26.4.2020 Roman Klusák - Svátek nekvašených chlebů
Výraz krev je v přepisu na 7 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Exodus 12Leviticus 2Ámos 4Matouš 13Matouš 28Lukáš 9
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:06Krásný dobrý večer, veratři, sestry, vážení hoste, vážení posluchači. Vítejte na naší biblické hodině. My společně se zborem v Lovosicích každý týden procházíme knihu Exodus, tak jak i nám pán Bůh nechal zapsat ve svém slovu. Procházíme jí z toho důvodu, že pán Bův v ní nechal zapsat, jak si vykoupil svůj lid z domu otrodství z Egypta, tak jak ho popisuje i jiné části písma.
0:41V této chvíli jsme v 12. kapitole a budeme se dnes zaměřovat na verše 14 až 20. Takže já budu číst z knihy Exodus 12. kapitoli od 14. do 20. verše ze studijního překladu. Tam se píše. Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako hospodinův svátek. Po všechny své generace ho budete slavit jako věčné ustanovení.
1:12V sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraela. Prvního dne budete mít svaté schromáždění i sedmého dne budete mít svaté schromáždění. V nich nebude konána žádná práce.
1:38Pouze, co budete každý jíst, jenom to si připravíte. Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egipské země. Tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení. V prvým měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašený chléb až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce. Sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvas, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec. Nic kvašeného nebudete jíst. Kdokoliv budete přebývat, budete jíst nekvašený chléb. Budeme se modlit.
2:24Náš nebeský oče a králi a pane, děkujeme Ti za tu výsadu mít Tvé slovo v našem jazyce, děkujeme Ti pane za to, že skrze ní k nám promluváš, pane, že se nám v něm zjevuje, že Ty jsi ten, který ho ustanovil, děkujeme Ti pane za ten dár, děkujeme Ti pane za to, že ho můžeme studovat, tak Tě prosíme pane, aby si odstraňoval všechno, co nepatří do této chvíle, pane, aby každou myšlenku, která není pod autoritou Tvého slova odstraňovala z mých úst,
2:54tak, abych ji neřekl, pane, ale aby znělo jenom to, co ty jsi chtěl říct ve svém slovo. Tak se ti odevzdáváme do rukou a toužíme potom, aby tvé slovo měnilo naše životy ke tvé chvále a sláve. Amen. Jak už jsem říkal, my procházíme společně se sborem vlouosicích knihu Exodus, verž po verži, kapitolu po kapitole a dostali jsme se do kapitoli 12.
3:20A v kapitole 12. my máme velký úsek, který se táhne od kapitoly 11 do kapitoly 13 a který mluví o té poslední desáté hráně a o ustanovených svátcích, které na ní navazují. A minule, na začátku 12. kapitoli, Bůh Mojžíšovi říká, jak má být ustanoveno hodberánka, jak mají být ustanoveny velikonoce. A v této chvíli se dostává k druhému svátku. A my si to častokrát nevýbavíme v našem křesťanském životě, když slavíme Velikonoce.
3:59Protože Velikonoce jsou jedním z našich největších svátků kvůli tomu, že Pán Ježíš Kristus byl obětován a vzkříšen právě v tento čas, ale v židovské národě a v židovské pospolitosti a v židovské kultuře hned po tomto svátku navazuje další svátek, svátek nekvašených chlebů. A jak my uvidíme, tak tento svátek má význam i pro nás křesťany a pro náš duchovní život.
4:29A tak od 10. do 14. nisanu, čili na Velikonoce, každá izraelská rodina měla mít u sebe beránka, kterého 14. měla zabít, potřít veřeje svých domů, jeho krví, tak, aby byly zachráněni od toho božího soudu, který přicházel na egyptskou zemi. a od 15. do 21. měl být následný svátek nekvašených chlebů. A my to vidíme od verše 14 až 20 právě toto ustanovení.
5:10A ta hlavní myšlenka tohoto textu, ta hlavní myšlenka toho, co nám Bůh chce říct v tomto textu je tato. Pamatuj na to, že k vás do života křesťana nepatří. Tak, pojďme společně do toho prvního bodu, který se nachází ve 14. až 16. verši.
5:41A my uvidíme, že se tento text dělí na dva takové celky, verše 14 až 16 až 17 až 20. A to, co je zajímavé, je, že oba tyto celky prakticky opakují ty stejné věci. Kromě toho, že od 17. do 20. verše máme třeba víc detailů, které pro nás budou za chvíli zajímavé, ale kromě toho jsou to téměř identické texty. A ten důvod, proč se něco opakuje v Bibli, je kvůli tomu, aby to bylo zdůrazněno.
6:17My častokrát, když chceme něco zdůraznit, tak buď zvýšíme hlas, nebo naopak ho snížíme. Ale Bible, která je psaným božním slovem, tuto schopnost nemá. Tak to, co dělá, je, že opakuje. A ta otázka, která hned, věřím, nastává v našich myslích, je, proč to Bible opakuje. Opakuje to právě z toho důvodu, který jsme si řekli, že je tou hlavní myšlenkou. Abychom pamatovali.
6:46abychom pamatovali a nejen my, ale i ti originální posluchači, čili Izraelci v Egiptě. Takže ten první bod je od verše 14 až 16 a je to ustanovení toho svátku. Podívejte se společně se mnou do toho textu. Verše 14 říká, tento den se pro vás stane dnem památný a budete ho slavit jako hospodinův svátek. Po všechny své generace ho budete slavit jako věčné ustanovení.
7:12A Izraelci na tento den, nebo to slovo také znamená období, na toto období těch sedm dní měli pamatovat a zachovávat a měli ho střežit. A měli ho střežit nejen jako něco nevýmečného, ale jako přímo jako hospodinův svátek. a všechny výrazy v tomto prvním verši ukazují na důležitost toho, aby na hospodina na tento svátek nezapomínali.
7:45A nejen oni, ale aby i ty následující generace, které přichází po nich, pamatovali právě na tuto událost, kterou hospodinu ustanovil. A proto je to věčné ustanovení po všechny jejich generace. Ten hospodinův svátek, který oni měli slavit, nebylo něco jednorázového, ale neustálého si ho měli připomínat. A my ještě uvidíme ten význam toho, proč byly tyto dva svátky, Velikonoce a svátek nekvašených chlebů, hned za sebou.
8:21Ale pojďme se chvíli zastavit, protože když jsem četl tento text, tak jsem musel přemýšlet nad povinností. Vy si jistě vybavíte, jak písmo mluví o povinnosti, že? A vybavíte si, co bylo povinností, nebo spíš koho bylo povinností, připomínat a pamatovat na svátky a na nářízení a na přikázání, které hospodin dává. A první věc, která vyvstane, věřím nejen v mé mysli, ale i ve vašich, je, že to byl úkol kněží, nebo že to byl úkol Mojžíše, nebo že to byl úkol staršíčí. Ale písmo to tak úplně nevidí.
9:06Ano, písmo mluví o tom, že i oni měli tu povinnost, ale ten kulturní kontext, který byl nejvíc v této povinnosti zainteresován, byla rodina samotná. Byla povinnost rodičů, konkrétně otce, aby připomínat tyto věci a aby zajistil, že další generace nejen, že tyto věci bude zachovávat, ale že bude zachovávat všechny ostatní přikázání.
9:44A to nás zvede k dalšímu zamýšlení, že jak mohl otec rodiny učit své děti a další generace k tomu, aby zachovávali hospodinový svátky, nebo jeho slovo, nebo jeho přikázání, když ho třeba ani sám neznal. Když ho třeba ani sám neznal. A to nás zvede, myslím, aspoň tedy mě, ke zpitování. Já mám děti, Bůh mi požehnal dětmi, já jsem za to Bohu nesmírně vděčný, ale i když čtu tento text, tak vnímám tu zodpovědnost, kterou mám, protože to je moje práce jako otce rodiny, aby moje děti znali Boží slovo a aby pamatovali na to, co Hospodin říká.
10:32A my to vidíme na několika textech skrze celý starý zákon, že Bůh říká, že ty přikázání a nařízení a různé věci, které hospodin dělá, to měli předávat dětem a dětem svých dětí. Například i v Exodu. V desáté kapitole ve verších 1 až 2 my čteme. Hospodin řekl Mojžíšovi, dík Faraonovi, protože já jsem zatvrdil srdce jeho i srdce jeho otroků, abych před nimi učinil tato svá znamení a abys mohl vyprávět svému synu a synu svého syna, jak jsem egyptiany znevažoval a o mých znameních, které jsem mezi nimi učinil, abyste poznali, že já jsem Hospodin.
11:18My to vidíme i na dalších místech, ale to, co tady hospodin říká je, já dělám všechny tyto věci a tvojí povědností jako otce rodiny je, aby jsi o tom mluvil svému synu a synu svého syna, aby poznali, kdo jsem já. A stejně je to tady i s tím naším textem. Proč ten svátek, který přichází za velikonocemi, musí být pamatován po všechny generace, jako věčné ustanovení, aby poznávali Izraelci a ti, kteří si váží Boha a kteří ho ctí, tak Boha takového, jaký je.
11:56Víceméně ta stejná aplikace je i pro nás dnes, že my jsme voláni jako odcové rodin k tomu, aby jsme učili své děti evangeliu, aby jsme jim říkali o Kristu, aby pamatovali na to, co je napsáno v božím slovi, aby se učili hospodina bát a milovat ho. Ale jak to můžeme udělat? Nech známe-li hospodina sami, nebo pokud neznáme jeho slovo. A to je velké napomenutí pro každého jednoho otce a pro každou jednu matku věří. Naši povinností, naší zodpovědností, kterou jsme vykazatelní před naším hospodinem a králem je to, aby jsme učili ostatní generace tomu, kdo je hospodin.
12:50Není to úkol kazatele, není to úkol vedoucího mládeže, není to úkol zboru jako takového, i když oni všichni v tom mají být nápomocní. Jsme to my, kteří jsme zodpovědní na to, abychom věděli a pamatovali. A když se díváme na Izrael a na jeho historii, tak vidíme odstrašující příklad. Když se podíváte do knihy Soudců, tak vidíte, že jakž takž byly hospodinové příkazy dodržovány až do chvíle, než přišla další generace po Jozue.
13:36Josef umřel, umřeli starší, kteří žili za Jozuova života a pak Izrael opustil hospodina a zapomněli na něj, začali sloužit cizím bohům. Proč to bylo? Nebylo to kvůli tomu, že by se najednou rozhodli, ne, bylo to kvůli tomu, že ta generace nesplnila svůj bohemdaný úkol k tomu, aby učila další generaci. a nejenže to platí v našich rodinách, platí to i v našich zborech. Pokud nebudeme učetníkovat, tak...
14:11Nebudeme, nenaplníme ten hospodinův příkaz, který nám je dán v Matouši 28, 18 až 20. Pojďme ale dám. Verž 15 říká, sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. První den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlacen z Izraele. My vidíme to boží nařízení, že sedm dnů nesmí jíst Izraelci nic kvašeného. A nejen, že nesmí jíst nic kvašeného, ale musí odstranit každýčký kvas, který existuje u nich doma a z jejich domova.
14:58A možná se ptáme, proč sedm dnů. Ta odpověď na to je, že sedmička je číslem plnosti. A když se zamyslíte nad tím, jak jdou tyto dva svátky za sebou, Tak my uvidíme, že to je určitá historická událost, na kterou se pak odkazuje i vlastní spasení. To, co Pán Ježíš Kristus udělal do našich životů. Ale k tomu se ještě dostaneme.
15:29Kvas je charakterizován v Bibli jako něco, co mění podstatu originálu. Ať už je to k dobru, nebo je to ke zlu. My častokrát vidíme ten zlý příklad, kdy kvas je připodobněn ke hříchu, nebo hřích spíš je připodobněn ke kvasu, jako například v Amosi 4.5, kde se píše Pálte oběti díků zkvašeného, vyhlašujte dobrovolné oběti, rozhlašujte je. Vždyť to, jste si zamilovali, synové Izraela, je výrok panovníka hospodina.
16:06A když přečteme tento text, nebo tento verž, který není úplně zasazen do kontextu Amose, tak my vidíme, že to není nic nezajímavého, nebo nic zvláštního, ale když čteme ten text v originále, nebo v tom kontextu, do kterého byl zamýšlen, tak vidíme, že Amos mluví k Izraelcům ironicky. Protože v Levitiku 2.11 Bůh zakazuje jakýkoliv k vás ve svých obětech. A tak Amos mluví k Izraelcům a přečtěte si tu čtvrtou kapitolu, je velice, velice usvědčující.
16:52tak mluví o tom, víte co, ale dělejte si, co chcete, protože vy nechcete poslouchat hospodina, neposloucháte jeho slovo, neposloucháte jeho proroky, dělejte si, co chcete, protože to se vám líbí. Vy si hrajete na to, že následujete hospodina, hrajete si na to, že jste boží lid, ale váš skutek a každý váš skutek porušuje jeho slovo.
17:16a tak ukazujete, že do jeho lidu nepatříte a tak palte oběti díků zkvašeného, i když to hospodin zakázal a vyhlašujte dobrovolné oběti a rozhlašujte před sebou, že jdete obětovat dobrovolné oběti, protože to jste si oblíbili, i když je to naprosto proti hospodinovou zákonu a to říká hospodin Izraeli. A tak vidíme hřích, že kvas nebo hřích je připodobněn ke kvasu. A když pak například Pavel píše do Korintu, tak mluví o hříchu, který je v tom Korintu a o tom, jak se vůči němu korinčtí mají zachovat a připodobně je tu situaci také ke kvasu.
18:05a říká v 1. Korinským 5.6. Vaše chlouba není správná, nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? To, co říká Pavel Korinským je, dávejte si pozor na ten svůj zbor a na to, jak se zachováte vůči tomu hříchu, který je uprostřed vás a který já jsem adresoval, protože pokud ho tam necháte, pokud tam necháte jenom trošku toho kvasu, tak ti z vás, kteří pečou, tak víte, že bez ohledu na to, jak velké množství kvasu necháte v tom těstě, tak on se rozmnoží a prokvasí celé to těsto bez ohledu na to, kolik ho tam je.
18:47a stejně to s hříchem ve sboru a s hříchem v našich životech. Když si necháme něco, nebo když něco budeme tolerovat, tak to pak zničí a změní tu podstatu úplně všeho. Ale Biblia nemluví o kvasu jen jako o hříchu, ale mluví také o něm jako o vlivu určitých skupin lidí, například v Markovi, 8. kapitole 15. verši, kde se píše
19:15a on jim nařizoval, pán Ježíš svým učeníkům. Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova. A věřím, že když to čteme poprvé, nebo když jsme to četli poprvé, tak jsme se stejně jako učeníci ptali, proč bychom si od farizeů a od Heroda neměli brát chleb. Ale pán Ježíš v jiném evangelium, konkrétně v Matouši, to pak vysvětluje, když se ho na to učeníci ptají, protože se se mezi sebou o tom baví. A v 16. kapitole 12. verši to dovysvětluje a říká, já nemluvím o chlebovém kvasu, ale varujte se učení farizeů a saruseů.
20:04a tak Pán Ježíš varuje, že ve chvíli, kdyby jeho učeníci se nechávali ovlivňovat tímto učením Farizeu a Saduceu a Herodem, tak by to změnilo. Tak by to změnilo jich víru a oni by na ně měli vliv. Ale my vidíme, že nejsou jenom negativní příklady kvasu, ale jsou i pozitivní. Například v Matouši 13.33 je o kvasu řečeno, že je podobné Božímu království. A pán Ježíš říká, pověděl jim jiné podobenství. Království nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla ho do třím měřit smouky, dokud to všechno neskvasilo.
20:59Pane Ježíš říká, Boží království může být skryté jako kvas, který je zamíchán do těch třím měřic mouky, ale ono vnitřně působí a mění podstatu těch lidí. A my to víme ze svých vlastních životů, že? A ten, kdo nás působí, ten, kdo nás ovlivňuje, tak my se častokrát měníme dle daného člověka. a stejně to bylo v Izraelci. Oni sedm dnů nesměli jít do kontaktu s ničím kvašeným a to neznamenalo, že jenom se měli zbavit kvasu, ale měli se zbavit i medu, vína, všech těchto věcí, které vlastně kvašením mění svoji podstatu.
21:47A tak po zabití Beránka Izrael měl pamatovat, že Bůh svojí, touto krví oddělil Izrael sám pro sebe. A odstranění kvasu ukazovalo na oddělenost pro něj, kterou nic nemůže a nesmí změnit. A že oni musí ze svého života odstranit naprosto všechno, co by mohlo změnit tuto podstatu. Ale kvas ukazoval, nebo toto nařízení, tento svátek ukazoval i na jich víru a poslušnost, že? Nevím, jak o tom přemýšlíme my, nebo spíš nevím, jak o tom přemýšlíte vy, ale když známe celý kontext božího slova a vnímáme ty jednotlivé použití slova kvas a toho, co to znamená kvašení, tak si musíme říct upřímně, že můj Žíž tuto vědomost neměl.
22:46a když Bůh mluví k Mojžíšovi v exodu v 12. kapitole a říká mu to, co má dělat s kvasem, tak on nedokázal domyslet pravděpodobně, co všechno to bude znamenat, nebo jak si další použití kvasu Bůh použije v následujících generacích a k čemu ho připodobní. a proto to nebyla otázka hříchu a nehříchu, ale byla to otázka poslušnosti a víry v božím lidu.
23:23A proto každý, kdo to nesplnil, měl být vyhlazen. Stejně jako, když si přečtete začátek, to je 12. kapitoli, každý, kdo nezabil toho beránka, měl být vyhlazen ze svého lidu. Protože jejich neposlušnost ukazovala na to, že oni nepatří do božího lidu. Svou neposlušností se sami distancovali. Takže pojďme na verš 16.
23:54Prvního dne budete mít svaté schromáždění i sedmého dne budete mít svaté schromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte. Pro zlepší zapamatování hospodin nejen říká, že musí odstranit kvas ze svých domů a neříká jenom, že to musí být 7 celých dnů, ale také v tom prvním dnu toho svátku a v posledním dnu toho svátku dává svaté schromáždění, aby se zaměřili ty lidé opravdu na zapamatování a oni se mají schromáždit kvůli tomu, aby si ty věci připomínali.
24:35Nebá být konána žádná práce v ty dva dny, kromě samotného jídla, toho nejnitnějšího. Proč? Protože jich srdce má být zaměřeno na to zapamatování, na ten svátek samotný. A proč ho hospodin dal? A to byla úžasná příležitost k tomu vlastně říct svým synům a synům svých synům, proč to hospodin udělal. A tak vidíme, že všechny části toho svátku byly ustanoveny tak, aby lidé v nich uvažovali o tom, co hospodin udělal v Egyptě. A já si říkám, jak moc to děláme my. Jak moc se zbavujeme svých obyčejných věcí. Věcí, které možná děláme každý den k tomu, abychom pamatovali na hospodinu.
25:25Jak moc přemýšlíme v našem dnům o něm a jak moc věnujeme svůj čas jiným věcem a jak moc k tomu pozbuzujeme naše děti. Pojďme na tu druhou část, verše 17 až 20 nám uvádějí určitě detaily toho svátku. A znovu si musíme říct, proč to hospodin opakuje. A ten důvod je, protože to je forma zdůraznění a důležitosti a podtrhnutí toho, co chce Bůh říct ve svém slovu.
26:02Verš 17 říká, budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země. Tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení. Kdybyste si zkontrolovali verš 17 a verš 14, tak víte, že jsou téměř identické. Až na ten jediný malý detail, který je ve verši 17. A to je důvod, proč si to mají připomínat. A ten důvod je, protože Bůh právě v ten den vyvedl svůj lid z otrodství. Z otrodství Egypta. Z domu otrodství.
26:41a ten důvod, proč si to měli připomínat po všechny své generace, je, protože na to rychle zapomínají. A možná si říkáte, jak na to můžou tak rychle zapomínat, ale podívejte se trošku dál do historii. Podívejte se jenom trošku dál do knihy Exodus. Podívejte se jenom gohře Sion, kdy Bůh mluví s Mojžíšem nahoře a dává mu svůj zákon,
27:12a co dělají Izraelci. Zlaté tele. Jak rychle zapomněli. A hospodin to také Mojžíšovi říká, že jak rychle zapomněli, jak rychle se odvrátili od té cesty, kterou jsem jim určil. A já jsem si musel říct ve vlastním srdci bratři a sestry, jak rychle my zapomínáme. Jak rychle zapomínáme na to, jak nás hospodin zachránil. Co pro nás udělal na kříži? A co to stálo, aby jsme byli zbaveni hříchům? Aby naše hříchy byly zaplaceny? A ten důvod, proč to Bůh udělal a proč si to máme pamatovat, je kvůli tomu, protože On nás v ten den vyvedl z otrodství hříchům a dal nám svobodu božích dětí.
28:07Izrael, že tyhle věci měl připomínat po všechny své generace, protože na to rechla zapomínali. A my jsme stejní, bratři a sestry. Boží milost, která jim byla dána, nesmí a nesměla být zapomenutá. A stejně je to u nás. Stejně jako u nich i my často zapomínáme. A taky měli...
28:41Marek Ždych, Marek Ždych, Marek Ždych, Marek Ždych. Jeden svátek, pak měli hned druhý svátek. Svátek, který ukazoval krev, který ukazoval to zaplacení, který ukazoval to vysvobození z toho trestu a pak byl svátek, kdy museli odstranit cokoliv mělo kvas v sobě. a důvod, proč to udělali, nebo proč to měli dělat, je, aby si připomínali tu záchranu z toho otrodství.
29:12A naše životy jsou stejné, že? Naše životy jsou stejným odrazem Evangelia. Bůh prohlil svoji krev, toho beránka za nás. A tak říká, že potom, co za nás byla tato krev prolita, už naše životy a už do našich životů nesmí vstoupit nic, co by je změnilo.
29:43A už tam nepatří nic, co by je změnilo, protože jsme očištěni tou kristovou krvou. A tak ani my nesmíme zapomenout. A přesto se to děje, přesto se to zapomínání děje každý den, když se navracíme ke svým hříchům. Protože co jiného je, že se vědomě stavíme proti Bohu, když řešíme každý den a zapomínáme na to, co to Boha stálo.
30:23A my ten stejný příměr toho vyvedení vidíme i v Lukáši 9, 31, kdy pán Ježíš je nahoře proměnění A Lukáš říká, a hle, dva muži s ním rozmlouvali, byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. A ten odchod, to je slovo, které je stejné slovo jako exodus, jako vyvedení. Stejně jako Bůh vyvedl své zástupy z Egypta skrze krev Beránka a to pak vyústilo v tom, že oni se měli zbavit všeho kvasu ze svého života, ze svých domů, aspoň pod těch sedm dní.
31:20Tak stejně je to s pánem Ježíšem. On zaplatil na tom kříži, v tom Jeruzalémě, aby mohl udělat exodus s námi. Už to není exodus Egypta, ale už je to exodus od Řífu. Pojďme do verše 18. V první měsíci o 14. dne měsíce večer budete jíst nekvašený chléb až do večera 21. dne toho měsíce.
31:50sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvasa. To je znovu více detailů, ale více méně to zopakování toho sedmideního nařízení. Bude to od 14. do 21. a nesmí se u vás najít nic kvašeného. Jejich životy se musely zbavit všeho, co by je mohlo změnit. a jakákoliv částečka kvasů se pak totiž rozmnožuje bez jakéhokoliv dalšího přičinění.
32:21To je dobrý princip i pro nás toho dnešního dne, bratři a sestry. Už jste odhodili vše? Už jste se vzepřeli hříchu až na krev? Nebo ho necháváte, aby se u vás doma zabydlá? Možná si říkáte, dám Bohu úplně všechno, až na tuto jednu maličkost, kterou si chci nechat. A nebo možná ve vašich zborech říkáte, my přece nemůžeme káznit tohoto nebo tohoto člověka.
33:01Ale když se podíváme do Božího slova a když víme, jaký je hospodin, tak si musíme říct, bratře a sestry, upřímně, že Bůh chce buď všechno, anebo nic. Nejde si říct, nechám si tuto část svého života sám pro sebe a zbytek dám hospodinu, to už zkoušeli Ananiáš a Safira. Nejde si říct, jenom dnes, ale zítra už to bude, už budu zase zpátky, jenom dnes chci být zase stejný, jako jsem byl před tím.
33:42Bůh chce vše. A On chce absolutní poslušnost. Podívejte se se mnou do exodu, do 20. kapitole, do 3. až 5. verše. Tam se píše, nebudeš mít jiné bohy vedle mne, neuděláš si tesanou modlu a nějakýkole vzpodobnění toho, co je nahoře na nebi, nebo dole na zemi, či v obvodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já, hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žádlivý, který s trestem navštěvuje vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí.
34:19Protože sestry, my máme žádlivě minujícího Boha. Nemůžeme si říct, jenom toto si nechám. On je žádlivý a jestli jste někdy viděli žádlivého manžela, tak ten nenechává svou manželku, aby si nechala jenom jít. jednoho milence. A jestli jste viděli žádlivou manželku, tak víte, že žádlivá manželka nenechává svého muže, abych chodil jen za jednou další ženou. Náš Bůh říká, že chce úplně vše. A ten verš pokračuje a říká, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec. Nic kvašeného nebudete jíst, kdokoliv, kdekoliv budete přebývat,
35:13budete jíst nekvašené chleby. Tento svátek se nevtahoval jen na Izrael a nevtahoval se jen na Egypt, ale všimněte si, že se vztahoval na všechny, kteří se chtěli připojit a být součástí božího lidu a to kdekoliv. Toto bylo nařízení pro ně. a odplata za nedodržení těchto nařízení, tohoto svátku, byla odstranění z božího lidu a někteří komentátory říkají, že ten člověk byl vyhoštěn, někteří říkají, že byl zabit, co to znamená, ale to slovo doslova znamená, že byl odstřihnut, že byl uříznut z božího lidu.
36:04Jinými slovy, už nepatřil do božího lidu a byl odstraněn z něho. A ten důvod, proč byl odstraněn, a možná se říkáte, že to bylo velice těžké, velice těžký třeba za to, že si člověk dal něco kvašeného, ale to, co to ukazovalo, byla poslušnost a víra těch lidí, tak jak jsme to říkali u Mojžíše. a to, že oni neposlechli, ukazovalo na to, kdo ve skutečnosti je jich pán. Ukazovalo to na to, že oni sami jsou si pánem a že oni sami si určují, jak bude vypadat jejich život. A to je velké nebezpečí i pro nás, bratři.
36:48Protože pícha je charakterizována v božím slově, konkrétně v první jednově, jako své vole, jako jednání podle své vůle. A my si musíme pamatovat, bratři a sestry, že své vole do božího lidu nepatří. My nemůžeme jednat tak, jak chceme, tak, jak se nám líbí. Musíme jednat podle božího slova. Proč? Protože on je ten, který nás vyvedl.
37:18a potřebujeme si pamatovat a nepotřebujeme si pamatovat jenom my, ale potřebujeme učit své děti a nepotřebujeme učit jenom své děti, ale i děti svých dětí, boží příkazy, jeho nařízení, aby se ho učili bát, aby ho milovali, aby zachovávali jeho ustanovení, musíme jim kázat Evangelium, musíme je přivádět pod kříž Pána Ježíše Krista, protože jenom pod ním můžou najít své spasení.
37:43A stejně, bratři, sestry, si musíme každý dávat pozor sám na sebe. Pokud si hýčkáme nějaký hlích, pokud si je v našem životě něco, co nechceme dát Bohu, čeho se nechceme vzdát, tak mám pro vás varování. Je možné, že nepatříte do božího lidu. Pokud existuje v vašem životě něco, co milujete víc jak Pána Ježíše Krista, tak je možné, že nepatříte do Božího lidu. A tak Kristus je naším velikonočním beránkem. Pojďme si připomenout tuto skutečnost i my. A na základě toho, že Kristus je náš velikonoční beránek, pojďme žít naše životy bez kvasu. Jen pro ní. Bez ničeho, co by mohlo změnit
38:43tuto skutečnost v našem životě a odstranňujeme se svých životů nejenom jednou za rok, ale každý den. Cokoliv, co nám brání následovat Pána Ježíše Krista. A učme to dělat naše děti a děti našich dětí. Amen.
39:59Děkujeme se na závěr ještě společně pomodlit. Náš nebeský oče a králi a pane, děkujeme ti za tvé slovo.
41:56Děkujeme ti za to, že nám připomíná a zdůraznuje tu nutnost pamatovat na tvá nařízení a pamatovat na to, co si nám dále zapsat, pane, abychom žili naše životy nekvašeně, aby po tom, co náležíme tobě, jsme žili životy v poslušnosti tvého slova, aby jsme odstraňovali ze svých životů všechno, co do našich životů přináší změnu,
42:25která by nás odváděla od Tebe. Pane, chceme být následovníky Tvého slova, chceme odstranňovat ze svých životů každý hřích a chceme být opravdu solí a světlem tomuto lidu. Prosím tě, pane, odpus nám naše hříchy. Prosím tě, dej, ať skrze svého ducha, skrze bratry a sestry a Tvé slovo opravdu odstranňujeme všechno, co nepatří do života křesťanů.
42:55Prosím Tě, dej nám tomu sílu, aby jsme se toho dokázali zbavit a dej nám milost, abychom to viděli. Děkujeme Ti za Pána Ježíša Krista, děkujeme Ti za to, že On byl ten velikonoční beránek, že On zaplatil za ty naše hříchy. Tak prosíme Tě, aby jsme byli zodpovědnými rodiči vůči našim dětí, aby jsme byli zodpovědnými muži v našich domácnostech a znali Tvé slovo a učili ho své děti.
43:25a tak, aby jsi byl oslaven. Děkujeme ti za to, kým jsi. Děkujeme ti, pane, za to, že ty jsi úžasný, nádherný, milující Bůh. Amen.