Velkopáteční bohoslužba
Biblické texty v kázání
Genesis 22Efezským 1Genesis 3Žalm 8Žalm 40Žalm 92Žalm 119Žalm 147Izajáš 46Daniel 9Sofonjáš 1Lukáš 19Jan 7Jan 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (17)
- 27:33 1. Janův 3,1
- 34:15 Žalm 92
- 36:54 Izajáš 46,8–10
- 43:24 Římanům 5,12
- 46:52 Jan 7,9
- 48:29 Římanům 14,11
- 53:23 Římanům 6,23
- 59:17 Sofonjáš 1,7
- 1:02:35 Žalm 40
- 1:04:44 Židům 10
- 1:09:57 Římanům 8,29
- 1:12:26 Genesis 3,14
- 1:15:42 Genesis 22
- 1:19:30 Jan 13,17
- 1:23:16 Daniel 9,24
- 1:26:06 Lukáš 19,41
- 1:28:45 Efezským 1,3
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali velikonočního beránka, mu řekli jeho učedníci. Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka? I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim, jděte do města a tam vás spotká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním. A tam, kam vejde, řekne te hospodáři,
0:45učitel říká, kde je moje místnost, kde bych byl se svými učedníky a pojedl velikonočního beránka. A on? On vám ukáže velkou horní místnost. Bude už prostřená a připravená. A tam? Tam nám připravte jídlo. Učetníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl. Když nastal večer, přišel z dvanácti, a když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl.
1:25Amen. Pravím vám, že jeden z vás, jeden z vás mne zradí. Ten, který jí se mnou, začali sermoutit a jeden po druhém mu říkali, snad ne já. On jim řekl, jeden z dvanácti, který se mnou tady namáčí v míse.
1:55Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno. Běda, běda však onomu člověku, skrze kterého je syn člověka zrazováno. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl nenarodil. A když jedli, vzal Ježíš chleb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl, vezměte, toto je mé tělo.
2:25Pak vzal kalich, vzal díky, dal jim a napili se z něho všichni. A řekl jim, toto je má krev, krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé. Amen, pravím vám, že už více nebudu pít z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v božím království. Zaspívali chvalospěv a vyšli na Olivovou horu.
2:58A Ježíš jim řekl, všichni ode mě této noci odpadnete, protože je napsáno, budu být pastýře a ovce stáda se rozprchnou, ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galiléje. Petr mu říkal, i kdyby všichni odpadli, já ne.
3:32Ježíš mu řekl, ámen pravým tobě, že dneska, tuto noc, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty, ty mě třikrát zapřeš. On však ještě více říkal, i kdybych s tebou měl zemřít, já tě určitě nezapřu. Stejně mluvili i ostatní. A přicházejí k místu jménem Getsemane.
4:08Říká svým učetníkům, posaďte se, posaďte se zde, než se pomodlím. A vzal sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. Nepokojovat. Řekl, moje duše je smutná až k smrti. Zůstaňte se mnou zde a v děte.
4:38Trochu poodešel, padal na zem a modlil se. Aby ho jeli to možné, tato hodina minula. Říkal, Abba, otče, tobě je všechno možné. Přenes tento kalich ode mě, ale ne, co chci, ne, co chci já, ale co ty. A přišel a našel je spící a říká učedníku Petrovi,
5:12Šimone, ty spíš, on nemohl ani, ty si nemohl ani jedinou hodinu bdít. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení, Duch je sice ochotný, ale tělo slabé. A opět odešel a modlil se stejnou prozbou. A opět, když přišel, nalezli je spící. Měli velmi těžká výčka a nevěděli, co by mu odpověděli.
5:47A když přichází po třetí, říká jim, ještě spíte? Ještě odpočíváte? To stačí. Už přišla ta hodina. Hle, syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, vstávejte, pojďme, protože se přiblížil ten, který mě zrazuje. A hned ještě, když mluvil, přichází Jidáš, jeden z těch dvanácti,
6:18a s ním zástup od velekněží, učitelů, zákona, starších, všichni z meči a z holemi. Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení. Řekl, koho políbím, tento je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte. Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl, rabi. a vrouc ně ho políbilo.
6:51A oni na něho vstáhli ruce a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících tasil meč, uderžil veleknězová otroka a usekl mu ucho. A Ježíš jim na to řekl, vyšli jste z meči a holemi jako na lupiče, abyste mě zatkli? Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne,
7:23ale musí se naplnit písma. A v tom ho všichni opustili a utekli. Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i toho chytli. Ale on jim tam ten lněný šat zanechal a utekl od nich nahý.
7:54Ježíše odvedli k veleknězi a schromáždili se k němu všichni velekněží, starší a učitelé zákona. Petr došel zpovzdálí za ním, až za ním a až dovnitř, do veleknězova dvora. Seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšový svědectví, aby ho odsouděli k smrti, ale nic nenašli.
8:19Protože mnozí proti němu svědčili falešně, ale jejich svědectví nebyla stejná, neschodovala se. Někteří vstali a falešně proti němu svědčili slovy. My jsme ho uslyšeli, jak říkal, já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve tře dnech vybuduji jinou. ne rukama udělanou, ale ani tak jejich svědectví nebylo shodné.
8:53I povstal uprostřed velekněs a zeptal se Ježíše, nic neodpovídáš, co tito lidé proti tobě svědčí? On však mlčel a nic neodpovídal. Tak se ho znovu velikně zeptal a řekl mu, jsi ty Mesiáš, syn požehnaného? A Ježíš řekl, já jsem a spatříte syna člověka, sedícího po pravici mocí a přicházejícího s nebeskými oblaky.
9:35Velikně roztrhl svá roucha a říká, nač ještě potřebujeme světky, slyšeli jste rouhání, jak se vám to jeví? Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. A někteří na něho začali plivat. Zahali hru tvář, byli ho pěstmi a u toho říkali, tak zaprorokuj, abyřící ho zasypali ranami.
10:10A zatímco byl Petr dole, na dvoře přišla jedna z veliknězových služek A když Petra uviděla, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla, no i ty jsi byl s Nazareckým, tím Ježíšem. On však zapřel. Nevím, nevím ani nerozumím, co říkáš. A vyšel ven, vyšel do předního dvora. Kohout zakokrhal. A když ho ta služka uviděla znovu, tak začala všem opět říkat,
10:47kteří stáli okolo ní poblíž, no je to jeden z nich. On však opět zapíral. A za malou chvíli ti, co stáli poblíž Petrovi, říkali Petrovi, no skutečně, jsi jeden z nich, vždycky taky galiléjec. On se ale pak začal zaklínat a zapřísahat. Neznám toho člověka, o kterém mluvíte. A hned kohout podruhé zakokrhal. A tu si Petr vzpomněl.
11:21Na výrok, jak mu pán Ježíš řekl, než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš. A začal plakat. A hned časně z rána velekněží a starší učitelé zákona celá velé rada se poradili, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi. Pilát se ho zeptal, ty jsi král řidů.
11:51On mu odpověděl, ty to říkáš. A velekněží ho velmi obvinovali. Pilát se ho znovu zeptal, nic neodpovídáš, podívej, z čeho ze všeho tě obvinuji. Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. O svácích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali. Se zbouřenci, kteří se při spouře dopustili vraždy, byl uvězněný i nějaký muž zvaný Barnabáš.
12:23Zástup vystoupil k Pilátovi a začal žádat, aby učinil to, co jim vždycky činíval. A Pilát jim odpověděl, tak chcete, abych vám propustil krále židů? Uvědomoval si totiž, že ho velekněží vydali ze závisti. Velik měží ale podnítili zástup, aby jim radši propustil Barabáše. Pilát jim zase na to říkal, tak co tedy chcete, abych udělal
12:51s tím, kterého nazýváte králem židů? A oni opět zvolali, ukřižuj ho. Pilát jim říkal, a co tedy udělal zlého? Jenže oni ještě silněji volali, ukřižuj ho. Pilát potom, protože chtěl vyhovět zástupu, jim Barabáše propustil. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
13:25Tak vojáci ho odvedli do dvora, to jezd do pretória a svolali celý oddíl. Oblékli mu purpur, upletli trnový věnec a nasadili mu jej a začali ho zdravět. buď zdráv, buď zdráv králi židů, přitom ho byli po hlavě s rákosovou holí, plivali na něj, klekali, klaněli se mu a když se mu už dost naposmívali,
13:55tak ho zase slékli z toho půrpůru, oblékli mu zpátky jeho šaty a vyvedli ho ven, aby ho ukřižovali. A přinutili nějakého Šimona z Kyrény, který šel kolem otce Aleksandra Rufa, šel spole, aby vzal jeho kříž. Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená místo Lepky. Dávali mu pít víno, smíchané s Mirhou, ale on ho nepřijal. Pak jej ukřižovali.
14:31A rozdělili si jeho šaty, losovali o něj, kdo si co vezme. Byla třetí hodina, když ho ukřižovali a byl napsán nápis o jeho vině. Král židů. Spolu s ním byly ukřižování dva lupiči, jeden byl po pravici, druhý po jeho levici. Naplnilo se písmo, které praví, byl započten mezi bezzákonné.
15:06A kolem dojcí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali, o, ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, tak sestup, sestup z kříže zachrance. Podobně se i velekněží a učitelé zákona mezi sebou posmívali a říkali, jiné zachránil, sebe zachránit nemůže. Ať teď Kristus, král Izraele, se stoupí z kříže,
15:37abychom uviděli a uvěřili, tak i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli. A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny. A o deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem. Eloji, Eloji, leba zabachtány. Což v překladu znamená, můj bože, můj bože, proč jsi mě opustil?
16:14A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž říkali, hle, volá Eliáše. A tak někdo vyběhl, naplněl houbu s octem, připevnili na rákosovou hůl a dával mu napít ze slovy, nechte ho, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho sundal. Ježíš ale vydal mocný hlas a vydechl naposled. A opona svatyně se roztrhla vedví od zhora až dolů.
16:48Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl, tento člověk byl opravdu boží syn. Zdaleka se dívaly také ženy. Byla mezi nimi i Marie Magdalská a Marie, matka Jakubova mladšího, a Jozese a Salome, které chodili s ním a sloužili mu, když byl v Galiléji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupili do Jeruzaléma.
17:18A když už nastal večer, protože byl den přípravy, to jest den před sobotou, přišel Jozef. Jozef z Arimatie byl to vážený člen rady, který také sám očekával Boží království. Osmělil se a vešel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už byl mrtvý, tak si zavolal sedníka a zeptal se ho, jeli to už dlouho, co zemřel.
17:48A když se to od setníka dověděl, daroval mu mrtvé tělo a dal ho Jozefovi. Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho z kříže a zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve skále. A ke vchodu do hrobky přivalili kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Jozesova, pozorovali místo, kam byl uložen.
18:26A tři a sestry, v tento významný den sešli jsme se, aby jsme si připomněli událost,
23:05která nemá a nikdy nebude mít historii celého existujícího vesmíru světa obdoby. Sešli jsme se tady proto, aby jsme si připomněli oběť našeho pána a spasitele Ježíše Krista.
23:37Dřív, než společně půjdeme do slova, které jsem z Boží milosti připravil, abych je s vámi sdílel, tak jsem poprosil bratra Martina, aby přečetl z Markova Evangelia, jak jste jistě poznali, velikonoční události. Jsou to události, které se naplnily a odehrály v pouhých dvou dnech.
24:11A přesto tyto události mají nedozírný dosah na existenci všeho, co jest. Pojďme, povstaňme a já budu se modlit k našemu Bohu a Bohu našeho Pána Ježíše Krista. Aby stišil naše srdce, aby sklidnil naši mysl, aby jsme se při tomto schromáždění, které je ve své podstatě smutečný a proto jsem i v černém, aby jsme sklonili své hlavy a otevřeli svá srdce k hlasu Božího ducha.
25:12Náš drahý nebeský oče, všemohoucí Bože, hospodine, s pokorou tě prosím, shlední milostivě i v tuto chvíli na schromáždění svého lidu. Na schromáždění svého lidu tady v Jablonci, ale i na schromáždění svého lidu na celém šírem světě, tak jak jsi ustanovil. A dej, aby tvůj svatý duch, kterého nám pán Ježíš v ustanovený čas poslal,
25:47nás uváděl do veškeré pravdy, aby nám znovu připomněl všechny ty podivuhodné věci, bez kterých by nikdy nebyla možná naše spása. Prosím tě na tomto místě, aby si oslavil svého syna a aby jsi oslavil jméno své svaté v duchu svém.
26:17Aby ti, mý bratři a sestry, zdali čest a chválu. A aby ti, kteří tě ještě neznají, mají dojít z pásy, uslyšeli tvůj hlas. A aby se třásl celý zlý svět. Protože vítězství, spása i moc náleží tobě. Amen. Tatři a sestry, můžete se posadit.
26:51Dnes jsem dnešní zamišlení a kázání z božího slova nazval Hospodinův velkolepý plán spásy. A dalo by se dodat jedním dechem, proč je Velký pátek tak důležitý. Možná to pro vás nebudou zcela nové věci, ale možná vás to dnešní zamišlení z Božího slova
27:33donutí přemýšlet o těchto věcech mnohem hlouběji, než tak, jak jste je vnímali do posud. Verš, který přečtu na začátek, je z prvního listu Janova 3.1. A já poprosím, aby bratr některé verše promítal, aby jsme je měli před sebou. Pohleďte, jakou lásku nám otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi.
28:12A také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal jeho. Já třeba, sestry, já nevím, do jaké míry jste kdy přemýšleli nad všemi událostmi, které se týkají konce života Pána Ježíše Krista.
28:43Ale pokud jste pozornými čtenáři Bible, a já vám žele doporučuji, doporučuji, pokud jste tak ještě neučinili, tak až přijdete dnes domů, sedněte k tomu, přečtěte si výpovědi všech čtyř evangélií o událostech, které se týkají posledních dnů služby a života Pána Ježíše Krista. Oni jsou totiž těmi nejdůležitějšími.
29:18A nenadarmo, když pán Ježíš hodnotí celou svoji službu, tak když se vyjadřuje k těmto dnům, tak říká vždyť právě pro tuto hodinu jsem přišel. Je velmi úchvatné sledovat celý podivuhodný život pána Ježíše Krista. Všechno jeho vyučování, zázraky a mocné činy. Jeho postoje. Ale pokud se podíváme do všech čtyř evangelí, tak uvidíme, že to všechno byla příprava na to jediné.
30:08Na to nejdůležitější, proč pán Ježíš se stoupil na toto zem. Když ho učedníci zrazovali z toho, aby šel do Jaruzaléma, aby se naplnila písma, aby tam obětován byl, tak víte, že velmi přísně je za to káral, protože znovu a znovu, ještě před tím, než došlo k tomu velikonočnímu týdnu,
30:38je vyučoval o tom, že právě proto přeci přišel. Bratři a sestry, když přemýšlíte nad slovy Pána Ježíše a nad mnohými místy v písmu, tak je vám doufám již naprosto zřejmé, že všechny události, které se tehdy odehrály, nebyly žádnou náhodou.
31:13Nebyl to sled událostí, které by se staly snad jen proto, že se sešly různé okolnosti. Ale od počátku jsme učeni, že vše bylo dopředu připraveno a skrze služebníky, proroky, nám oznámeno. A já bych opravdu dnes s vámi chtěl se zamyslet nad tímto podivuhodným plánem
31:44našeho velikého Boha, nad tímto podivuhodným plánem spasení, který, jak už dnes, aniž by Martin věděl, o čem budu kázat, ve své modlitbě vyjádřil na počátku, že pán Bůh ustanovil ještě dřív než stvořil tento svět. Pojďme se spolu přenést do období,
32:17které je pro naši mysl velmi těžko pochopitelné. Do období, které bylo předtím, než pán Bůh řekl na počátku. My z písma víme, a je to velmi důležité, aby to věděli všichni křesťané, že náš trojjediný Bůh nemá počátku ani konce. Existoval vždy a vždy existovat bude ve své dokonalé trojjedinosti.
32:57A pokud přemýšlíme, a já doufám, že přemýšlíme, že nejenom filozofové si kladou tyto otázky, ale i křesťané by si měli klást tyto otázky, Co bylo před tím počátkem? Tak doufám, že studenti písma vědí, že Boží slovo nám na to podává odpovědi. Boží slovo nás jednoznačně vede k tomu, aby jsme i nad těmito věcmi přemýšleli,
33:30že tady bylo něco, co bylo dávno předtím, než v první kapitole Genesis čteme slovo berešít, nebo řecky chcete-li en arché, na počátku. Pán Bůh to byl samozřejmě ještě před počátkem všech dní. A existoval, jak jsem jich řekl, v naprosté dokonalosti a v naprosté harmonii ve své trojjedinosti jako Otec, Syn a Duch Svatý.
34:15Pár veršů. Žalm 92. Dříve, než se zrodili hory, než si zrodil zemi a celý svět, od věků navěkej si ty, Bože. Timoteovi 6.16. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle.
34:49Jemu buď česta sláva i moc. A Jan na začátku Evangelia praví, na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. A Žalmista ve 139. Žalmu v 16. verši vyznává, Tvé oči mě viděli v zárodku. Všechno bylo zapsáno v tvé knize dny tak, jak se vytvářeli dříve, než jediný z nich nastal.
35:32Víte, těch míst je mnoho a my bychom je měli znát, kde nám Duch Svatý poodhaluje tajemnou dobu boží existence ještě před tím, než hospodin stvořil čas a učinil ten den první. A dokonce nám Duch Svatý na různých místech zjevuje v písmu, co pán Bůh v této věčnosti před stvořením času činil.
36:16A nejen to, hospodin se rozhodl, že část svých podivuhodných plánů, které si přece vzal ještě před stvořením světa, bude sdílet s člověkem skrze své otroky proroky a nechá je zapsat do písma, abychom nad nimi mohli přemítat a vzít z nich ponaučení.
36:54A to nejenom pro čas minulý, ale i pro náš čas současný a také pro čas budoucí. Pojďme se podívat Izajáš 46, 8 až 10. Pamatujte na to a buďte pevní. Vezměte si to k srdci, spůrníci. Pamatujte na ty první věci odedávna,
37:26protože já jsem Bůh a jiného není. Bůh a není nikdo jako já. Od počátku oznamuji budoucnost a od dávno věku to, co se ještě nestalo, říkám. Můj plán se naplní. A každé své přání vykonám. To je náš Bůh. Panovník hospodin se ve věčnosti, ve své trojedinosti, rozhodl a předsevzal si,
38:05že stvoří nejen svět neviditelný. To znamená svět andělských bytostí a jejich nebeského přebývání. Ale pán Bůh se před počátkem rozhodl, že stvoří také svět hmotný, viditelný. Ten, který můžeme vnímat smysly. a že stvoří podivohodná zvířata.
38:37A co je nejvíce zarážející, pán Bůh se ještě před stvořením světa rozhodl, že stvoří člověka. A jenom u něho čteme, že se pán Bůh rozhodl, že jej stvoří k obrazu svému. I řekl Bůh, učiníme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panoval nad morskými rybami, nad nebeským ptáctvem, nad dobytkem, nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
39:18Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu božímu, stvořil je muže a ženu. A hospodin se rozhodl vytvořit člověka z prachu země a do jeho chřípí vdechl dech života. A člověk se stal živou duší.
39:54Žasneme nad tím, že všechny tyto věci byly v božím úradku ustanoveny ještě dřív, než jediná z těchto věcí nastala. A když budeme přemýšlet o těchto věcech, a není dneska na to čas, byli bychom tu týdny, a vzali bychom všechny verše, které nám v písmu poukazují na tuto podivuhodnou dobu,
40:26kdy pán Bůh plánoval před stvořením světa do detailu celý svět. A nejenom celý svět, ale každého tvora, který po tom světě kdy bude kráčet. A nenom každého tvora, ale každého člověka, každého z vás, který tady sedíte. Všichni ti, kteří nás předešli a ti, kteří se ještě narodí, byli dávno Bohem poznáni.
40:57A víte, co znamená slovo poznat v hebrejštině? To slovo vyjadřuje mnohem hloubější vztah, než že by pán Bůh řekl jedna, dva, tři. Slovo poznat se dá říct, parafrázovat, že byli pánem Bůhem milováni ještě před stvořením světa. Tak říká žalmista ve 139. žalmu, na to nestačíme.
41:29Ale pán Bůh ano. Toto odlišuje našeho boha od všech ostatních takzvaných bohů. Není podobného našemu bohu. Jak mnohokrát vyznávají žalmisté a proroci, mi chamocha Elohim, kdo je jako ty, bože. Není ti srovnáno mezi bohy.
42:01A nikdy nebyl a nebude více. Nikdo jako jsi ty. Když budete přemýšlet nad podivuhodnými verši, které sahají do tohoto dávnověku tajemného božího přebývání, tak zjistíte, že velká část veršů, které poodhalují tuto dobu, se týká jak jinak, než právě plánu spasení. Ale proč vůbec plán spasení? A znovu, anebo důrazněji, spasení člověka samozřejmě.
42:50Protože součástí podle učení písma božího stvoření se stala zboží prozřetelné vůle a rozhodnutí i v spourách cheruba Lucifera. Pád a svedení třetiny andělů, neposlušnost, dřích a zlo s tím spojené, které konečně vyústilo i svedení a pád člověka, který byl stvořen k obrazu božímu.
43:24Jak je psáno 1. Korinským 15.22, v Adamovi všichni umírají a jinde římanům 5.12, neboť skrze jednoho člověka věšel do světa hřích a skrze hřích smrt. Tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zřešili a jsou daleko od boží slávy. Boží plán záchrany i soudu byl tedy nevyhnutelně
43:55dán v boží nekonečné mysli. již dávno předtím, než k němu vůbec došlo. Ačkoliv nám pán Bůh neodpovídá v písmu na všechny naše možné otázky s tímto vším spojené, a to tedy neodpovídá, můžete se ptát, proč pán Bůh vysadil v zahradě strom poznání dobrého a zlého.
44:27Můžete filozofovat, ale nikam to nepovede. Pán Bůh to učinil. Ale to, co nám písmo zjevuje, je, k čemu to nakonec všechno povede. A to, k čemu to jednoznačně povede, a to nám písmo jasně zjevuje, že tímto dokonalým božím úradkem bude nakonec veškerému božímu tvorstvu
45:03zjevena nekonečná boží sláva. A to od jeho všemohoucnosti, svrchovanosti, svatosti, lásky, milosti, milosrdenství, až po spravedlivý hrozný hněv a soud. A věřím, bratři a sestry, že celá věčnost nebude dostačující k tomu, aby jsme plně obsáhli podivuhodnost božích záměrů, skutků a činů.
45:46Náš Bůh je nekonečně velký a stejně tak jsou nekonečně velké všechny jeho záměry a skutky. Písmo nám jasně odhaluje, co se bude odehrávat na konci věku. až Pán Bůh dovrší svůj plán z pásy. Řeknu jenom několik veršů. Ačkoliv možná dnes mnohým věcem ve svým životě nerozumíte,
46:18možná ani plně nechápete, proč musel Pán Ježíš zemřít na kříži, tak jedno bude jisté. Až přijdeme do Boží slávy a Pán Bůh dokončí svůj plán, který si přece vzal, tak mu zazní z úst jeho tvorstva neskonalá chvála. Tá chvála nebude vynucená. Tá chvála bude samozřejmá. Protože tehdy pochopíme mnohé věci
46:52a vyznáme k boží slávě, co vyznáme, co myslíte. Pán Bůh nám to už zjevil. Například z Jevení Janovo 7.9. Potom jsem uviděl ahle veliký zástup, který nikdo nebohl spočítat ze všech národů, kmenů a jazyků. A z každého lidu, jak stojí před trůnem a před beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou a volají velikým hlasem.
47:26Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu a beránkovi. A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyřech živých bytostech a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy. Amen. Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen.
47:56Další místo. Zjevení Janovo 15.3. A zpívali píseň Božího otroka Mojžíša a píseň Beránkomu. Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, pane Bože všemohoucí. Spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, krály národu. Kdo by se tě nebál, pane, a neoslavoval tvé jméno, neboť ty jediný jsi svatý.
48:29Všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly na jevo. A víte, co je nad to vše ještě podivuhodnější? Že z čest a slávu budou zdávat Pánu Bohu i všichni ti, kteří byli spravedlivě Pánem Bohem odsouzeni. Neboť je psáno Římanům 14.11. Jako, že jsem živ pravý hospodin, skloní se přede mnou každé koleno
49:03a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh. A nejen to. Ke slávě Boha Otce všichni vyznají, že Pán Ježíš Kristus je Pán. A to i ti, kteří ho odmítli. Jak je psáno v Filipenským 2.9, proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,
49:35aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno, ti, kdo jsou na nebi, i na zemi, i pod zemí, a k slávě Boha Otce, aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. Z těchto textů a z mnoha jiných je naprosto jasné, že hospodin je alfou i omegou všeho, tím prvním i posledním. On je jediný bůh všemohoucí, řecky Pantokrator, anebo hebrejsky známe jméno El Shaddai.
50:14On je stvořitel, vládce i udržovatel všeho, bez něho není nic. On je jediným, kdo působí spásu, on je ale i jediným svatým spravedlivým soudcem, který má právo na věky odsoudit a zatratit. Na třeba, sestry, když přemýšlíme nad podivuhodným dílem spásy, musíme si uvědomit, že na tomto podivuhodném díle spásy od počátku
50:43a ještě před počátkem participovala, participuje, víte, co to slovo znamená, spoluúčastníce je spolusoučinná celá boží trojice. A pokud bych to mohl jednoduchše teologicky vyjádřit, znělo by to takto. Bůh Otec ustanovuje, Bůh Syn koná a Duch Svatý naplňuje.
51:15A to vše v naprosté jednotě a dokonalé součinnosti. Pán Bůh je ve všech svých dokonalých atributech svého božství vyjádřením absolutní míry, pravdy, dobra, spravedlnosti, svatosti a čistoty.
51:46On je nejen tou mírou, ale on je také zákonodárcem. On sám na počátku oddělil světlo od tmy. A toto se jednoznačně odráží v jeho postoji k říchu. Když chceme přemýšlet nad nutností velkopáteční oběti,
52:19musíme vycházet z toho, jaký Bůh je. A zase byli bychom tu týdny. Protože písmo nám zjevuje boží vlastnosti, jeho charakter, jeho postoje. Ale pojďme si připomenout klíčové věci, které odrážejí boží charakter a které vyjadřují, že to muselo být právě tak.
52:50Víte, lidé jsou ve své spupnosti tak opovážliví a píše, že jsou schopni se ptát, proč prolitá krev, proč taková krutost, proč zabíjení zvířat, co to je za Boha. Ale člověče, člověče, co vůbec jsi? Boží slovo nám zjevuje Boží charakter.
53:23a pán Bůh nikdy nemůže učinit nic, co by bylo v rozporu s jeho vlastnostmi, jeho charakterem. Tak nás pán Bůh od počátku, a my se k tomu dostaneme ve zkratce, vychovává už od stvoření světa. Jak je to s říchem a jak je to s božím postojem. Římanum 6.23, ale pochopte, to řeknete, senor Římanum, to je počátek světa?
53:55No není. Ale přemýšlejte. Což pak Adam s Evou hned od počátku nevěděli, že hřích sebou přinese smrt? Mzdou hříchu je smrt. To věděl už Adam. Ale darem boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem pánu. Židům 9.22b bez vylití krve není odpuštění.
54:28Zase to víme až od nového zákona. No jistě, že ne. To věděli už první lidé. Žálm 147.11 Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo očekávají na jeho milosedenství. Žálm 119.137 Ty jsi, hospodine, spravedlivý, přijmí ve všech svých soudech.
55:00Žálom 45.8. Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Prorok Náchum, když zjevuje hospodina, mluví o něm takto. Náchum 1.2. Hospodin je Bůh žádlivý a mstící se. Hospodin se mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům, drží hněv proti svým nepřátelům. Hospodin je pomalý k hněvu, avšak veliký v moci.
55:33Hospodin jistě nenechá vyníka bez trestu. Jeho cesta je ve vychřici a bouři. Oblaka jsou prachem jeho nohou. Pokud rozjímáte nad božím plánem spásy, musíte vnímat, že se v něm odráždějí všechny boží atributy. Od toho, že Bůh je láska, že pán Bůh je milostivý, milosrdný,
56:03až po to, že Bůh je strašlivý ve svém hněvu. Víte, žijeme v době, kdy z kazatelen nezní vůbec zvěst o tom, že pán Bůh na Velký pátek potrestal svého syna a že na něho vylil svůj hněv. Velikonoční oběť se obchází humanistickými žvásty. Je to tragické. Vypraznuje se evangelium.
56:34Vůbrce nedbá na to, aby lidé si uvědomili, co se odehrálo tehdy na Golgatském kříži. Dokonce už pomyšlení o tom, že pán Bůh zžádal krev svého syna, je v dnešní době některým přímo ohavná. Tak daleko jsme pokročili ve vnímání Boha. Ačkoliv pán Bůh od počátku člověka vychovával,
57:07aby mu poukázal na to, jak drahé bude spasení člověka, Aby byla naplněna veškerá spravedlnost. Pán Bůh nikomu z vás, jak jsme tady, ani nikomu na celém světě nemůže odpustit hříchy, že by řekl, že to je v pořádku. Tím by popřel sám sebe.
57:42Co je tedy nutné si uvědomit? Na co je nutné pamatovat? Pán Bůh se ve své trojedinosti rozhodl stvořit člověka a podstoupit toto všecko, ačkoliv dopředu všecko věděl a řídit bude tak, aby se naplnilo. A my víme z písma, to si pamatujte, že vše, co bylo stvořeno Bohem Otcem, bylo stvořeno pro Pána Ježíše Krista a skrze něho,
58:15za součinnosti ducha božího, a to nejenom anděle, ale samozřejmě i člověk. A pán Ježíš, druhá osoba věčné boží trojice, byl samotným božím úradkem, vybrán ještě před stvořením světa, jako jediná možná dostačující smírčí oběť. Kdy byl pán Ježíš vybrán? Gecemane?
58:47Písmo nás jasně učí, že ještě před stvořením světa. A my víme z písma, že až Pán Bůh dokoná celé své dílo, tak položí nepřátelé ke Kristovým nohám. A až toto Bůh Otec učiní, a teď už uzavíráme celý ten podivuhodný plán, tak čteme Korinským 15, 28, až mu podřídí všechno.
59:17Pak i sám syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem. Sofoniáš 1.7. Zmlkni před panovníkem hospodinem, protože hospodinův den je blízko, protože hospodin připravil obětní hot a způsobil posvěcení těch svých, kteří jim byli povoláni. Víte, že tento verš jsme probírali v Sofoniášovi a že se k němu vracíme stále.
59:53Byl to Pán Bůh, který na věčnosti připravil obětní hod. A je to Pán Bůh, který posvěcuje ty své, které povolává. A to, že Pán Ježíš byl tou obětí, kterou připravil Pán Bůh ještě před stvořením světa, To nám dosvědčuje jednoznačně například první list Petrův 1.20. On, kdo totiž pán Ježíš byl předen poznán před založením světa
1:00:29a byl na konci času zjeven pro vás, kteří skrze něho věříte v Boha, jenž ho probudil z mrtvých a dal mu slávu. Takže vaše víra i naděje se upírá k Bohu. Dvatři a sestry, přemýšlíte takto nad velikonočními událostmi? Pokud ne, jste mělci. Neznáte písma. A neznáte ani Boha.
1:01:04Nemůžeme pochopit, co se odehrávalo v božím srdci. V srdci otce, ducha i syna. Když od počátku věděl, co ho to bude stát. A to, že to pán Ježíš věděl od počátku, to je bez debat. Protože my víme, že když Pán Ježíš přichází na tento svět, a vy si možná řeknete, no to miminko, že by něco vědělo. Písmo nám to říká.
1:01:33Co říká Pán Ježíš, když přichází na tento svět? A uvědomte si, že tento den, probíráme to, když si připomínáme narození Pána Ježíše, je úchvatný, protože v tomto dni, v tomto okamžiku, podle proroctví a předsevzetí Boha, se druhá věčně existující osoba Boží Trojice stala plně člověkem. Bůh syn sestoupil do bídy tohoto světa, byl počat v lůně Marie Pany
1:02:02a přijal plné lidství. Ale nikdy bratři a sestry nestratil nic ze svého plného božství. A tento boží syn, který přichází na svět, studujte desátou kapitolu židům. Říká toto. A to prorocky zaznamenal žalmista. Tisíc let předtím, než se to stalo. Co říká boží syn, když přichází na tento svět?
1:02:35Žalm 40, budučí z od pátého verše. Blahoslavený je ten muž, který vkládá svou naději v hospodina a neobrací se k nestvůrám. To slovo nestvůr ve studijním překladu vyjadřuje slovo rehavim od slovo rahav, což znamená opovážlivý, pišný a vztahuje se také ke čtení slova hevel, to znamená nicotnost. Jinými slovy, jak rozumíte tomu verši?
1:03:04Obracet se k nestvůrám, k nicotnostem. To znamená obracet se k modlám, k něčemu jinému, co není Bůh sám, hospodin. Tak tedy boží syn, když přichází na tento svět, praví. Blahoslavený je ten muž, který vkládá svou naděj v hospodina a neobrací se k nestvůrám a těm, kdo se uchylují ke lži. Hospodine můj Bože, ty jsi nám učinil s námi mnohé své divy
1:03:38a mnoho svých úmyslů. Nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznámovat a ohořit o nich. Je jich více, než se dá vypovědět. Obětní hot ani přídavnou oběť si nechtěl, ale prořezal si mi uši. Zápal ani oběť za hřích si nežádal, tu jsem řekl.
1:04:08Hle, přicházím, jak je ve svitku knihy o mně psáno. Oblíbil jsem si dělat tvojí vůli, můj bože. Tvůj zákon je v mém nitru. Zvěstoval jsem svou spravodnost ve velkém schromáždění. Hle, neomazoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš. Trou spravodnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse. Nezatajil jsem tvé milosedenství a tvou pravdu ve velkém schromáždění.
1:04:44Autor, pysatel listu židům v desáté kapitole říká, že toto praví pán Ježíš, když přichází na tento svět a cituje tento žal. Ale proč? Proč musel být Boží obětí právě jen sám Boží syn? Víte, a tady jsme zase u toho zázraku inkarnace, toho vtělení.
1:05:20Boží syn se musel stát člověkem, aby mohl být tou obětí, která je Bohu dostačující. A zase o tom praví list židům. Poslouchejme pozorně, je to citace, to začíná, kdo si někde slavnostně dosvědčil. Tak, kontrolní otázka, kdo a kde? Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ?
1:05:53Nakrátkoj si ho postavil, níže než anděli, slávou a ctí si ho ověnčil a ustanovil si ho nad dílem svých rukou. A kde? Amen, žálm 8.
1:06:33A teď přichází odpověď. Proč to tak muselo být? Proč? A to je uchvatné, já nevím, jestli nad tímto textem vůbec domýšlíme všecky jeho důsledky. Slušel se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.
1:07:08Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, když říká, budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed schromáždění tě budu opěvovat. A opět, já mu budu důvěřovat. A opět, hele, já a děti, které mi dal Bůh.
1:07:38Poslouchejme pozorně. Protože děti mají účest na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným. Rozumíte tomu? Pán Bůh se ve svém synu, druhá osoba Boží trojice, stal naším pokrevním? No vyslovme to slovo. Bratrem. Rozumíme vůbec tomu?
1:08:20Aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž ďábla. a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. Je přece jasné, že se neujímá andělů. Bratři a sestry neexistuje spása pro anděly. Anděle, kteří se vzepřeli pánu bohu, jsou zatraceni. A není pro ně spásej. Ale koho se tedy ujímá?
1:08:52Koho se ujímá? Ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem účiněn podoben bratřím, aby se stal milosedným a věrným veleknězem v božích věcech k usmíření hříchu lidu, protože sám vytrpěl pokušení může pomoci těm, kdo jsou pokoušení. A bratři a sestry, teď se dostáváme k tomu krátkému,
1:09:25ale přesto hlubokému přehledu toho podivuhodného božího plánu spásy. Pán Bůh svůj plán spásy totiž zjevoval člověku postupně od stvoření světa a ve svůj ustanovený čas je naplňoval a ještě naplní. Uvědomujeme si to, že zjevení boží spásy a tohoto plánu bylo postupné od stvoření světa.
1:09:57A že se také postupně naplňovalo, ale že také ještě není dokonáno. Řeknete, když pán Ježíš řekl, dokonáno jest. Ano, byla přinašena oběť. Ale spasení je více, než přinést oběť. My totiž čteme v Římanům 8.29, neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byly před obrazem, nebo připodobnění obrazu jeho syna.
1:10:27Tak, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími, které předem určil, ty také povolal a které povolal, ty také ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také oslavil. Zatře a sestry čeká nás ještě oslavením. Někdo tady možná ještě ani nereagoval na své povolání. Víte, to, co je ale nutné si pamatovat, když budu dávat ten krátký přehled a možná proprve komplexnější dění spásy, je to, že všichni lidé, jejich šména jsou zapsána před stvořením světa v knize Zabitého Beránka, jsou spasení jediné a pouze skrze oběť Pána Ježíše.
1:11:19A to, ať to byly lidé předpotopní nebo popotopní. Mimo Ježíše Krista a jeho oběť není spásy. Je ve zjevení jasně napsáno, že kdo nebyl nalezen v knize Zabitého beránka, byl ubržen do ohnivého jezera. A samozřejmě my musíme chápat, že to zjevení spásy v Pánu Ježíši Kristu bylo postupné. A tak tedy pomůzka, pamatujte na to, že lidé před potopou vyhlíželi ty události,
1:11:54to zaslíbení dopředu a my dnes se k ním vracíme. Ale pořád je to totež. Je to pán Bůh, který zaslíbil. A je to víra, kterou toto spasení získáváme. Nikdy nikdo nemůže být spasen jinak. než z víry. A tá víra má svůj obsah.
1:12:26A jak to tedy bylo, když před čtyřmi tisíci lety stvořil Pán Bůh tento svět, tak již v Getsemane, po vyhnání, teda v Getsemane, omlouvám se, v zahradě Eden, když vyhání člověka z ráje, zaznívá proto evangelium. Pán Bůh říká Hadovi, Genesis 3.14, a hospodin Bůh řekl, Hadovi, protože jsi to učinil, buduť proklet a vyvržen od všech zvířat
1:12:57a od veškeré polní zvěře, budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její. Ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtí špatu. Navíc ještě pán Bůh v této době přináší první krvavou oběť. Nebo čteme, a hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oděl je.
1:13:32My nevíme všetky předpotopní události. Jsou schrnuty v šesti kapitolách Bible. Ale to, co víme, že i předpotopní lidé mohli být spaseni pouze skrze víru a oběť, která měla být v tom den, jde přinešena Pánem Ježíšem. Další obrovský obraz, a já neřeknu všecky, je potopa. A záchrana osmi lidí v Noémovi Arše.
1:14:05Jednoznačně tato událost poukazovala a poukazuje na boží záchranu v Pánu Ježíši Kristu. 1. Petru v 3.18. Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v duchu oživen. V něm také přišel a vyhlásil z věc duchům ve vězení, kteří kdysi neposlouchali, když boží trpělivost ve dnech Noémových
1:14:37vyčkávala za tím, co byl stavěn koráb. V němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu. A naplněním tohoto předobrazu je křest. Vnímáte Archů Noémovu jako obraz spásy v pánu Ježíši? No pak je abrahámovská smlouva 2080 př. Kr. kde je naprosto jednoznačně jasné, že to je smlouva, na které stojí naše spaseň.
1:15:10Vždyť je přeci psáno, že písmo předvídalo, že Bůh o spravedlní pohany na základě víry dopředu oznámilo Abrahamovi v té době a v tobě budou požehnány všechny národy. 2055 př. Kr. a to je asi nejsilnější věc, u které se malinko zdržím, a to je oběť Izáka na hoře Moria.
1:15:42Je snad silnější příklad v písmu, když pominu velikonoční oběť Paschy? Víte, víme z Genesis 22, že pán Bůh po těch událostech přikázal, aby Abraham zzal svého milovaného syna, syna zaslíbení Izáka, a šel a objahoval ho na místě, které mu určí. A toho místo bylo Moria. Bratři a sestry, přemýšleli jste někdy nad tímto místem?
1:16:14Co to je za místo? Tajemné. Víte, a tady biblisté musí plesat. 2055 př. Kr. pán Bůh pošle Abrahama nahoru Mori. Co znamená slovo Moria? Víte, přečtěte si doma celé té události, ale já vám přečtu jenom toto. Genesis 22, 13. Abraham pozvedl oči a uviděl, že jeden berant se zachytil za rohy v hustině.
1:16:47Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval to místo, nahoře hospodinově se opatří. Jak se to řekne hebrejsky? Iámer, hajom, behar, adonaj, jeráje.
1:17:19Moria je od slova rá a znamená hospodin uvidí. Hospodin zaopatří. Víte, že Abraham nedokončil oběť svého syna, ale celé tyto události určitě ukazují na to, co pán Bůh chtěl sdílet, že on jednoho dne na tom samém místě
1:17:50svojí vlastní rukou, svého vlastního milovaného syna, smrti neušetří. Biblie je jenom dvakrát slovo Moria. Dostaneme se zakrátko k tomu, co to je za místo. 140, 1446 a 1450 př. Kr. je zjevení hospodina Mojžišovi a vyvedení z Egipta.
1:18:24Určitě ustanovení paschy je další jeden z obrovských předobrazů, který měl vyučovat lid k pochopení, proč Velký pátek. Exodus například 12. kapitola. No a rok 1450 př. Kr. vydání zákona, no o čem byl celý zákon? Celý zákon měl boží lid vyučovat, čemu? K Kristu.
1:18:58Všemi těmi svými ustanoveními, obětmi a řády měl vyučovat člověka, boží národ Izrael, že musí být přinešena oběť krvavá za hřích. Možná nám trošku uniká 1407 př. Kr. num. 21. Vyvýšení hada na poušti Mojžíšem. To je jeden z obrovských předobrazů, který přímo poukazuje
1:19:30na ukřižování pána Ježíše Krista, který zmiňuje sám pán Ježíš, když mluví s Nikodémem. Jan 13, 17. A jako Mojžíš vyvýšel hada v pustině, tak musí být vyvýšen syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věční. Rok tisíc smlouva s Davidem. Ale víte, co je úžasné? Že se odehrály události, které si možná nedáte hned do souvislosti.
1:20:02Ale v této době vzplanul také boží hněv vůči Izraely. A pán Bůh podnitil Davida proti Izraely a učinil tak skrze satana, který vstoupil do srdce Davida a vedl ho k tomu, aby učinil soupis veškerého lidu. Za tuto věc přišel prorok Gad a říká, bude tě hospodin trestat, vyber si. Hlad, meč tvých nepřátel nebo já.
1:20:35A král David řekl, ať ho trestá hospodinu. A při této ráně zahynulo v Izraeli 70 tisíc mužů. A když anděl hospodinův pobíjel Izraelce a přišel na Jeruzalém, tak se zastavil u Humna Ornána Jebusejského. Gát tam Davida poslal a tam David obětoval hospodinu.
1:21:09A toto humno koupil král David od Ornána Jebusejského. A víte, co to je za místo? Je to Moria. My pak čteme, že právě na tomto místě král Šelomoun položil základy Jeruzalemského chrámu. Víte, to není absolutně náhoda. Vidíte v tom vůbec všechny ty záměry.
1:21:42A my bychom tu nebyli hodiny, možnost to je všechny vidět, jak pán Bůh všechno podivuhodně naplňoval. Je to úchvatné. Prostě hora na východním okraji Jeruzaléma patřila původně Ornánu Jebusejskému, ale to byla hora Moria. My to jasně explicitně čteme v druhá paralipo jmenu 3.1. Šalamón začal stavět hospodinu v dům v Jeruzalémě na hoře Moria,
1:22:11kde se hospodin ukázal jeho otci Davidovi na místě, které David připravil na humně Ornána Jebusejského. V roce 967 let, čili až do roku 959, stavěl Šalamón svůj chrán. Máme potom rozpad království 931 za Rachabáma, 720 odvedení Izraelců do zajetí
1:22:43a rok 586 zboření chrámu a babylonské zajetí Judy. A tady se zastavím nad podivuhodným viděním odpovědí, které dostal od anděla Daniel v roce 539 př. Kr. Je to devátá kapitola Daniele, která nám dává pochopit všechnu tu chronologii dějin z pásy. Od tohoto okamžiku je jasné, kdy dojde k oběti.
1:23:16Když se Daniel model k hospodinu a pochopil, že se naplnilo 70 let z Jeremiášova proroctví, přišel anděl Gabriel, aby mu vyložil všechny věci. A jenom tomu říká toto. Daniel 9, 24. Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno 77 letí. K zadržení té věrolomnosti a k zapečetění hříchu, k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné spravedlnosti a k zapečetění vidění a k proroka
1:23:48i ku pomázání nejsvětějšího místa. Je tady jasný odkaz na to, a kdyby jsme to studovali a budeme se k tomu vracet v proroctví, že přesně od tohoto okamžiku je zjevěno člověku, kdy dojde k tomu, kdy bude Mesiáš obětován. A kdy dojde k té oběti, na kterou čekali lidé už od stvoření světa. My dnes se k tomu ovracíme zpět a je to už téměř víc než 2000 let.
1:24:26Více a v roce 519 př. Kr. Zachariáš, a my to budeme probírat, Zachariáš, dejte pozor, no kdo jiný, 3.8. Slyš, veleknězi Jošu, ty i tvoji druzy, kteří sedí před tebou, neboť tyto muži jsou znamením, že přivedu svého otroka, výhonek. Neboť pohleď. Pohleďte na kámen, který jsem dal před vás, před Jošu. Na jednom kameni sedm očí.
1:24:57Hle, virjí na něm nápis, je výrok hospodina zástupů a vzdálím věnuté to země v jediném dni. V onen den je výrok hospodina zástupů, budete zvát jeden druhého potrévu a tpovd fíkovník. V jediném dni se tak stane a jedinou obětí. Víte, bratře a sestry, nelze chápat dějny spásy odděleně od Izraele.
1:25:27A stejně tak, jako pán Bůh věděl dopředu ve svém prozřetelném plánu, že člověk pojí ze stromu poznání a dobrého, zlého, tak hospodin moc dobře věděl a řídil to, jak se jeho lid Izrael postaví k Mesiáši. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastního nepřijali. Zavržení Mesiáše, jeho lidem, je nedělnou součástí dějin z Pásy.
1:26:06A my je nikdy nemůžeme pochopit plně, pokud nad tím nebudeme přemýšlet. Ale co? Bylo to pro Pána Boha překvapením? Ne, když Pán Ježíš přijíždí v květnou neději na oslátku k Jeruzalému a pláče, narním, tak říká Lukáš 19,41. A když se pán Ježíš přiblížil a uviděl město Jeruzalém, dal se nad ním do pláče a řekl,
1:26:37kdybys aspoň v tento svůj den poznalo ty, co je k tvému pokoji a pokračuje. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto. O všech těchto událostech dopředu prorokovali proroci. Izaiáš a mnozí další. Co tedy, oči Izrael usiluje, toho nedosáhlo, ale dosáhli toho vyvolení.
1:27:08Ostatní byli zatvrzeni, jak je napsáno, Bůh jim dal ducha o tupělosti a oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne. Tam se tedy což klopítli, aby padli? Naprosto ne. Ale jejich proviněním se dostala záchrana k pohanu. Aby to vzbudilo jejich žádlivost, jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět
1:27:39a jejich porážka bohatství pro pohany, oč víc, bude znamenat jejich plnost. A taky v nynějším čase tu zůstává ostatek lidu podle vyvolení z milosti. Boží plán s Izraelem zahrnoval to, že pán Bůh opustí svůj lejt, ale vznikne církev. Novozákonní církev z Pohanu i ze Židu.
1:28:14A tou jsme s boží milosti dnes součástí i my. Ale boží plán spásy není u konce. Boží plán spásy není u konce, protože pán Bůh neřekl ještě své poslední slovo k Izraeli. A také se ještě nenaplnil plný počet pohanů. Bratři, sestry, co k tomu dodat? Rozímejme nad tím.
1:28:45A já poprosím, aby Petr připravil efeským 1.3 a dál až 14. co v těchto textech vůbec Apoštol Pavel odkrývá za hloubky. Přemýšlejme dnes nad obětí Pána Ježíše Krista. Byla to náhoda? Schoda špatných okolností? Lidská zlovule?
1:29:16A nebo projev dokonalé boží moudrosti, lásky? A plánu, nad kterým budeme žasnout na věky? Efeským 1.3. požehnaný Bůh a Otec, našeho pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech, v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa,
1:29:47abychom byli svatí bezposkvrny před jeho tváří v lásce. Když nás podle zalíbení své svaté vůle předučil k sobě k synoství skrze Ježíše Krista, ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev. Odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti.
1:30:22Když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, aby pro správu období, v níž bude naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci, ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, kdy jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno
1:30:53podle rady své vůle, abychom tu byli k chvále jeho slávy. My, kteří jsme již předtím doufali v Krista, v něm i vy, když jste uslyšelo slovo pravdy Evangelium, své záchrany, a když jste uvěřili v něm, jste byli zapečetěni zaslíbeným duchem svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví
1:31:22k chvále jeho slávy. Tohle učinil Bůh a toto naplánoval v čase, kdy ještě nebyl čas. Oběť Pána Ježíše Krista je toho nevyhnutelnou součástí. Pán Ježíš musel zemřít na kříži, aby získal pro svého otce jeho lid.
1:31:59Pán Ježíš neumíral na kříži za anonimní osoby. Pán Ježíš umíral vědomně za tebe a za mě. Pán Ježíš na kříži vědomně umíral za každý tvůj řích. A věděl o něm ještě před stvořením světa. Dokážete to vůbec pochopit? Prosím vás, ale když řešíte, přemýšlejte nad tím.
1:32:32Pán Ježíš to prožil. To není suchá teologie. My jsme dneska v Markovi četli, že ve svém lidství, když klečel v Getsemane, tak volal k otci, je-li to možné, ať je ten kalich od něho vzdálen. Ale věděl, že to možné není. Protože kdyby otec ten kalich vzdálil, tak by nebyl zachráněn vůbec nikdo.
1:33:09Zatře a sestry přemýšlejme. Budeme slabit večeři, památku večeře páně. Já jsem poprosil, aby přitom byl přečten text z velekněžské modlitby. Já jsem mluvil a ta modlitba by měla zaznít minimálně jednou do roka. Že na počátku pán Bůh žil v nekonečné harmonii ve své trojedinosti. Ale víte, co vyjadřuje velekněžská modlitba?
1:33:38Že my jednou budeme v plnosti do této plné harmonie zavzati. Neboť o co se tam Pán Ježíš modlí. Otče, dej, aby byli jedno, jako já jsem jedno s tebou. Poslouchejme tyto slova. Přemýšlejme nad obětí Pána Ježíše Krista. Dnes je pátek, nebudu mluvit o skříšení.
1:34:09To je radostná zvěst. Nesemluvil slova, které možná, jak by řekl Apoštol Jan, jsou sladká na slyšení, ale když si uvědomíme plný jejich dosah, jak říkal anděl Janovi, snišě a v puseti budou sladká jako mét, ale pak se stoupí do tvých útrop a zhořknou. Ožistova nejsou vždycky lehká.
1:34:39Nespokojme se zlacinou milosti. Přemýšlejme nad naším Bohem v komplexnosti a velikosti tak, jak nám zjevil. A přemýšlejme nad tím, proč Velký pátek. Amen.