KRISTOVA CÍRKEV
Biblické texty v kázání
Žalm 68Římanům 121. Korintským 12Efezským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Já než přejdu k tomu kázání, které jsem dnes připravil, tak bych chtěl na úvod položit pár otázek, které budou pro vás. Co si myslíte o situaci, v které se ten náš sbor právě nachází?
0:37Víte, není nás tu velký počet, i když jsem rád, že je nás tady dneska víc. Někteří z nás jsou již starší, někteří jsou nemocní. Nemáme tu až tolik dětí. Když to budou téměř tři roky, co nemáme kazatele, co nemáme plnočasově sloužícího staršího pastora. Jednomu staršímu, mému otci, mu bude už
1:10brzo 78. Víte, že další starší bratr Ludvík má velké zdravotní problémy. Na začátku roku mezi námi nebyl čtyři měsíce. A jeho zdravotní stav je teď možná sice trochu lepší, ale vyřešené to rozhodně není a není jasné, co bude dál. A i dnes není na tomto místě.
1:43A i třetí starší, bratr Martin, tak ten dnes mezi námi je, ale víte, že taky nemusel úplně klidně být, že spadl na dovolené nedávno ze skúru a zranil se a má teď i přes ruku pásku. [frknutí] A tak možná když přemýšlíte o našem sboru, zhodnocujete tu zhodnocujete tu celou situaci, tak se vám vkrádají do mysli určité obavy.
2:12Možná si říkáte, co bude se sborem v budoucnu, co vše se ještě stane, jak to bude s vedením sboru dál, tak přijde kazatel a nebo ne? Bude mi sbor dávat to, co potřebuju prorůst a možná mnohé podobné otázky. A možná, když slyšíte zprávy o tom, co
2:44se děje v některých nám známých zborech, tak si možná říkáte, když takovéhle sbory prožívají tohle, tak co my, čím budeme muset projít my, co přesně se stane v budoucnu, tak to vám neřekne, neřeknu. A nikdo neřekne: "Nevím, co prožijeme nebo neprožijeme.
3:16Nevím, kdo bude zdravý a kdo ne. Nevím, koho a kdy si pán odvolá?" A ještě, když jsem toto psal, tak jsem nevěděl o sestře Evě. Nevím, jestli budeme mít kazatele nebo kdy. Nevím, jaké těžkosti a neschody se objeví. Ale co vím, že Bůh je věrný,
3:47že jeho slovo je jisté, že žádné jeho zaslíbení nepřijde niveč. Co vím, že Kristus je pánem církve? Že je ten, který se o n stará. který ji vede, zaopatřuje a že neopustí ty, kteří jsou jeho. A já bych chtěl právě toho dnešního dne
4:20mluvit o Kristu, o jeho výsadním postavení, o tom, co koná právě pro církev, co dává církvi. A o tom všem dnes budu mluvit právě, když budu pokračovat v probírání té čtvrté kapitoly listu do do Efezů. A tak si můžete vzít do svých rukou Bible, kdo máte, nalistovat tu čtvrtou kapitolu a budeme společně číst od 7 do
4:5210. verše. A každý, kdo může, tak prosím, abyste povstali ke čtení. Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto pravý vystoupil do výše, odvedl sebou zajatce a dal dary lidem. Co jiného znamená? Vystoupil, než že
5:24nejprve i sestoupil do nejnižších částí země. Ten jež sestoupil, je také ten, jež vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. Takže tolik z Božího slova. Můžete se posadit. Téma toho mého minulého kázání, tak byla jednota. Možná si vzpomenete, že ve verši pt a 6
5:57apoštol Pavel použil sedmkrát slovo jeden. Jeden Bůh, jeden Pán, jeden duch, ale také jedno tělo, jeden křest, jedna víra a jedno povolání. Tím chtěl Efeským připomenout, že jsou to zásadní důvody pro jednotu v církvi. Připomenout jim, že se obrací k stejnému jedinému trojedinému Bohu a to jeden
6:27každý z nich. A taky jim připomenout, že to, jak se staly součástí církve a jak byli v Kristu povoláni, tak je pro všechny stejné. Platí to pro Žida i pro řeka, jak by řekl Pavel. Ano, nepochybně jsou velké rozdíly v tým v tom konkrétním způsobu, jak Pán otevřel oči, jak dal poznat evangelium, ale ta podstata povolání je u všech
6:57stejná. Každý musel uvěřit evangeliu a Krista. Každý musel činit pokání, neboli odvrátit se od hříchu a obrátit se k Bohu. A u nikoho to nebyla jeho zásluha. Nikdo pro svou záchranu nic neudělal a nemohl udělat. U všech to bylo Boží milostí a jen pro Kristovo dílo. A v tom se my ani nikdo z nás nemůžeme
7:31jeden před druhým v ničem chlubit nebo vyvyšovat. A ještě připomenu, co Pavel píše v první kapitole. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vším moudrosti a rozumnosti. A nebo v druhé kapitole. Ale Bůh bohatý v milosrdenství
8:03pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtví pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem. Milostí jste zachráněni a spolu s ním nás probudil k životu a posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Neboť
8:35jste zachráněni milostí skrze víru a ta záchrana není z vás. Je to Boží dar. A všimněme si, Pavel zde používá slova jako podle bohatství jeho milosti. Hojně nás zahrnul milostí. Ukázal oplívající bohatství své milosti v dobrotě k nám. Já tady mám takovou jenom menší vsuvku.
9:06Myslím, že si málo uvědomujeme tu převelikou míru milosti, kterou jsme v Kristu obdrželi. Málo si uvědomujeme, z čeho jsme byli zachráněni. Jak nezasloužené to bylo, jak velká je milost, kterou jsme začali a jak velká je ta milost, která přetrvává i v našem životě po obrácení. A troufám si tvrdit,
9:36že v nebeském království se mnozí budeme stydět za to, jak málo jsme byli v tomto světě spokojení a vděční. A to přesto, že jsme obdrželi takovýto velký dar. Ale doufám, že v tomto poznání budeme růst a že budeme růst ve vděčnosti, spokojenosti a radosti. Růst v poznání Krista a toho, co pro nás udělal.
10:07Tak to je konec vsuvky. Ale dle toho kontextu je každopádně jasné, že tato oplývající milost se vztahuje na všechny křesťany. není ani rozdílu v tom, kým jsme se jeho povoláním stali. Každému byla přisknuta Kristova spravedlnost. Každý se stal součástí Boží rodiny a to
10:37se všemi privilégiemi, které k tomu patří. Naše postavení v Kristu není odlišné podle sociálních rozdílů, neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Když není ani Žid, ani řek, již není ani otrok, ani svobodný, již není ani muž,
11:07ani žena. neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A opět nic jsme proto neudělali. Ničem se v tomto ohledu od bratří a sester nelišíme. Takže co je v církvi naprostá rovnost? Každý je na tom úplně stejně?
11:40Ne, není. Ani tento verš s Galatským neruší to postavení, v kterém jsme zde na zemi. I když vím, že to tak někteří používají a nebo spíše zneužívají. Možná jste si při čtení toho dnešního textu povšimli, že ten text, který navazuje na ten šestý verš, začíná slovem ale. Takže nejprve je tam sedmkrát jednota a pak následuje.
12:11Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Pavel zde opět píše o milosti, ale tohle není ta milost, o které psal v kapitolách předtím, nebo minimálně to není jenom ta milost, protože toto obdarování milostí se křesťan od křesťana liší.
12:43Pavel zde píše o speciálních darech milosti, darech, které jsou určeny pro jednotlivé úhdy těla Krista. Jsou to milost a dary, které jsou dány ještě na to všechno, o čem jsem teď mluvil předtím. Je to obdarování, které se týká pouze církve. Toto obdarování je totiž úzce spojeno s darem Ducha svatého.
13:15I ve Starém zákoně Hospodin naplňoval duchem a dával skrze něj obdarování pro určité lidi, jako například v případě Baselela a Oholiába, kteří byli duchem uschopněni k řemeslné práci při stavbě toho stánku setkávání. A je ještě pár dalších příkladů na plnění duchem a uschopnění k určité úloze, například v případě Mojžíše,
13:41Eliáše, Davida, Samsona. Ale tohle je něco jiného. Tento dar se týká každého v církvi. Jak to píše Pavel, každému z nás byla dána. Z nás křesťanům. Tedy se to týká každého opravdově věřícího v tom, v kom skutečně Duch svatý přebývá a ten, kdo je součástí té neviditelné
14:12církve. Takže ano, v církvi jsou rozdíly, jako se píše v první Korintský 12, jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž duch. Jsou rozdíly v službách. Ale tentýž pán až jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. A nebo Římanům 12, máme rozdílné dary
14:44podle milosti, která nám byla dána. Takže ano, jsou rozdíly a já k tomu mám několik poukazů. Ten první je, že je to dobře. To, co Bůh ustanoví, je samozřejmě vždy dobré, ale je to dobře i z důvodu, že takto je sbor mnohem efektivnější a mnohem lépe funguje. Církev není jenom o nedělním
15:14shromáždění. Pole působnosti je mnohem širší. To nezvládnou a ani nemají zvládat dva, tři lidé. Kristus ustanovil do církve jednotlivé údy, aby se doplňovaly, pomáhali se a budovali. My se navzájem potřebujeme [odkašlání] a i právě pro tuto různost
15:44nikdo přece nemá všechny dary. není na místě se vyvyšovat. Ano, někdo je nevyhnutelně obdarovanější než druhý. To samozřejmě platí už u těch přirozených a naučených schopností, ale platí to i u duchovních darů.
16:16A tady je potřeba dát si pozor, abychom to, co nám bylo dáno jako dar, tak nebrali jako něco, na čem máme zásluhu, co nás činí lepšími než ostatní. Dát si pozor, abychom neposuzovali ostatní bratry a sestry podle míry našeho obdarování. Co zvládneme a dokážeme my, nemusí
16:47zvládat a nemusí toho být schopni ostatní. Ale samozřejmě tady je potřeba rozlišovat. Někdy to může být tak, že to není o tom, že by někdo dostal méně, ale že jen své dary nevyužívá. A pak je dobré ke službě v církvi povzbudit. A co ti, kdo obdrželi méně? Ti si musíš dát pozor na to, aby
17:17nemalomyslněli a nezáviděli. Dát si pozor, aby se ambiciózně nehnali do věcí, do kterých nejsou povoláni. Pavel k tomu v Římanů 12 píše: "Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně podle toho, jakou míry víry udělil každému Bůh." Víte, být věrný v málu není malá věc.
17:49K tomu se váže třetí poukaz. Není na místě být nespokojený. Vždyť je to sám Kristus, ten, v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání, který rozhoduje. Sám Kristus, který určil tu míru, podle které má být každý každý křesťan podarován. Cožpak se může splést? Cožpak může někomu dát málo nebo jinému
18:21moc? Jak bychom mohli být nespokojení? On dává podle své moudrosti tak, jak je potřeba. Ale potřeba pro koho? Někdy zapomínáme, že tato zvláštní milost není pro jednotlivce, není pro osobní prospěch, je pro církev, pro její budování. A on ví, co každý sbor potřebuje.
18:51Někomu dal větší úlohu, někomu menší. Některá služba je vidět více, jiná méně. Neznamená to, ale že je méně potřebná. A tak se to píše i v 12. kapitole první Korintství. Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.
19:22Kristus nechybuje. Bude to fungovat ovšem když budeme dělat to, co máme. A čtvrtý poukaz. Vyte máš dar a dary, abys je používal.
19:53Pavel píše: "Každému byla dána milost. Pokud jsi Kristův, máš dar. Nebo spíše unikátní kombinaci darů, schopností, které jsi předtím, než jsi uvěřil, neměl. A tuto máš, tuto milost máš, aby ji využil pro církev, využil pro bratry a sestry. Teď ale možná někdo namítne, jak ji mám ale používat, když ani nevím, co to je.
20:22Víte, já jsem viděl i testy na určení duchovních darů. To bych vám rozhodně nedoporučil. Myslím, že ten nejlepší způsob mít aktivní zájem o sbor, o jeho potřeby, mít zájem o bratry a sestry, být připraven, sloužit a pomáhat, mít otevřené oči a dívat se na to, jestli se vyskytne potřeba služby.
20:54A věřím, že pak už se najde místo a služba, kde budeme moct uplatnit to, co jsme dostali. A možná vás napadla u toho jiná otázka, když je to tak jednoduché, proč se zdá, že to tedy někdy nefunguje? Proč v mnohých církvích to budování tak vázne? Proč i v našem sboru máme rezervy? Není to nedostatkem darů?
21:25Ty ostatně nechyběli ani sboru v Korintu a víme, že byly až po uši v problémech. Ten problém je v nás, v našem hříchu, v naší laknosti. Víte, my jsme dostali dary k vzájemnému budování. Nikdo nedostal dar k vzájemnému ničení. A přesto i bez toho jsme toho velice dobře někdy schopni.
21:56Jestliže se však navžáem koušete a požíráte, dávejte si pozor, abyste nebyli jeden druhým pohlcení. I toto Pavel píše křesťanům, konkrétně sboru v Galácii. Tak to ale nemá být. Tak to nesmí být. Vždyť to jde naprosto proti Kristovu záměru. Dostali jsme milost a ještě více milosti
22:28a to zavazuje. Dostali jsme milost, abychom společně rostli, sloužili a zvěstovali, přinášeli slávu tomu, který nás zachránil. Petr píše: "Dary milosti podle toho, jak je každý přijal, si slušte navzájem jako dobří správci. rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo? Ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží někdo, ať slouží ze síly,
23:01kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. Ale podívejme se nyní, jak tento text pokračuje. Proto pravý [odkašlání] vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem.
23:32Apoštol Pavel pokračuje, ale ne tím, že by se hned zaměřil na samotné dary, ale nejprve mu jde o to, aby nasměřoval pohled efeských na dárce. Ukazuje jim, že to s touto milostí není jen tak. ukazuje, že zatím, co dostali, tak je ohromné Kristovo dílo. Ukazuje jim, že právě proto má plné
24:02právo dávat dary. A cituje nejprve žalm 68, verš 19 nebo v Bibli královské, třeba verš 18. A tam se píše: "Vystoupils na výšinu, vedl si zajatce, přijals dary v podobě lidí, dokonce i z půníků. Vystoupils, abys tam přebýval, Hospodine Bože.
24:33A nevím, jak moc jste dávali pozor a čeho jste si všimli, ale tady nastává trošku problém, protože když srovnáme tuto citaci s tím, co potom používá apoštol Pavel v listu, tak tady vidíme, že se to liší. Vystoupil do výše. Na výšinu, to je stejné. Odvedl si zajce s sebou, vedl si zajatce, to je podobné, ale dar dali lidem a přijal s dary v podobě lidí, tak tohle
25:06se liší zásadně. A jenom teda poznámka, to slovo v podobě je přidáno překladateli. V originále je doslova přijal z dary lidi. A co teď s tím? Je to špatně přeloženo? Ne, není. V Efezkým 4:8 je řecké slovo edoken a to opravdu znamená dát, nabídnout, předat. Žalmu 68 je použito hebrejské slovo
25:38lkách, ale v Setojagintě v řeckém překladu potom slovo Elábes. A oboje znamená opak přijmout, vzít, převzít. Takže co Pavel se spletl? Špatně si ten žalm zapamatoval? To určitě ne. Takže co tedy? Tak abychom k tomu přišli na kloub, tak
26:08se musíme podívat nejprve na tom, o čem vlastně ten žalm 68 je. A to je Davidova oslavná píseň Božího vítězství. David v něm vzdává chválu Hospodinu, který se sklání k Izraeli. Vyvyšuje vítězného Boha, který zahrnuje svůj lid požehnáním. Požehnáním, které pramení z jeho triumfu. A ten verš 19 právě nám ho vykreslu jako
26:38krále, který vyhrál boj. A pak se vrací na Sion s mnohými zajatci a kořistí, aby zde vládl. tedy tak, jak to bylo obvyklé v tehdejší dobře době, například když panovník dobyl nějaké město. Myslím, že nám hodně pomůže, když se podíváme na některé verše z tohoto žalmu. Verš sedm. Bůh usazuje osemělé v domech a vězně přivádí k blahobytu.
27:10Nebo verš 13. >> [odkašlání] >> Králové se svými zástupy prchali, prchali a domácnosti si dělili kořist. A nebo verše, které následují hned po tom verši 19. Požehnán buď panovník. Den ze dne nás nosí jako břímě. Bůh je naše spása. Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. A ještě verš 23.
27:40Panovník pravý: "Vyvedu své z bášánu, vyvedu je i s hlubím moře." A jak poukazují mnozí komentátoři, v tomto žalmu je opravdu silný motiv dávání a záchrany. Hospodin získal kořist, ale v kontextu toho žalmu, ne proto, aby si ji nechal, ale aby ji rozdal svému lidu.
28:10A tak myslím, že nejlépe, jak to chápat, je dívat se na tento žalm jako na takový poměrně obecný popis Božího vítězství. Žalm, který jen říká, že Hospodin zvítězí, bude vládnout na Sionu a bude to požehnáním. pro jeho lid. To, co ale dělá Pavel, je, že konkretizuje jednu část tohoto vítězství a interpretuje ji jednak v souladu se
28:39smyslem žalmu, ale také v souladu se zjevením, které Davidovi ještě nebylo známo. A odhaluje, že Kristus je ten vyvýšený a vítězný král. A pamatujme, on je ten, který vystoupí na Sion a v mileniálním království bude vládnout. Ale Pavel také ukazuje, že jeho vítězství již nyní se vztahuje na církev,
29:10že již nyní je vyvýšen, již nyní svým vítězstvím přináší mnohé požehnání a dary pro svůj lid. Pavel rovněž vztahuje obraz těch zajaců vedených vítězným králem na lidi zachráněné skrze evangelium. Ale je to obraz, který tak jak ho Pavel používá, který ten běžný způsob zajmutí zajatců a vyplnění kořisti obrací na
29:40ruby. Protože Kristovo vítězství neznamená porážku lidí. Naopak i pro ně je vítězstvím. Těmi poraženými jsou Satan, hřích a smrt. Vzetí do Kristova zajetí neznamená otroctví, ale osvobození. Být jim odveden neznamená snížení,
30:12ale vyvýšení. Jeho získání kořisti neznamená pro lidi ztrátu, ale zisk. A k tomu ještě dodávám: "V Kristu jsme osvobozeni, ale ne abychom si dělali, co chceme a používali svobodu jako plášť nepravosti, ale abychom se mu v poslušnosti poddávali." Byli jsme jim vyvýšeni,
30:42ale ne abychom vyvyšovali sebe sama, ale abychom v našem životě vyvýšili jeho. Od něj jsme obdrželi dary, ale ne proto, abychom se zaměřovali na ně samotné, ale aby sám Kristus byl tím naším největším ziskem. Podívejme se, pokračujeme, podívejme se nyní do devátého verše. Pavel navazuje na ten motiv Kristova
31:12vyvýšení a píše: "Co jiného znamená vystoupil, než že nejprve i sestoupil do nejnižších částí země. Ten jež vystoupil, je také ten, jo? Ten jež sestoupil, je také ten, jež vystoupil vysoko nad nebesa, aby naplnil všechno. To, co apoštol píše, je logické. Aby mohl někdo vystoupit do výše, tak
31:42musí nutně nejprve být na tom místě nižším. Proč to ale zmiňuje? Co tím chce Efeským sdělit? Já myslím, že tím jednoduše znovu připomíná a ukazuje celé Kristovo dílo. Ukazuje to, jak je klíčové, abychom mohli dostat tu milost, o které je psal dříve.
32:18A ano, spásné dílo syna Božího tak začalo jeho snížení tím, že se stoupil na zem. tím, že se stal člověkem. To není jen sestoupení v prostoru, ale to je i sestoupení, co se týče slávy, postavení a majestátu. A je toho ještě mnohem víc. Ono se to nedá úplně popsat, nedá se to pochopit,
32:48že ten skrze něhož bylo stvořeno všechno, pro něhož bylo stvořeno všechno, se stal bezbraným a omezeným člověkem a on sestoupil ještě níže na úroveň toho nejhoršího zločince, kterému se vysmívali, které mu zpílali, které ho zradili
33:19a kdy se radovali z jeho smrti. Snížil se až k té nejpotupnější a nejbolestivější smrti, která v té v té době existovala. A snížil se ještě níž, kdy nesl hříchy lidstva. hříchy moje, hříchy i tvoje.
33:53A dobrovolně byl odloučen od Otce a nesl ten jeho hrozný hněv. Je těžké tomu porozumět. Nejlépe to popisuje samo Boží slovo. Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu. Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem.
34:25A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se. stal se poslušným až k smrti a to smrti na kříži. A víme, že bez toho to nešlo, jinak by nikdo nebyl zachráněn. Víme, že jinak to nešlo, protože Bůh je milostivý i spravedlivý. Protože Bůh nenechá hříšníka bez trestu.
34:58A tak, aby mohl být hřích potrestán a zároveň my jsme mohli být zachráněni, tak položil svůj vlastní život. Ale ten jenž sestoupil, je také tím, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa. A opět list Filipským. Proto ho také Bůh povýšil nade vše jméno, které je nad každé jméno, aby se
35:30ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno. Ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí. K slávě Boha Otce, aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je pán. Pán Ježíš byl vzkříšen, vstal z mrtvých a byl vzad nebes, aby se vrátil do postavení po pravici Otce. A tím bylo dokonáno jeho vítězství a dovršeno jeho dílo spásy. Tím byl opět
36:04vyvýšen nadeevše. A to vše, co Kristus vykonal a co bylo završeno, tak je naprosto zásadní pro nás, pro církev. A to je ta Pavlova pointa. A tím se dostáváme k poslední části. Ten jen sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno.
36:34Tento verš nepochybně odkazuje na to, o čem Pavel psal již v první kapitole. To je od verše 20. Tu a tady je myšleno převahu jeho moci a síly. Uplatnil v Kristu, když jej vkřísil z mrtvých a posadil po své po své pravici v nebesích. Vysoko nad každou vládu i autoritu, i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku,
37:05ale i v budoucím. a všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nadevším církvi, která je jeho tělem. Plostí toho, jenž všechno ve všem naplňuje. Co to znamená? Že pán Ježíš je vyvýšeným králem a pánem s obrovskou autoritou a mocí.
37:37Ale znamená to taky, že je pánem nad církví, ale ne v takovém smyslu, jako třeba bríčtní monarchové, kteří byli pány nad kdejakými vesničany v různých zapadlých koutech, jejich kloní, pány nad lidmi, o kterých ani netušili, že existují. On je pánem, který o každém z nás dobře ví. On je pánem, kterému na nás záleží.
38:07Vždyť hlava je spojená s tělem. Vždyť hlavě na těle záleží. Vždyť se o něj stará a chrání ho. A znamená to taky, že si nepovolal svou církev, aby živořila. Právě naopak. Ten, který se ponížil, byl vyvýšen nadeevše a jedná ve své královské autoritě. Jedná tak, aby ti, kteří mu patří, byli
38:39naplněni. A znamená to, že z jeho plnosti čerpáme právě především, když jsme součástí církve. Jak píše Jan, z jeho plnosti jsme my všichni vzali milost za milostí. A vždyť právě společenství jeho lidu právě jim rozdal dary podle své moudrosti.
39:10Zvláštní milost, ještě již tak obrovskou milost, kterou projavil tím, že nás zachránil, tak ještě to dal nad to. A tak chvála našemu Pánu, který zachraňuje. Chvála našemu Pánu, který ustanovil, vede a stará se o svou církev a ještě ve své štědrosti rozdává své dary, co každý sbor potřebuje.
39:41A otázka, ta otázka není, jestli je to dostatečné. Otázka je, jestli se jim necháme vést a jestli jeho obrovskou milost využíváme. Milost pro nás samé, ale i milost skrze nás pro bratry a sestry.
40:11Jak jsem již říkal, nevím, jakou budoucnost má pán Bůh pro nás připravenou. Nevím, jaké těžkosti přijdou. Nevím, jak to bude dál se zdravím členů sboru. Nevím, jak to bude s kazatelem. Ale vím, že pán Ježíš Kristus je i naším pánem. pánem, který o nás dobře ví, o tom, jací jsme i co prožíváme.
40:48Vím, že se o nás stará, že s námi jedná, že mu na nás záleží. A vím, že i do našeho sboru dal a dává své dary a nejen dary, ale i lidi. Ale k tomu se dostaneme příště. A vím, že i nás postavil do tohoto sboru, abychom v něm byli naplňováni. Je jasné, že to není tak jednoduché. Z těch sedmi sborům, kterým Kristus píše
41:17ve Zjevení, tak jen jeden neslyšel žádnou uvítku. I Pavel, Petr, Jakub napomínali církve ve svých dopisech. Sbory nejsou dokonalé, protože členové nejsou dokonalí. My nejsme dokonalí. Jsme hříšní a to se nutně projevuje i v tom našem společenství. Ale pán i tohle ví.
41:47A nejen teoreticky. Vždyť on je ten, který se snížil, takže ví, co prožíváme a co potřebujeme. Ale taky je ten, který je vyvýšený, náš dokonalý velekněz, který je po pravici Otce, který se za nás přimlouvá. U něj je milost ku pokání, u něj je milost k obnově. U něj je milost k proměně. A ještě jednu věc chci říci.
42:18Dary, které dává, jsou zvláště vhodné právě pro pomoc padajícím a chybujícím lidem. Povzbuzování, napomínání, vyučování, vedení, pastorace. To vše právě k tomu slouží. A právě tam, kde jsou padající a chybující lidé, je velká příležitost ke službě, k využívání. těchto darů. A pán po nás nechce, abychom čekali roky
42:50a desítky roků, až konečně budeme na nějaké úrovni, kdy už konečně budeme moct pomoci druhým? Ne, my sami nedokonalí máme pomáhat, ale taky si nechat pomáhat od ostatních nedokonalých lidí a nechat si pomoct, ale i když my pomůžeme a budujeme druhé, tak oboje buduje. A tak bych si přál, abychom i z toho dnešního kázání byli
43:23povzbuzeni ne kvůli nám samým, ale kvůli synu Božímu, který dává našemu sboru i nám vše, co potřebujeme. A přál bych si, abychom se zamysleli nad tím, co jsme od Krista dostali. zamysleli nad tím, jak to naše obdarování používáme. A znovu připomínám, není pro nás, je pro
43:53bratry. A přál bych si, abychom se zamysleli nad našimi vztahy a setkávání s bratry a sestrami. Víte, podání ruky a pár minut zdvořelostní konverzace je dobré nepochybně, ale budování to není. A přál bych si, abychom si znovu uvědomili tu velikou míru milosti, kterou od něj
44:24máme. Amen.