Seminář II. - Život v očekávání Krista
Biblické texty v kázání
Matouš 28Jan 5Jan 17Římanům 7Efezským 2Filipským 31. Tesalonickým 11. Tesalonickým 2Jakubův 41. Petrův 12. Petrův 11. Janův 33. Janův 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 19:26 1. Petrův 1,15
- 21:59 Filipským 3,12–14
- 27:44 1. Tesalonickým 2,4
- 32:26 Jakubův 4,17
- 34:27 2. Petrův 1,3
- 36:48 3. Janův 1
- 54:00 Matouš 28,18–20
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:25Tak pokoj vám. My jsme moc vděční za tu příležitost tady s vámi dnes být a moc s vámi uctívat našeho pána. Tím tématem, jak už jsme slyšeli, je život v očekávání pána Ježíše Krista. Bratr vaše řekl asi tak 30 až 50 % mého kázání, takže se nemusíte bát. Na oběd se dostaneme včas za dvě až tři hodiny. A já jsem si dovolil to téma spojit s tím hlavním tématem téhle konference.
1:03A budeme se ptát otázku, co je boží vůlí v našem životě při očekávání Ježíše. Při tam našem životě. A ten text, který nám bude odpovídat na tuhle naši otázku, se nachází jak jinak než v prvním listu tesalonickým. Proto prosím, abyste otevřeli své Bible. Ale věřím, že je všichni máte, pokud nemůžete si je koupit tam venku.
1:28A otevřete si své Bible do prvního listu tesalonickým. A budeme procházet kapitolu 4, verše 1 až 8 a kapitolu 5, verše 16 až 22. Abyste neusnuli, tak vás prosím, aby jsme povstali ke čtení božího slova. S úcty k němu. Takže já budu číst z prvního listu tesalonickým, prvně kapitolu 4, verše 1 až 8 a pak kapitolu 5, verše 16 až 22.
2:02Tam se píše toto slovo, čtu ze studijního překladu. Nakonec vás, bratři, žádáme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste se ještě více rozhojňovali v tom, co jste od nás převzali a co už také činíte. Totiž, jak máte žít, abyste se líbili Bohu. Vždyť víte, které příkazy jsme vám vydali skrze Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží.
2:30Vaše posvěcení, abyste se zdržovali smělstva, aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a v úctě, ne v žádostivé vášně jako pohané, kteří neznají Boha. A aby nikdo nepřekračoval meze a neklamal v této věci svého bratra. Protože Pán je mstitelem v těch všech věcech. Jak jsme vám také předem řekli a plně dosvědčili, neboť Bůh nás nepovoval k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení.
3:03Proto kdo toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který také do vás dává svého svatého ducha. A kapitola 5, od verše 16. Vždycky se radujte, neustále se modlete, ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. Ducha neuhašujte, prorodstvími nepohrdejte, všechno však zkoušejte. Co je dobré, to prvně držte a všechno, co vypadá zlé, toho se vystříhejte.
3:34Tolik začtení Božího slova, budeme se ještě modlit. Náš nebeský oče, králi a pane, děkujeme ti za tvé slovo, děkujeme ti za tvého ducha. děkujeme ti, pane, za bratry a sestry, děkujeme ti za tu příležitost dnes uctívat tvé svaté jméno. Tak vyznáváme, pane, že ty nás nepotřebuješ. Ty nás nepotřebuješ ke svému uctívání,
3:55ty nás nepotřebuješ ke své oslavě, pane, ale my potřebujeme tebe. Potřebujeme tě k našemu životu, potřebujeme tě k našemu spasení, potřebujeme tě k tomu, abychom žili dobře, dokud ty nepřijdeš. Prosím tě, pokoř našeho Ducha, pokoř naše srdce, dej ať se soustředíme na tvé slovo a to ať určuje, jak žít správně v očekávání Pána Ježíše Krista.
4:19Amen. Můžete se posadit. Pavel píše list do Tesaloniky. A tesaloničtí křesťané, bratři a sestry, byli církví, která byla nenepodobná těm našem. A on jim píše, aby oni věděli, věděli, jak žít právě v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista. Jak to čteme v první kapitole desátém verši.
4:51A očekávali z nebes jeho syna, kterého probudil z mrtvých Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. A Pavel píše, aby věděli, jak mají očekávat. Křestené v Tesalonice to neměli lehké. Zažívali utrpení, zažívali pronásledování, stejně jako Židé v Jeruzalémě od svých krajenů. A měli také pochyby, jak bychom to četli v té čtvrté kapitole.
5:20Měli pochyby o tom, zda budou spasení, pokud nedodrží určité věci ve svém životě, dokud Páne Ježíš nepřijde. A písmo nás jasně učí a jasně nám říká, že Páne Ježíš po druhé přijde, že? Poprvé přišel jako kdo? To je otázka ne řečníckého typu, ale chci, abyste odpověděli. Poprvé přišel jako zachránce, že?
5:50Přišel, aby zemřel za svoji církev. Přišel, aby zachránil svůj lid a třetího dne vstal z mrtvých. Co se stane, když přijde po druhé? Ááá. Přijde jako soudce, že? přijde a jeho příchod bude značit boží soud nad tímto světem. A tak se možná ptáte tu zajímavou otázku, která koluje i v mé hlavě. Kdy Páne Ježíš Kristus přijde?
6:22Zajímá to někoho? Zvedněte ruku, koho z vás zajímá, kdy Páne Ježíš přijde? Vyborně, řeknu vám to naprosto přesně. Jsme tomu každý den blíž. Právě o jeden den. Ale když se zamyslíte nad tou otázkou, není to úplně dobrá otázka, že? Ptát se, kdy pán Ježíš přijde.
6:52Proč to není dobrá otázka, řekněte mi? Proč to chceš vědět? Chceš to vědět kvůli tomu, že ve chvíli, kdy se ten jeho příchod bude přibližovat, se začneš chovat jinak, než se chováš teď? Pokud toto je ten význam té otázky, tak je to špatná otázka. Protože pokud budeš žít jinak, když se bude přibližovat příchod pána Ježíše Krista,
7:20tak je něco špatně s tvým duchovním životem. A my se dnes nebudeme zabývat eschatologií, posledními věcmi, protože ve vašem životě, bratři a sestry, se stane pouze jedna ze dvou věcí. Buď zemřete, anebo pán Ježíš přijde. Přečtěme si čtvrtou kapitolu prvního listu tesalonickým, verše 15 až 18. Neboť toto vám říkáme slovem pánovým.
7:52My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli. Protože za zvuku přicházejícího zvolání, hlasu archanděla a boží polnice, sám pán se stoupí z nebe a mrtví v Kristu stanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s pánem.
8:15A tak už navždy budeme s pánem. Proto se těmito slovy navzájem pozbuzujte. Proč se nebudeme zabývat tím, kdy pán Ježíš přijde, bratři a sestry? Je kvůli tomu, že obě ty varianty pro znovu zrozeného křesťana skončí stejně. Je jedno, jestli zemřeme, nebo jestli pán Ježíš předtím přijde, protože budeme uchváceni k němu a tak už navždy budeme s pánem.
8:42A to je ten konec našeho života. A mohli bychom se bavit a zabývat se pohledy na vytržení, mohli bychom se bavit a zabývat se pohledy na milénium, ale to dnes není můj úkol. Protože nás dnes pálí jiná otázka. Otázka, která je pro všechny stejná. Jak žít? Jak žít v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista? Jaká je boží vůle při očekávání Kristova příchodu?
9:16Jsem rád, že se ptáte, protože náš text ve čtvrté kapitole na to odpovídá. Pojďme se do něho podívat. Jak známe Pavlovi listy, tak Pavel své listy do každé církve rozděluje na dvě části. První je část teologická, kdy vysvětluje pravdy, které chce předat. A pak je část praktická, kde ukazuje, jak na základě těch pravd máme žít.
9:45A my se ve čtvrté kapitole dostáváme do té druhé části, do té praktické části. Pavel už v prvních třech kapitolách přednesel všechno, co je potřeba, aby jsme věděli. Nebo aspoň, co je potřeba, aby tesalonyčtí věděli. A na základě toho jim ukazuje, jaký je smysl jejich životu. Když se podíváte do toho našeho textu, tak říká nakonec.
10:11nakonec. Když Pavel říká nakonec, tak chce něco podtrhnout. Pavel to slovo používá jako označení, na které nesmíme zapomenout. V tomto slovu, které se dá přeložit i jako dále, nebo zbytek toho, co vám chci říct, Pavel popisuje svoji péči kazatele pro ten zbor. V celém našem dnešním textu vnímáme,
10:42že jde o všeobecnou připomínku do našich životů. Pavel se nechová jako tyran, který by přikazoval svým otrokům, ale jako milující bratr, který v pokoře učí své mladší sourozence, jak to vidíme i v tom jeho oslovení, že nakonec vás, bratři. Jinými slovy, když se podíváme na ten náš text, tak vidíme, že Pavel je vnímá jako co?
11:11Jako rodinu, že? Neříká, já vám teď přikazuji, jak vy máte žít, A, B, C, D, ale říká, podívejte se, bratři, jeho péče o ně je jasná. Vyznačuje se totiž tím, že jsou jedna rodina. A to je první věc, kterou si musíme uvědomit, bratři a sestry. V Kristu jsme jedna rodina. A bez Krista nejsme nic.
11:42Co máme společného mimo Krista? Ano, s někteřími jsme příbuznými podle krve, s někteřími jsme přáteli, ale Kristus je ten, který nás spojuje do jedné rodiny. A Ježíš nemluví o fyzickém vztahu, ale o duchovní realitě našich životů. Máme jenom jednoho otce a ostatní máme bratry a sestry.
12:18A tak se dostáváme do vztahu, který je ale jiný než pouze přátelský, že? Kdy nám záleží jeden na druhého. A proto Pavel píše tesalonickým, a proto Pavel píše hřímanům, a proto Pavel píše koninským. A proto máme církev, tak jak už jsme slyšeli, že? Abychom se pouzbuzovali navzájem. Abychom jeden druhého přiváděli v tom očekávání příchodu pána Ježíše Krista
12:47na tu správnou cestu, pokud z ní sejdeme. Náš pohled má být vždycky upřen k tomuto záměru. Když vás někdo pokárá, co uděláte, když za vami přijde bratr starší nebo sestra, která je starší ve víře a pokárá tě a řekne, víš, tvůj život úplně neodpovídá tomu, co říká písmo. Pán Ježíš přichází a přichází jako soudce
13:20a přichází mimochodem, tak jak to vidíme v druhé korinským, jak to vidíme v efeským, nejen jako soudce tohoto světa, ale jako soudce církve. Nevím, jestli jste si to uvědomili, bratři a sestry, ale my všichni projdeme k Kristovým soudem. Už to nebude o tom, jestli budeme spaseni nebo nespaseni, už to budeme o tom, jak jsme žili životy
13:44v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista. A tak otázka je, co uděláš, když tě někdo pokárá. Nebo co uděláš, když někdo řekne něco, co se ti úplně nelíbí? Nebo když někdo udělá nějakou hloupost? Budeš ho to vnímat jako něco, co tě může vést k posvěcení? A nebo jako osobní urážku?
14:18A co říká, pořád sledujte ten text, na mě se dívat nemusíte? Pavel říká, nakonec vás, bratři, žádáme a vyzýváme v Pánu Ježíši. Pavel z pozice milujícího bratra volá k tesalonickým, já vás prosím, já vás žádám, já vás vyzývám, urguji, apeluji. A Pavel těmi dvěma výrazy prostě zdůraznuje to, co potřebuje říct.
14:44Všemi způsoby, vším, co můžu udělat, vás nabádám. Jde o průběhový čas toho slova, který nám říká, že Pavel Tesalonické tímto způsobem nabádal, nabádá a bude nabádat. Nestačí to jednou, párkrát není dost. A ten důvod, proč není dost, párkrát, ten důvod, proč to nestačí jednou se nabádat, je protože naše přirozenost je to, že si potřebujeme důležité věci neustále připomínat.
15:19Řekněte mi, co je nejvíc zapomínajícím stvořením, které Bůh stvořil. Člověk, já když si věci nezapíšu, tak je nevím. Manželka by vám to potvrdila, ale o co víc je to v duchovním slova smyslu? O co víc je to v našem osobním duchovním životě? A tak Pavel říká, žádáme a vyzýváme.
15:54A mimo jiné, proto jsme v jedné rodině, že? Proto nás Bůh dal do této rodiny, do církve. A tak žádá. Než se ale dostaneme k tomu, co žádá, všimníme se, kdo je zdrojem Pavlových žádostí, kdo je důvodem, proč Pavel žádá, bratři a sestry. Je to Ježíš Kristus. Pavel říká, já nejsem nic, já nemám žádnou autoritu nad vámi.
16:25Proč vás žádám, proč vás vybízím, je kvůli Pánu Ježíši Kristu. V Kristu jsme totiž tím, čím jsme. A Pavel to věděl, tesaloniští to věděli a my dnes na tomto místě to musíme vědět a chápat taky. Pokud tu dnes jsi a neznáš Pána Ježíše Krista, tak to nejdůležitější ve tvém životě je smířit se s Bohem. A jediná cesta, jediná pravda a jediný život, tam to můžete číst ve velkém, a když je to ve velkém, tak je to pravda,
17:02je skrze Pána Ježíše Krista. Není jiný způsob, jak se smířit s Bohem. A co tedy Pavel žádá skrze Krista? Abyste se ještě více rozhojňovali v tom, co jste od nás převzali a co už také činíte. Pavel všemi způsoby nabádá své bratry, aby se rozhojňovali. To slovo se mi líbí, znamená oplývali, třekypovali, aby stejně jako mléko, které vaří a necháte ho vařit,
17:41přebublávali. To moc nepoužívejte, ale jenom pro naši představu. Pavel tedy žádá křesťany v Tesalonice, aby se rozhojňovali. A to je jinými slovy něco, co musí udělat neustále. Co potřebuje snahu? Vidíte to tam? Pavel nenabádá, že potřebují vynaložit určité úsilí. A to je takovým paradoxem křesťanského života, že?
18:12I písma samého. Že žijeme v takovém napětí. Bůh je naprosto svrchovaný a člověk je naprosto zodpovědný. Pokud jsi v říchu, Bůh je naprosto svrchovaný, ale ty jsi za ten řích naprosto zodpovědný. A ve chvíli, kdy nás Páne Ježíš mění a kdy mění naše srdce, tak se to nějak neumenčuje. Za náš život v očekávání Krista jsme naprosto zodpovědní.
18:56A máme před Bohem určitým způsobem žít. A písmo nám říká jakým. Na druhou stranu nás písmo učí, že tento stav je něco, co pán Bůh zamýšlel. Naše spasení, naše svatost, totiž není něco, co je volitelné, pokud žijeme, pokud říkáme, pokud jsme znovu zrození.
19:26Jak to píše 1. Petrova 1, 15 a 16. Ale podle toho svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života. Vždyť je napsáno, buďte svatí, neboť já jsem svatý. A tak svatost, bratři a sestry, v našem životě není něco volitelného. Není to něco, co si můžeme vybrat. Není to něco, co je jednoho dne, když staneme a cítíme se dobře,
19:55si řekneme, tak dobře, já dnes budu žít pro Krista a budu svatý. A druhý den si řekneme, ne, já se tak necítím. Je mi blbě. Tak nebudu žít takovýmhle způsobem. To není volba, kterou dává písmo znovu zrozeným křesťanům. Nemůžeme si vybrat. Duch svatý nás jako křesťany vede k tomu, že náš pohled v tomto životě má být upřen na co?
20:30Na očekávání přicházejícího Krista, že? my máme žít s očekáváním věčnosti. Náš život nemá být upřen na tento svět. Náš život nemá být upřen na věci tohoto světa, ale má být upřen k tomu, že pán jednoho dne přijde a dá nám odměnu za život, který žijeme tady na této zemi. 1. Janova 3, 2 až 3, to říká tato milovaní.
20:59Nyní jsme boží děti a ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, poslouchejte pozorně, a každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se tak, jako on je čistý. Jinými slovy, máš naději v tom, že pán Ježíš, když přijde po druhé, tě vezme k sobě a promění tě, promění to tvoje tělo,
21:30také jsme četli v 1. tesalonické, A navždy budeš s ním? Je to něco, co tě utěšuje? Pak v tom případě, pokud máš tu naději, se musíš očišťovat tak, jako on je čistý. A největším nebezpečím, nebo omlouvám se, jedním z největších nebezpečí křesťanského života je pícha. A jedním z jejich projevů je myslet si, že se nemusíme v ničem posvěcovat.
21:59Že už není žádná obla v našem životě, kdybychom nemuseli být víc podobní Pánu Ježíši Kristu. Jinými slovy, že nepotřebuje v ničem růst. Filipským 3, 12 až 14 to říká takto. A říká to Pavel. Ne, že bych již toho dosáhl, anebo byl již dokonalý.
22:29Usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se toho již zmocnil. Jedno však činím. Zapomína je na to, co je za mnou, natahuji se k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši. Vidíte, bratři a sestry, Pavel měl ten pohled.
22:58Pavel říkal, já zapomínám na věci, které jsou za mnou, zapomínám na ten svět, který je za mnou, zapomínám na to, jaký jsem byl, všechno je to pro mě, kraličtí to překládají velice krásně, výkal, abych nebyl zprostý. odpad hnůj proč? protože vidím Krista protože můj pohled je upřed na Krista a ta
23:31pravda našich životů kterou si musíme říct velice jasně je že na téhle straně věčnosti my nikdy dosáhneme toho cíle který je nám tu dám a proto nás Pavel ale vybízí proto říká, já vás neustále vybízím já vás neustále napomínám Což je mimochodem jedno slovo v řečtině. Pozbuzení a napomínání jedno slovo. Takže pokud jste pozbuzení, tak musíte být i na pomenutí.
24:00A pokud jste na pomenutí, musíte být i pozbuzení. A Pavel nabádá křesťany, čili i nás, abychom se rozhojňovali v tom, co jsme převzali. A v tom, co už také činíme. Jinými slovy, ta jednoduchá pravda tohoto semináře
24:32je, že pokud chceš žít v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista, musíš žít tak, jak říká písmo. Musíš žít tak, jaká je boží vůle. A ty se možná zeptáš, dobře, ale jaká je boží vůle? Dobrá otázka, dostaneme se k tomu až ve třetím verši, zatím jsme v prvním. Ale jednoduchá pravda, kterou nám tady předkládá písmo,
25:03je, že jsme to převzali, že jsme tomu byli vyučení. A Pavel to říká kvůli tomu, že on sám to převzal. Že on sám to dostal. A ten, od koho to dostal, je, pokud čteme jakýho skutku, Pán Ježíš Kristus. Ale je to něco, co také činíme. V čem chodíme. Co už je ten náš život. A to je život, který se Bohu líbí. A tak moje otázka pro tebe je,
25:33víš, co se Bohu líbí? Rozumíš tomu, kde je hranice ve tvém životě, v každé oblasti toho daného života, mezi tím, co se Bohu líbí a co se Bohu nelíbí? Pavel volá ke křesťanům, a tedy i k tobě, pokud jsi znovu zrozený, aby se s tom rozhojňoval, aby se v tom překypoval, aby to bylo něco neustálého, v čem rosteš.
26:04A ten život, v kterým máš růst, je ten, který se líbí Bohu. A tak líbit se Bohu je hlavním a konečným cílem křesťanského života. Je to důsledek, je to výsledek Boží lásky vůči nám, že? Bůh si nás vybral, Bůh nás zachránil, Bůh nás adoptoval, abychom žili tak, jak se mu líbí. A to v každé oblasti.
26:34A tak není, poslouchej velice pozorně, není ani jedna část tvého či mého života, kde by se s Bohu líbit nemusel. Není to tak, že si řekneš, jo, já chci očekávat pána Ježíše Krista, dobrý, a dá mu 99,9% svého života, ale ty počítačový hry, ten Netflix,
27:14ta pornografie, to lenošení, to neposlouchání, To zaměřit se sám na sebe, to se nechám. Ale zbytek, zbytek dám Kristu, takhle to nefunguje. Máme žít tak, abychom se Bohu líbili.
27:44V každé oblasti. Proč? Protože Bůh zkouší naše srdce. V 1. Tesalonickým 2.4 říká, ale Bůh nás vyskoušel, aby nám svěřil Evangelium. A proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce. Ale jak Pavel říká, nejsou to jenom skutky, které žijeme, ale jsou to i slova, která chceme mluvit.
28:14Jinými slovy, celý náš způsob života, naše vnímání, naše chování, naše mluvení má být takové, které se Bohu líbí. Pro jeho slávu. A můžeme se chovat vzorně ve slovu, ale to neznamená, že to je konec našeho posvěcování, že? Můžeme se chovat vzorně v církvi, ale to neznamená, že to je konec našeho posvěcování.
28:47Možná se vzorně chováme v našem chování, ale v našem mluvení řešíme. A možná se ptáte v téhle chvíli, jak to máme tedy udělat. To je hezký, že jsi nám to řekl, ale jak to máme udělat? Moje otázka je, zda rozumíte tomu, co tady Pavel říká. Zda rozumíte tomu, co jste převzali.
29:18Pokud jste to převzali, pokud tomu rozumíte, pokud víte, co se líbí Bohu, tak si v tom máte rozhojňovat. Máte v tom růst. Máte to neustále aplikovat do svých praktických životů. Takže pokud jste to převzali, zkázání, zčetby písma skrze bratry a sestry, tak to víte. Pak další otázka je, jestli to činíte. Jakub říká, že jsou to činitelé slova nejen posluchači, kteří jsou blahoslavení, že?
29:47Protože poslouchat je hezké, zvlášť, když vám někdo hladí uši. Ty máš krásnej světr. Ten účest, ten ti sekne. Ale co zbožnost ve tvém životě? Co svatost? Jak jsi na tom, když tě nikdo nevidí? Jak jsem na tom já? a ta poslední je, zda se v tom rozhojňujeme.
30:21Zda to není jenom ano, tenhle řík jsem překonal, ano, s boží milostí jsem v tomto hříchu zvítězil a to je všechno. Můžu jít domů, protože jsem dokonalý. Tady mám poznámku, když si na táboře World of Life byly náramky a na nich byla otázka. Chcete uhádnout, jaká to byla otázka?
30:54To bys neuhodl. Co bylo udělal Ježíš? Moje otázka je ale jiná trošku. Jaké chování se Bohu líbí ve tvém životě? To je to, co by se směl ptát. A Pavel to ještě podtrhuje. Vždyť víte, verž 2, vždyť víte, které příkazy jsme vám vydali skrze pána Ježíše.
31:25Jinými slovy, to, co se líbí Bohu, bratři a sestry, to není nějaká naše emoce, to nejsou nějaké myšlenky naše. To není něco, co si my myslíme, že by se snad Bohu za určitých okolností našeho života, v určitých kontextech, pod určitou situací, mohli Bohu líbit. Proč se můžeme rozhojňovat, proč se tesaloničtí mohli rozhojňovat v tom, co se Bohu líbí?
31:55Protože jim to Pavel předal. Protože to věděli, že? A to byla součástí Pavlové služby v tesalonickém zboru a nejen v něm. Systematické vyučování. A tak tesaloničtí, ale ani my nemáme výmluvu. Nemáme výmluvu toho dnešního dne. Pokud se vás zeptám po skončení,
32:26jestli víš, co se líbí Bohu, tak tvoje odpověď, pokud jsi znovu zrozený křesťan, nemůže být, nevím. Nevím. Protože ti to Pán Bůh zjavil. A my to uslyšíme, nebo jsme to slyšeli včera ve večerním kázání. Dnes to uslyšíme a zítra to uslyšíme. Jaká je boží vůla. Jakub 4.17 říká,
32:57kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní tak, má hřích. Pokud víš, co se líbí Bohu a pokud to záměrně ve svém srdci potlačuješ, ve svém životě potlačuješ, tak je něco hodně špatně ve svém duchovním životě. To neznamená, že nezápasíš. To neznamená, že jsi stoprocentně dokonalý, protože na téhle straně věčnosti my dokonalý nebudeme.
33:23Ale, poslouchejte pozorně, charakterem, charakteristikou, možná takovým potržením křesťanského života, to, co značí, že jsme opravdu křesťané, je, že s hříchem zápasíme. Je to tak? Pokud by nám hřích byl jedno, ve chvíli, kdy se s hříchem naučíme žít, bez toho, aniž by naše srdce bylo duchem svatým nějakým způsobem usvědčováno,
33:53pak se ptáme, jestli máme ducha svatého. A to není otázka jenom na vás, to je otázka i na mě. A možná hlavně na mě. A tak vždyť to víme, které příkazy jsme vám vydali skrze Pána Ježíše Krista. Víme, co musíme vědět. Zjevená boží vůle je nám zcela jasná. A ta zjevená boží vůle je ohraničená písmena.
34:27Vždyť jsme získali všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu. Otočte se do 2. Petrovi 1.3. A když si otočíte do 2. Petrovi 1.3, tak slyšíte tyto slova. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti, nebo chcete-li ke zbožnému životu. Jinými slovy, bratři a sestry, dostali jsme naprosto všechno.
34:59Co potřebujeme ke zbožnosti. Podívejte se ale skrze, co jsme to získali. Skrze poznání toho, který vás povolal vlastní slávou a mocí. Jinými slovy, ve chvíli, kdy poznáváte Krista, kdy znáte Krista, kdy Krista poznáváte, tak to je to, co jste potřebovali ke zbožnému životu. Ke zbožnému životu totiž nepotřebujete nějaké zvláštní zjevení.
35:28Ke zbožnému životu nepotřebujete nějaký hlas. ke zbožnému životu potřebujete číst písmo a poznávat Pána Ježíše Krista, protože o tom je věčný život. Jan 17.3, že? A toto je věčný život, aby poznávali tebe jediného pravého Boha a toho, kterého si poslali Ježíše Krista. A jinými slovy, tak jak poznáváme Pána Ježíše Krista, tak žijeme ten věčný život.
35:54A pokud nechceme poznávat Pána Ježíše Krista tady na téhle straně věčnosti, proč si myslíme, že nám dovolí ho poznávat na druhé straně věčnosti. Pokud nechceme žít v tom očekávání jeho příchodu teď, pokud nechceme žít ve zbožnosti teď, proč si myslíme, že ve chvíli, když se dozvídme, že zítra přijde, se najednou změníme
36:16a začneme ho hledat ve svém životě. Mám pro vás otázku. Víte, co miluje Bůh a co nenávidí? Víte, co si oblíbí a co si neoblíbí? tak také víte, jak máte žít. Řekněte mi, jak Apoštol Jan popisuje lásku k Bohu.
36:48V 1. Janově, v Janově Evangelium, v 2. Janově, ve 3. Janově, 1. Janova 5. 3 třeba. A toto je láska k Bohu, že budeme zachovávat jeho přikázání. Že? Ale také rozumíme naší vlastní přirozenosti, že v ní není nic dobrého, Římanům 7.18. A tak cokoliv dobrého činíme, je to pouze s boží milostí. Tomu také potřebujeme rozumět.
37:18Že my nejsme ti, kdo pro Boha něco dělají. Že my nejsme ti, kteří pro Boha za odměnu toho, že nás spasí. Najednou začneme něco dělat. Proč? Za prvé, ty dobré skutky, které děláme v našem životě a líbí se Bohu, jsou Bohem připraveny. Že? Efeským 2, 8 až 10. A za druhé je to Bůh, který v nás činí i chtění, i činění podle své vůle.
37:47Je druhá koninským. Takže to by byla jedna věc. Pojďme dál. Dostáváme se do třetího verše. Nebojte se, neprobějeme všechny ty verše, které jsme přečetli. Neboť toto je vůle Boží. Vaše posvěcení. To první slovo Pavel říká neboť, nebo přestože, nebo ty všechny věci, které jsem řekl až do této chvíle, ta věc, která se líbí Bohu, je to, o čem teď budu psát.
38:31Jinými slovy, budu psát o tom, co se Bohu líbí, co je boží vůle. A pokud se ptáš, pokud se jsi někdy ptal, jaká je boží vůle pro tebe, pak, a nechci teďka předjímat, tato otázka byla spojena pravděpodobně s významným rozhodnutím ve tvém životě. Pravděpodobně se neptáš, co je boží vůle pro tvém životě, aby jsi zdal na oběd dneska.
39:01Pravděpodobně ne. Ale pravděpodobně je to výběr školy. Povolání, manžela, manželky. A tak dále, a tak dále. Víte ale, jaký je problém? s tímto způsobem ptaní se na boží vůli, že už v našich myslích předem máme rozhodnout to, co se nám líbí víc. Pane Bože, co je tvá vůle mezi touhle školou a touhle školou, ale na téhle škole se mi líbí víc.
39:34Pane Bože, jakou z těchto žen bych si měl vzít, ale tahle, tahle se mi líbí nejvíc. Možná máme v myslích několik množností, ale pravděpodobně přicházíme, ne vždy, pravděpodobně přicházíme s tím,
40:04že si chceme jenom podtrhnout to naše předemstanovené rozhodnutí a vypadat zbožněji. Víte, ale teďka musíte poslouchat pozorně, nebo začnete házet kamení. Boha víc neoslaví, když půjdete na rozcestí doleva nebo doprava, Protože on řídí a zná všechny vaše kroky. Naše rozhodnutí jinými slovy jsou rozhodnutími
40:35častokrát našich emocí a pocitů, než že by to bylo zjevené hlasem boží vůle. Proto je otázka, jak máme tedy poznat boží vůli. Verž 2 na to odpovídá. Co pak nevíte, jak máte žít, abyste se líbili Bohu? A co když přijdete na rozcestí? Pak lepší otázkou, než mám se pane dát doprava nebo doleva, je ptát se otázku, pane bože, která z těchto dvou cest tě víc oslaví v mém životě.
41:12A když si vybíráte školu, tak ta lepší otázka ne, co je boží vůle, tohle nebo tohle, je která z těch dvou škol, pane bože, mi umožní být víc ve zboru. Věnovat se víc svému duchovnímu životu, službě v církvi. A co se týká partnera, manžela a manželky, který muž či žena jsou více zbožní, je ta pravá otázka.
41:43Nejvíce krásní. Co je tedy boží vůle pro vás? Zjevená boží vůle? Vaše posvěcení. Vaše posvěcení. A to slovo je odvozeno od slova svatost. A slovo svatost znamená být oddělen od k, nebo pro. Jinými slovy, ve svém spasení jsme byli odděleni od říchu pro Krista, že?
42:14A naše posvěcení, naše posvěcování je to, co pro nás udělal Pán Ježíš Kristus v tom našem vztahu s Bohem. Ale stejně, jak už jsem říkal, pán Bůh nám předkládá v tomto našem textu zjevenou boží vůli kvůli tomu, že jsme naprosto zodpovědní k tomu, abychom ji naplňovali ve svém životě. A to slovo v originále je v průběhovém čase.
42:44Kdo je tady češtinář? Já ne. Ale mám manželku, která je. A průběhový čas znamená, že posvěcování není něco, co končí v našem životě. Že to je něco, co neustále probíhá. Jinými slovy, boží vůlí pro tebe v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista je, aby jsi byl den za dnem, tak jak žije svůj život,
43:15s pohledem upřeným na něj, proměňován do jeho podoby skrze studium jeho slova, skrze modlitbu, skrze církev, abys věděl, co se Bohu líbí a na základě toho žil. Nebylo to tak těžké, že? Ale má to do našich životů zásadní vliv.
43:46Do Rákoninským se jenom jedna říká, když tedy máme toto zaslíbení, zaslíbení věčného života, milovaní, očistme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázní boží. Jinými slovy, boží vůle pro nás je, abychom žili s bázní před ním každý den v každé oblasti našich životů. A to není jediná
44:16zjeviná boží vůle pro náš život, že? Jak jsme to četli v té páté kapitole. Neustále se radujte. Vždycky se radujte. Neustále se modlete. Ve všem zdávejte díky. Nebo toto je pro vás Boží vůle. A tak když se ptáš na Boží vůli, nehledej ji někde ve vzduchoprázdnu nebo ve svých emocích, je zjevená Bohem v jeho písmu.
44:46Chceš-li znát Boží vůli pro svůj život? Je to oddělení se od věcí a záležitostí, které miluje tento svět. Od hříchu, který miluje tento svět. Je to to, aby si vzal svůj kříž a následoval ho. Je to oddělení se o to, co je vlastní tomuto světu. A kdybychom pokračovali, a nebudeme pokračovat, nebudíte se,
45:17tak bychom viděli tři praktické části posvěcení. A nebo víte co, ještě chvíli budeme pokračovat, protože je to důležité. Kde je posvěcení nejzřetelnější na vašem životě? Ve vaší sexuální čistotě. V tom, zda je pro vás uspokojení vašeho těla důležitější, než jít za Kristem.
45:49V tom, zda to, že milujete Krista, je pro vás důležitější, než láska k lidem v tom tělesném slova smyslu. A tak Pavel píše, zdržujte se smělstva. Umějte zacházet se sebeovládání ve svatosti a v úctě.
46:21Nebuďte stažení do nějakých vášních jako pohané, kteří neznají Boha. A nepřekračujte meze, které jsou dány čím? Božím slovem. Protože Pán je mstitelem v těch všech věcech. Protože Bůh vás nepovolal k nečistotě. Nejbrž k tomu, abyste žili v posvěcení. A pokud to odmítáte, pokud si říkáte, Pán Bůh mě povolá, Pán Bůh mě miluje,
46:50ale žijete v nečistotě, žijete v tom, že naplňujete touhy těla, pokud žijete s tím pohledem upřeným na tento svět, tak neodmítáte člověka. To, že neposloucháte kazatelé, no a co? To, že neposloucháte Boha, to je důležitější.
47:22Proto není důležité, a díká bych to neřekl špatně, všechno, co slyšíte, musí být prověřeno božím slovem. Pokud někdo přijde a řekne, mám boží vůli pro tebe, ten, kdo sedí vedle tebe, to je takový zbožný, krásný, co?
47:52Všechno musíte zkoumat božím slovem. Protože to je to, jak máte žít v očekávání příchodu Pána Ježíše Krista. Tak, než se dostaneme ke konci a už se blížíme, chtěl bych, abychom si ukázali na příklad takového člověka. Řekněte mi, komu z vás je osmnáct. Zvedněte ruku. Osmnáct, osmnáct. Přesně osmnáct. Přesně osmnáct.
48:25Je tady někomu přesně osmnáct? Super, super, aha, aha. Nějakému muži? Oká? Oká. V osmnáctém století žil taky takový osmnáctiletý kluk. Muž. Umlouvám se, ne kluk, muž. Jmenoval se Jonathan Edwards. Možná jste už o něm někde slyšeli. A Jonathan Edwards se narodil v roku 1704.
48:57V osmnácti letech se stal kazatelem rozděleného zboru v New Yorku. New York tedy nebyl, jak dneska New York, New York tehdy byla vesnice, jo, tak sto tisíc lidí. Ale přesto tenhle osmnáctiletý kluk, muž, šel do toho zboru jako kazatel, aby jim sloužil.
49:29A mezi osmnáctým a devatenáctým rokem napsal 70 předsevzetí, které měl. Můžete je najít v knížce Deník Davida Brainarda. Máme ho? Nemáme, to nevadí. Můžete ho najít na poutníkové četbě. A já chci, abyste poslouchali v osmnácti letech, co on napsal. První věc, kterou napsal. Protože jsem usoudil, že bez boží pomoci nic nesvedu,
50:02pokorně ho skrze jeho milost v Kristu prosím, aby mě uschopnil k tomu uvedené předsevzetí dodržovat v případě, že jsou v souladu s jeho vůlí. Jinými slovy, jeho první myšlenka je, ne já si dám předsevzetí, tak jak si dáváme předsevzetí každý rok. Kdo z vás si dělá předsevzetí? Radši nezvedejte ruktu. Protože další otázka by byla, jak je naplňuješ.
50:26Ale on říká, pokud jsou ty věci v souladu s jeho vůlí, tak je chci plnit, tak je chci dodržovat. Poslouchejte jenom některé z těch předsevřetí. Rozhoduji se neustále dělat to, co podle mého uvážení přinese největší slávu Bohu v 18 letech. A to pro mě, ať to pro mě bude dobré nebo špatné, užitečné a příjemné.
50:57A to bez ohledu na čas, ať už nynější nebo bez počet věků budoucích. To určitě vzal z katechismu. První otázka katechismu, jakéhokoliv reformovaného, je co? Co je nejvýšším cílem pro člověka? A odpověď? Nejvýším cílem pro člověka je oslavovat Boha a na věky v něm nalézat potěšení. Chcete jinými slovy vědět, co je boží vůli pro vás při očekávání přichodu pána Ježíže Kristova?
51:30Oslavovat Boha a na věky v něm nalézat potěšení. Pojďme dále. To bylo první. Rozhoduji se, nikdy nestrátit ani trochu času. Naopak budu jej využívat tak užitečně, jak jen budu schopen. A to nemělo ani plnící pera, to měli pera, která namáčala jí do unikoustu. Internet neexistoval. Kdybyste si četli, a já doporučuji si přečíst život
51:58Jonathana Edwardsa, tak on ve chvíli, kdy byl kazatelem, mimochodem to bylo za stejného času jako Whitfield a Wesley, to probuzení v Americe, tak on trávil něco mezi 12 a 14 hodinami ve studovně. Každý den. Ale tohle je důležité. Rozhoduji se nikdy neudělat nic, co bych se bál udělat v poslední hodině mého života.
52:29Jak jsi na tom ty? Víš, co se líbí Bohu? A to byly jenom tři ze 70. Žiješ tak? To je boží vůle pro tvůj život. Tvoje posvěcení. To, aby ses v něm nejvíc radoval. Jak očekávat Krista s božným životem.
53:02Tak, pak jsem dostal několik otázek, stejně jako bratr Vašek. Liší se moje osobní připravenost od úsilí zboru na připravenost příchodu Pána Ježíže Krista? Na to mám dobrou odpověď ne. Dobrý, co? Řekněte mi, bratře a sestry, komu píše Pavel do Tesaloniky? Píše jednotlivci nebo píše v zboru? Aha. Takže to, co píše jako boží vůli,
53:30není boží vůle jenom pro jednotlivce, ale pro celý zbor. Pro církev. Co tedy evangelizace má nějaký důležitý prvek v našem životě při očekávání Pána Ježíše Krista? Teďka si vás vyzkouším. Řekněte mi, co jsme řekli, že je způsob, jak nacházíme boží vůli pro náš život.
54:00Kde nacházíme boží vůli pro náš život? Výborně. Tady, na prvním sedadle. Ano. V Bibli, že? Řekněte mi, co Biblia říká o evangelizaci. Matouš, 28. 18 až 20. První tesalonickým, 1, 7 až 8. Co říkají? Poslouchejte, co říká Pavel tesalonickým. Tím, jak jste převzali evangelium, jste se stali vzorem všem věřícím
54:30v Makedonii a Achaji. Neboť od vás se rozeznělo pánovo slovo nejen v Makedonii a Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude. Takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Pavel říká, já přicházím do zborů, přicházím do nových měst a chci říct, hele, já jsem byl v Tesalonice a Bůh tam tak mocně...
54:51Počkej, počkej, počkej, my už jsme to dávno slyšeli, tady už byly třikrát. Co evangelizace? Co učednictví? To je to, k čemu jsme byli povoláni, že? Činit učedníky je to, proč jsme učedníky. To je ten způsob. A proto ta knížka Učednictvímu církevnímu růstu, kterou máme tady, je velice důležitá. Protože to není o programech v našem sboru.
55:20Je to o činění učedníků. A tak v každé oblasti svého života. Žijíme posvěcené životy. Zahazujme ten hřích, který se na nás tak lehce přichytí. A běžme, utíkejme, zápasme, závoďme s tím pohledem upřeným na Krista. A bez ohledu na to,
55:50jestli v tom závodě zemřeme, nebo doběhneme do cíle v tom druhém příchodu, navždy budeme s ním. A to je ten cíl. Protože on to zaslíbil. A on za to zamřel. A on za to vstal z mrtvých. Jak jsi na tom ty dnes? Jak jsi na tom ty? Můžeš říct, že Kristus je tvůj pár.
56:21Pak mám pro tebe utěšení. Pokud jsi božím dítětem, pak tě pán Bůh bude vychovávat. Jako vychovává mě, jako vychovává mě, jako mě bude vychovávat. A tak tě pozbuzuj. Boží vůli pro tebe je posvěcení, aby jsi žil tak, jak se líbí Bohu. Pro jeho slávu opouštěl věci tohoto světa a utíkal za ním.
56:51Amen.