Vyhledávání kázání

0:17A vy, otcové nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. Otče náš nebeský, víme, jak tohlencto je pro nás někdy tak známý, tak omýlený verš, ale přesto, e, je to pro nás pravda, která je někdy tak těžko aplikovatelná v našich životech. Pane Bože, prosíme tě za to, aby jsi kSdílet

0:50nám mluvil, aby ji jednal s každým z nás v tuto chvíli. Pane Bože, prosíme tě za to, aby tvoje církev a tvůj lid byl budován a tvoje jméno, aby bylo oslaveno. Pane Bože, ve jménu Pána Ježíše Krista se modlíme. Amen. >> Určitě znáte eh slavný a myslím si, že i Oskarem oceněný film Sedm statečných.Sdílet

1:21Ne, ne tu novou verzi, tu jsem teda ještě já neviděl, ale tu starou někdy z někdy ze 60. ze 60 let. v tomhletom filmu vlastně, který pojednává o jedné vesnici, která čelí nájezdníkům a lupičům, tak se tam setkáváme s tím, že jeden z těch chlapců v této vesnici eh na adresu svého, ale i dalších otců v této v této vesnici, která je tedy ohrožována bandouSdílet

1:49lupičů, pronese naši otcové jsou zbabělci. a pronese to a vlastně v rozhovoru s jedním z těch kovbojů, který z těch sedmostatečných, který je tam vlastně má chránit a který je má vlastně osvobodit od těhlenctěch nájezdníků. Na to jeden z těch kovbojů byl to byl to ten Ily svižně a opravdu svižně, já jsem byl šokován, pamatuju si to ještě doSdílet

2:12dneška, svížně vezme toho e chlapce, ohne ho přes koleno a naplácá mu na zadek. Pamatujete si za tu scénu? naplácá mu na zadek a potom potom mu řekne, cituji: "Nikdy už o svých otcích takhle nemluvte, protože oni nejsou zbabělci. Myslíš si, že jsem statečný, protože nosím zbraň? Tvoji otcové jsou mnohem statečnější, protože nesou odpovědnost za vás, vašeSdílet

2:42bratry, vaše sestry a matky." A tato odpovědnost je jako veliký kámen, který váží tunu, ohýbá je a kroutí, až je nakonec pohřbí pod zemí. A nikdo jim neříká, že to musí dělat. Dělají to, protože vás milují a protože chtějí. Já jsem nikdy neměl takovou odvahu, říká tento kovboj. Nikdy jsem neměl odvahu provozovat farmu, pracovat každý den jako mezek bezSdílet

3:13záruky, že z toho někdy něco bude. To je odvaha. Proto jsem nikdy nic takového nezačal a potom, pokud se nemýlím, dodává a nikdy nezačnu. Víte, v tuto chvíli já věřím a vy to víte a určitě si to uvědomujete, je před námi stojí velmi, velmi důležité téma a to je, jak my jako otcové můžeme véct naši rodinu. Jinými slovy, jak být víceSdílet

3:40než těmi živiteli. Jak být více než těmi, kteří přinesou ten chleba na ten stůl, čímž častokrát, a přiznejme si to, bratři, omlouváme svoji pasivitu. Vždyť já jsem 9, 10, 12 nebo 50 hodin v práci. měsíčně na na na pracuju 300 hodin. Já jsem živitel rodiny a vy ještě po mně chcete, abych četl, abych se modlil, abych sloužil ve sboru, abychSdílet

4:01evangelizoval a abych k tomu ještě vedl svoji rodinu. jak být více nebo jak být také nebo především eh tím, který vede svoji rodinu a ne pouhým živitelem, jakkoliv je to velmi důležité a jakkoliv to patří do toho do té naší povinnosti a laskavých vedoucích našich rodin. Naše doba se totiž e postupně a viditelně posouvá směrem, kterýmSdílet

4:29přemýšlel jeden z těch chlapců, že v tom v tom filmu. Rodina, otcovství, mateřství už není chápáno jako hrdinství. Už to není chápáno jako ideál, jako něco, pro co studuju, jako něco, pro co se na co se připravuju a jako něco, co je možná vrchol mého života a mého poslání pro muže nebo pro ženu. Už to není bráno jako hrdinství. A možná proSdílet

4:53nás dneska více než když jindy platí slova Jamese Alexandra, poretánského autora, který prohlásil jednoduchá slova a říká: "Křesťanskému manželovi musí být tato povinnost, tedy povinnost vedení rodiny neustále připomínána." A tady můžeme říct obzvláště v době, ve které žijeme. A potom dodává: "Nelze tuto povinnost předůraznit. Nelze mu jiSdílet

5:15připomenout příliš nebo připomínat příliš často. Křesťanskému manželovi musí být tato povinnost připomíná neustále. A proto si myslím, že konference jako je tato a další mají smysl, obzvláště tedy v dnešní době. Ne proto, že by snad křesťanský muž by dneska nechtěl vé svoji rodinu nebo že by si nebyl vědom své povinnosti, ale proto, že postupněSdílet

5:40bude patřit a vlastně už možná patří do menšiny v dnešní době. Tradiční rodiny, jak víme, je to je to možná eh takový trošičku takové klíše už, ale tradiční rodina je na ústupu. E mužské vedení je brán jako přežitek patriarchátu. politici, zábavní průmysl, mnohá hnutí, influenceři se snaží nám namluvit, jak rodina, otcovství aSdílet

6:05mateřství už není pro současnou moderní dobu 21. století. A také je potřeba říct, že naše doba za to, já věřím a nejsem sám, sklízí svou odplatu. Podle mnohých roste nám psychicky, fyzicky velmi slabá generace mužů, ale i žen. Mnozí už ve svém dospívání získávají závislost na antidepresivech. Moje dcera chodí, myslím, že myslím, že to je doSdílet

6:35třetího ročníku na gymnáziu a neustále nám říká o tom, jaký kamarádky už vlastně žijou s těmito přípravky ve svém životě, jak se vlastně nedokážou vyrovnávat se z tlaky a těžkostmi současného života a doby, které vlastně čelí nebo které čelí. Mnozí už ve svém dospívání, já jsme to vlastně slyšeli před chvilkou, získávajíSdílet

6:56závislost na pornografii a podobně. Mnozí se neumějí ovládat, mnozí neumí se přemoct ničemu motivovat. Jiní nemají vizi, e, nejdou si tvrdě vlastně vůbec za ničím kromě svého pohodlí. Jsou jaloví, bojí se výzev a bojí se selhání. A proto raději nic nic moc do nich moc jako nic nedělaj. do nčeho se moc neženou. Jak je možné, že naše doba seSdílet

7:24takýmto způsobem posunula? Jak je možné, že otcovství už není hrdinství ani cíl muže v dnešní době? A mateřství je výsměchem do tváře emancipovaných mladých dívek. Dneska já si myslím, že odpověď je a zároveň vlastně řešení je rodina. Eh, není to určitě jediná odpověď, ale její velkou součástí. V neděli jsem v našem sboru ilustrovalSdílet

7:50na jednom zajímavém srovnání, jak dnešní muži jsou jiní. Víte, znáte někoho ve vašem okolí a pravděpodobně ano. A pokud ano, tak je to chvála Pánu za to. Ale znáte někoho, komu je ve vašem okolí například dejme tomu 20 let a možná, že jste otcové, kterým je 50 a úplně v klidu a úplně s klidem byste mu dali svojí vlastní dceru, někomu, komu je 20Sdílet

8:14let. A úplně s klidem byste mu dali svoji dceru, která je hotová a připravená na vdavky. Znáte někoho takové ve svém okolí? Už jste potkali někoho, komu je 20 a bez problémů byste mu svěřili možná nějakou skupinku nebo vyučování? Vyučování v nějaké třeba nedělní škole, nebo snad dokonce celý sbor, celou církev? Jak je možné, že před 100 nebo neboSdílet

8:42ještě více, 200 lety toto bylo možné a prakticky nechci říct, nechci to přehnat, nebylo to úplně běžné, ale bylo to opravdu možné a nebylo to výjnou. Jak je možné, že bez všech vymožeností, bez internetu, počítačů ve světě, který poskytoval nesrvatelně méně možností než ten svět dneska, jak je možné, že například Spurgin začal kázat již veSdílet

9:06svých 16 letech prakticky okamžitě po svém obrácení. V 17 letech se ujal svého prvního sboru a v 19. letech se ujal sboru v Londýně, ve kterém potom vlastně byl až do konce svého života. Jak je možné, že Jonathan Edward se stal kazatelem brzy po svém 20. roku věku? Jak je možné, že Calvin začal sloužit a psát už kolem 20. roku svého věkuSdílet

9:30stejně? Jak je to, jak je to možné? Jak se tito muži, mladí muži, na které se dneska díváme jako téměř ještě zdudlík v puse? Jak je možný, že se stihli naučit vše církvi, všeologii, moudrosti života a rodině? Jak je jak vůbec někdo mohl tyto mladé muže v době, která se vlastně dívala na na věkovou vysplost velmi důležitě, jakSdílet

9:53je možné, že tyto muže mohl někdo respektovat ve své době před 100 nebo 200 lety? Já věřím, že odpověď známe všichni, že je to rodina. Naučili se to rod v rodině a viděli otce v případě třeba Spurgina. To byl jeho děda, s kterým většinou vyrůstal a trávil čas. Otce nebo dědu, kterej má sebkázeň a ovládá se. ViděliSdílet

10:16maminku, která miluje Krista a podřizuje se svému otci. Každý den seděli a poslouchali učení a principy písma. Viděli jejich rodiče uctívat. viděli žít autentický křesťanský život se vším všudy. Viděli, jak se vyrovnávají s hříchem, zkouškami, pády, deprese klidně i viděli otce, který brzí vstává a jde do práce. Viděli matku, která se stará oSdílet

10:41svoji domácnost a o své děti. vydrůstali v rodině, která sloužila církvi lidem i Bohu. Takže i když někteří z nich zápasili a to je potřeba říct, někteří z nich zápasli s vírou eh do prakticky do do bodu nebo do dne svého obrácení, víte, když se obrátili, tak vše pro ně najednou zaplo do těch správných kolejí. Když se obrátili, tak to nebyl pro něSdílet

11:04vlastně začátek, to to pro ně nebyl bod nula, ale najednou všechno spadlo do správných kolejí, protože veškerá křesťanská náuka, principy a biblické myšlení, které jim bylo vštěpováno, najednou zapadlo do správného místa a oni byli okamžitě připraveni na život a na vedení církve. A oni byli připraveni na život, na efektivní život a službu. To je pročSdílet

11:32Luther opakovaně učil, tady Martin Luther reformátor opakovaně učil, že rodina, zejména tedy role Otce je první, cituji školou jak církve, tak státu. Je to první škola. Je to ten, je to to místo, kde se učíme. Ve velkém katechismu z roku 1529 pod čtvrtým přikázáním píše, že domácnost je pravou školou a seminářem, kdy jsou dětiSdílet

11:57nejprve vychovávány pro každý dobrý stav. Zde je parafráze jeho jeho slov. Domov říká je seminářem církve a státu. Z domova pocházejí občané, soudci, pastoři, učitelé a všichni ostatní. To samé potom e o několik století později prohlásil i Matťw Henry, jehož známe známý komentátor, že jeho komentáře jsou všude zdarma. Určitě jeSdílet

12:25čtěte. A on říká: „Rodina je školou pro církev a stát." napsal to ve svém komentáři ke Genesis 18. Společnost není pouze tedy eh nemění pouze vzdělávání našich dětí. Eh víte, přemýšlejte o tom. My dneska v naší společnosti do určité míry jsme velmi vzdělání. do určité my naše doba vlastně jaksi se těší mnohému poznání z oblastiSdílet

12:51matematiky, matematiky, fyziky, chemie, astronomie, ale přesto nejsme, já doufám, že se mnou budete souhlasit, o moc lepší jako společnost. Společnost nemění ani politika, ani politická situace. Nakonec naši politici jsou vlastně odrazem současné společnosti. Častokrát, že tady ani ekonomika e vlastně naší zemi a naši společnost nemění. Víte, bydlíme vSdílet

13:16nejlepších domech, ve kterých jsme kdy mohli bydlet, nebo ve kterých kdy kdo nebo člověk mohl bydlet. Lepších domech než naši otcové, dědečkové, babičky a pradědečkové. Jezdíme v lepších autech než kdy dřív. E, jíme lepší jídlo než kdy dřív. Trávíme na drahých dovolených více času než kdy dřív. Ale přesto se nezdá, že by nám to vSdílet

13:39našich rodinách, v našich církvích a potom v naší společnosti nějakým způsobem něco zásadně dobrého přinášelo. A nepochotom je špatně. Toto nejsou špatné věci. Sam o sobě víme, že toto nejsou hříšné věci. Otázka je, jakým způsobem je používáme a jaké místo jim v našem životě přikládáme. Je to rodina, která je místem, kde se musí začínat. JeSdílet

14:03je rodina, která místem, kde musí začínat naše výchova a naše změna společnosti. Já já bych klidně řekl i našich církví a našich sborů. Ideálně tedy samozřejmě křesťanská rodina. Tvé a mé otcovství a vedení, víte, tedy ovlivní, jak říká už Luther, jací naší děti budou občané, jací budou členové církve, jakcí budou služebníci,Sdílet

14:26pracovníci, zaměstnanci, zaměstnavatele, manželky a manželé a křesťané. domov, tedy nikoliv stát, ani církev či politická strana, ani politické směřování, ani ekonomika, ani žádná jiná instituce není zodpovědná za výchovu tvých a mých dětí. Aniž bychom si to mnohdy náležitě uvědomovali, máme, víte, obrovskou výsadu, přátelé.Sdílet

14:55Přemýjšleli jste o tom někdy? Máme obrovskou výsadu a obrovskou moc v rukou, když jsou nám svěřené děti, když je nám svěřená rodina. Ve skutečnosti, jak víme, mužova schopnost vést církev se také vlastně prověřuje podle toho, jak vede svou rodinu. Proto je to důležité, jak vede svou domácnost. Nezáleží na tom, zda s tím tedySdílet

15:23souhlasíme nebo souhlasíš či nikoliv. Pokud jsi otcem, jsi z podstaty a z definice vedoucím. Pokud jsi manželem, jsi z definice zodpovědným a vedoucím. Máš možnost, ale také obrovskou zodpovědnost a také obrovskou výsadu. A jsou pouze dvě dvě možnosti. Buď toho využiješ dobře nebo špatně. Bible vlastně nám nedává žádnou střední cestu.Sdílet

15:52Nelze z toho vyjít neutrálně. Teda a proto je lepší se své role chopit co nejdříve. Víte, navázal bych na Martina Lutera opět. Víte, jestliže je domov seminářem společnosti a církve, pak otcovství není nic jiného než povolání seminárního učitele, že? Pak otcovství není nic než povolání seminárního učitele, pastýře neboSdílet

16:16chcete-li kněze rodiny. Otcové, dostává se nám obrovské cti. zodpovědnosti a povolání a obrovské výsady. Rád bych rád bych nám naši zodpovědnost připomněl třemi způsoby. Zaaprvé podíváme se na biblický mandát. Zaprvé se podíváme na biblický mandát otcovského vedení. Zaaduhé se podíváme na biblické metody a za třetí seSdílet

16:45podíváme na biblickou metu. Tak aby se to trošičku rýmovalo, tak jsem dal e mandát metody a meta, tedy cíl nebo nebo kam směřujeme, že? Pojďme na ten první bod. Biblický mandát pro otcovství. Povšimněte si, že Pavel v tom verši 4 začíná: "A vy otcové, a vy otcové, víte, on neoslovuje rodiče, že to je očividný. eh neoslovuje ženy, i když bySdílet

17:14mohl a navíc by mohl vlastně spíše v kontextu by dávalo smysl, aby oslovil rodiče, ale neoslovuje ani rodiče, neoslovuje ženy, neoslovuje církev a neoslovuje ani starší církve, ale říká, ale vy otcové tedy tedy oslovuje muže v té církvi v efezkém sboru. A to pro nás není překvapení, že? Protože on už v předchozí kapitole a všichni tu pátouSdílet

17:35kapitolu Efezským velmi dobře známe. On tam strávil většinu času tím, že vysvětloval, jak vypadá to mužské vedení, jak vypadá posvěcování, vyučování, milování, jak vypadá, když se když se muž duchovně stará o svoji rodinu. Začíná tím tedy, že prohlašuje, že muž je hlavou ženy, že eh vidíme to v páté kapitole eh verši 21 a 22 a dále. tedySdílet

18:01začíná tím, že muž je hlavou ženy, ale potom pokračuje a mluví o tom, co to tedy znamená a jak to vypadá dále v té páté kapitole. Následně tam tak vsouvá takový krátký text o poslušnosti dětí rodičům. To vidíme na začátku šesté kapitoly. A potom se vrací zpět k otcům. Všimněte si, Pavel rozlišoval tedy mezi rodiči, mezi zodpovědností rodičů, tedySdílet

18:24tedy obou rodičů a mezi zodpovědností otce. Víte, on mohl tedy jenom pokračovat v tomto čtvrtém verši jaksi instrukcemi k rodičům a možná, že by to dávalo logický i teologický nebo literární smysl. Víte, vezmeme si to jaksi tedy v š tom v té šesté kapitole v tom prvním verši říká:„Děti poslouchejte své rodiče." Takže jestliže mají dětiSdílet

18:47poslouchat své rodiče a ctít je, rodiče by měli na oplátku nedráždit své děti ke hněvu, že? Dalo by se asi říct. Ale to on to on neříká. Neříká rodiče, nedrážděte své děti ke hněvu. Říká otcové, nedrážděte své děti ke hněvu. Otcovi je to vaše zodpovědnost. To znamená otcové výchova je vaše zodpovědnost. Otcové směry výchovy,Sdílet

19:12nálada, zda tam bude hněv, pokoj nebo láska, je vaší zodpovědností, otcové. A nejde o to, že otcové mají v rodině dělat úplně všechno do puntíku a že mají všechno mikromanéžovat. To není reálné, že to víme. Ale vedení je především vliv. Vedení je, můžeme říct, určité nastavení trajektorie v životě té dané rodiny.Sdílet

19:39Eh, možná můžeme říct, že vedení je také nastavení určité atmosféry. Je to, je to, je to aktivita, je je to, je to komunikace, je to přinášení více, více vlastně jaksi směrů do života ve smyslu, že pozvu manželku k tomu k tomu stolu vyjednávacímu, kde společně domluvíme ten směr. Ale já jsem ten aktivní článek v tom. Já jsem ten,Sdílet

20:00který to iniciuje. Já jsem ten, který přináší ty nápady. Mnozí si myslí totiž, že vedení je rozkazovat a rozdávat ostatním práci. A já osobně souhlasím s tím, že do vedení patří delegování a opravdu s tím souhlasím, ale vedení začíná jinde. Rád bych vám toto ukázal na příkladě Nehemiáše, že všichni známe Nehemiáše.Sdílet

20:25Starozákonní charakter, úplně pro mě jakoby jeden z největších, nejlepších kromě Krista nejlepších, nejúžasnějších příkladů vedení, ale vedení, který v sobě kloubí úžasnou rovnováhou. rovnováhu toho, že on se modlí, ale je aktivní, rovnováhu toho, že je obětavý, ale zároveň umí rozdělit práci. Neuvěřitelný podle mě vedoucí. PokudSdílet

20:48chcete námět ke studiu pro vaši mužskou skupinku, štěte, studujte třeba Nehemiáše ve vašich sborech. Ale podívejte se, kde začíná, my to víme, můžete si otevřít do knihy Nehemiáše, kde začíná vedení eh vedení Nehemiáše, že celá ta kniha začíná tím, že on se vlastně dozví o situaci Izraele. On se dozví o situaci vlastně Jeruzaléma aSdílet

21:12jakým způsobem reaguje. Přemjšlejte o tom, že Nehemiáš byl byl poměrně vlivný člověk. Byl to sice číšník na císařském dvoře, což není jen ten, kdo tam nosil nějaké kalíšky, ale to byla v podstatě vlivná politická funkce v tehdejší době. A on slyší o trápení a o útrapách svého lidu a to, jak mohl reagovat. Tak koukej, tak jak to vymyslíme, jakouSdílet

21:34jakou politickou situaci, jaké manýry, jaké s kým s kým navážeme vztah, jaký kontakt využijeme, abychom to nějakým způsobem v tom Izraeli zlepšili. Hele, to on nedělá, že? Jak on začíná svoje vedení? Začíná ho modlitbou. Slyší a a vidí tu situaci, kterou nemůže změnit jinými slovy nikdo jiný. Žádný politik, žádný žádný ekonom, žádnejSdílet

21:57místodržitel minimálně nenatrvalo. A tak se tak se modlí prostě jednoduše modlí a zápasí, víte? E v modlitbě hledá hledá moudrost, víte. Ale vy častokrát je ta modlitba na neštěstí v našich životech a v našem vedení a v naší výchově až tou poslední možností. Častokrát, když dojdeme na konci svých sil, když už nevíme, jak aSdílet

22:22co tomu našemu dítěti říct, jak a co tomu našemu synu to vysvětlit, tak říkáme:„t já už se snad asi musím začít i modlit, nebo co. Ale to je místo, kde začíná naše vedení, že? To je místo, kde začíná naše akce. To je místo, kde začíná náš vliv. To je místo, kde začíná naše touha. To je místo, kde začíná naše plánování. To jeSdílet

22:41místo, kde začíná naše strat strategie. Tam nám Bůh dává moudrost. Tam zažíváme zdrženlivost. Tam najednou získáváme jiný úplně jiný pohled na realitu. Modlitba aktivuje skutečnou moc v životě člověka pro skutečnou a trvalou změnu. Opět Meťu Henry, dovolte, abych ho citoval. Ti, kdo se modlí v rodině, dělají dobře, aleSdílet

23:05ti, kdo se modlí za svou rodinu, dělají ještě lépe. Ten, kdo upřímně přeje svému domu dobře, říká, eh, nepřestane ho předkládat před Boha. Takže Nehemiáš je v tom vzorem pro nás. Tak jak jsem modlil za svojí, chcete říct duchovní rodinu, za svůj národ, tak se modlí, tak se modlí muž, každý vedoucí za svoji rodinu. To je nechci, aby to vypadaloSdílet

23:31manipulativně, ale měl by ses měli bychom se modlit za své děti a za svou rodinu před nimi. Měli by to vidět, o co ti kráčí v životě. Měli by to chápat, protože modlba jim ukazuje, že to, co pro své děti chceš, je boží. není tvoje, to je boží. A je možné toho docnit v jejich životě jenom skrze moc Boží, která je aktivovaná právě modlitbou. MělSdílet

23:58by ses modlit za svoje děti přímo před nimi. Další věc je vize. Já bych řekl aktivita. Je to je to proaktivita. To je to, co je vedení. To už jsem zmínil. Nehemiáš ve své modlitbě není pouze pasivní. Nemáme čas číst celou tu první kapitoli, ale přečtete si ji třeba o přestávce nebo doma. E, není to jenom snaha zříci se své aktivity, tedySdílet

24:21modlitba, a jenom tak aleisticky říct, tak já se za to pomodlím a uvidíme, co pán Bůh udělá. Ne, to není vedení. Tam vedení nekončí, tam začíná. Věřím, že jeden z výsledků modlitby v případě Nehemiáše je akce. Je je je být proaktivní postoj, je mít vizi, je mít plán, je mít touhu něco změnit. Ty máš zodpovědnost. Tak ano, tak seSdílet

24:46modli. Čti Bibli, studuj, hledej, ptej se ostatních, ale jednou tak jako tak se musíš odhodlat k nějaké akci. Musíš. Nemůžeš se stále neustále jenom ohánět tím, že já nic, já muzikant, já nic nezmůžu s lidským srdcem. To všechno Bůh. Ano, ale Bůh to udělá skrze tebe. Bůh to udělá skrze tvůj nástroj, skrze tvoje ústa, skrze tvůj příklad.Sdílet

25:09Jednou musíš vykročit, jednou se musíš odhodlat na základě svých modliteb, svých přání a svých tužeb jednat. A to je to, co vidíme u Nehemiáše. To je ta úžasná rovnováha v jeho životě, která si myslím, že je naprosto nepřehlédnutelná. On se modlí, ale zároveň přádá plány na těch kolenou. Na konci své modlitby toSdílet

25:32potom vidíme. Po svém volnu. Měl pravděpodobně období volna se opět vydává za králem. Vydává se na královský dvůr, ale vydává se tam už s vizí a s plánem, protože on svoji modlitbu končí tak a říká: „Dopřej dnes," je to na konci 11. verše v první kapitole. Dopřej dnes, prosím svému otroku úspěch a dej mu dojít s litování před tímto mužem.Sdílet

25:55Mluví o eh mluví o tom králi. Byl jsem totiž královským číšníkem. Takže on končí svoji modlitbu, jde za králem a očekává, že dostane příležitost něco změnit. Očekává, že dostane příležitost jednat na základě svých modliteb. On se modlí s očekáváním. Je připraven k akci. Připraven být aktivní. Má vizi. Hned jak dostaneSdílet

26:18příležitost a to potom vidíme hned na začátku druhé kapitoly. Hned jak dostane příležitost, ví přesně, co má o co má krále požádat. On tam není a neříká:„Tak já nevím, víš co? Já se za to musím modlit ještě. Já já to nějakým způsobem musím promyslet, co vlastně potřebuju, ne? On přesně ví. Všimli jste si tohoSdílet

26:34někdy? On přesně ví, co potřebuje a přesně o to požádá krále. On nezduchovňuje úplně nějakým způsobem jaksi nepřirozeným to, že vlastně má nějakou falešnou pokoru a já ještě nevím, já si to musím rozmyslet a co, kdo jsem já, abych to jaksi vedl a kdo jsem já, abych eh abych takovejhle úkol na sebe vzal. On on je odvážný, on máSdílet

26:57plán, on má vizi, protože začal modlitbou a proto je také aktivní. Nehemiáš se modlí s očekáváním. Je odhodlán na základě svých modliteb jednat a očekává, že mu Bůh požehná. Víte, v rodině nestačí jenom e tedy v modlíbě složit ruce v klín. Nestačí jenom modlit se za děti a nic jim neříct, že to bychom byli podobní Elímu,Sdílet

27:22který byl beesporu duchovní člověk, který byl bezesporu jejich dobrým příkladem. Nestačí jen dobrý příklad, víš, pokud si myslíš, ale oni děti vidí můj dobrý příklad, tak víte, co to je? To je vlastně pýcha. V té chvíli si myslím, že stačí můj dobrý příklad na to, abych je změnil, ne? On je součástí té mé výchovy, ale on nestačí, protožeSdílet

27:39to, co skutečně změní ten život těch mých dětí, je bezesposu modlitba a také aktivní zapojení mě, zapojení v její životě skrze Boží slovo. Nestačí jenom modlit se za více peněz, ale je potřeba hledat další práci. Nestačí jenom modlit se za lepší postoj u svých dětí, ale je potřeba je kultivovat. Je potřeba někam směřovat aSdílet

28:02pracovat k tomuto cíli. Modli se a pracuj, že toto je známé úsloví ano, našich předchůdců. Pohybující se loď, tedy já častokrát říkám, se nedá nikam nasměrovat. Nedá se nikam nasměrovat. Tedy pardon, pohybující se loď se dá nasměrovat, ale stojící na místě se nedá nasměrovat. Takže někdy se bojíme vyplout z toho přístavu a někdy si říkáme, ne, jáSdílet

28:29potřebuju přesně, Bože, přesně tu boží tvoji vizi, přesně to tvoje vedení, jak to, jak to mám udělat. Až to všechno budu do poníku vědět, až mi to sešleš do hlavy, tak teprve potom vypluju, ne? Je potřeba vyplout s vírou a potom tě nějakým způsobem pánbůh nasměřuje na té vodě, na tom širém moři. Delegování, to je také vedení, modlitba,Sdílet

28:50vize, plánování, delegování, stmelování, týmová práce. Víte, kolem sebe někdy vidím lidi, kteří jsou vynikajícími pracovníky, opravdu velmi obětavými, jsou vynikajícími modlitebníky, jsou vynikající v mnoha oblastech, ale tito lidé neumí nebo je jim zatěžko ostatní zapojit do služby, do života nebo v rodině. Víte, ano, ano, ano. Já říkámSdílet

29:13třikrát, 50krát ano. Ti my chceme být služebníky jako Ježíš. My chceme umývat nohy našim bratřím a sestrám, našim manželkám, našim dětem. Víte, ale někdy hrozí u mužů, že všechno dělají sami pod rouškou tohoto služby jako Kristus, protože nechci, neumím a bojím se toho napětí nějakým způsobem něco někomu svěřit a někam posunoutSdílet

29:36svoje děti a vé si je i prakticky. Bojím se toho odmítnutí, bojím se toho tlaku, že je budu muset přesvědčovat, proč to mají udělat nebo nedělat nebo proč tímto směrem mají jít. Pokud to vezmu do, víte, nezdravého extrému, tak potom kradu častokrát ostatním kolem sebe možnost růstu, možnost služby a možnost rozvoje. A nedávám příležitostSdílet

29:58třeba i svým dětem něco pokazit, aby se z toho naučili. V Nehemiášovi vedení a to bychom viděli ve třetí kapitole a dále vidíme vynikající schopnost delegace, to znamená zapojení lidí, ale zároveň i rovnou v této věci. On se modlí, ale toho nevede k pasivitě. On deleguje, ale to její nevede k nějakému papalážství v jeho v jeho vlastně službě. VeSdílet

30:23skutečnosti si jako místodržitel, bychom se dočetli, nenechá přidělávat to, co běžně vždycky místodržícím náleží. Pamatujete si to? Protože on žije skromně. On ví, že ten jeho lid, že Izrael je ve velmi těžké a náročné době. Ale to neznamená, že vezme lopatu a začne házet písek. On to potřebuje někdo řídit. Někdo potřebuje mít přehled a takSdílet

30:46deleguje věci, určí správce a tak dále, ale sám je ochoten. A víte, o to jde, o to někdy jde. Lidé nemusí někdy vidět to, že všechno děláme, ale musí vidět ochotu, že jsme vlastně ochotni všechno udělat, že jsme schopni i klidně házet ten písek, pokud bude potřeba. Ale to není někdy to, jak pomáháme svému vedení. To není vždycky to, jakýmSdílet

31:09způsobem naše vedení je efektivní. E, takže Nehemiáš deleguje, ale zároveň není vzdálen. Nefláká se někde, neužívá si svých svých radovánek jako místodržitel. Deleguje, ale sám je ochoten udělat cokoliv. A o tom je vedení. Otec musí mít schopnost rodinu ztmelit, sjednotit, tak jako Nehemiáš ve své ve své vizi. Musí být schopen každému pomoct vidět svůjSdílet

31:36úkol, jejich úkol. Musí, musí zajistit jednotnou vizi pro rodinu, aby každý v ní plnil svoji funkci. Nesmí to být tak, že máma táhne vpravo a tatínek vlevo. Nesmí, nesmí mít tatínek jednu vizi a maminka druhou vizi. Nesmí mít maminka jeden úkol v životě a tatínek druhej úkol v životě. Ale celá rodina máme jeden úkol, jeden směr,Sdílet

31:58jeden cíl. Otec musí působit jako vedoucí čety. Doufám, že to není pro vás příliš eh ostré. sám ochoten ale dělat cokoliv, ale není ten, kdo vše dělá, protože jinak by taky mohl zapřčinit, že celá jeho rodina, ostatní se válí. Není ten, co všechno dělá a jeho rodina se válí, ne? Tak to nefunguje. To není služebné vedení. To neníSdílet

32:23služebné laskavé vedení. To je zanedbávání, zapojování sivých dětí a vedení je vlastně k aktivitě, aby se něco naučili. To je zanedbávání. Takové vedení je kontraproduktivní. To je to je otočení, které nikomu doopravdy nepomáhá. Z dětí vychovává bandu lenochů, kteří nechápou, jak týmově pracovat a z manželky snímáSdílet

32:45to, co jí Bůh svěřil jako zodpovědnost a úkol pro dospívání nebo dosažení, chcete-li, společného cíle. Vedení je aktivní, plánovací, začíná na modlitbách, zapoje ostatní lidí, není mikromanžerství, není to vláda. Je to je to je to vlastně schopnost ztmelit lidi, to znamená rodinu, tak abychom šli všichni za jedním za jedním cílem. Otcové.Sdílet

33:19Biblické metody. Biblické metody. Viděli jsme tedy ten mandát toho vedení. Viděli jsme to, jak je to důležité pro muže, jak by to mělo v životě vypadat. Ukázali jsme si to tady na příkladě Nehemiáša. Teďkon uvidíme mandát, kde on Pavel říká: "Otcové potom pokračuje: "Nedrážděte své děti ke hněvu. Nedrážděte své děti ke hněvu." Já užSdílet

33:44jsem zapomněl, kde je list Efezkým jo? Tady. Eh, eh, ne nedrážte své děti ke hněmu. Co to? Co to vlastně je? Co to, co to znamená? Je to takové celkem jakoby obecné, že někdy to i maličko pro nás jakoby nesrozumitelné. Víte, hněv dětí, kterému svou někdy nemoudrou a nesprávnou výchovou a nesprávným způsobem jaksi eh jakoby způsobemSdílet

34:08výchovy, jak si působíme, to je dlouhodobá frustrace, můžeme říct. Je to frustrace, která má za následek nejistotu, špatný postoj, častokrát i vzdor a malomyslnost. Ve skutečnosti v paralelní pasáži v listu koloským Pavel tento hněv zaměňuje nebo tam ještě dodává, říká, eh, nepopouzejte je k hněvu, aby nemalomyslněli. Takže to námSdílet

34:30dává trošičku jaksi e představu, co se děje, jaká forma hněvu asi se tam odehrává. Není zde tedy řeč o nějakých výbuších hněvů dětí, které nemáme působit. Bezesporu, ty tak nemáme působit, ale zde je řeč o postoji, který v dětech působíme svou nemoudrou výchovou. Někdy jinými slovy, naše děti se dostanou do situace, kde naše výchova a vliv na něSdílet

34:55tedy má opačný výsledek. nebuduje je, nepřináší jim radost a schopnosti se dobře rozhodovat, ale místo růst vlastně a jistoty v životě oni prochází neustálou frustrací, nejistotou a nevědí vlastně do určité míry, jakým směrem se v životě vydat. A takže otázka asi je proč nebo jak někdy vedeme své děti ke hněvu. E je toSdílet

35:20proto, že používáme, já bych řekl, své metody, své cíle. To je to je podle mě obecný problém a to může vypadat různě. Ty naše metody a naše cíle můžou vypadat různě. Všimněte si kontrastu v textu. Tam Pavel říká: "Occové, nedrážděte své děti ke hněvu, ale je tam kontrast, ale vychovávejte je v napomenutích Páně." ToSdílet

35:41znamená, veďte je Božím slovem. Ta spojka, ale nejsem češtinář, ale dovolím si ji komentovat, nám vytváří kontrast, že? Já si myslím mezi tím, co děláme a to, co vede naše děti ke hněvu a mezi tím, co bychom ale měli dělat, že kdy tedy dráždíme své děti ke hněvu. Já věřím, že je to, když děláme to po svém, když to vlastně jaksi tam je to,Sdílet

36:07ale když tam není to vychovávání v Pánově kázni a napomenutí. Takže to je první důležitá věc. Nedělej to podle sebe. Nedělej to mocí svých slov. Já bych to konkretizoval a pro své možná vlastní cíle. Jsem přesvědčen, že eh drážíme děti ke hněvu nejvíce, když je vychováváme podle svých vlastních metod. Ano, možná podle největšího aSdílet

36:34nejlepšího v svědomí a přesvědčení, ale ne podle Božích příkazů. My jim nedáváme ty kristovské rady pro život, ale ty naše rady, svá moudra, svá vysvětlení, ale ne ta biblická. To, co děti potřebují, je tady výchova, jak vidíme v textu, je výchova v napomenutích a kázní Páně. Ne naše napomenutí, ne naše výchova, ne našeSdílet

36:58moudra. Jinými slovy, oni nepotřebují především tedy tvůj pohled na život. Oni nepotřebují tvá slova. Oni nepotřebují znát především tvůj názor. Oni nepotřebují žít především podle tvých představ, zásad a snů, ale podle těch Božích plánů. Děti dráždíme ke hněvu, to znamená k postojí určitého vzdoru, když jimSdílet

37:23nepomáháme tedy pochopit, že to, co je učíme, odpovědi, které jim dáváme a otázky, které jim klademe, jim mají pomoct pochopit Boží vůli. a Boží pohled na život, na svět a na ně samotné. To jsou odpovědí, které oni potřebují. Svět jim už dává dost svých mouder. Celý den slyší a vidí v médiích, možná u svých přátel, často i ve škole věci,Sdílet

37:53které jdou přímo a já bych řekl velmi agresivně proti Božím ustanovením. Oni nepotřebují další lidská moudra. Potřebují výchovu v Pánově napomenutí. Protože pouze Boží moudrost, přece to známe, je dostatečně mocná, dostatečně moudrá a záloveň je vlastně i jednoduchá, že jí dokáže pochopit i to nejmenší dítě, aby jej ochránilo odSdílet

38:19toho, čemu ve světě neustále a každý den čelí. Známe text z Deutonomia 6:7. e, který je součástí toho známého Šema Izrael, kde Mojžíš říká, ať nebo tedy Bůh ústí Mojžíše, ať jsou tato slova, která ti dnes přikazují ve tvém srdci. To je, kde to začíná. Oni musí být v vašem srdci. Víte, co je problém? Někdy my dáváme našim dětem rady, lidské rady.Sdílet

38:45Víte proč? Protože Boží slova nejsou v našem vlastním srdci. My jim vlastně nemáme co říct. My nevíme, jak jim poradit biblicky, protože Boží slova především zaprvé nepřebývají v našem vlastním srdci, ale potom to dál pokračuje. To je ten druhý krok. Opakuj ta slova, která máš ve svém vlastním srdci. Opakuje svým synům. MluvSdílet

39:06od nich, když když pobýváš ve svém domě i když chodíš po cestě, když ležíš, když vstáváš. Víte, za chvilku uslyšíte výzvu, že bysme měli mít pevný čas nebo řád a čas, kdy čteme, kdy zpíváme, kdy máme rodinné bohoslužby. Ale víte co? Já věřím, že eh častokrát v životě je důležitější dělat toto, co je v tomSdílet

39:26sedmém verši, když vstáváš, když jdeš, když se děti hádají, když se hádají o hračky, když jste nedovolenej a všichni jsou naštvaní, když protože protože je špatné počasí. To všechno je možnost předávání Božího slova, Božích principů přímo v situacích, kde vlastně oni nejednají moudře, nebo my nejednáme mouře nebo kde hřešíme.Sdílet

39:47Tehdy je to vlastně nejmocnější, protože přicházím Božím slovem přímo do situace, která řeší nějaký problém. A to je to, co dělá Ježíš, že já si myslím. Častokrát učedníci nechápali nebo měli hloupé otázky nebo se blbě chovali, tak on přím do té sit, on nemlčí, on přímo do té situace přináší vlastně moudrost.Sdílet

40:07Meťu, Henry, opět dovolte, ti, kteří učí své děti pouze světským uměním, to někdy děláme, že? Ale zanedbávají Boží výroky, vychovávají jen spoustu chytrých, to říká meťo Henry, ďáblů pro peklo. Pokud jim ale dáme Boží slovo, tak víte, i když si to neuvědomují možná, tak je to pro ně vlastně něco, co jim přichází, přináší uspokojení v životě.Sdílet

40:39Naopaku, pokud jim ho nedáme, tak i když si to neuvědomují, tak je to pro ně frustrující, ale hlavně nebezpečné. Budou podvyživení duchovně, budou nešťastní a budou nebudou vlastně vědět proč. Víte, budu jako kojenec, který brečí, řve, hlady, ale nedokáže to vyjádřit, že? Ne, neumí to vyjádřit. jenom matka a otec musí být moudří, aby chápali, abySdílet

41:07věděli, že on potřebuje to mlíko nebo tu kaši nebo ten hutný pokrm. Víte, naše slova nenakrmí tu neuhasitelnou žízeň duše dítěte. Stejně jako obyčejná voda nezasytí kojence a nepřispěje nebo neprospěje mu k růstu. Naše děti potřebují, nepotřebují, pardon, má slova a názory především, ale Boží moudrost, kázeň a naučení. To je učednictví. To jeSdílet

41:32to, co jsme četli v tom deutronomiu 6. Když chodíš, když jdeš, když jedeš v autě, když když seš na dovolené. Vždycky všude je možnost, jdeš v poi, pracuješ, všude je možnost učit a učedníkovat to tvoje dítě. Odpuste mi slovo učedníkovat. Není těžké, já vím, ale jiné lepší zatím nemáme. Paul Trib říká, eh, rodičovství není vSdílet

41:52první řadě o tom, co chcete pro své děti vy, nebo co od svých dětí chcete vy, ale o tom, co od nich chce Bůh. A to je to, kde my jsme těmi nástroji. Co po nich chce Bůh. My musíme pochopit, co po nich chce Bůh a co ve své milosti naplánoval, říká, udělat skrze vás ve vašich dětech. Oni musí chápat, že autorita tvých slov není tvoje,Sdílet

42:20ale je boží. Musí chápat, že i ty jsi pod vlastně Boží autoritou dvojím způsobem. Jednak, že ty slova, která říkáš, jsou Boží a zaprvé, že je říkáš, proto, že ti to Bůh říká. Protože kdybys to nedělal, tak vlastně v té chvíli neposloucháš Boha. Já vím, že že se vám to bude zdát morbidní, jo, ale my, když jsme vždyckySdílet

42:39našim dětem dávali na zadek, když byli malý, tak jsme jim říkali, víš, Esterko, prostě já bych se tak strašně rád vyhnul teďkom tomuto momentu, opravdu ze srdce. Víš, ale když bych teďkon ti nedal pocítit, co je výsledkem tvého rozhodování, tak víš, pán Bůh mi říká, že budu neposlušnej. Děti musí chápat, že i my jsme pod BožíSdílet

43:07autoritou, že ani my nemáme častokrát na výběr a že bychom, víte, že bychom vlastně taky nejraději neposlechli někdy. Ale víš, Pepo, Esterko, Danielko, my to musíme udělat. Chceme to udělat, protože to teď nejlépe oslaví našeho Pána Ježíše Krista. Oni musí chápat, že ty, že ty nejsi původce. Ty nejsi původce těchto slov,Sdílet

43:38ale Bůh je původce a proto zavazují tebe i jeho, všechny nás. Takže nepřerávejte svým dětem byť i dobrá ustanovení na základě své vlastní autority, ale pomoz jim pochopit, že je to Boží očekávání, kterému i vy se podřizujete. Tím se zaměříte tedy na víc na jejich srdce, že to známe po té trip pastířem dětského srdce. Tím, když vlastně budemSdílet

44:04používat Boží slovo, tak se zaměříme na jejich srdce, protože nic nepronikne tam do srdce, kam jenom Boží slovo může proniknout, že? Problémem totiž, jak víme, není její chování na venek. To je pouze ovoce toho, co se odehrává v její srdci. A tak žádné lidské slovo nepronikne do srdce. Žádné lidské slovo nezmění člověkaSdílet

44:28trvalé a vodkořené takzvaně. Znovu Paul Trip, bratr teda Tripa. Njedná se pouze o špatné chování, ale o stav srdce. Pokud se nezaměříte na srdce, minete místo, kde musí dojít ke skutečné změně. To je jeho takzvaná rodičovská zásada číslo dva. Myslím, že v knížce, kterou v češtině nemáme, je to Age ofity, myslím. A chtěl bych teďkon jenom v krátkostiSdílet

44:59vyjmenovat další určité způsoby, věci, které děláme, kterými vlastně vedeme svoje děti ke hněvu. Je to pasivita například, který kromě toho a to je to zásadní, že jim nedáváme, co co potřebují a dáváme jim to svoje, tak kromě toho je to pasivita. Nedráždit, ale oproti tomu stojí vychovávat. Nedráždit, ale aktivně něco dělat. To jeSdílet

45:19to je imperativ. Nedráždit, ale vychovávat. Jinými slovy, nebuď pasivní. Někdy dráždíme naše děti ke hněvu, když v jejich životě nejsme zapojeni. Oni touží po našich odpovědích, touží po našich radách. A a když jsou dva, tři, neustále se ptají, že a někdy je to až otravné. A to je ten nejlepší moment učednictví. Potom přehnaná kritika. Nic nikdy neníSdílet

45:45dobře. Nic nikdy nefunguje. Nic se nikdy nikomu nepovedlo, nebo minimálně tobě. Další je přehnaná přísnost. Někdo řekl, děti jsou jako mýdlo, že možná to znáte. Pokud je příliš stiskneme, vyklouznou nám z ruky. Pokud je budeme držet nedostatečně pevně, tak zase vyklouznou. Je to vlastně velmi zvláštní umění to rodičovství, žeSdílet

46:17musíme mít stisk přiměřený tomu věku, jejich potřebě, jejich vnímání a schopnostem. Potom je tam podrážděnost, kdy děti mají pocit, že nás neustále obtěžují. To je také vede ke hněvu a určité frustraci, ke k pocitu méně méněcennosti, když mají eh vlastně některé děti protekci, že známe to ze starého zákona, minimálně zSdílet

46:36jednoho případu, co to působí v rodině, když jedno z dětí nebo jeden ze synů má protekci. Známe to v případě Josefa, známe to v případě Izáka, Jáoba. Otcové, zvažte, tedy zvažte svá slova a tón hlasů. Nevyvolávejte hněv, ať už tím, co říkáte, jak často to říkáte, jak to říkáte, jakým způsobem to očekáváte,Sdílet

46:58nebo že očekáváte dokonalost, nebo že jste sami nekonzistentní ve svém vlastním životě. Něco očekáváte, ale sami to neděláte. Vyznejte, vyznejte hřích, pokud jste se ho dopustili tímto způsobem. Žádejte odpuštění. Vyrovnejte se svým hněvem. Možná, že vy sami máte hněv. hořkosti nebo píchov. Musím vám vyznat, že já jsem tento týden sám při přípravěSdílet

47:24tohoto kázání musel zkoumat svoje vlastní srdce. Častokrát si to člověk ani neuvědomuje. Má těžkosti, starosti, že v práci, firmu vede, sbor vede, e, mám dluhy, mám cokoliv a člověk se častokrát ponoří do těch svých těžkostí, starostí. Má tak, má takové napětí a vlastně svým způsobem frustraci, která se projevuje do takových jakoby výbuchů.Sdílet

47:46přijde domů, je na lince je nádoby neumyté a okamžitě reaguje nelaskavě, hrubě a hněvem. Vlastně bratři, i náš vlastní hněv působí hněv našich dětí. Takže my jsme vlastně viděli, co obojí, co dělat a co nedělat, jakým způsobem nepůsobit a jakým způsobem nepůsobit hněv a naopak jakým způsobem působit v životech dětí, takSdílet

48:16aby skutečně rostly. Vyhraďte si pravidelně čas na výuku. Ano, určitě ano. Rodinné modlby, čtení písma, diskutujte o tom, co zajímá vaše děti. Ptejte se, jak prožili svůj život. Někdy nejde jenom o tom nutně něco přečtíst. beze sporu. Ano, a dělejme to. Ale je potřeba častokrát velmi, jak to dělal Ježíš, jak to vidíme i i v Deutonomiu 6,Sdílet

48:38je častokrát potřeba jaksi reagovat na to, co oni prožívají v životě, na nějakou frustraci. Možná mají písemku nebo test, nebo dva nebo tři, nebo maturitu, jakým způsobem vlastně vy jako otcové vedete duchovně vaše děti tak, aby se oni dokázali správným způsobem a dobře vyrovnat s tím, čemu v životě čelí. To je to, co dělejme, víte?Sdílet

48:58Neodfajkujme si jenom jaksi to OK, tak dneska máme ztišení, trvalo to 20 minut, super, zatlesckáme si, přečet jsme tolik a tolik, všichni se modlili, ale nehodnoťte svojí duchovní efektivitu podle toho, kolik jste toho přečetli. Bez sporu pravidelnost je důležitá, ale hodnoťte ji také podle toho, jakým způsobem jste schopni pomáhat svým dětemSdílet

49:18duchovně a biblicky vyrovnat se životem a s dobou, ve které žijí. To je někdy těžší než jenom naplánovací text, který přečteme, ale dělejte to. To je správně. Vychovávejte je jemně, ale pevně. To se mně líbilo. Jemně, laskavě, ale zároveň důsledně. V případě potřeby napravujte, stanovujte hranice, ale dělejte to s láskou, aťSdílet

49:48vaše děti vidí, že je milujete a že byste, kdyby to bylo možné, nejraději jim dovolili úplně všechno v životě, ale aby pochopili, že to, jestli jim to dovolíte, je bude nejenom nelaskavé, ale jim to v životě nepomůže vůbec, ať to chápou. Nedávejte jenom strohé příkazy. Ano, i ty jsou někdy potřeba. Chápou. I ty jsou někdy potřeba. Ale pokud je možné,Sdílet

50:11vyhněme se jim. Eh, toto vyžaduje čas, že? Toto vyžaduje čas častokrát a soustředěnost. Buďme příkladem. Nejjuúčinnější výuka je, když je otec. Samozřejmě příkladem. Osobní integrita, modlitba, uctívání, služba. To je to, co nás naše děti musí vidět, dělat ve sboru, v církvi, doma. Povzbuzujte, vyjadřujte uznání, chvalteSdílet

50:35pokrok, aby děti neviděli jen to, co nesmí a neumí a také to, co smí a umí. aby viděli Boží práci a vždycky připisujte jejich zásluhy nebo nebo řekněme to, co dokázali Boží milosti a Boží Boží moci v jejich životech, aby byli sebevědomí, ale aby chápali, že všechno dobré, co oni jsou schopni vykonat a dokázat, je díky Boží milostiSdílet

51:01a Božího mu vedení v jejich životech. Za třetí, výchova nebo cíl, tedy pardon, co je cílem všeho tohoto? Co je, co je tou metou tedy, že? Viděli jsme, e, viděli jsme už, už tedy dva naše předchozí body a viděli jsme tu, tu metodu, viděli jsme ten mandát první a co je ta meta, co je ten cíl, co co je cílem tohoto všeho? Já doufám, že to nebude zít přílišSdílet

51:28zjednodušeně, ale naším cílem přece nebo tedy naší touhou je evangelizace našich dětí skrze Boží slovo, které jim přidáváme nebo předáváme. Naším cílem je spasení. Naším cílem je jejich věčné spasení. Ne, že bychom její dokázali vypůsobit sami, to je jasné, ale musí to být naší největší touhou a metou pro naše děti vSdílet

51:54životě. Dovolte mi opět citovat jednoho z autorů. On říká, vaším úkolem není vychovávat ze svých dětí dobré lidi, což je v pořádku. Chceme mít dobré lidi, ale to není to není tím hlavním úkolem. Vaším úkolem není vychovávat ze svých dětí dobré lidi, ale ukázat jim cestu ke slavnému spasiteli. To je naším úkolem.Sdílet

52:13Cílem není pouze slušné chování, e, úspěch, společenská prestiž nebo akademické výsledky, na kterých si častokrát tak zakládáme. To je určitě dobré a častokrát je to vedlejší produkt křesťanské výchovy. Je to správné, to dobré. Pokud naše děti jsou talentovaný, jsou chytré, jsou schopné, tak tyto věci podporujme. To jeSdílet

52:34správné a vždycky jim připomínejme, že všechno to, co on dělá nebo studuje, dělá k Boží slávě. dělá proto, aby byl jednoho dne použitelnější lékař, právník, hudebník, doktor nebo kdokoliv, protože je málo křesťanských právníků, že jak jsme to slyšeli, máro křesťanských doktorů. Takže cílem těch pánových napomenutí, protože oniSdílet

52:58jsou nazvá, proto jsou nazvaná Pánova napomenutí, není jenom aby nás učinili lepšími lidmi. To je degradace Božího slova. Boží slovo tady není proto, aby nás učinilo lepšími lidmi. Ono má daleko vyšší, daleko důležitější, daleko podstatnější, daleko lepší a věčnost přesahující cíl. A to je spasení člověka. To je spasení duše.Sdílet

53:24Takže cíl je hlubší, důležitější, trvalejší a věčný. Spasení, posvěcení, následování Krista, zralost ve víře a věčný dopad na život člověka. Cílem Boží slov je duchovní uzdravení a spasení. jsou příliš drahá na to, aby pouze vyráběly lepší občany, protože pouze ona, který Boží slova, Boží napovnutí mohou dosáhnout neboSdílet

53:51skrze ně můžeme dosáhnout skutečné, hluboké a trvalé změny každý večer. Tedy možná, že ukaráte, možná, že ne, nebo když sedíte, nebo když se díváte nebo jedete v autě, to je jedno. Kdykoliv se kdykoliv se podíváte do očí svého dítěte, eh nedíváte se pouze do očí studenta, sportovce nebo budoucího profesionála v jakémkoliv oboru. Díváte se do očíSdílet

54:18nesmrtelné Bohem stvořené bytosti, jejíž osud je vlastně věčný. přetrvává hvězdy, vesmír, úplně všechno, co na světě vidíme. Jak varoval Charles Spurgen, pokud nikdy nenaučíme své děti Boží cestě, obávám se, že se jí nikdy nenaučí jinde. Nikdo je jinej tady nenaučí. Můžeme očekávat, že tedy pardon, nemůžeme očekávat, žeSdílet

54:45církev to udělá za nás. To, co Bůh přikázal nám, musíme dělat my. A to je ukázat jim cestu k spasiteli. JC R říká e děti se neustále učí, ať zajistíte cokoli nebo zasejete, pardon, cokoli, semeno vždycky vyroste. Jakékoliv semeno zasejete, ono vyroste. Dbejte na to, aby to bylo semeno Božího slova. Jinými slovy, vaše dítě bude učedníkem. JedinouSdílet

55:15otázkou je, čí učedníkem bude, ať je vaším učedníkem a ať je učedníkem, kterého vedete ke spasení. Já bych dodal, že to učednictví pro nás znovu je velmi velmi zásadní. Nejde jenom o předávání nějakých příkazů, rozkazů, byť i Boží slov, nějakého zákonnictví. To musíme, tam musíme být, tam to musíme udělat. Ale jde o to, žeSdílet

55:39naše děti a naše lodi musí chápat, proč to vlastně děláme, proč je to důležité. Vezměte si například e příklad Timotea. Jeho babička Luis a matka Eunika ho od dětství věrně učili písmu. Pozdí na to Pavel vlastně referuje a připomíná mu tu od 10 let později Pavel říká a Pavkaze na na jeho rané založení eh a na na naSdílet

56:03to semeno, které padlo do jeho života, na písmo, které má moc říká ho spasit, ale také posvětit a vybavit ke službě. A teď to porovnejte s tragédií třeba Eliho synů, že první Samuelova druhá kapitola, kteří na rozdíl od dvou žen, které vychovávali křesťanek, které vychovávali tohoto syna, na rozdíl synové Eliho, vyrůstali v domě kněze,Sdílet

56:28ale nikdy jeho synové nebyli vedeni k pravému uctívání a skutečně neznali Hospodina. Že víte, jedna domácnost někdy vychovala nebo vychovává mladého pastora, druhá vychovává rebely, kteří pohrdají Božími obětmi. To byl ten rozdíl mezi Timotem a syny Léviho. Rozdíl nebyl tedy v inteligenci, prostředí nebo příležitostech, ale vSdílet

56:55přítomnosti, zapojení Božího slova, aktivitě, ve vyučování. Takže otcové, miřte výš. Mirřte výš než na známky cíle nebo hry. Miřte na srdce člověka. Mirřte na věčnost. Mluvte o ní často se svými dětmi. Když je například kázníte, snažte se poukázat dětem nebo pomoct jim pochopit, že jejich neposlušnost je hluboceSdílet

57:23zakořeněná v jejich srdci a že to je ten hlavní problém a že jim nejde poslechnout. Víte, my jsme někdy našim dětem, kterým bylo rok, dva nebo tři, říkali, víš, Esterko, tobě nejde poslechnout, víš, to je někdy pro tebe těžké poslechnout, víš, protože to je to, co tvé, co je ve tvém srdci. A víš, a to je proč pán Ježíš zemřel na kříži,Sdílet

57:41aby nás zachránil. To je proč pán Ježíš zemřel, aby změnil naše srdce. To je proč pro tebe je tak těžké poslechnout, protože to je, jaký my jsme jako lidé. A pán Ježíš nás to může zachránit. Třeba takhle jednoduše my jsme vysvětlovali našim dětem evangelium, když jsme káznili. Když jsme jim vysvětlovali, co dělají.Sdílet

58:01Pomozte jim pochopit, že vina může být smita díky Kristu a jeho oběti na kříži. Modlete se se svými dětmi, otevíjte svými písmo, zpívejte chválu Bohu a takýmto způsobem je veďte k vyšším cílům. Žijte autentické křesťanské životy. I když selžete jako rodiče, tak férově proste o odpuštění všechny v domácnosti a ukažte jim, víš,Sdílet

58:29Danielko, to je proč my potřebujem Krista i my rodiče. Víš, to jo, co jsi právě teďkom viděla, že maminka s tatínkem dělá nebo říká, tak to je ten důvod, proč i my potřebujem Krista. A víš a a ten důvod, proč my ti to říkáme. To není proto, že bychom z tebe chtěli udělat někoho jinýho, než by ji chtěla být, ale to je proto, že bychomSdílet

58:50chtěl, abys byla zachráněná a spasená. George Witfield o svém o své službě, kdy si říkal, že raději se opotřebuje, než zreziví. A víte, to je něco, co by mělo být naší touhou v rodičovství. Nikde to neplatí více než v domácnosti. Naše domovy jsou našimi prvními sbory. Naše děti jsou našimi prvními učedníky. Co by jim přineslo získání stipendií,Sdílet

59:15postavení nebo úspěchu, když by přitom ztratili svoje duše? Že by Marek 8:36. Pamatujte na Lota. E mluvili jsme o něm na konferenci v Kromě říži. Lot měl děti. poskytl jim veškeré fyzické blaho, veškeré tělesné potřeby. Přistěhoval se k srdomě, potom až do Sodomy a víme, jak to nakonec potom s ním skončilo. Byl slabý, velmiSdílet

59:41neefektivní vedoucí, velmi pasivní, nevedl svoje děti duchovně. Nakonec víme, že jeho cely skončily tak, že se, že že to skončilo tragicky, na tragickém místě. Jeho manželka zemřela. Jeho vlastní život byl ohrožen. Vlastně přežil, to můžeme říct jenom on sám do určité míry. Když Lot eh nutně potřeboval záchranu, tak vlastně jeho příklad ukazuje, žeSdílet

1:00:08pokud se cíl nezaměřuje na Boha, výsledkem je vždycky nějaký kompromis, vystavení se hříchu, nebezpečí a potom naprostá skáza života celé rodiny a života našich dětí. Chtěl bych ukončit dvěma takovými příběhy. Asi jsem překročil, já vím, pardon. Eh, jméno nebo přezdívka, nevím, jestli jste to někdy slyšeli, Easy Edy,Sdílet

1:00:36e, Edward Ohar se jmenoval, byl podle historických zdrojů muž zapletený do, to bylo ve 20. 30. letech, do pochybných obchodních aktivit. z velké části vlastně byl spojen s podzemní, můžeme říct takovým gangem, zločinci, spolky, zejména v Chicagu v době Alcapona. Vlastně se o něm traduje, že byl e nejdůležitější, nejvlivnější aSdílet

1:01:04nejpodstatnější právník, velmi zběhlý, velmi schopný Al Capona, kterého známe jako jednoho z nejznámějších kriminálníků, že? nebo e vůců organizovaného zločinu. Dokonce se říká, že právě on, tenhleten easy byl ten, který ho byl schopen vysekat vlastně z většiny průšvihů kriminálních činů, vražd, e, loupeží a všech věcí, kteréSdílet

1:01:28vlastně e které vlastně prováděl. Ten organizovaný zločin, to to organizované podsvětí v tom Chicagu ho milovalo, takže ho platili. On prostě si byl schopen koupit téměř celý blok tam eh v v centru Chicaga. Měl obrovský barák, všechno, co chtěl a měl také jednoho syna. A tento syn vyrůstal v tomto kontextu a a vlastně měl všechno, coSdílet

1:01:53potřeboval pro svůj život. Postupem času e údajně se se stalo, že easy je, když se podíval na svého syna a říkal si:„Ty jo, jako co z tohohl člověka vyroste?" Jako jakým způsobem se on bude chovat? Jakým způsobem? prostě v něm hryzalo svědomí, co co já, jaké její jméno, jaký odkaz mu zanechám, jaký odkaz zanechám svému synovi. A tak začal svůj životSdílet

1:02:16měnit. Neobrátil se, nevím o tom, že by byl křesťanem, ale začal aktivně a rozhodnutími, které aktivně dělal ve svém životě, začal měnit. Takže například se vlastně dozdal ke svým kriminálním činům. Součástí toho bylo vlastně, že odhalil mnohé vztahy toho podsvětí v Chicago a mnohí lidé, mnozí lidé díky tomu v rámci tohoSdílet

1:02:34organizovaného zločinu v Chicagu byli zatšení a mnohé věci vlastně tímto způsobem tam takto byly napravené. Přestože údajně tušil a věděl, že za tohlencto vlastně odhalení tohoto podsvětí v Chicagu bude pikat tu celou největší a to znamená, to znamená zastřelením. A to se také potom o několik let později stalo. Zemřel ehSdílet

1:02:55tím, že byl vlastně rozstřílen ve svém autě, myslím před svým domem. Potom je tam ještě druhý příběh. Během druhé světové války bojoval jistý pilot, který se stal příkladem pro mnohé mladé muže po celém světě. Údajně díky jeho hrdinské a nezjištné službě vlastně zachránil celou jednu námořní flotilu před eh před německým náletem.Sdílet

1:03:21Stal se jedním z prvních amerických leteckých S druhé světové války. Během jedné mise nakonec také zemřel. Říkali mu BČ. Bač, tedy byl známý svou odvahou, disciplínou a vůči schopnosti v boji a byl vyznamenán také medaili cti. Potom později vlastně chikské letiště, jestli jste někdo byli v Chicagu, já teda ne, čikské meznárodní letiště víme, že seSdílet

1:03:47jmenuje OHAR. Bylo pojmenováno pojmenováno po tomto člověku, po Bchovi Ohar. Bach Ohar byl synem Easy Eddyho. Víte, minulost tohoto Easy Eddieho nebyla příliš světlá a dokonalá, krásná, ale na poslední chvíli ve svém životě si uvědomil a byl usvědčen, pravděpodobně ne Bohem, ale že odkaz, jaký zanechá svému synovi, ho může ovlivnit nejenSdílet

1:04:17jeho, ale celou další generaci nebo další generace. Snažil se svého syna dobře vést i přesto, že většinu života s ním vlastně promarnil. provedl tedy ve svém životě zásadní změny, jak jsme říkali, a nakonec nakonec byl schopen svému synovi zajistit takzvaně dobré jméno. Jeho syn Bač se nakonec stal čestným mužem a hrdinou.Sdílet

1:04:43To já jsem si říkal, že tenhleten příběh ilustruje to, že nikdy není pozdě změnit směr. Možná, že tady sedíš a říkáš si: "Ty jo, mě je 40, jako mě 50 nebo je mi 30, našim dětem už je 10 vác nebo něco. Já já nevím, kde začít, jak začít, že nikdy nikdy není pozdě. Vždycky můžeš začít. I když je minulost těžká, plnáSdílet

1:05:03selhání hříchů, pokud se o to, co rozhodne převzít odpovědnost, vést skrze vyučování, disciplínu a zbožný charakter. Já věřím, že Bůh nám i v naš i našim dětem i v této oppožděné aktivitě může být milostivý a může nám požehnat. Vliv Otce může přinést ovoce i po jeho smrti, tak jako to bylo v případě Bače. Hrdinství Bače Ouhara tedySdílet

1:05:27uctilo nejenárod, ale také památku Otce, který se snažil odvrátit a změnit svůj směr. I když to vlastně později stálo jeho život. Lépe později než vůbec. Lépe později než vůbec, bratři. Tak pojďme na to. Z Boží pomoci to zvládneme. Otče náš nebeský, tak ti za to chválíme a děkujeme ti a prosíme tě za to, aby nás vybavil kSdílet

1:05:52úkolu, ke kterému nás zveš. Amen.Sdílet