Prorok Zachariáš # 13
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Já vás tedy ještě jednou vítám na dnešní biblické hodině nad naším prorokem Zachariášem, tedy dneska je to již 13. hodina nad proroctvími proroka Zachariáše, takže už jsme na 13. šá, šlož, esre. A my jsme minule zboží milosti, tak jak nám pán Bůh dal, dokončili,
0:39vlastně tu řeckou říši. Řekli jsme si vlastně o té druhé části, tedy o těch válce diadochů a rozdělení té říše makedonské, toho Aleksandra Velikého do těch čtyř říší, podle těch čtyř generálů. A já jsem říkal, že když už nic jiného, tak aspoň toto byste měli vědět, co symbolizují ty čtyři hlavy toho třetího zvířete, kterým byl Levhart.
1:16Tak víte, že u toho byla troška nejasnosti, tak jsme si to hebrejštně řekli, že to není tak úplně jednoduché, ale je to zvíře typu Levharta. Ale to, co je důležité, že opravdu naprosto jednoznačně písmo nám to ukazuje, tyto čtyři hlavy potom byly ty čtyři diadochové následovníci generálové z Aleksandrovy říše. A to tedy, abyste si je aspoň pamatovali,
1:41tak to byl Kassandrus, Lysi, Lysimachus, Tolemaios a Antigus, respektive potom Seleukos. Je to velice důležité. Já poprosím ještě o tu mapu rozpadu té říše Aleksandrovy do těch čtyř velikých částí. Některé byly menší, ale jestli nám tam můžeš Kubo dát, prosím tě.
2:16Takže my jsme si říkali, tak pojďme z hlavy. Egipskou říši měli potom pod vládou Ptolemajovci. Já jsem vám říkal, že z této dynastie i pocházela ona slavná Kleopatra, která si potom užila románek s Cezarem a posléze i s jeho následovníkem Markem Aureliem, kterého si dokonce před smrtí vzala. Takže tolemájovci. Pak jsme si řekli, že Makedonii, Kassandrus,
2:47potom oblast turecka dnešního části tamtoho průplavu, to byl Lysimachos a velikou tu část Antigus získal vlastně tu minulou říši měcko-perskou a víme, že Antigus nebyl dlouho, ale byl vystřídán s Seleukovcem a pak se tedy tam dostali do navlády rod Seloukovců. Víme, že tam probíhaly nějaké různé třenice, politické spory,
3:15ale to, co bylo velmi důležité, byla naše cesta k tomu jednomu z nejvýznamnějších biblicky známých Seloukovců, a tom byl Antiochus IV. Epifanes, přeznívaný výstižně židy. Věděli byste? Jsme si vysvětlili Epifanes, to je od slova Epifaneja, což je zjevění božstva, on se zboštil. Jsme si na něm ukazovali jako jeden z nejvýraznějších typusů Antikrysta písma.
3:41Tady děkuji, že naši posluchači jsou v dělí a že jsem dostal mnoho vyřešených správně domácích úkolů. Představte si, že některé sestry píšou i dokonce domácí úkoly, které získáváme tady na biblických. A tak si všimli, že došlo v tom zápalu mého výkladu, že jsem několikrát řekl místo obraz Antikrista, tak pána Ježíše samozřejmě Antichos je jeden z nejvýraznějších typusů Antikrista.
4:11A pak tam byla jedna nebo několikrát záměna, jak jsem mluvil pořád o té říši Mecko, Perské a Řecké, tak se to tam několikrát prohodilo. Ale v ten kontext věřím, že nám byl jasný. Takže Seleukovci velice významní. Víme, že právě my probíráme teď tu dobu pohanů, takže jsou to ty čtyři rohy, které rozptylili Judu, Jeruzalém a víme, že právě dynastie Seloukovců měla největší význam ve vztahu k Izraeli a víme, že tady Antiochos Epifanes a jeho vláda, chování je v písmu dopodrobna rozebráno,
4:51protože na pozadí této biblické historické osobnosti dokonce pán Bůh zjevuje, stejně jak jsme si to říkali třeba, když mluvili proroci Izajáš a Ezechiel k týrskému respektive k babylonskému králi, o samotném antikristu. Takže mluvili jsme o tom malém rohu, který vyrostl a který je jednoznačně jednoznačně tedy potom z dějin a z biblických proroctví
5:20ten Antiochos Epifanes, ale nesmíme zapomenout, a tím jsme minule končili, že je to typus Antikrista. A my jsme si řekli, stejně jako písmo nám do velikých podrobností zjevuje ty typy, ty biblické předobrazy pána Ježíše Krista a z nich jsme ze starého zákona mohli rozpoznat mnohé věci, které se potom v Pánu Ježíši Kristu naplnili, tak je ale naprosto nebiblické si neříct,
5:51že písmo nám také do velké míry zjevuje rysy a podobu toho posledního muže bez zákonnosti, který bude zjeven ve svůj čas. Takže opravdu je to biblické vnímat i tuto linku, že v Biblii je nám skutečně v časech zjevována celá řada biblických mužů, kteří ve svých charakterových vlastnostech do značné míry nám ukazují,
6:21jak bude vypadat finální Antikrist a jeho vláda. Takže my jsme se tedy tím zabývali, byl domácí úkol i ohledně Aleksandra Velikého. A dnes tedy, jak pán Bůh dá, jdeme dál. My jsme stále u toho druhého nočního vidění, které se stalo toho 24. dne měsíce Ševatu. A já jsem říkal, že je to důležité, protože tady jsou opravdu dějiny eschatologicky,
6:51dějiny pohanů v kostce. Takže my to proroctví určitě už známe z pamětí, já ho pořád opakuji, ale bude dobře. Když si ho znovu přečteme. Takže Zachariáš 2.1. Pozvedl jsem oči a v tom jsem uviděl čtyři rohy. Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil, co mají tyto věci znamenávat. Odpověděl mi, to jsou rohy, které rozplělili Judu, Izrael a Jeruzalém.
7:15Pak mi hospodin ukázal čtyři kováře. Zeptal jsem se, co jdou dělat. A odpověděl, víme, že to je ten angelus interpress, ten anděl vykladač, poslaný od hospodina. Toto jsou rohy, které rozplělili Judu, takže nikdo nepozvedl hlavu. ale tito je přišli vyděsit, aby urazili rohy národů, které pozledly rohy proti judské zemi, aby ji rozptělili.
7:40Takže já poprosím znovu obraz nasích čtyřech šelem a těch kolorací s těmi ostatními biblickými proroctvími. Takže my víme, že tady je to velice stručně, ale prorok Daniel nám do toho vnáší obrovský jasný význam. A my víme, že vůbec proroctví Daniele, co se týče chronologie, jak poznávat písma, my se k tomu dostaneme, jak řadit jednotlivé proroctví,
8:07je naprosto ústřední. Takže my víme už naše známá socha z Nebukadnezarova snu z druhé kapitoly a dnes se tedy dostáváme k té čtvrtému rohu, k té čtvrté šelmě z té sedmé kapitoly proroka Daniele. Takže budu číst od sedmého verše. Potom jsem v o něch nočních viděních, všimejte si, když je v Biblii naznačená chronologie,
8:37tak velice jednoduše hermeneuticky to poznáme podle jakých slov. No, že tam jsou používané takové slovní vyjádření jako prostě potom. Takže zvířata nešly přes sebe, ale šly jednotlivé za sebou. Takže po té třetí šelmě si všiml prorok Daniel, že víme odkaď, z moře, to jsme si říkali, ty národy a ty démonické vlivy a andělské sféry boží moci. Nakonec vystupuje čtvrtá šelma.
9:09Cheva revia. A teď dejme pozor, jaký prorok popisuje. Já jsem říkal, tyto obrazné symbolické vidění, který prorok měl, to jsou vidění symbolů. To znamená, že za nimi je duchovní podstata. Takže jaká byla ta čtvrtá šelma? Byla strašlivá. Aramejský je tam slovo dechila. A nejenom, že byla strašlivá, ale ona byla úděsná ve Emetani.
9:42A co ještě navíc, byla neobyčejně silná ve Takifa Jatira. A měla veliké železné zuby. Drtěla, požírala a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní a měla deset rohů. Tam se interpreti, já nevidím, jaký tvor je to vyobrazený, prostě neměli čeho držet,
10:18Protože opravdu tady se dostáváme na pole, že nikdo nic v celém stvoření té šelmě nebylo podobné. Takže i tady dochází k určité hermeneutické pauze. Ta čtvrtá šelma je od všech tří oddělena. Je jiná. Je to opravdu děsivé monstru. A my samozřejmě víme, že nám toliko nejde o tu samotný obraz té šelmy, jako to, co ta šelma představuje.
10:51Takže samozřejmě my se podíváme, že tato šelma zase souvisí úzce i s tím nebukadnezárovým snem. A samozřejmě už podle obrazu vidíme, jaká část sochy nebukadnezára tato šelma představuje. Jsou to nohy. Já jsem četl v některých překladech stehna ne, prosím, ne, stehna ne. Hebramiňské je tam slovo šakohy a to představuje dolní část dolních končetin.
11:22Asi bychom řekli lítka, oblast kolen. A tyto nohy byly z čeho? Byly ze železa. A víme, že toto železo samozřejmě plynule pokračuje i potom na chodidla. Takže teď už jsme anatomicky opravdu na nohách. Lidé si to pletou, nohy jsou opravdu jenom nohy. Takže dolní končetiny a nohy.
11:52A ty byly potom vesmě smíchány z hlíny, nebo keramiky, to je stejné slovo v aramejštině, chasav, a části ze železa. Takže vykladači samozřejmě zase, pokud jsou to biblisté, ne šoumení nebo někteří senzasy chtiví lidé, se tady naprosto jednoznačně shodují, že se zde jedná o říši římskou.
12:24Říše římská, oproti té šelmě reprezentované před tím Leopardem, se nedostala k moci tou rychlostí a skokově, tak jako onen chlupatý kozel nebo leopard, ale k moci se dostávala postupně. My víme, že jsme někde opustili tu říši řeckou a nedobrali jsme dopodrobna všechny záležitosti,
12:55to by nám časově neumožnilo, Ale přecházíme tedy plynule do říše řecké. Jaký tam máme rok uvedený, který byste si mohli pamatovat? No, měli. Tam je rok. U té říše římské je tam 63. Věděl by proč, kdo, někdo, je tam rok 63? Co se tak stalo významného? Tak, určitě nevznikla říše římská. Takže proč je tam rok 63?
13:25Nikdo neví? To by bylo za 10 bodů. Je tam něco napsáno? To určitě asi není to, co měl ten básník na mysli, když tam dával ten popis. Tomu se dostaneme rozdělení na východ a západ, ale nebudeme předbíhat. Takže si pamatujte rok 1963. Samozřejmě kontinuum říše římské začíná nějakým tím sjednocováním na tom italském poloostrově.
13:56a víte, že tím prvním státem, který se tam vzformoval, byla římská republika. Zestup té říše římské bychom tedy vystupovali v dějinách už v 2. století před Kristem. Já bych bral jako ten zlomový moment asi válku s Kartágem a poražení Kartágejců. Víte, kde je Kartágo a kde je Itálie? Kdo neví, tak se brzo dozví na mapě.
14:23Není to daleko od sebe, Kartágo je tedy na africkém kontinentu Itálie, když si představíte tu kozačku nebo nohu, tak víme, že to opravdu nebylo tak vzdáleno a byla tedy v roce 241 př. Kr. teda bitva o to Kartágo, víte, že tam římané zvítězili. Takže v první části opravdu se utvářel ten římský národ postupně a postupně také začínal opanovávat to území, které předtím ovládala říše řecká.
15:00Respektive ta subdivize těch čtyřech mocností, která z nich zešla. Takže to byla ta říše toho Kasandra, Lysimacha, Seleukovcu a Ptolemájovcu. Jestli chcete senzace, film Kleopatra, tam se dozvíte mnoho událostí kolem roku mezi 60. rokem před Kristem a roky okolo, co se odehrávalo, ty vztahy jednotlivé, anebo zase odkazují.
15:30Encyklopedie Britannica, Flavius, nebo si můžete potom dočíst samozřejmě i Wikipédie, podává dost informací. To nemůžeme rozebírat říši římskou jako ve škole, to by jsme tu byli dokonce prázdněn. Ale já jsem si vytypoval některých důležitých hermeneutických věcí, které jsou důležité pochopit z toho biblického hlediska.
15:58Tak zaprvé, všimli jsme si, že v tom proroctví Daniele ta čtvrtá šelma není podobná žádnému zvířeti, které by lidé znali. A co je ještě zajímavější, je samotným Danielem naprosto jednoznačně oddělena od těch šelem předešlých. Všimli jste si v Danielovi 7, 7 tam čteme. Ta byla ale odlišná od všech šelem, které byly před ní a měla deset rohů.
16:29Takže tady nás pán Bůh tímhle s tím chce vyjádřit, ale dejte pozor. Teď přichází na scénu čtvrtá šelma a ta teda opravdu vyžaduje pozornost. Je odlišná. A sám prorok Daniel, my budeme mít na říči římskou dvě biblické, ukážu proč. Sám prorok Daniel v 19. verši, když už potom měl vidění těch věcí, kterým se dostaneme později, byl z této šelmy vedle.
17:01a zajímala ho tato šelma více, než ty šelmy předešlé. Přečtu Daniel 7, 19. Chtěl jsem tedy mít jistotu o té čtvrté šelmě, která se od nich ode všech odlišovala. Vidíte, to už pán Bůh vám takhle plácá přes huché uši a říká, slyšíte? On chce, abyste viděli, ona je odlišná, je odlišná, je něčím významná. Byla neobyčejně strašlivá. Měla zuby železné a drápy, to jsme předtím nevěděli, jaké měla drápy, drápy měla bronzové.
17:44Vidíte, že je někdy těžké přeložit i zebrejžděny ocel a bronz. Takže budeme se držet toho bronzu. a co tam dále čteme, požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. I o těch deseti rozdých na její hlavě a o dalším, který vyrostl a padly před ním tři rohu takovém, že měl oči a ústa mluvící veliké věci
18:19a na pohled větším než jeho druhové. Takže tady jsme naprosto jednoznačně hermeneuticky ve velice složité oblasti, ale věřím, že my to zvládneme. My si to zapamatujeme a budeme si pamatovat. Říše římská je tímto proroctvím a dalšími, které si ukážeme, její děniny rozdělena na dvě části. První část se tedy bude týkat té historické říše římské,
18:57která ovlivňovala dějiny božího lidu, řekli bychom v tom starověku, až po příchod pána Ježíše Krista, ne, tady, takže vidíte, že to bude pro vás náročné, Ale tohle, když budete mít v hlavě, tak jsem zcela spokojen. To už potom tu eschatologii trošku ovládáme. Takže říše římská dvě části. První tá historická v období života toho starozákonního lidu.
19:30Ale mnoho století potom, kdy prorokoval Daniel, dejte pozor, nebo Zachariáš, prostě to nebyly popsané události post scriptum. To byly události, které byly dopodrovna předpovězeny několik staletí předtím. A potom se nám ta říše římská ztratí šelma, která byla, je a není a znovu je a vystoupí na konci věku a bude hrát ústřední roli ve vztahu k antikristovské říši.
20:02Takže prostě proto tady si dáme práci. Takže pojďme si ten obrázek trošku popsat. Nebo Karnezarova socha, tu jsme si popsali. Jsme na těch jednotlivých fázích té sochy, tak jak šly ty říše za sebou. Tohle jsem vám řekl, že je tedy časová osa z Daniele 11, ale samozřejmě tam jsou věci, které jsou z Daniele 7, z Daniele 8 a z Daniele 9.
20:29A i z jiných míst písma, aby jsme si to nemysleli. Takže jde nám o to, že jsme si řekli, že v roce 605 začíná tzv. dispense doba vlády pohanů. Řekli jsme si proč. Boží lid pro svoji neposlušnost ztrácí svrchovanou vládu sám nad sebou a je pánem Bohem vydán do určitých časů pod nadvládu pohanských národů za trest.
21:02My víme, že v této časové posloubnosti se nám tedy za sebou vystřídalo několik říší. První tedy byla říše babylonská, zlatá hlava, lev. Potom následovala říše mecko, perská, perskomecká, hrbatý medvěd. A potom přišla říše bronzová řecko. Makedonie a potom tedy přichází říše Římská, rok 63,
21:38dne v noci o půlnoci, řekneme si, proč. Ve vztahu k božímu lidu. A opravdu tato říše Římská měla své vymezené období, my se k tomu dostaneme, a v určitém roce tento státní útvar prostě se rozpadá na západní a východní, nejprve zaniká ta část. Západní a víme, že na konci někde po roce 1400 i ta byzantská. Takže k tomu my se dostaneme dneska.
22:08O co mi jde? Je, že potom je tady teda ta dispense té doby milosti církve, která je vmezeřena vlastně do části té dějín té čtvrté šelmy, protože samozřejmě my si ukážeme biblické konotace, kdy se narodil pán Ježíš, za vlády jaké říše a tak dále. A potom ale víme, že prostě došlo k určitým rozpadům říše římské,
22:32ale určitým snahám ji obnovit. V dějinách se tato snaha objevila několikrát, aspoň jeden příklad, nebo dva. Kdo se pokoušel jasně navázat na římskou říši? Určitě. Další. Hitler, ten se netajil, že to nazýval jako třetí říše. Ale nejenom to víme, že byla také svatá říše římská v dobi Karla IV. Takže snahy obnovit. Tato šelma je, není, ale přesto byla. A znovu bude.
23:03A na konci dějin, tedy potom, když uplyne, ta dispense, kterou my nevíme, kolik trvá. Protože tady vidíme, že co je klíčové k datactví proroctví, je devátá kapitola Daněle. To jsme si říkali tisíckrát. A tam je vlastně ta časová osa, která nám pomáhá chronologicky, ale nejen ona, vidíte, že se to úzce propojuje, určit ty dějiny toho božího lidu. A jedná se o takzvaných 70 Danielových týdnů let.
23:35To je devátá kapitola Daniele. A my víme, že tam, to jsme si řešili, jsou dvě základní dispenze před až do příchodu pána Ježíše Krista, to znamená obnova jeruzalemského hradby, návrat navrátilců, samozřejmě z babylonského zajetí. A pak ale přichází tedy jasně věst Pána Ježíše triumfálně na květnou neděli do Jeruzaléma,
23:59jeho ukřížování, jak čteme v 9. kapitole, pomazaný bude zahlazen. A pak přichází tedy ta dova milosti, kterou my nemůžeme vypočítat, Protože to prostě pán Bůh neřekl, ale tato doba milosti skončí začátkem 70. Daniele týdne let, čili počátkem doby soužení. A samozřejmě 70. Danielův týden let má jak dlouho dobu trvání?
24:30Je to 77. ček, čili 77. letí, takže ten poslední týden trvá 7 let. A ten se dělí na dvě zásadní části, to je doba soužení a doba velkého soužení. A ta doba velkého soužení začíná v prostřed. Kdy podle biblických vykladačů přesně, já se k tomu schodují, dojde k tomu onomu avizovanému znesvěcení toho jeruzalemského chrámu,
24:58kdy se antikrist oficiálně prohlásí za Boha a podvede Izrael. Pak doba soužení končí harmagedonem, příchodem pána Ježíše Krista ve slávě a ustanovením milénia. Po konci milénia, ve dnevnoci o půlnoci, propuštění satana na svobodu, spoura Goga Magoga a soud ohněm nad planetou zemí, tehdy hospodin svina nebesa rozpálí zemi a bude soud před velkým bílým trůnem
25:28a pán Bůh stvoří všecko nové a začíná nám takzvaná věčnost. Takže tohle si pamatujte, bratři a sestry, a mějte na paměti, že tedy ta říše římská ve své podstatě nás provází dodnes. Prostě celé dějiny církve až do závěru, do vytržení a ustenovaní konfederace deseti králu a vzniku následovníka, jak politického,
25:55tak i, řekli bychom, ideologického této říše, se hraje ústřední rolihy v období zjevení Antikrysta. Takže opravdu tento obrázek mít na paměti. Tady se dostáváme do určité fáze, že ta říše římská je nám tedy rozdělena na dvě části. A kdybyste chtěli podrobnosti, bylo by to na deset biblických. Doporučuji v řele komentář profesora Paula Tenera,
26:25který vyšel v roce 2020, je to profesor, fundamentalista teologie z Ameriky a já jsem ji dostal jako darem od našeho bratra s Kuřimi, za kterého se modlíme za jeho hrdinu, Radek mi přivezl. Je to úžasný komentář, ale 800 stran. A těch os bych vám tam mohl ukázat desítky. Takže je to opravdu pro ty feinschmeckery vřele do poučí. Jediná možná nevýhoda psáno v řečtině, hebrejštině a angličtině.
26:59Ale to se nevadí. Takže třeba tomu, co jsem vám tady řekl v pěti minutách, on věnuje dvousetstranovou obhajobu. Proč to tak vidí? A já to tak vidím samozřejmě stejně. Ten není první, kdo s tímhle přišel. S tímhle přišli i vykladači dávno před ním. Takže je vám trošku tohle jasné, bratři a sestry, nebo teď máte prostor se zeptat,
27:25protože já vám samozřejmě v dnešní biblické, a pak hlavně v té druhé, demonstruji tu mezeru a ukážu vám, že je to biblické o té šelně, která byla, je a není a znovu bude. Je nějaký dotaz? Jo, je úžasná konotace třeba i s těma jinýma biblickýma proroctvíma, nejenom s Daniele. Protože my jsme se už tehletech věcí dotkli i u jiných malých proroků.
27:53Takže, bratři a sestry, pojďme tedy do písma. A tady vám ukážu, že prostě samo písmo nám ukazuje, že tato šelma je zvláštní. A že má i zvláštní osud. A že prostě je tady něco, co bychom si měli uvědomit. Protože jestli toto nepochopíme, tak nám celkově potom začnou vycházet nesmysly i v ostatních eschatologických obdobích, kdy nebudeme chápat,
28:21kde se najednou vezme říše Antikrysta. Jestli přijde z Austrálie nebo z Madagaskaru. Ne, nepřijde, bratři a sestry. Biblia nám jasně ukazuje, že bude to právě Evropa a oblasti ovládané tou říší římskou v dané minulosti, která naváže v tom seskupení a şehraje důležitou roli v podpoření federace a vláde nástupů antikrista.
28:49Takže pojďme se na to podívat. Zjevení Janovo 17.8. Šelma, kterou si viděl, byla a není, má vystoupit z bezerné propasti a jít do záhuby. A ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa v knize života, úžasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není a opět přijde.
29:20Zde je třeba mysli, která má moudrost. Tady vidíte, bratři a sestry, že proroctví není, znovu opakují na čtení na dobrou noc. Tady sám pán Bůh říká, tady už je potřeba mysli, která má moudrost. No tak jestli si nebudeme říkat tyhle složitější teologické věci, no tak to přejděme, není kam dospět. Tady už je potřeba mysli, která má moudrost.
29:47Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králu, pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel. A až přijde, musí zůstat jen nakrátko. A šelma, která byla a není, je tím osmým. Je z těch sedmi a jde do záhuby. Těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali.
30:18Ale pravomoc, jako králové, mají přijmout na jednu hodinu spolu s šelmou. Ty budou mít stejný úmysl a svou sílu a moc dají šelmě. Ty budou válčit s beránkem. Ale beránek je přemůže, protože je pán pánu a král králu. A kteří jsou s ním, jsou povoláni, vyvoleni a věrni. Ještě mi řekl, vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí,
30:48jsou lidé a zástupy a národy a jazyky. Dátře a sestry, dneska toto neprobereme podrobně, ale aspoň o té šelmě, která je, drabila, není zase je. Prosím vás, uvědomte si, že to proroctví, tohle jsme četli z knihy Zjevení, která vznikla kdy? Kdy měl den páně navštívení a vidění Jan na Patmos?
31:2090. rok. 90. rok našeho letopočtu. Takže vidíte, že i z pohledu Zjevení se stále jedná v těch rozích a v těch králích, o kterých budeme mluvit, a postání říše, která v té době byla, není, zase bude o budoucnost. Takže to mějme na paměti. A také si stále uvědomíme ty obecné teologické principy, které jsme si už dávno na biblických srnuli.
31:50To znamená, že je to opět a jen stále sám svrchovaný pán Bůh hospodin, které ve své dekretivní vůli řídí dějny lidstva A v daný čas ustanovil Řím, tedy tu čtvrtou šelmu, a dopustil jeho vládu nad tímto světem. Za tuto světovládnou říši, ale samozřejmě stejně jako za těmi předvešlými, stojí také demonické mocnosti.
32:21My jsme si to demonstrovali například na té říši Mecko-Perské. Když jsem vám ukazoval, když měl anděl Gabriel přijít Danielovi vyložit ty události, tak mu to trvalo jak dlouho? Jedna, dvacet dní. A proč? Proč tam nemohl přijít hned? Protože velitel Perského království mu v tom bránil. A my jsme jasně ukázali, že se tady určitě nejednalo,
32:50že by tam nějaký chlap stal s mečem a anděla tam ohrožoval. ale že tady je jasný pohled do těch duchovních sfer, těch andělských vlád, panstev a mocností, které ovládají tento svět tmy. A víme ale, že všetky tyto vlády, panstva a mocnosti jsou neustále vždy byly a budou podřízeny svrchované vládě boží a že se nic pánu bohu nikdy nevymklo z ruky,
33:21ale že pán Bůh všecko řídí a dopouští vše tak, aby se nakonec naplnili jeho moudré, svaté plány a tak, aby pán Bůh naplnil vše, co si ještě před stvořením světa předsevzal. A my víme, že právě proroctví jsou místa, kdy nám pán Bůh dává nahlédnout do těchto jeho plánů. Jak jsme četli a znovu to opakují u proroka Jeremiáše.
33:48Co vidíš, Jeremiáš? Zeptal se hospodin. A Jeremiáš odpověděl, vidím větev v mandloně. Říká, dobře si odpověděl, neboť já bdím nad svým slovem, abych ho v ustanovený čas naplnil. Já jsem vám říkal, že v hebrejštině je to nádherná hra ze slovy, protože bdím, naplním a větev v mandloně, to je to samé audioslovo, jako třeba pila, pila.
34:17Může se žena pila nebo pila. Takže to je úžasná věc. A to mějme na paměti i při studiu těchto věcí. Takže dnes, jak pán Bůh dá, se pojďme podívat na rozbor té první fáze období dějin, které ovlivnili ten věk pohanů ve vztahu k božímu lidu, čili na tu říši římskou toho starověku. Takže teď se dostáváme, proč rok 63.
34:44V roce 1963 se dostáváme k událostem, už vlastně začneme trošku dřív, a to v roce 106 se narodil jeden velice známý muž starověku, a to je Kneus Pompeius Magnus, známý také jako Pompeius Veliký. Tento muž sehrál veliké, to z dějepisu všechno víte, období republiky,
35:14období triumvirátu. Tento muž sehrál obrovské důležité věci v té formaci budoucí slávy říše římské. A právě Pompejus, jako jeden z těch významných vojevůdců, byl spojencem a přítelem Gaia Juliuse Cezara, Ale také nepřítelem Marka Licinia Krasa.
35:46Ovšem, tito tři muži ve své podstatě založením Triumvirátu ovládali tehdejší Římskou republiku. V roce 64 se Pompejus vydává na východ, aby si podmanil říši Seloukovců. Saloukovců. Víte, že Saloukovci v té době měli pod nadvládou samozřejmě celé Judsko a i celé ostatní Dominia. To šlo velice snadno. To bylo velmi formální a netrvalo dlouho.
36:19Do pár měsíců prostě Pompejus připojil a učinil vlastně z říše Saloukovců provinci Říma. A v roce 63, když tedy jako první zastavil v Syrii a dobyl Syrii a oblasti, se vydává a obléhá, co asi 63, proč 63? Jeruzalém. Proto na té soše ten grafik zaznamenal, že ve vztahu k božímu lidu a říši římské
36:52je klíčový rok 63 př. Kr. protože tady dochází ke kolizi a kde jasně nastává ovlivnění té čtvrté šelmy, která přichází potom, co udělala ta čtvrtá šelma. Nejprve ta čtvrtá šelma, ten čtvrtý kovář udělal co? Co usekl? Třetí roh. Co byl třetí roh? Řecká říše. A teď už si brousí zuby na samotný říši našeho vyvoleného lidu, Izraele.
37:30Takže v roce 63 dobývá prakticky, ovládá Pompejus, Jucko. V této době kdo vládl v Jucku? Aspoň dynastii. A to se jmenuje Makabejci? To mělo nějaký název. Hasmonejská dynastie, potomci Makabejcu.
38:00Prosím, abychom si dali obrázek Hasomenovského království. Takže teď jsme v Jucku v roce 63 a období. Době Seleukovce, Antiocha Epifana, kterého jak přezdívali židé, už jsem vám to říkal, Epimanes, což znamená bláznivý Epifanes, už opravdu došlo k poslední kapce, protože víte, že Antiochus Epifanes se snažil židi zdiskrevitovat a došlo k znesvěcení chrámu.
38:36A ten datum byste si taky měli vždycky pamatovat. Kdy došlo k znesvěcení chrámu? 167. 6. prosince. Víte, že tento svátek Úsce souvisí s jakým svátkem židovského kalendáře? Luach Hašana Haiviri. Chá, nu, ká. Takže to nebudeme dneska dopodrobna rozebírat. Je to období makabejských. a víme, že v této dní se rozhodl Antiochus Epifanes
39:04znesvětit jeruzalemský chrám, styčil tam sochu dia a na oltáři obětoval svině. Takže malý roh a tak dále, říkal jsem vám to. To všechno bylo předpovězeno, k čemu dojde. Takže Antiochus Epifanes dal vlastně tímhle s tím aktem rozpoutal takzvané makabejské povstání. A víte, že tím prvním, kdo povstal, byl Juda Makabejský.
39:31A jsme tedy v období Makabejských. A toto období tedy trvalo nějakou dobu a začíná, dejme tomu, rokem 167 tím Makabejským povstáním po následcích tohoto znesvěcení. Ale klíčovým je asi rok 142, kdy Šimon Makabejský dosáhl toho, protože se částečně vymanil z moci Seleukovců a Izrael získal částečnou suverénitu.
40:01Částečnou. Pořád jsme v dobách pohanu. Takže já poprosím obrázek Hasomenovské dynastie. Jenom promuňte ještě chvíli. Všimněte si, že Makabejci za působení svá vlády téměř obnovili hranici Izraele do rozměru, jakou měli v době krále Davida. Neuvěřitelné. Jo, tam máte ty jednotlivé makabejce a tak dále. A opravdu Izrael vlastně získal územě zpátky skoro všetky území
40:31a hranice byly podobné za doby krále Davida. Takže prosím makabejskou dynastii Hašomenovci. Je to tedy běd Hašomen, haj? A Josefus Flavius nám vysvětluje, proč Hašomenovská dynastie, protože se odvozuje údajně od praděda Matyáše Makabejského. Matyáš Makabejský byl otec těch významných mužů, který začali to postání, vidíte to.
40:59A všimli jste si jedné veliké zvláštnosti, čím byli zároveň Makabejci. Oni nejenom, že byli vůdci postání, ale oni zároveň tam, čteme High Priest, co to znamená, že byli také, že zastávali úřad velekněží. Musíte si uvědomit, že Izrael byl v té době strašně mesiánsky naladěn. Protože víte, že některé prodoství písma říká,
41:22že v roli mesiáše se spojí dvojí úřad. To znamená jaký úřad? Úřad krále a velekněze. Takže tam to vřelo mezi těma Izraelcema. Oni už si mysleli, že je to tady. Takže se spacifikovali a začali prostě postání. Takže celou rodinu Makabejských si necháme na jindy třeba nějaké kázání, to je strašně zajímavé. Ale jde nám o to, že jsme v období tedy roku 63.
41:57A v této době dochází ke konfliktu mezi dvouma bratry o trůn a o kněžský úřad. Byli to dva bratři, byl to Hirkana a jeho bratr, jeho šméno máte hned vedle, a ten se jmenoval, vidíte to tam, je to strašně, tak, a komu pak asi Pompejus pomohl?
42:27Tak z obrázku je to zřejmé. Takže Pompeus si dosadil a pomohl na trůn Hirkanovi. Ale od tohoto okamžiku, a to jsme v roce 63, se Izrael v judské království stává plným vazalem Říma. Rozumíme tomu? Jučtí makabejci, hašomenité, už nevládnou jako suverénní vládci,
42:57ale ve své podstatě jako vazalové. Vazal to už jsme si vysvětlili, co znamená. Je to někdo, kdo nemá svrchovaná práva, ale podhledá vládě jiným. Takže jsme u to len z toho momentu. Potom, co je velice zajímavé, Makabejci nám trošku vyčpí a konec Makabejské dynastie je velice neslavný. Dcera z makabejského rodu, princezna Miriam, takže Miriam,
43:25a ne, to byla princezna, no Miriam, to je biblické jméno a je podobné jako jméno Marie, si vzala Heroda velikého Edomitu a tím se makabejci prakticky připravili o judský trůn a Edomité ovládli tedy potom Judsko. A jsme už samozřejmě v takových obdobích, jako je 40 před naším letopočtem,
43:58víme, že král Herodes Veliký nejenom, že měl tedy více žen než jenom Miriam, ale byl schválen i Římem a v této době se skutečně stává Jucko už nejenom vazalem, ale už opravdu jasnou kolonii. A Herodes to byl ten král, který nechal představět v roce 1917 ten jeruzalemský druhý chrám, nechal představět ten palác a je to přesně ten Herodes,
44:29že za jehož vlády pán Bůh rozhodl, že se narodí Mesiáš, pán Ježíš Kristus. Takže pán Ježíš Kristus se narodil po dvojí cizí nad vládou. Na jedné straně Jucku vládli odvědcí nepřátelé židů, čili Edomité. A na druhé straně jejich vládu zaštitoval samotný Řím. Velice těžké období. Takže makabejští. Pojďme tedy dál, aby jsme věděli, to se děje v Judsku.
45:04Nejsme v vytržení z kontextu. Vy musíte historicky vědět, kdy pán Ježíš Kristus žil. Co se dělo v období jeho narození, v jaké době působil. Takže pojďme dál. Po krasově smrti roku 1953, to byla ta tripartita, jak byly ty tři mužové, Julius Cézar, Pompejus a Krasus, se přátelství mezi Cézarem a Pompejem velice rychle změnilo
45:31v očividné nepřátelství a boj o moc. Pompejus utíká do Egypta a tam je úkladně a zlomyslně zavražděn. A pak už nic nestojí v cestě k tomu, aby Julius Cézar z republiky udělal, no on to tak nenazval, ale bylo to prostě diktátor se vším všudy. Takže stal se diktátorem v římském říši. A je to počátek prakticky císarství, ale ten počátek císarství
46:01budeme datovat od roku 1927 zcela přesně a řekneme si, proč. Takže Julius Cézar. Julius Cézar přeměňuje vlastně tu republiku na čisté diktátorství a absolutistickou vládu. A víme, že jeho první krok bylo, že jen jmenoval svého následovníka. Kdo byl následovník Julius Cézara? Nejprve Markus, ale toho nejmenoval. To byl vlastně někdo, s kým potom ten, kterého jmenoval a koho adoptoval za syna,
46:32teď se nám už hodně napověděl. Někoho adoptoval za syna? Tavianus. A toho my známe pod jménem Augustus. Takže přesně, po smrti dostává se na vládu Markus Aurelius, který, protože víme, že Julius Cezar jak dopadl, velice nechválně. V roce 1944, nebo tak nějak, před Kristem byl brutálně opět zase brutálně zavražděn v Senátu 23 bodnými ranami.
47:03A potom tedy je tam ten boj o moc, tam vystupuje Marcus Aurelius, Marcus Aurelius nelenil a hned si vzal Cezarovu milenku Kleopatru za svoji ženu. ale my víme, že dědicem a dokonce adoptivním synem, protože Cezaro předtím adoptoval, byl, kdo? Tedy Gaia Octavius. Gaia Octavia adoptoval. No a právě v tom roce 1927, asi byste si mohli ještě pamatovat bitvu,
47:31kde byl Marek Antonius poražen v roce 1931. Věděl by někdo se starou? Nádhera. Bitva u Actia, 31, poražen Markus. A nastupuje... Co? Ne, Actia, Actia. Teď jsme v roce 31. Řím, sjednocení vláda Cezara na stolení imperiátu a cesarství. Takže nejřík musel se vypořádat s tím Markem Aureliem a toho poráží v roce 31 u Actia.
48:03A pak už začíná prostě oficiálně od roku 27. Senát z něj udělá prakticky Boha a vládce absoutistického a začne používat ten titul Augustus, to znamená vznešený, ten potom nosili všichni císaři až do Byzantské říše. A začíná, já poprosím, teď obrázek Řím za doby Augusta. Takže to už jsme v době vlády říše Augusta.
48:34A samozřejmě Augustus, tak ho známe, je tedy Cezarový adoptovaný syn. Takže podívejte, v době, kdy se Augustus ocitl na vrcholu své vlády, tak Řím už dosahuje a říše něco, co jsme v životě ještě neviděli. Uvědomte si, že prostě v této době, ještě nám chybí, Za chvíli nám doby jdou Britány, tam se postaví v roce 167 Hadrianův vál,
49:09který je skoro až na pomezí, že jo, vysoko u hranic ke Skocku. Takže prostě podívejte se, jaké oblasti zajímala říše Římská. Něco nepředstavitelného do té doby. O tomhle snil Aleksandr Veliký, který se ale nedostal ani do Španělska, ani do Indie. Takže tady vidíte pak úplně ten vrcholný stav všech území, které říše Římska zajímala.
49:37Víte, tam kolonie Británie, provincie, celé Španělsko, Portugalsko, Maroko. Kartágo si ukážeme, prosím. To jsem slíbil, že si ukážeme, kde je Kartágo. Tak, tam někde. Co? U té Afriky tam je kousek Kartágo. No, ono není tady na té mapce, ale víme, kde je tam přibližně. Takže tam bylo někde Kartágo, vidíte, že to byla ta bitva 241 př. Kr.
50:04kdy došlo k tomu sesílení moci. Takže říše římská. Latinský imperium Romanum řecky Basileia Ton Romaiona. Víte, je to právě ta čtvrtá úděsná šelma. Nemáme čas si říct o všech událostech v dějin říše římské, ale vypíchnu zase jenom důležité momenty. Takže říše římská se počítá od toho vzniku,
50:38toho jmenování augustatím třísařem prakticky, čili od roku 27 před Kristem v Senátu až do roku 395 našeho letopočtu. Víte, že samotná říše římská se v roce 395 rozdělila na dvě části. To jste taky učil. Každá písemka z dělpisu na základní škole
51:08rozdělení říše římské na část západní a východní. A víme, že ta západní teda zanikla někde roku 476 po Kristu a ta byzantská říše pokračovala ještě víc jak tisíc let, čili ta zaniká v roce 1453. A teď pojďme na ty biblické milníky. Biblické milníky, tak tedy 40. rok před Kristem jsem, jak říkal, si vybrali římané, že si ustanoví svého nocleha vládcem nad ľudskou zemí
51:43a tím byl král Herodes Dejtí. To je velice významná událost. Jak jsem říkal, sám Herodes legitimizoval svůj nárok na trůn snědkem s hašomenovskou princeznou Miriam, kterou posléze nechává zabít i většinu svých vlastních potomků. On byl paranoik. Vy víte, že on se tak bál o moc, že prostě nejenom, že potom samozřejmě ta biblická událost
52:10a naplnění proroctví, hlas hleje, pláče, slyšet v ráma, nebo tráchel, oplakává své děti a nedá se utišit, protože jich není. Protože víte, co byl první krok, když se Herodes to věděl a on perlivě čekal, kdy se narodí Mesiáš, co vyhlásil? Nechat povraždit všechny chlapce v okolí Betléma do dvou let. Takže až po smrti krále Heroda se pán Ježíš může vrátit bezpečně
52:38pod vedením a přímým řízením hospodina a anděla přes Jozefa z Egypta. Hle, povolal jsem svého syna z Egypta, jak čteme u proroka za domácí úkoly. Jeden z malých proroků. Takže pán Ježíš žije pod vládou v této oblasti, v tomto čase. A my víme, že i narození pána Ježíše Krista je specifikováno už jasně ne pod vládou krále Judského, my nečteme, že se narodil za vlády krále Heroda,
53:10ale to, co je tam jasně zmíněno v rodokmenech narození, události u Lukáše, je zajímavý odkaz. Kdy se narodil pán Ježíš Kristus? Kdy dal příkaz o sčítání lidu? A kdy to u zemí zpravoval Quirinius? Takže my víme, že pán Ježíš tedy se narodil, to víme, dva, tři roky já nebudu se hádat. Víme, že to je těžké určit, jestli to byl rok minus jedna, dva, nula, dva, tří.
53:41To je velice těžké určit. Ale víme, že vláda Augusta je to a víme, že to je přesně v tom období toho římského státu, kdy v Syrii zpravoval Quirinius a na trůnu jako vazal a nocleh seděl Herodes. Herodes veliký, dejme pozor. Já potom poprosím, aby jsme si ukázali vztah. Můžeme si tam dát takovou tu mapku, ta rodina, abyste věděli, jak je to složité.
54:10Tohle bych mohl dvě hodiny vysvětlovat. To jsou vztahy potomků krále Heroda s Miriam. A vy si často neuvědomujete, kdo byl kdo, kdo nechal nakonec stít Jana Krstitele, kdo tam si vzal tu ženu svého bratra a tak dále, za koho napomínal Jan Krstitel. Velice dobrá věc, ale to je najinou biblickou. Takže abyste si nemysleli, že to je jednoduché, tam je to pěkně promotané.
54:41A víte, že se toho bratr kazatel jednou dotkl, že dokonce tam je i snětek mezi Feliksem a přímo potomkyni z téhletech úžasných rodin. Takže tady abyste měli jenom hrubou představu, jak se odbíjela mocenská situace v Izraeli. Takže, víte, bratři a sestry, to, co je teď ještě důležité k té říši římské. My samozřejmě bychom tady museli projít celý nový zákon a všetky události, to ne.
55:12Ale víme, že právě všetky události nového zákona se odehrály za vlády toho čtvrté šelmy v té první fázi. Až po ukřižování pána Ježíše Krista, včetně celých skutků apoštolských, včetně vzniku a legitimizace křesťanství. K tomu se dostaneme. Velkých pronásledování. Já se nejprve tedy zaměřím na židovskou otázku.
55:37Co žide a vláda Říma, život pána Ježíše ukřižování, co následovala ze strany Říma ve vztahu k židům a co se dělo v židovském národě. Myslím, že jednou Martin takový podrobnější měl modlitevní úvod na Velikonoce. Ano, jak vlastně se odehrály ty události potom, které předpovídal pán Ježíš, když viděl Jeruzalém a chtěl ho schromáždit.
56:05Tak tehdy nám Martin hodně řekl o těch událostech. Tam prosím časou osu takovou tu novozákoní tady. Takže pojďme se podívat přibližně, jak šly dějiny tedy toho Izraele nebo Jucka v souvislosti s vládci Říma. Takže víte, že v roce 66 dochází k takzvané první židovské válce. To znamená, že židé se vzbouřili proti nadvládě Římanům
56:31a tato spoura se nazývá první židovská válka. Neples s druhou. Ta nebyla ani deset let potom, ta byla až století potom. Takže první židovská válka, ta byla samozřejmě drasticky potlačena, A dopadla velice hrozně. V této chvíli už máme na scéně Oktaviana, který jako ještě ne císař, se vlastně zabývá likvidací židovské.
57:06Nebo zabývá se první velikou pohromou, kterou hospodin určil, aby byl rozstilen juda. Takže Oktavian je nástroj boží, který potrestal Jucko. Ale nebyl to sám Oktavian, který nakonec Jeruzalém v roce 70 dobil a vypálil krám. Kdo to byl? Titus. A kdo byl Titus? Syn? Takže byl to syn? Já jsem říkal Oktavianus.
57:37To je špatně. Vespasian. To je syn Vespasiana. Takže vidíte, já myslím a říkám něco jiného. Takže jsme u Vespasiana, Vespasianův syn Titus. A Vespasian po smrti Néra se vrací ještě, než dobyl Jeruzalém do Říma a ujímá se císařství. A tedy samotný Jeruzalém přenechává, aby vyplenil jeho syn Titus. A to je tedy ten klíčový datum, zase byste asi měli znát.
58:0670. rok, 10. srpen, druhé zničení chrámu a likvidace a obrovský masakr židovského národa. Tento den je ale zajímavé, že v hebrejském kalendáři, víte, od kdy počítají židé kalendář? Od stvoření světa. Od stvoření světa od Adama. Takže židé datují, vůbec je nezajímají, ty naše čísla už vůbec ne po pánu nebo před pánem,
58:38to ani nechtějí slyšet, ale oni datují samozřejmě historii lidstva přibližně tak, jak dopočítali od Adama od stvoření světa. A takže oni datují vypálení chrámu na rok 3828 od stvoření světa, čili je to o dva roky méně, 68. by to vycházel na náš kalendář. A to je taková zajímavost. Ale židé si tento den připomínají,
59:04a je to den Čia Beav, to je den velice smutný, který si židé dodnes po celém světě připomínají. Takže zničení jeruzalemského chrámu, povstání Barkohby. Takže to byla právě ta druhá židovská válka z Poura a Barkovba se vzepřel kdy? 132 našeho letopočtu. Je to tak? 132, 135.
59:36No ale v kostce, bratři, k čemu docházelo od tohoto okamžiku až na pořád? Židé byli pronásledováni, trýzněni a to i po rozpadu takzvané říše římské. V té říši například Karla IV. Víme, že antisemitismus v říši Karla IV. byl úžasně vyvinutý. Takže židé od této chvíle jsou pro následování až na pořád, až doteď.
1:00:03A teprve samozřejmě třetí říše, to bylo jeden z těch vrcholů, ale není to vůbec nic ve srovnání s tím, co čeká Jákova v druhé polovině 70. Danielova týdne let. Takže dějiny židů, diaspora, diaspora, diaspora, rozptilování, rozptilování, pronásledování, pronásledování. Co církev a římská říše? Protože víme, že tady vzniklo samozřejmě nový směr
1:00:33a je tady ustanoveno boží království na zemi, církev Kristova. Jaký byl vztah Kristovi, církve a říma? A čtvrté šelmy. Tak přesně, přesně by by zajímalo to zvláštní. Víte, tady se krásně odkrývá satanova strategie. Zpočátku, jako by to ty třísaři nezajímalo. Potom začne kruté pronásledování, velice kruté, které nemůžeme dneska celé rozebrat.
1:01:05Víte, že Nero si dělal třeba pochodně z křesťanů, koloseum. Ale nakonec, když nepomohlo po dobrém, po zlem, tak zase po dobrém, přichází zlomový okamžik dějin a to je vláda Konstantina I. velikého, rok 313, takzvaný Milánský kodex nebo prostě edikt spíše.
1:01:36A tento milánský edikt je z mé podstaty čistě negativní záležitost, i když přinesla určitou úlevu pro následované církvě, protože v tomto milánském ediktu v roce 313 Konstantin Velinky a Licinius vlastně zakázali další pronásledování křesťanů. Ale od této chvíle, po další století, už svět využívá moci falešné církve,
1:02:08falešného křesťanství jako té své nevěstky na čtvrté šelmě, aby upevnil svoji moc a aby vládl. Takže, víte, to nepřineslo samotnému křesťanství nakonec vůbec nic dobrého. Církev začala být infiltrována zevnitř, vládci si dosazovali své noclehy do úřadu církve a církevní hodnostáři velice rádi lízali a tak dále.
1:02:42Byli velice podajní, aby podpořili vládní moc a křesťanství, tak jak ho známe, v tom obecném pojmu se stává ohyzdnou těvkou. Ale to neznamená, že křesňanství zaniklo. Ale bratři a sestry, tady si musíme uvědomit a jsme na závěru, že Satan nemá mnoho strategií. Víte, už v době krále Moábského baláka
1:03:15a Bileáma to přesně zkusil podobným způsobem. Nejprve chtěl Izrael proklid a když to nešlo po zlém, tak mu Balám, protože se mu zalíbila mzda za nepravost, poradil velice chytrou věc. A co poradil tehdy Balám Balákovi? Ale abyste na ně nebyli voškliví. Ať vaše dcery se vdávají za jejich muže a jejich mužové za vaše dcery, pozvěte je.
1:03:43A víte, že tehdy hospodin splanul obrovským hněvem a kolik pobyl židů toho jediného dne. Víte, tahletá taktika se satanovi děří v dějinách stále. Když to nejde po zlém, tak po dobrém. Není nic lepšího než šikovně v lásce obalený synkretismus. A víte, že šíření takzvané katolické víry do říší Indiánů a tak dále,
1:04:15nebo to míchání těch pohanských tradic a to všecko, to nemá s pravým křesťanstvím vůbec nic společného. Víte, satanová lest je sice omezená, ale funguje. A funguje totiž to na všecky, kteří nemilovali pravdu, kteří si neceněli pravdy, ale kteří si zamilovali více lidskou slávu, pohodlí tohoto života a svůj vlastní pokoj a úspěch než samotného pána Ježíše Krista.
1:04:49A na tyto lidi tato lest vždycky bude stačit. A my si dnes připomínáme úmrtí mistra Jana Huse. Já bych chtěl, abyste vnímali, že mistr Jan Hus zemřel za vlády někoho a něčeho. A že tento systém úzce souvisí s dnešní biblickou hodinou. A přečtu ze zjevění Janova 17.3. A odnesu mě v duchu do pustiny. Tuž jsem uviděl ženu, sedící na šalmě, šarlatové barvy,
1:05:22plné rouhavých jmén, mající sedm hlav a deset rohů. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami. Ve své ruce měla zlatou číši plnou ohavností a nečistost svého smilstva. a na svém čela měla napsané jméno. Tajemství Babylon, ten velitý, maltka, smilnic a ohavnostní země. A uviděl jsem tu ženu a copak ta žena byla spytá.
1:05:52A čím pak byla ta žena spytá, bratře a sestry? Krví svatých. A já jsem přesvědčen, že místr Jan Hus je jeden z těch, který posloužil, aby se nám nevěstka napila. Když nestka ze všech sil, tato nevěstka prohlašuje, že to dělala v nevědomosti. A třeba, sestry, dejme pozor, římská říše a ten falešný systém sedící na těch pahorcích,
1:06:23k tomu dále pánce dostaneme příště. Ale to je úzké. A tak zakončím velice vážnými slovy pozdravu apoštola Pavla z prvního listu korinským. Málo se čte v církvi, přitom je to velmi důležitý pozdrav, inspirovaný duchem svatým. 16.22. Kdo nemiluje pána, ať je proklet. Maranata. Rozumíme tomu?
1:06:53To říká duch svatý ústy apoštola Pavla. Milost Pána Ježíše Krista s vámi, moja láska, je se všemi vámi v Kristu Ježíši. Amen. A třeba sestry, přemýšlejte prosím doma nad těmi konsekvencemi, v kterých žila tedy ta novozákonní církev po takzvaném rozpadu římské říše. že šelma, která byla a zase nebyla chvíli, ale ona bude.
1:07:28Budeme se příště, jak pán Bůhba, zabývat konfederací těch deseti králu, a čili tou druhou fází, kdy znovu nám tato šelma vystoupí.