Boží slovo se nemění
Biblické texty v kázání
Žalm 19Žalm 119Matouš 5Jan 11Římanům 10Efezským 21. Janův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Chci dnes mluvit o tom, že Boží slovo se nemění, protože ono Boží slovo se opravdu velice liší od slov lidi, protože ty lidské pravdy jsou vždycky jenom dočasné, podléhají módi a změnám. dokonce i věci, které jsme se učili ve škole jako věci, které jsou naprosto
0:37pevné a stále byly podporované mnohými uznámanými vědcmi, tak vědci, tak se dneska studenti učí něco jiného, ale Boží slovo se nemění. Vyslechněme si několik veršů o tom, jak vysoko si Bůh cení hodnotu svého vyřčeného,
1:08ale i psaného slova. Protože to, jakou má jeho slovo cenu, nechal napsat i ve svém pravdivém zjeveném slově v písmě. Bude to několik veršů z různých míst písma, ale prosím, abychom ke slyšení Božího slova povstali.
1:41Žalm 19, 8 a verš. Hospodinův zákon je dokonalý. Udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé. nezkušený jim zmoudří. Hospodinova ustavnovení jsou přímá i jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzý, dává očím světlo. Pak známý verš, verš z druhé Timoteovy
2:15316 až 17. Veškeré písmo pochází z Božího ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. A potom ještě Matouš pátá kapitola, 18. verš. To jsou slova Pána Ježíše.
2:51Amen. Pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko, ani jediná čárka ze zákona, dokud se všechno nestane. A takové trochu shrnutí. Žalm 119 89. verš. Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. Můžete se posadit.
3:28Takže Boží slovo je pevné, protože ho vyvřchnul pán Bůh. Má Boží autoritu. A i když všechny ty knihy Bible napsali jenom lidé, tak ty ti to nepsali jenom tak. Ti byli pod vlivem a vedením Ducha svatého. Druhá Peterova 12 21 je napsáno: "Toto především vězte,
3:59že žádné proroctví písma není záležitostí vlastního výkladu. neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle, nýbrž unášani Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha. Takže i tu i ta skutečnost, že písmo
4:30říkali a nebo napsali lidé, tak to nezpochybňuje to, že je to Boží slovo. i když to způsobovalo zvláště v těch posledních staletích zpochybňování nebo odmítání písma jako Božího slova. Všechny lidské díly, všechny lidská díla mají nedostatky, chyby
5:01a stejný pohled se přenesl i na Bibli, kterou také psali lidé. Ale tohleto slovo vyřčené i psané je opravdu má naprosto jinou autoritu a jiný původ. Protože to, že se o Božím slově pochybuje,
5:36to má důvod v tom, že všechno, na co si vzpomenete, tak všechno se dá zpochybnit, všechno se dá smést ze stolu jako chybné, zbytečné a zvláště tedy se to týká i Boží Božího slova. Protože zde na zemi působí Satan, který Boha a Boží slovo nenávidí.
6:07Ale lidé, kteří věří ve svrchovaného a mocného stvořitele všeho a neomylného Boha, věří, že pán Bůh své slovo dokonale zachoval. A tedy s tímhletím pohledem na nevěrohodnost písma nesouhlasíme. Proč? Protože ani náš Bůh se nemění
6:37a stejně neměné je jeho slovo. I my dnes do určité míry posuzujeme pravdivost a věhodnost výroku často podle osoby, která to řekla. Když o někom víme, že snadno mluví do větru, že slibuje hory, doly, že si vymýšlí nebo dokonce lže,
7:07tak jeho slovům se nemoc nevěří. I když je nám jasné, že nikdo nelže úplně ve všem, od začátku do konce, ale u jiné osoby, která je důvěryhodná, se lidé na toleto slovo spíš spolehnou i na to, co řekl, i když nikdo z lidí není spolehlivý na
7:38100%, Ale když něco prohlásí Bůh, je to výrok, který se nemění, který nezmění ani lidé, ani čas a ani okolnosti. Teďka budeme číst asi na dvakrát úsek, který nad kterým se budu zamýšlet a na kterém chci ukázat
8:11neměnnost Božího slova. Takže si můžete otevřít své Bible v 13. kapitole první knihy královské a můžeme číst zatím od toho prvního do 10. verše. Právě když stál Jarobevám u oltáře, aby pálel kadidlo,
8:42hle přišel z Judstva do Bételu podle Hospodinova slova muž Boží. a volal proti oltáři podle Hospodinova slova: "Oltáři, oltáři, toto pravý Hospodin, hle Davidovu domů se zrodí syn jménem Jošiáš a bude na na tobě obětovat kněze návrší,
9:15kteří na tobě pálili kadidlo na budou na to by spáleny lidské kosti a učinil v onen den znamení se slovy: "Toto je znamení, že promluvil Hospodin. Hle, oltář se roztrhne a popel, který je na něm, se rozsype."
9:46I stalo se, když uslyšel král slovo muže Božího, který volal proti oltáři v Bételu, že Jarob vám stáhl svou ruku od oltáře se slovy: "Cyťte ho." Ale jeho ruka, kterou proti němu vztáhl, odumřela a nemohl jí dát opět k sobě. Oltář se roztrhl a popel z oltáře se rozsypal jako znamení,
10:16které muž Boží učinil podle Hospodinova slova. Král promluvil k muži Božímu a řekl: "Udobři, prosím hospodina svého Boha a modli se za mě, aby se má ruka vrátila ke mně. Muž boží udavřil hospodina. Ruka se vrátila ke králi a byla jako dříve.
10:46Na to král muži Božímu řekl:„Pojď se mnou do domů, posilni se a dám ti dar." Muž Boží králi odpověděl: "I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou. neboť nebudu jíst pokrm ani pít vodu na tomto místě, neboť toto mi bylo přikázáno
11:18podle Hospodinova slova. Nejez pokrm, ani nepij vodu a nevracej se cestou, kterou jsi přišel. a odešel jinou cestou a nevrátil se cestou, Takže na tédleté události ze Starého zákona
11:49chci ukázat na to, že Boží slovo se nemění a že také opravdu brát ho na lehkou váhu, tak to může mít někdy velice vážné následky. Události starého zákona jsou pod nás takové předobrazy, takové takové napomenutí,
12:21takové varování. Jak vážně jsi Hospodin a otec našeho Pána a spasitel Ježíše Krista stojí za svým slovem. Je pravda, že dnes zpochybnění Božího slova nemusí mít vždycky takové viditelné, možná až tragické následky jako kdysi.
12:51Ale můžeme si být jisti tím, že znevážení Božího slova má stejně stále a věčné důsledky jako tehdy. A když to dnes lidem projde na tédleté zemi, to, že si znevážili Božího slov Boží slovo, tak to zcela jistě bude mít své důsledky na věčnosti.
13:25Když si trochu zoplakujeme ten tu událost, takže z Judska po rozdělení Izraele a to rozdělení se stalo asi v roce 930 před Krist, tak do toho severního Izraele přišel Hospodinův prorok se slovem soudu. Je zajímavé, že ani jeho jméno neznáme, protože ho písmo nezmiňuje,
14:02ale víme o tom, že po Šalmounově smrti se to království rozdělilo na to jižní judské, severní izraelské, v kterém bylo těch 10 kmenů a vládl v něm králí Jerouovám. A král Jerobovám zavedl v odtrženém severním království změnu bohoslužby.
14:33Neviditelného Boha Izraele nahradil v Bételu a Danu zlatými telaty, které měly Hospodina přiblížit lidským představám. A je to trochu podobné tomu, co už kdysi Izrael prožil pod horou Oreb nebo Sinaj. Byly to modly a tyhlety modly měly zabránit Izraelcům jít a obětovat Hospodinu v
15:05jeruzalémském chrámě. Takže službu pravému Bohu nahradil Jorobovám Čirým odlářstvím a i kněřskou službu, kterou podle Božího ustanovení měli vykonávat synové Áronovi z pokoleně Lévy. Tak ty kněží byly nahrazeny
15:38jakýmkoli bezbožníkem, který po kněžství toužil. To proroctví, o kterém jsme četli, tak mělo dvě části. Tu okamžitou, to bylo potvrzené tím Jerobovám, Jeroboovým tělesným postižením. a roztržením oltáře.
16:09Ale ta druhá předpověď se splnila asi až za 300 let i s přesným jménem krále, který potrestá to současné, ale pro toho následujícího krále již minulé modlářství. A stalo se to v době, kdy severně Izrael byl už 80 let v asyrském zajetí.
16:40Takže Hospodinovo slovo se splnilo, ta první i ta druhá část přesně tak, jak to tehdy Hospodinův prorok řekl. A teď si ukažme nebo Boží slovo nám ukáže na důsledky zpochybnění toho, co Hospodin svému proroku přikázal. Takže můžeme číst dál od verše
17:1011. do začátku 14. verše a potom od 18. verše do 29. verše. V Bételu bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a vypravovali mu o všech skutcích, které muž Boží ten den v Bétel učinil i slova, které mluvil ke králi.
17:40Když to svému otci vypravovali, jejich otec se jich zeptal, kterou cestou odešel. Jeho synové mu ukázali cestu, kterou muž Boží, který přišel z Judka, odešel a řekl svým synům: "Oosedlejte mi osla." Osedlali mu osla a on na něj nasedl. Vydal se za ním a našel ho sedět pod
18:12Tamariškem. Nyní od 18. verše řekl mu: "Tak já jsem prorok jako ty." A promluvil ke mně anděl podle Hospodinova slova takto: "Přiveď ho s sebou do svého domu, ať pojí pokrm a napije se vody." lhal mu. On se s ním vrátil a pojedl v jeho domě
18:43pokrm a napil se vody. Když seděli ústou, stalo se slovo Hospodinovo k proroku, který jeho přivedl zpět a zavolal na něho: "Protože ses vzepřel Hospodinovou příkazu a nedbal jsi na příkaz. který ti dal hospodin tvůj Bůh. Ale vrátil ses a pojedl jsi chléb a napil ses vody na místě, o kterém ti
19:14řekl: "Nejez tam pokrm a nepij tam vodu. Nepřijde tvá mrtvola do hrobu tvých otců." Potom, co pojedl pokrm a napil se vody, osedlal pro něho osla, pro proroka, kterého přivedl zpět. On vyjel, ale cestou ho dopadl lev a usmrtil ho.
19:45A stalo se, že jeho mrtvola byla pohozena na cestě. Osil stál vedle ní a také lev stál vedle mrtvoly. V tom procházeli okolo nijací muži a viděli mrtvolu pohozenou na cestě i lva stojícího vedle mrtvoly. Přišli a povídali o tom ve městě, ve kterém bydlel starý prorok.
20:17Když se to doslechl ten prorok, který ho přivedl zpět z cesty řekl: "To je muž Boží, který se vzepřel Hospodinovu příkazu. Hospodin ho vydal levu a ten ho roztrhal podle slova, které k němu Hospodin promluvil. Na to řekl svým synům: Osedlejte mi osla." Osedlali ho. Vjel a našel prorokovu mrtvolu pohozenou
20:50na cestě i osla Elva stojícího vedle mrtvoly. Lev nesežral mrtvolu, ani neroztrhal oslo. Prorok zvedl mrtvolu muže Božího, položil ji na osla a vezl ji zpět. přišel do města toho starého proroka, naříkal nad ním a pohřbil ho.
21:28Takže tadleta událost měla takovouhle dramatickou dohodu. judský prorok přesně věděl, co má vételu říkat a také dobře věděl, že nemá v tom severním Izraeli nic jíst ani pít. I zpět do Judska měl přikázáno jít jinou cestou.
22:01Také proto jsme to četli. odmítl nabídku samotného krále Jerobováma, který ho chtěl dobře povostit a dokonce obdarovat. Takže tenhleten prorok až do chvíle, kdy odpočíval pod Terebintem, jednal přesně podle Božích instrukcí. Sice nevíme, jestli měl nebo neměl v severním Izraeli odpočívat,
22:34ale to, že se za ním vydal ten starý izraelský prorok, to byla pro něho, který byl Boží mužem nesnadná zkouška. O tom starém prorokovi můžeme hodně spekulovat. Hodně věcí v Božím slově nemáme jasně řečeno, ale můžeme opravdu si mysl, že měl s Hospodinem
23:04jeho dřívějšími proroctvími, které oznamoval lidu, dlouholeté zkušenosti. A přece on i jeho rodina dali přednost svému původu z pokolení Efraim. dali svému původu přednost před jasným výrokem Božího slova, že Hospodin bude přebývat v chrámě nahoře Sionu.
23:36Tohleto určitě ten muž, který v podstatě za za prožil to rozdělení, tak to věděl v první královské devátý deváté kapitole, třetí verš. Tam čteme: Hospodin Šalomonovi řekl:„Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou upěnlivou prosbu, kterou jsi prosil přede mnou o smilování.
24:08Posvětil jsem tento dům, kterej si postavil, aby tam bylo mé jméno navěky, mé oči a srdce tam budou po všechny dny. Takže tohleto slovo bylo všeobecně v celém Izraeli známé, ale už tédleté rodiny tradice rodu
24:38nad Hospodinovým slovem asi převážila. zůstali v Bételu. Nevíme, možná tam předtím bydleli nebo se tam přestěhovali. Také nevíme nic o tom, co si myslel starý prorok o králových obětech, zlatým telatům
25:08nebo opálení kadidla. modlám. To všechno se v Betelu konalo. Pardon. Ale to, že se tohodle nezúčastnil, tak a přitom byl ještě dostatečně tělesně schopný, že se vydal stíhat toho proroka z Judska, tak může naznačovat, že s obětmi spíše
25:39nesouhlasil. Mohl se toho taky zúčastnit, ale nebyl tam. Ale asi nezakázal nebo to jasně nepřipomněl těm svým synům, že že oni se sami zúčastňovají zúčastňují modlářských obětí.
26:17A to, co nás asi na tom jednání tohodle toorka jasně překvapuje, že ačkoli toho tolik znal, ačkoli byl hospodinovým prorokem, byl schopný judskému prorokovi lhát. Falešně mu tvrdil, že Hospodin k němu promluvil. Zkrátka mu řekl, že to, co mu Bůh řekl v
26:49Judsku, už teď neplatí, protože to Hospodinovo slovo původní bylo nahrazeno jeho proroctvím. Nevím, jak bychom se zachovali my, kdybychom byli v podobné zkoušce. také je takovým takovou takovou hádankou,
27:19proč se prorok, ten starý prorok z Judka, eh, starý prorok ze Samaří, tohodle proroka z Judka snažil přemluvit k návratu. A i to je možné vysvětlit různě. Ten starý prorok se mohl cítit uražen porušením místní etiky, tedy nedodržením všeobecně platného zvyku,
27:52protože ten Judejec odmítl tradiční nabídku pohuštění. A tadleta nabídka, že se lidé starali o své hosty, ta platila asi i dodnes platí téměř ve všech východních zemích. Ale ty předešlé úvahy asi ukazují i na to,
28:23že neměnosti Hospodinova slova se v jeho rodině věnovala jen malá pozornost. ta tradice zvyklosti, to co v té společnosti převládalo. Můžeme se dokonce domnívat, že i synové toho starého proroka propadli všeobecnému modlářství,
28:59že i oni na těch fungujících pohonských návrších pálili kadidlo, tak se možná tím, že se ten judský prorok vrátí a také poruší Hospodinův příkaz tak se vlastně tím do jisté míry mohl snažit své syny chránit přes následky jejich hříšné modloslužby,
29:34ale i to, že se ten judský prorok nechal přemluvit tím starším prorokem zbétel a vrátil se s ním a porušil, co mu Hospodin nařídil. To nám ukazuje na to, že ani Boží moc z Juska asi nepovažoval Hospodinovo slovo za neměné. Asi se domníval, že pozdější slovo údajně také od Boha
30:07může původní Hospodinovo slovo zrušit nebo nahradit. A tak hospodin muv jasný příkaz porušil. Na té události tak je překvapivé to, že Bůh si může k tomu, aby řekl své slovo, proroctví, použít kohokoli.
30:40prorok, který předtím lhal přesvědčil judského proroka k návratu a k překorčení toho zákazu byl se stal zvěstovatelem soudu. Možná nám to trochu připomíná i nevědomé proroctví velekněze Kajfáše před odsouzením Pána Ježíše, který řekl Janov 11:50.
31:12Je to pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ. On to myslel jinak, ale v tom v té zvěsti o spás to platí stoproc. Ale ať už ten starý prorok navrátil judského proroka zpět do Betel z jakéhokoli důvodu,
31:42to, že mu lhal je jasným přestoupením devátého přikázání. Desatero znali všichni Izraelci. A toleto deváté přikázání zní: "Nepromluvíš křivé svědectví, to znamená nebudeš lhát." Takže tohleto všechno ten izraelský prorok
32:13věděl, znal, ale také přestoupil. To další jednání toho starého proroka už tak překvapivé není. Byl si vědom toho, že je příčinou smrti judského proroka a tak do jisté míry riskoval,
32:48kterému hrozil od živého lva a přes své ohrožení dovezl jeho mrtvolu zpět do bételu a oplakával ho. také ho nechal pochovat ve svém vlastním hrobě a přikázal svým synům, aby až zemře jeho pochovali ve stejném hrobě. Ale to, co nás na tédle události opravdu nepřekvapuje,
33:22je, že živá zvířata poslouchala Hospodinův příkaz mnohem lépe než lidé. Lev zabil jen proroka z Judska a přestal být nebezpečný. pro další lidi, dokonce i pro toho osla, který také neutekl. Lev i osel se chovaly zcela nezvykle, jen stáli
33:53a stali se jakýmisi starážci mrtvého těla. To nám jasně ukazuje, že Bůh Hospodin je svrchovaným vládcem. všech svých tvorů, všeho stvoření, všechno poslouchá a také to, že jeho slovo se nemění a ani ho není možné nahradit.
34:23není možné nahrát žádným pozdějším výrokem, které se někdy může dokonce vydávat za Boží slovo. Ale zpochybnit nebo dokonce se vysmívat Božímu slovu, tak to má vždycky své důsledky. Takže tahleta událost stará skoro 3000 let
34:53má pro nás i dnes důležité poselství. Když Bůh promluví, nikdy nemusí své slovo opravit, pozměnit nebo nahradit. Boží slovo je pravda. která je stále, stálá, trvalá a neměnná.
35:28Když to Bůh řekl, tak to platí. A nad spolehlivostí svých svrchovaných výroků Bůh sám bdí. Boží slovo nemusíme obhajovat. To se obhájí samo, protože nad jeho spravdivostí a neměností má svou autoritu sám Bůh. A přece dnes tolik lidí Boží slovo zpochybňuje.
36:06Bible se už dnes nenazývá knihou knih. Je čtena i jejími odpůrci. kteří ale nevěří tomu, co v ní čtou. Často v ní hledají spíše argumenty proti její pravdivosti, ale ještě horší je, že Božímu slovu Bibli nevěří ani lidé, kteří si myslí, že jsou věřící.
36:37v největších křesťanských církvích a to jak v té západní, tak i ve východní jsou přesvědčeni, že Bible je sice jakýmusi základem křesťanského učení, ale staletí tradice a lidé v těch dobách todleto učení potřebně utvářeli k tomu dne dnešnímu, té dnešní skutečnosti, k tomu dnešnímu
37:08správnému pohledu na učení a na prakci věřících v těchto církvích. Tihleti lidé často říkají, když Bůh mluvil tehdy, proč by nemluvil a neměnil praxi písma během století i dnes? Trochu jsme o tom slyšeli i minulou neděli.
37:39V 15. a 16. století se objevil v Evropě názor, který vrátil pohled na písma Starého nového zákona jako na Bohem inspirované Boží slovo. Říkáme tomu reformace. To znamená, že slovo písma se nesmí doplňovat, ubírat z něho nebo měnit. Ale je pravda, že hned od počátku se našli lidé,
38:10kteří s tím nesouhlasili a tenhleten názor během staletí ještě sílil, protože dneska i kvůli vědě, které náboženství v mnoho oblastech nahrazuje, tak se tydlety pochybnosti o dokonalé pravdiv Osti písma velice silně zakořenili téměř ve všech
38:40křesťanských církví. Nikdo v nich vám sice neřekne a už vůbec ne zkazatelen, že ten kazatel Bibli sám už také úplně doslova nevěří a je přesvědčen, že mnohé, co se v ní píše, je jen jakousi, že se to stalo jinak. Sice stále Bibli považují za základ
39:10jejich víry. Ale považují jí spíše za jakousi duchovní inspiraci, za morální připomínky, které dnes tolik chybí, ale sami přitom ve svých životech spojují, snaží se spojit křesťanská zjevení s učením o evoluci.
39:43a své víry a své životy připomen připodobňují životům svého nevěřícího okolí. Je jasné, že když zpochybníte knihu Genesis, přestanete mít Boží bázeň i před ostatními místy písma a před jejími nařízeními,
40:13ale to znamená, že přestaneme mít bázeň i před samotným Bohem. Jestli zpochybňujeme Boží slovo, tak nevěříme v Boží svrchovanost, v Boží moc. Možná si myslíme, že Bůh je sice mocný, ale vzdálený, který se nestará o lidi. Takhle Bible nemluví.
40:46Takže těch důvodů pro zpochybňování písma a tím i svrchovanosti Boha si každý najde spoustu. Takže i tadleta dnes probíraná událost ze Starého zákona, na to se můžeme podívat jenom dvě dvěmi způsoby. Buď je to pravdivá událost,
41:16nebo je to jenom vymyšleným nebo upraveným morálním varováním, které můžeme nebo nemusíme brát vážně. Ale Bůh Hospodin své slovo bere velmi vážně. Jeho slovo je dokonalé. pravdivé a nutně potřebné ke správně prožitému životu.
41:50V Bibli čteme, že ani nejmenší část, čárečka v písmu nepomine, dokud nepomine nebe i země. A nebe a země zatím trvají. Takže nemáme právo o Božích slovech pochybovat. Milné jsou námitky, že lidská věda, filozofie, podmínky i okolnosti posledních století
42:20nás opravňují lida, co v Bibli brát jinak a nebo to nebrat tak vážně a přizpůsobovat se dnešnímu životu jako příklad nevíry. v nutnost jednat podle písma uvedu křesťanství všeobecně známé učení o nepřípustnosti spolupráce s nevěřícím
42:51a zvlášť je pak uzavírat s nevěřícími manželství. Druhá Korinským 6:14. Nebuďte zapřeženi do cizího jeha s nevěřícími. Toleto věřící lidé vědí, to se učí už v besídce.
43:21A přece to nakonec nemálo věřících tak udělá. Omlouvá to tím, že už jim přibývají léta a nebo že toleto je ta poslední příležitost vzít si někoho morálně přijatelného, ale neexistuje jediné manželství, pokud i ten druhý neuvěří, aby toleto manželství přineslo Bohu slávu
43:52a velice často Esto je to katastrofa, když se když si věřící vezme nevěřícího, ale spolehnout se na vírou na pravdivé písmo, že o nás Bůh ví, že se o nás ve všech situacích postará, že se to vždycky vyplatí. Tohleto svědectví může vyznat, mohlo
44:24vyznat stovky, možná tisíce věřících u nás i ve světě. Jako druhý příklad běžně běžného přehlížení Božího slova je přikázání nesmilníš. To zakazuje jakýkoli sex. před manželstvím.
44:55A desatero je hlavním zákonem pro věřící o tom, co si Bůh přeje od svých následovníků. A i toleto přikázání křesťané porušují. V české společnosti se diskutuje, kolik sexuálních zkušeností, někdy partnerů má mít mladej člověk správně před
45:25svatbou. Četl jsem takový článek, že devět je prý málo a 20 už docela dost. Ale todleto všeobecné povědomí ovlivňuje i mnoho, mnoho mladých křesťanských křesťanů v křesťanských církvích. Jíž spolu
45:55často začínají sexuálně žít už před svatbou. A není to tím, že by tohleto učení nebo přikázání neznali. Omlouvá se to tím, že dnes už je jiná doba a tohle přikázání, prý už dnes v 21. století je zastaralé.
46:33A Boží slovo i toleto Boží slovo neberou dostatečně vážně ani sbory, ke kterých ti lidé jsou. tohleto kázání nebylo vyřčeno proto, abyste si z Bible udělali něco jako modlu.
47:04Protože v mnoha nevěřících, ale i ve věřících rodinách je sice Bible na čestném místě v knihovně, ale padá na n prach. Nikdo ji nečte. Bible si zaslouží naši úctu, ale ne zboštěni, protože Boží slovo,
47:39aby způsobilo lidskou víru, tak musí být spolupracovat, musí spolu spolupůsobit i Duch svatý. Přečtu zase dva verše. Římanům 10:17. Víra je tady zeslyšení zvěstí a zvěst skrze slovo Boží. A Efezským 2:8. Neboťtece zachránění milostí skrze víru.
48:10A ta záchrana není na z nás. Je to Boží dar. A tenhleten dar nám může dát jedině Bůh, Duch svatý. Je potřeba si uvědomit, že žádné lidské snažení a přesvědčování nemohou dát jinému člověku víru ke spasení.
48:40A přesto jsme vyzýváni k tomu, abychom zvěstovali evangelium a svědčili o změnách. v našem životě, ale je to jasné, že se musíme modlit, aby to nejdůležitější u zmíněného člověka udělal Bůh, Duch svatý. Také toleto toleto slovo nebylo řečené proto, aby když jsme probírali takový
49:10dost tragický konec života toho judského proroka, toleto slovo neznělo proto, abychom nebo abyste dostali strach, abyste se třeba obávali, že vás potká lev. To už dneska nám moc nehrozí. Dneska máme spíš obavy, že když do nás narazí Pirát silnic
49:42nebo nás srazí auto při přecházení silnice, ale zpochybňování Bible je jen odrazem toho, jaký vztah máme k Bohu. Je pro nás opravdu Bůh? svrchovaný, který o všem ví, který naše životy vede, který nás nenechá,
50:13který je dostatečně mocný, aby udělal cokoli. A nebo si můžeme taky myslet, že Bůh je sice mocný, který stvořil celý vesmír, ale je vzdálený. Nezajímá se moc o nás, ale jestliže zpochybňujeme Boží slovo, tak je to opravdu odrazem toho, jaký máme
50:45vztah k Bohu. Bůh se nemění a jeho slovo se taky nemění. A proto si nedovolíme ohýbat nebo zpochybňovat ani jeho slovo. Uvedu ještě jeden takový příklad ze Starého zákona.
51:16Tam také čteme o tom, že Samři bylo obléháno asyrským vojskem. A prorok Elíša řek, zítra bude dostatek potravin. Ale ten kapitán toho vojska v Samáří sice věřil v existenci hospodina, ale nevěřil, že Bůh může hned způsobit
51:47nízké ceny potravin i v oblehaném Samaří. Samaři bylo tak vyhladovělé, že tam docházelo ke kanibalismu, ráno byl potravin, byly potraviny docela levné a tenhleten
52:17voják, který byl v br v bráně samaři, tak jeho nevěra způsobila, že byl ušlepán davem. Je pro nás Bůh mlhavý, nedůvěryhodný, vzdálený. Zkrátka nemusíme ho příliš se s ním příliš zabývat.
52:51Pak se snadno rozhodneme sami i proti slovům Bible. Ale to, co by mělo dnešní slovo v nás vypůsobit, je to, jestli jsme byli osloveni ve svých srdcem, ve svých srdcích oživenými Božími slovy. A to ať už skrze kázání a nebo když čteme
53:22Boží slovo třeba doma. Jsme-li Božím slovem a Duchem svatým osloveni, tak máme opravdu to, co nás oslovilo, to, co je v Božím slově, tak máme co nejdříve proměnit v čin? Ale opravdu by to nemělo být ze strachu, ale měli bychom jednat z lásky.
53:59První Janova 5:3. To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. Kž je taková vždycky i naše reakce na slova písma. Amen.