Vyhledávání kázání

0:11Pokoj vám, bratři, sestry, vážení hosté. My jsme si eh v tom uplynulém týdnu připomínali na nebe vzetí Pána Ježíše Krista. věc, která se udehrává ve skutcích v první kapitole, kdy pán Ježíš Kristus po svém vzkříšení vyučuje své učedníky a pak se ho učedníci ptají, jestli už v této chvíli je ten čas, kdy obnoví Boží království, kdy přinese BožíSdílet

0:40království. Pán Ježíš říká, že to není jejich věc, že to není jejich starost, že to není to, co čím se mají zabývat, kdy se to stane. Co byla ta starost, bratři a sestry? Vzpomínáte, co říkal pán Ježíš? Ale vy dostanete Ducha svatého a budete mi svědky. Jinými slovy, znovu jim jinými slovy opakuje velké poslání, kteréSdílet

1:07nacházíme mimo jiné i v Matouši 28. kapitole a tak vlastně pán Ježíš naplňuje, bratři a sestry, to, o čem se bavíme v uplynulých týdnech a o čem se budeme bavit i i dnes. Ukazuje nakonec, kým ve skutečnosti byl. Ale já začnu to dnešní kázání z trošku jiné strany, otázkou. Eh, jsteSdílet

1:37trpěliví? Kdo z vás radši nezvedejte ruku? Eh, kdo z vás ale si myslí, že je trpělivý? Víte, když jsem o tom tak přemýšlel, eh, tak se mi vybavilo několik skupin lidí. Jsou lidé, kteří když jim něco uděláte nebo řeknete, něco, co se jim nelíbí, hned vyletí. Jsou lidé, kteří jsou takzvaně splachovací. Teď můžete říct, co chcete,Sdílet

2:07udělat, co chcete a a eh oni se vybrečí a jdou dál. A pak jsou lidé, kteří v sobě schovávají hněv za každou jednu nepravost, která se jim řekne nebo se vůči nim udělá a jednoho dne to v nich vybuchne. Každý z těchto typů a možná jich je víc, se musí naučit vzdorovat pokušením, kteréSdílet

2:39má ve vlastním životě. Musí se naučit jednat s tím, jak nakládá s hněvem a jak se staví k ublížení. Ale co je zajímavější, bratři a sestry, pro mě, když o tom přemýšlím a možná i pro vás a proto bych vám to chtěl dnes předložit, co je zajímavější, je, že my lidé do určité míry chápeme, že každý člověk má své hranice,Sdílet

3:10že když jednáme s lidmi, jsme schopni nějakým způsobem, ne vždycky správně, ale a nějakým způsobem rozlišit, jestli už jsme tu hranici trpělivosti toho daného člověka překročili a nebo když se blížíme k té vlastní. Chápeme a rozumíme, že každý člověk má konec trpělivosti aSdílet

3:43schovívalosti. A tak se se dokážeme i vyvarovat určitých situací. Ale víte, co je zajímavější? Zdá se mi, že my jako druh, jako lidé jsme naprosto nevšímaví a slepí, že tyto hranice má i Bůh. Zdá se mi, že my jako lidský rod dokážeme vidět, žeSdílet

4:17že trpělivost u lidí někdy dochází, ale myslíme si, že Boží trpělivost s námi nikdy nedojde. A to je lež. Pojďme se podívat, bratři a sestry, dnes na hranici, kde končí Boží milost. Otevřete si se mnou do Lukáše do 20. kapitoly do 9. až 19. verše budeme studovat a budeme číst z Lukáše z 20. kapitoly od 9 do 19. verše. A já vásSdílet

4:48prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali, pokud můžeme, tak jak budu číst e toto zapsané slovo. Budu číst z Lukášova evangelia z 20. kapitoly od verše 9 ve jménu Páně toto slovo. Začal lidu říkat toto podobenství. Jeden člověk vysaděl vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrodySdílet

5:20vinice. Avšak vinaři ho zbyli a poslali z prázdnou. poslal ještě jiného otroka. Oni však i toho zbyli, zneuccttili a poslali z prázdnu. A poslal ještě třetího. I toho zranili a vyhnali. Pán viníce řekl:„Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí." Když ho vinaři spatřili,Sdílet

5:51domluvili, domlouvali se mezi sebou. To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše. I vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán vinice? Přijde, zahubí tyto vinaře a vinci dá jiným. Když to uslyšeli, řekli: "Kéž se tak nestane." On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je zapsáno? Kámen,Sdílet

6:21který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se a na koho padne, toho rozdrtí. V tu hodinu na něj chtěli určitelé zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim. Tolik ze čtení Božího slova. Budeme se modlit.Sdílet

6:50náš nebeský Otče, králi, ty, který jsi pán Pánů a král králů a a ty, kterému náleží všechna čest, sláva, děkujeme ti za to, že jsme se tady mohli dnes sejít, abychom tě uctívali, vyvyšovali, abychom slyšeli tvé slovo v písních, v modlitbách, v kázání, ve čtení. Prosím tě, Pane, za to, aby nám dal dnes a v této chvíli soustředění naSdílet

7:15tvé slovo, Pane, aby si sám otvíral naše srdce, Pane, aby ji sám promlouval do našich srdcí, abychom viděli, Pane, že tvoje trpělivost s lidským rodem není věčná a že čas milosti, ve kterém žijeme a který si užíváme a který, který akceptujeme jako Prosím tě, Pane, ať nikdo z nás neodejde nezměněn toho dnešního ránu. Amen. Amen.Sdílet

7:47Můžete se posadit. My jsme viděli, bratřeř a sestry, od začátku 20. kapitoly, že pán Ježíš mluví k zástupům, které jsou v chrámu v tom posledním týdnu svého života. A ta zpráva, kterou k nim mluví, je velice jednoduchá. Mluví k nim evangelium. Ten záměr posledního života Pána Ježíše Krista bylo to, aby předal těm lidem,Sdílet

8:15kteří jsou schopni slyšet evangelium. A ve chvíli, kdy kdy k nim mluví, ve chvíli, kdy k nim káže, přichází 70 mužů z vedoucích Izraele. Přichází Sanedrin a ptá se na zdroj Kristovy autority. Nesnad kvůli tomu, že by se mu chtěli podřídit, nesnad kvůli tomu, že by eh se odkazovali na jeho kázání, ale bratři aSdílet

8:45sestry, kvůli tomu, že on si dovolil eh se postavit nad jejich autoritu, když vyhnal z chrámu eh směnárníky a prodavače a tak se ho snaží chytit do pasti. neukazují svou nevědomost, protože vy dobře věděli, odkud Kristus autoritu má, protože jim to několikrát v průběhu tří let řekl, ale ukazují tvrdost svého srdce.Sdílet

9:22A to varuje nejen nás, bratři a sestry před tvrdostí, ale také všechny, kteří slyší tuto zprávu. Kamenné srdce vede k odmítnutí Krista. Kamenné srdce vede k tomu, že se člověk vzepře proti Bohu. Kamenné srdce vede k tomu, že chce žít člověk na základě své vlastní vůle. A to písmo nazývá hříchem.Sdílet

9:52A my dnes uvidíme, bratři a sestry, že ač Boží milost je nesmírně hluboká a nesmírně široká, není nekonečná. Boží trpělivost končí. Víte, častokrát se nám stává, že když se bavíme s lidmi a možná jsem to jenom já, ale zdá se mi jakoy oni Boží trpělivost vnímali jako právo,Sdílet

10:24které mají od Boha, jako jako by nikdy nemohla skončit, jakoby na ně Bůh nikdy nesměl přivést soud, protože ta Boží trpělivost je přece právo jejich od Boha. špatného a místo toho, aby aby k Bohu utíkali, Boha chválili, Bohu se podřizovali, BohaSdílet

10:56poznávali a viděli tu jeho nesmírnou milost, milosrdenství a trpělivost s nimi, tak jsou slepí, jako jsme byli byli i slepými, dokud nám Bůh neotevřel oči. A zdá se mi, jakoby to vnímali tím způsobem, že Bůh by jim vlastně měl i děkovat za to, že jim dává tolikSdílet

11:36milosti. A proč takto uvažují? Je to paradox, že bratři a sestry, řekněte mi, zkuste se nad tím zamyslet chvíli. Řekněte mi, proč lidé tímto způsobem uvažují. A ta odpověď na to je právě kvůli Boží trpělivosti s nimi. Kdyby Bůh ve chvíli, kdy někdo zhřeší, byl konec, tak nejen že by byl konec se všemi námi a vším lidem.Sdílet

12:08Ale lidé by začali mít z Boha bázení. Ale protože je s nimi trpělivý, protože je s nimi schojívavý, protože je s nimi milosrdný a soucitný a nechce, aby umřeli, tak jejich kamenné srdce je zař zavedlo do toho bludu, že si myslí, že na Boží trpělivost mají právo. Ale dnes uvidíme, že Boží trpělivost končí ve chvíli, kdy člověkSdílet

12:32odmítne Krista. Poslouchejte ještě jednou. Boží trpělivost skončí ve chvíli, kdy člověk odmítne Krista. Ta hlavní myšlenka toho dnešního textu je jednoduchá. Odmítnutí Krista je odmítnutí poslední Boží milosti. Odmítnutí Krista je odmítnutí poslední Boží milosti. Pojďme do toho našeho textu. Verš devět začíná a říká:„Začalo lidu říkat totoSdílet

13:01podobenství. Jeden člověk vysaděl vici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. Pán Ježíš se znovu obrací od toho davu, omlouvám se, od toho davu k tomu davu a k těm učitelům zákona, farizeům a jak bylo jeho zvykem, chce jim ukázat na pravdu. Pravdu, kterou jim ukazuje takovým stylem, kterou kdy každý může pochopit. A my vidíme, že to nakonecSdílet

13:32pochopili, co pán Ježíš myslí. Pravdu, kterou, která je tak zřejmá a přesto jsme k ní tak častokrát slepí. A pravda, kterou dnes ukazuje, je to, že naše rozhodnutí mají své následky. Ale také, bratři a sestry, jak uvidíme, eh ukazuje také na zdroj jejichSdílet

14:02vlastní autority, kterou jako jako Boží lid a jako eh vedoucí Izraele mají. A tak mluví v podobenstvích, aby se každý mohl ztotožnit, aby každý mohl pochopit, co myslí. Jeden člověk si dal tu práci a v Izraeli vysaděl venici. Obětoval svůj čas, svojeSdílet

14:33finance, námahu, prostředky, aby zkulturnil zemi dost na to, aby tam rostlo víno. A to v Izraeli, bratři a sestry, není eh něco lehkého. Díky terasovitému terénu, kde je častokrát málo hlíny, se tam hlína musí dovézt. Aby tam rostlo víno, musí se chytit voda, musí se nějakým způsobem udržet, musí se vytvořit lis. Aby bylo bezpečno, musí seSdílet

15:06vytvořit Strážná věž a plot kolem celé úrodné oblasti. Jinými slovy vidíme, že ten člověk si neřekl, jo, tohle je moje pole jako v Čechách, běž a hospodař na ní. Ale opravdu si dal práci k tomu, aby investoval do toho místa, aby umožnil těm, kdo na něm budou obdělávat to ten nejvyššíSdílet

15:43Doba mezi výsadbou první a první sklizní vína se na základě různých okolností pohybovala mezi třemi a pěti lety. Když tedy tento majitel si dal takovou práci, vidíme, že to vnímal jako dlouhodobou investici a pak ji pronajal. pronajal jej vinařům a odcestoval naSdílet

16:13dlouhou dobu. Jinými slovy vidíme, že že on má daleký pohled do budoucna. Není to to, že chce okamžitý zisk. Dává vinařům dostatečně času k tomu, aby aby si dali tu péči a na základě toho všeho, co měli připraveno, získali co nejvíc. Verš 10 pokračuje a říká: "V určený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali dílSdílet

16:41z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbyli a poslali z prázdnou." V ten předem domluvený čas, bratři a sestry, v ten určený otroka. Nebylo to za týden, nebylo to za měsíc, nebylo to za rok.Sdílet

17:15A i toto bylo něco běžného. Otrok měl za úkol vybrat zisk, část, která byla předem smluvně domluvená mezi mezi majitelem a mezi těmi, kteří si pronajali tu danou oblast. Ale další věc, kterou se dozvídáme, byla pro všechny, kteří slyší Pána Ježíše Krista, něco, co co by nikdy nečekali. Co byste čekali, bratři a sestry, že udělají vinaři, když k nimSdílet

17:47Pán pošle otroka, aby vybral zistředem domluvené, stanovené ho výnosu toho daného pole? Já bych čekal a možná možná jsem naivní, čekal bych, že oni oddělají tu část a dají to tomu otrokovi. A stejně tak věřím, že to čekali všichni, kteří poslouchali Pána Ježíše Krista. Ale vinaři místo toho, aby naplnili svoji část dohody, svojiSdílet

18:17část smlouvy, otroka zbyli. To slovo bratři a sestry, které tady máme zbyly dero je opravdu silný výraz a doslova znamená odstranit facek. Bratři a sestry, to slovo ukazuje na krutostSdílet

18:49bytí, které ten otrok podstoupil. Nevidíme u nich žádnou vděčnost. Nevidíme žádn žádný smysl pro povinnost, ani touhu dodržet smlouvu, která byla předem ustanovená mezi nimi a majitelem pozemku. Jediné, co vidíme, je sebestřednost,Sdílet

19:19pýcha, achtíč, a chttivost po majetku. A nejen, že ho zbili bratři a sestry, ale poslali ho z práznou. Ukázali tomu Pánu, že jsou naprosto lhostejní k čemukoliv, co s nimi on uzavřel. A vy, kteří jste se mnou studovali knihu Exodus, abo když čtete knihu Exodus, tak vidíte, že ten, kdo měl větší moc, byl ten majitel té půdy. Byl ten, který uzavíral tu smlouvuSdílet

19:50a který měl vyšší postavení. Co byste čekali, že tento majitel udělá? Možná jinak se zeptám, co byste udělali vy? Kdyby tohle někdo udělal vašemu podřízenému. Nebo pokud by se dokážete přemístit myšlenkově do doby, řekněme, Pána Ježíše Krista, co byste udělali s takovými nájemci, když by tohle udělali vašemuSdílet

20:24otroku? Znovu já bych je vyhodil, nechal bych je zaplatit. Eh, ještě bych, protože jsme ještě ve starém zákoně, udělal bych oko za oko, zub za zub a vyhodil bych je, protože ten majitel na to měl plné právo. Co nás šokuje, bratři a sestry? Verš 11. Podívejte se, co dělá. poslal ještě jinéhoSdílet

20:54otroka. Poslal ještě jiného otroka. Oni však i toho zbyli, zneucctili a poslali z práznou. Ten pán se rozhodl být s nimi trpělivý. Rozhodl se, že že nebude znětlivý. Rozhodl se, že nebude jednat na na prvním instinktu, který by který by měl. A rozhodl se jim ukázat milosrdenství. a tak posílá dalšíhoSdílet

21:26otroka. A to, co nám Pán Ježíš ukazuje, bratře a sestry, je je obraz Boží trpělivosti nad hříšníky, jako jsme my. Druhá Petrova třetí kapitola a devátý verš o tom mluví takto, když Petr píše sborům. Říká pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí. Nýbrž je k nám schovívavý. Nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce,Sdílet

21:54aby všichni dospěli k pokání. Bratři a sestry, řekněte mi, proč je ještě dnes čas milosti. Přesně tak. Protože je Bůh trpělivý, protože je Bůh schovívavý, protože Boží trpělivost pořád je, ale přestože je, pořád se na něčem láme a my zaSdílet

22:25chvíli uvidíme na čem. A protože je Bůh trpělivý, stejně jako je ten pán trpělivý, tak posílá dalšího otroka. Ale jak se k němu postaví ti vinaři? Jak to končí? Toho nejen zbili, bratři a sestry, ale také zneúctili, což ukazuje na to, že udělali něco, co mu v očích druhých přineslo snížení nebo ponížení.Sdílet

22:58Eh, možná dobrý způsob, jakým si to umíme představit, je, když se díváme do doby krále Davida. Když král David jedná s okolními národy, tak jeden z jeho, řekněme, přátel nebo jiných králů umírá a na na na trůn nastupuje jeho syn. A teďka si nevybavuju jméno, ale král David k němu posílá vyslance. A ti rádcové toho nového krále říkají,Sdílet

23:27podívej, oni k tobě přichází, aby tě jakoby utěšili, ale ve skutečnosti přichází, aby se podívali, jakou moc máš, jakou armádu máš, kde máš, kde máš obranu. Jinými slovy, aby tě Izraelci napadli. A co udělali těm vyslancům? Oholili jim půlku těla a uřízli jim půlku oděvu až k zadku. Se píše. A to ten text písma nám říká, žeSdílet

23:58ti muži byli opravdu hodně zneúcttění a král David je ani nechce vidět, ale posílá k nim nějakého svého otroka, aby odešli do Jericha a počkali, až jim dorostou vousy. A to je to, co se tady myslí, bratři a sestry. Nemyslí se eh něco jiného. Tohle je to, co se myslí. Udělali něco, co kromě toho bytíSdílet

24:34snížen. Ale to nám ukazuje ještě něco hlubšího, než jen hněv. Bratři a sestry, to nám u těch vinařů ukazuje záludnost. touhu ponížit ostatních, touhu vyvýšit sebe a nejen to, ale znovu ho posílají z práznou. Ale pánova trpělivost, všímejte si, přesto nekončí.Sdílet

25:04A verš 12 pokračuje a poslal ještě Pán posílá ještě třetího otroka. Ale to, co vidíme na reakci těchSdílet

25:37vinařů, je, že se ta zloba a ta nenávist vůči těm otrokům zvyšuje. Prvního jenom zbyli, druhého navíc zneúctili a u třetího, ale tam vidíme, že ho zranili a vyhnali. A to je to, co fráze znamená, bratři a sestry, je, že ho pořezali, že že ho vybičovali z tohoSdílet

26:08místa. A tak vidíme tu neustále rostoucí nenávis vůči těm, kteří přichází, aby vybrali to, co bylo předem domluveno. Ale když člověk ve starém zákoně nebo v té novozákonní době také a my to vidíme i dnes, takže se si to můžeme vybavit, když člověk posílá nějakého svého zástupce, když firma posílá nějakého svého zástupce, to jakSdílet

26:38se k němu lidé chovají, je vlastně to, jakým způsobem vnímají ne toho daného člověka, ale tu firmu. A stejně tak, když pán posílá své otroky, tak to, jak se k nim chovají ti vinaři, ukazuje na jejich vztah k tomu Pánu. Ale oni ho necttí. Oni hoSdílet

27:09neznají. Oni si o sobě myslí víc. A přesně to vidíme v historii izraelského lidu. Druhá parom, druhá letopisů v Chceteli 36 15 a 16 říká: Hospodin, Bůh jejich otců jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů. Stále znovu posílal, protože měl soucit se svým lidem i se svým příbytkem. Oni si však z Božích poslů tropiliSdílet

27:41žerty, pohrdali jejich slovy, posmívali se jeho prorokům, dokud nevystoupilo hospodin dokud nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení. Když se podíváme do historie izraelského lidu, když se podíváme do historie církve, kdy se podíváme do písem, bratři a sestry, ukazují nám, co má pán Ježíš naSdílet

28:16mysli. Řekněte mi, kolik že to apoštolů umřelo přirozenou cestou? vězení. Ale můžeme jít dál do historie. Kdybyme se podívali do do knihy Hebreům, do knihy Židům, do 11. kapitoly, tak vidíme, že se děly hrůzné věci hospodinovým prorokům.Sdílet

28:47Například Izajáš byl podle tradice rozřezán dřevěnou pilou. Jeremiáš byl hozen do jámy s bahnem. Jeremiáš 389 a podle tradice ukamenován židovským lidem v Egyptě. Ezechiel činil nenávisti a pronásledování. Ezechiel 26. A mohli bychom další a další a další a další.Sdílet

29:17Ale co je zarážející, bratři a sestry, není to, jak se lidé chovali k Božím prorokům, ale že Bůh je nad nimi stále trpělivý a posílá služebníky znovu a znovu a znovu a znovu. A dnes, bratři a sestry, tomu není jinak. Dnes to není něco jiného. I dnes vidíme, jak Bůh posílá, že už neposílá proroky, posílá svojiSdílet

29:49církev. To už jsme dnes slyšeli. A na v určitém slova smyslu doba milosti pořád trvá. Pořád je čas, kdy Boží soud tady není úplně. chvíli, kdy uslyšíme tu další část, v té uvidíme tu hranu, kde se Boží milost ztrácí.Sdílet

30:21A chcete-li to říct dopředu, tak vám to řeknu. Když odmítneš Kriste, tam Boží milost s tebou skončila. Pokud odmítneš Krista, už není, co víc by mohl Bůh dát pro tvojiSdílet

30:55záchranu. Pojďme do verše 13. Pán vinice řekl:„Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí. Ve své schovívavosti. Vnímejte, bratře a sestry, si pán vinice položí otázku, co mám udělat? Co co je co, co se děje v srdcích těch vinařů, že tohle dělají mým otrokům? Co s nimi mám udělat? Pošlu svéhoSdílet

31:25syna toho toho milovaného. Možná možná ve chvíli, kdy uvidí mého milovaného syna, možná ve chvíli, kdy uslyší mého milovaného syna, se zastydí. Možná ve chvíli, kdy konečně pochopí, že že s nimi nežertuji, ale uvidí toho, který má být její jejich budoucím ehSdílet

31:55pokoří, uvidí své hříchy a budou činit pokání. Ač je tato položená, ať je tato otázka, bratři a sestry, položena správně v rámci tohoto podobenství, musíme si uvědomit, že Bůh neposílá Pána Ježíše Krista, protože se ptá sám sebe, eh, co asi udělají, ne? On to velice dobře ví a proto ho posílá. A možná bychom mohli říct, přesto hoSdílet

32:25posílat. Pán Bůh velice dobře věděl, proč posílá Pána Ježíše Krista. Protože bez toho, aniž by přišel, by pro mě ani pro tebe nebyla naděje smíření s Bohem. Milovaný syn ukazuje na cenu, kterou musí otec dát, aby nás vykoupil. A vidíme, že když tento pán nazývá toho svého synaSdílet

32:56milovaným a my uvidíme, že že je to Bůh Otec, který je tím Pánem tady v tomto podobenství, tak tím milovaným synem je pán Ježíš Kristus. A my to nevidíme jen tady, ale vidíme to i v Lukáši 3:22, když pán Ježíš je křtěn, nebo v Lukáši 9:35, když je proměňován nahoře a kdy Bůh Otec vydává Pánu Ježíši Kristu to stejné svědectví,Sdílet

33:17hle můj milovaný syn. A my si musíme v téhle chvíli uvědomit, bratře a sestry, že otec v téhle chvíli, ten pán v této chvíli, když poslal svého milovaného syna, už nemá nikoho důležitějšího, už nemá nikoho cennějšího, už nemá nic víc, co bySdílet

33:49poslal. Ale přichází verš 14. Když ho vinaři spatřili, domluvili se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše." Když jsem četl, bratři a sestry, tyto slova, musím se vám přiznat, že jsem je nechápal. Co to je jako za logiku? Co jako co tím co tím chce básník říct? Proč?Sdílet

34:19Když když vinaři vidí přicházet syna, co se děje v těch jejich hlavách, že si musí říct, zabijme ho a dědictví bude naše. Ta myšlenka, kterou jsem vyčetl, bratři a sestry, je tato: oni si mysleli, že ten majitel je mrtev. a že dědic přichází, aby nárokoval dědictví po svémSdílet

34:56otci a že nepřichází, aby aby vybral tu část, ale přichází, aby jim ukázal, kdo je nový majitel. A ve chvíli, kdy ho zabijí, tak na základě všeobecného zákona připadne země tomu, kdo na ní pracuje víc jak tři roky. A to je, řekněme, jejich případ. Ale na druhé straně nám Lukáš ukazuje jejichSdílet

35:27pomaten proč byli pomatení, bratři a sestry, protože vůbec neví, co se stalo s tím majitelem. A jejich první reakce není: Pojďme se zeptat, jak se daří otci, ne? První reakce je, pojďme ho zabít, pojďme se ho zbavit bez ohledu na to, aby se zajímali, co se vlastně děje a proč je poslán bez jedinéSdílet

36:02otázky, bez jediné otázky. Místo toho, aby se ptali ho, domlouvají se mezi sebou. Verš 14. To je dědic. Zabijíme ho, aby dědictví bylo naše. Nám ukazují v tomto textu vlastně to, o čem jim jde. To místo požehnání, kterým je ta vinice obrazem, kterého je ta vinice obrazem, vlastně chtějí proSdílet

36:35sebe. Ale co se stanou? Co se stane, bratře a sestry, když odmítnou poslední naději? Verš 15 říká, že vyhodili dědice ven a zabili ho. Místo, aby činili pokání, místo, aby se ptali, co se děje, se uchylují k vraždě. A tak dědce vyhazují ven z vinice a zabijí ho. Otázka je, proč ho vyhazují ven,Sdílet

37:07že? Možná to bylo kvůli tomu, aby vinice nebyla poskvrněna krví, ale vzhledem k tomu, že na ní zbyli několik lidí do krve, si to nemyslím. Spíš si myslím, že ten důvod byl, aby smrt dědice nebyla spojena s nimi. Protože ve chvíli, kdy ten dědic neumřel jakoby na té vinnici, tak oniSdílet

37:37mohou říct, jo, on možná sem šel, ale my jsme ho nikdy nepotkali. On nikdy nedorazil. Někdo ho asi zabil cestou, aby nikdo nemohl spojovat to, co se děje s nimi. Každopádně jejich vnímání a vnímání Pána, který k nim posílá svého milovaného syna, je naprosto razantně a celistvě odlišné.Sdílet

38:08A tak přichází rétorická otázka v tom verši 15. Co jim pán má udělat? Co se má stát, když znovu a znovu a znovu nejsou ochotni slyšet ani přijmout, ani se zamyslet, ani činit pokání? Co s nimi má Bůh udělat?Sdílet

38:39Pán Ježíš tuhle otázku, bratře a sestry, pokládá nejen pro ně, ale i pro nás. Já ti položím otázku stejnou, ale jinou. Co si myslíš, že by spravedlivý Bůh měl udělat s tebou, když znovu a znovu a znovu a znovu nechceš přijmout milost, kterou on nabízí. Slyšíš slovo, vidíš, co Bůh proSdílet

39:11tebe udělal, že za tebe dal to nejdražší, co měl. už nemá nic dražšího. Už už není už není, jak by ti to zjednodušilo tu cestu. A ty přes přesto odmítnáš, co si myslíš, že by se s telovou mělo stát? Možná ani neodpovídej, ale spíš odpově sám sobě v srdci. Víš, jakou odpověď ti dává ten náš text? Verš 16.Sdílet

39:48přijde, zahubí tyto vinaře a vníci si dá jiným. Ta odpověď, kterou tady dostáváš, je konec milosti. Je soud. A verš 16 je klíčovým pro pochopení a význam celého textu. Pán přijde a vyhubí je. To slovo znamená, že že je že že je smete z povrchu země. Už po nich nebude ani památka. všechny zabije a nenechá aniSdílet

40:23jednoho. Za zlo, které spáchali, dostanou spravedlivý soud. Všímejte si, bratře a sestry, že pán nemá pochyby o tom, kdo všechno udělal. On všechno ví. On se neptá, kdo že to zabil mého syna, kdo že to zranil mé otroky. Ne, on všechno ví. A jeho soud ve chvíli, kdy přichází, bude rázný, tvrdý, celiství aSdílet

41:02rychlý. Ale ale také bude spravedlivý, bratře a sestry, a pak v nitonajme jiným a pak přichází něco, co bychom nečekali. Nevím, jak vy, ale ale tohle je vždycky něco, co mě co mě šokuje, když čtu tenhle příběh. Ten dav, který slyší tento příběh, místo řekl, místo, aby řekl, jo, to dává jako logický smysl. Nevím tedaSdílet

41:26proč ten pán tak dlouho čekal, že obětoval svého syna, ale ale teďka mi to dává logický smysl, že je zabije, tak řekne: „To se nesmí stát. To se přece nemůže stát. To se nestane. A tady slyším slova, bratři a sestry, toho, co jsem říkal už na začátku, jako si mysleli, že je jejich právo přijímat dalšíSdílet

41:56milost. Jak jak mě Bůh může soudit? Jak Bůh po mně může chtít spravedlnost? To se nesmí stát. Já přece chci žít, jak chci. Já chci jít tou svojí cestou. Chci dělat co já chci, ale Bůh mě nesmí soudit. Bůh mě musí přijmout. Bůh mě musí tolerovat. Bůh mě musí pustit do nebe.Sdílet

42:33Opravdu když to slyšeli, říkali: "To se nesmí stát. Proč to říkali? Protože velice dobře pochopili, že majitelem vinice je Bůh sám a že vinice je a teď musíte poslouchat správně Izrael. A nebo možná spíše než Izrael bychom mohli říct postavení Izraele před Bohem, které mělo. Jak nám o tom mluví žalm 88 až 16Sdílet

43:04nebo Jeremiáš 2:21 a nebo také Izajáš 5:7, kde se píše: "Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži jučtí jsou sadbou jeho potěšení." Čekal na právo a hle bezpráví, na spravedlnost a hle křik. Sám Bůh popisuje Izrael jako vinici, jako jako toho, kterého siSdílet

43:36hýčkal, jako toho, kterého zasadil, jako toho, které který před ním měl to výsadní postavení. A on čekal, že z toho vejde zisk, že z toho vzejde spravedlnost, že z toho A jak už jsme viděli, ten obraz, který je tady pán Pánem ukázán, Pánem Ježíšem,Sdílet

44:08je obraz vztahu, který Izrael konkrétně v tomto proroctví, ale který i my jako lidé máme k Božímu slovu a k Božím poslům a k Božímu synu, protože Kristus je tím milovaným synem, o kterém tady čteme. Ale řekněte mi, jak si ten dav, ti vůdci Izraele a jak si i my, bratře a sestry, vážení hosté, můžeme myslet, můžeme siSdílet

44:53něco. Jak můžeme chtít ještě víc milosti a jak si to vlastně představujeme víc milosti? Kolik milosti bychom chtěli? Víte, jaká je odpověď? Nekonečnou. Nekonečnou. Chtěli bychom, abychom si my žili, jak sami chceme a Bůh, aby nám k tomu ještě tleskal.Sdílet

45:23Chceme, aby Bůh podporoval náš hřích a pak nás za to poslal do nebe. Ale pán Ježíš nám v tom našem textu ukazuje, že se tak nestane. Verš 17 říká: "On se na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno? Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Pán Ježíš však zná nejen naši mysl, ale takéSdílet

45:53jejich a vede je k tomu, že Bohem toto jednání, které oni učinili, že to pro Boha nebyla nějaké překvapení, že to pro Boha nebylo něco, co nečekal. Ale citace, kterou pán Ježíš tady používá, pochází už ze žalmu 118:22. A všímejte si tu ironii tohoSdílet

46:23textu. Starozákonní text ze žalmů 118:22 totiž ukazuje, bratři a sestry, popisuje odmítnutí pohanského lidu, jak možná jinak to řeknu, jak pohanský lid odmítl zprávu Božího lidu a přijetí Božího krále, izraelského krále. A Bůh je utěšuje v žalmuSdílet

46:53118, že ať jsou odmítnuti, tak jako Boží lid mají výsadní postavení, protože je Bůh miluje. Vidíte tu ironii? To, co mělo být k útěše pro Izrael. Nebojte se, i když vás všichni pohanští národ, všechny pohanské národy odmítnou. Vy jste pro mě ti, kteří jsou tou hlavou úhlu. Vy jste ti, kteří jsou tím výsadním postavením,Sdílet

47:21ti, kteří podle kterých se to všechno měří. A pán Ježíš to v téhle chvíli používá, aby je hříchů. To, co mělo být pro ně povzbuzením, je teď usvědčuje z nevěry kvůli jejich opozici Božímu vyvolenému. Kámen, který je hlavou úhlu, jsem se dočetl. protože nejsem stavař a se používal k tomu, aby se dal do rohu budov, kde seSdílet

47:53spojovaly dvě zdi a musel být specifický a musel být rovný, tak aby se podle něj měřily všechny úhly v budově, která byla kamenná kvůli tomu, aby se jedna strana nevychýlovala ven, protože pak bylo lehčí, aby padla. A ten kámen vlastně držel celou tu budovu pohromadě, chcete-li. A tak byl ukázkou pevnosti aSdílet

48:29síly. Verš 18 říká: "Kždý, kdo padne na ten kámen, roztříští se a na toho a na koho ten pan, e, na koho padne, toho rozdrtí." Verš 18 nás vede ale zpět ne do žalmů, ale do knihy Daniel, do druhé kapitoly, do 34. verše. Pamatujete si, když procházíme knihu Daniel, co se co se píše v druhé kapitole knihy Daniel? Když Daniel říkáSdílet

48:57Nabukadnezarovi to proroctví o zlaté soše nebo o soše, která ukazuje na národy, které budou mít vládu nad Izraelem, než přijde Boží království. A ve 34. verši se říká, že bez zásahu lidských rukou se uvolní kámen. Kámen, který rozdrtí celou tu sochu. Kámen, který seSdílet

49:28stane nebo který je tím Božím královstvím a který rozdí všechny ty lidské království. A to je přesně ten obraz, který tady pán Ježíš používá. Ten člověk, který bude pohrat tím kamenem, ten člověk, který bude pohrdat tím milovaným synem, ten člověk, který bude pohrat Pánem Ježíšem Kristem a který ho odmítne vSdílet

49:59milost. Protože když odmítáme milovaného syna, již pro nás není záchrana. A ten důvod, proč pro nás není už záchrana, bratři a sestry, je protože Bůh již v synu dal to nejdražší, co měl. A proto je Kristus tím, na kterém se to všechno láme. Tvůj postoj ke Kristu ukazuje, jestli budeš držitelem Boží milosti a nebo Božího soudu.Sdílet

50:28A pokud odmítáš Krista v nevíře, pak sis vlastně už podepsal svůj konec. A nebo pokud si myslíš, že jsi dost dobrý a nepotřebuješ zachránce, pak jsi vlastně odmítl BožíSdílet

50:58cestu záchrany. A pokud si myslíš, že tě do nebe dostanou dobré skutky nebo chození do kostela, tak jsi pohrl kamenem úhlule a máš jiný standard, který podle kterého stavíš tu svoji stavbu. Ale pro oba vidíme na základě verše 18 stejný konec. Nebo pro všechny vidíme na základě verše 18 stejný konec. Naprostá a totální zkáza.Sdílet

51:34Protože soud, bratři a sestry, je v Kristových rukou. Jan 3:36 říká: "Kdo věří v Syna, má věčný život. Kdo však syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží 19. A u verše 19 bychom se mohli ptát a já už budu končit. Co se stalo s těmi, kteří slyšeli totoSdílet

52:06slovo? Pochopili ho, rozuměli sestry? Jak je to s námi? V tu hodinu na něj chtěli učitelé zákona velkněží vztáhnout ruku. To neznamená, že ho chtěli pohladit, to znamená, že ho chtěli zabít, ale ještě pořád se bojíSdílet

52:37lidů. Poznali toti, že toto podobenství řeklo o nim. velice dobře rozuměli, že oni jsou ti vinaři a velice dobře rozuměli, že nejen oni jsou ti vinaři, ale že celý Izrael jsou ti vinaři. A nejen oni, Izrael, ale bratři a sestry, i my všichni, kteří odmítáme Pána Ježíše Krista jako cestu záchrany, jsme těmiSdílet

53:07vinaři. A Bůh posílá své slovo znovu a znovu a znovu, dokud ale nepřijde soud. A to, jak ty budeš souzen, není jaký postoj jsi měl k Romanu Klusákovi, ale jaký postoj jsi měl k Pánu Ježíši Kristu. A tvůj soud nebude na tom, jestli se schoval dobře nebo jsi chodilSdílet

53:37do kostela. Tvůj soud bude na tom, jestli jsi milostí a vírou přijal oběť a vzkříšení Pána Ježíše Krista jako odplatu za své hříchy. A tak tě Boží slovo dnes vybízí. Kristus je ten, nad kterým se to všechno láme. A možná si tady říkáš na druhouSdílet

54:08stranu, nemyslím si, že pro mě je záchrana. Ano. Vy, kteří tady sedíte a chodíte do kostela kteří žijete celý život, tak pro vás možná ano, protože jste vlastně skoro dobří. Ale já já jsem žil a žiji jako nevěřící a dělám si, co chci. Je pro měSdílet

54:39zpátky do toho 16. verše. Pán přijde, zahubí ty věnaře a vinit si dá jiným. Řekněte mi bratři a sestry, je to, co se píše ve verši 16, konec Božího jednání s Izraelem? Co by pak řekla kniha Římanům? Pavel píše křesťanům do Říma, pohanům aSdílet

55:09říká: Bůh neskončil s Izraelem. To, že teď byli přidáni pohané, je další ukázka Boží milosti, ale ale jednou jednou Bůh zachrání celý Izrael. Umíte si představit větší hříšníky než Izraelci, kteří jsou popsáni v Bibli? Kromě sám sebe ne. Kromě sám sebe ne. A pokud Bůh má dost milosti pro mě aSdílet

55:41pokud Bůh má dost milosti pro ně, jistotně má dost milosti i pro tebe. Ale pokud tou milostí pořád budeš opovrhovat, pak nemůžeš čekat nic jiného, než jsou. A ty nevíš, kdy Boží trpělivost s tebou skončí. A proto tě písmo a já dnes vybízím. Čiň pokání. Bůh učinil všechno, aby si s ním mohl žít v pokoji a dal za tebe to nejdražší,Sdílet

56:14co měl. Dal svého jediného a milovaného syna a volá tě, abys uvěřil a činil pokání. A tak nezatvrzuj dnes své srdce, protože to, jak se postavíš ke Kristu, rozhodne o tvé věčnosti. A co ty, bratře aSdílet

56:47sestro? Co je aplikace pro tebe? Co je aplikace pro mě? Když se podíváme na ten náš dnešní text, kolik trpělivosti s nimi měl Bůh a kolik trpělivosti máme my. Kolik trpělivosti máme s lidmi, kteří jsou kolemSdílet

57:22Bůh mohl poslat prvního otroka a ve chvíli, kdy ho zbili a poslali zprávnou, mohl říct víš co, já už nebudu posílat nikoho, dokud nepřijde armáda. Jak se my stavíme k lidem, kteří jdou do zahynutí a jak jsme s nimi trpěliví? Co, co když co když odmítnou? My, kteří známeSdílet

57:52Krista, se tedy odhodláme říct jim evangelium. Kolik námahy nás to stojí, kolik kolik sebeobětování. Co když odmítnout? A co když neodmítnout poprvé? A co když neodmítnou podruhé? A co když neodmítnou pro třetí? Ale po čtvrté třeba nebo poSdílet

58:32námi. Oni mají stejně jako my, bratři a sestry, jedinou naději na vzkříšení, jedinou naději na záchranu, jedinou naději na pokoj s Bohem. Víru v Pána Ježíše Krista. A proto buďme trpěliví stejně tak, jak je Bůh trpělivý s námi a stejně tak, jak vidíme, že je trpělivý s Izraelem. UčmeSdílet

59:04Ale trpělivost v žádném případě neproměňujme ve schovívavost a nebo v toleranci a nebo v přijetí. To není hřích a trestá a nenávidí hříšníky. A my tuto pravdu musíme znát. On násSdílet

59:35miluje, ale jsme na základě knihy žalmů jeho nepřátelé, pokud se trváváme ve svém hříchu. A tak bratři a sestry, pán Ježíš nám dnes zanechává pravdu o následcích našich rozhodnutí. A ty následky jsou jednoduché. Ještě jednou zopakuji hlavníSdílet

1:00:06myšlenku. Odmítnutí Krista je odmítnutí poslední Boží milosti. A taky neodmítejme. Amen.Sdílet