Prorok Zachariáš #32
Výraz anděl je v přepisu na 16 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Deuteronomium 132. Samuelova 24Žalm 103Zacharjáš 3Lukáš 22Jan 8Jan 12Jan 19Římanům 8Efezským 2Efezským 62. Tesalonickým 2Židům 101. Petrův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 1:43 Zacharjáš 3,1
- 12:59 Římanům 8,28
- 19:36 2. Tesalonickým 2,11
- 22:08 Jan 19,11
- 23:41 Jan 8,44
- 25:44 Efezským 2,1
- 27:54 Efezským 6,12
- 36:59 Deuteronomium 13,2
- 44:26 Žalm 103,13
- 46:47 Židům 10,26
- 52:45 2. Samuelova 24,1
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Dnešní den. Nás tedy vítám u Šáštajm, Šlošim, čili třicáté druhé hodiny u proroka Zechariáše. Už je to třicátá druhá hodina nad tímto prorokem a my jsme tedy pro zopakování minule pokročili v tom výkladu toho čtvrtého nočního vidění, které se tedy stalo v rámci těch osmi podivuhodných vidění,
0:38které prorok dostal toho 24. dne 11. měsíce, čili měsíce Ševatu v tom hebrejském kalendáři. Na nás kalendář by to byl teda ten rok 519 př. Kr. 15. únor. A my jsme tedy začali rozebírat hned tu první část, ten první verš a zdržujeme se u něho také, protože jsme si představili jednotlivé osoby.
1:08Museli jsme se dopodrobna zabývat osobou samotného velekněze Jehošuji, kterého prorok Zechariáš z působení hospodinova mohl vidět v tomto vidění. Ale my se zabýváme od té minulé hodiny také tou velice důležitou, i když ne příliš veselou postavou, která je v Biblii jednoznačně nám představená a to je ten, který stál po pravici velekněze Jehošuji v tomto nočním vidění.
1:43Takže já připomenu ze Zachariáše 3.1. Takže potom mi ukázal, jak jsem říkal, je tam hyfil, takže správně potom hospodin způsobil, že viděl Zechariáš, koho? Viděl et Jehošua a Kohen Hagadol, čili velekněze Jošu,
2:16jak stál před andělem hospodinovým. My jsme si definovali, že tedy ten anděl hospodinův je v tomto případě jednoznačně i z těch konotací ostatních písma ta preinkarnace samotného Krista. Je to anděl hospodinův, který je v písmu zjevením v těch starozákonních dobách ještě pána Ježíše Krista předtím, než přijal tělo a stal se člověkem.
2:47A začali jsme mluvit tedy veha Satan, Omed, Aljemino, Lesiteno. Čili po pravici velekměze Jehošuji stál Satan, aby ho obžaloval. Já jsem se rozhodl, že určitě tomu budu věnovat čas, protože Satan je velice významná teologická tématika a my musíme se touto osobou zabývat jak ve vztahu v tomto konkrétním proroctví
3:19k božímu lidu a proč tam stojí, proč, jak je možné, že má přístup před samotného hospodina. A my jsme tedy minule trošku poodkryli vlastně Satanův původ, kde se tu vzdal. Řekli jsme si, že tedy je tou stvořenou andělskou bytostí, která spadá do toho renku andělských bytostí cherubů, že byl stvořen současně s tím nebeským zástupem,
3:48čili v té době, kdy hospodin stvořil nebesa a dechem svých úst vytvořil celý nebeský zástup. Poukázali jsme si na to, že byl stvořen tedy primárně jako cherub, že jeho původní jméno a role, jak byl stvořen, tak byl keruf mimšach hasochech, jsme si řekli, že je to teda zastírající cherub ochránce, který byl stvořen pánem bohem jako bezúhonný svatý anděl,
4:18ale byl to ten anděl, který se dopustil prvního hříchu v tvorstvu, který svedl té spouře na svoji stranu jednu třetinu nebeského zástupu A jak jsme si řekli, že takovéto prvního demonstrování jeho činnosti samozřejmě vidíme už v Edenu, kde byl také jako cherub umístěn a kde vstoupil a skrze prostřednictvím toho hada provedl ten svot Evy
4:51a následně tedy zapříčinil pád celého lidstva do hříchu. a my jsme si tedy potom i také ukázali na základě těch proroctví, které se vztahují k této osobě, i na to, jakým způsobem pán Bůh tyto věci nám potom zjevil skrze proroka Izajáše a proroka Ezechiele v takových podrobnějších konotacích. A také jsme došspěli k tomu, že jsem vám chtěl vysvětlit,
5:24co to tedy znamená, že je to hasatan, to je z toho hebrejského slovesa satan, což znamená, pamatujeme, stavět se na odpor. Takže stavět se na odpor, je to odpůrce, z toho přeneseně samozřejmě žalobce, někdo, kdo stojí na odpor, kdo se staví na odpor. A my jsme si tedy ukázali, že aby jsme pochopili tuto osobu, tuto andělskou bytost,
6:02tak ji musíme studovat biblicky, protože v současné době, jak jsem upozornil, je rozšířeno spoustu nezdravých nauk mezi křesťany o této bytosti. Ať už z jednoho spektra křesťanského je tato bytost přeceňována, jí až věnováne nezdraví, zájem a pozornost, tak se můžeme dostat až k druhému konci spektra, kde je dokonce až eliminován ve smyslu toho, že se s ním nepočítá,
6:32nebo dokonce, že jsou i takzvaní křesťané, kteří nevěří vůbec v jeho existenci. Takže ne. Já jsem vám na základě gramatiky a samozřejmě dalších textů ukázal, že je to velice aktivní živá bytost, která spadá do druhé nejvyšší kategorie andělských bytostí hned po serafech, jsou cherubové z toho všeobecného přijetí a tomu také,
6:56tak věřím té andělské hierarchie hned tou druhou skupinou. Dejme pozor, minulé jsem trošku popletl, když jsme mluvili, tak jsme si říkali, serafové mají tři páry křídel, čili šest, cherubové mají dva páry, ne čtyři jsem řekl omělem, a to znamená čtyři křídla. a cherubové jsou vždycky popisovány předložkou, že jsou kde?
7:22Pod. Vždycky jsou pod božím trůnem, anebo hospodin usedá na cheruba. Takže cherub je vždycky pod trůnem, vidíme to i u těch textů, kdekoliv je použita hebrejská předložka, tak je vždycky pod. A víme, že když se zjevila boží sláva u průplavu Kevar proroku Ezechielovi, tak viděl tu boží slávu a tam byly ty cherubové, měly ty kola
7:47a nad jejich hlavami bylo něco jako klemba a na té klembě byl trůn a na té trůnu seděl někdo jako syn člověka. Takže hospodinová sláva seděla nad cheruby. Když to když jsou nám popisováni serafové, například v Izaiáši anebo mnozí je stotočňují s těmi čtyřmi bytostmi, čemu se kloním i já z knihy z Jevení, když je vidět boží trůn přímo,
8:14tak cherubové jsou vždycky popisováni, že jsou nad trůnem božím zastírají ho slávu. Takže i v tomhle těch malých detailech je potřeba vidět poselství, takže určitě to není nejmocnější bytost v tomto vesmíru stvořená, proto nemáme jediný důkaz, ale je velice mocná. Ale jak říkám, je to stvořená bytost. A aby jsme pochopili, co znamená, jaké má vlastně povahové rysy
8:43a proč tu je a co činí, tak jsme si ukazovali i na těch konotacích vlastně z těch biblických textů, kterých ale, jak jsem říkal, není mnoho, kde by se ve starém zákoně mluvilo přímo explicitně. To znamená, že by se tam přímo jmenovalo, že je satan a něco činí. tak když bychom prošli celý starý zákon, tak těch textů opravdu,
9:08když si vezmeme rozsah starého zákona nebo nového, je mnohonásobně méně. Ale přesto jsou tam. Ale co to znamená, když tam jsou? Že jestli chceme vykládat Zachariáša, chceme se bavit o tom, kdo stál po pravici jeho šuj a nebudeme vrát v potaz tyto texty, nemůžeme a nemáme možnost se dostat k biblickému závěru, jak toto proroctví uchopit.
9:31A navíc teda samozřejmě jsou tam potom texty implicitní, to znamená, že Satan v některých textech není přímo jmenován, ale my na základě kontextu písma víme, že to neznamená, že nepůsobil. Ale že můžeme už ho tam předpokládat. Ale o to více si musíme cenit textů, které o něm mluví zcela přímo. A my jsme minule tedy šli do toho jednoho z nejvíc asi explicitních textů,
10:03který následuje hned odstvoření světa, protože nemluví se pak už o Satanu. A to byl teda text z knihy Joba. A tam jsem vám chtěl demonstrovat, co to znamená, když Satan vystupuje jako ten odpůrce. Jak se choval před hospodinem, když žaloval na Joba a vedl při s hospodinem. Takže myslím si, že to velmi jasně vystihuje, co to znamená.
10:28sloveso Satan a chovat se jako Satan. Ale jak jsem říkal, Satan není nějaká síla nebo neosobní věc. Je to ha Satan. Je to určitý člen. Stejně jako, jak jsem říkal, v modlitbě odčenáš se nemodlíbe, aby nás hospodin zbavil od zlého, to tam není. Je tam zbav nás od toho zlého. A když je tam určitý člen, tak to má svá pravidla.
11:02Když se někde použije určitý člen, tak se jednoznačně tím specifikuje, jak v řečtině, tak v hebrejštině, že se mluví o jednoho konkrétního. A to je Hoponeros a Satan. Je to ten padlý anděl, syn Jitřenky, nebo z Bulgátych, Cetely, rozšířeno asi nejvíc, Lucifer. Takže já jsem chtěl, abyste domácí úkol trošku nahlédli do Izajáše
11:32a chtěl jsem, abyste se dostali k textu Davidova sčítání lidů, které také jsou jedny z těch mála textů, kde je Satan explicitně vylíčen při své činnosti ve staré smlouvě. A já vám chci ukázat, že musíme vnímat, jak nám písmo tuto bytost popisuje, jak se chová, protože pro mnohí křesťany může být dneska šokující,
11:59že Satan není s bydlemi v pekle, u ohně, ale že je před oblíčem samotného nejsvětějšího Boha, že tam má svoji úlohu, kterou plní zcela círomitě, že dnem i nocí donáší. A nejenom to, to by bylo málo. a chtěl jsem, aby jsme potom pochopili, proč tedy vlastně stál popravit si toho jeho švy.
12:30Ale to všecko musíme stále vnímat v tom celém biblickém rámci. To znamená, že Satan ani žádná jiná bytost, a to věřím, že stačil ten Job, nebo ne, nemůže učinit více čím méně, než Pán Bůh dle svého nekonečně moudrého rozhodnutí dovolí ve své deklarativní vůli. A to je velice důležité a to si musíme neustále opakovat.
12:59Vždy platí zásadní doktrina písma, totiž, že hospodin tímto vším naplňuje svoji svrchovanou vůli, jež vždy v konečném důsledku vede k jeho vlastnímu oslavení a také, a to je velmi důležité si připomenout, dobru jeho vyvolených. Jak je psáno Římanum 8.28.
13:29Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému. Totiž těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byly připodobněni obrazu jeho syna, tak, aby byl on prvorozený mezi mnoha bratřími, které předem určil, ty také povolal a které povolal, ty také ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také oslavil.
13:58Všimáte si té času? K oslavení ještě nedošlo. To je budoucnost. Ale Pavel nám to říká tak jistě, že používá čas v řečtině, který vyjadřuje ne chronologickou, ve smyslu, že už se to stalo podstatu, ale že je to tak jisté. Nemůže z toho být. A pak je ten glorifikát, který Pavel říká, jsem si jist, že ani smrt, ani anděle, ani mocnosti nic nás nemůže oddělit od lásky Boží,
14:35která je v Kristu Ježíši. A my jsme to viděli krásně na závěru obova života, kdy hospodin prostě nechal trýznit Joba, svrchovaně dopustil, aby to všecko zlé se mu stalo a víte, že nakonec vidíme v životě Joba to oslavení Boží, protože Job vyznal něco, co jsem chtěl, abyste se naučili z paměti. Job říká, že jenom zdálky hospodinu slyšel,
15:05Ale nyní ho spatřilo jeho oči a také si uvědomil, kým je Bůh. Že všechno může a že žádný záměr mu není neproviditelný. A o satanu neřek ani slovo. Takže přemýšlejme nad tím a já prostě potřebuju, aby jsme tento všeobecný, ale velice důležitý teologický aspekt k tomu výkladu měli na mysli. Pojďme se tedy nyní v souhrnu podívat na základě zjevených pravd písma
15:35na satana a jeho činnost ve stvoření a vůbec v tom božím podivohodném plánu spásy a svého oslavení. Jestliže jsme si řekli, že všechny věci napomáhají dobrému těm, kteří milují Boha, zní to až hereticky, ale je to tedy i satana. V tom božím prozvetelném řízení nekonečné moudrosti, a my si to ukážeme, že pán Bůh dopustil i v novozákonní církvi
16:05stejné věci, které Satan mohl dělat i s Izraelem, má pán Bůh všechno pevně pod kontrolou a všechno zpravuje tak, aby to nakonec vedlo k tomu, že boží vyvolení, kteří milují Boha, uvěřili v Páne Ježíše Krista, A byly přetvoření do čeho? Do podoby, slávy, božích synů, měřeno mírou, Kristovi plnosti. A to se určitě Satanu líbit nemůže,
16:38ale jestliže všechny věci, tak naprosto všechny. Protože pán Bůh je pánem nadevším. My si ale musíme uvědomit, že Satanu samozřejmě v tom stvoření, koná několiké věci, které souvisí s jeho padlým charakterem, ale které stejně tak hospodin dopouští ve své svrchovanosti podle svého mądrého úradku. Jedna z těch věcí, která je velmi důležitá a velá vychází i z jeho jména dalšího,
17:10že je to hoplanón. Víte, co znamená hoplanón? To je řecký výraz, je to participium prezentu, to by Denny poznal, že to je planón, končí na určitou specifickou koncovku jako podstatné jméno, protože participium prezentu a vůbec participia podklávají stejným pravidlům řečtině jako podstatná jména, takže vyjadřují nějakou setrvalou činnost.
17:37A to znamená, že je to ten svádějící. Čili bychom řekli našim trošku už nepřesným jazykem, že je svůdce. A to je jednoznačně písmem deklarováno, nejenom jeho jménem, ale i textem. Například 2. Korinským 4.3. Je-li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou, jim nevěřícím, a tady je další titul, satanův, bůh tohoto věku,
18:06řeckyho Theos tu a Jonos tutu, a odkazuje zase na něco, Co si musíme uvědomit? Odkazuje na to, že pán Bůh deklaroval satanovi určitou moc. A tak je písmem svatým satan nazýván explicitně jako Bůh tohoto světa. Tam je řecké slovo Theos. Takže v textu v originále je Theos.
18:41Takže my musíme vycházet, že Theos je řecký Bůh. Takže jak to přeložili někteří překladači, možná se báli použít to slovo Bůh, ale v originálním textu je naprosto stejné slovo, které používáme, když mluvíme o hospodinu. Samozřejmě nemluvíme o Bohu s velkým B ve smyslu tak, jak my chápeme jediného živého Boha, ale ve smyslu toho, jak je to v tom textu řečeno.
19:04A my se pak dostaneme k tomu, že je ještě tím vůdcem, tím knížetem mocností. Takže, ale co z toho plyne? Že skutečně člověk až do nížka je po svém pádu vydán do dominia tohoto boha v uvozovkách a on má nad ním a nad tímto světem autoritu. A vidíme, co činí.
19:36Oslepil myšlení nevěřícím a proč to učinil, aby jim nevzešlo světlo Evangelia slávy Krista, jenž je obrazem božím. A i zatím musíme jednoznačně vidět boží svrchované jednání a úradek. My dokonce čteme daleko přísnější text, 2. Tesalonicenským 2.11. Proto na ně Bůh, ale tady už se nemluví o satanu, tady se mluví o hospodinu.
20:06Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. Je tady příčina a je tady důsledek. Proč to pán Bůh dělal? Protože nemilovali pravdu. A tak nechává satana, aby je dál klamal.
20:38Přesně tak. A proč? Aby je potom mohl ještě jasněji a spravedlivěji odsoudit. Takže další použití. Satan to dělá samozřejmě s nedobrým úmyslem, ale pán Bůh nad tím svrchovaně bdí. To, že je satan pánem Bohem ustanoven jako dočasný vládce tohoto světa, máme ještě jinde explicitně vyjádřeno. Kde například? Pokušení pána Ježíše na poušti.
21:08Při jednou z pokušení ďábel vyvedl pána Ježíše vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechno království světa. A řekl mu všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána. Co to je? Už jsme se s tím setkali. Mně je dána. Kdo mu to dal? Ostatní anděle, kdo mu to dal? To je theological passive, neboli divine passive, to znamená jaký.
21:37Je to takzvaný teologický passive, který implicitně poukazuje na koho. Kdo mu tu moc dal? Je to hospodin. Byla mu dána. A komukoliv chci, říká satán pánu Ježíši, tomu ji dám. Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá. ale pán Ježíš mu jasně odpověděl, je napsáno, pánu svému bohu se bude šklanět a jemu jedinému sloužit.
22:08To, že pán Bůh je ten, kdo má pravomoc rozdávat, jak sám chce, vidíme naprosto přímo v odpovědi pána Ježíše Krista Pilátovi. Když Pilát říká pánu Ježíšovi Jan 19, 11, Ježíš mu odpověděl, ohledně jeho autority, on říká, mám moc. A co mu na to říká pán Ježíš, na Pilátovu moc? Neměl bys nade mnou žádnou moc.
22:35Nebyla-li by ti dána, vidíte ten Theological Divine Passive, i pán Ježíš ho používá. Nebyla-li by ti dána, odkaď? Z hůry. A je to jasný poukaz na svrchovaného Boha. Jaký je tedy ale ďábel ve své povaze, ve svých motivech po svém pádu? Jedním slovem, zlý. Jeho motyvy jsou vždycky sobecké, určitě nečiní nic pro prospěch druhých.
23:10Vše, co činí, dělá ze zlých motivů. A proto jedno z těch označení biblických jmen, které má satan, je, že je ten, ten zlý, čili řecky. Ho, ponéros, nebo hebrejsky, ha, rá. Takže ten zlý. A nejenom, že třeba písmo říká, že je ten zlý, ale písmo jde ještě dál, když o něm mluví. Tak ho nazývá jakými jmény? Například, že je vrahem.
23:41Že je házem. To víme od pána Ježíše Krista. Například Jan 8, 44. a pán to nepoužívá zrovna v lichotivých konotacích, když mluví k farizeum, zákonníkům. Vy jste z otce ďábla a chcete činit žádosti svého otce. Všimáte si toho, že lidé, kteří konají zlo, tak jsou pánem Ježíšem, jsou to tady zrovna teologické špičky,
24:12nazývání jako synové někoho, jako synové samotného ďábla. A pán Ježíš říká, on byl vrah od počátku a nestal v pravdě, protože v něm pravda není. A samozřejmě vy víte, že to neznamená, že byl takto stvořen. My jsme si poukázali, že nebyl stvořen jako vrah a lhář. Ale od počátku je odkaz na genezis.
24:42Berešit nebo ab arche. To jsou ty prvotní události z Genesis, na které se pán Ježíš tady určitě odvolává a mluví o tom svedení andělu, ale především o svedení člověka. A tam říká, když mluví, lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.
25:14Víte, my jsme si říkali, co byl ten prvotní motiv toho satanova pádu v jeho srdci, to prvotní zlo, které opanovalo jeho bytost. Vzpomenete ten hřích, který se prvně projevil v tvorstvu? Byla to pícha, touha po bohorobnosti. Další jeho jméno, to už Karel říká, říkal to kníže, je vládce mocností z duchu.
25:44Čili ho archon, což někteří překládají archon jako kníže, ho archon tes exusias tu erus. Takže jaké jeho postavení ve vztahu k ostatním demonickým bytostem? Je vládce. To čteme tedy v Efeským 2.1. také vás zkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, v níž jste kdysi žili podle věku tohoto světa,
26:19podle vládce mocností vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu, tak jako ostatní. Jakého hněvu? Božího hněvu. Jiné označení, lev, řvoucí.
26:54Diabolos, hos, oriomenos. To je z 1. Petrova 5.8. Buďte střízliví a bděte, váš protivník dňábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Co dalšího víme z písma, že vede válku proti svatým? Například, explicitně z Jevení Janovo 12.17,
27:24drak se na tu, drak je samozřejmě, jsme si minule říkali, jedno ze satanových jmén. Drak a had. Drak se na tu ženu rozzuřil, na Izrael, a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva. Takže tady je explicitně míněn Izrael jako etnický národ, ale nedál to pokračuje, nejenom proti ním, ale také proti jejímu potomstvu a proti těm,
27:54kteří zachovávají boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. A tak víme s Efeským 6.12, že náš boj není proti tělu a krvi, ale jak čteme v Efeským 6.12, neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, a kdo je jich vládcetech vlád, exusias, ten archon, to je ďábel, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty,
28:27proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Takže explicitně, kde se pohybuje satan? Je v pekle spoután? Nebo kde je? Podle efeských. Je v nebeských oblastech. Tak a další jména, už jenom pro zajímavost. Věděli byste? Anděl světlosti. Ďábel se rád převléká za anděla světlosti.
28:58Ještě jiné? Určitě. Aspoň Bál, Belial. A nebo také Abadon, řecky Apolion. Nad sebou mají krále anděla bezredné propasti, který se hebrejský jmenuje Abadon a řecky Apolion, což se překládá jako zhoubce, ničitel.
29:36Takže potom mi ukázal velekněze Johošu, jak stojí před hospodinům poslem a po pravici mu stal Satan, aby proti němu snesl žalobu. Kde stal? Stal po pravici. Já jsem vám už před minule říkal, že je to velmi významné místo. Že v hebrejštině, a věřím, že i v českých zvicích je známo, že když někoho postavíme po pravici, také pán Ježíš nebyl posazen kde?
30:06Po levici boží, ale byl usedl kde? Po pravici boží. Tak to je jednoznačně, víte, to jsou důkazy, že můžu to tady aplikovat, že to znamená, že to je jaké místo? Je to významné místo, velice důležité. A proč se tam postavil, nebo proč stoval před hospodinovým andělem Satan tam, vedle jeho šui, aby jeho šul obžaloval. Tam je v hebrejštině sloveso le sitono a to je od infinitiv hebrejský,
30:41který je zakoncen zájmenou částicí třetí osoby rudomužského. Takže jedno slovo v hebrejštině musíme přeložit celou větou. Chápete? Já ukazuju, jak je to někdy tak, že překladači některé slova nepřeloží, někdy to přeloží, jak by měli. Jedno slovo, listetno, se musí přeložit celou větou. Ale doslova to znamená, když bychom to chtěli zít z česky, tak je to prostě žalující ho.
31:12Protože je to jedno slovo, které v sobě má dvě, tři sdělující podstaty. To je zajímavost hebrejštiny. Jednak vyjadřuje děj, jednak vyjadřuje důvod a jednak vyjadřuje, na koho je ten děj zaměřen. To je ta koncovka. My si neumíme představit, že bychom vlastně to zájmeno dali na konec našeho slovesa. To je zajímavé. Takže hebrejština si v tomhle umí vyhrát. Pán Bůh ji nezvolil jen tak.
31:44Všecko měl pod svojí rukou. A je to tedy jaké sloveso? když je to le siteno. Od jakého slovesa? V hebrejštině se slovesa neudávají v infinitivu, ve slovníku, ale udávají se ve třetí osobě čísla jednotného rodu mužského. Takže? Perfektu ještě navíc. Takže je to od slovesa, li se to no? To asi slyšíte. Je to sloveso satan. Takže když od slovesa satan, což je vlastně ve svým podstatě
32:17je třetí osoba rodu mužského čísla jednotného perfektu, utvořím sloveso, dostanu sloveso le satan. A když tam chci dát ještě na koho, tak tam dám koncovku o a tím to mám z toho, aby ho obžaloval. Takže proto tam stál, ale kde stál? To, říkám je, zarážející, stál přímo před hospodinovým poslem.
32:50Před tváří samotného Boha. A my víme, že to není něco šokujícího, protože nový zákon nás jednoznačně vede k této teologické pravdě. Protože my víme ze zjevení zase 12. kapitoli 10. verše, že jedna ze satanových činností je, že dnem i nocí někde stojí. An opion to tell, před tváří boží. A co tam činí? Žaluje.
33:25Přesně tak. A je tam napsáno, ho kategor ton adelfon. Anka Tégor je tedy přímo řecký výraz pro žalobce. Takže co dělá před tváří boží? Navšímáme si, pán Bůh to dopouští až do určitého času. Hebrejsky by to bylo, že samozřejmě stojí před tváří boží
33:56lifné Elohim, nebo lifné Adonai, a je byl lifné Malach, Adonai, my jsme si řekli, čili před tváří samotného anděla Hospotinova, a dělá tam stále tu stejnou činnost, jako činil jeho šlovy, aby ho obžaloval. A ve dne v noci, já jsem říkal, je možné tento výraz brát doslovně? Já jsem říkal tady, na základě ostatních musíme textu říct,
34:29že to nemůžeme samozřejmě brát doslovně. Protože jsme si řekli, že satan je co? Stvořenou bytostí. A tím, že je stvořenou bytostí, tak nemůže mít boží atributy. Jaké jsou boží atributy, které pán Bůh nezdílí a vyjadřou jeho ontologii? Aspoň čtyři mě jmenujte. Všudy přítomnost, vševědoucnost, věčnost. všemohoucnost. To jsou atributy, které jsou typicky pouze božské.
34:58Satan nemá tyto atributy. To znamená, když používá písmo a dělá to často, je to ve smyslu hyperboli. Víte, co je hyperbola? Nadsazení. Tak říká dnem i nocí a tím nám chce ukázat. A proč to může říct z Ludvíku? No, protože z Joba vím, že Satan nestojí dnem i nocí před božím trůnem, ale taky něco dělá. Když přišel den a synové boží předstoupil před hospodinama
35:22a hospodince ptal satana, odkud? Přicházíš. A co říkal satan? Ani hit halechty, což je hitpail, to je velice zvláštní tvar zase slovesa, toho kmene, ty binjamin, to jsou ty aspekty těch vyjádření. Hitpail znamená od slovesa chodit a to znamená důkladně chodit sem a tam. Hitpail bychom řekli takhle chodit. Rozumíte?
35:54Ne, to je víc, než chodit křížem a krážem. To je tak silné sloveso v tom hitpalu od slovesa halach, ani hit halach, ty, rozumíme tomu, že chodil křížem, krážem po zemi. Takže vidíme, že Satan samozřejmě velice často tím pádem ubožího trůnu, ale mezi tím také stíhá činnosti další. Takže stál po pravici boží.
36:26A já chci ještě poukázat tedy na to, proč vůbec tedy hospodin satana trpí. a jaké úmysly vlastně s ním hospodin má v tom rámci svého podívohodného plánu s celým lidstvem a stvořením. Jedna z těch věcí, kterou hospodin tedy činí, je, že hospodin skrze satana a jeho působení zkouší svůj lid.
36:59Jeden z naprosto jasných poukazů na to, jak to hospodin dělá, nalezneme už v Deuteronomiu. V Deuteronomiu 13.2 čteme, jestliže ve tvém středu povstane prorok, či ten, kdo má sen a uční pro tebe znamení nebo div, co z toho plyne, satan může i v tesalonicenském četli jsme činit zázraky.
37:29I kdyby se naplnilo to znamení, nebo div, které ti řekl slovy, pojďme za jinými bohy, které si neznal, a služme jim. Neuposlechni slova toho proroka, či toho, kdo má sen. Co myslíte, je to něco, co se dnes neděje? Nepovstávají dnes božím lidů lidé, kteří měli sen, vidění, že se jim zjevila pana Marie, že jim řekla nějaké poselství.
38:01že je vedla k tomu, aby uctívali nějakou sochu. A tak dále, a tak dále. To je stále aktuální. Ale co říká už můj Žíž svému lidu? Protože hospodin váš Bůh vás zkouší, aby poznal, jestli milujete hospodina svého Boha celým svým srdcem a celou svou duši. Takže vidíte, samozřejmě je zatím satan, ale pán Bůh to dopouští.
38:34A proč? Protože zkouší svůj lid, jestli ho lidé milují, anebo se hned poženou na kolena za Marii nebo za někým jiným. Rozumíme tomu? A pak mluví můj Žíž za hospodinem svým Bohem, jděte. Jeho se bojte, jeho příkazy zachovávejte, jej poslouchejte, jemu služte a k němu přilněte. Takový prorok, či ten, kdo měl sen, ať je, ať je mu postaven pomník
39:08a uctívan spolus, ne, ať je jednoznačně usmrcen. Neboť naváděl ke spouře proti hospodinu, vašemu bohu, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otrodství. Chtěl tě své cesty, po které ti hospodinu tvůj bůh přikázal jít, Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Hospodin zkoušel svůj lid, ale ten falešný prorok,
39:38nebo ten, kdo měl sen, nese svoji odpovědnost. Hospodin používá satana jako nástroj soudu nad svým lidem. To je další věc, kterou satan působí v tom božím svrchovaném dopuštění. Hospodin se umí zastat svého vyvoleného lidu, ale neznamená to, že slepě přehlíží naše přestoupení, že netrestá kázní, aby nás vychoval, nebo aby z našeho středu odstranil zlo.
40:16Vždyť vraťme se na začátek proroku Zachariášovi. Čím začíná celá kniha proroka Zachariáše? Začíná těmito slovy. Já je připomenu. Připomenu, 8. měsíce 2. roku vlády Dariovi, to znamená kolik měsíců před tímhle s tím viděním, co rozebíráme, 8. a my jsme 11. Tři měsíce před tím. 8. měsíce 2. roku vlády Dariovi stalo se slovo hospodinovou proroku Zachariášovi, synu Bekariáše, synu Idova.
40:49Hospodin se hrozně rozlítil na vaše otce. Řekni jim tedy, toto pravý hospodin zástupů, obraťte se ke mně, je výrok hospodina zástupů a já se obrátím k vám, pravý hospodin zástupů. Nebuďte jako vaši otcové, k nímž volali dřívější proroci, toto pravý hospodin zástupů. Obraťte se přece od svých zlých cest a od svých zlých skutků, ale neposlechli.
41:17Pozornost tomu nevěnovali, je výrok hospodinů. Vaši otcové, kde jsou? A proroci mohli žít věčně. Avšak moje slova a nařízení, které jsem přikázal svým služebníkům, prorokům, nezasáhla snad vaše otce. Co na to tehdy boží lid odpověděl? Co na to odpověděl lid, kteří zažil zničení Jeruzaléma? Který zažil zničení jeruzalemského chrámu, obléhání města,
41:49a strašlivé obléhání krajem Nebou Karnezenem, a který byl na 70 let odvezen do babylonského zaběti. Bylo to náhodné. Stalo se to jen tak čista jasná, nebo náhodou desetiletí předtím hospodin dokola stále varoval, že se to stane. No samozřejmě, že to tak bylo, že to hospodin ohlásil dávno předtím, než se to stalo. A tak ti, kteří se vrátili a kteří jsou v tomto ději,
42:19Tehdy řekli a já jsem vám říkal, že v tom je vlastně vyjádřeno pokání. I obrátili se, což je hebrejsky vajašubu. A šub v hebrejsky znamená obrátit se, to je hebrejský výraz, který vyjadřuje co? Mimo jiné pokání. Hebrejština nemá jiné slovo pro pokání. Když chce žid vyjádřit pokání, tak je to slovesem šův.
42:52Takže oni doslova se obrátili a potom uznali, jak si hospodin zástupu předsevzal, že s námi naloží podle našich cest a podle našich skutků, tak s námi také naložil. A my samozřejmě z těch detailních rozborů, těch proroctví, a my jsme už to procházeli, víme, že jak to pán Bůh uskutečnil, ten celý soud, ten trest nad Izraelem, skrze koho a čím a jak.
43:25Jsme si řekli, že to bylo skrze ty okolní národy. Řekli jsme si, že nad těmi okolními národy stály ty andělské mocnosti, které pán Bůh jednoznačně použil k tomu soudu nad svým nevěrným lidem. Je nutné si pamatovat tedy, že hospodin je hrozný ve svém hněvu, ale nikdy netrestá člověka nepatřičně. Nemá radost ze smrti své volníka a naopak dává svému lidu příložitosti k nápravě.
43:52Koho pán Bůh miluje, toho přísně vychovává, švihá každého, koho přijímá za syna. A víte, satan je často tím byčem, nebo explicitně dokonce i tou sekerou. Boží slovo je plné příkladů, kde to můžeme vidět v praxi. A víte, my musíme stále při tom všem, když nad tím přemýšlíme, myslet na to, jaký je pán Bůh ve své podstatě, ve svých atributech.
44:26A jaký je satan. Žalm 103.13 to vyjadřuje nádherně. Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme práh. Dny člověka jsou jako tráva, rozkvětá jako polní květ, vítr na něho zafouká a je po něm. A už si nepovšimnou, že tu není.
44:56Ale hospodinovo milosedenství je od věků až na věky nad těmi, kdo se ho bojí. a jeho spravedlnost nad syny jeho synů, nad těmi, kdo zachávávají jeho smlouvu a pamatují na jeho přikázání, aby je plnili. A je to jasné. Pán Bůh miluje svůj lid věčnou láskou, ale vyníka bez trestu nenechá.
45:27Náchum 1.3
45:57Jin je Bůh žádlivý a mstící se. Hospodin se mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům, drží hněv proti svým nepřátelům. My jsme to krásně slyšeli, Martin, co četl jako požehnání na konci nedělního schromáždění. To je dobré si trošku dát. Ne, neříkej nám tom hrtině. Já takhle zkouším, bratry, sestvě, si nasloucháme.
46:21Takže mě bral jeden text. Četl nám z proroka. Izaiáše, poslouchejme hluboce tyhle z ty zakončení našich zhromážděníče. Je to z první kapitoli od 16. verše, nebo nevím, jestli přímo od 16., ale je to ten text, kdy hospodin říká, že chce, aby jeho lid před něj předstoupil, aby ty své hříchy s ním probrali. A budou ty jejich hříchy, jako šarlat vaše,
46:47tak zbělejí jako sníh. Ale ono to tam nekončí. Tady křesťan nekončí citaci. Ale hospodin dodává jedním dechem. Jestliže však odmítnete, A budete vzpůrni, budete požíráni mečem, neboť hospodinova ústa promluvila. Víte, je to stejné, co říkáli s židům 10.26. Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme poznali pravdu,
47:16nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a žárem ohně, který stráví boží odpůlce. Už jen ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde s litování. A propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího syna a za nic nemá krev smlouvy, již byl posvěcen.
47:41A tak se vysmívá duchu milosti, žeť víme, kdo řekl, já budu trestat, má je odplata a jinde, pán bude soudit svůj lid. Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. Takže Satan nástroj v božích rukách ke trestu při výchově svého lidu. Víte, v Lukáši 22, 31 čteme explicitně, když pán Ježíš mluví k Šimonovi, co mu říká. Šimone, Šimone.
48:12Hele, Satan si vyžádal, u koho si to vyžádal? No u koho, kdo jediný má moc? U Boha Otce, nikdo jiný to nemohl povolit. to je zase ten theological passiv, prostě poukaz na to, co si vyžádal, aby vás mohl tříbit jako pšenici. Ale my víme, že pán Bůh to nedopustil z nějakého rozmaru, ale znovu mějme na poměti, že pán Bůh to dopustil proto,
48:41protože ví, že to v konečném důsledku povede k čemu? Že všechny věci budou napomáhat dobrému těm, kteří milují Boha, kteří byli povoláni podle božího předsevzetí. A my se dostáváme ke konci dneska. Já chci, abyste ale hluboce přemýšleli nad charakterem. Jedna věc je, co každý dělá a proč to dělá. Je tady charakter boží a je tady charakter satanů.
49:10Satan jako stvořená bytost naplňuje nakonec ve své podstatě to, co hospodin moudře a svrchovaně vede. Ale ten motiv satanův je zlý. A proto satan za své zlé skutky bude podle práva odsouzen, kdežto hospodinovi motyvy a jeho vláda a všechno, co činí, je svaté, moudré a dobré. Satan má zalíbení ve skáze.
49:41Snaží se zneužívat svoji moc a přestupovat boží vymezení. Ale i to je naprosto plně, pevně v svrchovaných božích rukách. Nakonec všechny ty satanovi zlé skutky budou potrestány. A opět se omlouvám, ten čas těžko odhadnu. Mám dva explicitní příklady, kde jsem to chtěl na starém zákoně demonstrovat. Dohloubky.
50:11A to je to sčítání božího lidu v době krále Davida a potom obléhání Izraele, Judy teda už, za vlády Chyskiáše vojskem asirského krále Sancheríba. Já teda dneska nakousnu a tím skončíme. Já chci, abyste ty oba věci nastudovali. Možná, že už je nastudovány, máte.
50:43Ale je tady jedna z velikých teologických věcí, který si musíme uvědomit, kde se jasně poukáže na to, že protiřečí si tedy boží slovo, může pán Bůh někoho svádět ke zlému, nebo nemůže, jak to tedy je. Je tady velice hluboká teologie, protože zázem o sčítání božího lidu je nám paralelně podáno ve dvou knihách. Kde?
51:06V paralipomenon a v druhé sam Samuelovi. Oba tyto texty jsou naprosto skoro identické, ale liší se v základním a velice důležitém jednateli. V jednom je nám poukázáno, že ten, kdo popíchl Davida, aby zhřešil s čítáním lidu, byl sám. Hospodin, to je v druhé Samuelovi. A v Paralipomenon je jmenováno, že to učinil dňábel.
51:37Takže buď to je to špatně, a nebo, a to je samozřejmě druhá možnost platí, je tady něco daleko hlubšího, co musíme rozuzlet. Je tady hyfil. Je tady krásné sloveso. Je tady sloveso, které je v hebrejštině, v hyfilu, opět zase ten náš hyfil šajít. Je to sloveso, které vychází od diminutivu, nutivu, které znamená v hebrejštině trní.
52:10Takže šajít je sloveso odvozeno od trníčka. A znamená doslova jemně někoho, my to máme v češtině to slovo, popíchnout. A když je v hyfilu, tak už víme, že tam musí jednat s dva. Protože sloveso v hyfilu, to je Binyamin, který odráží, jaký aspekt, že primární původ se děje, používá další osobu, která samotný čin vykoná a působí.
52:45Takže paralipomenon i Samuelova platí proti sobě nebo současně? Platí současně. Ale co nám odkrývá hlubokou teologii? Že to byl hospodin, který vzplanul hněvem proti Izraeli. To byl prvotní důvod. Izrael proti hospodinu zřešil. My čteme 2. Samuelová 24.1. Hospodinu hněv znovu, když znovu, co to znamená, že to nebylo poprvé a žel ani naposled, vzplál proti Izraeli.
53:19A potom čteme co? Jak se to projevilo, že vzplál boží hněv proti Izraeli? No máme Biblia otevřené. Co se stalo potom? Jak to máte ve svých biblích? Podnítil proti ním Davida. A co udělal David?
53:53Aby jdi a spočítej Izrael a Judu. A potom my čteme, ale jak by to mělo být tedy přeloženo správně. Tam není slovo podnítil. Tam je hyfil. A vidíte naši překladači, to slovo podnítil, to by mělo být správně, kdybychom chtěli zachovat slovo, tak popíchl. A co ale on způsobil? Hospodin ne podnitil, ale způsobil, že David byl popíchnut.
54:27Rozumíte to? A první paralipomenon nám to vysvětluje. Jak? První paralipomenon čteme paralelní výpověď. Akorát už nám zamlčuje to, co bylo předtím. To znamená, že už nejde tak daleko, ale neříká, že hospodinův hněv splál proti Izraeli, ale co čteme v Paralipomenon? Ano, rozumíte tomu už teď?
55:01Jazyk nám to vysvětluje i kontext. Co bylo primární? Hospodinův hněv splál proti králi Davidu. Dada, proti celému Izraeli. Přišel Satan a ten hospodin způsobil, že David byl popíchnut. Kým? Postal Satan a řekl, navedl, aby David sečetl Izrael.
55:32Jak to dopadlo? Hospodin splanul tím hněvem, poslal proroka Káda a dal Davidovi na výběr, aby si vybral, jak má být potrestan. A já chci, abyste nad tímhle s tím hluboce doma přemýšleli, protože to zase odráží. Co věděl David o hospodinu? Proč si vybral, že chce být trestan od hospodina přímo? Ale zase nám to ukazuje, kde se tady pohybuje satan.
56:05Takže to je jeden příklad, ke kterému se příště vrátíme. Už ho budete mít načteni a chci, abyste nad tím přemýšleli. a druhý je tedy obléhání vojska pod vedením toho vrchního číšníka za doby krále Chyskiáše. I tam figuruje satan pod svrchovanou boží rukou.
56:37Až tohle z toho pochopíme, tak si ukážeme na to, proč hospodin, nebo jak je to možné, na satanovu výtku reaguje tak, jak reaguje. Protože satan, když znesl tu žalobu, tak hospodin satanovi udělil výtku nebo důdku. Kdo vymezuje hranice potrestání? Kdo vymezuje hranice viny a trestu a soudu?
57:11Kdo je nad tím pánem a kdo má právo říct jdi a sveď? Máme dokonce v písmu ještě tvrdší text, to je král, když prorok Míkáš měl oznámit králi Achabovi, kdo půjde svest Achaba, aby šel do bitvy, kde měl zahynout. To je další z příkladů, kde vidíme svrchovanou boží moc, která prozřetelně dopustí a způsobí, že je někdo sveden.
57:42A vidíte, potom musíte do kontextu přemýšlet, že v Jakubovi čteme, že může hospodin někoho pokoušet ke zlému? Nemůže. Ale přesto musíme tento text chápat i v tom, co pámůh ze své svrchovanosti činí. A proto se v modlitbě Otče náš modlíme zdávným je nesmyslnou větu. V uvozovkách mluvím jako blázen. A neuveď nás, ale zbav nás od toho zlého.
58:15Kdyby pán Bůh neměl svrchovanou moc nad naším pokušením a zkouškami, tak by tato modlitba byla prázdná. A už dokonce byly tendence, mě jí mala hrůza, že teologové chtěli tuto větu vyškrtnout z modlitby Otče náš, protože se jim zdála příliš kontroverzní. Ale ona tam je. A je tam z jasného teologického důvodu, protože poukazuje na Boží jasnou svrchovanost
58:45nad tím, co dělá byl může a co dělá byl nesmí. Takže přemýšlejme nad tím. A mně k tomu napadá i text jedné písně. Víte, že zpíváme v jedné pěkné písně, než jsem zpomenul jméno, ale ať sešle štrápění či trpký žal, vždycky jsou tady jim smysl dal. Hospodin je pánem nad vším. A všechny věci, nad kterými on je, tak pod jeho vládou mají smysl,
59:18i když my jim z toho našeho lidského pohledu ne zcela jsme schopni v tomto věku porozumět. Ale pán Ježíš je tou hlavou a Bůh Otec všecko vede tak, aby nakonec všichni jeho lidé, kteří mají, došli z pásy a aby všichni jeho nepřátelé byli položěni k jeho nohám. A aby tak ti, kteří milují Boha, došli do toho oslavení,
59:49tom posvěcení a aby všichni ti, kteří nemilovali pravdu, uvěřili lži a byli odsouzeni s tímto bezbožným světem. Takže tolik dnes ode mě, teď je možnost doplnit, zeptat se.