Dekretivní a perceptivní Boží vůle
Výraz bůh je v přepisu na 66 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Efezským 1Žalm 75Zacharjáš 1Zacharjáš 2Jan 32. Timoteovi 22. Petrův 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 11:28 Efezským 1
- 18:47 Jan 3,16
- 31:41 2. Timoteovi 2,19
- 36:51 Zacharjáš 1,12
- 39:51 Zacharjáš 2,1
- 44:20 Žalm 75
- 46:56 2. Petrův 3,10
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Bratři a sestry, ano, dneska znovu, vlastně poprvé. V tomto roce vás vítám na již čtvrté biblické hodině, která se bude zabývat prorokem Zachariášem. My jsme se už hebrejštně naučili říct si první, druhý, třetí, nebo prvá, druhá, třetí, tak dneska už máme čtvrtou hodinu. A to je Šáre Vít, tak jsem zvědavý, kdo nakonec bude schopen dopočítat všechny tyto čísla.
0:36Ale každá maličkost je dobrá, když si ji uschováme v hlavě a každá věc nám může posloužit. A my jsme tedy v té minulé biblické hodině, jak pán dal, prošli takovým stručným uzavřením toho historického kontextu, aby jsme si tak připravili cestu k rozboru těch podivůhodných osmi nočních vidění, které se prorokovi dostali.
1:08A já vždycky, protože někdy prostě taková ta systematická teologie může být suchá, ale když je spojena přímo i s tou aplikací, tak se stává daleko živější, se budu snažit přiníst trošku takových všeobecných informací k samotným těm teologickým problémům, které s proroctvími souvisí.
1:38A tak jsem vám na jedné z biblických hodin poukazoval na způsoby výkladu proroctví, seznamoval jsem vás s proroctvím horizontem. A minule jsem tedy začal vám trošku více mluvit o jednom z velice podvůhodných způsobů, jakým hospodin může předávat své slovo. A to byl způsob, který se nazývá formou, jakým se právě to proroctví k prorokovi stalo a to bylo skrze vidění.
2:14Hebrejsky se výdění řekne chazon nebo hachazon, když dáme k tomu určitý člen. A já jsem mu tedy říkal, že tedy tento způsob inspirace je založený na tom, že pán Bůh se ve své moci rozhodne otevřít člověku, kterého si k tomu vybere, nějakou část, například budoucnosti, a to často i s tím pohledem, který je rozšířen do té duchovní oblasti,
2:47kterou my normálně v našem stavu, tedy ve stavu, v jakém se v současnosti nacházíme, nemůžeme vidět. A je to tedy stav, kdy prorok se stává očitým světkem těch budoucích událostí anebo duchovních výjevů, které přesahují tedy vědomí naší fyzické sféry. A my jsme si tedy jasně řekli, že existuje tedy jasně ta sféra fyzická, to je ta sféra, v které my žijeme
3:21a kterou vnímáme svými smysly. Asi byste dovedli výjmenovat všechny naše smysly, i když většinou zapomínáme na některé ty nově objevené, ale tak asi ty nejznámější čich, hmat, zrak, sluch a tak dále. To si pamatujeme ze školy. Ale my si uvědomujeme, že skrze tyto věci vnímáme tento fyzický svět. Ale valná část té reality je nám skryta a to je teda skryta nám ta duchovní sféra,
3:52v které tedy přebývají duchovní bytosti, v které přebývá i sám pán Bůh. A my jsme si taky samozřejmě řekli, že tato sféra má velice hluboký primární dopad na tu sféru fyzickou. A samozřejmě, že přijde doba, kdy pro nás bude i tato realita součástí té naší reality, ale po většinu našeho času a prakticky většina z nás má možnost tyto duchovní věci vnímat jenom duchovně,
4:26ale nemůže vidět více, než je člověku dáno. Ale proroci dostávali, tak jak pán Bůh chtěl, někdy slovo tím způsobem, že jim pán Bůh ty věci přímo ukázal nebo je přímo učinil světkem daných okolností. A tak víme, že asi nejznámější příklad je třeba apoštol. Jan na ostrově Patmos, kdy byl ve vytržení, se ocitl v den páně
4:59a ušimněte si, že on byl očitým světkem těch událostí, které se teprve stanou. Takže on nebyl přenesen jenom do nějaké duchovní laboratoře, ale pán Bůh mu odkryl něco, co převyšovalo náš chronologický čas a zároveň odstranil ten závoj a viděl i to duchovní pozadí těch událostí. A samozřejmě dejme veliký pozor, tato duchovní sféra je velice nebezpečná,
5:29protože v této duchovní sféře se nacházejí samozřejmě i padlí anděle a démoni a i satan a dňábel sám samozřejmě i jeho spoupracovníci, pokud to tak mohou nazvat, mají možnost, tak jak pán Bůh dopouští, zjevovat lidem i falešné věci. Takže určitě, jak to říkal bratr Hurta, duchovní svět bez božího slova je naprosto nebezpečná záležitost.
6:01Každé takové vidění nebo nadpřirozený jev musí být zkoumán ve světle již zjevených pravd božího slova a uvědomovat si musíme velice naplno, že žijeme v době uzavřeného kánonu písma, takže žádné zjevení, žádné vidění nemůže v žádném případě doplnit nebo dokonce pozměnit již stávající pravdy. Takže to je důležitá věc a teď ještě se podíváme na vidění
6:32a proroctví z druhé strany, a to ze strany boží vůle. My jsme si říkali, a je to jedno z docela zanedbávaných témat, ale přitom velice důležitý, že teologové na základě božího slova už od počátku a dlouhá staletí před námi rozlišují boží vůli v písmu na boží vůli dekretivní a perceptivní. Není proto moc českých výrazů, ale my jsme se toho už několikrát dotkli.
7:04A boží slovo, teda asi ten nejznámější verš, který si známe, a měli bychom ho asi znát i z pamětí, je v knize Starého zákona. A vy si teda dohledáte, kde. Skryté věci patří hospodinu, našemu bohu, zjevené však patří na věky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona. Takže zkuste si to doma najít, je dobré tento verzi znát z paměti,
7:37ale jde tady o to, že existuje boží vůle, která je skrytá, která je dekretivní, která vychází z božího atributu svrchovanosti a je to tedy tá vůle, kterou si pán Bůh ještě předstvozením světa předzvěděl, předurčil a vyvolil způsob, jakým celá historie lidstva, nejenom lidstva, to by bylo velice úzké, ale vůbec všeho, co jest
8:05a co z něho povstalo podle jeho vůle, bude existovat a naplní se. A proroctví jsou tedy velice zvláštní formou, která nám dovoluje tuto skrytou boží vůli do jisté míry odhalovat a poznávat. Druhá boží vůle je potom tedy vůle, kterou nazýváme z anglických a latinských původů jako perceptivní,
8:40čili to je vůle božích příkazů. To je ta zjevená vůle. Je to tedy to boží slovo, kdy nám pán Bůh přímo ve svém slově říká, co máme činit a co činit nemáme. A pokud si jako křesťané při studium Bible tyto věci neuvědomujete a je to zanedbávané téma, tak pak se stává, že někteří říkají, že některé verše si v Bibli proti řečí.
9:05Nebo dokonce se snaží prostě postavit jeden verš proti druhému. Protože opravdu v Bibli naleznete na mnohých místech, že pán Bůh prostě nechá uskutečnit něco, co je v přímém rozporu s tím, co přikázal, ale jak tedy potom naplňuje tu svoji vůli. Takže tady samozřejmě jde o to, že pán Bůh samozřejmě naprosto, jasně člověku zjevil jeho zodpovědnost, už od genezis,
9:35a ta je zjevená i skrze jeho příkazy, ustanovení, svědectví, soudy. A člověk je zavázán a bude volán k odpovědnosti k tomu, jak se k vůči této zjevené pravdě postaví. Tečka, to je zjeveno už v Genesis, to by stačili nám první tři kapitoly, můžeme jít domů. Ale samozřejmě pán Bůh nám dal celé písmo. Takže tento princip funguje v celém písmu.
10:00Ale pak je tady ta skrytá vůle, která vychází z božího zvrchovaného ustanoveného plánu a v té zvrchované ustanovené vůli když si pán Bůh například předsevzal, že vysadí v zahradě Edem strom, který se nám stane kamenném úrazu. A tak dále. Takže najednou jsme tady prostě konfrontováni s tím, že člověk prochází dějinami a vidí prostě věci,
10:25jako je třeba zkouška u stromu. Poznání, ráhy, vidí smrt Abela, vidí události pro hřešení Izraele a lidí, vidí podivuhodné komentáře jako ale protože pán mu chtěl, aby se stalo to a to, tak to dopustil. Takže proroctví, bratři a sestry, skutečně to není perceptivní boží vůle. To je něco, kdy my můžeme zahlédnout někam,
10:57co se skutečně stane. A my nejsme voláni k tomu, aby jsme tento boží úradek v žádným způsobem rušili nebo měnili, nebo ho ovlivňovali. Jestliže je dané proroctví nám dáno proto, aby nás napomenovalo, varovalo nebo povzbudilo. Ale znamená to, že to, co hospodin řekl se stát, musí. A to, co zjevil svým služebníkům prorokům, se uskuteční.
11:28A jeden z veršů, který o této boží vůli jasně mluví, tak v celá efeským první kapitola je úžasným tématem, k tomu, ale znáte určitě aspoň v Efeským 1.11. On je ten, v něm se nám od Boha jen všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílů na předem daném poslání. Tady je jasně zjevěna ta dekretivní boží vůle,
11:56že pán Bůh působí všechno podle rozhodnutí své vůle. A samozřejmě tedy musíme chápat, že tato stránka této věci vychází z božího atributu svrchovanosti, vševědoucnosti, vychází z atributu jeho milosedenství, vychází z atributu jeho milosti, ale také spravedlivého hněvu, žádlivosti, lásky.
12:27Prostě nelze žádnou z věcí božích komplexních vlastností odpárat. Všechny působí naraz ve své absolutnosti a ve své naprosté harmonii. A abych to ještě lépe předeslal na příkladu, tak můžete to vidět krásně v životě našeho pána Ježíše Krista. Když pán Ježíš byl v Getsemane a modlil se,
12:57před svým obětováním, tak určitě znáte jeho výrok. Otče, chceš-li, přenesli tento kalich ode mne, a však nemá, ale tvá vůle se staň. Pán Ježíš, jako Bůh v těle, ale i jako plně člověk, se modlí ke svému otci za to, aby, je-li to možné, byl odňat kalich od něho, nebo byl přímo řecky přesně přenesen od něho.
13:32Což pak by to pán Bůh nedovedl, bratře a sestry? No samozřejmě, že ano. Ale chtěl to pán Bůh? No samozřejmě, že ne. Protože byl tady vyšší plán. Byl tady vyšší plán, který naprosto převyšoval. tu danou chvíli, který byl ustanoven ještě před stvořením světa a který se musel naplnit.
14:02A protože se musel naplnit, tak pán Bůh nemohl, i kdyby mohl, porušit svoji vůli. A tak víme, že prostě pán Ježíš samozřejmě nebyl v tomto směru ušetřen. Ale nebylo to proto, že by pán Bůh nemohl Ale on nechtěl. A samozřejmě se nám to může na první pohled a povrchně zdát kruté. Ale zatím byl daleko větší záměr. A bratři, já se vám tyto věci snažím přece vzat na to,
14:35že pán Ježíš se modl třeba ve shodě s perceptivní boží vůlí. To znamená, pán Ježíš nezhřešil v okamžiku své modlitby, ale my víme například z 91. žalmu, že se pán Ježíš měl a mohl, Stejně jako každý z nás ve skouchách takto modlit. A co čteme v 91. žálmu od 14. verše? Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho, uvedu ho do bezpečí,
15:04protože známé jméno bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení. Vytrhnu ho a obdařím ho slávou, nasytím ho vysokým věkem a dám mu spatřit svou spásu. Bratři, tento žalm v prvé řadě mluví o pánu Ježíši, protože kdo použil slova vytržená z kontextu z tohoto žalmu, aby pána Ježíše pokoušel?
15:34Dňábel, a víte, který to byl verž z tohoto žalmu? No a tedy může bratr nám připomenout. Přesně, dňábel zkoušel pána Ježíša a říká, sily jsi boží, vrhni se dolů. Vždyť je psáno o tobě, no kde? No v 91. žalbu. Ale tehdy pán Ježíš to neučinil, protože věděl, že kdyby to učinil,
16:05bylo by to pokoušení hospodina. A zase na konci je nám přicházáno, že pán Ježíš se má modlit k Bohu Otci a že on mu prodlouží dny. Ale v tuto chvíli bylo záměrem, aby se naplněla proroctví a to bylo, že Mesiáš musí být uprostřed své mladosti odstraněn, stět ve smyslu jeho síly. Rozumíme tomu, bratři a sestry. Prostě tady se potkává ta boží vůle.
16:36Jedna je prostě ta, že pán Ježíš se podle boží vůle modlí, ale zároveň neříká to, aby se to stalo podle jeho vůle, ale aby se ta boží, která ho převyšuje ve smyslu jeho ponížení lidství, protože dejme pozor, pán Ježíš, je Bůh sám. Aby se naplnilo písmo. Rozumíme tomu, bratři a sestry. Je to strašně důležité. Víte, kdyby pán Bůh odebral ten kalich a přeneslo ho na někoho jiného,
17:11tak by nikdy ke spasení člověka nemohlo dojít. A já jsem vám tehdy v kázání, když jsme probírali 89. žalm, který je také mesiářský, říkal přesně o této věci, když jsem vám říkal ten příklad od jednoho misionáře, který působil v oblasti východu a on to přirovnal k tomu gobelínu, Jak jsem vám říkal, že náš život se skládá ze spousty různých těch stehů a těch nitek
17:47a my často vnímáme pouze ten rub, ale je tady nějaký mistr, který sedí a podle své dekretivní, vedne v noci o polnoci, dekretivní svrchované vůle naplňuje něco, co nás ve všem přesahuje. My jsme součástí. Samozřejmě Pán Ježíš je středem. Ano, ale my jsme součástí celého toho obrazu, tého dokonalého díla, které si pán Bůh ještě před stvořením světa předse vzal.
18:18A to není pouze spasení bratři a sestry. To je všecko do detajů. I to, kdy se narodíte, jakou barvu bude mít vaše levé oko a kolik vlasů budete mít na vaší půlce hlavy. Vnímáme takového Boha nebo přicházíme k pohanským rituálům větším, Do křesňanství se vměnilo spousta nezdravých učení, které by bratři reformátoři nikdy nestrpěli.
18:47My jsme se odklonili od hluboké teologie a šli jsme k povrchnosti. Znanost písma se omezila na Jan 3,16 a některé doktríny jsou přímo nebezpečné se o nich zmiňovat. Ale písmo musíme studovat komplexně. A pán Bůh nám jasně ukazuje skrze tyto věci, že je tady nějaký mistr, že je tady nějaký pán, který má pevně naše životy i běh celého světa ve svých rukou.
19:15A že jsou části písma, kde nám zjevuje tyto podivuhodné tajemství, ale tyto tajemství nám, bratři, primárně nejsou dány proto, aby jsme je měnili. Tyto tajemství nás mají ve víře napomenout a upevnit. Mají upevnit naši víru v mocného Boha, aby jsme se podrobili pod jeho mocnou ruku. A na druhé straně jsou tady texty, které nám jasně předkládají zjevenou boží vůli,
19:47za kterou nás pán Bůh bude volat k odpovědnosti, když nám pán Bůh některé věci přikazuje nebo nám je zakazuje nebo nám je dává a o nich svědčí. Takže bratři a sestry, když se tyto věci smíchají, Tak pak vidíme křesťany, jak jako opravdu nepřipadá příchodnější obraz, než znáte jednoho autora. Učili jste se určitě o něm.
20:16A je to Miguel de Cervantes Alsa Vedra. Co pak napsal tento autor? Opakujeme literaturu. Příběh je vytíře Dona Kichota. A z této knihy se vždylo velice dobré, ustálené přirovnání, a to je bojovat s větrnými mlíny. Slyšeli jste někdy toto přirovnání, bojovat s větrnými mlíny? Je to buď to bojovat s domnělým nepřítelem v jedném slova smyslu,
20:50anebo za druhé bojovat s něčím, co naprosto neodpovídá našim silám a přesahuje nás. A opravdu, jestliže křesťané neberou vážně boží slovo a nestudují ho vážně, tak se může stát, že svoje životy prožijí jako Don Kichot. Což není příliš povzbudivé. Protože úkolem křesťana v životě svém není převracet boží ustanovení a plány
21:20a jeho svrchované úradky, ale naplňovat jeho zjevenou vůli. Ovšem stává se žel mnohdy, a zvlášť je to aktuální, proto o to bratři a sestry mluvím, když se stáváme už očitými svědky doby, kdy mnoho z těch proroctví, které nyní probíráme, jsou přímo přede dveřmi a některé už stojí ve dveřích, že snad byly povoláni k tomu, aby je změnili.
21:48Ale to určitě ne. Bratři a sestry, jestli vám toto nestačí, poslední příklad, Jozef. My jsme nedávno přemýšleli nad jedním zbožným mužem. Bratr kazatel Václav Humkal nám ho představil v té jeho lidskosti, v té podobě zbožného a spravedlivého muže. Já jsem vám se ho snažil představit jako prince z rodu krále Davidova, který byl nositelem a naplňovatelem zaslíbení v té davidovské línii té smlouvy královské.
22:25Z něhož potom právě přešla práva královská na pána Ježíše Krista. A já bych se znovu vrátil k tomuto Jozefovi, protože to je krásný příklad člověka, který velice jasně věděl, jestli to uměl pojmenovat vědecky nebo ne, co to je dekretivní a perceptivní boží vůle. Bratři a sestry, když se narodil pán Ježíš v Juckém, Betlémě,
22:59tak došlo k situaci, kdy hrozilo a nastalo vyvraždění novorozených chlapců. A bratři a sestry, prosím vás, to byl teda šok. Ale nebylo to náhodou přepovězeno. Nebyl předtím nějaký prorok, který se o tom zmínil. A teď by mě zajímalo, který teda bratře a sestry.
23:29Co takhle? No, kdo? Pláč je slyšet v ráma. Ráchel oplakává své děti a nedá se utišit. Proč? Protože nejsou. Protože nejsou nebo není je stejné. Tak kdo? je Jeremiáš, bratři a sestry, 31 na 15. A bratři a sestry, my potom víme,
24:02že se tedy Jozefovi zjevil anděl a dal mu instrukce, aby uprchl s matkou i se svým synem, malým pánem Ježíšem, do Egipta. A bratři a sestry, to byla taky taková náhoda, nešťastná, Prosím vás, bratři, co takhle ještě Oziáš? Nemluvil něco k tomu, že se to muselo stát? Neboť v Oziáši 11.1 čteme,
24:33když byl Izrael mládencem, zamioval jsem si ho. Povolal jsem svého syna, odkaď? Edipta. A bratři a sestry, to, že si to nevymyslel Ludvík Tvrdý z Kokonina, tak to nám teda vysvětl aspoň evangelista Matouš. Protože ten ke každému tomuhle stomu dodal jednu větu. A to se stalo proto, aby se naplnilo, co je psáno u proroka.
25:04Bratře a sestry, Jozef se mohl modlit. Pane Bože, odstraň toho bezbožného Heroda, ať nešahne na životy těch dětátek. nebyl schopen hospodin toto učinit. Jenomže, bratři a sestry, čtěte v kontextu, proč se to stalo. A to, že se to stalo, to převyšuje naše myšlení. Tady byl totiž mnohem hlubší boží záměr,
25:35který my dokážeme docenit plně až možná ve věčnosti. Takže, bratři a sestry, pamatujme na Izajáše, kde to pán Bůh nám připomíná. Když mluví o svých cestách a když mluví o nás, neboť v Izajáši čteme, neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a mám myšlení vyšší než myšlení vaše. Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše,
26:08že ani vaše cesty nejsou cesty mé, je hospodinův výrok. Bratře a sestry, prosím vás, nebuďte jako Don Kichot. Já prostě musím na to reagovat z toho důvodu, protože vidíme prostě okolo sebe události a vidím křesťaně, jak se snaží zabránit tomu, aby se naplnili písma. Prosím vás, bratře a sestry, pán Ježíš se vrátí po druhé
26:32a vrátí se v takovém sledu událostí, jak je pán Bůh předpověděl. úkolem církve není tyto věci zmařit. Úkolem církve na zemi je vzít poučení z těchto proroctví a pevně si uvědomit, že pán Bůh je nad tím a konat svoje povinnosti. Rozumíme tomu. Konat svoje povinnosti. Jozef měl svoje povinnosti. A křesťani často zůstávají, stagnují v tom,
27:03že bojují s Hrodem. Rozumíme tomu. Ale jakým způsobem? Herodes měl svůj vyměřený čas, ani o den více, ani o den méně, a až se jeho dny naplnili, pán Bůh si to s ním vyřídil. Ale nebylo to v tomhle okamžiku. Nebyl taky jiný plán, než proto, že pán Ježíš musel se stoupit do Egypta, aby se naplnil jeho předobraz, který byl v písmu zjeven,
27:31že ho pán Bůh jako naplněného, nebo člověka v něm se naplnili dané zaslíbení vyvedl z Egypta. Rozumíme tomu? Takže my někdy nevíme. Pán Bůh určitě do detailu nezjevil všecko, co se stane Ludvíku tvrdému a jak bude jeho život probývat. To není ani moje věc. Ale ten plán tam je. V jednom žalmu se píše, že všechny mé dny byly
27:58napsány v knize tvé ještě než jediný z nich nastal. A tady je problém. Někteří křesťani si myslí, že pán Bůh tyto věci pasivně zapsal, protože je pasivně předzvěděl. On tak koukal a říkal, ono se to stane. To je nebiblické. Biblia nám jasně učí, že pán Bůh nejenom, že tyto věci předzvěděl, ale on je i předzřídil
28:25a přece vzal si je, aby je ve svůj čas uskutečnil. Rozumíme tomu? Takže bratře a sestry, Když probíráme tyto proroctví, tak vám je nepředkládám proto, aby jsme se věnovali jalovému hloubání a nějakým nesmyslným sporům. Ale mým zbožným cílem je, aby nás posílili ve víře v mocného Boha.
28:56A aby jsme s boží milostí byli těmi, kteří se budou o to horlivěji snažit naplnit jeho zjevenou vůli, kterou nám předal formou svého slova, kde nám říká, co máme a co nemáme dělat. A bratři a sestry, když si tohle budeme uvědomovat, tak nám to pomůže se očistit od všeljakých prázdných světských řečí,
29:33a poblouzněných vidění a takzvaných proroctvů. Pomůže nám to se chránit před falešnými učeními. Protože opravdu boží lid i církev od počátku čelila tomu, že se do církev krádali falešné nauky, že se lid odklánil od slyšení pravých božích pravd a radši poslouchal věci, které byly jim příjemné.
30:06Ale tyto falešné učení mají sílu se v božím lidu šířit jako sněť rakovina. A v božím domě, v Timoteovi 2,19, nejsou pouze nádoby na čestné účely. Nýbrž Apoštol Pavel píše pod vedením Božího ducha, že v Božím domě jsou také nádoby na odpadky.
30:36Doslova je tam v řečtině slovo, že tam jsou nádoby eis a týmian. A týmian, by nám Denny mohl vyložit, co je a týmian, to je doslova nečestné. způsobující opovržení. A bratři a sestry, díky těmto učením a těmto falešnostem, tomuto blouznění, se potom boží služebník stává nádobou,
31:11která je nečestná a slouží k tomu, že učení Evangelia pána Ježíše Krista se stává opovrženíhodným v uších a očích posluchačů. Ne proto, že jsme blázni pro Krista, ale proto, že jsme skutečně rozumíme tomu. K tomu nás ale pán Bůh nikdy nepovolal.
31:41A tak apoštol Pavel Timoteovi říká v 2. Timoteovi 2.19 a dále, A kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou kecti posvěcenou pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku. Bratře a sestry, opravdu záměrem našim a cílem musí být to, aby jsme rostli v poznání pána Boha, aby jsme rostli v těchto věcech
32:16A aby jsme vstupovali do těch dobrých skutků, které nám pán Bůh svrchovaně, vratře a sestry, už dopředu připravil. A aby jsme v těchto skutcích obstáli, aby jsme tyto skutky vykonávali s dobrým záměrem a ze správným postojem. To znamená s vděčností a v lásce k našemu spasitele. Takže když tedy probíráme tato vidění, tak mějme toto na paměti.
32:49My jsme tedy minule začali prvním viděním. Já jsem vám řekl, že ty vidění se staly a byly specificky datovány na 24. den měsíce Ševatu, což byl 11. měsíc v tom hebrejském liturgickém kalendáři. A já jsem vám taky říkal, že jsem bych byl rád, abyste přemýšleli, proč je tady tá spojitost, protože je tady spojitost,
33:19že právě v tom jedenáctém měsíci se taky v historii božího lidu odehrálo to, že když se naplněla doba toho božího trestu, kdy Izrael 40 let putoval pouští, tak začal Mojžíš právě jedenáctý měsíc opakovat božímu lidu toru. Zákon. Pamatujeme si to. To naleznete v Deuteronomiu, hned v prvních kapitolách.
33:50A teprve potom mohl boží lid obsadit zaslíbenou zemi. Já jsem vám řekl, že tyto vidění byly primárně Izraeli dány, aby povzbudili ten navrátivší se ostatek, který měl po naplnění dalšího božího trestu přijmout boží zemi znovu a měl znovu začít obnouvat chrám. Jakého božího trestu v tomto případě? 40 let na poušti a tady se nám naplnilo co?
34:2070 leté babylonské zajití. Přesně tak. V tomto prvním vidění jsme se seznámili s důležitýma symbolickýma věcma. Byl nám zde zjeven národ Izrael, boží vyvolený lid, který představovalo to myrtový. Já jsem vám vysvětloval, proč myrtový. A v hebrejštině je tedy hadasim. A to myrtový bylo zjeveno, to zjevení se odehrálo uprostřed temné hlubiny.
34:54Bamecula. A říkám jsem vám, že výkladače, a samozřejmě já s tím souhlasím, nevímám, co bych tomu dodal. Toto vidí jako ten boží lid, který je v té temnotě těch bezbožných národů, který je obklopen těch duchovní i fyzickou temnotou té reality. A my jsme si řekli, že to první vidění je jakýmsi rámcovým zhrnutím té eschatologie
35:23od toho daného okamžiku, to znamená od toho exilu Izraele, kdy pán Bůh potrestal Izrael babylonským zajetím, až po dobu milénia a naplnění celé historie lidstva. Takže my jsme si ukázali, že tedy ten Izrael je uprostřed té temnosti, prožívá těžkosti boží soud a zároveň nám zde zjeveno, že tento soud byl vykonán pod božím svrchovaným úradkem,
35:53ale že ty národy bezbožné, které pán Bůh k tomuto soudu použil, svoji autoritu zneužili a že Pán Bůh je bude volat k odpovědnosti. Řekli jsme si, že si žijí v tom svém klídku. Viděli jsme v tomto vidění velice podivuhodnou bytost a to byl anděl hospodinův, který jsem vám říkal, je preinkarnační stav zjevení Pána Ježíše Krista.
36:23Tento anděl hospodinův zde je zjeven v autoritě přijímající božské pocty, velí ostatním andělským bytostem a zároveň nám zde byl představen jako přímluvce, který se přimlouvá za svůj lid. My jsme si řekli, že to byly ty verše, kdy pán Ježíš ještě před tím, než se vtělil, stál před Bohem Otcem a přimlouval se za svůj lid.
36:51Já to připomenu Zachariáš 1.12. Hospodinův anděl promluvil a řekl, hospodine zástupů, jak dlouho nebudeš mít s ritování s Jeruzalémem a s Čudskými městí, na nich je tvé rozhořčení po 70 let. Hospodin andělovi, který se mnou mluvil, odpovědělo slova dobrá, slova útěšná. Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl, volej, toto praví hospodin zástupů.
37:19žárlým, nebo horlým, ale přesně žárlým, pro Jeruzalém a prosí on velkou žárlivostí, ale převelice se hněvám na v sebejisté národy, když jsem se trochu rozněval, oni napomohli ke zlému. Takže bratři a sestry, měli jsme tady už první kontakt s tím, že pán Ježíš jako anděl hospodinu tady vystupuje v autoritě a přimlouvá se, víme, že Bůh Otec, hospodin odpovídá
37:47a přináší tato dobrá slova po vzbuzení pro lid, ale velký varování pro okolní sebejisté národy, které si žijí v tom klídku. A my jsme si minulou ukázali, že tady tady ještě vystupuje anděl tlumočník, bychom řekli, nebo anděl vykladač, který potom tedy Zachariášovi přímo přenáší ty slova. A potom tady byly zjeveny podivuhodné andělské bytosti,
38:11kteří sedí na těch koních na barvě rudé, bílé a plavé. Ukázali jsme si souvislost, že tyto jestci jsou nám potom ještě důvěrně více popsány v nize zjevení, že to jsou andělské bytosti, které hospodin vysílá na celou zem, aby provedli hlídky, aby dali svědectví, jak je na tom stav, duchovní i fyzický lidstva. a víme, že tyto anděly použil hospodin a použije v konečném stavu různým soudům.
38:48My jsme si řekli, že je barva rudá, v knize zjevení jasně koně byla zjevena, že byl mu dán meč, aby šel a odemul zemi mír, aby se lidé zabijeli. Plavá, to je smrt, mor, nemoci a bílá je barva vítězství. Je to barva vítězství pána Ježíše Krista Evangelia. Ve zjevění potom ještě bude vystupovat kům černý, což byla a je.
39:18Jestli jste si doma nahledali, tak to bylo za něco půlka a tak dále. To byl hladomor. Takže pán Bůh tady svrchovaně řídí určité duchovní sféry, které potom budou a mají vliv na současnost. A dnes tedy se přiblížíme k druhému vidění. A my jsme si řekli, že toto druhé vidění je součástí první kapitoly. Nevím proč, ale většina novozákonních kánonů, teda jinak,
39:51většina Biblii nás, nežidů, tuto kapitolu má vedenou, nebo tyto verše už řadí do druhé kapitoly. Ovšem v hebrejském kánonu písma je to v první kapitole. Takže začněme tímto druhým viděním. Zachariáš 2.1. Pozvedl jsem oči a v tom jsem uviděl čtyři rohy. Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil. Co mají tyto věci znamenat?
40:19Odpověděl mi, to jsou rohy, které rozstřílili Judu, Izrael a Jeruzalém. Pak mi hospodin ukázal čtyři kováře. Zeptal jsem se, co jdou dělat? Odpověděl. Toto jsou rohy, které rozptýlili judu, takže nikdo nezvedl hlavu. Ale títo je přišli vyděsit, aby urazili rohy národů, které pozvedli roh proti judské zemi, aby ji rozptýlili.
40:49Bratři a sestry, jsme v symbolice. Roch, rohy. Arba keranot. Kerem, hebrejský roh. Co znamená moc, síla? Málo. Vláda? Málo. Co ještě znamená roh? Národ? Ano, tady to přímo je naplněno v podobě národa,
41:25vládce národa a síly, ale ještě jedno slovo mě chybí k těm atributům. Pícha, nadmutost a nabobřelost také. Takže jsme si řekli, že roh má mnoho významu. A právě tady se kloní k tým negativním významům, protože i pán Ježíš, i boží lid může pozvednout svůj roh ke slávě svého Boha. Ale může být pozvedán také roh jako znamením píchy,
41:55arogance a protibožství, až antikristovství. Nějakých deset malých rohy, možná vám něco potom připomenu. Nějaký malý roh. A tak dále. Takže rohy. Ano, v tomto případě se konkrétně jedná o čtyři světové mocenské uskupení říše, které od doby exilní až po budoucnost budou mít obrovský vliv na historii a dění ve světě
42:28a budou nástrojem a žel i trýznitelem božího lidu. Máme čtyři rohy. A zase, kdybychom tedy měli jenom Zachariáše, moc bychom si nepomohli, ale my máme ostatní písma a tady chvála Pánu Bohu za Daniele, protože ano, bude to Daniel, kdo nám bude vykládat Zachariáše. Rozumíme tomu? Bude to Daniel, kdo nám bude vykládat Zachariáše.
42:53Takže byl tady nějaký muž, Daniel. A tento prorok Daniel viděl vidění, které úzce souvisí se zjevením těchto čtyřech rohů. Ale dříve, než se podíváme do Daniele a dostanete domácí úkol, tak ještě zpět k tomu rohu. Já nechci, aby jsme si vždycky jenom něco řekli, že roh je teda něčím symbolem, ale pak jsme si to písmem také nepodložili.
43:21No a když se řekne roh, roh, roh a povýšenost a boží jsou, tak si hned řekneme pěta sedmdesátý žálma. Ano, víme o čem je. Takže pojďme do 75. Žalmu. Takže 75. Žalm a já jsem teda dneska musel dát tuhle vstupku do toho 75. Žalmu, že jsem byl zděšen, asi většina z vás otevře studijní překlad. To je opravdu nešťastné, protože tady se už autor, nebudu ho jmenovat,
43:53ale všichni víme, kdo překládal knihu Žalmu. Není všecko zlato, co se třpití. A opravdu studijní Biblia zdaleka není ve všem tak precizní, jak se nám zdá. A pokud nebudeme srovnávat minimálně překlady, a když už není cíneho, tak vždycky ten kralický, tak opravdu podivuhodnosti se dějí. Protože já jsem pracoval samozřejmě s originálním textem
44:20a pak jsem hledal ten text v češtině a narazil jsem na to, že nemám o čem mluvit, protože žálm 75 z první verše jsem vůbec nevěděl, že existují a tak jsem se dozvěděl nové věci. 75. žálm. O čem mluvím? V 75. žálmu čteme. Já přeskočím ten úvodní verš a najednou tam stojí. Země i všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti.
44:53Hledal jsem tento verš, nenašel jsem. Prosím vás, máte ho v Bibli? Nemá ho ani King James, nemá ho žádný překlad, kromě studijního. Prosím vás, jaké národy a země propadají malomyslnosti? V originálním jazyce je napsaný A to je doslova, že tají, rozstávají
45:32všechny národy, nebo země a všechny její obyvatele. Tady se prostě zřejmě překladač stal výkladačem. V kralické Bibli jsem se dohledal, že je to normálně přeloženo, když přijde čas uložený, já právě soudit budu. Rozplynula se země i všichni obyvatele její. Já utvrdím sloup její. Je to tak v kralické Biblii, ale nevím, kde přišel básník k tomu,
46:09že všechny národy malomyslní a země, když je tam napsané, že se rozstaví. Takže, bratři a sestry, jestli si spokojíte s tím, že si před spáním čtete jenom ze svých Bibli a i toho někdo nedělá a nestudujete, tak prostě si můžete číst, ale tohle není to, co nás bratři reformátoři učili. My musíme jít ad fontes často.
46:31A tento žalm úzce souvisí s dnem hospodinovým a s božím soudem. A ústřední je tady to slovo, že se něco rozstaví, že taje. Bratře a sestry, když už mluvím, že se něco rozstaví, rozplyne taje, tak už snad pamatujete na jednoho z Apoštolů, který se trošku tomu věnoval. Když nám Apoštol Petr říká, jak bude vypadat det soudu,
46:56Tak co říkal? Země a tak dále. Tam šlo o to, že se rozstaví, rozpustí. Druhá Petrova 3.10. Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebe sa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země její činy budou spáleny. Když se toto všechno takto rozplyne, rozstaví. Jak musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti být shledáni vy,
47:27kteří očekáváte a urychlujete příchod božího dne. Takže vidíte, já si myslím, že je veliký rozdíl mezi větou, když řeknu, no jo, jablonecký zbor malomyslní, a nebo když řeknu, že jablonecký zbor se rozstavil, rozplynul. No jo, ale zřejmě to tak důležité není. Takže bratři a sestry, ano, tady to jsou slova soudu. Jsou to slova soudu o tom, jakým způsobem bude Pán Bůh trestat
47:55tu píchu země a jakým způsobem bude trestat píchu obyvatel země. A to slovo, které tam je použito o těch sloupech, tak je doslova, že hospodin ty sloupy zvážil. Že ty sloupy země, na které ji ustanovil, tak je zvážil. A tak tedy čteme dál tento žalm od pátého verše. Na myšleným říká, to už praví hospodin, nevyznášejte se, ničemům, nezvedejte rohy, nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s drzou šíji, nikdo od východu, ani od západu, ani od hornaté pustiny, ale Bůh bude soudit.
48:46Jednoho ponižuje a druhého povyšuje. Hospodin má v ruce kalich s pěnivým hněvem, plným příměstku. Nalévá z něj a jistě jej i s kalem do dna vypijí všichni ničemové země. Ale já budu navěky zvěstovat, budu opjovat Boha Jákobova a srazím rohy všem ničemu, rohy spravedlivého však budou pozdvíženy.
49:18Takže kolikrát ten roh tam byl zmíněn, no to už si všichni spočítáte doma, ale chápete me, chápeme to. Tady je ten roh spravedlivého a je roh ničemu. A roh ničemu je píšní, povýšený. A hospodin ho srazí, ale bratři a sestry úkolem církve není ty rohy sražet. Ty zrje a pyšné rohy se pozvenou a bude to sám pán Bůh, kdo je srazí.
49:48A my musíme počítat ale s tímto božím soudem, který v ustanovený čas vykoná nad onimi podivůhodnými pyšnými rohy, které představují jednak duchovní vládce, ale i fyzické těchto národů. A jsou nám zde představeny čtyři podivůhodní kováři, doslova v hebrejštině můžové pracujícím s dřevěným blátem nebo s kladivem.
50:14K tomu se dostaneme příště. Takže je to vše v boží režii. Ale co a kdo jsou tyto čtyři rohy? Tak určitě právě nám v tomto pomáhá Daniel. Tyto čtyři rohy jsou bez zesporu zjeveny už na té nebukadnezarově soše v roce 602 před Kristem. Tedy tři roky po první deportační vlně byl jeden mladíček
50:46na královském dvoře krále Nebu Karnezá. Tento mladíček prošel se svými přáteli Šadrachmeša Chabednego předivným výcvikem, aby se naučil vší moudrosti a zvyklostem země. Víte, jak to bylo, oni nejedli ty nečisté potraviny, ale právě druhého roku vlády krále, a tady dejme pozor, se můžete zmaz, protože číslování božího slova je jiné, než číslování letopočtu vlády samotného krále.
51:19Takže když to přepočítáme, odpovídá to prostě roku 602 vlády krále Nebukadnezara. Teda v roce 602 před naším letopočtem druhého roku vlády Nebukadnezara, ale král Nebukadnezar vládl už od roku 605. A když budete chtít detaily, nestracíme tím 15 minut. Takže to už byl Nebukadnezar králem a Daniel byl na dvoře a tehdy se proslavil tím výkladem toho snu.
51:48A my víme, že tehdy viděl král tu sochu. My jsme už tu druhou kapitolu procházeli. A Danielovi tedy čteme 2.32. Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbla, břicho a boky bronzové, lídka železná, chodidla z části železná, z části keramická. Jak se zdíval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je.
52:19Tehdy se železo, keramika, bronz, stříbro i zlato naráz rozpadly a byly jako plevy v létě na mlatech. Tu je roznesl vítr a už pro ně nebylo místo, a však ten kámen, ještě udeřil do sochy, stal se velikou horou a zaplnil celou zemi. Bratře a sestry, je bez debat jasné, že se to týká tedy těchto čtyřech zemí, které si pán Bůh od exilu používal jako ty čtyři rohy, které roztýlily Judu.
52:48Takže Izrael a Jeruzalém, dejme pozor, musíme uvědomit si, že to byl komplex, takže nemůžeme začít asijskou říši. Takže první rok bude tedy říše, zlatá hlava, z rizího zlata, babylonská, 605 až 539. 539 to je rok 14 let po tom, co usedl na krůn bezbožný král Belšesar,
53:19takže vnuk krále Nebukadnezara se stalo to, co jsme si minule připomínali v tom srnutí. To byla ta devátá kapitola proroka Daniele a bylo to to, kdy navštívil ho anděl Gabriel. Takže 14 let předtím nastoupil před rokem 539 Belšasar. A v roce 539, v tu noc, kdy byla ta odporná hostina, kde byly znesvěceny nádoby z Božího domu, převzal vládu nad babylonskou říší říše Perská.
53:58Takže od roku 503.199 už jsme na stříbrném trupu a jsme tedy kde? Říše Perská. A ta končí její sláva v roce 531. Která další říše nahrazuje říši Perskou? Hned Skoperská. Tak? Řecká, ano, Aleksandr Veliký, přesně tak.
54:28Takže máme čtvrtý, teda třetí roh a jdeme ke čtvrtému rohu a čtvrtý roh je bez zesporu říše Železo, říše Římská a tam máme tedy od roku 168 až do našeho letopečtu 476. A tady pozor, bratře a sestry, tady velký pozor. Říše římská z ostatních proroctví víme, že bude mít dva konce. Protože bude ještě existovat takzvaná obnovená říše římská,
54:59která už ale na soše není představená jako železo, ale železo zmíchané s jinou. A je to říše Antikrysta, která je na konci věku. Je to šelma, o které budeme číst, která vystupuje, a která byla horší než ty předešle. Z které byl Daniel úplně zničen. Takže bratře a sestry, bratr Šoz říkal, ne hodinu a půl, takže já musím v půlce své přípravy skončit.
55:31Takže příště budeme pokračovat. A na příště, abyste mi to ulehčili, tak si za domácí úkol nastudujete s Daniele něco o těchto šelmách. A ústřední pro nás bude tedy sedma a osmá kapitola, kde jsou podivuhodné vidění, které do detailu nám popíší tyto čtyři říše a zvláště zaměří tedy na tu říši poslední. A co je velice uchvatné, v té sedmé kapitole to bylo teda vidění,
56:03které se stalo taky proroku Danielovi, ale dejme pozor, Ještě se to stalo v době, kdy tyto události byly z velké části budoucnosti. My totiž většinu těchto proroctví dneska už vidíme naplněných, ale ta poslední část tohoto vidění nočního ze Zachariáše je v budoucnu.
56:33Totiž ten čtvrtý roh bude muset být zničen na dvakrát. Protože obnovená říše římská šelma o několika rozích, mezi kterémi vyrůste ten malý, píšný roh, který pozvedne svůj hlas proti nejvyššímu, který spupně bude mluvit proti věkovitému A s kým se útká syn člověka, ten je jednoznačně produktem, když to řeknu takto, té šelmy.
57:14A vychází z toho čtvrtého rohu. Je součástí té šelmy, o které mluví prorok Daniel. A bratře a sestry, až budete řečit sedmou kapitolu a tím dneska uzavřu, tak budete přítomní úchvatné scény, kde v tom chazon, v tom vidění, byl prorok přenesen do situace, která neměla a nemá v písmu obdoby. Prorok se totiž v tomto vidění, Daniel, setkává se scénou,
57:47kdy vidí samotného boha otce. Rozumíme? věkovitého, s kterým komunikuje někdo jako syn člověka. Prorok Daniel byl přenesen do události, kdy už nevidí preinkarnačního Krista, ale vidí Krista, který je zde popsán už přímo jako syn člověka, který se ujímá vlády a vypořádává se s těmi událostmi.
58:19Je to jedinečné místo, které nemá obdobě. A já aspoň pro pouzbuzení, abyste si to opravdu doma přečetli z toho Daniele, tak přečtu od devátého verše. Přihlížel jsem ze sedmé kapitely Daniella. Jak byly potom rozloženy trůny a usedl věkovitý a týk Jomaja.
58:50Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jako vlna. jeho trůn plamen ohně, jeho kola oheň hořící. Proudí od něho vychází ohňivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády, myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy.
59:20A když se podíváte do textu předtím, tak tam zjistíte, že tam bude přicházet někdo jako syn člověka. A v třináctém verši je jasně popsáno. V nočních viděních, všimněte si, že to byly opět noční vidění, stejně jako měl prorok Zachariáš, takže Bechaze lelejla. Noční vidění jsem přihlížel, ale z oblaky nebes přicházel,
59:53a to vidíte, z oblaky nebes přicházel, někdo jako syn člověka, kevar, je náš. Jak se řekne hebrejský syn? Tak většinou si pamatujete, no možná nepamatujete, ale tak nejčastější jméno pro syna je hebrejský ben. Ano, jsem říkal banim, synové, jo? Ale dejme pozor, velice zvláštní označení pro syna je také hebrejský bar. A když budete číst druhý žálm, tak je tam jedna věta.
1:00:28Líbejte syna a ceně rozhněva. Nebo tě jen málo stačí a zhynete na svých cestách s planehněvem. Požehnaný každý, kdo v něho hledá útočiště. A tam je znova použito pro označení tento syn je bar hebrejsky. Takže jednoznačně je tady tato podivohodná kombinace, že prostě syn z druhého žálmu a samozřejmě tento syn člověka
1:00:59nemůže být nikdo jiný než sám pán Ježíš Kristus. A jestliže sám pán Ježíš Kristus přichází před věkovitého, který sedí na trunem, kdo sedí na trunu? Bratře a sestry. Archangel Michael. Víte, i takové jsou výklady. Takže byl to Bůh Otec sám. A to je uchvatná scéna. Protože málo míst písmu nám odkryvá takto zřetelně.
1:01:32A tohle by měli slyšet unitáři a další takové teologické špičky, které říkají, že Bůh je jeden. A samozřejmě, že Bůh je jeden, ale vždycky existoval a existuje ve třech osobách. A Bůh otec není syn a syn není duch a duch není otec. Ale všichni tři jsou jedno. Takže v Novém zákoně naleznete x příkladů, kde vidíte celou boží trojici.
1:02:05Například při křtu pána Ježíše Krista. Tak co tam vidíme? Hle, syn se vstupuje ke křtu, z nebe se ozývá hlas a duch svatý se stupuje v podobě holubice. Takže, bratři, když už nic jiného, máme tady obrovské pozbúzení v tom, že učení o boží trojjedinosti, trojici, není zdaleka nějaký pohanský mytos, ale že je hluboce zakotven již v písmech starého zákona.
1:02:38A jestli, že to někdo nerespektuje, tak není křesťan. Nezlobte se. Prostě jestli, že někdo nevěří v Boha syna, nemá ani otce. Takže prosím, za domácí úkol nastudujte, přečtěte si tyto kapitoly, protože budeme si na nich poukazovat, jakým způsobem a co vykonali ty čtyři rohy a co vykonají ty čtyři kováři.