdyby ji byl se mnou a viděl jsi, jak se ke mně choval, tak by ji mi tolecto vůbec neříkal. A máte pravdu. Já nevím, co vám kdo udělal. Pán Bůh ví. Pán Bůh říká: "Nikomu neodplácejte zlým
30:35za zle. A vás možná napadne, ty ale nevíš, jak je to těžké. Máte pravdu. Já nevím, jak je to těžké. Já nejsem ve vaší situaci, vy nejste v mé. Ale pán Bůh ví, jak je to těžké. Pán Bůh v Pánu Ježíši Kristu prošel daleko většími utrpeními a daleko větším bezprávím, než my všichni dohromady. A Bůh, který vidí srdce, Bůh, který má každou situaci
31:01ve své ruce, Bůh, který ví, jak náročnými situacemi procházíme, říká: "Nikomu nikdy a nikde neodplácejte zlým za zlé." To samozřejmě neznamená, že pokaž jste v nějaké těžké situaci, kde kde vás někdo zneužívá nebo vás někdo bije, že tam musíte zůstat a jenom neodplácet zlým za zlé, to vůbec ne. Boží slovo říká, kdy
31:26se děje nějaké bezspráví, to je proč nám Pán Bůh dává autority, ať už je to policie, ať už je to, ať už je to stát. To neznamená zůstávat v nebezpečné situaci, ale znamená to, že zlé jednání neodplácíte dalším zlým jednáním. Možná je dobré se v tenhleten moment zamyslet na to, proč nad tím, proč neodplácet. My čteme Boží slovo, něco je nám tam
31:52řečeno a někdy jsme jako malé děti, že? Proč? Proč pán Bůh má všechny rád? Proč nám chce království své dát? Že je taková dětská písnička. Proč? Proč? Proč? Někdo to znáte, kdo jste vyrůstali v baptistických sborech. Proč neodplác se zlím za zlé? Možná kdybychom věděli proč, tak by nám to pomohlo v tom, abychom abychom tak žili.
32:16A jeden z důvodů, proč neodplácet zlým za zlé, je, že nikdo z vás, včetně mě, nejste schopnými odplatit spravedlivě. Udělejte si malý test. Přemýšlejte o tom, kdy vám někdo udělal něco zlého. Přemýšlejte o tom, jaká byla vaše první reakce. Kdybychom dali nějaký hypotetický příklad, někdo vám poškrábal auto. Já by jsem si tipnul, vaše reakce dost
32:46možná nebyla. Tak jo, vemu si pravítko, musím změřit, jak dlouhá ta ten škrábanec byl, jak byl hluboký. Vím, kdo mi to udělal a teďkon s pravítkem jdu a udělám mu přesně stejnou rýhu na tom autě, že pokaď jste tělesními jako já, někdo vám poškrábal auto, aby jste si řekli, až ho chytím, tak mu propíchám gumy, rozbiju mu všechny skla, který tam
33:04mají, urvu mu zrcátka. A ještě mu tam dám nějaký granát zespoda. Proč? Aby se naučil, že moje auto takhle se s mým autem nejedná. A vy se smějete jenom kvůli tomu, že víte, že jste na tom úplně stejně jako já. Vy ani já nejsme schopnými spravedlivě odplatit. To je proč pán Bůh v Exodu ve 21. kapitole Exodus 21:23 až 25 říká, když
33:36když někdo zřeší, když někdo udělá něco zlého, bude život za život, bude oko za oko, bude zub zub, ruka za ruku, noha za nohu, spálenina za spálenina, spáleninu modřina za modřinu a šrám za šrám. Ten důvod, proč pán Bůh ustanovil tenhleten zákon, je, aby pomohl lidem v tom, aby ten nebo aby pánbůh pomohl lidem zabránit v tom, aby trest překročil
34:03závažnost trestného činu. Ten důvod, proč pán Bůh říká oko za oko, zub za zub, šrám za šrám, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu je, protože my všichni i v době Pána, e, i v době Mojžíše máme tendenci dávat daleko víc, daleko větší od odplatu, než než než jakou si ten člověk zaslouží. Nejsme schopni odplácet spravedlivě, že
34:28někdo vám omylem rozlije mlíko a vyhne trest smrti. Kde, kde je elektrický křeslo? Tohle se nedělá. Jak sis to dovolil mi rozdílít mlíko. A proto Bůh nás musí vyjíst a říkat život za život, oko za oko, zub za zub. Proč neodplácet? Protože nejsme schopni spravedlivé odplaty. A to je důvod, proč my musíme nechat odplatu na Pánu Bohu, který je
34:52tím jediným spravedlivým a který je tím jediným, kdo dokáže odplatit spravedlivě. To je to, co vidíme v 19. verši v Římanům 12. kapitole. Nemstěte se sami milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: "Mně patří pomsta, já odplatím, pravý pán." A tak je dobré, je nádherné, je je uvolňující, je osvobozující, možná je
35:16lepší slovo nechat odplatu na Pánu Bohu, že? Panebože, ty všechno víš, ty znáš motivy, ty víš, co ten člověk udělal a ty mu odplatíš spravedlivě. Já to můžu nechat na tobě. To není mojí zodpovědností. Všimněte si, že ta zodpovědnost, kterou má pán Bůh, je, aby soudil, aby odplácel, aby to udělal spravedlivě. Ale všimněte si také, jaká je vaše
35:40zodpovědnost. Nejenom to, co je zodpovědností Boží, ale co je vaší zodpovědností, když vám někdo koná něco zlého. Ať už je to soused, ať už je to člověk v rodině, ať už je to člověk ve shromáždění. Pavel pokračuje zpátky v 17. verši a říká: "Předevšemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Nikomu neodplácejte zlým za zle.
36:07Odplatu nechte v Božích rukou. To je jeho zodpovědnost. Ale když vám někdo dělá něco zlého, jak na to máte reagovat? Máte mít na mysli ušlechtilé věci. Jinak řečeno, ty ušlechtělé věci jsou konejte to, co je dobré. Konejte to, co je správné. Nemějte to jenom na mysli, ale mějte to na mysli za účelem toho, že tak chcete jednat. Tak k čemu nás apoštol
36:33Pavel vede, když jsme pronásledování a když nám někdo koná zlo. A ta následující otázka je, co jsou ušlechtělé věci, které mám mít na mysli za účelem toho, abych je potom konal. A apoštol Pavel říká:„Jsem rád, že se ptáte, protože já vám na to rád odpovím." Apoštol Pavel pokračuje a nyní nám ukáže několik příkladů těch
36:55ušlechtilých věcí. od 18. verše. A první, kterou zmiňuje v 18. verši je, abyste usilovali o pokoj. Neodpláceli zlým za zle, ale usilovali o pokoj. Je li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi i s těmi, kteří vás pronásledují, i s těmi, kteří vám konají zlo. Je li to možno? Pokud to záleží na vás, mějte pokoj se
37:22všemi lidmi a všimněte si, čím začíná naše věta. Je li možno? A ta ten důvod, proč to zde apoštol Pavel dává, je proto, aby nám připomněl, že v padlém světě, co to vždy možné nebude. K tomu, aby byl pokoj mezi lidmi, je potřeba, aby obě strany byly ochotné do toho pokoje vstoupit. Pravděpodobně i ve vašem životě jsou
37:49místa, kde jste usilovali o pokoj a snažili jste se a měli jste nataženou ruku milosti a byli jste připravený mi odpustit a a nebylo možné sjednat pokoj, protože druhá strana pokoj mít nechtěla. Je li možno? Pavel dodává: Pokud záleží na vás, jinými slovy nás vede k tomu, že my jsme zodpovědnými pouze za naši stranu, že? Druhá strana je zodpovědná za ní. Druhá
38:14strana je zodpovědná za to jako na jedna chvála Pánu Bohu za to, že jsme zodpovědnými pouze za nás. Ale pokavať to jde, je li to možné? Pokaď to záleží na nás, ta naše mysl, naše srdce, postoj našich životů má být: "Mějte pokoj se všemi lidmi." To je to, co má charakterizovat nás jako Boží děti. My máme být činitelé pokoje, ne
38:39činitelé válek. My máme být činitelé pokoje, ne činitelé sporu. My máme být lidmi, kteří činí pokoj, ne rozkoly. A pán Ježíš v páté kapitole v devátém verši v tom svém slavném nejznámějším kázání nahoře říká Matouš 5:9: "Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syn syny. Vy a já všichni, každý člověk, který je
39:04v Boží rodině, má být činitelem pokoje. Naší úlohou, naší rolí, naším posláním je činit pokoj. A blahoslavení jsou ti, kteří tak dělají. A znova ta otázka, která je s tím spojená, je nejenom, co máme dělat, ale jak to máme dělat, že? To je dobré kazateli. Řekl jsi nám, co máme dělat. Řekl jsi nám, co Boží slovo chce, ale
39:32ale možná pomož nám přemýšletel o tom, jak to bude vypadat prakticky v našem každodenním životě. A tady je několik věcí, které my už jsme prošli a které, které které jsou součástí toho činění pokoje, které my už jsme prošli v Římanům ve 12. kapitole, tak jak jsme se soustředili v posledních týdnech na rysy křesťanského života. Tady několik věcí,
39:54které jsme viděli v našem textu a nebo které jsme rozebírali a tak formou připomenutí tady je, jak vy a já můžeme dnes a zítra a v příštích dnech a týdnech usilovat o pokoj. První věc a vy určitě přijdete na spoustu dalších je tím, že odkládáme píchu a oblékáme pokoru. To je to, co Pavel zmiňoval v 16. verši, který, kterým jsme dnes začli
40:17naše kázání. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Tam, kde je pích, tam nebude žádný pokoj. Tam, kde je píchá, tak já mám nárok, já si zasloužím, já chci, vy jste mě ublížili. Ale tam, kde my s Boží milosti sestupujeme dolů a necháváme Krista, aby byl na trůnu a my jsme u jeho nohou, tam kde s Boží milostí jsme pokornými, tam
40:42může začít práce na pokoji. Jak u silovat o pokoj? Za druhé tím, že si vzájemně odpouštíme. I o tom jsme mluvili v průběhu uplynulých týdnů. Marek 11. kapitola 25. verš. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte. Máte-li proti někomu něco, aby vám i váš otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení. Víte, pokať nejste ochotný mi odpustit a
41:11pokaď neodpouštíte, potom nemůžete mít pokoj se všemi lidmi. K tomu, aby byl pokoj, musíte z Boží milosti být ochotnými odpustit. Nemít dlouhé seznamy provinění ostatních. Nemít dlouhý seznam toho, kde vám kdo ublížil, ale tak, jak lidé prosí o odpuštění, tak jim odpouštět. A tam, kde lidé o odpuštění neprosí, tam si u
41:32Pána Boha vyprosit, aby vám dal, že nebude kořen hořkosti ve vašem životě. ale že jste připravený mi odpustit, tak jako pán Bůh v Kristu Ježíši odpustil vám. Hebrejům 12. kapitola 15. verš. Dějte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. Odpouštějte
42:01a skrze to vynímejte cokoliv, co by mohlo vést k hořkosti. Jak usilovat o pokoj? Za třetí, my usilujeme o pokoj tím, že řešíme věci rychle a řešíme je svižně. A i o tom jsme mluvili zde z této kazatelny v uplynulých týdnech a měsících. My chceme řešit věci rychle. Chceme je řešit svěžně proto, aby mohlo být rychle odpuštěno. Proto, aby rychle mohly být
42:29věci dány pořádku. Mluvili jsme o Matouši 18. kapitole, 15. verši. Mluvili jsme o Matouši páté kapitole, 23. verši. Jak usilovat o pokoj? My usilujeme o pokoj tím, že nenecháme zapadat slunce nad naším hněvem, když neopouštíte, když nejdete za člověkem, abyste dali věci do pořádku. Co se dlouhodobě stane? Bude vaše srdce měkší nebo bude vaše srdce tvrdší? Je
42:59tam větší šance proto, že dáte prostor ďáblu? Je tam větší šance proto, že dáte prostor kořenu hořkosti nebo menší? A tady co nám říká list efeským, tak jak jsme o tom mluvili ve čtvrté kapitole 26. až 27. verši. Hněvejte se a nehřešte slunce, ať nezapadá nad vaším hněvem. Neredávejte místo ďáblu. My máme usilovat o pokoj a ptáme se
43:22otázku, jak usilovat o pokoj. Jedna z dalších věcí, jak usiloveme o pokoj, je tím, že následujeme Kristu v příklad a pokládáme ostatní za důležitější než sebe. I to je součástí našeho úsilí o pokoj. Pamatujete na to, co apoštol Pavel píše v listu Filipským ve druhé kapitole prvním až v pátém verši. Jeli tedy nějaké povzbuzení v Kristu, ji
43:45nějaké potěšení lásky, jeli nějaké společenství ducha, jeli nějaký soucit a slitování. Naplňte mou radost, říká Pavel, a smýšlejte stejně. Mějte stejnou lásku. Buďte jedné duše jednoho smýšlení. Nic nedělejte ze soupeření ani ze šitnosti, nýbrž pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním
44:07zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých. Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. A proč přišel Kristus? Proč se Kristus ponížil? Proč Kristus neměl na mysli jen své věci, své vlastní věci, své vlastní zájmy? Proč pán Ježíš přišel proto, aby sjednal pokoj? pokoj mezi Bohem Otcem a námi hříšníky. A k tomu, aby tento pokoj
44:32byl sjednán, tak se někdo musel pokořit. A protože vy a já ve své tělesnosti, ve své naprosté zkaženosti, bychom nebyli ani za miliardu let ochotnými udělat jenom jeden jediný ústupek, proto musel přijít syn Boží. Protože vy a já bychom nikdy neustoupili, protože vy a já sami ze své síly bychom se nikdy nepokořili ani o jeden centimetr.
44:57A proto, aby byl sjednán pokoj a mír mezi Bohem a námi hříšníky, proto se Bůh pokořil, proto Bůh přišel, proto Bůh v Kristu Ježíši opustil nebe, ve kterém byl od věčné minulosti ten nestvořený stvořitel všeho. Apoštol Pavel nám říká v listu Filipským ve druhé kapitole, že to má být naše smýšlení, že pokaď máme usilovat o
45:19pokoj, tak to jde v ruku v ruce s tím, že usilujeme o pokoru. Pokoj a pokora jdou v ruku v ruce. My také usilujeme o pokoj tím, jak spolu mluvíme. Přístoví 15. kapitola, první verš. Vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv. Když jste uprostřed nějaké války, když jste uprostřed nějakého konfliktu, když jste
45:48uprostřed toho, že se hádáte nebo že je nakročeno k nějaké hádce, je nakročeno k nějaké válce tímto způsobem, Boží slovo nám dává velice praktickou radu, jak i v tom sjednat pokoj. Chceš to eskalovat? Jednej stejně, že? Ty smrade, ty smrade, ty šmejde, ty dvakrát větší šmejde. Ty jsi udělal tady to ty udělal támhleto.
46:13Boží slovo říká, jak můžete jednat, jak můžete do pokoj. Vlídná odpověď odvrací zlobu. Vlídná odpověď přináší mír. To není něco, co máme dělat jenom na venek, nejenom říct s úsměvem a sšklevkem, mám tě rád a já budu lepší než ty. Ale, ale v našem srdci máme skutečně toužit po pokoji. V našem srdci, když se
46:40pokoříme, tak to je ta vlídná odpověď, kterou dáme, která neeskaluje tu bitvu, která je na hranicích našeho království, ale která jí deeskaluje, která ji snižuje. Jakub první kapitola 20. verš. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. že my se někdy hněváme a říkáme si, jo, teďkon když já prostě se budu hněvat a
47:02budu tady útočit a a vykonám tuhlectu válku svým slovem, tak sjednám spravedlnost a Boží slovo říká: "Zastav tvým hněvem žádný pokoj nesjednáš." A ke všem těmto věcem my potřebujeme prosit Pána Boha, aby nám pomáhal. To není naše první reakce. To není to není to první, co bychom udělali. Tak jak zápasíme s naší tělesností, my
47:27potřebujeme prosit Pána Boha: "Bože, dávej nám sílu v těch nejrůznějších místech jednat na základě Ducha svatého." Co jsou ty šlechetné věci, které máme mít na mysli? Ty ušlechtilé věci, které máme mít na mysli. My jsme viděli, že máme usilovat o pokoj. Jenom ještě velice rychle, abychom dokončili tuto pasáž. Za druhé, my také vidíme, že
47:54další ušlechtilou věcí je, že se sami nemstíme, že neodplácíme zlým za zlým, zlým za zlé. To už jsme prošli v 17. verši. A tou další šlechetnou, ušlechtilou věcí, kterou nám dává apoštol Pavel na závěr téhleté kapitoly, je, že místo toho, abychom odpláceli zlým za zlé, tak máme odplácet dobrém dobrým za zlo. Všimněte si ve 20. až 21.
48:19verši. Ale jestliže má tvůj nepřítel hlad, raduj se, přejmu to, ukaž mu takhle šunčičku a potom jí zblajzni. A ještě si dej tejden vo hladu, ono ti to rojde a pak přilezeš po kolenou a budeš prosit o odpuštění, ne? Apoštol Pavel říká:„Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst a máli žízeň. Dávej mu pít. Když to budeš činit, nasypeš
48:45žavé uhlí na jeho hlavu. Ten tvůj dobrý skutek, který děláš Boží slávě, z Boží síly, snad přinese pokání do jeho života. Snad ta dobrota, kterou on uvidí ve tvém životě, nejenom skrze slova, ale i skrze ty praktické skutky, přinese něco, co ho bude pálit v jeho svědomí a bude činit pokání. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej
49:12zlo dobrem. A pán Ježíš to vyjádřil úplně stejně v Lukášovi v šesté kapitole 27. verši. Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají. Modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou. A tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.
49:33Vidíte, apoštol Pavel i i pán Ježíš Kristus říkají úplně to stejné. Tady je, co máte dělat se svými nepřáteli. Máte jim žehnat, máte se za ně modlit, máte jim prokazovat dobro a zbytek nechat Boží rukou. A pán Ježíš ještě v Lukášovi šesté kapitole 32. a 33. verši varuje: "Jestliže milujete ty, kteří milují vás,
49:57Pán Ježíš říká:„Dávejte dobrý pozor. Jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu, i hříšníci dělají totéž. Jinými slovy, Pán Ježíš říká svým následovníkům a vám a mně, pokaž se
50:19dobře chováte k těm, kteří se dobře chovají k vám, tak na tom není nic nadpřirozeného. Jste úplně stejnými jako zbytek světa. Každej člověk ve světě, když mu někdo udělá něco dobrého, tak chce udělat něco dobrého zpátky. Každý člověk se takhle chová. K tomu nepotřebujete mít Ducha svatého. Nenechte se opít rohlíkem tím, že žijete
50:40jako křesťané, když se dobře chováte k těm, kteří se dobře chovají k vám. To, k čemu jsme voláni, to, kde přichází naše nebeská odměna, je, když z Boží síly, pro Boží slávu my jednáme dobrým způsobem i s těmi, kteří jednají zle vůči nám. To naše znovuzrození není vidět v tom, kdy jste hodnými na bohaté, kdy jste
51:07hodnými a milými na na důležité a na slavné a a na ty, kteří vám mají co nabídnout. Naše spasení je vidět v tom, když jsme vlídnými i k těm, kteří nám nemají co nabídnout. Když usilujeme o pokoj s každým člověkem, když neděláme rozdíl mezi lidmi. A tak ať pán Bůh vám pomůže v tom, abychom nebyli, abyste nebyli stejně jako já pouze posluchači jeho
51:34slova, ale abychom i na základě jeho slova žili. Yeah.