JEDNOTA V CÍRKVI
Biblické texty v kázání
Matouš 5Matouš 18Galatským 21. Tesalonickým 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Já bych chtěl toho dnešního dne pokračovat v listu probírání listu Efeským, tedy v tom, co jsem již započal. A při tom kázání, které jsem na tomto místě měl asi před dvěma měsíci, tak jsem mluvil o tom, co znamená ten život hodný Kristova polvolání. A byl to takový obecný úvod, kterým jsem chtěl přiblížit, co to vlastně znamená být
0:26povolán. A můj záměr byl vlastně přiblížit ten kontext těch první tří kapitol, listů Efezkým, abysme měli takový ten správný rámec a ten správný přístup potom k těm praktickým pokynům, které Pavel právě udílí v té druhé polovině listu. A tak bych chtěl jenom připomenout, že Pavel tam v prvních kapitolách připomíná efeským efezkému sboru to
0:58úžasné, co Hospodin v Pánu Ježíši Kristu učinil pro křesťany z Židů i pohanů to, co učinil i pro ně. Vybral si je podle své vůle ze své milosti. Vždyť byli naprosto mrtví ve svých hříších a žili ve spouře proti Bohu. Ale Bůh jim pro dílo Kristovo odpustil a vykoupil je.
1:29Obživil je z mrtvého vztavu a vzkřísil k novému životu. Smířil je sám se sebou a dal jim výsadu nazývat se Božími syny. Zapečetil je Duchem svatým a na to vše získali v Božím synu nevystěžitelné bohatství a požehnání. Ne fyzické, ale duchovní. A to vše už obdrželi.
1:59Nebylo to něco, co bylo jenom v minulosti. Nebylo to něco, co bych se jich týkalo až v budoucnosti, ale již to v Pánu Ježíši získali, již se v něm už stali. A právě proto, proto vše tak můžou musí podle toho povolání žít. A [povzdech] když Pavel, apoštol Pavel toto vše vysvětlí, tak teprve potom začne udílet ty konkrétní pokyny,
2:32jak tedy vlastně jako ten Kristův následovník jednat. A k tomu se my dostáváme právě dnes. Tak ale přál bych si, abychom opravdu nezapomínali na tuto perspektivu, abychom měli ten správný pohled na ten náš křesťanský život, že je to výsada, že je to milost, že já i ty tak můžeme
3:05žít podle jeho vzácného a podivohodného povolání a že podle toho všeho můžeme a musíme žít. A je to právě proto, co pro nás Kristus vykonal a proto, co v něm máme. Ale ještě než se dostanu k tomu textu, tak bych se vás možná jenom zeptal. Byli jste někdy na nějakém koncertě vážné
3:37hudby a nemyslím komorní, myslím teď nějaký symfonický orchestr nebo něco takového někde, kde je opravdu velké množství hudebníků? A jestli ano, tak jste možná žasli na to, jak takové množství lidí, takové množství nástrojů tak může hrát takové naprosté jednotě a harmonii. Ono to má samozřejmě svoje důvody. Ten první je určitě autor.
4:09Ty jednotlivé nástroje, tak každý má jiné jinou partituru, ale napsal jeden autor, který to napsal tak, aby to bylo v souladu, aby se to doplňovalo. Další důvod je určitě dirigent, který je naprosto nutný, aby ten orchester synchronizoval, aby udával tempo, dynamiku, to celé vyznění toho díla. Ale věděli jste, že pro takovou tu
4:38úplnou harmonii, tak je potřeba ještě něco? Je potřeba, aby i ti daní hudebníci, kteří tam jsou, tak nejenom, aby četli noty, aby se řídili dirigentem, ale aby i poslouchali jeden druhého, aby se přizpůsobovali, aby se dolaďovali. Já jsem to nevěděl. To mi řekla Evička a nejdřív mi to nedávalo smysl, ale pak jsem to pochopil.
5:09A víte, čím je to dáno? Je to dáno tím, že lidé nejsou dokonalí. Oni nedokážou hrát naprosto přesně na ty miliherci, nedokážou hrát přesně na ty milisekundy. Je tam nedokonalost. Právě proto je potřeba poslouchat ty kolegy, kteří jsou kolem vás a podle nich se dolaďovat, přizpůsobovat a teprve potom je tam ta hudební jednota. A ono je to dobře v tom v tom
5:40hudebním světě, protože kdyby to bylo přesně, naprosto přesné, tak by to znělo sterilně. Takhle má ta hudba živost. A je ještě jedna zajímavá věc, kterou mi Evička říkala, že pro ten orchestr, tak je lepší, aby tam byl nějaký hudebník, který možná není tak dobrý technicky, ale který dokáže se přizpůsobit, tak je to lepší než je tam špičkový hudebník,
6:05kterj naprosto precizně všechno zahraje, ale kašli na ty ostatní, hraje si to svoje, protože potom to sice on zahraje perfektně, ale celkově vyznění už tak dobré není. narušuje to tu souhru. A já bych chtěl právě dnes mluvit o jednotě, o jednotě v kontextu té místní církve, o základu naší jednoty, o důležitosti a
6:38o usilování o níte, eh orchest se někdy i nazývá hudební těleso, ale církev je ještě víc. Je to tělo. Je to tělo Kristovo. A ono platí, že pokud orchestr nehraje jednotně, pokud jsou tam neschody a nejednoty, tak to má obrovský dopad. Z nádherné hudby
7:08se stane něco, co může drásat uši. A žel s nejednotou v církvi je to mnohdy podobné. Důsledky nejednoty jsou tragické. Je to hrozné svědectví. A tak i právě proto bych se chtěl s vámi dnes na to tému, na toto téma na základě listu efeským hlouběji podívat. A tak si můžete otevřít
7:39svá písma, nalistovat čtvrtou kapitolu Efezkým a budeme číst od prvního verše až do šestého. Poprosím, kdo může tak, abysme povstali ke čtení Božího slova. Prosím vás, tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání,
8:10které jste obdrželi s veškerou pokorou a mírností. S trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání.
8:42Jeden pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech, ten nad všemi, skrze všechny a ve všech vás. Tak tolik ze čtení Božího slova. Můžete se posadit. Víte, apoštol Pavel od té čtvrté až do té šesté kapitoly, tak tam udává opravdu mnoho pokynů, příkazů.
9:12Mnoho, co měli efešti dělat, přikazuje mluvit pravdu, hříšně se nehněvat, nekrást, nemluvit špatně a mnoho, mnoho dalšího. Ale hned na ten úvod. To, co je první, to, co bezprostředně a přímo navazuje na Pavlem zmíněný život podle Božího povolání,
9:43tak je právě příkaz k usilování o jednotě nebo o jednotu. Proč? začíná prále právě tímhle. Já myslím, že to je jednoduché, protože je to důležité, protože je to klíčové.
10:15A my potom uvidíme dál, že to, co píše v těch kapitolách, to jak žít, tak se nepochybně týká i jednotlivců, ale všechno to má ten kontext života církve, místního sboru. Netýká se to jen osobního soukromého růstu, ale je to o života o životě sboru, jehož členi se vzájemně budují. A jednota a blízké vztahy jsou proto zásadní.
10:44A my tento důraz vidíme i na jiných místech. Například v listu do Korintů. Tam bylo opravdu mnoho problémů. Dokonce tam bylo tolerováno smilstvo, které nebylo běžné ani mezi pohany. A přesto to, čím apoštol Pavel začíná, to, co zmiňuje nejprve, je nejednota. Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše [frknutí] Krista, abyste
11:15všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste byli dokonale spojeni v tomté smyšlení a v tomtéž úsudku. To je hned 10. verš tohoto listu. A důraz najednou to vidíme i v listu filipským. Pavel o tom píše i v listu Římanů. Koloským a je to zmiňováno i na mnoha dalších místech,
11:45ale myslím, že ten nejzásadnější text, který ukazuje na tu nesmírnou důležitost jednoty v církvi, tak nacházíme u Jana. Asi tušíte, kde je to? Samozřejmě 17. kapitola. Je to modlitba Pána Ježíše. Víte, završení završení služby Pána Ježíše se blížili. blížilo. Už to byly spíš jen hodiny, než měl vydat sám sebe
12:14na smrt. A už se blížila opravdu ta doba, kdy odejde od těch, které si vyvolil, které ho následovali a kteří s ním byli po tři roky. Vyžila se doba, kdy právě oni budou ti, kteří budou muset převzít tu zodpovědnost a stát se těmi vedoucími té mladé, pronásledované a těžce zkoušené církve. A pán Ježíš se za ně modlí.
12:51A asi by nás napadlo mnoho věcí, za co by se mohl modlit. Bylo by toho určitě mnoho, co by mohli apoštolové a nově zformovaná církev potřebovat. Mohli potřebovat moudrost, mohli potřebovat odvahu, ochranu. Mohl se modlit pán Ježíš za to, ať se evangelium mocně šíří. Ale pán Ježíš, když za ně prosí u svého Otce, tak zmiňuje jenom dvě témata.
13:22Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byly jedno, jakož jsme jedno my. Pán Ježíš zmiňuje jen jejich zachování a jednotu a potom se modlí i za ty, kteří uvěří skrze jejich slovo. A to se týká i nás, pokud jsme uvěřili.
13:53Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mně, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě. Aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. Slávu, kterou jsem jim dal, kterou jsi mi dal, jsem dal jim. aby byli jedno,
14:25jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. Co myslíte, jak důležitá byla jednota v církvi pro Pána Ježíše Krista?
15:03A otázka je, jak je důležitá pro nás? Jak je důležitá pro tebe? Ale možná bychom si nejdříve měli říct, co se tím vlastně myslí, co vlastně máme usilovat, když jsme vybízeni zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje. Když přemýšlíme nad jednotou, tak nás možná jako první napadne teologická jednota, že je potřeba hlavně usilovat o
15:32sjednocené učení. Je potřeba mít především to společné vyznání víry, s kterým všichni členové sboru souhlasí a věří mu. Je potřeba společně věřit těm fundamentům víry, těm základům a pokud je to možné, tak nejlépe i těm okrajovejším naukám a výkladům. Pak jsme a budeme jako církev jednotní. Jenomže ne, tohleto úplně neznamená.
16:05Tedy ne, že by to nebylo důležité, to naprosto ne. Vyť jsme na mnoha místech písma volání, ať se držíme zdravého učení, ať si na něj dáváme pozor. Na mnoha místech jsme varováni před falešnými učiteli a jejich naukami. A je jasné, že bez držení se pravého evangelia a základních biblických doktrín to nejde. Bez toho je možné mít
16:30na na nejvyš nějakou vnější formu jednoty, ale nebude to ta pravá, když jsme jedno v Kristu. Co tím ale chci říct, že když se v písmu píše o tomto tématu, tak se to netýká až tak učení, ale týká se to primárně vztahů. V listu Římanům v 15. kapitole se píše: Bůh trpělivosti a povzbuzení kež vám dá
17:00být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedni mými ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše. A pokračuje to: "Proto přijímejte jeden druhého, jako Kristus k slávě Boží přijal na vás a nebo v listu filipským." Smýšlejte stejně. Mějte stejnou lásku. Buďte jedné duše,
17:30jednoho smýšlení. A hned následuje. Nic nedělejte ze soupeření ani ze řešitnosti. Nýbř v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých. A podobně je to i v dnes probíraném oddílu. Ve spojitosti s jednotou se tam píše o
18:00pokoře, mírnosti, trpělivosti a snášení. To vše se týká vztahů. Nepíše se tam o zkoumání, studování a vyučování. A zkuste si možná vzpomenout na to, co jste sami zažili. na případě případy rozdělení a neschod, o kterých jste slyšeli. Kde byl ten největší problém?
18:31Já myslím, že hlavně ve vztazích. V některých případech určitě hrálo roli i rozdílně chápání některých teoretických teologických témat či důrazů, ale myslím, že ve věčně případů i v těchto, tak ve výsledku byl nakonec ten největší problém právě narušený vztah. A tak když Pavel tady píše, že máme usilovat o jednotu,
19:00tak tím myslí především, že máme usilovat o čisté, vřelé a pokojné vztahy s bratry a sestrami. Vztahy, kde nebude žádné neodpuštění, nevraživost, vyčítání, závist, odtažitost nebo nezájem. vztahy, ve kterých se bude projevovat láska. A to jde vždycky v ruce s
19:31pravdou, pokud je to ta biblická láska. Vztahy, kdy nám bude záležet jeden na druhém a budeme usilovat o vzájemné dobro a budování. stavy, vztahy, ve kterých se bude odrážet ten náš společný jednotný cíl, kterým věřím, je oslavit společně Pána Ježíše Krista.
20:03Jenomže my jsme tak různí, ne? Všichni jsou nám od přirozenosti blízcí, ne? Všichni nám sedí, ne? Se všemi se dokážeme bavit. A ještě navíc, když on se ke mně ten bratr nebo ta sestra nechová tak, jak by měla, mnohokrát řekl nebo řekla něco, co nebylo správné.
20:40To se stává. Ale jak při takových rozdílech a nedokonalostech dosáhnout jednoty? Podívejme se, co na to říká Pavel. On neříká jen o co máme usilovat, ale od toho čtvrtého verše potom ukazuje a připomíná, že jsou tu důvody k jednotě. A ty důvody se vůbec netýkají lidí samých.
21:10Nejsou to jejich společné zájmy. Není to o tom, v čem jsou podobní. Není to o tom, jak si vzájemně sedí a rozumí. Není to podobný věk, společenská třída, vzdělání. Nejsou to společné zážitky a není to ani to, že snadno vycházíme a rozumíme si s jinými lidmi. Ty důvody pro jednomyslnost jsou celé u Boha a od Boha.
21:43Je jedno tělo a jeden duch, jakož jste byli povoláni v jedné naději svého povolání. Jeden pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. Ano, základ jednoty je v Pánu Bohu samotném. Jeden Bůh ve třech osobách, otec, syn a
22:14Duch svatý. Rozdílné osoby je ale jedna božská podstata. rozdílné působení a úlohy, ale jeden záměr v dokonalé jednotě. A i my, pokud jsme v skutku uvěřili, věříme stejnému Bohu. Máme jednu víru. Ta spásná víra je opravdu jen jedna. Máme jednoho Otce, ke kterému se každý z
22:44nás obrací. Máme jednoho Pána, který za každého z nás položil život. Máme jednoho ducha, který v nás přebývá. Ale víte, ono je to ještě víc než jen to, že věříme a sloužíme stejnému Bohu. Když v té kapitole, které jsme četli z Jana 17, tak Pán Ježíš říká:
23:14"Sláva, kterou jsem jim dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě. A tak platí, jak to tady i psal eh Pavel, že Bůh Otec nade všemi, skrze všechny a ve všech vás. Kristus,
23:44který žije v nás a Duch svatý, který nás vede. Tak to jsou nadpřirozené zdroje dokonalé jednoty. Co to znamená? Co to znamená, že v nás žije Kristus a že se necháváme vést duchem? Myslím, že to hlavní, co to znamená, je obírání sobě sama.
24:17Jak to Pavel píše v Galatím 2:20. Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který není žijí v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který jsi mne zamiloval a vydal sám sebe samého za mne. A my to více rozvedeme. Rozvedené nacházíme v Římanům kapitole především 6 a 8, kde Pavel píše o ukřižování toho starého člověka,
24:47vstání k novému životu s Kristem a chození v duchu, což se pak projevuje tím průběžným omrtvováním našeho těla a jeho žádostí. A když toto činíme, tak v nás potom žije Kristus a jsme vedeni duchem. A to vede k jednotě. Největším problémem v našich vztazích
25:17je totiž právě to naše staré sobecké já, které necháme vládnout v našem životě a které potom všechno narušuje. Ale zásadní pro jednotu a pro láskyplný vztah bratřím je dílo Pána Ježíše Krista. Je totiž jedna víra, jeden křest, jedno povolání.
25:49Nikdo si nezasloužil být povolán. Všichni jsme již od mládí zřešili, žili jen pro sebe. A je jedno, jestli jsme vyrůstali ve věřící rodině nebo ne. Nebyl nikdo, kdo by problém svého hříchu dokázal vyřešit. Ale byl to Bůh, který se smiloval nad tebou ještě, když jsi byl jeho nepřítel.
26:26Ale možná se ještě nesmiloval, možná ještě pořád jsi jeho nepřítel. Žiješ tak a v tom případě tě i dnes volá, abys činil pokání a věřil v něho. Ale pokud věříš, on vydal svého jediného syna na smrt i pro tvé hříchy. Smiloval se nad tebou tím, že ti to dal poznat. daroval ti víru,
26:58zachránil tě od věčné smrti a vyvedl tě na cestu nového života. Vychovává tě, podpírá tě, posiluje tě, posílá ti své slovo a proměňuje tě. A to vše je možné jen pro dílo Pána Ježíše Krista. kvůli tomu, co pro tebe udělal a nadále dělá.
27:30Ale to se netýká jen tebe. To platí i pro tvého bratra, pro tvou sestru. I pro něj Kristus vykonal to, co pro tebe. A co to pro nás znamená? Co to znamená pro jednotu? hodně, protože on chce, abys i ty se k bratu choval tak, jako se pán Ježíš Kristus
28:01zachoval k tobě. Proto přijímejte jeden druhého tak jako Kristus v slávě Boží přijal vás. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Snášejte se navzájem a odpouštějte si,
28:31máli kdo něco proti druhém. Jako pán odpustil vám, odpusťte i vy. Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru pro jeho budování. Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě. Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši.
29:01Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil. Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás.
29:31Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši, i my jsme povinn povinni položit své duše za bratry. Toto vše pán Ježíš Kristus vykonal i pro tebe. I když sis to nezasloužil, i když jsi pro něj nic neudělal,
30:08To samé vykonal i pro bratra. a teď nás volá, abychom mu v tom byli podobní. A tím se dostáváme k tomu, jak prakticky žít, tak aby o nás platilo, že jako ty jednotlivé součásti těla Kristova usilujeme o jednotu. Ještě jednou přečtu, co tam Pavel píše v listu Efezkým. On tam prosí, aby s veškerou pokorou a
30:40mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje. Takže co je potřeba? Pokora, mírnost, trpělivost a snášení v lásce. A my když to takhle čteme, tak už jenom z tohodle krátkého seznamu je jasné, že to bude skřípat,
31:14že i v církvi se budeme setkávat s lidmi a jejich jednání, které se nás bude dotýkat, které nás bude zlobit, které nás zklame. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak by nebyly potřeba právě tyto vlastnosti. V Kolosským se píše potom:Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a
31:45milování, slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, máli kdo něco proti druhému. I v církvi se bude stávat, že bude potřeba si odpouštět. Tak já mám pro vás dnes takovou první aplikaci, takovou možná praktickou radu
32:18a ta zní nebuď překvapen. My si totiž někdy můžeme říkat, že některé věci by se v církvi neměly dít, že tahle sestra, ta přece tak dlouho žije s Pánem, přece nemůže, nemohla říct toto. Tenhle bratr se přece tak nemůže chovat. Vždyť je to křesťan a nebo dokonce vždyť je to starší. Tohle přece u
32:49staršího není možné. A ano, na jednu stranu je to pravda, některé věci by se dít neměly, ale ono toho je spousta v našem životě, co by se nemělo dít a stane se to. A tak nebuď překvapen, že se to týká i druhých. Vždyť všichni jsme hříšní a chybující lidé, kteří potřebují milost Kristovu.
33:26Mám pro vás druhou takovou praktickou aplikaci, radu. Uvědomuji si svůj hřích, svou slabost a svou potřebu milosti. mezi ty vlastnosti, které tam Pavel zmiňuje, tak patří pokora a trpělivost. A myslím, že ten nejlepší způsob pokoření je uvědomovat si ten náš hřích a naši slabost. Opravdu si uvědomit,
33:56kolik jsme proti tomu proti našemu Bohu napáchali, kolikrát jsme proti němu zhřešili a i přes to všechno, jak velkou milost jsme obdrželi. Uvědomovat si, jak s velkou trpělivostí s námi Pán jedná.
34:26A tak to zvlášť, když budeš posuzovat bratry, tak si rozpomeň na svůj vlastní hřích, na vlastní těžký zápas s hříchem a pokušením, kdy jsi chtěl, ale přesto jsi padal. A uvědom si, že podobně hřích sužuje a zápasí s ním i bližní ve sboru. I oni potřebují milost.
34:58Rozpomeň si, jak je Bůh tobě trpělivý, že k němu znovu můžeš přicházet a znovu ti odpouští. A tak když se díváš na hřích přestoupení nedokonalosti bratři a sester, uvědom si i ten vlastní. Ale ještě jedna věc. Nesrovnávej tu svou silnou stránku se slabou stránkou bratra či sestry.
35:28To někdy děláme a pak je někdy pravda, že jsou věci, že si pak říkáme todle já, todle já bych nikdy neudělal a může to tak být. Ale uvědom si, že naopak jsou zase jednání a činy, které on by nikdy neudělal a ty ano. Ve výsledku jsme na tom opravdu podobně.
36:03A mám třetí dneska praktickou aplikaci, radu a ta zní: "Nebuď pasivní." Když bychom se zastavili jen u mírnosti, trpělivosti a snášení se, tak to by mohlo opravdu vyznít dost pasivně. Ale v tom textu je napsáno, že to všechno má být v lásce. A láska není pasivní. Rozhodně ne ta Boží láska. A Pavel taky píše, že o jednotu máme
36:34usilovat. To je aktivní přístup. A určitě jsou případy, kdy se dá použít ten přístup z první Petrovy, tedy použít lásku, kterou přikryjeme přestoupení. To se dá ale použít jen v případě, kdy to dokážeme a kdy je to možné. Například, když nám někdo ublíží a my to dokážeme přejít a to bez toho, aniž by to jakkoliv narušilo ten vzájemný vztah.
37:07Ale když to nedokážeme, tak pak musíme jít za bratrem a urovnat to. A nedá se to použít pro případy, kdy se jedná o jasný hřích, nebo to je jednání, které má negativní dopady i na ostatním. Pak je také potřeba jít a konfrontovat v lásce. Víte, co je z písma zřejmé? Že Bůh nám nenechává žádnou možnost,
37:38abychom zůstávali v narušených vztazích a nic s tím nedělali. Pokud se někdo prohřeší proti nám, máme za ním jít, konfrontovat ho a být připraveni odpustit. To je Matouš 18:15. Pokud si naopak uvědomíme, že někdo má něco proti nám, i v tomto případě máme být aktivní a jít za ním to vyřešit. To je Matouš 5:23.
38:09A není ani možnost nemít žádný nebo téměř žádný vztah. Máme mít aktivní zájem jeden o druhé a zajímat se o to, co potřebují. To čteme ve Filipským 24. Máme napomínat neukázněné, potěšovat malomyslné a ujímat se slabých. Máme vždy usilovat o dobro k sobě navzájem a to vůči všem.
38:39To je první Tesalonským 5:13. A tak [povzdech][vzdechy] jak je to s tvými vztahy v tomto sboru? S tvým usilováním o jednotu? Nejsi pasivní? Nenecháváš některý vztah narušený? nebo možná některý úplně opomíš,
39:09vůbec se o někoho nezajímáš. Pak je potřeba to napravit. Buď aktivní, jednej. Možná se ti to zdá příliš těžké. Možná jsi už zkusil jednat, ale nedopadlo to podle tvých představ. Nevzdávej to. Možná začni nejdříve pravidelnými modlitbami. Modli se za onoho bratra či
39:39sestru, s kterým nemáš takový vztah, jaký by měl být. Modli se za jeho dobro, ale i za to, aby tě pán Bůh vedl, jak máš ten vztah budovat. Buď vytrvalý a uvidíš, že pán Bůh bude proměňovat. Boží záměr není, abychom žili a zápasili jako křesťané sami.
40:11Ustanovil církev, do které nás postavil. Ustanovil tělo Kristovo, jehož jsme součástí. A je to velká milost, protože si můžeme vzájemně pomáhat budovat se, můžeme spolupracovat na Božím tíle. Žádný z nás se ale neblíží dokonalosti a tak to někdy nebude jednoduché. Budou
40:43třenice a problémy, ale vždyť i právě proto, že nejsme dokonalí, tak potřebujeme církev. Nejen pro pomoc, ale taky abychom mohli růst ve vlastnostech, které máme mít. Ří, jak byste chtěli třeba růst v takovém láskavém snášení druhých, kdybyste žili naprosto sami a s nikým se nestýkali? To nejde.
41:15A právě pro naši nedokonalost a potřebu vzájemného budování nelze nechávat vztahy v církvi jen na naší přirozenosti. Budovat jen ty vztahy, které ve kterých je nám dobře, kdy to jde samo. Samozřejmě i to je důležité. Potřebujeme hluboké vztahy, kde se budeme, kde se nebudeme bát sdílet ty naše problémy a boje. A to nejde s každým,
41:44ale u těch blízkých lidí to nesmí skončit. Celý sbor je jedno tělo, nejen některé části. A tak usilujme o jednotu. A to se právě nejvíc projeví, jestli usilujeme nebo ne právě u lidí, kde ty vztahy, jak bysme řekli tak nějak váznou.
42:16A tak co ty, bratře a sestro, usiluješ o jednotu? nepodceňuješ její důležitost. Víte, uvědomujeme si, že jednota církve je velkým svědectvím. Připomínám znovu modlitbu Pána Ježíše, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty a nebo
42:46aby byli přivedeni k dokonalé jednotě, aby svět poznával, že ji mne poslal ty. Jednota v církvi, jednota v místním sboru, ne ta lidská, ale ta opravdová, která vychází z jednoty s Otcem, tak ukazuje a potvrzuje světu, že pán Ježíš Kristus je opravdu Boží syn.
43:20Ale taky je to naopak. Nejednota ve sboru rozmýšky. a hádky podkopávají svědecký svědectví evangelia.
43:53aby pán Bůh sám sjednocoval ten náš sbor v Kristu, v Duchu svatém. Ale keš, každý z nás, každý, kdo tady jsme, jsme v tom aktivní. Kež poslechneme ta slova, která zapsal apoštol Pavel a která jsou určena pro nás. Usilujme o jednotu. Amen.