Tři charakteristiky nevděčnosti | Díkuvzdání 2025
Biblické texty v kázání
Lukáš 17Římanům 11. Tesalonickým 51. Timoteovi 6
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Lukáš 17, verš 11. Tam čteme o této situaci, která se stala v Ježíšově životě při jeho pozemské službě. A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samarskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním 10 malomocných mužů, kteří zůstali stát odpodál a hlasitě volali.
0:35Hlasitě, hlasitě zvolali: "Ježíš, mistře, smiluj se nad námi." Když je uviděl, řekl jim:„Jděte a ukažte se k něžím." A stalo se, když odcházeli, že byli očištění. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha. padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu a byl to samořan. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno
1:0410? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu kromě tohoto cizince a řekl mu:„Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." Budeme se modlit. Otče, Bože náš nebeský, tak tě slavíme a chválíme za tento text Božího slova. Děkujeme ti za to, že jsi nám i zaznamenal, že můžeme v něm sledovat e
1:36dvě skupiny lidí v tomto světě a dvě skupiny lidí, které se také, Pane Ježíši, nacházely kolem tebe. To jsou lidé, kteří přijímali eh věci bez vděčnosti a lidé, kteří přijímali s vděčností a v jejich životě to přinášelo další požehnání. Pane Bože, prosíme tě za to, aby si k nám skrze tvoje slovo dnes ráno mluvil.
2:00Prosíme tě za to, aby nás povzbuzoval. Prosíme tě za to, aby j otvírel naše srdce, abychom mohli hlouběji chápat a rozumět tomu, co máme v tobě, co máme v životě. A jak obrovský důvod máme k tomu, abychom byli těmi nejvděčnějšími lidmi na planetě. Pane Bože, moc tě prosím za to, aby si také jednal s těmi, kteří na tomto místě
2:26jsou a neznají tě. Prosím za to, aby otevřel jejich srdce pro evangelium, aby ji je zachránil a aby dneska, aby byl ten dnešní den začátkem jejich vděčnosti, jejich vděčného života, jejich chval. a jejich uctívání Stvořitele a jejich spasitele. Za to tě prosíme, Pane Bože, ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Prosím, posaďme se.
3:04Po téměř 400 letech se Izrael konečně dočkal. Po 400 letém otroctví přichází ta ona velká a klíčová a zásadní noc v životě izraelského lidu. Jsou konečně vysvobozeni z toho otroctví, ve kterém byli v Egyptě. A z toho otroctví útlaku jsou konečně vysvobozeni Boží mocnou rukou. A nyní vychází několik milionů lidí z egyptského zajetí. naprosto
3:35zásadní den, výjimečná noc a klíčová událost pro celou následující historii Božího lidu Izraele. A možná, že si vzpomínáte, bezesporu tato událost vám není cizí, ale možná, že si také vzpomínáte, že pán Bůh proto, aby si Izrael vděčně připomínal tuto velkou noc, aby na to vděčně vzpomínal, tak ustanovil večeři. ustanovil večeři
4:02Pesach, kterou známe jako jako židovské Velikonoce. E, dokonce, aby Izrael pamatoval na tuto Velkou noc a na tento klíčový den, tak pán Ježíš, nebo tedy pán Bůh jim ustanovil e několik vlastně obětí díků. Nalezáme je v knize Levitikusa, v celém Starém zákoně v Pentateuchu. Jednoduše Izrael měl určité svátky, ustanovení, oběti, kterém se říkaly oběti díků, aby
4:30si připomínali, jak mají být vděční, aby si připomínali e tuto událost, která v jejich životě a v jejich historii byla tak klíčová. Ale zdá se, že vděčnost Izraele netrvala příliš dlouho, že ano? Hned při první příležitosti si Izrael Mojžíši stěžoval, že o tom je o tom je celá kniha Numery. Neuvědomoval si hodnotu toho, co od Boha
4:57přijal a to vlastně, co nyní od Boha má nové možnosti, novou situaci, nové požehnání, které pán Bůh nyní Izraeli dává a svěřuje. A tak si začali stěžovat na poměrně malicherné věci, že nemají cibuli a že nemají česnek a že nemají maso, že nemají ty jistoty života i za cenu otroctví, které vlastně v Egyptě zažívali. Nyní tyto věci jim scházely a
5:23bylo jim úplně jedno, že 400 let trpěli pod područím Egypta a otroctví. Jenom můžeme říct prus žvance a trošičku bezpečí. Jejich nevděčnost, můžeme říct společně s nevírou Izraele, to také tam vidíme, tvořila, můžeme říct, smrtonosnou kombinaci v jejich životě a to doslova. Pokud bychom pročítali Pentateuk, tak bychom zjistili, že Bůh Izrael potom
5:53nechat nechal chodit po poušti dalších 40 let. Cesta, která trvala nejvyše několik týdnů, jim trvala 40 let, než ta nevěřící a nevděčná generace vymřela. Potom teprve byl Izrael připraven vstoupit do zaslíbené země. Až teprve tehdy, když se naučil důležitou lekci o vděčnosti mimo jiné. A podobnou nevděčnost a nespokojenost
6:20vidíme i v dnešní době, že ano? jak v křesťanském prostředí, tak také ale ve světě, ve kterém ve kterém žijeme. Nevím, jak vážně brát sociologické průzkumy, ale podle některých jsou Češi e ty nejméně spokojení lidé na světě. Není divu, že vlastně právě v České republice, že vidíme tolik nevíry. Eh, Česko je také jedna z
6:46nejateističějších nebo můžeme říct antikřesťanských zemí. velmi sekulární, velmi materialistická a velmi vlastně chladná vůči biblickému křesťanství. Možná, že to má nějakou spojitost. Nevíra vždycky působí nevděk nebo obráceně. Můžeme říct, tam kde je nevíra, tak vždycky bude i nevděk. Můžeme říct, jsou to takové nerozlučné
7:12sestry. A to vidíme i v Novém zákoně. Nevděk je vyjmenován v seznamu hříchů. v seznamu hříchu padlé nevěřící společnosti, která odmítá Boha. A jeden příklad za všechny. Římanům 1. Znáte tyto verše velmi dobře. Římanům 121. Podívejte se, jak vlastně Pavel komentuje situaci lidstva v tehdejší době. A to je pravda i v dnešní době,
7:35že? Ačkoli poznali Boha, tedy člověk obecně poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ani mu neprojevili co? Vděčnost. Vděčnost. nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. A abychom věděli, jak je pro Boha nevděčnost nepřijatelná, e, vyjmenovává jí také Pavel e jako jeden z hříchů upadající společnosti.
8:04Také dále ve druhé Timoteovi, druhá Timotova 3:1, druhá Timotova 3:1, tam čteme eh tento text. Pavel píše Timoteovi a říká toto věst Timoteji, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Proč asi mimo jiné lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubivý, domýšlivý, rouhavý, rodičů neposlušný děti, nevděční. Nevděční v seznamu všech těchto neřestí
8:32a hříchů a úpadků společnosti Pavel uvádí nevděčnost. taková jakoby malicherná věc pro nás někdy v životě, že taková věc, které si příliš moc nevšímáme. Nevšímáme si ji v životěch našich bratří, našich sester, našich dětí, našich rodičů. Moc si ji nevšímáme, ale přitom pro Pavla je to klíčová věc, která vlastně
8:52charakterizuje úpadek společnosti. Nevděčný, nesvatí, bezcitní, nesmířlivý, pomlouvační, nevázaní, hrubý, nepřáteliští k dobrému, zrádní, lehkomyslní nadutí a teďkon znovu končí milující rozkoš spíše než milující Boha. Vidíme tedy, že nevděk stojí na začátku, ale také i potom nás provází a je také příznakem pádu jak Božího lidu Izraele,
9:23tak také každé společnosti, která Boha odmítá. Je to je to něco, co je vlastně jaksi součástí, integrálně součástí padlého srdce člověka, který odmítá Boha a který v nevíře vlastně odmítá. A samozřejmě, jak jsme viděli, s případem nevděčnosti, se také setkáváme v našem textu, který pojednává o 10 uzdravených z malomocenství. Naučíme se
9:52zde několik, konkrétně tři lekce, takové, takové příznaky nebo můžeme říct jevy nevděčnosti. Pojďme hned na tu první. Nevděčnost je orientovaná na dar, místo na dárce. To je to, co vidíme v tomto textu. Za prvé, nevděčnost je orientovaná na dar, místo na dárce. A to je veliký problém v dnešní době. A častokrát je to problém i v našich
10:14životech jako křesťanů, že víte, e, největší nebezpečí není být bez daru. Největší nebezpečí není být bez všech těchto věcí, které tady vidíme a které nám symbolizují vlastně ten dostatek a tu hojnost. Ale největším nebezpečím je mít dary a zapomenout na dárce. To je největší nebezpečí, kterému člověk a každý z nás čelíme neustále a každý den.
10:40Největším nebezpečím je zapomenout na dárce. A to je to, co se stalo a co se sledujeme v našem textu. A to nám ilustruje právě tento první bod, nebo chcete-li první lekce. Nevděčnost je mnohdy výsledkem povrchnosti. Kdybychom se ptali, proč se to tak stalo, proč proč devět lidí nepřišlo, proč přišel pouze jeden člověk za Kristem a devět lidí nepřišlo?
11:03Jednoduchá odpověď a nemáme čas to hloubý rozebírat a uvidíme to. Já si myslím, je povrchnost. Je povrchnost je tedy ta orientace na ten dar. Je orientace na to, co mi kdokoliv může přinést. Ta ta povrchnost nám velí zaměřit se na ten konečný výsledek hrající v náš prospěch. Je to povrchnost, která má za cíl za každou cenu získat to, co si
11:29myslím, že v životě nejvíce potřebuji. To je častokrát základem naší nevděčnosti, povrchnost. A tak to bylo i s těmi 10, respektive devíti malomocnými. Jejich prachprostá a obyčejná povrchnost. Když byl pán Ježíš na cestě do Jeruzaleme, jak čteme v našem textu, kde měl být za nedlouho popraven, mimochodem, tak se tedy stalo v jedné z vesnic,
11:55kterou procházel, že potkává 10 malomocných. Mimochodem, eh, před událostí uzdravení 10 malomocných, eh, tedy mezi 10. a 11. tou kapitolou, tak tam bychom mohli zařadit události z Janova evangelia 11. kapitole, e, kde pán Ježíš vlastně křísí Lazara. Tak, abychom jenom měli jaksi, e, ponětí, kde zhruba se nacházíme nyní ve službě Pána
12:21Ježíše Krista. A když tedy pán prochází na pomeziří a Galileje, vešel do do vesnice, kde 10 malomocných na něho volá a prosí a křičí: "Smiluj se nad námi." Nesměli se k němu totiž přiblížit, ale volali, aby se nad nimi smiloval a aby je tedy uzdravil. Možná, že slyšeli, že vzkřísil Lazara. už bezespolu o tom slyšeli. Zcela jistě
12:48se jim doneslo, kolik lidí už uzdravil a z kolika lidí vyhnal démony. To všechno beze sporu věděli. Jinak by na něho nevolali a jak by na něho nekřičeli: "Smiluj se nad námi." A proto tuší, že tedy pán Ježíš je nyní v tuto chvíli jejich jediná naděje na uzdravení. Kdoví, možná, že už vyzkoušeli různé věci, různé recepty,
13:12různé čáry máry, různé vyhaněče démonů, duchů a tak dále a nyní mají pocit, že Ježíš je jejich poslední naděje. Malomocenství byla opravdu velmi ošklivá a neléčitelná nemoc. Postižení lidé byli vyloučení ze společnosti. Nebylo jim mnohdy pomoci opravdu. Nesměli se ostatním lidem přibližovat. Byli to opravdu zoufalí, opuštění a
13:41osamocení lidé. Není divu, že volali a není divu, že možná ve svém životě zkoušeli ledascos. A tady pověst o Pánu Ježíši, která se dostala nyní i jím, pro ně je byla příslibem, příslibem nového života, možná nového začátku, nových věcí, smysluplného života. Života mimo vyloučení, života v určité osobní cti, života se
14:09svými rodinami opět a blízkými. Musíme chápat tu situaci těchto lidí. Ona byla opravdu velmi, velmi zoufalá. A tak volají a prosí, aby Ježíš uzdravil. Hlasitě. V textu čteme, že hlasitě volali. Ne tak jako šeptali, ne tak jako nenápadně, ne tak mimochodem, ale hlas siě volali. Ježíši, mistře, smiluj se. Smiluj se nad námi.
14:36Pán se tedy k nim otáčí a pošle je ke kněžím. pošli je, to je zajímavá situace, pošle je ke kněžím do chrámu, což pro ně fakticky znamenalo vyslyšení prosby, protože většina z těchto lidí, pravděpodobně těch devět, co se nevrátilo, byli Židé. Oni chápali, co to znamená. Víme, že ten jeden, co se vrátil v textu potom shledáváme, že to
14:56byl samařan. Takže oni chápali, co to znamená, když pán Ježíš je posílá vlastně ke kněžím. Kněží totiž mohly oficiálně uvést uzdravené malomocné zpět do normálního života. Malomocní těmto slovům překvapivě. Já bych říkal překvapivě, uvidíme dále. Uvěřili. A hned jak se obrátili a šli ke kněžím, tak vlastně v
15:17tu chvíli byli uzdravení. Ale poděkovat se vrátil pouze jeden. Že proč? Jak je to možné? Proč? Když se vám v životě stane tak pozoruhodný zázrak, proč byste nechtěli přijít za tím člověkem a poznat více toho Ježíše, který vás nyní uzdravil a který zásadním způsobem změnil váš život? Proč se vrací pouze jeden člověk? Není
15:42to, není odpověď na tuto otázku povrchnost, uctívání daru vlastně chtít více ten dar, chtít více ten výsledek než dárce. Ano, asi bychom důvodu mohli najít více, ale já jsem přesvědčen, že jeden z nich je ten, že tito lidé dychtili více po tom daru než po dárci. Chtěli to, co on může dát, ale nechtěli jeho, nechtěli
16:05Ježíše, nechtěli tohoto Mesiáše. Lukáš se v našem kontextu totiž snaží ukázat právě na to, jak povrchní a lstiví byli Židé jeho doby, když Ježíš sloužil. odmítli Krista jako Mesiáše, ale toho, který jim může být zdrojem toho, co oni chtěli pro svůj život, tak k tomu se jim Mesiáš hodil. Pokud to měl být politický vůdce, pokud to měl být
16:29někdo, kdo je vysvobodí z područí Říma, pokud to byl někdo, kdo je může uzdravit, tak tehdy je Mesiáš v pořádku, ale jinak ho v životě nechceme. Potom, když už vše vlastně zakusli, tak nyní volají to lidé k Bohu. Eh, jsou ochotni, můžem udělat, můžeme říct udělat cokoliv pro to, aby byli zdraví. Dokonce jsou na chvíli schopni
16:54demonstrovat tito lidé, kteří byli uzdraveni, určitý typ víry. Všimněte si, Ježíš je posílá za kněžími a vidí, vypadá to jakoby nějak už zas už mu věřili, protože tento člověk Ježíš je tedy jejich poslední šance. Slyšeli o něm, že přesvědčivěj uzdravuje lidi všude, kde chodí a proto jsou ochotni udělat cokoliv,
17:16co jim řekne, jen aby je uzdravil. Asi ani přesně neví, kdo tento člověk je. Ale ví, že on je může uzdravit. Zdraví, prosperita, štěstí, to je jejich vidina, to je jejich bůžek, že já tak to vidíme i v současné společnosti, hlavně to zdravíčko. A proto když jim řekne, aby šli ke kněžím, tak víte, je potřeba si uvědomit, nevede
17:43je tam opravdová víra v Krista, nevede je tam opravdová víra v Kristovu moc, ale vidí na jejich zdraví. To je to, co je tam vede. A ve chvíli, kdy jsou očištění, se jejich povrchnost a ta vidina zdraví a ta orientace plně ukazuje, že přece kromě jednoho se nevrátí nikdo z nich, aby poděkoval, aby uctíval Mesiáše. Není to Kristus jako Mesiáš, kterého oni
18:12chtěli. Není to Bůh, koho oni chtěli ve svém životě, ale dary, které on dává. To je velký rozdíl. A taky to sledujme i v dnešní době, že přemýšlí o Bohu a o Kristu jako o nebeském sluhovi, nějakém číšníkovi, jako o někom, kdo nám je povinen dát pro život to, co potřebujeme. Přece přece od toho je Bůh, že jestli je Bůh, jestli je
18:33dobrý, jestli je laskavý, tak je povinen nám dát všechno, co v životě my potřebujeme. A jinak Boha v životě nepotřebujeme. Pokud nám nedá to, co on musí a to, co my potřebujeme, tak takového Boha nechceme. Lidé mu chtějí být vděční. Nechtějí, aby jim mluvil do života, aby se museli přizpůsobovat jeho nárokům na život. Nic
18:52podobného lidé od Boha nechtějí. Jediný legitimní Bůh pro dnešního člověka je takový Bůh, který dává. To je jediný legitimní Bůh. Je to postoj, který říká, až tě, Bože, zase budeme potřebovat, tak si tě zavoláme, teď máš volno. Jediný Ježíš, kterého potřebujeme, je ten, kdo je povinen nám dát zdraví. Zajistí, aby nebyly přírodní katastrofy,
19:20aby nebyly nemoci a nespravedlnost. Jediný Ježíš, kterého potřebujeme, je někdo, kdo by měl zastavit násilí a nespravedlnost ve světě. To je Ježíš, kterého my potřebujeme. A jestliže to neudělá, nejen že takového Boha nebudeme věřit, ale ještě ho obviníme z nečinnosti a nelaskavosti. Protože Bůh, říkají lidé přece, Bůh,
19:45který je schopen udělat ve světě změnu, který je schopen mi dát zdraví a prosperitu a neudělá to, není Bůh hoden naší úcty, našich díků a našeho následování. Je to konzumní, že? Je to konzumní sebestředné vnímání Boha. Ukazuje hloubku lidské píchy, hloubku lidské zaměřenilosti na sebe, na prožitky a na rozkoš. Že my jsme četli v našem textu
20:13předtím, že to jsou lidé, že v poslední době budou lidé, říká Pavel, milující rozkoš spíše než Boha. To je proč lidé chtějí Boha, který jim dá všechny jejich rozkoše v životě. Jestliže takto přemýšlíš, milí příteli, o Bohu. Jestliže máš podobné nároky pro to, abys mohl věřit v Krista. Jestliže čekáš na to, až pro tebe Bůh něco udělá
20:34a potom teprve budeš věřit, mám pro tebe novinu. Jak to víš, že se změníš? Jak to víš, že změníš názor a postoj? Jak víš, že nebudeš chtít více od něho? I kdyby tě uzdravil, pravděpodobně se tvůj postoj nezmění. Ten důvod, proč dneska nevěříš v Boha, není to, protože pro tebe nic nedělá. Podívej se kolem sebe, jak jsme slyšeli ráno. Všechno, co
20:56máš, všechno, co seš, to, že ses dneska probudil, všechno je z Boží milosti. Jakub říká, že veškerý dobrý dar pochází od Boha, od Boha nebeských světel zhůry. Neklam sám sebe. Až ti Bůh dá to, co chceš, nemusí se stát, že uvěříš. A vlastně historie biblická, křesťanská i ta nekřesťanská to dotvrzuje, víš? A i
21:19ten dnešní text. Tito lidé, těch devět lidí, kteří byli uzdraveni, tak v jejich životě se nestalo, že by uvěřili v Krista. Oni se nevrátili, aby Boha poznali. Oni se nevrátili, aby mu vzdávali chválu, aby za ním chodili. Tak jako se to nestalo v životě tisíců lidí, které kteří Ježíše viděli, tisíců lidí, kteří ho následovali, kteří viděli
21:40jeho zázraky, jeho uzdravování, jak křísí mrtvé, jak vyháně z lidí démony. Mnozí se vůbec nezajímali o to, kým Ježíš je a proč toho je schopen. Vlastně jediné, co se stalo, když pán Ježíš vlastně pro lidi dělal dobré věci, je, že lidé víte, co chtěli více. Chtěli více, že? A to si pamatujete například z Janova evangelia.
22:03V Janově evangeliu v šesté kapitole ve verši 25 až 27 v celé té kapitole možná si pamatujete Ježíš vlastně nakrmí několik tisíc lidí, 5 000 lidí a člověk by předpokládal, že lidé začnou přemýšlet, kdo je tenhleten člověk, který je schopen namnožit jídlo, pár ryb a pár chlebů, aby nakrmil 5 000 lidí. A tak všichni se za ním vydávají,
22:29všichni Ježíše hledají. A zdá se jakoby na první pohled je to, že chtějí Ježíše poznat, ale když k němu přijdou, tak Ježíš to okomentuje následujícími slovy. Když ho tedy tito lidé na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabi, kdy ses sem dostal?" A podívejte se, co jim Ježíš odpovídá. Ježíš jim odpověděl: „Ámen, amen pravím vám, ale dáte mne ne
22:54proto, že jste viděli znamení. To nakrmení těch 5000 lidí bylo znamení toho, kým je Ježíš Kristus. A on říká: "Vy mě hledáte ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, níbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá syn člověka, neboť jemu otec Bůh
23:17vtiskl svou pečeť." Jinými slovy, pán Ježíš říká:„Jdete za mnou jenom proto, že jsem rozmožil ty chleby a ryby. Chcete prostě pro mě zase jenom kus žvance. To je všechno, co chcete. Vy nechcete skutečně mě. Vy nechcete to, co vám můžu dát z hlediska těch věčních hodnot. Vy prostě jenom zase chcete další kus žvance. Tak povrchní jste,
23:41tak povrchní jste, bratře a sestry, milí přátelé, musíme si dávat pozor. Nevděčnost může v našem životě naznačovat nezdravou a hříšnou orientaci na sebe. Pokud jsi notoricky nevděčným člověkem, pokud neustála něco, někdo nebo cokoliv není dobré a není dostačující pro tebe, prosím vzkoumej svůj život, vzkoumej svůj vztah s Kristem a vzkoumej to, jak
24:10jsi moc vděčný za to, kým jsi v Kristu jako křesťan. Zda to náhodou pro tebe není dost. Nej, jinými slovy, za to pro tebe náhodou není málo. Naše nevděčnost, víte, také ponižuje Boha a znesvěcuje jej tím, že její snižuje na úroveň pouhého číšníka, který musí doručit vše, co my vždycky chceme. Nevděčnost je navíc živnou půdou pro
24:37mnoho dalších neřestí a hříchů a pádů a špatných postojů a jednání. Je výsledkem necháposti Boha. Víš, Bůh je Bůh. On je Bůh. Jeden ze základních atributů Božích je, že on dělá to, co chce, kdy chce, jak chce a s kým chce a ve svůj správný čas. A jeden z těch 10 uzdravených, když byl uzdraven, tedy neviděl jenom své zdraví,
25:05ale prohlédl a uviděl v Kristu někoho, kdo mu může dát více než jenom zdraví na pár desítek let života. Největší nebezpečí není být bez daru. Největším nebezpečím je mít dary, ale nemít dárce. Největším nebezpečím je mít dary, ale nemít dárce. Naše dary a naše požehnání se nám někdy můžou stát a naší společnosti osudnými. A to nás vede k
25:35další lekci o nevěčnosti. Nevěčnost nás okrádá o věčné o věčný život. To je to je velmi vážná věc. Nevděčnost nás okrádá o věčný život. Za druhé, víte, když byli všichni očištění, tak nevděk většiny a zahladě na dar jim bránila přijmout od Boha to nejdůležitější. A to je dar věčného života. Život věčný.
26:00Jak to víme? No, víme to podle toho, že Pán pouze jednomu z nich říká:„Jdi tvá víra tě uzdravila. Pouze jednomu z nich to říká. Zde je řeč o duchovním uzdravení, ne pouze o fyzickém uzdravení. Uzdravení z této největší nemoci, nemoci hříchu, která na věčnost může uvrhnout nás všechny do pekla. A to je smutná vlastně část tohoto
26:27textu. 10 jich bylo uzdravených, ale pouze jeden spasený. To je rozdíl. 10 uzdravených, ale pouze jeden spasený. pouze jeden uzdravený od té největší nemoci lidstva, hříchu, hříchu, který uvrhá tento svět do záhuby, do konečné ultimátní záhuby a neštěstí hříchu, který z nás dělá otroky svých vlastních nenaplněných tužeb.
26:55A pán Ježíš projevil svou moc, uzdravil je všechny fyzicky a dal jim perspektivu na dalších možná 10, 20 let života. Ale pouze jeden z nich získal věčnou věčnou perspektivu. Byl mu dán věčný život. Jeho uzdravení, Boží skutek pro něho její dovodl k tomu, že se ve svém životě zastavil, že se zamyslel a než aby běžel domů zaslepen svou vidinou zdraví,
27:24vrátil se ke Kristu, k Ježíši, aby ho uctíval a aby mu poděkoval. Padá před něho a chváli Boha a uctívá Krista. Pochopil totiž, kdo Kristus je. Pochopil, že to, co Kristus pro něho udělal, je daleko více než jenom zdravý. Že mu také mimo jiné řekl, kým Kristus je. Pozastavil se a přemýšlel, ale ostatních devět dnehli se domů, nakonec kdo by jim
27:51to také vyčítal. A tím ilustrují to, co jsme četli už na začátku v listu Římanům. Víte, to je to je zajímavé. Podívejte se. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ani mu neprojevili vděčnost. To se přesně stalo. Tito lidé jsou ilustraci tohoto. To se přesně stalo v životech těchto lidí. Poznali Boha. Oni vidí jeho stvoření. V případě těchto lidí oni vidí
28:16jeho moc projevenou přímo v jejich životě. V tu sekundu, v tu minutu. Jsou uzdraveni z malomocenství, ze situace, která z lidského hlediska neměla pro ně žádné řešení. Ale jak potom píše Pavel, nechválili jej, nevrátili se, neprojevili mu vděčnost, i když viděli Boha jednat přímo ve svých životech. To je rozdíl. Ne, že Ježíš jednal životech někoho jinýho, ale
28:41on jednal přímo v jejich životě. Poznali Boha přímo před nimi. Mohli se ho dotknout. Možná, že se jich dotkl Ježíš, nevíme. Vlastně nedotkl, protože to bylo z dálky, ale přesto mu nevzdali vděčnost. A tak, jak píše Pavel, nechválili jej a tak dokazují, odcházejí, pardon, odcházejí sice zdraví, ale přes to ztracení jako předtím.
29:07Nic zásadního se v jejich životě nezměnilo, kromě toho, že jsou zdraví na dalších 10 nebo 15 let. Vděčný postoj nebo chceme také říct určitá všímavost, přemýšlivost jednoho z nich její jej dovedla k poznání Boha. Jeho jeho odměřenost od sebe sama její dovedla ke Spasiteli. Naopak nevděčnost nás nechává tam, kde jsme. Nikam nás neposouvá v životě. Ani
29:34ani ani fyzicky, ani duchovně. Nechává nás tam, kde jsme. Možná zdravé, možná bohaté, možná, že je oblečené, možná slavné a s uznáním lidí, ale bez Boha na světě. bez skutečného života a bez skutečně věčné perspektivy pro život. Chtějí od Boha víc než jenom peníze. Chtějí od Boha víc než jenom zdraví a prosperitu. Pros Boha o život, který
30:05nemá konce. Chtějí od Boha odpuštění, protože to je tvá a naše a moje největší potřeba dneska. Tak jako se nevděk Bohu stává tomuto světu osudným, i pro nás křesťany se nevděk a sebestřednost stává častokrát, jak už jsem zmínil, živnou půdou pro veškeré stěžování si. nespokojenost, nenasytnost, nepovzbuď postoj ostatním lidem,
30:35podrážděnost, protože si neuvědomujeme, že už máme daleko více, než si zasloužíme, že už máme daleko více, než bychom mohli žádat. A smutné je, že se chováme mnohdy jako svět, víte, jako křesťané. Pokud takový, že jsme takovými křesťanskými ateisty, že Boha přijímáme a že ho chválíme a že se cítíme dobře a
30:55že zpíváme dobře a modlíme se dobře jenom tehdy, když je v našich životech všechno tak, jak má být a všechno v pořádku. Když je tam zdraví, prosperita, dům stojí, auto před barákem stojí, peníze přicházejí na účet, tak tehdy je ten moment, kdy máme pocit, že všechno s naším Bohem a všechno v našem křesťanském životě je přesně tak, jak má
31:21být. Smutné je, bratři a sestry, že se chováme jako svět někdy vůči Bohu. Pokud nevidíme žvanec na stole, zdraví baráku, zdraví v baráku, servis v církvi, nevidíme důvod ke vděčnosti častokrát. A to nás vede k dalšímu bodu. Pokud v našich životech není vděčnost, nemůžeme mluvit vlastně ani o skutečném křesťanství, jakoby plném křesťanství,
31:46uctívání a chválení. Nelze mluvit o skutečné víře, křesťanství. Nelze mluvit o skutečném následování Boha, pokud tam není eh návyk vděčnost. Ale vlastně v té chvíli mluvíme o modloslužbě. Nevděčnost. Za třetí nevděčnost nás z nás dělá modloslužebníky. Nevděčnost z nás dělá modloslužebníky. To není jen taková jako, že je tam něco, co tam
32:14chybí. Nevděčnost není něco, co jenom v našem životě jako schází a potřebovali bychom to tam dodat, ne? Nevděčnost je charakterová věc. Nevděčnost je věc, která je hluboký duchovní problém a dělá z nás modloslužebníky. Bez vděčnosti nelze uctívat Boha. Bez vděčnosti nelze uctívat, milí příteli, bratři a sestro, to je zaprvé, co si
32:37musíme zapamatovat. Jinými slovy, bez vděčnosti Bohu jej nelze opravdově ctít. Bez vděčnosti její nelze skutečně oslavit. Jak už zaznělo, když se podíváme na do našeho textu, tak jeden z těch, kteří byli uzdraveni, tak přišel a velkým hlasem, ne soukromě, ne potichu, aby to nikdo neviděl, ne nějak jako, že by si vzal Ježíše stranou Ježíšei, pojď,
33:01abych jel něco říct, ne. On velkým hlasem osloval v Boha, padl na tvář, všichni to vidí k jeho nohám a děkuje mu. Zde to vidíme. Vděčnost, oslava a klanění se Bohu jdou vždycky ruku v ruce. A to jsme viděli v našem v našem úvodním textu také. A víte, je zde ještě jeden důležitý aspekt. V textu se dozvídáme. Lukáš nám totiž říká, že ten
33:28uzdravený člověk, který se vrátil mimo jiné ten jeden, byl samařan. To je velký problém pro Židy. To předpokládá, že ostatní zřejmě, tedy byli Židé, proč by je také vlastně posílal za kněžími? Samozřejné byly eh by asi nešly. Možná to je proč ten samořen nešel. A protože by je ani kněži nepřijali. A Židé se, jak víme, mnohdy nad samařany
33:53povyšovali. E, považovali je za odpadlíky, za bezbožníky, za ty, kteří Boha neuctívali správně a na správném místě. Za ty, kteří nevěří a nemohou věřit správně, za ty, které by Bůh nikdy přece nepřijal. Samařan, to je takový odpad. Ale víte co? Přesto je to samařan, který se vrací a dává všem Židům lekci uctívání.
34:19dává všem židům lekci vděčnosti, dává všem židům lekci chvály, lekci o úctě a o díkvání Bohu. Ukazuje, že uctívání není jenom záležitosti správné náboženské formy a místa, například pro ždý chrám, ale je otázkou životního postoje, příteli, který se vyznačuje dík vzdáním tam, tam, kde jsem, v situaci, ve které jsem.
34:46A to nás učí tento samařan. A pán jeho oběť díku přijímá, že dokonce zdůrazňuje, že je to cizinec. To znamená tedy nežit, ten, od kterého by se to nikdy nečekalo, že by se vrátil za Ježíšem a začne ho uctívat. Ale přesto jeho obyčejné díkovzdání projevené tam, kde byl, bylo pro Pána víc než všechno, co se odehrávalo v chrámě za několik dní
35:12během Velikonoc. Vlastně tam za pár dní pán Ježíš Kristus nakráčí a co udělá? všechny vyžene z chrámu, že? Protože tam se tam se neodehrávalo skutečné uctívání, tam se neodehrávala skutečná bohoslužba, jejich uctívání a díkuzdání e za jeho vysvobození z toho egyptského otroctví. Oni si to připomínali o Velikonocích,
35:37které mělo bejt velkou slávou a radostí, se proměnilo jenom v svátek, co jsmei svátek mamonu a zaměřenosti na ně a na jejich vlastní prospěch. Proto Ježíš vyhání z toho chrámu, že to bylo vidět skrze všechen ten obchod na tom chrámovém nádvoří. Všichni ti prodejci a penězoměnci v chrámě zrcadli její chamtivost a povrchnost.
36:04A takové uctívání bylo pro Boha naprosto nepřijatelné. Tím tento samařan svou bohoslužbou zahanbil všechny všechny Židy kolem, kteří se scházeli o Velikonocích do Jeruzaléma. Bratři a sestry, jestliže jediná naše bohoslužba je otázkou našeho shomáždění dnes ráno, jednou týdně, jednou týdně a náš život se nevyznačuje žádným postojem
36:32vděčnosti, víte, klameme sami sebe o skutečném stavu našeho křesťanského života. klameme sami sebe. Vděčnost je každodenní a skutečnou a a neoddělitelnou součástí opravdové víry, každodenního křesťanského uctívání. Proto Pavel říká křesťanům v Tesalonice, první Tesalonickým 5:18, znáte tento verš velmi dobře. Ve všem vzdávejte
36:59díky, neboť toto je pro vás Boží vůle. V Kristu Ježíši. To je Boží vůle. To není jen to bude možné. To není jenom, když se vete na to cítit. To není, když to, když když všechny okolnosti života tomu budou napomáhat, ne. To je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši, protože v Kristu Ježíši spočívá zdroj vaší vděčnosti, protože v
37:21Kristu Ježíši spočívá to největší bohatství, které už máš a proto vždycky můžeš být vděčný. Nežijme křesťanský život, jaký od nás očekává naše společnost. Nežijeme křesťanský život, jaký od nás očekává Pán. Jestliže toto díkvzdání není součástí mého a tvého křesťanství každý den. Naše bohoslužba jsou naše
37:47těla, naše životy, nikoliv jenom formální shromáždění. Dnes naše nevděčnost také ukazuje, že jsme nespokojení s Bohem, bratře a sestry. A to je vážný problém a vážný hřích, že říkáme Bohu, Bože, já si zasloužím víc v životě. Bože, já bych měl mít víc v životě. Nespokojení s tím, co on dělá a jak to dělá a kdy to dělá a co přináší
38:19s tím, co máme a co nemáme v životě. Nevděčnost je konečným v konečném důsledku důsledku útok, víte, na Boží svrchovanost. Nevděčnost je útok na Boží svrchovanost a dobrotu projevenou ve spasení a v Kristu. A to Boha zneuctívá. Proto je tak důležité, aby součástí našeho uctívání bylo díkuvzdání. To Boha zneuctívá, pokud není našeho
38:46života součástí vděčnost. ukazuje to, že pohrdáme jeho milostí, že pohrdáme jeho spasením v Kristu. A víte, to je hrozné svědectví. To je hrozné svědectví tomuto světu, které vlastně mu předáváme. Tím vlastně prezentujeme světu stejného Boha, jako lidé chtějí, číšníka, nebeského sluhu. Říkáme tím světu, že Bůh se Bůh nám není dost, že Bůh v
39:12Kristu a jeho spasení pro nás není dost. Jeho milost, moc, láska, dobrota nám nestačí. A to je hrozné, bratře a sestry, protože v té chvíli snižujeme křesťanství na na pouhý jaksi eh jaksi jaksi model víry, kde věříme a jsme křesťané, protože nám to ve životě něco přináší. Takové to konzumní a prosperitní křesťanství.
39:37Ve vděčnosti se skláníme před Bohem ne pro to, co nám dal. To je důležité. Ve vděčnosti se skláníme před Bohem. Ne pro to, co nám dal pouze, ale proto, co nám o sobě v těch darech Bůh zjevuje. A to je rozdíl. Každým darem, vším, co nám Pán Bůh dává nebo dokonce nedává, nám o sobě, ale také o nás něco ukazuje a něco zjevuje.
40:01Je to je to někdy Boží komunikace s námi. A to je vlastně druhý aspekt uctívání. Jeho součástí není jenom vděčnost za věci. Součást uctívání nejenom není jenom vděčnost za věci, ale rozpoznávání skutečné identity dárce. A to je velký rozdíl. Vděčnost je uctívání dárce. Všimněte si, vděčnost a uctívání samařana není orientovaná
40:29jenom na děku díkuvzdání za dar, ale jeho vděčnost je provázaná chválou Bohu. On chválí Boha. Jeho vděčnost a oslava je namířená na Boha dárce. A to je důležité. Dary, které nám pán Bůh dává, musí musí upřít naši pozornost na něho. Zase zpět na něho. V jeho darech poznáváme, kým on skutečně je, jak je dobrý, jak je věrný, jak je
40:55mocný, slavný, milostivý, jak je Bůh mocný spasit a zachránit na věčnost. Tak až příště budeme se modlit nebo chválit a děkovat, děkujme za to, že je dobrý, za to, že je je milostivý, ne za to, co nám dal, za to, že je mocný a za to, že je slavný. Protože to nám chce Bůh svými dary o sobě sdělit, jaký on je. To je jeho komunikace. To jsou jeho
41:27neverbální, můžeme říct, to je jeho neverbální komunikace o tom, kým je Bůh, když nám dává dobré dary. A tak jako to byla komunikace Ježíše o tom, kým on je, to bylo znamení. Proto Ján nazývá všechny zázraky Pána Ježíše Krista, ne zázraky, ale znameními. To byla Boží řeč o tom, kým je Kristus a o tom, kým je Bůh a o tom, co pro tebe může udělat na
41:50věčnost. Bratři a sestry, nesmíme se tedy podobat tomuto světu. Dávajme si pozor, aby naše křesťanství nebylo tedy povrchní. Dávejme si pozor, aby náš nevděk tak, jak okrádá tento svět, nebo jak se okrádá tento svět o věčný život, neokradl nás o požehnání a o skutečnou blízkost Kristu. Víte, můžeme být křesťané, ale jako nevděční křesťané
42:19budeme opravdu jako zklamaní křesťané. Budeme prostě pořád zkleslí, protože náš nevděk nám neustále bude diktovat, že nemáme to, co chceme a budeme daleko od Krista. Pavel říká: "Všemohu v tom, který mě posiluje, umím být spokojen ve všem. Umíš být spokojen ve všem? Umíš děkovat ve všem a vždycky?" A on říká: "Opravdu velkým pramenem
42:43zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, s tím, co ještě nemá, ne s tím, co má." Ta skutečná zbožnost se spokojí s tím, co má. A proto ta skutečná zbožnost je vždycky schopná vzdávat díky. 1 Timotea 6:6. Dávejme pozor, aby naše vděčnost nebyla spíše tedy modloslužba orientovaná na fyzické věci, tedy na dary. Dary více než Boha, dary více než
43:09dárce. Bratři a sestry, to může být taková skrytá křesťanská posvěcená modloslužba, když neustále, neustále, neustále děkujeme za věci a prosíme za věci. Ale naše vděčnost a naše modlby musí být orientované na dárce, na Boha, na stvořitela více, na stvořitele více než na stvoření. Abychom své křesťanství Krista, musíme si dávat pozor a víru v
43:34něho neviděli jenom jako prostředek pro nabití materiálních věcí. Na to si musíme dávat pozor. Musíme dávat pozor, abychom takovéto křesťanství nesdíleli s ostatními lidmi a abychom pouze tyto materiální věci nevnímali jako důvod ke vděčnosti. Musíme se dívat výše a musíme jít hlouběji. My máme spasení, věčnou perspektivu. Ty,
44:00kdy jsi bez Boha, jsi nyní jeho synem. Jsi královským dítětem. Písmo říká: "Ty bez naděje v životě se zkličující perspektivou na peklo a věčné utrpení se nyní můžeš těšit z věčného života. Odpuštění a přijetí. Nic na tomto světě, nic ve vesmíru není
44:32víc. Ty, který jsi neměl podíl na Božím lidu, jsi nyní učiněn součástí Božího vyvoleného lidu. A většina kuřimy a Brna tady dneska není, protože nemá stejnou výsadu a stejné požehnání jako ty. A proto její můžeme chválit a být mu vděční i upostřed těch živých situací. Proto Pavel může říct tesalonickým křesťanům ve všem.
45:02vzdávejte jí díky, neboť toto je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši, Otče náš nebeský, a tak víme, že to je pro nás věc, která se lehce káže, lehce se o ní zpívá, lehce se někdy o ní i přemýšlí, lehce se dostáváme do situace, kde se cítíme provinilí, Pane, ale daleko tí, že se to žije. Otče, prosím, smiluj se nad námi. Odpusť nám, že častokrát
45:33sdílíme víru a křesťanství v takovém způsobu, který chce slyšet tento svět. Pane, pomo nám být spokojenějšími a vděčnějšími lidmi, e, kteří mají daleko více, než kdy tento svět nebo kdokoliv nebo cokoliv jim mohl nabíout. Pane, pomo nám být vděčný. jenom prosím pomo nám i lidmi, kteří vidíme všechno to nesčetné požehnání,
46:02které nám neustále dáváš. V jménu Pána Ježíše Krista se modlíme.