Lukáš 106: Jediná cesta záchrany (Lukáš 20:41-21:4) 20.7.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Lukáš 20Žalm 110Exodus 22Deuteronomium 102. Samuelova 7Žalm 10Přísloví 15Matouš 1Matouš 6Marek 7Filipským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 11:05 2. Samuelova 7
- 13:09 Žalm 110
- 16:50 Filipským 2
- 18:54 Matouš 1
- 31:35 Exodus 22,22
- 34:15 Matouš 6,5
- 45:23 Marek 7,9
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Pokoj vám, bratři, sestry, vážení hosté, kteří jste přišli na toto místo toho dnešního rána. Vy z vás, kteří čtete písmo pravidelně, tak víte, že existují texty, které jsou lehké, které jsou povzbudivé, které jsou eh takové, že když je přečtete, tak je hned pochopíte. A pak je náš text toho dnešního dne. A ten náš text,
0:39ať s ním budeme zápasit toho dnešního rána, tak překvapivě má velice jednoduchou hlavní myšlenku, ale k tomu se dostaneme. Každý z nás, bratř a sestry, se pohybujeme v prostředích, které má své existující pravidla. Když jdeme do práce, jsou tam pravidla. Když jdeme do školy, jsou tam pravidla. Když e jsme v
1:09rodině, jsou tam pravidla. A občas se stane, že přijde někdo, kdo ty pravidla nezná. A v těch situacích to někdy může být úsměvné, někdy to může být divné, takové zahanbující, ale jsou situace, kdy to může bejt vysloveně životu nebezpečné. Kdybysme se rozhodli, že půjdeme na nějakou vojenskou základnu bez povolení,
1:41tak to není asi úplně nejnešťastnější rozumná věc, kterou můžeme dělat. A jako je to i v životě, tak je to i v duchovní oblasti. Pán Bůh ve svém slovu velice jasně předkládá situaci každého člověka na tomto světě. Mluví o tom, kdo jsme. Mluví o našem vztahu sám se sebou. mluví o o situaci, ve které se nacházíme a co
2:09se s námi stane. Ale také mluví o tom, kdo je on a mluví o tom, jak je možné se s ním smířit. A tak v tomhle slova smyslu také uvádí taková pravidla, udává pravidla k tomu, jak je možné s ním mít vztah.
2:39Ale co když je nepochopíme? Co když si je špatně vyložíme? Co když se rozhodneme jít jinou cestou? Pak to může skončit stejně nebezpečně, jako kdybychom se na tu cestu nikdy nevydali. Dávejme dobrý pozor, abychom si nepletli cestu spasení toho dnešního rána. Otočte se se mnou do Bible, do Lukáše, do 20. kapitoly a dnes budeme spolu studovat
3:07verše 41 až 21. kapitolu, čtvrtý verš. Nehleďte na na kapitoly a na verše. Ty přišly později. Eh, za mě je toto jeden úsek, který k sobě patří. Otočte si své bible, pokud můžete, do Lukáše do 20. kapitoly. Budu číst od 41. verše do 21. kapitoly čt verše. A pokud můžete, prosím z úcty k Božímu slovu, abysme povstali. Budu číst z Lukášova evangelia z 20.
3:37kapitoly od 41. verše toto slovo ve jménu Páně. Řekli jim: Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? Vždyť sám David v knize žalmů říká: Řekl pán mému Pánu: "Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohů." David ho tedy nazývá pánem. Jakpak? Tedy je jeho synem? Když všechen lid poslouchal, řekl svým
4:06učedníkům:„Mějte se na pozoru před učiteli zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách. Mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedalela v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázalé se dlouho modlí. Ti dostanou větší trest. Když zhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice. Uviděl taky
4:31jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě drobné mince. a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní, neboť ti všichni vhodili k Božím darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé své živobytí." Tolik ze čtení Božího slova. Dovolte mi se pomodlit. Náš nebeský Otče, králi a pane, děkujeme
4:59ti za tvé slovo, které nám ukazuje to, kdo jsme my. A to, kdo jsi ty? Děkujeme ti, Pane, za to, že nám předkládáš toho dnešního dne, jaká je cesta záchrany. A tak tě prosíme, Pane, aby nikdo z nás neošel na nezměně. Amen. >> Amen. Můžete se posadit. My v kontextu chápeme, bratři a sestry, vážení hosté, že pán Ježíš je a prožívá
5:29poslední týden svého života. týden, ve které zažívá mnoho útoků od všech vládnoucích židovských vůdců, ať už z politické strany, z náboženské strany, e, ze strany nějakých kontroverzí, tak jak jsme to viděli i minule. A to je přesně to, co co se děje v tom jeho životě. Útok za útokem.
5:59A v tom předcházejícím kontextu my jsme viděli saduce, což byli kně, kteří nevěřili v Boží slovo. A to je paradox, bratři a sestry, kněží, kteří nevěří v Boží slovo. Lidi, kteří mají vést lidi za Bohem, ale kteří nevěří v Boží charakter. A ti si mysleli, že tady a teď je celé jejich království.
6:34E, jak o nich písmo na jiných místech mluví, byli to slepí vůdcové, ti, kteří sice vedli, ale neví kam. A ti, kteří je následovali, oni nevedli za Bohem, ale od něj. A pán nás ujišťuje, že to, že přijde vzkříšení, ať spravedlivých, tak nespravedlivých, je založeno na jeho vlastním charakteru.
7:06Jeho spravedlnost nedovolí, aby hříšník unikl své cestě. A jeho laskavost a milost a dobrota, trpělivost nedovolí, aby ti, kteří byli ospravedlněni jeho milostí, zahynuli a tak přináší vzkříšení. A protože Bůh je takový, jaký je, můžeme mít naději, že? Protože Bůh je takový, jaký je, můžeme
7:36mít naději se s ním smířit. Ale to nás vede k jedné otázce. Pokud můžeme mít naději toho smířit se s Bohem, jak se s ním máme smířit? Co jsou věci, které je potřeba udělat v našich životech, abychom se smířili s Bohem? Jsou to skutky? Musí musíme dělat určité skutky, abysme se Bohu líbili.
8:06Nebo je to dobrota? Musíme být dost dobří. Nebo je to moudrost, tak jak jsme slyšeli dnes. Nebo je to velikost? Nebo je to tak, jak nás lidé vnímají? Nebo je to dar, který máme dávat? Dávejme dobrý pozor, abychom viděli jedinou cestu k Bohu toho dnešního rána.
8:36Hlavní myšlenka toho dnešního celého textu je tato: Víra v Ježíše jako Pána je jedinou cestou záchrany. Víra v Ježíše jako Pána je jedinou cestou záchrany. Když pán Ježíš odpovídá saduce jako poslední skupině v tom předcházejícím kontextu, vidíme na konci 40. verše, že
9:06že židovští vůdci se v té chvíli rozhodují, že už se Krista nebudou na nic ptát, protože každá otázka, kterou mu položili, byla odpovězená a vrácená na ně. A protože už se neptají, tak se pán Ježíš rozhoduje se zeptat jich,
9:36protože chce je dav, který ho slyší, své učedníky a i nás toho dnešního rána něco naučit. A tak vidíme, že oslovuje všechny. A toho dnešního dne máme před sebou tři takové části, které jsou však celou jednou myšlenkou. Vztahují se k tomu jednoduchému hlavnímu bodu. Pojďme do toho. Verš 41.
10:06Řekl jim: Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? Nejprve pán Bůh oslovuje v židovské vůdce a ptá se jich na jednu jednoduchou otázku. Jak mohou říkat, že Kristus Mesiáš je Davidovým synem? A otázka, když jsme pozorní čtenáři, která se nám vybaví okamžitě v našich myslích, je kdo to říká? A odpověď na to je židovská tradice.
10:36Židovská tradice tvrdila, věřila a učila, že Mesiáš Kristus, ten, který má přijít a vytrhnout Boží lid z jeho hříchu, bude synem, bude potomkem Davida. A proto očekávali a i v té dnešní době ještě očekávají pozemské vykoupení. Proto očekávají pozemského krále. Proto, když pán Ježíš dělal ty zázraky, tak chtěli se ho zmocnit a ustanovit ho
11:05králem, protože čekali, že on přijde stejně jako David přišel s mečem a vydobude znovu Izraeli jeho velikost. A to vycházelo z Božího zaslíbení Davidovi, které čteme v druhé Samuelově v sedmé kapitole 12. až 13. verš. Tam říká Bůh Davidovi: "Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými Otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde z
11:35tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevní mi jeho královský trůn navěky." Otázka, která před, kterou předkládá pán Ježíš, by neměla význam bez části, která následuje. Mohou židovští vůdci na základě tradice, na základě toho toho zaslíbení druhé Samuelovi říkat, že Mesiáš bude
12:05Davidovým synem? Ano, naprosto je to zaslíbené. Bůh zaslibuje, že že Davidovu potomku dá královský trůn navěky. Co byl ten problém, bratři a sestry? Že židovští vůdci si mysleli, že bude jenom Davidovým synem, že bude jenom jeho potomkem.
12:41Ale verš 42 pokračuje. Vždyť sám David v knize žalmu, říká pán Ježíš, říká, řekl pán mému Pánu, usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. Pan Ježíš se ptá otázku. Vy říkáte nebo říká tradice, že Kristus Mesiáš bude Davidovým synem. Ale jak to, že sám David ho nazývá pánem? V této chvíli pán Ježíš cituje
13:09žalm 110. verš. Eh, přesně ten těmito slovy, kdy David a mluví o Kristu, mluví o Mesiáši. Víte, žalm 110 nám předkládá krále, který má přijít. krále, který bude
13:40zároveň kněz, který bude zároveň prorok a který vykoupí svůj lid. A když ho David zmiňuje, tak je to vlastně korunovační píseň. Je zajímavé, že v celé historii až do 1. století všichni židovskí rabíni uvádí žalm 10 jako mesiášský. Víte, co se stalo po prvním století? začali ho vztahovat na Abraháma,
14:11protože tohle nějak moc připomíná Ježíše a to se jim nelíbilo, ale do té chvíle ho vnímají jako mesiášský. Ale v té kultuře, bratři a sestry, ve Starém zákoně by žádný otec neřekl o svém potomku, že je jeho pán, ani o nikom z jeho linie, která přichází po něm.
14:41ani kdyby byl výše postavený než on. Jišaj by nikdy neřekl o Davidovi, že je jeho pán, protože on byl v té kultuře jeho otec. Ale když přichází David a dívá se do budoucnosti na přicházejícího Mesiáše, tak říká: „Řekl pán Bůh, jo, to je ten, který má větší autoritu Bůh, protože David byl král. Nikdo v celé zemi nad
15:10ním neměl větší autoritu. A tak říká pán Bůh řekl mému Pánu Kristu: "Usedni po mé pravici." Když tady David říká to slovo pán, popisuje někoho většího, významnějšího, autoritativnějšího, než je on sám. A tak řekl Bůh bysme mohli říct o Kristu toto slovo. Usedni po mé pravici. Víte,
15:42ve star ve starém zákoně, ve starověké době bylo místo po pravici odděleno pro ty nejvýznamnější. Když král seděl na trůnu, tak místo po pravici bylo pro ty jeho nejbližší. pro ty, kteří měli stejnou autoritu, pro ty, kteří měli eh k němu nejblíž. Když tedy žalmista David říká o Kristu, že bude sedět na pravici Boha,
16:15říká prakticky, že je mu roven. David sám uvádí Krista jako svého Pána a popisuje ho stejnými slovy, jako předtím popisuje Boha. A to nám říká, bratři a sestry, že Mesiáš, který přichází, není jen člověk, ale je Bůh.
16:50Všimněme si z toho našeho textu a ze žalmu 110, že že je to Bůh, který zaslibuje, že Mesiáši všechny jeho nepřátele položí za podnož jeho nohou. A to je to, co cituje i kniha Hebrejům, co vidíme ve knize Skutků a co taky čteme v knize Filipským v druhé kapitole, když čteme, že na konci se každé koleno skloní a každý jazyk vyzná, že Kristus je pán.
17:18Každý. Až se jednou každý člověk na této zemi postaví před Boha, ať chce nebo ne, poklekne a vyzná Krista jako Pána. Nakonec totiž bude Mesiáš a jeho království, které zůstane na věčnost. A pokud je toto pravda, pokud je svědectví písma o tomto pravda,
17:49pak je Kristova otázka pro zákonníky položena tak, aby se zamysleli nad vlastně svým vnímáním teologií, uvažováním a učením až do této chvíle, protože oni učili, že Kristus, Mesiáš bude pouze Davidovým synem, ale ale sám sám David v této chvíli ho nazývá pánem a proto přichází verš 44. Jakpak je tedy jeho synem?
18:22Jak jak by David jako starozákonní král mohl říct o někom, který bude jenom jeho potomkem, že je jeho synem? No, nemohl. Neřekl, nikdy by to neudělal. Ale když ho nazývá Pánem, ztotožňuje ho s Bohem. a tím ukazuje, kým vlastně ten přicházející král, přicházející Mesiáš bude.
18:54A to je přesně to, co čteme, když otočíme do Matouše první kapitoly, první verš. Rodok jmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Ale pán Ježíš nebyl jenom syn Davidův. On byl Bůh, který přišel sám na tuto zem, aby zaplatil a obětoval se za naše hříchy. Co je to fascinující na tomto místě, bratře a sestry?
19:25A co si možná neuvědomujeme, když to jenom tak rychle přečteme, je to, že David to věděl. Víte, že David byl blíž Pánu Ježíši, než jsme my historicky? Od Davida ke Kristu uplynulo zhruba 2000 let. Plus mínus, ale my už jsme dál.
19:59Zajímavé tedy je, že David to věděl a nedíval se na Šalomo a ano, můžeme tam vidět částečné naplnění, dokud Salomon nezřeší, ale díval se mnohem a mnohem dál. Co je ale fascinující, není jenom, že David to věděl, ale že ti, kteří byli učitelé Izraele v této chvíli a na které se odkazuje pán Ježíš v této chvíli, to
20:21nevěděli. A to nás vede k nejdůležitější otázce našich životů. To, kým věříme, že pán Ježíš je, rozhodne o naší věčnosti. A pak přichází verš 45. Když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům:
20:53"My vidíme, jak jak pán Ježíš stojí na tom stejném místě a jsou tam farizeové, jsou tam saduceové, jsou tam zákonníci, je tam Sanedrin, jsou tam Davy lidi a jsou tam i jeho učedníci." A všechen lid vidíme, bratři a sestry, že ho poslouchá, naslouchá mu. Ale on nemluví v této chvíli ke svému k těm lidem, ale obrací se specificky ke
21:17svým učedníkům, k těm, kteří ho následují, k těm, kteří v něho věří. A rozhoduje se jim ukázat rozdíl mezi Davidem, který nebyl dokonalý, ale byl zbožný. A těmi, kteří se nazývají zbožnými, ale jsou to pokrytci.
21:47A říká:„Mějte se na pozoru před učiteli zákona. Umíte si představit šok v tom davu? Kdo byli učitelé zákona, bratři a sestry? Byli to ti, kteří vedli duchovně Izrael, že? Byli to ti, kteří eh studovali Boží zákon, kteří ho měli vykládat, kteří měli za úkol z celého Izraele rozsuzovat bratra s bratrem na základě Božího slova.
22:19A pán Ježíš říká svým učedníkům, mějte se před nimi na pozoru. Mějte se před nimi na pozoru. A to slovo doslova znamená chraňte se před nimi a nebo dávejte pozor nebo přemýšlejte a neberte si v nich příklad.
22:51Jinými slovy, ti, kteří měli vést za Bohem aplikovat Boží zákon, jsou Pánem Ježíšem v této chvíli postaveni do situace, která nám klade otázku nad jejich vlastní zbožností. Pán Ježíš doslova říká, nebyli hodně následování, proto si na ně dávejte pozor. A my za chvíli uvidíme, proč nebyli hodni následování. Ale v celém kontextu chci, abysme
23:22viděli, bratře a sestry, rozdíl mezi Davidem, to je ten hlavní, a mezi učiteli zákonu. Jak to, že David je na tomto místě vyvyšován Pánem Ježíšem a učitelé zákona jsou ti, před kterými Pán Ježíš varuje? Protože když David zřešil a přišel k němu Nátan,
24:01>> Ale když ti slyší Pána Ježíše, tak pokání nečí. šest varování, ve kterých se učedníci Pána Ježíše Krista nemají podobat učitelům zákona. Pojďme se na ně podívat. Chtějí se procházet v dlouhých řízách.
24:31Tak co to je? Numery 15. kapitola 38. až 40. verš. V té chvíli Bůh přikazuje Izraelci, aby si udělali třásně, že na na své na své oblečení, aby si zapletli, řekněme, šňůry. A ten důvod, proč si měli zaplést šňůry, bratři a sestry, bylo ve chvíli, kdy jdou a ta šňůra je
25:04bouchne do nohou, tak aby si připomněli Hospodinův zákon. Jinými slovy, aby aby nemohli udělat krok, aby nemohli žít bez toho, aniž by nepřemýšleli nad Hospodinem a nad jeho zákonem. Ale víte, co dělali eh zákonníci? Kdybyste si přečetli Numery 15, 38, 38. až 40. verš, nikde byste neviděli, jak ty šňůry mají být dlouhé.
25:35Ale zákonníci, ty si je prodlužovali, aby ne oni viděli a připomínali si Hospodinů zákon, ale aby všichni viděli, Šlo jim o zbožnost v té chvíli? To asi těžko.
26:08Takže to je to první varování. Nebuďte zbožní jenom na oko. Ne, nebuďte zbožní jenom před ostatními. Další věc, mají rádi pozdravy na tržištích. Jejich touha, bratři a sestry, a uvědomte si, o kom se tady jedná. Jejich touha nebyla po tom, aby vedli ostatní lidi na základě písem za Bohem, aby je přibližovali k Bohu.
26:39Ale to, jak charakterizuje Pán Ježíš, jejich službu a jejich život, je, že mají rádi pozdravy na tržištích. Touha jejich srdce nebyla, aby přivedli lidi za Bohem. ale aby je lidi rozeznali a správně s úctou je oslovili.
27:09Znáte ty eh pozdravy, které tady byly před 100 115 120 lety. Úctivá poklona. Přesně to je to, co chtěli. Když je lidi potkali na tržišti, tak chtěli, aby jim říkali rabíne, učiteli,
27:45A příklady toho, o čem o čem nebo k čemu to pak vedlo, máme zaznamenány v myšně, což je což je židovský dokument, e, který mluví o tom, jak se Židé mají spravovat. Ne, já nebudu číst všechny ty příklady, ale jsou dost strašné a všechny ukazují na jednu jedinou věc, bratře a sestry, na píchu v jejich srdcích.
28:16dokonce šli tak daleko a tenhle příklad použiji, že jistý rabín, jistý zákonník e rozkázal, aby byl pohřben v bílém rouchu, které označovalo čistotu a svatost, aby ukázal na svou hodnost se postavit před svého tvůrce.
28:49Záměrem jejich srdcí nebyly, aby byli zbožní, ale aby je lidé ctili a uctívali. A to vidíme i v těch následujících. Třetí, milují přední místa v synagogách. jsem předpokládal nebo přemýšlel jsem o tom, jak bych to představil. Představte si, že byste přišli do tohoto sboru a sedli byste si tady
29:19na tyhle místa, aby všichni lidé ve chvíli, kdy přijdou a budou si muset sednout pod vás, viděli, že vy jste hodni sednout sedět na stupínku. A přesně takový stupínek je i v synagogách. A přesně ten stupínek, to bylo to místo, které oni chtěli, aby aby když lidé přijdou a vidí je, si v duchu řekli: "Jo,
29:49to je zbožnej chlap, takovej bych chtěl být. Pojďme k tomu dalšímu. Přední místa na hostinách. Stejně tehdy jako i dnes eh je častokrát hostina eh udělaná tak, že stůl je do tvaru U, že?
30:21A v čele toho stolu, eh, kdybysme byli třeba na svatbě, jsou svatebčané a pak rodina a pak přátelé. A přesně tak to bylo i nebo si to můžeme představit i ve starozákonní době. Zákonníci chtěli být v tom čele stolu.
30:54Nejen že toužili, ale vyžadovali, aby měli čestná místa co nejblíž hostiteli protože v té chvíli znovu vidíme tu jejich píchu, že oni toužili prosadit sami sebe. Oni toužili po tom, aby je lidé viděli, jak oni jsou zbožní, jak oni jsou eh nejblíž Bohu, jak oni jsou dobrými
31:35a pak přichází ta horší část, která která začíná vyjádřením toho, že vyjídají domy vdov. A tak ten překlad by mohl být, že pohlcují domy vdov. A to ukazuje ukazovalo na jejich bezbřehou touhu po bohatství. Starý zákon nám v Exodu 22:22, v
32:05Deuteronomium 10:18, v přísloví 15:25 a na dalších mnoha místech nařizuje, bratři a sestry, abychom se o vdovy starali, abychom je chránili, abychom o ně pečovali, abychom je nenechávali eh žít tak, že by že by zanikli, že by že by to Ale ale to, co dělali zákonníci, byl přesný opak.
32:36Oni ty domy těch vdov pohlcovali, vyvídali je doslova. Komentátoři se v této chvíli neshodují, co to přesně znamená, ale mohlo to znamenat v uvozovkách pouze to, že se nechali těmi vdovami živit. Víte, kolik taková vdova, bratři a sestry, ve starozákonní době měla? vzhledem k tomu, že byla finančně závislá na mužském potomku nebo
33:06manželovi či otci, to za chvíli uvidíme, kolik taková vdova má. Ale představte si, co tihle zákonníci dělali. Oni se jimi nechali živit. Nebo pouze se v uvozovkách starali o jejich majetek
33:44Je asi jedno, bratři a sestry, co z toho to bylo, protože obě ty stej ty věci vedly ke stejnému konci, jinými slovy, k tomu, ne, že ta vdova byla chráněná, ale že přišla o všechno, co měla. Pán Ježíš pokračuje v té vítce a říká:Okázal se dlouho modlí. My jsme už to procházeli, nemusím to opakovat, ale pro každodenní modlitbu,
34:15která byla pravidelná, si zákonníci vybírají ty veřejná místa, že? Aby je lidé viděli. Pán Ježíš to skvěle popisuje ve svém kázání nahoře, kdy mluví a říká v Matouši v šesté kapitole, verš 5 a 6: "A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci, neboť ti se rádi modlí. Stoje v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé.
34:44Amen. Pravím vám, mají už svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se ke svému Otci, který je v skrytu. A tvůj otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. To, co dělali bratři a sestry tito lidé a co nemáme dělat my, je, že chtěli ukázat svoji zbožnost na venek. A tak ve chvíli, kdy kdy přišla
35:10ta doba modlitby, oni si oni si spočítali, kdy bude a náhodou se ocitli na rohu ulice veřejné. Myslím, že kdybysme to udělali my dneska, tak by si lidi mysleli, že jsme blázni, ale v tehdejší době je lidé za to obdivovali. A to je přesně to, co chtěli. A místo, aby se, když už se tedy ocitnou na rohu ulice, pomodlili krátce, což
35:41mohli, tak to prodloužili. A samozřejmě tehdy stejně jako nikdo nečetl potichu, tak se nikdo také nemodlil potichu. Takže jakákoliv modlitba byla hlasitá, stejně jako každé čtení bylo hlasité. Na co ukazují bratře a sestry jejich skutky, jejich chování?
36:14Nakonec ho pán Ježíš hodnotí. Ti dostanou větší trest. Místo, aby vedli lidi za Bohem, je totiž svým svou píchou a pokrytectvím vedou od něj. Ti, kdo ho měli znát, vidíme v tomto našem textu, jednají proti jeho slovu. Místo, aby byli pokořeni a pokořili sami sebe před Bohem. Celé jejich jednání je založeno na píše
36:45a pokryteectví. Ale pán Ježíš nám tady říká jednu věc. Tohle není cesta záchrany. To není cesta k Bohu. Lidé mohou vypadat zbožně. Mohou se chovat zbožně.
37:17Ale pokud si myslí, že je Bůh přijme na základě toho, jak vypadají a jak se chovají, tak se pletou. A pán Ježíš varuje i nás, bratři a sestry, abychom takoví nebyli. Bůh se nedívá povrchně, on se dívá na naše srdce a nenávidí píchu u všech lidí. Ale evangelium Pána Ježíše Krista nikdy
37:49nikoho nevede k píše. Nikdy nikdo, kdo uvěřil v Pána Ježíše Krista, nemůže říct, já jsem lepší než ty. vede k pokoře, vede k poznání vlastního hříchu, vede k uvědomění si vlastní zkaženosti a k tomu, že my vlastně proto, abychom se smířili s Bohem, nemůžeme nic udělat.
38:26Je zajímavé, že král David to chápal, zatímco zákon nic jiné. A to nás vede k poslední části, první čtyři verše 21. kapitoly. A teď je ta chvíle, kdy si musíme vyhrnout rukávy. Bratři a sestry, nechci, abyste se hlásili, ale kdo z vás slyšel tento text jako kázání o o způsobu, jakým máme dávat,
38:56nebo o vhodnosti toho, jak dávat Bohu. Ale pokud ten text takto někdo káže, tak ho vytrhává z kontextu, ve kterém se nachází. Je chybou ho totiž vnímat odděleně od přecházejících dvou. A tak otázka, kterou máme, je, proč ho tady Lukáš v této chvíli mezi odsuzování pokrytců a a jejich pích
39:29a ukázáním toho, jak přijít k Bohu na základě příkladu krále Davida a pak zbytku 21. kapitoly, která mluví o posledních dnech a o tom, jak Bůh nenávidí píchu v ve světě. A co s ní udělá? Proč tady pán Bůh zanechává právě tady tohle? Někteří vnímají, že jde o popis toho, jak dávat či jak eh vypadá skutečný dar.
40:03Další citují důraz na motivy. Ale pravdou je, bratři a sestry, že pán Ježíš žádným způsobem nevyvádí žádný princip z tohoto textu. Pán Ježíš neříká: "Chovejte se." Tak. Já chci, abyste si představili tu situaci, ve které se pán Ježíš nachází, protože je důležitá.
40:34Pán Ježíš, říká Marek, sedí v chrámu a pravděpodobně všechny ty kapitoly, které jsme až doteď probrali, se na se objevují v tom stejném prostředí. Pán Ježíš je v chrámě a sedí a dívá se na pokladnici. Pokladnice byla v části chrámu určená určeného ženám a pohanům. kousek od části, kde se prodávaly kde se prodával dobytek
41:05a kde se směňovaly peníze. A bylo to vlastně 13 nádob, do kterých lidé házeli chrámové daně a dary. A pán Ježíš potom, co říká tady tom toto svým učedníkům a potom, co říká to předcházející, eh, ty tu otázku zákonníků, se dívá na tu pokladnici
41:42a vidí, jak jak mnoho lidí přichází, těch, kteří jsou bohatí a vhazují tam peníze. Slovo bohatý tady odkazuje na člověka, který je zajištěn a ti přichází na základě verše jedna a a dávají, vhazují své dary do pokladnice. Ale pak přichází chudá vdova, verš 2.
42:12A slovo chudá, bratři a sestry, tady znamená opak bohatého, bez zajištění. To slovo doslova znamená člověk, který nemá co jíst a který skoro musí žebrat nebo který musí žebrat. Ale přichází chudá vdova, která tam hází dvě drobné mince. My vidíme z ostatních evangelií, že šlo o dvě měděné mince, kterým se říká
42:43lepty. Jedna lepta, bratři a sestry, byla jet denů. Abychom si to mohli představit, eh, bylo to opravdu maličko. Jeden denár byla mzda jednoho dělníka za jeden den. Takže kdybysme, když řekneme, že tam hodil dvě lepty, tak tam a matematici se mě omluví, hodila zhruba
43:1410 minut vaší každodenní práce. Kdybyste pracovali 8 hodin, tak dvě lepty jsou zhruba 10 minut. toho, co si vyděláte za 10 minut, to tam hodilo.
43:49Podle kontextu se mi zdá, bratři a sestry, a vy to zkoumejte, že to udělala na základě toho, co jí učili zákonníci, farizeové a seduceové jako způsob, kterým ukáže lásku k Bohu a zajistí si jeho požehnání. Ona neměla na to, aby si koupila oběť. všechno, co měla, celé její živobytí, nestačilo na to, aby si koupila jednu
44:20křepelku, aby mohla obětovat Bohu za své hříchy. A místo toho, aby se k Bohu vztahovala na základě víry a důvěry, její farizeové, saduceové a zákonníci naučili, že musí dát, aby se zalíbila Bohu. A tak vzala všechno, co měla a hodila to do té pokladnice.
44:53Bratři a sestry, nezdá se mi, že by to pán Ježíš chválil. Ten text není o pochvale. Ten text je přesně to, co pán Ježíš říká, že nemají dělat učedníci, protože tohle znamená vyjídání vdov.
45:23Tato chudá vdova se domnívala, že potřebuje si zasloužit Boží přízeň. A myslela si to, protože ji k tomu vedli ti učitelé zákona. Marek 7, 9. až 13. Verš to říká takto. Když pán Ježíš mluví přesně k těm učitelům zákona a říkali jim: "Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici." Vždyť Mojžíš řekl:„Cti svého Otce a svou
45:54matku a kdo zlořečí otci a matce, ať zemře." Vy však říkáte, řekne-li člověk otci nebo matce, to z mého majetku, co ti, čím ti mohu pomoci, co by ti mohlo pomoci, je korbán. To je dar určený Bohu. Mimochodem ten dar, který tato vdoba teďka hodila. Již mu nedovolujete nic pak učinit pro jeho otce nebo matku. Rušíte tedy Boží
46:25slovo svou tradicí, kterou jste předali. A takových podobných věcí činíte mnoho. A tak jediné hodnocení, které tady vidíme od Pána Ježíše Krista, je, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní, ale neříká, že to měla vhodit. Bratři a sestry,
46:56já mám pro vás v této chvíli jednu otázku. Opravdu si musela ta žena a vy a já zasloužit Boží přízení svými dary a spas a a svými skutky. A možná se zeptám jinak, copak si můžeme zasloužit spasení svými dary i svý nebo svými skutky? Když budeme jednat jako zákonníci? Copak
47:26si zasloužíme spasení? I kdybysme dali všechno, Příběh této vdovy je podle mě ukázkou toho, že zákonníci nastavili systém skutků.
47:59A oni učili, že proto, aby si tě Bůh oblíbil, musíš činit a musíš dávat a musíš dělat. A my to vidíme ve všech náboženstvích celého světa, že aby ses dostal do lepšího světa, abys šel do posmrtného života, aby ses tomu nebo či onomu v Bohu zalíbil, musíš dělat, dělat, dělat, dělat.
48:32A i a musíme si to přiznat, lidi, kteří si říkali křesťané ve středověku se snažili dělat to stejné, že všichni známe odpustky. To je přesně ten stejný systém. Hoď ty mince, aby se zalíbil Bohu. Bratři a sestry, vážení hosté, náš text nám ukazuje
49:04jednu důležitou pravdu. K Bohu se nedostaneme skrze skutky. Nezáleží na tom, jak si myslíš, že jsi dobrý, nebo kolik dobrých skutků v uvozovkách uděláš. K Bohu se nedostaneme skrze dary, i kdybychom dali vše, co máme. I kdybychom jednali
49:34naoko spravedlivě jako farizeové, k Bohu se nedostaneme. Jediná cesta k Bohu, která je. Jediná možnost, jak se smířit s Bohem, jediná možnost, jak mít odpuštěný hříchy, je uvěřit v zástupnou oběť a vzkříšení Pána Ježíše Krista.
50:11Jedna otázka. A budu končit za 20 nebo 25 minut. Jediná otázka. Řekněte mi, kolik David dal darů Bohu do té pokladnice, kam je hodila ta chudá vdova? Nula, protože chrám tehdy ještě nebyl. A přesto vidíme, že je v Božích očích spravedlivý na základě své víry a vyznání toho, že Mesiáš je pán.
50:50A to je přesně to, co učí Kristus. A to je přesně to, proč přišel Kristus. aby když se postavíme před Boha, jsme nestáli na základě své vlastní spravedlnosti, protože žádnou nemáme. Písmo dokonce říká, že naše spravedlnost před Bohem je jako poskvrněný šat. A pokud tady dnes jsi a nevěříš v Pána Ježíše Kriste,
51:23tak musíš rozumět té pravdě. že Bůh je svatý a bude soudit každou nepravost. A my všichni jsme na tom úplně stejně, protože jsme všichni hříšní. Jediná možnost, jak se smířit s Bohem, není na tom, že budeš lepší, protože nemůžeš být lepší, protože Božím standardem je dokonalost. Jediná možnost, jak se smířit s Bohem,
51:47je uvěřit v to, že on miloval hříšníky, jako jsi ty a jako jsem já. tak moc, že přišel na tuto zem v Pánu Ježíši Kristu. Žil dokonale život, který my nejsme schopni žít. Zemřel a zaplatil za naše hříchy na kříži a třetího dne byl vzkříše. A písmo zaslibuje, že pokud v tohle uvěříme, tak se stáváme v Božích očích
52:17spravedliví na základě milosti a spravedlnosti Pána Ježíše Krista. A co ty, bratře, sestro, jaká je aplikace? Buďme jako David a nebuďme jako zákonníci. Nechtějme ukazovat svoji spravedlnost před lidmi, svoji zbožnost na očik.
52:47Chtějme ji žít. Ne proto, abychom si zasloužili spasení, ale proto, že jsme spasení. Protože milujeme Boha, chceme žít spravedlivě. Protože milujeme Boha, chceme žít tak, jak se mu líbí, ale ne kvůli tomu, abysme si od něj něco získali.
53:18A tak ta myšlenka toho dnešního textu je jednoduchá. Chcešli přejít k Bohu jiným způsobem než v Kristu? Nikdy se tam nedostaneš, protože víra v Ježíše jako Pána je jedinou cestou záchrany. Amen.