Vytrvalá modlitba
Výraz modlit je v přepisu na 30 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:25Vypravoval jim, tedy Pán Ježíš, podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neuchabovat. V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k něm ústavičně chodila a žádala, zastaň se mě proti mému odpůrci. Ale on se k tomu dlouho neměl.
0:57Potom si však řekl, i když se Boha nebojím a s lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří. A pán řekl, všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce. Což teprve Bůh, nezjedná on právo svým vyvoleným,
1:28kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim z pomoci prodlévá, ujišťují vás, že se jich brzo zastane. Ale nalézne syn člověka víru na zemi, až přijde. Až dosud, čtení z božího slova, můžete se posadit. Pán Ježíš vyprávěl tohle podobnství zástupům těsně potom,
2:01kdy jim připomínal svůj druhý příchod. To máme v konci té sedmácté kapitoli. pán Ježiš připomíná svůj příchod, druhý příchod jako vládce a soudce. A že tento příchod bude pro všechny nečekaný. A vlastně k tomuhle slovu o nečekaném příchodu pán Ježiš připojil i tohleto podobenství
2:32o vytrvalých modlitbách, které často mají překrášky. Takže podobenství o nutnosti v modlitbách neustále pokračovat a neouchabovat. Nevzdávat se. Možná si řeknete, je možné tenhle příkaz vůbec splnit, protože musím chodit do zaměstnání, někteří do školy.
3:04školy. Máme ještě i další povinnosti, také doma. Navíc jsme jen lidé a potřebujeme ji odpočívat. Domníváme se, že i my máme určité právo na nějakou zábavu a koníčky, Ale písmo nám říká, neustále se modlete. 1. Salonízeckým 5.17.
3:36V těch minulých stoletích se to někteří věřity snažili vyřešit tím, že odešli do pousteven nebo vstoupili do klášterů, ale to do to podobenství o ničem takovém nemluví. Tady jde o mnohem víc. než o nějaké to byrokratické splnění podmínek.
4:13Tady jde o to, abychom měli ducha modlitev. A v tom nám byl nedostižným příkladem sám pán Ježíš, který měl z lidského pohledu hodně málo času. On věřejně působil asi jenom tři a půl roku. a co čteme v písmu, tak byl jen zřídka sám.
4:46Často ho obklopovali zástupy lidí, kázal a uzdravoval a přece se modlil, často to bylo i v noci, určitě se modlil, myslím, mnohem více, než my všichni dohromady. Byl si totiž vědom krátkosti svého pozemského působení a proto se zaměřoval vždy na to nejdůležitější. A k těm nejdůležitějším věcem u něho patřili i modlitby.
5:22Určitě jste si toho také všimli, že i my se modlíme mnohem víc, když jsme v určitém třeba časovém stresu, anebo když nám začíná tec do bod a nevíme, kudy kam. Jinže Pán Ježíš říká, že se máme stále modlit v jakékoliv situaci. A to nejen na kolenou, nejen když ráno vstáváme, nejen když si večer leháme do postele,
6:00ale v podstatě kdykoliv takovou modlitbou, kdykoliv takovou, dá se říct, možná nečekanou modlitbou, se modlil Nehemiáš u krále, když se ho zeptal, proč jsi smutný. Tak on se modlil a pán Bůh mu dal správnou odpověď. Ale je také potřeba, že v těch modlitbách máme být vytrvalí, nevzdávat se.
6:38A ten vytrvalý modlitevní zápas nám je ukazován i v tomhletom podobenství. Vidíme to například, že je to osamělé, chudé, ale velmi vytrvalé a odhodlané vdovy. K té jsme přirovnání my jako Kristova církev. A ta vdova, tak jako církev, v podstatě ve všech dobách, má problémy.
7:12Vdova má odpůrce, který využil toho, že jí zemřel manžel a teď nemá nikoho, kdo by se jí zastal. I my máme na téhle zemi odpůrce satana, který je knížetem světa a také nemáme na zemi viditelného zastánce. Takže jsme jako by zdánlivě sami, ale nejsme sami. Protože náš zastánce už zvítězil, satana porazil
7:46a je v nebeské slávě, odkud znovu přijde. V tom podobenství není přesně popsáno, v čem záležitost této vdovy, o co v ní šlo, ale zcela jistě šlo o zřejmou nespravedlnost. Její odpůrci ji asi nezákonně sebral nějaký majetek, který vlastnila, nevíme, jestli šlo o dům, pole nebo něco jiného,
8:20co nezbytně potřebovala k přežití a co ji odpůrce odmítal vrátit. Neměla žádného člověka, který by ji podpořil. byla sama. A taky nezbylo nic jiného, než se obrátit na pozemský soud. A ty pozemské soudy rozhodují na základě lidských práv, lidského práva,
8:51tedy zákonu a paragrafu, ale ty rozsudky nevždy odpovídají skutečné spravedlnosti. Protože nevše se podaří doložit nezvrtnými důkazy. Často to je bráno, tak jako, že to je tvrzení proti tvrzení. A navíc i údajně nezávislé světské soudy mohou být ovlivněny vnější mocí.
9:24To vidíme v mnoha zemích, kde soudy v podstatě jednají do značné míry ovlivněny vnější moci. Soudy mohou být ovlivněny bohatstvím, ale i osobní zaujatostí soudce. Takže i my, jako křesťané, opravdu na ty soudy, myslím si, že na ně moc nespoleháme.
10:04A ještě víc by to platilo v oblastech, které se týkají víry, nebo náboženství, nebo v duchovních vůbec záloženstvích, tady opravdu na ty lidské soudy nemůžeme spolehat.
10:34Myslím si, že čtete noviny, že i kvůli tomu, že někdo citoval Biblii, tak už byl hnedka obžalován. Ale je to proto, protože zákony jsou dnes stvořeny často proti náboženství, protože svět ovládá satan. Ale tady jsme o mnohostaletí v minulosti a v těch minulých dovách bylo opravdu to ovlivňování soudu a soudců na Blízkém východě asi ještě mnohem častější než dnes.
11:20A tak tehdy u těch lidských soudů věřícím často nezbývalo a nezbývá nám vlastně někdy i dnes, než se modlit. Můžeme se obracet na nebeský soud, kde už nejsme sami. Tam už máme skvělého přímluvce. A ten těm našim problémům a překážkám
11:51nejen v duchovní oblasti dokonalé rozumí. Když se vrátíme k tomu podobenství, soud se je v tomhle podobenství popsán jako nemorální člověk, který se Boha nebojí, z lidí se nic nedělá, za své jednání se nestydí. Je to souce, který hledí jen na svoje zájmy.
12:22Tím případem, který mu žena přinesla, se v podstatě nechtěl zabývat. Začal se s tím zabývat až tehdy, když zjistil, že mu ta vdva jen tak nedá pozor. pokoj a že se jí nejlépe a nejrychle jí zbaví, když se jí soudně zastane. Tomu soudci šlo jen o jeho vlastní klídek,
12:54o vdovu a tu její křivdu se nezajímalo. A tady je ten největší protiklad celého tohodle podobenství, protože my jsme v naprosto jiné situaci. Náš Bůh je dobrý. Náš Bůh slibuje, že se zastane všech slabých a potřebných. Těch veršů v Biblii je mnoho. Já uvedu jenom dva verše z Želmu 146. a 7. a 9.
13:30Bůh zjednává právo utlačovaným a dává chleb hladovým. Hospodin chrání cizince, podpírá sérotka i vdovu. maří cestu ničemu. A k takovému Bohu můžeme volat v těch našich modlitbách. Náš Bůh je naprosto jiný než ten soudce. A tahleta vdova, vytrvalá vdova u zlého soudce,
14:05se uspěla, jak bychom neuspěli my, protože Bůh jistě neodmítne naše žádosti, které odpovídají jeho slovu, ale svým časem je také vyslyší. Tenhle ten soudce také byl k téhlete ženě hrubý a nelaskavý, i když ho žádala vždy slušně,
14:36protože mu nezáleželo na její špatné situaci, nezáleželo mu na bídě, jejich dětí, pravděpodobně jejich děti měla. A tady nás opět povzbuzuje to, že náš dobrotivý Bůh ví nejen o našich potřebách a pokorných modlitbách, ale můžeme opravdu se těšit z toho, že Pán Bůh ty naše modlitby podle Jeho vůle rád vyslýchá.
15:09Ale zpět k naší vdově v podobenství. Prosoud se byla naprosto cizí ženou, o její problém neměl zájem, protože mu z něho nekoukali žádné známosti ani získ. Ale před nebeským soudem není církev neznámou ženou.
15:39Církev je Kristovou nevěstou. A Kristova nevěsta a její záležitosti, těmi se bude spravedlivý Bůh zcela jistě zabývat. Také podobenství čteme, že před tím nespravedlým soucem stojí tato osamělá vdova bez přítele.
16:13Zde je ta žena vydaná na milost a nemilost tomu nespravedlivému souci a takže musela k tomu soudu přicházet s velkými obavami. Také před tím soudem stále bez jakéhokoliv zaslíbení, že bude vyslyšena.
16:45Ale kvůli Pánu Ježíši si můžeme být jistí, že On nás slyší. A na základě toho, co Kristus vykonal, na základě toho, že se za nás obětoval, na základě toho, že nás miluje, smíme k Bohu volat. A kvůli pánu Ježíši Kristus si také můžeme být jistí,
17:15že nás slyší. Ale ta podobnost s tímhletím vyprávěním je v tom, že i to vyslyšení nemusí být ani u pána Boha hned. protože svrchovaný Bůh jedná vždy ve svůj čas a svým způsobem. Takže i na vyslyšení našich správných modliteb si můžeme někdy počkat
17:46třeba i několik let. A někdy se vyslyšení prozeb věřící člověk ani nemusí dožít. Ale budou vyslyšeny až po jeho smrti. Další rozdíl mezi vdovou a námi je v tom, že vdova nemohla přicházet k soudci kdykoliv. Určitě i tehdy měl ten soudce určeny dny, kdy soudil,
18:21a vdova musela čekat, až na ně přijde řada. A po těch několika odmítnutích ji už pravděpodobně soudní zřízenci do soudní síně už ani nevpustili. Ale vdova si našla způsoby, jak soudci svou žádost o zastání před odpůrcem opakovat. Možná na něho volala, když šel k soudu, nebo když se vracel domů.
18:53Není ani vyloučeno, že svou žádost volala pod okny jeho domu, možná i v noci. Trochu tomu nasvědčuje i jeho přiznání, že mu stížnosti vdovy způsobují potíže. Možná, že si stěžoval, že se kvůli tomu ani nemůže pořádně vyspat. A tak se nakonec řekl, že ačkoliv je bezpáteřní člověk,
19:24že nakonec žádosti té neodvitné vdovy vyhoví. I tady je nebetyčný rozdíl v motivech mezi jednáním Boha a zlého soudce. Špatný soudce si vybíral nebo odmítal případy a soudil své volně osobecky. My však máme neomezený přístup k dokonalému a spravedlivému soudci. Můžeme se modlit kdykoliv.
19:56Máme na to celých 24 hodin toho našeho dne. a Pán Bůh nemá, jak říkáme, nikdy vypnutý telefon. Je ochotný nás vždycky slyšet, ale je potřeba také říct, že ani my neznáme čas vyslyšení našich modliteb, i když jsou v souvladu s boží dokonalou a svatou vůli.
20:28Takže Pán Bůh ty modlitby podle jeho vůle vyslyší, ale když se modlíme za věci, které boží vůle, vůli odporují, tak pán Bůh to nevyslyší, protože by nám to ještě uškodilo. Jakub, čtvrtá kapitola, třetí verš, tam čteme žádáte a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.
21:01Ale když se modlíme za věci podle boží vůle, má o ně pán Bůh ještě mnohem větší zájem než my sami. Když se modlíme například za obrácení těch, kteří zatím nevěří, tak můžeme z jistotou říci, pane Bože, obhajuj svoji věc.
21:34Protože když se v pokání obracejí duše, je tím zvyšovaná Kristova čest. A tím i naše prozby směří k boží slávě, k uskutečnování jeho vůle a přibližování božího království. Je potřeba také zmínit, že tato vdova byla osamocena a přesto vítězně obstála. A nám Pán Bůh zaslíbil, že když se dva sjednotí v modlitbě za jakoukoliv věc, že se to stane.
22:14Tohle zaslíbení máme v Matouši 18. kapitola 19. verž. A o co větší naději má modlící se církev, když se společně přimluvají za boží milost a slitování v konkrétních věcech, které je trápí. Já jsem si vzpomněl na událost ze Skutku, kdy se církev modlila za uvězněného Petra. Oni se modlili a když pán Bůh Petr vyvedl z vězení, tak byli tak šokovaní,
22:52že to mu v podstatě odmítali věřit. Ale společná modlitba má opravdu velikou moc. Je také potřeba zmínit, že před tím špatným soudcem nebyla důvodem jejího úspěchu výmluvnost nebo mnohomluvnost. Ta její žádost byla v podstatě velice krátká, měla několik slov, ale ty tomu soudci znovu a znovu připomínala.
23:31Takže vdova soud se neudolala svou výřečnosti, ale svou vytrvalosti a neústupnosti. A to chtěl Pán Ježíš sdělit tehdejším zástupům i nám dnes. Když se modlíme k dobrému Bohu, nemodlíme se opakovaně proto, že by Pán Bůh za chvíli na naši prozbu zapomněl.
24:01Ne. Pán Bůh nezapomíná, ale vyslyší ty prozby ve svůj čas. Opakovaně a výtervale se musíme modlit, hlavně kvůli sobě. To my si musíme opakovaně připomínat, kdo je Bůh. A musíme si znovu připomínat a uvědomovat, jak snadno bychom zapomněli na věci, na které se modlíme.
24:34Myslím si, že každý z vás už zjistil, že vlastně už zapomněl na mnoho věcí a záležitostí, za které se chtěl výtrvale modlit před rokem. Ta žena také ale nebyla vyslyšena ani kvůli důležitosti její prozby. Asi šlo o správnou věc, ale v podobenství není ten problém konkrétně popsán.
25:07A toho soud se to ani nezajímalo. Vyslyšel ji jen kvůli její neodbitnosti. Soud se si nakonec v podstatě řekl, ta ženská mi nedá pokoj, už mi to otravuje, aby mě nakonec ještě nenapadla. A tak se ženy nakonec zastala. Pán Bůh je ale jiný. Vůči hospodinu je zde podobnost v tom,
25:40že ani naše problémy a prozby nemají oproti jiným žádostem žádnou přednost. Žádné naše zásluhy nemohou posunout naše prozby na vyšší úroveň. Na to, aby se zvítězil, jsou potřebné jiné zásluhy. Zásluhy a milostivé sklonění Pána Ježíše Krista.
26:11My jsme sice naprosto nehodní, ale přesto máme v pokorných prozbách i nadále pokračovat. Tímhletím podobenstvím i nás vybízí náš Spasitel k vytrvalým modlitbám. Také máme prosit. Máme prosit naléhavě a žádat neodbitně.
26:44A Pán Bůh nás vyslyší dříve, než ten nespravedlivý souce zmíněnou vdovu. Když jsme se jistí, že prosíme za spravedlivou věc, volejme. modleme se dnem i nocí. On se jistě zastane naší před, i když se nám někdy taky může zdát, že nás neslyší, nebo že má Pán Bůh zpoždění,
27:17ale Pán Bůh nedělá chyby. S křikem a slzami pokračujme v našich prozbách. Pamatujme i na to, že i náš čas na přímluví se krátí, ale hlavně se krátí i čas milosti a spásy. Protože druhý příchod Pána Ježíše Krista se blíží.
27:50Takže to je v podstatě takový úvod k našim modlitbám. Myslím si, že opravdu i my máme za co se společně modlit. A tohleto podobenství nás k tomu vybízí, tohleto podobenství nás vybízí k vytrvalým, neodbytným modlitbám.
28:25To je asi opravdu věc, kterou se potřebujeme naučit a opravdu si můžeme být jistí, že to, když se budeme modlit, vytrvalé, stále, takže to má smysl. Právě proto Pán Ježíš tohleto podobenství vyprávěl.
28:57Když uspěla ta vdova u nespravidlivého soudce, jak by Pán Bůh nevyslyšel modlitby, které jsou podle jeho vůle, které v podstatě chtějí zvýšit jeho čest, které opravdu budují Boží království na zemi.
29:27Je pravda, že opravdu modlitba to není automat, třeba na nápoje, že tam hodíte minci a ono vám něco musí vypadnout a když náhodou ten automat porouchaný, tak si hnedka začnete stěžovat tomu, kdo ten automat ovládá, kdo ho doplňuje. Pán Bůh takový není. Pán Bůh chce, abychom se k němu modlili,
30:02chce, abychom na svých modlitbách vytrvali a to nejenom proto, aby splnil tu prozbu, ale modlit se máme proto, aby opravdu bylo zřejmé, na čem v našem životě záleží. Ten, kdo se modlí jen tehdy, když je zlé, tak mu na Pánu Bohu asi málo záleží.
30:36Ale náš život by měl patřit opravdu celé Pánu Bohu a mělo by to být vidět i na našich modlitbách.