Prorok Zachariáš #31
Biblické texty v kázání
Žalm 33Izajáš 14Ezechiel 28Genesis 1Jób 1Jób 2Jób 38Jób 42Zacharjáš 3Římanům 8Židům 1Zjevení 12
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (13)
- 3:51 Zacharjáš 3,1
- 13:48 Židům 1
- 23:07 Izajáš 14,12
- 24:40 Zjevení 12,9
- 26:47 Žalm 33,6
- 28:21 Jób 38,1
- 32:41 Ezechiel 28,13
- 37:00 Izajáš 14,12
- 39:07 Genesis 1,31
- 46:46 Jób 1,1
- 52:24 Jób 2,1
- 56:06 Římanům 8,28
- 58:26 Jób 42,1
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Takže ještě jednou vás tedy vítám na dnešní biblické hodině, bratři a sestry a dneska, jak pán dá, tak by nás měl čekat další výklad nad prorocstvím z knihy proroka Zechariášem. Dneska tedy je to už a Echad šlošim, čili 31. hodina nad prorokem z Echariášem. A my jsme minule už vlastně postoupili po tom velkém základu tomu vlastnímu rozboru
0:40toho čtvrtého podivuhodného nočního vidění, kde nám už do toho záběru vystupuje Vystupuje opravdu velmi důležitá postava, s kterou jsme se právě v těch minulých biblických hodinách seznamovali a vůbec s tím jeho úřadem a všemi těmi biblickými souvislostmi, které můžeme v Písmu s Boží milosti vystupovat, který ten velekněz Jehošua.
1:09Takže jsme tedy v tom 24. dni, měsíce Ševatr, to je tedy 11. měsíc v tom hebrejském Lohašaná, v tom hebrejském kalendáři a jestli si pamatujete, už byste mohli, je to teda v tom přepočtu na ten gregoriánský kalendář, tedy rok 519 před Kristem, 15. únor. Takže vy už víte, že to není náhodně vybraný datum hospodinem,
1:43kdy ty noční vidění dal, že je to vlastně období, v kterém, když izraelský lid skončilo jejich čtyřicetileté putování pouští, kdy se naplnila míra božího soudu nad Izraelem, stalo to, že Mojžíž začal Izraelcům opakovat zákon. Takže proto mějte to na paměti, protože je to naprosto jasná paralela k tomu, že tady jsme kde? Jsme v období, kdy skončilo ne 40-leté,
2:19ale období 70-letého božího trestu nad Izraelem, čili doba babylonského zajetí. A jsme tedy v období, kdy byl obnovován jeruzalemský chrám. Došlo k přerušení těch prací, protože byly tam nepřátelství zvenku, ale i uvnitř božího lidu, které nakonec vedli k tomu, že dílo na tom hospodinově chrámě se zcela zastavilo.
2:50My víme, že tedy započalo vlastně to všecko tím rodkem 538 dekretem krále Kýra, ale vidíte, jsme už v roce 519 a jeruzalemský chrám je stále v troskách. Ale už na něm znovu započaly práce a to díky božím výchovným zásahům, o kterých jsme četli a studovali je podrobně u proroka Agea. A právě proto, že hospodin si vzbudil své dva proroky, Agea a Zachariáše,
3:25aby vedli boží lid k tomu, že mají se dát znovu do díla. A nejenom, aby vedli boží lid k tomu, aby se dal do díla, ale vidíme, že skrze proroka Agea, a tedy nejvíce skrze proroka Zechariáše, se hospodin v tomto období rozhodl, že zjeví eschatologii, čili všechny ty tajemství, které si přece vzal ještě před stvořením světa,
3:51jak završí dějiny tohoto světa. A víme, že tedy ústředním bodem, jsme ve starém zákoně, samozřejmě je národ izraelský. A my tedy jsme už prošli některá ty noční vidění, ale teď jsme tedy v pozici, kdy se zabýváme tedy tím čtvrtým nočním viděním. Takže připomenu Zachariáš 3.1. Potom mi ukázal velekněze Jehošu, jak stojí před hospodinovým poslem.
4:26A po pravici mu stál Satan, aby proti němu vznesl žalobu. Takže já některé věci zopakuju rychle, co jsme už minulé spolu načali. Samozřejmě, jak jsem říkal, měli bychom přemýšlet slovo nad slovem a rozebírat text, jak je psaný. Takže v hebrejštině je to mnohem silněji vyjádřeno, protože věta začíná vajareni et jehošua.
4:54A vajareni jsem vám vysvětoval, že to je vlastně hyfil. A je to tedy forma slovesa, je to jeden z těch konstraktů, jaké může nabývat hebrejské sloveso, které vyjadřuje to, že někdo působí činnost někoho, který potom aktivně vykoná to, co ten působitel způsobil. Takže je to složitá věta,
5:25ale nesmíme to zaměňovat opravdu s českým trpným rodem nebo pasivem. Je to mnohem složitější a nese v sobě mnohem silnější výpověď. Znovu to připomínám, že pokud bychom to chtěli doslovně opravdu překládat, tak musíme tam zachovat to, co to sděluje. Čili hospodin způsobil, že prorok viděl.
5:55A to je víc, než že mu něco ukázal. Jak jsem vám říkal, my můžeme někomu něco ukázat, ale přesto to nemusí způsobit, že on to uvidí. Kdežto tady je to naprosto jasné. A jsou zde dva aktivní činitele, kdy každý činí. Je tady primární původce činnosti, který spouští tu činnost v tom, kdo potom koná vlastní děj. Rozumíte tomu?
6:29A samozřejmě ten velký důraz je na to, že to je hospodin, kdo způsobil. Takže hospodin způsobil a co tedy způsobil, aby prorok viděl? Koho? Viděl Ed jeho šua. To Ed je akuzativní částice v hebrejštině, velice zajímavá, protože je stvořena ze dvou písmen, je stvořena z prvního a posledního písmene hebrejské abecedy, Alefatec, což je prostě velmi zajímavé,
7:04protože v tomto vykladači vidí i to, už na počátku, když čteme v Genesis, Že berešit pará elohim et hašamajm ve et haárec. Na počátku stvořil hospodin a tady se objevuje poprvé v písmu toto malinké slovíčko et a to et je stvořeno ze dvou písmen. Samozřejmě, když si řeknete, jak je první a poslední písmeno a koho definuje. Já jsem alfa i omega.
7:39Takže alef i tec. A myslíme, že tady v této gramatice už je ukryto obrovské tajemství, protože my víme, že hospodin tento svět skrze koho a pro koho ho stvořil. Všechno bylo stvořeno skrze něho a pro něho. Takže první zmínka o pánu Ježíši v Genesis je, a já se k tomu samozřejmě skrze gramatiku také kloním už na počátku.
8:08Ale musíme vědět, protože pán Ježíš o sobě samozřejmě i pán Bůh jasně říká, že já jsem ten první i poslední, já jsem alfa i omega. Takže tato částice se potom hebrejšně používá dodnes, dokonce i když potom došlo k tomu obnovení jazyka pro současný izraelský národ toho Ivritu, tak se od toho neopustilo. A tato částice se pořád používá.
8:35Takže je to zase velmi zajímavé vidět, že i v takových malých detailech můžou být veliké věci. Ale je tady teda podstatné, že také viděl tedy koho a toho samotného velekněze. To, že ho viděl, je důležité, že to byl dokonavý byt, který je zde použit, že hospodin způsobil, aby viděl. To znamená, že se to odehrálo skutečně v minulosti
9:02a ten děj měl své trvání a skončil. Hebrejština nemá čas přítomný, biblická, ani budoucí, ani minulý, ale vyjadřuje časy úplně jiným způsobem. Pro naše přemýšlení je to složité, protože my jsme zvyklí věci dávat, buď to do minulosti, nebo do přítomnosti, nebo do budoucnosti, ale hebrejština, kdyby mluví o biblické hebrejštině, tak to zcela nefunguje.
9:30Ale tady nám to ukazuje hlavně na tu úkončenost toho, co se stalo. To znamená, že to byl určitý daný okamžik, kdy prorok něco konkrétního viděl. A my jsme si tedy řekli, že neviděl samozřejmě podle těch dalších textů jenom proroka, ale viděl i další věci. Samozřejmě i k těm se potom dostaneme. Ale neviděl jenom velekněze, ale prorok viděl i další věci.
9:58A kde viděl Jehošu a jak ho viděl? Viděl ho Moed Lifne Malach Adonai, takže stojícího, to je už to Moed, to je participum, to vyjadřuje nějaký setrvalý stav, a kde předtváří hospodinova anděla. My jsme si minule řekli a definovali, kdo je Malach Adonai. Na základě textů z písma jsme si ukázali, že to je, řekli bychom, odborně preinkarnační kristofanie.
10:35To je zvláštní slovo. To znamená zjevení Ježíše Krista před tím, než přijal své tělo a stal se člověkem. Čili je to zjevení Ježíše Krista, které máme na mnohých místech starého zákona, protože pán Ježíš se zjevoval již ve starém zákoně, protože je to samozřejmě věčná osoba Boží Trojice, takže nemá počátku.
11:07A musíme tedy rozlišovat, že je tady období pre, znáte spíš slovo reinkarnace, ale preinkarnace je před vtělením. Před tím, než se stal ten zázrak, že Bůh vstoupil do lůna matky a byl počát skrze ducha svatého člověk, který je plně člověkem a plně Bohem. A to se stalo v určitý čas.
11:41Ale v tomto období, rok 519 př. Kr. ještě Kristus, Ježíš, nebyl člověkem. Byl pouze bohem a věčně přebýval u svého otce a konal jeho vůli. My jsme si také poukázali, že jsou zde explicitní texty, které nám ukazují, že tento anděl je samotný bůh. A také jsme si ukázali, že jsou tady i implicitní,
12:11to znamená z písma z ostatních částí odvozené důkazy, které nám dokazují, že to je a musí být Ježíš Kristus. My jsme si říkali, že k Bohu Otci, nebo jsme si to neříkali, my to víme, to je už citace Nového zákona, jak a skrze koho může člověk přistoupit k Bohu Otci? Jedině skrze Pána Ježíše Krista. A samozřejmě starozákonní lidé tomu nescela rozuměli.
12:42A proto je používán i tenhle výraz, že to je prostě posel hospodinu. Ale víme, že ať už to byl hořící keř, nebo zjevení třeba tří andělských poslů, kdy jeden z nich zase přijímá božské posty u Dubu Mamre a Vrhámovi, že už tam vidíme jednat samotného boha.
13:12v druhé osobě Boží Trojice, Pána Ježíše Krista. Takže není nic neobvyklého, že velekněz stojí před hospodinem skrze posla hospodinova, který samozřejmě, když bychom byli precizní, tak si uvědomte, že slovo malach může opravdu znamenat anděl, ale je to všeobecný výraz, tedy nějaký angelos, což znamená posel. Takže určitě z toho to nemůžeme jen tak vyvozovat, že je to andělská bytost.
13:48Protože my víme o Ježíši Kristu, například z listu Židům z první kapitoly, že je naprosto jednoznačné, že Ježíš Kristus není ve své ontologii, to znamená ve své podstatě bytí andělem, ale že je Bohem. Takže proto se nenechte splést, že prostě tak je teda andělem nebo bohem, protože víte, že falešná náboženství a sekty křesťanské,
14:15které jsou například jehovisté a jiní další, učí, že Ježíš Kristus není bohem. Takže ne. Ačkoliv tady mluvíme o poslu hospodinově, je to Bůh sám. A také jsme si teda minule ukázali, jak tam stál. Zaměřili jsme se na to, že tam nestál sám, ale že měl společníka.
14:49A to dokonce po své pravici. A kdo to stál po pravici velekněze Jehošuji? Veha Satan omed al-jemino. Takže po jeho pravici stál ten Satan. A kde stál Satan spolu s veleknězem Jehošvou? A to je velmi důležité. Satan nebyl v pekle a není v pekle, ale stojí před tváří samotného hospodina.
15:20Takže já jsem vás prosil, že my se nad tím dneska vlastně zastavíme, protože je to jedno z velice významných míst písma, kde se vlastně dozvídáme něco o satanu, o dňáblu jako takovém. A o tom, kde a jak a co činí. Víte, my nemáme ve starém zákoně mnoho textů, které by nám explicitně, to znamená doslovně,
15:50odkryvaly tyto tajemství. Ale některé tam jsou. A toto je jedno z významných míst, kde se přímo mluví o tom, co je lidskému zraku naprosto skryto. A kde se přímo hovoří tedy o této osobě, o tomto padlém andělu. Takže není to možné přejít, ale musíme se touhletou osobou zabývat.
16:20Víte, kdo je tedy Satan? My jsme už v těch úvodních hodinách hodně mluvili o andělích, jako všeobecně. Mluvili jsme o tom, že jsou to tedy stvořené boží pitosti. A my jsme si tedy řekli, že samozřejmě se andělé rozdělují v současné době potom pádu na dvě skupiny, a to jsou andělé svatí a andělé padlí. Ty svatí andělé jsou také písmem jednoznačně definováni jako vyvolení boží andělé,
16:53a ti padlí jsou definováni také jako démoni. Takže to je písmem dáno, dokonce máme i naškrtnutý sumární počet, kolik je kterých. Takže máme v písmu naznačeno, že jaká velká část toho nespočetného nebeského zástupu byla svedena. Byla to třetina. Byla to jedna třetina. A tedy Satan. Já jsem vám tedy říkal, že to je hebrejské slovo, které běžně používáme.
17:28Satan není české slovo. Satan je hebrejské slovo a říkal jsem vám, že je tady užito s určitým členem. Stejně tak, jako v modlitbě odčena, až bychom se neměli modlit, zbav nás od zlého, ale je tam v originále, tak jak už některé překlady předkládají, je tam podstatný určitý člen, který jasně poukazuje na to, že nejde o to zlo, ale že jde od toho zlého.
17:55Takže pokud v některých překladech už to je, myslím, že studijní to překládá, ale v některých je to vynecháno, takže to je důkaz, že může existovat zlo všeobecně jako princip, který je, ale nesen a samozřejmě je nesen osobami. Je nesen bytostmi, které toto zlo konají. A samozřejmě to určitě písmo jasně odkrývá, že je tady někdo, kdo je v tomto ústřední.
18:25A to je ten zlý. Hebrejsky hará, proto když se modlíme, tak min hará, zbav nás od toho zlého. To trošku připomíná egyptského boha. a nebo hoponeros je v řečtině. Takže není to bez členu. A jde tedy o to, že Satan není tak, jak někteří pomílení učenci, přišli k závěru, jenom nějaká metafora.
18:57Ale my věříme, že to je skutečná bytost, že je to andělská bytost, která má svoji vůli, která tedy sdílí i s ostatními andělskými bytostmi stejnou ontologii, to je podstatu bytí, a ne, že je to jenom nějaká pohádka. Takže Satan je skutečně živou bytostí, která byla stvořena. Ale samozřejmě nebyl stvořen jako Satan.
19:28My musíme si říct, že tato bytost, která je tady hodně ústřední, protože v té hierarchii, víte, co je hierarchie, Existuje takzvaná nauka a celá teologická angeologie, samozřejmě ta má pod doktrínu demonologie a taky máme také hierarchii andělských bytostí. Takže andělské bytosti mají své stupně nebo svoje úřady, vlády, mocnosti, pánstva.
19:59Jsou anděle, jsou archanděle, jsou cherubové, jsou i serafové. A samozřejmě ne zcela a dopodrovna nám písmo tyto tajemství odkryvají, ale určitě některé náznaky jsou tam jasně dány. A tak jako v tom precízním pořadí je zjeveno, a já tomu tak věřím, že nejvyšším renkem, tím hierarchickým stupněm andělskej bytosti jsou serafové,
20:28jsou přímo nad božím trunem, tak hned v zápětí následuje třída andělských bytostí, která je označována písmem jako cherubové. Jak se liší seraf od cheruba? Co nás písmo učí? Aspoň pár detailů. Pozorní čtenáři písma jistě vědí. Počet křídel. Tak je tváře. Ale určitě počet křídel tak kdokolik.
20:59Seraf má tři páry křídel, čili šest křídel, a cherubové mají čtyři páry křídel. Kde se setkáme s detajným popisem cherubu v Ezechielovi, když viděl boží slávu u průplavu. Chebar, to je tamty kola, to se vám hlava bude točit, protože ty serafové mají ještě pod sebou kola a jsou plní oči zpředu, ze zadu, všude a když jdou dopředu, nezatáčí a tak dále.
21:30ale také víme, že v písmu jsou zjeveny serafové, ty jsou tady potom asi nejvíce popsáni v Izajášovi. A cherubové jsou vždycky popisováni v písme, kde jsou pod Božím trůnem a serafové se vždycky znášejí nad a kolem Božího trůnu. Takže víte, že jedním párným křídlem co dělají?
22:01Zakrývají si. A bez přestání dnem i nocí volají svatý, svatý, svatý. Někteří teologové ještě rozlišují skupinu těch čtyřbytostí. Někteří ji stotožňují s těmi serafy, kteří jsou popsáni potom v knize Zjevení, když je nám zjevena boží sláva okolo božího trůnu. A tam tedy máme také popsáno, že tyto bytosti jeden měl tvář.
22:37Jakého? Ne orla, ale letícího. Letícího orla. To je takový detail. Dal. Bíka, člověka, orla a lva. Takže pamatujme na to, že v písmu je roztroušeno dost textů, které nám některé tajemství odhalují, ale tím nechci říct, že jsou vyčerpávající.
23:07Pán Bůh nezamýšlel, že nám všecko dopodrovna v tomhle zjelí. Ale máme tedy jasně v písme zjeveno, že Satan, který je z toho renku andělských bytostí, kterého? Že je Cherub. To písmo říká explicitně v textech a například to můžeme vidět u Izaiáše 14.12, jak je jmenován, a potom u Ezechiela.
23:39Takže jaké jiné znáte jména? Jaké byly jeho původní jména? On se nemenoval Satan. Ale jak se jmenoval? Jaké je jeho jméno? Tak víme, že třeba Anděle některé jména mají zjeveno. Víme, že Serafové neznáme jich jména, ale třeba jaké jméno Anděla znáte? Máte Anděla Gabriela. Znáte nějakého Archanděla? Michaela. Tak, a máme ale i zjeveno jméno Cheruba?
24:08Tak, přesně tak, což se latinsky řekne ve Vulgátě. To znáte, Lucifer. z hebrejského hel ben shachar, což znamená doslova syn, jitřenky, nebo tedy potom v septuagintě ho heosferos, ho projí. A z toho tedy máme ten potom výraz, který se hodně vžil z toho latinského překladu,
24:40čili světlonož. Tento světlonož je ale v písmu potom popisován, například v zjevění Janovo 12.9, jako ten velký drak, ten dávní had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Takže je to ho drakon, ho megas, ho ofis, ho archajos, ho kalumenos, diabolos.
25:11Takže z toho slova diabolos už asi chápete, že máme to slovo ďábel a je to ekvivalent toho řeckého slova satan. A to jsem vám říkal, co tedy znamená sloveso satan. Svůdce ne, žalobce nebo ten, kdo se staví na odpor, protivník. Takže to je pravá podstata toho diabolos,
25:41nebo toho původního hebrejského označení. My tedy se podíváme trošku na tu historii této osoby, která stojí vedle velekněze Jehošuji a po jeho pravici. Takže všimli jste si, kdy a kde se tady vzal. Jak je starý? O malinko starší než země.
26:11Minimálně jeho stáří je stejné, protože byl stvořen ten samý den, kdy hospodin stvořil nebesa a zemi. To bylo který den? První. Satan musel být stvořen v okamžiku, kdy hospodin... Kniha Genesis nám to neodkrývá, ale máme další texty, které nám to vysvětlují. Takže jak já jsem si jistý, že byl satan stvořen první den stvoření?
26:47No protože do prvního dne neexistovalo nic, kromě hospodina samotného, který přibýval v nepřístupném světle. A co stvořil hospodin jako první? Všimějte si, my musíme jít gramaticky. Co stvořil hospodin jako první, z koho to víme? Stvořil on první? Nebesa. No a kdo už teď řekne, tak máme žalmy a ty nám to odkrývají. Co čteme v žalmu? Tak, to také, ale žalm 33.6.
27:19Hospodinujem slovem byla učiněna nebesa, dávajte pozor, a dechem jeho úst všechen jejich zástup. Vidíte, písmo je jako skládačka. To znamená, my nevíme v první kapitole, Ale máme tady žálm 33, takže nám říká, že nejprve stvořil nebesa. A co udělal potom? Potom dechem svých úst stvořil celý její zástup,
27:50proto se jedno z božích men zní Adonai Cevaot, hospodin zástupů, a teprve potom stvořil zemi. A jak víme, že anděle už byly ustvoření země? Máme pro to důkaz? Propukli vlahol. Karel říká dobře, propukli vlahol. Kde to jsi četl, bratře? Kdo ti to zjevil?
28:21No, a kde? Tak, pojďme se podívat, je to zapsáno v Jobovi. Když hospodin po tom všem utrpení odpovídá Jobovi z té smršti, tak poslouchejte, co říká hospodin samotnému Jobovi. Job 38.1. Tu odpověděl hospodin Jobovi z Vichřice. Řekl, kdo je tento člověk, který zatemňuje radu výroky bez poznání?
28:56A teď říká, přepásej se nyní jako muž a vyptám se tě, poučíš mě. A teď se ptá Jóba, kde jsi byl, kdy jsem zakládal zemi? Pověs mi, pokud víš něco rozumného. Kdo určil její rozměry, jestli pak víš? A nebo kdo nad ní rozstáhl měřící šňůru? Do čeho byly zapuštěny její podpěry? Nebo kdo založil její rohový kámen?
29:27A teď je ten sedmý verž. když jitřní hvězdy společně jásaly a všechny boží synové propukly hlahol. Jeden z naprosto jasných termínů, jak jsou andělské bytosti označený, je, že jsou synové boží. A všimáte si, že tady satan nemohl být skorumpován,
29:57protože kolik andělů propoklovla hol, když hospodin založil zemi? Všichni. Ale potom víme, že k něčemu muselo dojít. Hospodin tedy stvořil cheruba, který má specifické jméno. A je to tedy, už jsme si řekli, syn Jitřenky, světlonož a další jméno, velice zvláštní, zastírající cherub ochránce.
30:36V Ezechialovi čteme 28.13, že jasně jeho jméno původní bylo zastírající cherub ochránce a to i bylo jeho funkci. Takže hebrejsky je to keruf, cherub ne, ale keruf, mimšach, hasocheach a minšach.
31:09Slyšíte tam něco? Podobá se to něčemu? Minšach. Slováme se mašach, což znamená mašach. No, mešiacha, mašach, pomazat. Přesně tak. Takže minšach je želhapaxegomenon. Víte, co to znamená?
31:40Je to slovo, které je v písmu použito jenom jednou, ale z toho koře nemusíme odvádět nějaký význam. Takže on musel být nějakým způsobem pomazaný. Co znamená být pomazany? To znamená, že měl od hospodina svěřen velice důležitý úkol a získal od něho jeho zmocnění. Své zmocnění.
32:10Do našich Bibli to překládáme jako zastírající, ve smyslu, že si představujeme, že do široka rozprostíral svá křídla, aby něco kránil. A vykladači teologové míní, že on byl ten, který vlastně měl být, který zastíral tu boží svatost, tu jeho slávu. Proto i víme, že je to jedna z rolí cherubů, protože kde byste našli cheruby vyobrazeny?
32:41Kde měli být a museli být vyobrazeny? Na truhle smlouvy a také na ta dlouhá opona. Neměli prostě, byli ti, kteří zastírali vlastně tu boží slávu. Takže pojďme do Ezechiele 28, 13. Takže mluví hospodin ke komu, mluví zde přímo k tomuto andělu. Byl jsi kde? Bezvláštní. Kde byl?
33:13Najděme si to. Ezechiel 28.13. Byl jsi kde? Byl jsi v Edenu, boží zahradě. Pokrývali tě všechny drahokami rubín, topspas, jaspis, chryzolit, karmel a onyx, safír, malachit a smaragd i zlato. Já jsem vám říkal, že tenhle počet kamenu je velmi důležitý, protože vyjadřuje i moc a sílu této bytosti, která mu byla dána. Zhotovení tvých bubínků a fléten pro tebe zajistili v den, když jsi byl, narodil se, nebo kde se tu vzal, byl stvořen.
33:51To znamená, je to pouhá stvořená bytost jako my všichni ostatní, i když anděl. Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil. Byl jsi na svaté boží hoře, procházel se zúprostřed ohnivých kamenů. Tady je odkaz, že nejenom, že Satan byl přítomen a byl dán, tedy v tuto chvíli cherub ochránce, kam? Do Edenu.
34:25Ale také měl přístup k samotnému božímu trůnu. A tady čteme v 15. verši, byl jsi bezúhonný na svých cestách odedne, kdy jsi byl stvořen, dokud v tobě nebyla nalezena zvrácenost. Pro množství tvého odchodování se tvé nitro naplnilo násilím a zřešil si.
35:03Tu jsem tě zbavil svatosti. Kdo koho zbavil svatosti? Kdo ke komu mluví? Je to hospodin samozřejmě. A vykázal z boží hory a vyhladil jsem tě zastírající cherube. zprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse.
35:35Promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost. Svrhli jsem tě na zem před krále. Teď si všimejte, že je to jednoprorodství, je to stejné jako u Izajáše, když pán Ježíš otevřel knihu synagoze a začal číst. Najednou máme od sebe okamžik stvoření satana, pak máme jeho popis před jeho pádem a najednou pán Bůh popisuje události z doby konce.
36:05Takže někde nám uteklo už téměř šest tisíc let. Ale co to je? Takhle jsou psány proroctví. Když pán Ježíš otevřel synagoze knihu, Izajáše začal číst, duch panovníka hospodina je nado mnou. A říká, že přišel vyhlásit léto boží milosti a přestal číst, protože hned to pokračuje a den pomsty našeho Boha, ale ten ještě nepřišel.
36:27A tak tady najednou skáčeme a budu vám říkat o budoucnosti. A čteme zde. Pro množství svých zvráceností si špatností svého obchadování znesvětil své svatyně. I vyvedl jsem z tvého středu oheň a ten tě strávil. Proměnil jsem tě v popel, na zemi, před očima všech, kteří tě vidí. Všichni mezi národy, kdo tě znají, se nad tebou zhrozili.
37:00Stal se s výstrahou a už na věky nebudeš. Takže my máme tady v kostce život Lucifera. A samozřejmě my dneska jsme ve fázi, kdy ještě není toto naplněno. Izajáš 14, 12 říká, jak jsi spadl z nebes třpitivá hvězdo synu úsvitu. Byl jsi odseknut k zemi ty, který jsi porážel národy.
37:33A ty jsi říkal ve svém srdci, vystoupím do nebes, nad hvězdy boží. Kdo jsou hvězdy boží? Nebo co? Jsem řekl kdo. Ale víte, že tady se nemluví o božích hvězdách, protože hvězdy boží se často také používají jako andělské bytosti. Vystoupím nad hvězdy boží, vyvýším svůj trůn, usednu na hoře schromáždění, na největším severu,
38:00to je popis boží slavy, kde on trůní. Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se nejvyššímu. Co byl tedy ten zásadní prvotní hřích, To prvotní zlo, které se objevilo v tvorstvu božím, byla to pícha a touha po pohorovnosti. Je to tak. A z toho pochází všecko zlo. Takže, kdy se to stalo? Je strašně zajímavé si dělat studii, kdy se tento okamžik stalo.
38:37A někteří vykladači říkají, že se to muselo stát nutně až po šestém stvořitelském dní. Víte, čím argumentují? A zase to je trošku nepřesné, protože hospodin toto neřekl, řekl něco víc. Velmi. Takže hospodin, když šestého dne skončil se stvořitelským dílem, tak řekl, co?
39:07I byl večer a bylo ráno, den šestý. A hospodin říká, Genesis 1, 31, Bůh viděl všechno, všechno. Kolik toho bylo? Všechno, co učinil. A hle, bylo to, to vmeod. Velmi dobré. Takže toto je jeden z důkazů, kde vykladači říkají, že tady nemohlo ještě dojít k té spouře. Někteří vykladači tuto dobu skládají už do prvního dne,
39:41ale už by nám tam potom neseděly dny, protože ode dnu. Takže by museli tam být dny, kdy ten Lucifer fungoval jako svatý anděl. Ale zde vidíme, že prostě tak následuje druhá kapitola, která už není časová, protože sedmý den hospodin požehnal, oddělil, že odpočinul od své práce. A v druhé kapitole je znovu rodopis Toledo, nebe a země
40:07a více se soustředuje tady hospodin v druhé kapitole Genesis na stvoření člověka. Potážmo potom i další druh člověka. To dělám legraci. Na člověka ženu, protože žena byla stvořena až s odstupem po muži. to se dozvíráme až v 2. kapitole, protože je tady období, kdy tedy existoval sám hospodin, potom existoval hospodin a stvořený nebeský zástup, to bylo první den,
40:41pak stvořil i zemi a zvířata a 6. dne stvořil hospodin člověka. Tož bylo, jaký den? No, řekněte to nahlas, je to pátek. A bylo to někde v pátek odpoledne, protože ještě dopoledne někde tvořil ty pozemské velké safce a tak dále. A ještě potom, když tedy dokončil toto stvoření, tak hospodin přivedl všechno tvorstvo před člověka, před Adama
41:18a nenašla se pomoc jemu rovnáme si žádným tím zvířetem. Tak teda hospodin nakonec podle svého plánu, který měl už před stvořením, řekl, že není dobré, aby byl člověk sám a uvedl na Adama mrákotu, strašnou mrákotu a potom vzal jedno z jeho žeber a sformoval ženu. Ale už předtím čteme, že hospodin, co učinil na zemi, vysadil zahradu Eden.
41:52Čteme, jak byla ohraničena. Víte, že vykladači někde to staví na půvmezí nešní. Přesně tak někde. Mezopotámy. Protože tam je jasně jmenovaná řeka Eufrat. A samozřejmě po potopě už ty stopy tam nejsou tak zřetelné. Ale jsou tam řeky, které ji obtékaly. hospodin nejenom, že toto učinil, ale ještě než stvořil ženu, tak tam vysadil strom života, vysadil tam strom poznání dobrého a zlého
42:24a Adamovi dal jasné instrukce, že ze všech stromů v zahradě smí jíst, ale nesmí jíst ze stromů poznání dobrého a zlého, protože v den, kdyby pojedl, tak by jisto jistě zemřel. A potom stvořil Evu. A najednou jdeme do třetí kapitoly chronologicky a tady už vystupuje na scénu další bytost. A je to vlastně první okamžik teprve v písmu,
42:54protože ty ostatní místa jsme se dozvěděli až v budoucnu, co se stalo předtím. A najednou máme tady, že nejsytrálejší ze vší polní zvěře byl had. A ten si políčil na koho? Políčil si samozřejmě na ženu. A víte, že samozřejmě tady musíme vidět, že Satan samozřejmě stál již za tím hadem a že v tomto okamžiku už Satan jedná jako protivník.
43:25Takže tady už je padlým andělem. Takže když tedy říkáme, že ten dávný had, tak víme, že jeho věk musíme odvozovat někde od tohoto okamžiku. Od okamžiku, který byl, kdy byl člověk v zahradě Eden. A víme, že tam byl i Satan. Protože čteme, kam dal hospodin Cheruba byl zahrady Eden.
43:55Takže on tam byl také. Takže to jsou detaily, které si někdy vůbec nedáme do souvislosti, ale zkreslují nám a dokreslují vlastně, ne zkreslují, dokreslují nám zcela tyto zásadní věci. Já se chci zaněřit na povahu této bytosti, po jeho pádu. Že o tom období před pádem toho víme málo, ale o období po pádu už toho víme mnohem víc.
44:24Jak je to tedy s jeho konáním a povahu? Jak jsem říkal, v písmu není mnoho míst, které by explicitně, to znamená přímo, říkali o tom satanu dlouhé pasáže. Ale přesto jsou tam velmi důležité pasáže. A já teda s Hruzou zjišťuji, že tedy moc toho nestihneme už. Ale jsou tam dlouhé pasáže, které bychom měli brát jako ústřední,
44:52kde je o něm jmenováno. Tak kde bychom tedy prvně asi našli takový veliký vhled, myslím teď chronologicky, to znamená ne jak jdou knihy biblické za sebou, ale jak jdou časově za sebou. Která kniha nám prvně odkrývá činnosti satana explicitně? Víte, co je explicitně? Implicitně je to víckrát. To je, že na něco naznačuje, ale explicitně tam bude doslova řečeno satan.
45:20Že něco činil, někde byl, něco dělal. Takže kdybychom se vzali dějny lidstva od stvoření světa, tak jsem vám říkal někde 4 tisíce před Kristem stvoření světa. Potom bychom šli tedy od tohoto okamžiku, tam tedy Satan sehral významnou roli při svedení Adama a Evy a pádu člověka. To byl jeho takový první výrazný moment, který se týká nás.
45:43Ale je jasné, že předtím ještě svedl jednu třetinu andělu na svoji stranu ve spouře vůči hospodinu. Ale tedy, kde byste hledali v čase takový detelnější popis? Jaké události? U Joba, úžasné. A to jsme někde kolem roku? Joba časovat je těžké, ale většina vykladačů ho skutečně dává někde do toho roku 2100 př. Kr. Ale je to Job, určitě je to Job.
46:17A já jsem vám tedy dával domácí úkol, abyste se zamysleli nad těmi texty, Protože my máme Jehošu, který stojí před hospodinem v boží slávě a po jeho pravici stojí Satan. My máme někdy zkreslené představy, že Satan je v pekle, že tam sedí na tom trůnu a má tam vidle, což není vůbec biblická představa a pravda. Naopak my čteme u Joba a dneska skončíme tím Jobovým příkladem.
46:46Job 1.1. byl muž v zemi Úzu jménem Job. A čtu, nebudu číst všechny počet jeho dobytka, dětí a tak dále, ale budu číst od 6. verše, protože nejřív nám popíše kniha Joba a najednou se přesouvá do nebes a zjevuje nám něco, o čem Job neměl ani potuchy. Tu nastal den, kdy přišli boží synové, Beneha Elohim, to je kdo,
47:17To je výraz pro anděli. Aby se postavili před hospodina, mězi nimi přišel také Satan. Hospodin tehdy Satanovi řekl, odkud přicházíš? Satan hospodinu odpověděl, z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. Hospodin se pak Satana zeptal, jestli pak jsi všiml mého otroka Joba, Neboť není na zemi jemu podobného.
47:49Může bezúholného a přímého, boha bojného a odvrácejícího se od zlého. Satan na toho spodinu odpověděl. Tady už si všímejte, jak se chová. Co odpověděl? Bojí se snad Job, boha bezdůvodně. Což pak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má? ze všech stran, nepožehnal si dílo jeho rukou a nerozhojnil si jeho statek na zemi.
48:22A však stáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má. Určitě ti bude do tváře zlořečit. Tak to je přesná podstata slova Satan. Slyšíte? Hospodin se ptá, všiml jsi z mého služebníka Joba? od roka do slova. A Satan přichází, aby Joba popsal, jaký vlastně je. Nejprve říká, že vlastně proč je Job takový, jaký je? No, protože ty mu žehnáš. Kdyby si mu nežehnal, tak by si teprve viděl,
48:55jak by byl bezúhony. A teď přichází něco, co si prostě přeložte, jak chcete, prostě je to pravda. Hospodin svrchováně rozhoduje a říká. A hospodin řekl satanovi, hele, vše, co má, měněno Job, je ve tvé ruce. Pouze na něho ruku nevztahuj. A satán odešel z hospodinovi přítomnosti. Ano, tak to probíhá.
49:25A co se stalo? Potom to čteme. Nastal den, to nemuselo být hned, chápete? To mohlo být třeba za půl roku, za rok. Nastal den, kdy jeho synové, je měněno Jobovi synové, a jeho dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratratu, přišel k Jobovi posel a řekl, co řekl? Skot právě oral a oslice se pásly vedle něj. V tom vpadli šébovci, pobrali je a služebníky,
49:59dejte pozor, my někdy jenom vidíme ty mrtvé syny a dcery, ale co udělali s těmi služebníky Joba? Zabili ostrí meče. Unikl jsem pouze já. Já sám, abych ti to oznámil. Ještě mluvil, když tu přišel jiný a řekl, boží oheň padl z nebes a zapálil ovce i služebníky a strávil je. Unikl jsem pouze já, takže zase neumírá jenom dobytek,
50:26ale umíhá spousta dalších lidí. A on přichází proto, aby to Jobovi oznámil. Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl, chaldejci, povstali tři ordíly, vtrhli na velbloudy, pobrali je a služebníky zabili ostrím meče. Unikl jsem pouze já, abych ti to oznámil. Zatímco mluvil, to už jsme u čtvrté rány, zatímco mluvil, to už bylo za sebou,
50:57představte si, že přicházejí takovýhle poslove. Zatímco mluvil, přišel jiný a řekl, Tvoji synové, tvoji vlastní synové, a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. A hle, silný vítr se přihnal přes pustinu a opřel se do čtyř rohů domu, ten se zřítil na ty mladé a zemřeli. Unikl jsem pouze já, abych ti to oznámil.
51:22Tady byste měli přestat číst a dvě hodiny týden, měsíc nad tím přemýšlet, co vůbec slyšel Job. A my víme z předešleho textu, že to bylo na základě božího dopuštění. A že to konal Satan proto, protože Bůh to dovolil. A na to všecko Job vstal, roztrhl své roucho, ostříhal si hlavu, což je vyjádření smutku, ale i pokání.
51:53Pak padl na zem a všimněte si, co dělal. klaněl se a řekl, nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím. Hospodin dal a hospodin vzal požehnané hospodinovo jméno v tom všem Job nezřešil a nepřiskl Bohu nic bláhového. To znamená, že Job věděl, že všechny tyto rány přišly od koho? Od hospodina, ale neobvinil Boha,
52:24že by v tom jednal Bůh vůči němu špatně. Můžeme si to vůbec představit? A vůbec ho nezajímá Satan. Ale byl to Satan. A teď přichází Job 2.1. Protože to Satanovi nestačilo. A tak čteme, tu nastal den. Zase si můžeme říct, bylo to týden, byl to rok, byl to půl roku, bylo to deset let, kdy přišli boží synové, aby se postavili před hospodinama.
52:55Mezi nimi přišel také Satan, aby se postavil před hospodina. Hospodin tehdy satanovi řekl, odkud přicházíš? Satan hospodinu odpověděl z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. Hospodin se pak satana zeptal, zdali jsi všiml mého otroka Joba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhoného a přímého, bohobojného, odvracejícího se od zlého.
53:25Stále se drží své bezúhonosti. A teď dejte pozor, co hospodin říká. I když si mě proti němu podnítil, abych jej bezdůvodně mořil nebo pohltil. A Satan zase vystupuje v té své charakterové vlastnosti. Satan však hospodinu odpověděl, řekl kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši.
53:55A však stáhni ni svou ruku a zasáhni až k jeho kosti a k jeho masu a určitě ti budeš zlořečit do tváře. A teď dejte pozor, co hospodin odpověděl. Tu hospodin satanovi řekl, hle, je ve tvé ruce, a však zachovej jeho duši. Satan pak odešel z hospodinové přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy, od paty až k hlavě. A on si vzal střep, aby se jim drápal.
54:26A když seděl v popelu a jeho žena, která mu byla dána ku pomoci, mu řekla, ty se stále držíš své bezúholnosti, zlořeč nebo proklej, Boha zemři. A on ji odpověděl, mluvíš jako by promluvila jedna z bláznivých žen, což budeme přijímat od Boha dobré a zlé přijímat nebudeme v tom všem. Job nezřešil svým jrty.
55:00A víte, tady je obrovské potvrzení jedné z veliké božích doktrín. A to je o absolutní vládě hospodina a jeho svrchovanosti a vyvýšenosti nad celým tvorstvem. Včetně andělských mocností, tedy i Satana. Satan mohl konat jenom pouze to, co hospodin dopustil. A dal jasné meze, a tady jaká byla tá mez, že nesměl Joba zabít. Satan ani žádná jiná bytost nemůže učinit více či méně,
55:33než pán Bůh dle svého nekonečně moudrého rozhodnutí dovolí ve své dekretivní bůli. To je velmi důležitá doktrína písma. A jasně učí a my se k ním musíme vracet. Ale vždy platí také, proč to hospodin udělal. Udělal to z rozmaru? Udělal to z nějakého svého ješitného sporu? Ne. My víme, že nás také písmo učí, že všechno, co Bůh činí, činí k vlastní slávě.
56:06A nejenom k vlastní slávě. Ale že také všechny tyto věci v konečném důsledku pomáhají dobrému těm, kteří milují Boha. To znamená, jak čteme v Římanům 8.28, víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému. Totiž těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí, neboť ty, které předem poznal, také předem určil,
56:32aby byly připodobněni obrazu jeho syna. Tak, aby on byl prvorozen mezi mnoha bratřími, které předem určil, ty také povolal a které povolal, ty také ospravedlnil. A které ospravedlnil, ty také oslavil. Tak co, bratři a sestry, kam patří Job? K čemu to nakonec všecko vedlo, co hospodin dopustil v životě Joba? Vedlo to k boží slávě a Job?
57:00Na konci říká něco, čím dneska skončíme, co byste měli znát z paměti. Jobovo vyznání. Protože my máme první kapitoly, kde se toto všecko popsalo, pak máme obrovský děj Jobovy knihy, kde máme ty přátele Jobovy, kteří ho přišli utěšit, ale místo, aby ho utěšili, tak ho trýznili. Protože se mu snažili dokázat, že to, proč to Bůh dopustil v jeho životě, bylo proč.
57:28Byl dačůský a další, proč to Bůh dopustil, co říkali Jobovy? Ty jisto jistě trpíš, protože si zřešil. A teď mluví spousta moudra. Job tam brečí, dokonce proklíná den, kdy se narodil, přeje si zemřít. Ale v tom se neprotivil Bohu, on mluvil pravdu. A nakonec přichází mladík, ten už mluví lépe, když ty starci domluví. Ale co je zvláštní? Boží hněv vzplanul.
58:00Ale víte proti komu? Proti těm třem obhájcům Boha. Kteří říkali, ne, to by Bůh nikdy neudělal. A Bůh splanul proti těmto bužům hněvem, takže Job za ně musel přiníst oběť a ještě prosit. Protože mluvili bláhově. Víte, je někdy bláhové, jak lidem představujeme hospodina. A jsme jako ty tři přátelé, protože pán Bůh je mnohem větší,
58:26než si dovedeme představit. A pán Bůh nepotřebuje nás jako advokáty, když něco činí. Ale co samotný Job, když hospodin k němu promluvil v té vychřici, co vyznal, když toto všecko prožil? A to je úžasné, protože v tom všem vidíme, jak si pán Bůh použil koho? Na tu osobu, o které mluvíme a která je teď ústřední. Toho satana. A co čteme Job 42.1?
58:54Na to Job hospodinu odpověděl, řekl, vím, že dokážeš cokoliv a že žádný plán pro tebe není nemožný. Kdože je tento člověk, který bez rozmyslu zakrýval radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat.
59:28Řekl jsi, nyní slyš, já promluvím, zeptám se tě a ty mě pouč. Slyšel jsem tě jen z doslechu a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu. Takže to je závěr Jobova poučení. A nádherně to zhrnuje, to je boží svrchovaný plán s jeho životem.
1:00:01A Job přiznává, já tomu nerozumím, to je nade mě, ale vím, že ty můžeš všecko a že to také činíš. A to si množství z nás dodnes neuvědomujeme. A víte, co říká Jakub k tomu? On říká, že si máme z Joba vzít příklad. A schrnul to takto, Jakub 50, za vzor ve snášení zlého a vtrpělivosti si, bratři,
1:00:31vezměte proroky, kteří mluvili v pánově jménu. Hele, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký konec mu pán připravil. Neboť pán je velmi soucitný a milostivý. Takže, bratři a sestry, myslím se, že projdeme víc, ale ne. My si na podobných místech musíme představit, kdo je satan.
1:01:03Kdo je ten žalobce, který stojí po pravici velekměze jeho šuji. Jak je možné, že hospodin trpí jeho přítomnost? A nejenom, že trpí jeho přítomnost, ale že dokonce s ním mluví a jedná. Takže já vás prosím za domácí úkol, zkuste se podívat, tedy do, jak jsem vám už minule říkal, do Izajáše, zkuste se podívat na Davidovo sčítání lidu
1:01:34a příště si přiblížíme víc jednotlivé charakteristiky této postavy, tak, jak je písmo učí, která stála popravit si velekněze jeho šluji. Takže pořád mějte, prosím, bratři a sestry, na paměti to úžasné zaslíbení. A to je ta dokonalá boží moudrost a záměr. Protože my v Římanum, odkud jsme citovali ten text,
1:02:06že všechny věci napomáhají dobrému těm, kteří milují Boha, Tedy i, a to je podivné, satan ve své působnosti. Nakonec vedou k našemu čemu. Co je cílem? Proč to Bůh dělá? Aby nás přeměnil do podoby. A do jaké podoby? Svého syna. A co je psáno? Čím končí celá osmá kapitola tím velikým chvalospěvem,
1:02:38kvalospěvem, kdy Pavel říká, jsem si jíst. Čím si je Pavel jíst? Že ani vlády, ani panstva, ani mocnosti, a tím je samozřejmě myšleno toto duchovní prostředí a teď útrpení jmenuje, dokonce jmenuje i smrt. Nás co? Nemohou oddělit. Od čeho? Od lásky boží, která je v Kristu Ježíši našem pánu. A potom, až uvidíte tu scénu znovu, jak stojí Jehošu a má popravit si satana
1:03:10a stojí před hospodinem, tak budete hlouběji chápat, proč tam stále. Takže prosím, popřemýšlejte, přečtěte doma a teď je možnost doplnit, zeptat se.