Výklad 89. Žalmu
Biblické texty v kázání
Žalm 891. Královská 5Žalm 882. Královská 211. Paralipomenon 15Žalm 30Žalm 51Jeremjáš 2Jeremjáš 22Jeremjáš 36Matouš 14Jan 3Koloským 1Židům 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (14)
- 20:44 2. Královská 21,1
- 22:32 Jeremjáš 36,30
- 40:30 Žalm 88
- 42:21 Žalm 89
- 47:11 1. Paralipomenon 15,7
- 54:51 Žalm 89
- 1:00:51 Jan 3,16
- 1:07:07 Židům 1
- 1:12:12 Matouš 14,31
- 1:14:25 Žalm 51
- 1:22:12 Koloským 1,15
- 1:23:53 Žalm 89,31
- 1:29:50 Jeremjáš 2,7
- 1:34:00 Žalm 89,47
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Dobré ráno, bratři a sestry, tak já vás tady dnes vítám na tomto místě a věřím, že ten čas, který je před námi, bude soustředit skrze to boží slovo, naši mysl, na ty podívohodné události, o kterých už začal na začátku mluvit bratr Karel, které jsme zpívali v písních. a určitě je možná zcela zbytečné připomínat, že už máme čtvrtou adventní neděli
0:39a určitě všichni už známe a víme, že slovo advent pochází z latinského slova adventus a to slovo adventus znamená příchod. Přesně tak, slovo adventus znamená příchod a víte, že v té historii té církevní tradice je to vlastně začátek toho liturgického roku a období je to těch čtyř neděl,
1:10které předcházejí ono 25. prosinci, kdy si právě na tom přelomu, tedy té noci z toho 24. na toho 25. připomínáme první příchod, tedy adventus Pána Ježíše Krista. A co bude tedy tématem toho dnešního našeho společného zamišlení a tohoto kázání? Bude to očekávání. My jsme si určitě už mnohokrát řekli, že tedy advent je to očekávání, to radostné očekávání těch naplnění božích slibů, těch božích předsevzetí, že je to očekávání příchodu Pána Ježíše Krista.
2:04A já bych chtěl nad týmto slovem, nad touto vlastností, tedy očekávat, nebo činností, chtěl společně s vámi uvažovat právě ve světle písma. Asi bych marně hledal někoho tak výrazně popsaného v tomto světle, který je takovým živým obrazem očekávajícího, zbožného věřícího, o kterém čteme hned právě při těch událostech prvního příchodu Pána Ježíše Krista.
2:48V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný. A očekával potěšení Izraele a duch svatý byl s ním. Máme zde dvě charakteristiky tohoto muže a třetí činnost, kterou vykonával. Čteme, že byl dikajos, to znamená spravedlivý, a Eulábes, což my do češtiny předkládáme jako zbožný, ten význam toho slova znamená oddany, oddany, samozřejmě v tomto případě pánu bohu.
3:31A potom je ta úžasná část, která říká, že byl prosdechomenos paraklesin tu Israela. Tady je zvláštní slovo, které vychází ze slovesa pro zdechomájí, pro zdechomenoste participium prezentu tohoto slovesa a právě to sloveso pro zdechomájí vyjadřuje to, co my převězřujeme v češtině v překladech jako očekávající.
4:01Správný výraz, tedy správný překlad nemůže být, že očekával, to už nám přehazuje časy a přehazuje nám to určitý významový obsah, ale to je právě nevýhoda našich překladů, protože je vám jasné, že sloveso může nabývat různé podoby, které vyjadřuje různé sdělení a když tedy určitě ji znáte z některých studií jiných jazyků, nejenom řečtiny z gramatiky, tak pokud se mluví o nějakém participiu, mluvíme o prezentu, tedy přítomném čase, tak jsme samozřejmě okamžitě v řečně v oblasti nedokonavého vidu. Víte, že nedokonavý vid vyjadřuje nějakou činnost, která neustále pokračuje.
4:54tak můžu mít vyt dokonavý, to znamená dočkal jsem se třeba nebo přečetl jsem, ale nedokonavý je samozřejmě čtu nebo čekám. A když máme tedy potom ještě participium prezentu, tak to o to víc zvýraznuje, my v češtině už tedy toto překládáme jako přídavné jméno, které vychází tedy se slovesa. A to znamená, že vyjadříme tu osobu, že je očekávající. Je to něco, co stále trvá.
5:28A to slovo řecké prozdechomají znamená určité aktivní očekávání. Je to očekávání ne pasivní, ale očekávání vytrvalé, které je také schopné v tu danou chvíli, v tom daném okamžiku přijmout to, co je zaslíbeno. To je ze začátku příchodu Pána Ježíše Krista, ale v písmu máme i hned ze sklonku příchodu,
5:59teda z toho prvního příchodu ze sklonku, tedy těch posledních událostí v té době, kdy pán Ježíš pojběl na zemi dalšího muže, kterého písmo označilo, že byl pro zdechomenost ten baziliantu teulu, čili očekávající příchod božího království. Věděli byste, kdo to byl, kdo byl takto v písmu charakterizovan v těch posledních událostech ze života pána Ježíše Krista, o kterém čteme, že byl očekávající příchodu
6:34Božího království. Byl to muž také spravedlivý, byl to jeden muž, který pocházel z jednoho města, sehrál velikou roli při pohřbu Pána Ježíše. Tak, přesně tak, byl to Josef z Arimatie, o kterém právě v písmu čteme. Přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také, a tady máme očekával, ale mělo by být tedy byl očekávající,
7:03byl očekávající království boží. Dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Takže máme dva muže. Na začátku máme očekávajícího Simeona a na konci těch událostí máme očekávajícího Jozefa z Arimatie. dejme pozor, byl to člen rady a byl to vážený muž. Bratři a sestry, očekávání království Izraele a s ním neoddělitelný příchod pána Ježíše Krista, spasitele, kněze, proroka, krále, bylo, je,
7:54ale dejte pozor, bratři a sestry, stále musí být nedivnou součástí naší biblické víry i v 21. století. Nemyslím si, že je vhodnejší doby, než právě čtvrtou adventní neděli se k tomuto tématu vrátit. Ovšem nechci, aby toto téma se omezilo na Vánoční události.
8:24Už když jsem zakončoval, kdo jste u toho byl, proroka Zachariáše, tak jsem vyjádřil touhu, že bych se chtěl v rámci jednoho kázání, možná v adventu, vrátit k těmto věcem. A víte, že právě prorok Ageus skončí jedním z těch velikých mesiářských proroctví. Já jenom připomenu krátce 2.21. Jedna řekni judskému míst držiteli Zerubávelovi, zatřesu nebem i zemí, převrátím trůny království, vyhladím sílu království národu, převrátím válečné vrozy i jejich jezdce, klesnou koně i jejich jezdci, jeden mečem druhého. V onen den je výrok hospodina zástupu, tě vezmu, můj otroku Zerubávely, synu Šaltěluv, je hospodinův výrok, a učiním tě početním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil.
9:18je výrok hospodina zástupu. Ano, bratři z boží milosti, se naplnilo toto a tak v současné době, který stojím před vámi, abych se s vámi podělil o slovo, které jsem už delší dobu měl na srdci a které jsme částečně právě otevřeli i na tom konci toho proroka Agea. Nosným rámcem tedy celého toho dnešního kázání je právě ono očekávání boží věrnosti v zachování a naplnění jedné z nejustřednějších božích smluv, která byla v písmu svatém zjevena.
10:03Tato smlouva má nedozírný význam pro pochopení celé eschatologie, to znamená nauky o posledních věcech, tedy věcech, jakými pán Bůh podivuhodně řídí až do skonání věků historii celého obydleného světa, ale jenom světa, ale i nebes. A na druhé straně tato smlouva ale má i obrovský soteriologický význam.
10:36Když se řekne slovo soteriologický, co to znamená? Je to nauka o spáse. To znamená, že je tak významná, že i my, novozákonní církev, nejenom etnický Izrael, se k této smlouvě musíme vracet a na této smlouvě samozřejmě stojíme. Kontrolní otázka, která pak, že to bude smlouva?
11:06Jsem vám dal hodně indicí, které by vás měli vést od toho očekávání těch zbožných mužů, které byly samozřejmě Samuela, Simeona tedy a Josefa z Arimatie, naznačil jsem to, co oni vlastně očekávali. Přesně tak. Nemůže to být jiná, samozřejmě Bratr Karel už to trošku naťuká, samozřejmě snad to nerozvede dál, ale Bratr Karel už to načal v tom výčtu těch proroctví. Ano, bratři a sestry, královská smlouva hospodina s Davidem je naprosto ústřední smlouvou celých Vánoc, Velikonoc a vůbec eschatologie, spásy člověka.
11:58My kdyby jsme šli do písma, tak samozřejmě víme, že najdeme tuto smlouvu na dvou místech minimálně ve své plnosti a to je druhá Samuelová od sedmé kapitoly a nebo třeba už méně třeba vždycky předčítaná Paralipomenon 17.7. Radice a sestry, já ji přečtu, protože tato smlouva nás bude provázet i tím dalším, nad čím budeme přemýšlet.
12:26Takže Paralipomenon 17. 7. Může toto pověst mému otroku Davidovi? Kdo pak to praví? Kdo pak přišel za Davidem, aby mu toto zvěstoval? Byl to prorok Nátan. A bylo to poté, co se David rozhodl, že hospodin bude mít vystavěn v Jeruzalémě dům, tedy chrám, kde by byl uctíván. Ale Nátan přišel tedy a řekl ústy proroka, aby vyřídil toto Davidovi
13:00No že toto pověz mému otroku Davidovi, toto pravý hospodin zástupů Vzal jsem tě z pastvin od chochu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem Byl jsem s tebou kamkoliv si šel a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátelé Učním tvé jméno jako jméno velikánu na zemi Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude přebývat na svém místě. A nebude se již část, bídáci ho již nebudou odírat jako dříve.
13:32Ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem, pokořím všechny tvé nepřátelé, oznamuji ti, že dům ti postaví hospodin. I stane se, až se naplní tvé dny, aby zšel ke svým otcům dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů a upevním jeho království. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn na věky. Já budu jeho otcem a on mi bude mým synem. Své milosedenství od něj neodejmu, tak, jak jsem odňal od toho, který byl před tebou. To jest?
14:13Přesně tak, Šau. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království na věky a jeho trůn bude pevně stát na věky. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi. Co se vám bratři a sestry vybaví, když se řekne slovo čekat? Když vám někdo řekne, že musíte čekat? A vůbec bratři a sestry, jakou vy máte osobní zkušenost s tím očekávat na něco?
14:49Bratři a sestry, čekat, očekávat, to je tak typicky biblicky křesťanská věc a nejenom novozákonně křesťanská, ale je to věc, která je nám skrze písmo tak prakticky demonstrována na životech a osudech nejenom jednotlivých zbožných mužů a žen, ale dokonce celých skupin a dokonce celého národa. A připomíná nám jasně Apoštol Pavel v 1. Korinským 1.10.11 tyto všechny věci.
15:28A mění se tím taková shrnutí v té kapitole předtím historická posloubnost izraelských tějin, ale ne, musíme to chápat v širším kontextu, tyto všechny věci se jim staly jako příklad pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věku. A takže, bratři, sestry, máme bohatou studnici, tak hlubokou poznání Boží slovo, že na příkladu starozákonních událostí můžeme do nekonečna přemýšlet nad tím, co to znamená očekávat na hospodina a prožívat ten pravý advent.
16:10Když jsme si na biblických hodinách, bratři a sestry, tak jak jsme postupně probírali malé proroky, uváděli ty úvody, tak jsme prošli vlastně takzvaným tím historickým kontextem. A víte, že malé proroky probíráme už řadu let, dejte pozor, nejsou to měsíce, už je to řadu let. Já se děsím, ale možná už to bude více jak deset let.
16:34a dodnes si pamatuju, když jsem s tím začal a vůbec by mě nenapadlo, že tato doba bude takto dlouhá, ale my jsme si už vlastně skrze ty proroky předexilní, potom částečně proroky, kteří působili na přelomu té exilní doby, až potom teď k těm prorokům poexilním prošli historický rámec, čím Izrael prošel od toho slavného období,
17:04toho Davidovského království a pomůžeme si, zařadíme si to časově, král David je podle těch různých tabulek a dochovaných historických, archeologických nálezů i časování božích dat, tak jak jsou nám zachována v písmu. Jeho vláda je charakterizována obdobím někde od roku 1010 až 40 let, takže se dostáváme někde přibližně, nebudu se hádat o roky, ale do roku 970 př. Kristem.
17:41Po králi Davido by nastoupil na trůn jeho syn, Šlomoun, a ten vládl tedy od toho roku přibližně, on byl pomazán za krále ještě za života svého otce, ale když bychom si řekli, tak 70, 71 až někde do roku 930. a pak nastoupil tedy jeho potomek, král Rachabeam. Daci a sestry, viděli jsme celou tu období od toho slavného kralování Davida.
18:13Přešli jsme přes rozdělené království jako jeden z prvních velkých božích trestů nad Davidovým domem, kdy pro nevěrnost krále Šelomou na hospodin odňal část království, velkou část království od jeho domu a přidělil je jednomu ze služebníků, a to je služebníkovi, kdo převzal, byl to Jarobeám, syn Nebatův, a ten získal tedy ty severní části a tedy severní Izrael.
18:45Takže přesto to rozdělení, které bylo božím trestem, to nebyly, víte, aby jsme nikdy nepřemýšleli nad historií jako něco, co nebylo v božích jasných svrchovaných rukách. Tyto všechny věci se děly tak, jak pán můh vedl a měly své důvody. Takže jsme od rozděleného králoství přešli přes ty těžké období jednotlivých králů. Víme, že v tom Jucku královali občas králové, o kterých se mohlo tedy napsat, že činili to, co je dobré v hospodinových očích, ale valná většina králů tedy ne. A navíc tedy Izrael, to byla tragédie sama od začátku až do konce, myslím, severní kmeny, kterým vládlo několik dynastí až do roku 722, kdy hospodin ukončil toto hrůzu.
19:34invazí Asiřanů a odvlečením jich do zajetí. Ale my se budeme držet Jucka, protože jsme v Davidově domně. Takže Davidův dům. My jsme přešli tedy historii těch období až přes snad jednu z nejvýraznějších katastrof za vlády krále Menašeho. My jsme si vždycky říkali ty proroky, kteří v té době mluvili, které hospodin posílal.
19:57A víme, že v době krále Menašeho hospodinu už opravdu přetekl kalich jeho trpělivosti. Po králi Menašem přichází ještě taková světlonká naděje a to byl jeho vnuk, který byl předpovězen a zaslíben, který učinil poslední velké probuzení v Izraeli a reformy a to byl král Jošiáš. Ale přesně tak, jak hospodin skrze jednu prorokyni prorokoval tomuto králi, to je prorokyni chůdu, bylo vyhlášeno Jošiášovi, že protože se tak pokořil a roztrhl před hospodinem své roucho a plakal, tak hospodin neuvede to všecko zlo, které zamýšlí nad svým lidem za jeho života, ale už po jeho smrti.
20:44a skutečně po jeho smrti přichází na trůn katastrofální série žel jeho přímých potomků, to jeho, přeskočíme vládu krátkou jednoroční krále, který byl se sezen nejstaršího krále Jošiáše, ale zastavíme se u Eliákýma, Eliákýna a Sitkiáše. My jsme to všechno probírali, mnoho jsme si o to řekli, víte, že to byla doba proroka Jeremiáše, byla to doba, kdy dosluhoval prorok Sofoniáš, kdy tam u toho byl prorok Chavakuk a kdy se nám postupně také dostává do služby prorok Ezechiel, ale všechny ty výpovědi byly tak vážné a ty události, že hospodin promluvil toto slovo, 2. královská 21.1.
21:36Až dále, proto takto promluvil hospodin, hle, přivedu na Jeruzalém a najudu takové zlo, že každému, kdo tom uslyší, bude znit v obou uších, roztáhnut nad Jeruzalém měřící šňůru Samaří a závaží domu Achabova a vytřu Jeruzalém, jako se vytírá mísa, utřu a obrátím dnem zůru, opustím ostatek svého dědictví a vydám je do ruky jejich nepřátel.
22:04stanou se kořistí a lupem pro všechny své nepřátelé, protože páchali to, co je zlé v mých očích. Teď dejte pozor, bratři a sestry, kdy to začalo. Provokovali mě ke hněvu ode dne, kdy jejich otcové vyšli z Egypta až do tohoto dne. A víte, bratři a sestry, aby toho nebylo málo, tak na těchto provokacích a na těchto vážných přestoupeních,
22:32na této modloslužbě, měl nemalý podíl, žel i samotný královský dům Davidův. A proto v Jeremiáši 36.30 čteme velice vážné slovo. Proto pravý hospodin o Jojákímovi, králi Judském, toto. Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůně, jeho mrtvola bude pohozena na denním vedru a na nočním chladu. Jej i jeho potomky a jeho služebníky za jich nepravosti ztrestám.
23:16Uvedu na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na muže Judské všechno to zlo, které jsem jim ohlásil a oni neposlechli. O Jojákímovi, o Jojákímovu synu Jojákínovi prorok Jeremiáš prohlásil toto. Jeremiáš 22, 24. Jako, že jsem živ, je hospodinův výrok, i kdyby byl judský král Konjaš, my jsme si už říkali na biblické, že jméno Konjaš je handlivé přesmýtnutí jména Eliákína.
23:57I kdyby byl konjáž, syn Jojákýmu, pečetním prstenem na mé pravé ralce, přece tě odtamtud strhnu a vydám tě do ruky těch, kdo usilí o tvůj život a do ruky těch, jejich se strachuješ, do ruky babylonského krále Nebukadnezara a do ruky chaldejců, vyvrhnu tebe i tvou matku, která tě porodila, do jiné země, kde jsi se nenarodil a tam zemřete.
24:29Bratři a sestry, to byly tak vážná slova, že ten věrný ostatek, zachovaný z milosti, který očekával Davidovskou smlouvu, její naplnění, která teda ta Davidovská smlouva musela být vydána někde na sklonku králova života, to znamená někde v roce 1990, nevíme přesně, tak najednou vidíme 400 let hrůz. a aby to nebylo málo, prostě pán Bůh nejenom, že prostě se rozhněvá, ale on prokleje Davidovskou linii, která vychází z krále Šlomouna, přes jmenašeho až po zmíněného konňáše a řekne nikdo z nich, nikdo z jeho potomků nebude sedět na královském trůnu, jakože jsem žil v pravý hospodin.
25:26Do třeba sestry, to byla tragédie. Izraelci i v té době tam měl pán Bůh svůj lid. A víte, že ten lid byl přirovnán tomu koši dobrých fíků, které viděl prorok Jeremiáš a pro ně byla cesta záchrany jaká, že se mají nechat dobrovolně odvést do babylonského zajetí. Protože na všechny ty, kteří zůstanou v Jeruzalémě, hospodin dohlí neke zlému, aby je zničil.
26:02Ale ty, které pán Bůh zachoval jako ten kož dobrých fíků, to byly ti, kteří byli odvedeni do Jeruzalému, teda do Babylona. Mezi nima v druhé deportační vlně byl mimochodem i, to byla první deportační vlna, Ale v druhé deportační vlně, nejřív odešla Šlechtá, v druhé odchází král a jeho matka. Takže v druhé deportační vlně odchází král Konjáš se svojí matkou do babylonského zajetí.
26:39Takže v druhé deportační vlně je tedy ten Eliá Kín součástí toho koše Dobrých Fíků. Pán Bůh dál volal skrze Jeremiáše, ať se Izraelci vzdají a ať se nechají podrobit králi Nebu Karnezarovi. Víte, že opravdu král byl zajat, se svojí matkou odveden a 37 let strávil ve vězení babylonském.
27:10Ovšem 37. roku jeho uvěznění se hospodin smiloval a když na trůn nastoupil babylonský král Evil Merodak, tak nechal ze svého rozhodnutí krále Eliákína, vyvé zde žaláře, obléku mu znešené roucho a posadil ho ke svému stolu, kde seděl až do sklonku svého života a jeho trůn, pomyslný trůn,
27:40byl nad všechny truny ostatních králů, ale tady nemyslíme si, že on nebyl samozřejmě monarcha, už to byl sesazený zajetý král. A my samozřejmě z historie víme, že král, sesazený král, Eliákin, konjaž, z boží milosti, splodil v babylonském zajetí syna Šeltiela, To znamená Šaaltiel, vyprosil jsem si u pána, a jeho syn Šaaltiel splodil v babylonském zajetí svého syna, Zerubávela, to znamená símě babylonské.
28:21A byl to ten Zerubável, který se vrátil s těmi vysídlenci do Jeruzaléma po vydání dekretu krále Kýra v roku 538, aby se znovu pustili do budování jeruzalemského chrámu. ale bratři a sestry nikdy, nikdy nikdo z potomku krále Davida, ani Eliákína, ani z potomku Zerubávelových, ani z potomku Šialtělových, nikdy nikdo až do dnešního dne na trůnu krále Davida už neusedl.
29:05A to je velice vážné. Takže bratři a sestry, my, jak pán Bůh dá, až budeme pokračovat v probírání dalších proroků, tedy teď jsme u Zechariáše a pak se dostaneme k proroku Malachiášovi, tak si přiblížíme historický kontext, který křesťané v něm často úplně plavou. a to je historický kontext posledních čtyřstoletí před naším letopočtem až do doby příchody Pána Ježíše Krista přelomu věnu.
29:37Byla to velice závažná a těžká doba. Pán Bůh se prakticky po ukončení proroctví proroka Malachiaše na 400 let úplně odmlčel. V této době se naplnila řada vážných proroctví z proroka Daniele, Izachariáše a jiných. vystoupilo několik šelem v podobě světových říší, budeme mluvit o Aleksandru Velikém, budeme mluvit o Ptolemájovcích, budeme mluvit o Seleukovcích,
30:08budeme mluvit o jednom úžasném Seleukovci, Antiochu Epifanesovi, který v roce 167 př. Kristem, tak otřesným způsobem znesvětil jeruzalemský chrám, že tam 6. prosince nechal styčit sochu řeckého boha Tia a na svatém božím oltáři obětoval svině.
30:45Ne, umíte si to vůbec představit? Prasata. Víte, že ze starozákonních textů je naprosto jasné, že bodle starozákonních textů byly prasata považována za nečistá zvířata. Izraelci je dodnes ani pod starou smlouvou nejedí, ani nechovají. a tento muž troufale znesvětil chrám. Ale to nebylo všecko. Víme, že v roce 167 začíná tedy i ono období makabejského povstání.
31:23Víme, že v roce 167 postává Chašmonej a potom jeho syn a vnuk, vnuk Juda Makabejský a je to obdoba tedy těch makabejských postání. Ale my se tedy posuneme ještě dolů, dostaneme se do roku 73, kdy snědkem, protože tedy ty, my to máme v Češtině, Hasomenovská dynastie, tyto Makabejci, měli královskou dynastii, seděli tedy na trunu, tak v roce 73 snědkem, velice vstivým snědkem, s princeznou hasomenskou Miriam,
32:10se dostává k moci Edomita Herodes Veliký. Právě díky snědku s touto hasomenskou princeznou se dostává v roku 73 př. Kristem na trůn Herodes Veliký. A to už jsme na přelomu věku, protože Herodes vládl právě někde do toho roku 3-4 po Kristu. Byl to právě tento Herodes, který byl zodpovědný za vyvraždění těch dětí přesně podle naplnění proroctví v tom Betlémě,
32:46před kterým musel Josef z Marii a pánem Ježíšem uprchnout do Egypta a počkat, až zemře. V této době už vládl Řím, v této době už byl boží lid pod nadvládou cizinců, trpěl a aby toho nebylo málo, tak ty nejvyšší duchovní posty v Izraeli zastávaly skorumpovaní zákonníci a farizové,
33:16kteří překrucovali Boží slovo a to často zcela jednoznačně ve svém vlastním prospěchu. A bratři a sestry, aby to ještě nebylo málo, to jsme v době, kdy už žije ten náš Simeon, tak co královská rodina Davidova, kde pak měli svůj palác, kde pak přebývali Davidovi potomci, kam pak se chodilo na dvůr k Davidovým dětem, jak žili potomci slavného krále Davida a slavných králu, který vládli v Jucku.
33:55byli naprosto skoro v zapomnění. Byli v zapomnění, byli rozptýleni mezi obyčejný lid, nikdo jim neprojevoval královskou úctu, nikdo se k nim jako ke královským synům a dcerám nechoval, byl to královský rod, který neměl svou zemi, ve vlastní zemi byli poddanými a museli si živit úplně obyčejnýma věcma.
34:26a představte si ženě, kteří třeba byli i tesaři. Dětře a sestry, to je to, co vám chci ukázat, jak vypadala tá doba, v které boží mužové a ženy očekávaly. Nemohla být snad horší. Přelom věku byl tak strašný z těch okolností a událostí, ačkoliv Pán Bůh už dávno podivuhodně všetky tyto věci řížil, aby se právě na té časové ose chronos, ten Kairos, odehrál.
35:04Všechny ty líňky boží podivuhodné prozřetelnosti. Viděli jste někdy gobeliny, jeden vykladač, který působil a byl i mesionář, možná si vzpomenete, kdo to byl, působil v té východní Ázii a působil hodně v těchto zemích. tak když přemýšlel nad tématem právě té boží prozřetelnosti a toho jeho tajemného plánu, těch skrytých věcí, které pán Bůh odstvoření, před stvořením světa má ve své mysli,
35:36tak říkal, že my vidíme z těchto plánů pouze jakoby ten gobelín, ten koberec, ovšem z té strany toho rubu. Vidíme v našich životech spoustu zvláštních úzlíků a nitek, které jakoby zdánlivě nedávají smysl. Ale představte si, že je tady ten mistr, který ten koberec od počátku tká. A nejenom, že on ho tká, ale on má i naprosto jasný vzor a záměr.
36:10On nám některé z těch obrazců zjevuje, On nám zjevuje tu svoji skrytou, skrytou, tajnou vůli, postupně, skrze ty proroctví. A na konci je úžasný obraz. Ale toto oni nemohli vědět. Oni vůbec nemohli vědět to, co tady bratr Karel zvímil, myslím, lidé té době žijící. Oni viděli hrůzu kolem sebe, viděli to, že je utlačují Římané, viděli to, že je utlačuje Herodes, který byl úplně šílený
36:44Zkuste studovat, jak třeba se choval k vlastní rodině, jak nahložil se svýma ženama, nebo dokonce i s vlastníma dětma A pak budete velice žasnout, jak si dneska mnoho lidí stěžuje, jak máme hroznou vládu Já nebudu naši vládu chválit, bratře a sestry. Já se budu za naši vládu pokorně modlit, ale buďme trošku střízliví. Víte, když já slyším ty výkřiky o holokaustu a já nevím o čem, prosím vás, vždyť my žijeme v naprosté ještě svobodě, vždyť si žijeme jako v bavlnce.
37:23Co měli říkat lidé v přelomu věku? A jenom trošku nám někdo potahá za šnurky a už skáčeme dva metry vysoko? Jaká práva, jaké svobody měli Izraelci v době prvního příchodu Pána Ježíše Krista? Jaké sociální jistoty? bratři a sestry přemýšlejme. A oni byli často v tom očekávání natolik velící, že by jsme jim nemohli ani rozvázat tkaníčky u bot.
38:00A já nevidím, že by si vyskakovali. Čekali na hospodina bratři a sestry. A tady jsem u toho našeho jádra. Určitě víte, jaký byl domácí úkol z poslední hodiny proroka Agea. Protože tady máme text, máme tady biblický text, který bývá často opomíren, přesto je Vánoční, Velikonoční, je naprosto adventní. Je to Žál 89.
38:36Zbožní zdalci písma, proroctví bratři a sestry čelili v průběhu věků nepředstavitelnému tlaku těchto z lidských pohledů, z lidské perspektivy nepřekonatelných překážek a obtíží, nemohli si velcí boží mužové srovnat, jak bude hospodin schopen naplnit všechna svá zaslíbení.
39:08Protože okolnosti, kterými procházely, těžkosti, kterými byly vystavovány, všechno to svědčilo proti tomu. Ale z Boží milosti právě máme tady v kánonu písma poslední žálm z třetí knihy žálmů. Víte, že žálmy se dají rozdělit do pěti knih. Takže jenom prozajímavost, no ne prozajímavost, to byste měli vědět, ale první až čtyřicátý první kniha Žalmu, druhá kniha 42 až 70, dva třetí 73 až 80, devět, čtvrtá 90 až 109, pátá 107 až 150, každá ta kniha je specifická.
39:57A bratře a sestry není tedy náhodou, že osmdesátému devátému žalmu předchází jeden, nejeden, ale nejsmutnější žalm v celém písmu. Přihlaste se dobrovolně, kdo z vás ví, o čem je osmdesátý osmý žalm. Já jsem ho ještě zkazatelný neslyšel. Je to hrůza. Možná se někdy čet v tom pravidelném čtení.
40:30Žálm 88 za domácí úkol, protože on souvisí s žalmem 89, my si to teď ukážeme, jeden z nejsmutnějších žalmů celého písma. Je to pláč duše člověka, který prožívá polest a útrpeň. Jehož duše je vystavená všem božím trestům. Tento žalmista vyznává, že od mládí na něj hospodin vylívá svůj hněv. Jako vlnobytí, jako mořské vlny se přes něho přehnali všechny boží hněvy.
41:22Tento žalmista se počítá za mrtvého. Počítá se jako za toho, který leží mezi mrtvými, na které hospodin už nepamatuje. Počítá se za toho, který je v zemi zapomenutí. Tento žalmista ve své bolesti vyznává, že hospodin způsobil, že pro ty těžké rány, které na něj padly, tak ho opustili všichni jeho přátelé a milovaní.
41:51a na konci říká, mým jediným společníkem je temnota. Ale v tom všem čteme, že on neustále dnem i noci pozvedá svůj hlas hospodinu. A nejenom, že s něm mu pozvedá svůj hlas, on k Bohu svému spasiteli pozvedá i své ruce. Jen to žálm nás uvádí do žálmu 89.
42:21Žálm 89, tedy Mismor P. Tet, je uveden nadpisem Maskyl létan hajz rachy. Takže pojďme na to. Co znamená slovo Maskyl? Maskyl je hebrejské slovo, které vychází ze slovesa sákal. Sloveso sákal znamená buď být uvážlivý nebo být prozíravý, a nebo je používáno také ve smyslu uvažovat, nad něčím prozíravě přemýšlet.
43:02Takže maskil, když je ve slově, já nevím, jestli máte překlad, jestli to tam si překladatele překládají, nebo tam to slovo maskil máte zachováno, většinou tam je slovo meditační, no to je. Takže když je tam slovo maskyl, tak to znamená, že je nám upozorněno, že to je didaktická. Instruktivní poezie, biblická, která má být přednášena před lidem k vyučování. Takže máme tam třeba žalospěvy. Ale maskyl znamená, že to je vyučující žalma.
43:44Autor, kdo je autor? Etan a Ezrachi. Nejdřív si řekneme, co znamená jeho jméno, já vždycky to rád připomínám. Etan znamená v hebrejštně stálost, trvalost, pevnost, optimistickou vytrvalost. Ezrachi, to je odvozeno od podstatného jména a jména Zeracha. Čili je to něco, jako my když používáme, jak se tomu říká, přímeni.
44:16Takže když je to etan ha ezrachy, tak to vyjadřuje v hebrejštině, že to je potomek zeracha. A to slovo zerach, to znamená v hebrejštině, to je sloveso a znamená být, vzejít, ale jakože výdu z místnosti. ale nádherný je třeba použití zeroach hašámeš. Víte, co je? To je východ slunce. Takže toto sloveso je používáno ve smyslu třeba když vychází slunce nebo vyšlo na oblohu. Takže etan znamená stálo strvalo spevnost a to zeroach znamená výjití ve smyslu například když vyjde slunce.
45:03V Bibli máme jenom dvě možnosti, jak bychom mohli stotožnit a více se dozvědět něco o tomto autorovi. Tak, kontrolní otázka. Vím, že to je taková těžká, ale tak věděli byste něco tedy říct o tom, kdo byl Ethan H.S. Rachi? No, takže Martin je teda úplně na hřebíčku. To jo, ale v Bibli teda máme trefilto, ale my si to ukážeme.
45:36Takže my máme v Biblii totiž dva, dvě možnosti. První, Ethan High z Rachy, je totiž tedy přímým potomkem z Judova domu. Totiž my z písma víme, první paralý, pomenul 2.6 a 2.4, že Juda si vzal, že o ty podivůhodné úkolnosti ani nechci rozebírat, jak vešel ke své snaše, ale vešel tedy ke své snaše,
46:06Otec vešel ke své snaše a splodil s ní dvojčata. Věděli byste jich jméno, které porodila Tamar Judovi? Peresa a Zeracha. Takže Peres a Zerach. Takže máme Zeracha, no a aby to nebylo málo, tak si představte, že Zerach měl opravdu syna, který se jmenoval Etan. A nejenom, že měl syna Etana, ale měl ještě syna Hémana,
46:36Kalkola dáru, celkem pět. Takže my máme najednou Étan, Hájezrachy, který by mohl být tímto Étanem. Je to syn Zerachův a je to Étan. A navíc ještě, aby to nebylo málo, má bratra, který se jmenuje Heman. K tomu se vrátím. Ale pak, tedy bychom byli někde v roce 565 se narodil, v roce 565 př. Kr. se narodil Juda, zemřel přesně na den o 119 let později v Egiptě, takže bychom byli v této době.
47:11Ovšem my potom tedy se kloníme k tomu a ukážu vám proč, že tomu tak nebylo, že tento etanhae z rachy byl levita, byl to levita spokojení merary a k tomu máme teda indicie, to si doma přečtete, v první paralipomenon 15.7. a máme tady i velice zvláštní poznámku v písmu a to je 1. královská 5.10, kdy je totiž moudrost Éthana, Éthanhajzrachy, přirovnávána k moudrosti krále Šelomouna.
47:54Přečtu 1. královská 5.10. Šelomunová moudrost byla větší než moudrost všech synů východu. Nad všechnu moudrost Egypta byl moudřejší než všichni lidé, a teď dejte pozor, kdo tam je jmenovan, byl moudřejší než-li Étan, Ezrachejský, a byl moudřejší než Héman, Kalkol a Darda, syn Macholův. Takže zase máme Étana Ezratejského a máme k němu jeho bratra mimochodem, který se jmenoval Héman.
48:35O Hémanovi a Ezrachy čteme, že navíc je právě, a teď se podržte, autorem kterého žalmu? To je zajímavé. Takže máme Žálm 88 a ten nepsal Heman a páme Žálm 89 a ten napsal Étan, oba dva hajzrachy. O Hemanovi dokonce také víme zcela jasně z písma, zase si to nastudujete 1. pál. 25.5, že byl označován, dejte pozor, jako vidoucí.
49:09Vydoucí. Byl označován jako Vydoucí, což v tomto směru a v této době už nebylo klasické ve smyslu jako prorok, protože tak už se proroci přímo neoznačovali, ale spíš to označovalo někoho, kdo měl hlubokou introspekci do těch božích věcí a byl tedy i královým rádcem. Všem to neznamená, že neměl prorocké možnosti, až dokonce je tedy autorem toho 88. žalome.
49:35No a navíc byl ustanoven jako vedoucí chval potom v době prvního chrámu. Takže neřeknu, že vedl nějakou chválící skupinku, to by nebylo vůbec zůstojné, to byl oprovský chor, který prostě byl jmenován králem, aby uctíval při daných časech hospodina písněmi. Aby to bylo ještě něco k tomu, tak židovská tradice právě tohoto Éthana a Ezrachy přirovnává nebo stotožňuje s některými svými rysy s Avrahámem a Hémana potom s Mojžíšem.
50:17Charles Spurgeon a někteří další vykladači se dokonce dovnívají, že Éthan a Ezrachy byl samotným jedůtunem. Zase jste slyšeli, doufám, určitě znáte, kdo byl Jedutun. Vedoucí chval a jsou mu přičtěny některé žálmy, například 39, 77 a tak. Dobře, doba vzniku. Když jsme si tohle všechno řekli, tak se dostáváme do doby vzniku. Když si myslíte, že tedy mohl vzniknout tento žálm?
50:54My se tedy z kontextu těch všech pěti knih žálmů dozvídáme. A zase, co pak jsou uřazeny tyto žálmy chronologicky, bratři a sestry? No jistě, že ne. Takže například žálm Mojžíšův nenajdete kde? Na začátku. Ale my víme, že je tam i žálm Mojžíšův. Takže žalmy tedy musely vznikat někde od doby Mojžíše a to jsme tedy v jaké době? Vraci seství, já bych tohle opravdu rád. Jestli se chceme v Biblii orientovat, tak my tohle musíme mít v mysli. My nemůžeme říct Marie Terezie a myslet si, že v té době byl vynalezen knižtisk. To prostě nejde. My musíme mít určitou osu v hlavě a ta nám pomáhá se orientovat. A já po vás nechci 12. září, ale já chci, abyste měli nějaký ty hrubý body na ty časový
51:50o se v mysli, tady si to vytvoříme s Boží pomocí a když se prostě řekne Mojžíš, tak jsme kde? Když jsme byli u Judy, tak jsme řekli, že 1450, 1400, přesně tak, dobře, bestačí. Takže jsme 1400 let před Kristem, kdy začaly vznikat žalmy a víme, že poslední žalmy byly napsány kdy asi? 126. Žálm Šírham Málod, Bešuvat Adonai Eciva Cion, když hospodin navrátil, že o zajatce bylo nám jako vesnáh, tehdy náš jazyk jásal a tak dále.
52:30Ten nádherná píseň, píseň schodu, se říká stupňu, Šírham Málod. A to je tedy období poexilní, takže jsme někde v pátém století před Kristem. a když tedy si vezme tu časovou osu, tak ty žálmy vznikaly rozmezí přibližně devítiset až tisíci let. A když jsme si tedy řekli, kdo byl Ethan Heisrachy, tak jsme tedy někde v roce tisíc devětset osmdesát před Kristem.
53:01Takže stačí nám to, dokážeme si to zařadit na té časové ose. To nám hodně pomůže, protože když budeme ten žalm teď projdeme, tak si ukážeme, že prostě některé události v tomto žalmu nám jasně ukazují, že sám žalmista musel důvěrně znát krále Davida, že sám žalmista musel důvěrně znát smlouvu hospodina, kterou s ním uzavřel,
53:29Ale najednou se dostaneme do určité těžkosti, protože od 39. verše dochází v tomto žalmu, vy ho znáte ten žalm, já počítám s tím, že jste ho četli Takže od 39. verše dochází ke zlomu a žalmista najednou mluví o událostech s takovou přesností, které se týkají minimálně roku 586 To je zničení jeruzalemského krámu, babylonského zajetí, třetí deportační vlna, odchází kdo? Odchází poslední král, král.
54:09Sý? Sitkiáš. Co mu udělali v Ryble? Vypíchli mu oči a přes tím, než viděl vypálení nebo vypíchení svých očí, tak před jeho tváří povraždili všechny jeho syny. syny. Takže to je poslední moment, kdy končí královská dynastie Davida. Trůn je zbořen, koruna je znesvěcená a království je odejmuto. Takže 586. Takže co nám to ale říká? Jestliže prorok píše s takovými detaily o těchto událostech a píše je ale někde v roce
54:51980 tisíc, tak to znamená, že tyto události musel zaznamenat jako proroctví. Přesně tak. Takže žalm 89 v žádném případě nemůžeme číst pouze jako didaktický ve smyslu pohledu na historii, ale je určitě i prorockým žalmem. A když budeme studovat hloubku tohoto žalmu, tak je nám jasné, že žalmista se vůbec nezastavil v roce 586, ale že jeho vyhlídky jdou mnohem dál.
55:27Jdou tak daleko, že se dostávají až do období paschy a do období ukřiždování Pána Ježíše Krista. Takže tento žalm je vánoční, ale spolu s ním slavíme i Velikonoce. Bratři a sestry, zkusme tedy teď přemýšlet, já tento žálm projdu, nebude to dlouho, i když bychom nad tím mohli strávit hodiny, verš po verši, ale vypíchnu jenom určité události z tohoto žálmu.
56:02Představte si moudrého muže. Moudrého muže, o kterém je řečeno, že jeho moudrost byla porovnávána velice regulérně s moudrostí krále Šelomouna. muže, který byl zkušený a který tedy měl i prorocké slovo a tento muž demonstruje člověka, který očekává naplnění božích zaslíbení, ale v něm probíhá obrovský boj.
56:37není schopen, není schopen, bratři a sestry, sloučit teologii, není schopen v hlavě sloučit události a navíc tak strašlivá proroctví. Není schopen. Proč? To věřím, že poznáme z toho textu. Žálm tedy 89. Na věku budu zpívat o hospodinově milosedenství. Tady slovo milosedenství je hebrejské slovo chesed, tedy je to nezasloužená přízeň.
57:17Někdy nevíme, jaký je pravý význam slov. Co znamená, když je hospodin milosední? To znamená, projevuje lidem, kteří si to nezaslouží, svoji přízeň. Z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost. Řekl jsem totiž, na věky je zbudováno milosedenství v nebesích, v nich si upevnil svou věrnost. A teď najednou žalmista přestává mluvit v té své osobě, to už nemluví jako on, ale cituje přímo hospodina Boha zástupu.
57:58od čtvrtého verše. Uzavřel jsem smloubu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davinovi svému otroku, navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn, sela. A bratři, Duch svatý takto jasně nejprve připomíná tomu autorovi, etanovi hajzrachy, hospodina jaký je.
58:32A hned přichází k té ústřední smlouvě s králem Davidem od čtvrtého verše. Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným. Přísahal jsem Davidovi svému otroku. na věky upevňu tvé potomstvo, zbudu i z pokolení do pokolení tvůj trůn. Já bych tím asi narušil vysílání, rád bych se, budu se trošku zastavovat na některými překlady,
58:58které mě velice zarážejí, ale ukážu proč. Je to samozřejmě jednoznačný odkaz na Davidovskou královskou smlouvu, ale co tady prorok dělá? Jakoby chtěl hospodinu, Samotnému Bohu připomenout. Bože, vždyť ty jsi vyvolil Davida. Ty sám ses rozhodl s ním uzavřit svou smlouvu. Jakoby pánu Bohu to připomínal, jakoby ho volal k té odpovědnosti, k těm jeho skutkům.
59:32a dává váhu této smlouvy právě do protikladu, nebo přímo nemyslím jako, že do kontrastu, ale jako kdyby vyvažoval to Boží milosedenství a Boží věrnost. A tady je ta Davidovská smlouva. Co s ním, hospodí, neuděláš? Takže to je jedna věc. Druhá věc, prosím vás, máte tam tvé potomstvo? Máte to v množném číslu nebo je tam potomku?
1:00:02ve svých biblích. Je nepochopitelná záležitost. V hebrejšně v originálním textu je samozřejmě použito slovo zarecha. A slovo zarecha je jednotné, prosím vás, ve dne v noci jednotné číslo rodu mužského. To znamená, že nevím z jakého popudu naši překladači používají slovo potomstvo. Na tuto teologickou vážnost, totiž to si nevymyslel nějakej Ludvík z Jablonce, ne, na to upozornil už jeden velice významný vykladač, které by ho jsme si mohli vážit, když si nebudete vážit mě, ale v listu Galackým, ten, co napsal list Galackým, se na touto věcí jeden autor pozastavil.
1:00:51a tomu o ty množný čísla a jednotný šlo. Víte, kdo to byl? Byl to Apoštol Pavel. A bylo to už v případě, kdy narážel na abrámovskou smogu. My čteme v Galackým, pamatujte si, Jan 3.16, Galackým 3.16. Galackým 3.16 říká Apoštol Pavel, zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. To je v hebrejštině zarecha, no v hebrejštině samozřejmě se potomek nebo semeno řekne sperma. Písmo neříká potomkům, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se o jednoho, o tvém potomku. A tím potomkem je kdo? Tím potomkem je Kristus.
1:01:48Bratři a sestry, já opravdu nevím, jestli překladači zapomínají na tu důležitost. A my uvidíme v tomhle žálmu, tady proto vidíte, že studovat písmo a vykládat písmo neznamená, že si koupíme překlad na cestu nebo slovo na cestu nebo Bible, jaká to je ta nová, od toho, parabible a to. To je tragédie. To je tragédie. Nám mám jít, jak to říkal pán Ježíš, dříve nepomine nebesá zeme, než by pominula z mého základu, jediná my už to víme, jo, tu jsem vám ukázal a ukázal jsem i kareju, neboli tu čárku, která rozděluje jednotlivé písměna. Bratři, sestry, ono jde i o rod. Ono jde i o to, jestli to číslo je v množném, to slovo je v množném čísle nebo v jednotném. A tady asi to má nějakou váhu v této smlouvě. Takže když pán Bůh říká, že komu tedy zaslibuje co, tak říká, že nabídá,
1:02:46Závěky upovním tvé potomstvo. Ale doslova by tam mělo být, že upevním tvého potomka. Takže asi si snad jasně ukážeme potom, proč se o tom tak mluví. Nože dále, Žalmista popisuje samotného Boa a jeho majestá. Zase studijní překlad, nerozumím proč, Ale někdo mě třeba poučí. Ve studijním překladu je napsáno 89.6. Nebe sa vzdají chválu za tvé divy.
1:03:20A bratři a sestry, opět nerozumím, proč to někteří překladači dělají. Ale v hebrejště je napsaný Ve jodu šamájim pilachá donaj. Tak za prvé to sloveso je použito tady v imperfektu, teda jiktolu. a určení hebrejských časů budoucnosti a přítomnosti je mnohem složitější než jako v češtině. Ale jestliže je tady použitý imperfekt, tak v současné moderní hebrejště imperfekt vždycky značí budoucí čas.
1:03:50A jestliže je tady použito ještě v předložka, tak je jasný, že to opravdu naznačuje, že to, o čem prorok mluví, není přítomnost, ale že na něco vyhlíží. Vyhlíží. Čteme, že nebesa vzdají chválu. A zase nevím proč. Za co mu vzdají chválu? Co máte ve svých biblích? Tam je v překladu za tvé divy. Já nevím proč. V Bibli se mnohokrát vyskytuje, že nebesa skutečně vzdávají hospodinu chválu za jeho divy. Nejenom nebesa, ale i země. Mnoho je divů, které konáš a tak dále. Ale tady na tomto místě asi se splet, pán Bůh samozřejmě.
1:04:32mluvím jako blázen, je zvláštní použití, protože je tady napsaný a nebesa vzdají chválu za tvůj div. Jednotné číslo. Nepřijde den, kdy nebesa nad námi budou vzdávat hospodinu chválu za jeden konkrétní div. v hebrejštině to slovo je označený pilacha. Já vás naučím takhle pomalu hebrejsky. Hebrejština, když vyjadřuje přivlastnění, tak to dává k tomu slovu.
1:05:07To znamená můj tatínek, tak řekneme dvě slova, ale hebrejština řekne avi. Když je to tvůj tatínek, mluvím s mužem, tak je to avicha. a tak dále. Takže vlastně ten přívlastňovací zájmenuje součástí toho slova a samozřejmě záleží, jestli to slovo základně v množném nebo jednotném čísle. A kdyby to byly divy, tak je to pilécha a než je to pilacha, tak je to jeden div. Takže dajme pozor, a se k tomu vrátím, vy na to přijdete.
1:05:38To je doslova, nevesa budou vzdávat chválu, zativ. Podivuhodný boží skutek. Dále pokračuje tento žálm. Hospodine, bude ti vzdávána chvála, tvou věrnost v skromáždění svatých. Vždyť kdo v oblacích je roven hospodinu, kdo je podoben hospodinu mezi božími syny, když se řeknou boží synové, byvné Elim, Tak co si představíme? Zase pomocí výkladu písma víme, že boží synové jsou býraz často, který označuje anděly, andělské zástupy, přesně tak. A když jsme četli to porovnání, tak jak jsou anděle srovnatelní s pánem bohem? Jsou mu podobní? Jsou jako on? Může se k ním přirovnat? Nech my čteme, že nikdo v nebesích, nikdo v nebesích. A to jsou opravdu veliké bytosti.
1:06:33můžeme mluvit o Serafech. Šest křídel a tak dále, cherubové čtyři křídla, ty oči a tak dále. Máme potom trůny, panstva, mocnosti a tak dále. Takže máme tady celé zástupy, ceva od andělských bytostí a hospodin tady skrze tento žalm říká, že kdo z nich je podobný? Kdo se z nich může přirovnat Bohu? Víte, je tady ještě jeden anděl a celá skupina jedna třetina andělů, kteří jsou padlý anděl, myslím satan a démoni.
1:07:07A tady jsme zase u toho, může se satan přirovnávat k hospodinu? Je to nějaký rovnocený soupeř pána Ježíše? Když čteme v listu židům v první kapitole, tak jak mluví autor listu židům o pánu Ježíši ve stavu andělů? Převyšuje ve všem, od znešenějšího jména se mu dostalo a říká, když přivádí prvorozeného na svět, říká,
1:07:33ať se mu pokloní všichni nebeský anděle. Což pak anděle nejsou jenom služební duchové vyslání ke službě těm, kteří mají dojít z pásy. Ale to zase nepochopme tak, že bychom si s andělemi mohli podávat ruce. Anděle nás převyšují jako nás lidi bez debat. Dále písmo pokračuje. A to je zase velice důležité. My jsme o tom mluvili. Bůh je, a teď dejte pozor, nevím, co máte ve svých biblích, strašný. Bůh je strašný ve společenství svatých.
1:08:11To slovo strašný, to znamená od hebrejského slovesa nárac a to je doslova vzbuzuje třesení, třesení. A v kom vzbuzuje hospodin třesení? Dejte pozor. V těch bezbožnících? Ne. S bázní a třesením konejte své spasení, protože svatí v nebi, a to je velký termín, kdo můžou být svatí v nebi? Pomocte mi. Svatí v nebi. Kdo může být označen jako svatí? Víme, že svatými můžou být samotní anděle, bývají označení jako svatí,
1:08:49ale samozřejmě, že svatí bývají označováni i lidé, které hospodin vykoupil, kteří byli obmyti. Takže víme, že v tom budoucím výhledu vidíme v knize Zjevení a v jiných proroctví, že pán Bůh bude obklopen nesčíselnými zástupy andělů, ale i všech lidí ze všech národů a ras, ne všech ve smyslu absolutná, ale ze všech těch koutů. A tyto lidé jsou nazvaní svatými.
1:09:20a tyto lidé tam sedí a koukají na Pána Boha, že jo? Oni se tam třesou, protože Pán Bůh je hrozný. Pán Bůh je hrozný a veliký mezi všemi kolem sebe. Takže máme najednou pohled na Pána Boha v tom své majestátu. V tom své majestátu tak, jak je zjeven v nebi. Žalmista pokračuje devátým verši. Hospodine Bože zástupu. Když se řekne Hospodin Bůh zástupu, co tím je nám vyjádřeno? Je nám řečeno, že Pán Bůh není Bohem třech andělů, kteří tam s ním sedějí na obláčku. Ale Hospodin je Bohem neskutečných počtů. Víte, že v řečtině jsou používá to myriády. Jste slyšeli počet myriáda. Myriády a myriád andělů. Takže to jsou ty zástupy.
1:10:19A proto říká, Hospodine Bože Zástupu, kdo je jako ty? Jsi mocný, Hospodine, chasin já a tvá věrnost tě obklopňa. Hospodin je pánem nad všemi andelskými bytostmi, ty, Hospodine, panuješ nad majestnátným mořem, když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ. Tady je obrovský obraz na to, že hospodin panuje nad majestátním mořem. Když se jeho vlny vzdouvají, pán Bůh je utišuje. Zase na hodiny, ale tak máme schopnost výkladu.
1:10:59Tak když se mluví o moři, co představuje moře v těchto obrazných vyjádření? Představuje to určité nepokoje, určité národy, určité všelijaké turbulence ve společnosti. Není to pouze o těch opravdových vlnách, které se zdouvají na tom moři, ale je tam i ten duchovní podtext. a tady je napsané, že pán Bůh je nad tím a že on má tu moc ty vlny utěšit.
1:11:32A tady jsme u toho. Nebyl zrovna jeden z těchto činů, jeden z velice důznamných důkazů, že pán Ježíš Kristus je Bůh? Určitě si vzpomenete na udolosti, kdy nejednou pán Ježíš předvedl tento div. Jednou, když přišla tá bouře, všichni spali, oni ho probudili a křičeli, že zahynou, co tehdy udělal, okřikl, Vítr a ono se utěšilo. A po druhé, když chtěl Petr jít po hladině za pánem Ježíšem Kristem, najednou zafoukal Vítr, on se začal topit a pán Ježíš ho zachránil a jen vykřikl, když se dal příkaz, tak se Vítr utěchil.
1:12:12Tehdy učeníci řekli, co? Ti, kdo byli lodi, se mu poklonili a řekli, opravdu. Jsi boží syn. To najdete v Matoušovi. 14.31 a dále. A teď jdeme do 11. veše. Ty jsi rozdrtil napadrť obludu. Jako zabitého svou mocnou paží si roztil své nepřátelé. Tak obluda, no obluda, já nevím, taky výkladači vždycky mají fantazii hlubokou, ale výkladači, ne, žil překladatele. Co máme v originálních textech?
1:12:50nebo co tam máte? Máte tam obludu nebo co tam máte? Obludu, no. Bratři a sestry, v písmu je třikrát použité jedno slovo a to je slovo Rahav. Rahav. Rahav. Slovo Rahav je velice významné, protože to je emblematické označení pro Egypt. Když se třeba mluví o božím lidu, tak má emblematické takové označení Ješurún.
1:13:22a my bychom měli znát z božího slova, že Rahav je označení pro Egipt. Je to označení pro Egipt, je to velice zvláštní hebrejské slovo, které je jenom v infinitivu absolutu a vyznačuje něco jako bouři. Píchou nadmutou bouři. A když by zase, jako co z tohohle překladu my víme, to nám nic nepřipomíná. Ale když víme, že prostě je tam slovo Rahav, tak je jasný, že autor Žalmu nás volá, pojď se podívat na Egipt
1:13:55Hospodin totiž jako zabitého naprdrť rozdrtil Egipt A to je příklad boží moci, jak se dokáže vypořádat s nepřítelem Egipt v celém kontextu starého zákona je předobrazem čel a farao Je to naše vysvobození z moci dňábla a vysvobození z moci područí hříchu a tohoto světa.
1:14:25A když tedy se mluví v písmu, najleznete to třeba toto slovo v žálmu 51 a 87 ještě, o Rahav, tak je toto monstrum, je to ten drak, který poukazuje samozřejmě na tu bytost, která duchovně zatím stojí a to je Satan. Samozřejmě. Takže hospodin jako zabitého rozdrtil Rahava a svou mocnou paží rozstylil své nepřátelé.
1:14:57Hospodine, tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje, ty jsi stvořil sevel i jich tábor i Chemron, Já sají ve tvé jménu. Tvá paže je mocná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená. Když žalmiste nebo vykladači písma použijí toto, no to už snad nemůže být silnější. Když se mluví o boží ruce, tak to je ruka, pak je pravice a pak ještě paže.
1:15:28tak se to vyskytuje zase třeba, když hospodin vysvobozoval z Egypta svůj lid, tak to dělal v styčenou paží. Takže když se mluví o těchto třech věcech, tak to vyjadřuje, že pán Bůh je absolutně mocný. Ale absolutně. A když je to třikrát zdůrazněno, tak to vyjadřuje, že pán Bůh má tak absolutní moc, že je nejenom schopen ochránit svůj lid, ale taky zlikvidovat všechny své nepřátelé.
1:15:57Spravedlnost a právo jsou základ Tvého trůnu, milosedenství a věrnost kráčejí před Tebou. Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, hospodine, ti budou chodit ve světlé Tvé tváře, ve Tvé jménu, já sají každý den, pozvědají se ve Tvé spravedlnosti, Tis nádhera jejich síly. Díky Tvé přízni se zvedá náš roh, neboť naším štítem je hospodin a naším králem svatý Izrael.
1:16:32Tady Žalmista připomíná, kým je hospodin pro jeho lid. A teď jsme ve 20. verše, a tam zase, bratři, jsem prohlížel naše překlady, já nevím, třeba naleznu, že některý překlad byl správný. ve 20. verši je napsaný, jednou si ve vidění promluvil ke svým věrným. Prosím vás, jak to tam máte vy? Máte tam opět zase množné číslo. V originálním textu je, to znamená, jednou si ve vidění, to je pravda, promluvil ke svému zbožnému nebo věrnému. Já prostě nevím, snad se učí na základní škole množný a jednotný číslo, asi ne.
1:17:17Prostě jestli, že je tam jednotné číslo, tak je jasné, že se myslí, že jednou si promluvil ve videní ke konkrétnímu proroku a samozřejmě nám je logické, že tady se k kontextu dostáváme, že to byl zřejmě sám prorok Nátán a nebo tedy mohl to být už i prorok a soudce nad Izraelem, který pomazal krále Davida za králem tedy Šamuel
1:17:44Takže opravdu je tady bratři sestro jednotné číslo Takže co tehdy pán Bůh řekl ve vidění svému spravedlivému Řekl si, oděl jsem hrdinu pomocí, vyvěršil jsem vyvoleného z lidu Nalezil jsem Davida svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem Stále s ním bude má ruka, ano má, paže jej upevní, nepřítel na něj nevyzraje, si nepravosti ho nepokoří či neponíží, ubíjí před ním jeho protivníky, ranami raním ty, kdo ho nenávidí.
1:18:27Zase tady to sloveso proto raněn, ranami raním, tak zase bratře a sestre velice zajímavé, že je to sloveso nága, v které bylo používáto zase, když někdo někoho byl, dokonce jeden národ byl byt nějakými ranami. Kde pak asi zase jsme u Egipta. Takže stejné sloveso, že hospodin raní těmito ranami, bude s ním má věrnost i mé milostrdenství, v mé jménu se pozvedne jeho roh, jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky.
1:18:59bratři a sestry zase v hebrejště, tady to přejdeme jako určitý, možná někdy nepozorně, ale o co tu jde? Jeho ruku položím na moře, když se v hebrejště říká slovo moře, tak vždycky je míněno geograficky, co? Velké moře, moře, středozemní moře, samozřejmě, když je to malé moře, nebo tak se myslí galilejské, jezero a když se myslí řeka na řeku a na řeky, tak je to Eufrat, samozřejmě.
1:19:29A když si teda řekneme, jak podle boží smlouvy s Izraelem a podle zaslíbení, který hospodin dal, které se dodnes ještě nikdy, nebo snad ano, třeba se mírím, ne, nemírím se, bratři, ještě nikdy nenaplňilo, odkdy a kam má být vymezeno území pro Izrael. Už bylo tehdy řečeno božímu ližedu, že bude od Nilu, od Velkého moře až k řece Eufratu.
1:20:00Nikdy, nikdy Izrael toto území nevlastnil. Izrael je menší než Morava v současné době. Ale tady je napsáno, že ten zaslíbený potomek z toho rodu královského Davidova dostane moc nad tímto územím. a teď dejme pozor, 27. verš, no tam už to snad tahá za uši i besídkáře, co bude tento zaslíbený potomek dělat? On ke mně bude volat, ty jsi můj otec, můj bože, ty skála mé spásy a já ho ustanovím prvorozeným, hebrejský bechor.
1:20:42No to už opravdu, to jsou mateřská školka proroctví, takovýhle vykládat proroctví. Tady je snad už jen naprosto jasné, na co písmo a etanhae z rachy upozorňuje. Bratři a sestry, právo prvorozenství bylo zjeveno už ve starém zákoně. Právo prvorozenství bylo naprosto významné. nejenom, že v té královské línii mělo zajišťovat nárok na trůn, ale dokonce zajišťovalo i nárok na primární požehnání v té línii těch zbožných mužů od Adama přes Abrahama až po Pána Ježíše.
1:21:26Hele, tak třeba takový David, ten byl prvorozený, no ten nebyl určitě prvorozený, ten byl naopak nejmladší Takový Jákov, bratři a sestry, byl Jákov prvorozený, jak se ke svému prvorozenství dostal Takže vidíme, že prvorozenství v tom božím kontextu může být hospodino přičteno A bylo přičteno samotnému Davidovi, bylo přičteno Jákobovi a bylo samozřejmě v prvorozenství přičteno třeba i v zvláštní událost, když žehnal Jákob vnukům svého syna Jozefa, tak jednoho prohodil s druhým, koho za koho, Menaše byl,
1:22:12Efraima a Venašeho prohodil je, ale my už jako novozákonní lid víme, že je tady někdo, kdo je jediný, skutečný, prvorozený, kdo je takto písmem označen a kdo tento titul má od počátku. Koloským 1.15. On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, nebo v něm bylo stvořeno všechno, co je na nebesích i na zemi. Věci viditelné i neviditelné. I trůny, nebo panstva, vlády, nebo autority. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
1:22:55On je především a všechno v něm spočívá, on je hlavou těla církve, on je počátek prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všechno se sebou, způsobil pokoj skrze krev jeho kříže, aby skrze něho smířil vše, jak na zemi, tak v nebesích.
1:23:24A dál pokračuje výpověď o prvorozeném žalm 89, 28b Ustavím ho nejvyšším z králu země, navěky mu zachovám své milosedenství, mám slovo a s ním bude trvat Ustanovím natrvalo jeho potomstvo, opět je tady slovo záro Čili jeho potomstvo je zase odkaz na zaslíbeného potomka krále Davide v jednotném čísle Nerozumím, proč potomstvo
1:23:53Žalm 89, 31, a teď jdeme pozor, já víte, ty překladači jsou velmi zvláštní lidé někdy. V 89. Žalmu 30. verž začíná, pokud jeho potomci, máte to tam taky? No prosím vás, ale tady už ten potomek není ze slovesa semeno, ale je tam doslova hebrejský banav. Ben je syn hebrejský, banav, to je zase, jsem říkal, máte třetí osoba přivlastňovací mužského rodu, čili jeho, ale v množném čísle, čili tady už to jsou jeho synové.
1:24:29Tady opravdu to je množné číslo, jsou to jeho synové a myslí se tím tedy doslovené potomky krále Davida, ale nebo se také myslí i na to už, a to už je obrovská věc, i na tu duchovní adopci těch následovníků toho zaslíbeného potomka. Rozumíte mi? Takže ve své podstatě my jsme těmi syny pod novou smlouvou. A tady je text, který se zase dneska nečte, protože to se do novozákonní doby velice nehodí, zvláště kterým. A tady píše Pán Bůh toto slovo.
1:25:05Opustil jeho synové můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení. Jestliže má ustanovení, znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy, navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami, ale své milosedenství vůčně mu nezruším a nezradím svou věrnost. Tady je naprosto jasně z Davidovské smlouvy vyzvížen jeden moment.
1:25:33A to je, že jestliže jeho následovní cestí, Ježoho synové, se prohřeší proti hospodinu, tak Pán Bůh naše hříchy teda určitě pod koberec nezametá, bratři a sestry. Pán Bůh za naše hříchy nebude finálně penálně trestat Gehenu. Ale Pán Bůh jako milující otec naše hříchy odstraňuje z našeho života a napravuje nás. A dělá to pírkama, dělá to hlazením a dělá to, já nevím čím, četli jsme tady něco o ranách, o holích.
1:26:08Listu židům se k tomu vrací apoštol, zřejmě Pavel, já jsem přesvědčen, ale to není podstatné, si byl autorem Pavel. Říká, koho pán Bůh miluje, toho přísně vychovává a švihá každého, koho přijíma za syna. Zase ten kontext toho písma je dokonalý. Někteří novosmluvní poblouznilci si myslí milně, že v nové smlouvě, když Pán Ježíš Kristus, který trpěl jednou za naše hříchy, že Pánu Bohu je úplně jedno, jak si žijeme.
1:26:40A že On jako svatý Pán Bůh bude u svých dětí nebo u svých vyvolených tolerovat cokoliv. No bratři a sestry to teda nebude. a historie Izraele a vyvoleného rodu královského domu Davidova by nám měla sloužit jako červený maják. Podívejme se, co pán Bůh dělal a jak svoje syny káznil. Takže to, že jsme pána Ježíše Krista, že jsme jeho vyvolení potomci, to je obrovská milost.
1:27:14Ale rozhodně to neznamená, že pán Bůh nepamatuje na naši výchovu. Ale přesto všecko je to právě i doktrína o zachování svatých. Jestliže jednou patříme Pánu Ježíši Kristu, jestliže jsme přijali oběť za naše hříchy, jeho oběť, tak už nemusíme počítat, to je úžasné s tím, že nás Pán Bůh jednou potrestá s tímto světem.
1:27:39Ale když nás pán Bůh, a to říkáme i u večeře páně, když jsme však káráni od pána, jsme trestáni proto, aby jsme nebyli odsouzeni spolu s tímto světem. A tak hospodin pokračuje a říká, 35, neznesvětím svou smlouvu, nezněním, co vyšlo z mých rtů, jednou jsem přísahal při své svatočti, což bych lhal Davidovi, jeho símě opět hebrejský, jeho símě, zase tam je hebrejský,
1:28:09jen jednotné číslo, tu bude na věky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce, jako měsíc bude pevně stát na věky, jako svědek v oblacích, a svědek v oblacích, Ed Bešáchak Neman, svědek v oblacích je spolehlivý. Ale tady přichází k naprostému zvratu. Bratři, teď se stane něco, ty další texty, které prostě museli znít jako zvonění v uších všech, kteří to slyšeli.
1:28:41V okamžiku, když se dostáváme, já nevím, ve vašem číslování asi 39, tak tam najednou čteme, že se naprosto mění, mění celá atmosféra. a že najednou Pán Bůh vyhlašuje takové věci, které by si nechtěli připustit v těch nejhorších snech zbožní mužové ženy ve starém zákoně ani na okamžik.
1:29:11Najednou Žalmista říká tyto strašné věty. Ale ty jsi ho, hospodine, zanachal a opustil. nejenom, že si ho opustil, ale tady je sloveso vatimas, to je doslova, ty jsi ho zošklivil, ty jsi jim opovrhl, hněvu si odvrhl svého pomazaného, víte, že hebrejský pomazaný je mešiacha, opustil, tady je ve 40. verši slovo, zvláštní sloveso naarta, opustil si smlouvu, tady se u toho zastavím krátce,
1:29:50a to slovo je použito ve starém zákoně jenom dvakrát. Na tomto místě a potom ještě v Jeremiášovi 2.7. Vykladači a překladači mají s tímto slovem velký problém, protože není moc o co se opřít, jak ho přeložit. Máte zřejmě asi opustil tam slovo, ale to slovo znamená doslova zošklivit si. A když budete číst Jeremiášův pláč, pláč, omlouvám se, Jeremiášův pláč 2.7,
1:30:17Tak uvidíte, že stejné slovo je použito v kontextu, kdy hospodin opustil svoji svatyni, opustil ty oltáře a proč je opustil? Opustil je pro ty ohavné hřichy, který lid páchal a proto ten dům vydal do rukou nepřátel. Tady už to chápeme. Tady vidíme, že není to rozhodnutí toho, že by hospodin zrušil svoji smlouvu, ale je to rozhodnutí, které vychází z toho, že hospodin na základě toho zlého jednání už dál nemohl být v tom domě.
1:30:47Rozumíte tomu? On už nemohl ve své svatosti strpět to, co se páchalo v Jeruzalém s těm krámu. A tak opustil. A stejný výraz je tedy napsán tady, že hospodin opustil tuto smlouvu. Opustil toho svého. Opustil toho svého pomazaného. a zoškrivil si tu smlouvu svého otroka. Jeho korunu jsi znesvětil, pohodil jsi na zem, pobořil z všechny jeho zdi, jeho pevnosti si proměnil v trosky, plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům.
1:31:31Vyvýšil si pravici jejich protivníků, rozradostnil si všechny jeho nepřátelé, ano, opustili i, otupil si ostří jeho meče a v bitvě si ho nepodepřel, zbavil si ho lesku slávy, jeho trůn si svrhl na zem, zkrátil si dny jeho mládí a pokryl si ho hambou. Bratři a sestry, tady jako my novozákonní lid přece už musíme vnímat.
1:32:01Tady nám přece snad už svítí všecky kontrolky, že tady výkladač přesahuje rámec roku 586, že jsme na Velikonoce, že jsme v událostech, kdy Bůh Otec vědomně podle svého ustanovení jde a nechá poplivat, zbičovat, zneúctit svého syna, že jde do takového extrému, že dokonce vyvíší pravici. On sám to učinil, hospodin, jeho nepřátel, aby ho rukou bezbožníků přibyli na kříž.
1:32:37A nejen to, hospodin si musel zošklivit svého syna, protože toho, který nepoznal hříchu, učinil hříchem. Dokonce přišel okamžik, kdy hospodin Bůh Otec musel od svého syna odvrátit svou tvář a opustit ho, než na něj vyrojil všechen svůj hněv. A v té poslední agonii tento pomazaní, Tento pošlapaný poplivaný, král, který ještě neseděl na trunu, z posledních sil volá Eli, Eli, Lama Sabachtani.
1:33:11Tomuto textu se samozřejmě ve svém kázání na letnice vrací a poštol Petr, protože říká v 2. kapitole 23 Toho muše, vyvoleného podle ustanovení úradku božího a předzvěděného, jste skrze ruce bezbožníků přibyli na kříž a odstranili. Jenomže Étan ha Ezrachy, bratři a sestry, žil v roce, kdy vůbec o tomhle neměl poněti.
1:33:37My čteme nejvíc textů asi o utrpení zaslíbeného Mesiáše, kde byste hledali asi nejrozsahlejší texty, které se citují na ty velikonoce, tohle se zapomíná, nevím proč, tak se vůčte Izajáš. Ale Izajáš to je třista let po Étanu Ezrachyskému. To znamená, že tisíc let ještě před tím, než se to stalo, Étan viděl tyto hrozné věci.
1:34:00A bratře a sestry, on si to nebyl schopen spojit jako my. On nevěděl, jak je možné, že najednou ten zaslíbený potomek, ten vyvolený mesiáž, ten král budoucí, je od samotného Boha takhle strašným způsobem opuštěn. Nechán poplivát, zneúctěn. My víme, proč se to stalo, bratři a sestry. Žálmista to nevěděl. Žálmista očekával. A tak čteme v Žálmu 89.47 jeho srdcervoucí modlitbu. Žálmista je sám zdrcen s tím, co vidí, co mu hospodin prorocky zjevil. A říká, až dokdy, hospodine, budeš se pořád skrývat, bude plát tvá zloba jako oheň. Rozpomeň se na mě, co je lidský.
1:34:53K jaké nicotěj si stvořil všetké lidské syny, který člověk kdy žil a nespatřil smrt, kdo zachránil svou duši z moci šeholu sela? Kde jsou tvá dřívější milosedenství, panovníku, které si odpřísáhl Davidovi ve své věrnosti? Pamatuj panovníku na potupu svých otroků, nosil se mi ve svém klíně od svého, o všech možných národů, jak tupily tví nepřátelé hospodiny, jak tupily kroky tvého pomazaného.
1:35:30Bratře a sestry jsme na závěru, zase kroky, nevím proč je tam kroky, protože představte si, že v originálním slove je tam slovo ikvot, a to je od hebrejského slova ákev. Proti vníci tupili paty, tupili paty jeho pomazaného. A bratři a sestry, kam byste mě asi tak pozvali, kdybychom se bavili o tom, že někdo někomu bude trtit a tupit patu.
1:35:57Nejsme tak náhodou v proto evangeliu, nejsme tak v knize Genesis, kdy pán Bůh už Evě po pádu vyhlásil, že mezi tebe, símě tvé a símě její položím nepřátelství, hovoří hospodin k Evě a k Hadovi. A říká, ono tobě rozdrtí hlavu, ale ty jemu rozdrtíš patu. Bratři, to je tak hluboký mesiánský žalm, který nám propojuje velikonoční a vánoční události, že je podle vykladačů zcela možné, že v období, kdy viděli by se pána Ježíše na kříži, že si účedníci četli tyto verše, protože viděli, co udělal hospodin Bůh Otec s tím vyvoleným králem.
1:36:47A bratři a sestry, tady se to propojí. Propojili se nám Vánoce a propojili se nám Velikonoce a to by mělo být součástí adventu. Bratři a sestry, něco, co nebylo možné z lidské perspektivy vysvětlit, něco, na čím teologové a proroci si lámali hlavy a toužili se zahlédnout, zdálky jenom zahlédnout, na co jim Duch Svatý ukazuje na budoucí utrpení a slavu Mesiáše,
1:37:19My už dneska z velké části můžeme vnímat a vidět historicky. Ethan H.S. Rachi nekončí svůj žalm tím, že je v depresi. On neví, co bude dál. On jenom ví, že je tady boží smlouva s Davidem. On vidí najednou zničeného mesiáše. Dejte pozor, neviděl zkříšení. Neviděl zkříšení. Neznal pokračování kázání Apoštola Petra na hlednice,
1:37:48Protože Petr pokračoval velice jasně, že David zajásal, neboť uviděl svého pána. Tohle Étan Ehezražský ještě neviděl. A přesto říká v 53. verši, požehnán buď hospodin na věky, amen i amen. Minulou neděli bylo kázání na jedno téma, o kom jsme mluvili. Mluvili jsme o Josefovi. Bratr Vašek nám zdařil a u mě vylíčil chudého tesaře, spravedlivého muže z Galilé, který pocházel původem s Betléma.
1:38:27Ukázal nám ho opravdu v té největší obyčejnosti, jak nám ho vylíčit mohl a ve své krásné zbožnosti, kterou bychom měli následovat, ale jeden fakt se nám tam tak vytratil. On to nebyl totiž náhodou vybraný, jeden nějaký, kdejaký tesař. My máme od ducha svatého, a měli bychom si ty rodokmeny na Vánoce připomínat, totiž jeho rodokmen.
1:38:51A tento chudý tesař, obyčejný muž, ale zbožný, to jsme četli jasně, je z tohoto rodokmenu popsán jasně jako přímý potomek krále Davida. a to dejme pozor, přes celou tu hlavní linku všech vládnoucích králu mimo Sidkiaše, přes Eliákima Eliákina Zeru, Šaltia Zeru bávila až po něho.
1:39:25Takže se na něj samozřejmě stahovala a stahuje i kledba, že nikdo z jeho potomků nikdy nebude sedět na Davidově trůnu. a taky nebude. Protože Pán Ježíš a tady jsme u toho podivuhodného skutku, nad kterým budou nebesa jásat, to zařídil tak, že to, co bylo v Marii počato, nebylo počato z Josefa. Josef svoji ženu nepoznal až do doby, než porodila svého prvního syna. To, co v něm bylo počato, bylo počato Duchem Svatým. Stal se obrovský div.
1:40:07Pilacha. Hospodin svého jednorozeného syna, který je od věčnosti, Boha, pravého Boha z pravého Boha, poslal na tento svět, aby oblekl lidství a stal se člověkem, aby se stal o ním zaslíbeným semenem ženy, Evi, tak se narodil s Pany Marie a aby to nebylo málo, Tím, že byl adoptovan, anděl přišel ve snu k Josefovi a řekl příjmy Marii za svoji ženu, protože to, co v ní bylo počato a tak dále, tak se pán Ježíš stává legitimním dědicem Davidovského trůnu, aniž by porušil a přešla na něj kledba hospodinova ohledně potomků, který vzešly s Eliákýma.
1:40:57a co ještě uchvatnější, tak i sama Marie byla přímou potomkyní z královského rodu Davida. Její rodokmen je v Lukášovi, akorát, že ona není potomkyní z beder Šelomouna, ale narodila se David, měl Nátana a pak detálínka. Nenechte se zmást, že některé jména jsou stejné. Jsou to dva naprosto odlišné rodokmeny, které se oba dva ale spojují v jedné osobě, s kterou hospodin uzavřel smlouvu. A to je král David.
1:41:35A nejenom, že král David, ono to jde dál. Ono to jde tak daleko, že to jde přes Judu až k samotnému Abrahamovi. A tam jsme u smlouvy Abrahamovské. Takže Pán Ježíš je tím zaslíbeným potomkem Abraháma a je i tím o ním zaslíbeným králem z rodu Davidova. Ale bratři, sestry, advent nekončí. Advent nekončí. Když se narodil Pán Ježíš Kristus v Betlémě, tak se stal ten div. Nebesa tehdy jásala. Byla tam skupinka mužů, přesně jak bylo prorokováno, plísko Mikdal Éderu, Ježíš stáda a pásli tam v noci své ovce. Svá stáda střežili.
1:42:24a tehdy se jim otevřeli nebesa, oni viděli slavu a množství božích zástupů, co činili, chválili Boha. A chválili ho za tento podivuhodný skutek, že neuvěřitelným způsobem pán Bůh překonal všetky možné i nemožné překážky, aby dostal všech svých slov a přivedl přesně do slova, aby ani neporušil jediné ze svých slov na tento svět zaslíbeného Mesiáše.
1:42:50Bratři a sestry, tehdy ještě než pan Ježíš byl počát přišel jeden anděl jedné paně, Gabriel, a on to potvrdil. A on řekl, když zvěstoval Marie jednu věc, a to je, určitě to známe z Lukáše, a anděl jí řekl, neboj se Marie, neboj si nalezla milost u Boha, ale otěhotniš a porodíš syna a dáš můj jméno Ježíš, ten bude veliký a bude nazvan synem nejvyššího.
1:43:21A pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude královat nad dobem Jákovovým a jeho království bude, nebo nebude mít konce. Zatře a sestry, advent trval. Nic z toho se nestalo ještě. Jaký pak trůn krále Davida? Jak dlouho nebo kdy usedl pán Ježíš na trůn krále Davida? a kdo pak mě poradí, kdo pak mi to ukáže. Při prvním příchodu Pán Ježíš přišel na tuto zem jako trpící, opovržený a mnohými zavržený Mesiáš.
1:43:56Ale musí se naplnit ještě druhá část. Bůh Otec musí předat trůn krále Davida svému synu. A tak i my nadále můžeme se Simeonem si připomínat první příchod Pána Ježíše. Ale očekávat také potěšení etnického, etnického, bratři, protože mnoho lidí v církevní historii tyto věci tak zduchovnila, že prostě naprosto si myslí, že pán Ježíš žádný trun Davidu sedět na něm nikdy nebude, že církev, no to je Izrael, pán Ježíš naplnil všetka proroctví a vlastně už nic z toho vlastně se nestane, že prostě už Izrael
1:44:46Ať je, ne bratři a sestry. Církev někdy byla tak pyšná, že naprosto přehlédla, že archanděl, teda ne archanděl, omlouvám se, anděl Gabriel, když mluví s Marii, tak ji doslovně říká nad tím, že to bude vládnout nad domem judovým. Tak já nevím, jestli Husárovi jsou z domu judova, nebo tvrdý, my teda nejsme, ale my jsme teda ti pohané bratři a sestry.
1:45:16Ale prostě nelíbí se mi, když pohané zapomínají na to, že tady je ještě zaslíbeno potěšení pro Izrael. A my bychom se měli den co den napomínat, protože všechno nasvědčuje tomu, jak temnota pokračuje, že se druhý příchod Pána Ježíše Krista blíží. A my se nemusíme potěšovat jenom tom, že je tady zaslíbeno potěšení pro Izrael.
1:45:40My se můžeme potěšovat dokonce ještě tím, že pro církev je tady zaslíbeno předtím ještě něco jiného. a to je to, že Pán Bůh má moc, má moc a umí vytrhnout spravedlivé ze zkoušky, ale nespravedlivé a tam je zase průběhový čas, bratři, průběhový čas, nespravé, Pán Bůh má moc uchovávat pro trest v den soudu.
1:46:10takže platí oboj. A třeba sestry, buďme Pánu Bohu vděční, očekávejme a když budeme mít bolesti, protože ty přijdou, vylevejme před Pánem své srdce, přečteme si Žal 88 a 89 a spolu s Žalmistou volejme k Pánu Bohu, až dokdy, hospodine, až dokdy. neprokážeš milostrdenství svému služebníkovi Davidovi. Amen.