Máte rádi Vánoce?

Vánoce patří k nejoblíbenějším svátkům v roce. Nejvíc se na ně těší děti, protože vědí, že na Štědrý večer budou rozbalovat dárky. Když pak děti odrůstají, dárky postupně ztrácejí svoji prioritu a do popředí se dostávají volné dny u cukroví a televize. Volno je také využitelné k pobytu na horách, nebo k návštěvám a zábavě. Pro většinu lidí je také důležité, že se o svátcích setkávají celé rodiny.

Negativa Vánoc mohou často prožívat hlavně uštvané maminky, které mimo svého zaměstnání v hektické předvánoční době, musí před Vánocemi zařídit vše potřebné i doma (včetně dárků). A tak nakupují, vaří, pečou, zdobí a nestíhají. Vánoce nebývají příliš radostné ani pro lidi osamělé, seniory, nemocné a zvláště pro lidi v různých ústavech.

Pro některé lidi jsou Vánoce také jedinou dobou v roce, kdy zajdou do kostela, tedy podívat se na Betlém, nebo možná navštíví i „půlnoční“. Náboženský původ a smysl Vánoc je ale dnes téměř převálcován komercionalismem, tj. nutností, aby Vánoce byly hodně bohaté. Připomenutí narození Ježíše z Nazaretu nahradil „Jéžíšek“ a radost z narození Spasitele a Božího Syna, potěšení z dárků. Jenže i velikou všeobecnou hojností prosakuje skrze komerci, povrchní radosti a zábavy, často vnitřní prázdnota a nespokojenost. Projevuje se to nezřídka úlevným oddechnutím: „Je fajn, že už ty Vánoce skončily.“

Při narození Ježíše v Betlémě řekl anděl pastýřům, že toto narození bude velikou radostí pro všechen lid, protože se jim narodil Záchrance – Spasitel. Ale i tehdy tato zvěst zasáhla jen úzký okruh lidí. V evangeliích jsou zmíněni jen rodiče děťátka, pastýři a pár lidi z okolí Betléma, mudrci od východu a Simeon a Anna v Jeruzalémě.

Dnes je zvěst o narození Spasitele známá po celém světě, ale opravdově se při jejím připomínání zdaleka všichni lidé neradují. Některé náboženství a kultury tuto zprávu nepřijímají a jinde tuto radost přebíjejí náhražky, které nenasytí duši. Proč tomu tak je? Lidé si už většinou nepřipomínají „svého osobního“ Záchrance a Spasitele z jejich hříchů a věčného odsouzení. Ježíše potom nahrazuje „Jéžíšek“ a radost ze spasení mnohé tradice, lidské požitky a materiální uspokojení; ovšem bez skutečné vnitřní radosti.

Ale ta radost, o které mluvil anděl, se však přece jen ze světa neztratila. Ta není závislá na okolnostech a hojnosti všeho, co o Vánocích dostávají a konzumují lidé. Radost z narození Spasitele prožívali křesťané v mnoha staletích, nepříliš dávno i věřící v nouzi světových válek a dokonce i lidé v koncentrácích. Přes strašné okolnosti kolem sebe prožívali hlubokou vnitřní radost, že i jim se narodil Spasitel, který je spasil, a který o nich ví. A totéž prožívají křesťané v mnoha zemích i dnes.

A ze stejného důvodu se při připomínce narození našeho osobního Spasitele můžeme opravdově radovat i my, ať už jsou naše vnější okolnosti jakékoli. Lidé neznající Pána Ježíše, se musí spokojit s povrchnostmi. Jenže naději, hlubokou radost a víru v zachraňujícího Pána a Spasitele nabízí Bůh hledajícím lidem i dnes. Vždyť skutečným důvodem blažené, zaplavující radosti, může být jen v plném prožívání Boží milosti, která i nám nezaslouženě darovala věčný život. A radovat se můžeme nejen kvůli Ježíšovu narození, ale následně i kvůli Jeho vykupující smrti, Jeho slavnému vzkříšení a při trpělivém očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jen tak, můžeme dnes i my, mít stoprocentně rádi Vánoce. 

K.H.