Reforma srdce #1
Výraz ponoření je v přepisu na 1 místě. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Kdybyste se zeptali kteréhokoliv historika, která událost v 16. století byla nejklíčovější pro další vývoj na celém evropském kontinentu, tak to, co nejvíc ovlivnilo historii té doby, tak myslím, že ta odpověď by byla jasná. Drtivá většina by se historiku by se shodla na jedné věci. Já vím, že tady nikdo z vás není historik, ale možná
0:29kdybych se vás zeptal, která ta nejklíčovější událost 16. století to je, je to samozřejmě reformace. Většina určitě ví z vás, co tu sedíte i posluchači, že reformace začala, když Martin Luther přibyl těch svých 95 tezí na dveře vittenberského kostela. Víte, on zpočátku nebyl tak vyhraněný. chtěl nejprve vyvolat diskuzi. Doufal,
0:59že by se katolická církev mohla zreformovat, ale brzo se ukázalo, že ten optimismus nebyl na místě. Jeho teze se začaly šířit a katolická církev na to začala reagovat ostře. Situace se brzy vyhrotila a Luther viděl, že snaha o reformu katolické církve je nemožná. Ti, co měli v církvi slovo, ti, co byli u moci, tak ty si
1:31nepřáli žádné změny. Bůh, ale Luthera ochránil a i díky vynálezu těchniszku se reformní myšlenky začaly šířit a tak vlastně vznikl protestantismus, ke kterému se hlásíme i my. Co byly ale důvody, proč reformace vůbec nastala? Kladli jste si někdy tuto
2:01otázku? Těch důvodů byla určitě celá řada. První samozřejmě na prvním místě je to, že to bylo Boží vedení, byl to Boží záměr, jeho milost v Evropě, která byla v tom duchovním temnu. Ale další samozřejmě právě bylo to, že reformace byla opravdu potřeba. Církev byla hrozně zkažená, zejména výše
2:32postavení kněží. Všeo jenom o moci, penězích a v církvi bylo také mnoho smilstva, neřádu a všeho možného a učení vzdálené od Božího slova. Jeden důvod, proč mohla nastat reformace, tak byli určitě její předchůdci, který v něčem vyšlapali cestu. Jan Viklev, Jan Hus a další již myšlenky potom ovlivnily právě i Luthera. A asi by se daly najít i další
3:05důvody a skutečnosti, které vlastně umožnily, aby vůbec ta reě reformace nastala. Ale já chci poukázat na jednu klíčovou skutečnost a už jsem ji tady slyšel z vašich řad. Ano, byla to Bible. Byl to přístup k Bibli v originálních jazykcích a vyučování těchto jazyků, aby se dala rozumět. Vždyť i díky tomu potom Luther
3:36pochopil list Římanům Galatským a pochopil, co vlastně znamená evangelium a spasení bez skutků. Díky tomu také viděl, jak moc se učení církve odchyluje od pravd Božího slova. To, co bylo také naprosto zásadní, tak byly potom překlady Bible právě z originálů, překlady do srozumitelné řeči, překlady, které se potom dostaly
4:08mezi obyčejné lidi. Tehdy se totiž tou běžně používanou biblí byla Vulgáta a u ní byl problém nebo dva problémy. Jeden ten, že to byl překlad překladu, ale ten zásadnější je, že jí nikdo kromě učenců kněží nerozuměl. A proto bych řekl, že právě ten překlad Bible do němčiny, který Luther vytvořil,
4:38tak je opravdu to nejzásadnější dílo. A víme, že se to také netýkalo jenom německé reformace, ale překlady Bible byly součástí i té švýcarské reformace a i té anglické. A to je i to, o čem bych chtěl dneska mluvit, o reformě. A opravdová reforma je totiž spojená s
5:10návratem k Božímu slovu. To když se Boží slovo začne brát opravdu vážně, když ji lidé začnou číst a pak podle ní i žít. A stejně tak tomu bylo u té asi největší reformy, kterou v písmu máme, která ta největší reforma, která kdy proběhla v období vlády izraelských a judských králů.
5:41Já jsem se trochu díval a je to vlastně téměř přesně rok, asi je to o jeden den, když jsem tady měl kázání, které se také týkalo jedné velké reformy, reformy, která proběhla za krále Chiskiáše. A ta reforma, o které chci mluvit dnes, tak je svým způsobem možná ještě větší a nebo bychom asi mohli říct možná ještě
6:07více důslednější. A to je obnova, která proběhla za vlády krále Jošiáše. Ale když říkám důslednější, tak žel se asi musí říct to, že byla opravdu důsledná v tom, jakou reformu udělal ten král v těch jeho činech. Kdybychom potom měli zvažovat, jaká reforma potom byla opravdu v srdcích toho lidu, tak to by byla jiná otázka,
6:36na kterou nám potom odpovídá například prorok Jeremiáš. A odpovídá nám nám potom na to, co se stalo, když když král Jošiáš ještě poměrně mladý, zemřel. A já jsem teda to původně chtěl vzít celé, ale zjistil jsem, že to asi úplně nepůjde, takže jsem to rozdělil na dvě části. Ta druhá potom možná bude někdy později.
7:06A my se teď podíváme tedy do druhé královské a já přečtu od 20. od začátku 22. kapitoly. Jošiášovi bylo osm let, když se stal králem a kraloval v Jeruzalě v Jeruzalémě 31 let. Jeho matka se
7:38jmenovala Jedda, dcera Adajášova z Boskatu. činil to, co je správné v hospodinových očích a chodil po všechách svého otce Davida. Neodvrátil se napravo ani nalevo. I stalo se v 18. roce vlády krále Jošiáše, že poslal král písaře Šáfána, syna Asajáše, syna Mesušaleomová, do Hospodinova doma se slovy:
8:09"Zajdi k veleknězi Hilkiášovi, ať zváží stříbro přinesené do Hospodinova domu, jež sebrali strážci prahu od lidu, ať ho dají do rukou díle vedoucích ustanovených nad Hospodinovým domem. A ti, ať ho dají těm, kdo dělají práci na Hospodinově domě. Ale a tím nepočítá stříbro, které bylo vydáno do jejich rukou, protože jednají
8:37poctivě. Velkněz Hilkiáš řekl písaři Šafanovi: "Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona." Hiláš dal knihu Šafánovu Šafánovi a ten v ní četl. Písář Šafán přišel ke králi a odpověděl králi slovy: "Tveji otroci zvážili stříbro, které se našlo v domě a vydali ho do rukou díle vedoucích ustanovených nad Hospodinovým domem."
9:07Pak písař Šafán králi oznámil: "Kněz Chilkiáš mi dal knihu." Na to z ní Šafán před králem četl: "I stalo se, když král uslyšel slova knihy zákona, že roztrhl své roucho. Potom král knězi Hilkiášovi Achíkamovi, synu Šáfánovi, Akborovi, synu Mikajášovi, písaři Šáfánovi v a královském otroku Ajáši přikázal:
9:38"Jděte, dotažte se Hospodina za mě, za lidého Judu ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť velká je Hospodinova zlova, která plane proti nám, protože naši otcové neposlouchali slova této knihy a neplnili, co je v ní napsáno. Knězkiáš, Achíkam, Akbor, Šafán a Asajáš tedy šli k prorokyni Chuldě, manželce strážce rouch Šaluma syna Tikvy, syna
10:10Charchasova. Bydlela v Jeruzalémě v myšně. Promluvili s ní. Ona jim řekla: "Toto pravý Hospodin, Bůh Izraele. Řekněte muži, který vás ke mně poslal. Toto pravý Hospodin. Hele, přivedu na to místo zlo a na jeho obyvatele všechna slova knihy, kterou četl judský král. Protože mě opustili a pálili oběti jiným bohům, aby mě prorokovali k hněvu každým dílem svých
10:42rukou. Má zloba plane proti tomuto místu a neuhasne lidskému králi, který vás poslal dotáce hospodina, tomu řekněte toto. Tak to praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel, protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi slyšel, což jsem promluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že se stanou hroznou
11:11pustinou a kletbou. Roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou. Také já jsem slyšel je Hospodinovův výrok. Proto hle, připojím tě ke tvým otcům a odeber se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo. Přinesli tedy králi tuto zprávu.
11:51Nevím, jestli jste nad tím přemýšleli, ale když čtete o králi Jošiášovi, podíváte se na dobu, kterou ve které žil. Podíváte se na to, kdo byl jeho otec, na to, kdo byl jeho děd. Když tole všechno zvážíme a zváží se na to podíváme v tom lidským pohledu, tak král Jošiáš nebyl zrovna ten nejpravděpovnější kandidát.
12:17na nejlepšího krále. Právě naopak. Jožáš nastoupil na trům velmi mladý. Bylo mu pouhých osm let. Mladší už byl jenom král Jojáš. Víte, proč nastoupil tak brzo? Jeho otec přesně tak byl umřel velice brzo. Bylo mu 24 a umřel po pouhých dvou letech vlády, kdy ho ubil vlastní lid.
12:47Ale nejdřív vám řeknu něco o jeho dědečkovi, o králi Menaše. To byl nejdéle vládnoucí král, i když nějaká část byla téměř určitě spoluvláda. Ale vládl nejdle ze všech izraelských a judských králů. Bylo to celých 50 let, 55 let. A jaký to byl král? Byl král opravdu špatný. A to je ještě možná slabé slovo.
13:17Byl to ten nejhorší ze všech, ten, který napáchal nejvíc zla. Byl to ten král, kvůli kterému potom Hospodin řekl dost. Napáchal toho tolik, že soud nad Judou byl už neodvratný. Páchal veškeré modráství, které se, které si jen umíme představit. znesvětil samotný chrám, když tam postavil oltáře cizím bohům. Provil spoustu nevinné krve.
13:49O jeho vládě je napsáno, že Juda konal dokonce horší věci než kenánské národy, které před Izraelem Bůh vyhnal. A ty dělali odporné věci. Například zabíjeli vlastní děti tím, že je obětoval obětovali. A přesně todle mimochodem Menaše udělal taky. Taky nechal svého syna projít ohněm. A víte, pán Bůh je spravedlivý.
14:21Když nechal vyhnat pohanské národy jako soud nad jejich bezbožnými činy a to jim dal ještě 400 let času a milosti, tak za stejné činy neponechal bez trestu i Izrael. ten národ, který si sám vyvolil. Takový je pán Bůh a takový byl Menaše. A Ámon,
14:51ten byl stejně špatný. A tady už Bůh velice rychle řekl dost a jeho vládu po krátké době ukončil. Do takové rodiny a do takové doby se král narodil. Píše se o tom i v proroku Jeremiášovi. To je Jeremiáš třetí kapitola od šestého verše. Ve dnech krále Jošiáše mi Hospodin řekl:„Viděl jsi, co páchala izraelská odpadlice?
15:24Chodila na každou vyvýšenou horu, pod každý zelený strom a tam smilnila. Řekl jsem si, potom všem, co učinila, se ke mně navrátí. Ale nenavrátila se. Její nevěrná judská sestra to viděla. Viděl jsem to říct právě proto, že izraelská odpadlice cizolžila, jsem ji propustil a dal jsem jí rozlukový lístek. Ale její nevěrná judská sestra se
15:56nebála. A také ona chodila a smilnila. Pro lehkost si jakou smilnila, znesvětila zemi. Si zložila s kamenem i se dřevem. Ani potom všem se ke mně její nevěrná judská sestra nenavrátila celým svým srdcem, nýbrž jen falešně. Je hospodinů výrok.
16:27Jeruzalém a Juda byl opravdu plný neskutečného modlářství, násilí a veškeré špatnosti. A přesto, přesto, jaké zlo a modloslužba byla v Izraeli tehdy běžná, přeso, co viděl Jošiáš okolo sebe, přeso, co viděl jako příklad u svého otce, přesto, že ho jeho otec určitě nevedl dobře, tak Jošiáš
16:58místo toho, aby se tomu všemu přizpůsobil, aby byl jako ty ostatní, aby byl jako jeho předchůdci, tak hledal hospodina. Víte, v parlomenu se potom píšou některé dodatečné informace. Již v osmém roce své vlády začal hledat hospodina. Začal v 8, takže tomu bylo 16 let. Byl to ještě mladíček. Už v 20.
17:28začal očišťovat Jeruzalém, Judu i sever. To mu bylo 20 let. Jak je to možné? Je to možné jenom proto, že se pán Bůh smiloval. Bůh sám začal proměňovat Jošiášovo srdce. Bez jeho sklonění k němu a bez jeho jednání k němu nemůže přijít nikdo.
17:58A my víme, že on neměl ani k dispozici písmo. Ale pán Bůh i v této době posílal své slovo skrze proroky, jako právě skrze Jeremiáše, jak jsme četli, ale třeba také skrze proroka Sofoniáše, který pravděpodobně působil v té době a který měl právě, jak víme, tu zvěst o tom dnu hrozného soudu, který se blíží. a pravděpodobně i skrze další proroky.
18:26Mnohé bylo více proroků, o které potom nemáme tu její zvěst zaznamenovanou v Bibli. A snad Jošiáše mohl ovlivnit i soud nad jeho dědečkem Menašem, který byl za své činy spoután a odveden do zajetí ařany. V královských knihách se o tom nepíše, ale v parlommenon je to zapsáno a tam se píše, že potom v tomto zajetí činil pokání,
18:56pokořil se a opravdu horlivě volal k Bohu. A pán Bůh ve své nesmírném, ve svém nesmírném smělování, tak i přesto, co tento král napáchal, tak ho vyslyšel, tak se nad ním slitoval a vrátil ho ze zajetí zpět. Víte, možná to je i odpověď, proč pán Bůh ho nechal vládnout přes všechnu tu
19:27špatnost tak dlouho, aby potom po těch letech mohl činit pokání a aby potom ještě mohl v závěro života něco napravit. A to on udělal některé oltáře modli zejména v Hospodinově domě. Potom Menaše odstranil a pak ještě obětoval v chrámě Hospodinově. Samozřejmě potom jeho syn to zase všecko vrátil zpátky.
19:59Nevíme samozřejmě, co Jošiáše ovlivnilo, ale jedno je naprosto jisté. i v té nejbezbožnější době s nejbezbožnějšími příbuznými, s královským s královstvím, které bylo tak nehorázně znečistěné modloslužbou a zlým jednáním jako nikdy před ním. I přesto, že byl tak malý, mladý, tak Jošiáš hledal Boha a přesto vše začal s reformou.
20:32Víte, jedno z hesel reformace je, že církev je církvi stáhle se reformující, ale to se netýká jenom církve. Život křesťana je totiž vlastně taky nebo měl by být, musí být takovou neustálou reformou. A že to tak musí být v životě každého, je jasné, protože cílem té reformy je
21:04být jako Kristus. Víte, oni také můžou být různé okolnosti v našich životech. Někdo má věřící rodiče, někdo ne. Někdo věřil brzo, mladý možná, někdo uvěřil až ve stáří na sklonku života. Někdo předtím, než uvěřil, tak žil ve věřící rodině. Možná nestihl napáchat tolik hříchů, nepil alkohol, nesmilnil.
21:36Jiný naopak byl dlouho ve světě a byl ve zlém opravdu hodně ponořen a spáchal hrozné věci. A samozřejmě řešíme i po uvěření. Někdo zřešil možná víckrát, někdo méněkrát. A víme, že v tom všem je rozdíl.
22:07Hřích, i když je Bohem odpustěn, tak má následky. Výchova má také následky. Okolnosti, které jsme prožili, mají vliv. Ale i když jsou ty nejhorší okolnosti, i když někdo spáchal předtím ty nejhorší věci, tak každý, kdo uvěří, tak se stává novým stvořením. Vehledu na to, co udělal a zažil. Každý
22:40skutečně věřící obdržel Ducha svatého. Všichni máme také stejného Boha. kterého můžeme nazývat svým otcem. Pro každého platí to, co se píše v Efezkým. Požehnaný Bůh a otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým, veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. Samozřejmě uvěření je jenom začátek naší
23:12cesty víry. Jsme nové stvoření, ale to je v tom smyslu, že Bůh udělal zásadní změnu v našem srdci. změnu, která nám umožňuje milovat Boha a poslouchat ho. Ne změna, která nás činí dokonalým, ale je to změna, která umožňuje, uschopňuje nás k dalším změnám.
23:46A to právě i v těch věcech, které předtím byly naprosto nemožné. My dobře víme, že i po uvěření máme hříšnou přirozenost, padáme, hřešíme. Každý z nás to zná, ale právě proto, že to tak je, je právě potřeba ta vytrvalá, ale taky opravdová reforma našich životů.
24:17V listana se píše, každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se tak, jako on je čistý. Není tady psáno. Každý, kdo v něm má tuto naději, je čistý, jako on je čistý, ale je tam napsáno, že se očišťuje. A pán Bůh byl dost mocný, aby z krále, který měl v tomto ohledu ty nejhorší podmínky, vychoval a učinil krále, který byl jako žádný jiný.
24:51I druhá královská o tom vydává svědectví. Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona. Ani po něm nepovstal jemu podobný. My máme stejného mocného Boha. My jsme uvěřili ve v Krista.
25:27Máme Boha, který je opravdu nad všemi okolnosti našeho života. Máme Pána, s kterým je každá změna možná. Není to změna, protože bysme toho byli my schopni, ale protože je toho náš pán schopen. Ale vraťme se k Jošiášové reformě. Jak jsem jí říkal, tak tentokrál začal hledat hospodina a očišťovat zemi od moc služby již dříve.
25:57Ale ta zásadní událost nastala právě, když už kraloval 18 let. Bylo mu tedy 26 let, pořád to byl mladík a bylo to vlastně 10 let poté, co začal hledat hospodina. A král si právě v této době uvědomil, že nestačí jen vymícení modlebných míst, oltářů, model, ale že pokud má opravdu dojít k obnově Judy a návrat k hospodinu,
26:29tak je potřeba i tu modloslužbu nahradit. Falešné uctívání je vždycky. Nestačí se ho jenom zbavit, ale je ho potřeba nahradit tím uctíváním správným. A to znamená nejen obětovat Hospodinu, ale i obětovat a uctívat ho tak, jak se to jemu samému líbí. A to bez chrámu Hospodinovat domu nebylo tehdy možné.
27:01A ten stejný princip platí i v našich životech. Pro skutečnou změnu totiž nestačí jen vymít nějaké špatné jednání. Je potřeba ho nahradit. Velice jasně to můžeme vidět třeba v Efezkým čtvrté kapitole. Tam je, tam se píše, že je potřeba vysvléctého člověka, ale to by bylo málo. Píše se tam, že je
27:31potřeba obléct i toho nového. Proto odložte lež a mluvte pravdu každý se svým bližním, neboť jsme údyhož těla. Zloděj až nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré
28:01k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. H se změní tehdy, až mluví pravdu. Zloděj až dává. Kdo zle mluví, se změní, až promlouvá pro dobro lidí. To není složitý koncept. My ho známe, ale přitom na něj častokrát zapomínáme.
28:35A tak bratři a sestry, víte, jaká je ta správná náhrada toho špatného jednání, z kterého vás pán usvědčuje? Nesoustředíte se víc na to, co ve vašem životě nemá být. Nezapomínáte přemýšlet a usilovat nad náhradou. Bez ní nikdy nemůže být opravdová reforma.
29:08Samozřejmě v Jošiášově případě modloslužebné oltáře a sloupy nebylo potřeba nahradit chrámem novým. Ten chrám tu byl, jen nebyl v použitelném stavu. Zase ani ne před 100 lety ho Chiskiáš musel opravit, ale po vládě Menašeho a Amona byl už zase ve špatném stavu a potřeboval opět opravit a vyčistit. A my bychom si možná mohli položit
29:37otázku, proč se k něčemu tak zásadnímu Jošiáš dostal až teď po 10 letech. Ale uvědomme si, že král byl ještě pořád dost mladý. Stále nemá Mojžíšů zákon. Neví ještě pořádně, co je pro Hospodina opravdu důležité. A taky si uvědomě, že na ty velké, že velké a důkladné reformy vyžadují čas.
30:09A já jak často to právě tak bývá i s námi. Určitě bychom si každý z nás přáli, abychom takhle mohli lusknout prsty a nejlépe bez námahy, bez úsilí, tak bysme najednou byli proměněni najednou. To, co jednáme špatně, to špatné jednání by bylo pryč a jednali bysme dobře. Ale tak to nefunguje. Někdy jsou ty změny postupné, pomalé, po
30:40kručcích. Někdy jsou to opravdu roky těžkých zápasů a modliteb. A někdy, aby nás pán Bůh proměnil, tak nás musí velmi zasáhnout, velmi pokořit, poslat těžkosti do našich životů. A to pán dělá, ale je to někdy ve svůj čas. Pán Bůh má ve všem svůj čas. A tak to bylo i u Jošiáše.
31:15Co se týče té opravy, tak z kontextu je zřejmé, že byla vyhlášená sbírka. Je psáno, že stříbro bylo od Manasesa, Efraima, ostatku Izraele, od Judy, od obyvatel Jeruzaléma. Takže opravdu celá země se na tom podílela a bylo ho dost, aby se chrám dal opravit. Všimněme si ale jedné věci, která nám možná unikla. To je takový možná jsou takové detaily,
31:42které jsou v tom textu a z kteréch z kterých můžeme něco usoudit. Tak první věc je, že z popisu, jak mají s tím stříbrem naložit, tak je jasné, že to nebyly jenom nějaké kosmetické úpravy. Zhledu chrámu jsem tam něco zafilcovat, někde něco trochu opravit, ale že to byla opravdu rozsáhlá oprava, protože se tam zapojili tesaři, zedníci i
32:10stavitelé. Bylo použito dřevo i kámen. A všimněme si taky, že to král měl promyšlené. Věděl, co bylo potřeba udělat, co má každý udělat. A může tam vidět ještě druhý detail. Král, všimněme si, že král musel opravdu velice pečlivě vybrat ty lidi, kteří se na těch prcech měli podílet.
32:40A to nejen podle řemeslných kvalit, ale i podle jejich charakteru. A to je mnohdy těžší. Ale že to tak muselo být, tak to jasně vyplývá z toho, že si byl opravdu jist jejich poctivostí. On věděl, kdo kdo tam bude pracovat. věděl, že nebylo potřeba to stříbro vážit, počítat, ani kontrolovat, kdo a kolik toho, kde použil.
33:13Král si musel dát opravdu práci, aby aby mohl dojít k takovému takovému úsudku. Musel se opravdu ujistit, že jsou důvěryhodní. A co z toho vyplývá? že král tu obnovu chrámu opravdu nebral na lehkou váhu. Još se asi neřekl, tak hlavně, že se nějak opraví hospodinův dům. Kdo a jak to udělá, tak to je jedno. Hlavně, aby
33:44se něco udělalo. Hlavně aby to trošku vypadalo. Ne, Jošiáš to měl opravdu na srdci. On opravdu toužil po tom, aby byl Hospodinův chrám pořádně a důstojně a důsledně opraven a obnoven. A udělal to nejlíp, jak mohl ve vší pešlivosti s těmi nejprověřenějšími lidmi.
34:16My si možná někdy říkáme, proč je nějaké to špatné jednání, to co děláme špatně, je pořád přítomné v našich životech. Proč se toho nemůžeme zbavit? A možná je to proto, že ta naše touha a ta naše pečlivost a úsilí, z jaké k tomu přistupujeme, je taková polovičatá. Ale bez skutečné opravdové touze, po změně, bez důslednosti, bez těch
34:46konkrétních kroků, tak nějakou změnu v našem životě můžeme těžko očekávat. V Matoušei se píše, že blahosloveni jsou ti, kdo hladověží, hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Nasycení budou ti, kdo žízní a hladoví, ne kdo sem tam mají chuť si zobnout nějakou spravedlnost.
35:23Pozdně. Chceme se změnit kvůli nám samým, chceme se změnit kvůli lidem. Pak možná stačí nějaká povrchní změna. Ale pokud se chceme opravdu změnit kvůli Pánu Bohu, tak tam musí být opravdu ta důslednost, aby došlo a opravdová touha, aby vůbec ta změna byla možná. Pavel v tom měl jasno. Proto se i horlivě snažíme, abychom se
35:50mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odházíme. A podle toho potom Pavel ke všemu přistupoval, kdy opravdu běžel, kdy zápasil, kdy usiloval. A právě tato Jošiášova touha po obnovení chrámu vedla k tomu, že bylo v chrámu nalezeno
36:21potom to Boží slovo. Svitek, který se tehdy nalezl, tak byl pravděpodobně kompletní pentateuch, čili pět knihojšových. A možná taky, když jste o tom četli, tak jste si kladli otázku. Co se vlastně stalo, že úplně zmizel Mojžíšův zákon? Izrael, Boží lid, ztratil ty nejklíčovější Boží instrukce.
36:51Jak to je možné? Nevíme. Ale je zřejmé, že to bylo možné. Stalo se to. Víte, ono to bylo možné i ve středověké katolické církvi, tedy technicky vzato se samozřejmě Bible neztratila, ale protože byla v latině, tak pro téměř všechny byla úplně nepřístupná. Možná je to tak i dnes. U lidi, kteří si říkají křesťané, Bibli mají. Možná by
37:19vám dokázali ukázat, by vám dokázali kde ukázat, kde je v té poličce, ale tím, že ji vlastně nepoužívají, tak je to stejné, jako by ji neměli. A tak doufám, že my nemáme ztracená naše písma někde na stolku nebo na poličkách. Vý by to bylo jenom na nějaký čas. A my se k tomu už dnes úplně nedostaneme,
37:49ale co je potom zřejmé, kdybysme pokračovali dál, že pro Jošiášovu reformu byl tento nález naprosto klíčový. Už předtím nějakým způsobem začal s očišťování, ale ta důsledná reforma, která se šířila opravdu po celé zemi, tak začala až poté, co Jošiáš slyšel čtené Boží slovo. Potom, kdy se dozvěděl, co Hospodin pro
38:17Izrael udělal, kdy se dozvěděl víc o tom, jaký pán Bůh je a co požaduje po člověku. tak na Boží slovo reagoval. Nebyl jako jeho syn Joakim, který když slyšel Jeremiášů svek, tak ho pěkně odřízl a spálil.
38:51Ale on reagoval jinak. Nejprve tím, že si roztrhl své roucho, tedy to symbolické gesto hlubokého pohodnutí, který jim opravdu vyjádřil jeho zhrození se nad tím nebo zhrození, když si uvědomil, jak hrozně se proti němu jeho lid prohřešil a prohřešuje. Zhrozil se, když si uvědomil, k jakým to povede důsledkům.
39:23My úplně nevíme, jakou část Šafan četl, ale mohlo jít pravděpodobně o Deuteronomium. To by vysvětlovalo jeho další slova a i ten strach před tím Božím hněvem. možná právě četl totiž i prokletí, která jsou v Deuteronomiu zapsána při porušený smlouvy. Víte, ale současně s tímto vnějším gestem, tak proběhla další reakce, která
39:53nebyla vidět, protože se stala v jeho srdci a to bylo, že se pokořil, že jeho srdce opravdu změklo. Uvědomovil si nejenom ty hříchy celého národa, nejenom hříchy svého otce, děda, ale uvědomil si i ty hříchy jeho vlastní. Uvědomil si, že hněv je spravedlivě namířen i proti němu.
40:28Jeho srdce změklo. Tedy se stal opak toho, co se stane, když srdce zatvrdne. Tedy když někdo nereaguje na Boží slovo nebo reaguje pyšně a z Boha si nic nedělá. krála, krále to opravdu zasáhlo a tak a sklání se před Hospodinem. A pak je to ještě třetí reakce.
41:03Hned se zase zpět obrací k Hospodinu. U něj hledá tu odpověď. U něj hledá to řešení. u hospodina zjišťuje, co má dělat, co vlastně může s tím vším, co hrozí, udělat. A tak povolává ty své služebníky, aby se doptali za něj hospodina. A víme, že jak jsme četli, takže to bylo provedeno skrze proroky Nichuldu.
41:36A tak se dozvídá tu Boží odpověď. A ta je jaká? To, že se pán Bůh smilovává, ale jen nad ním. Ne nad Izraelem, ne nad Judou. nebo v tu dobu, kdy ještě on bude naživu, tak ano, ale potom ten soud opravdu přijde.
42:10Tak jak to slyšel Menaše, tak jak to později bude prorokovat Jeremiáš. Ješiášovi očisto, nic neuvidí. To zlo přijde až po jeho smrti. K čemu to vedlo Jošiáše? Řekl si: "Super, tak to mám v suchu." My tam nečteme žádnou reakci, ale z toho potom, co budeme číst dál, tak je jasné, jak reagoval. Víte, ono se něco podobného stalo i králi Hiskiášovi.
42:47I Hospodin mu řekl, že pro jeho pokání zlo nepřijde na něj v jeho dnech. A on odpovídá Izajášovi takto: "Hospodinovo slovo, které jsi vyslovil, je dobré." Řekl si totiž: "Za mých dnů bude přece pokoj a bezpečí." Tole byl Chiskiáš,
43:17On reagoval tak, že zintenzivnil očistu celého Izraele. Očistil Jeruzalém, Judu. Dokonce se vydal i osobně do Samaří a všechno opravdu důkladně vyčistil tak, jak to jenom šlo. Usiloval o to, aby se opravdu všechen lid navrátil k hospodinu. To se píše v druhé král v druhé parlomen 34:33. Jošiáš odstranil všechny ohavnosti ze
43:47všech zemí, které patřily synům Izraele. Všechny, kdo byly v Izraeli, nutil sloužit Hospodinu, jejich Bohu. Takový byl Jošiáš. Ale my víme, že to přes všechno snahu nepomohlo a víme potom, co bylo, až nastoupil jeho syn.
44:24A tak je král Jošiáš je pro nás příkladem v tom usilování o opravdovou reformu. Víte, určitě správné tvrzení, že opravdová reforma je vždy spojená s Božím slovem. Ale to není dost přesné. Přesnější je, že opravdová reforma je vždy spojená se správnou reakcí na Boží slovo.
44:54A to je jenom ta reakce, kdy nám není jedno, co slyšíme. A nejenom v tu chvíli, kdy to zrovna slyšíme, ale kdy nám to není jedno i potom. až se možná vrátíme z nedělního kázání domů, až budeme žít ty naše životy ve všedních dnech. Je to reakce, kdy si uvědomujeme, že to není jenom to slovo není jenom o bratrů,
45:25ale to Boží slovo promlouvá přímo k nám samým. Když si uvědomujeme, že pán Bůh nás volá k proměně, pán Bůh nás volá k reformě a že opravdu tu reformu potřebujeme. Je to reakce, kdy my jsme pokořeni, sníženi a pán Bůh je vyvýšen. Je to reakce, která vede do pokání,
45:56jejž součástí je lítost, ale jsou to také především ty skutky, kterýma je potom vyjádřená změna. To je pokání. A je to reakce, která podobně jako u Jošiáše vede opět znovu obrácení se zpět k Hospodinu, kdy u něj hledáme odpovědi, u něj hledáme veškerou pomoc, u něj hledáme tu
46:27milost, kterou potřebujeme a která je naprosto nezbytná pro změnu. A jenom taková reakce na Boží slovo vede k opravdové reformě. A tak já už jsem k závě v závěru. My na králi Jošiáši už v tom dnešním textu, který jsme četli, tak tam můžeme vidět několik znaků opravdové reformy.
46:59První je to, že opravdovou reformu umožňuje jen Bůh a to i navzdory všem lidským okolnostem. Ta druhá je, že opravdová reforma vyžaduje náhradu těch špatných věcí za dobré a vyžaduje tu opravdovou touhu a důslednost v usilování o změnu.
47:29A za třetí, ta opravdová reforma vyžaduje správnou reakci na Boží slovo. Prová reforma má i další znaky, ale jak jsem říkal, to je potom v další kapitole. K tomu se možná dostanu někdy příště. A tak kež i my přemýšlíme nad našimi životy,
48:04nad tím, co k nám, co nám pán Bůh promlouvá a nad tím, kde je opravdu potřeba ta pravá reforma, ke které nás pán Bůh volá i v těch našich životech. Tak keéž nám k tomu z té své milosti dopomáhá. Amen.