Ve vinici je pravda | Marek 12,1-12
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Vítám vás tady všechny a už asi víte, kam si otevřít svoje Bible. Tak si je společně otevřeme do Marka 12. kapitoly. Čeká nás 12. kapitola, prvních 12 veršů. Znovu asi asi známé podobenství pro mnohé z vás.
0:41>> Já přečtu náš text a pomodlím se za náš společný čas. A začal k nim mluvit v podobenstvích. Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu prolis. Vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. Stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. Chytili ho, zbyli a poslali s prázdnou.
1:13Znovu nim k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. A poslal jiného, toho zabili. poslali mnoho dalších z níž. Některé byly, jiné zabíjeli. Měl ještě jednoho svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: "Zastydí se před mým synem." Ti vinaři si však řekli: "To je dědic.
1:46Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše. A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. Ani toto písmo jste nečetli? Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.
2:20Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích. >> Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim i opustili ho a odešli. Se pomodli. Drahý Pane Bože náš, děkujeme ti za tvé slovo, které je ostře ostré, je ostřejší než vojsečný meč a a proniká hluboko do našich srdcí.
2:51A a je to dnešní slovo, slovo, které pán Ježíš na adresu duchovních vedoucích je jeho straat. A dej, aby řezalo tak, jak má a aby zároveň přicházela tvá milost, která jako balzám a hojí naše srdce. Dej nám všem milost a sílu slyšet tvé slovo tvé slávě naší radosti. Amen.
3:25>> Kolik z vás jste někdy slyšeli a nebo viděli film až přijde kocour? Víte, on nikdo, nikdo. Wow. >> Vrátil se aspoň někdo. Děkuju, Peťo. >> Z nějakého důvodu se vrátil do Kin v roce 2021. Je to film z roku 1963, to znamená té komunistické éry. A na svůj obsah poměrně odvážný. napsal nebo
3:56spolupracoval na jeho sepsání Jan Verich a hraje v něm dvojroli. Hraje v něm kastelána pana Olivu a zároveň řiditele nebo vedoucího cirkusu. A tenhle tenhle film obsahuje množství zajímavých postřehů o životě, ale já chci vyzvihnout vyzvihnout ten, který se přímo týká dnešního textu. Podívejte se na něj určitě někde na YouTubu.
4:25Do města přijíždí cirkus, což nebylo nic zvláštního. Kdyby však s tím cirkusem nepřijela zároveň původná spanilá Diana, která si na klíně veze kocoura, který má brejličky zvláštní. kocou se slunečními bylemi. Co bylo ale zvláštní na celé situaci je, že když
4:56Diana tomuto kocourovi, Mourkovi, jak se jmenoval, sundala brýličky, stává se něco nečekaného. Na kohokoliv se ten kocour podívá, se začne měnit. Jeho jeho celá osoba začne měnit barvu, začne se zbarvovat podle charakteru, povahy a skutků. A tak někteří lidé, co jsou zamilovaní a upřímní, zčervenají.
5:31Nevěrníci zežloutnou. Lháři, pokryci a farizejové. To slovo se tam doslova vyskytuje. Farizejci, fialoví a pak jsou tu podvodníci, zloději a nepoctivci, kteří zešediví. >> Tadleta odhalená pravda, můžete si představit, v tom městě působí obrovský chaos. Dospělí se začnou bát odhalení a tak se schovávají před zrakem tohodle toho
5:59kocoura a zejména potom ty místní autority, řiditel školy a a funkcionář v uvozovkách slušní lidé, kteří žijí z reputace té a té kontroly toho veřejného image >> mění barvy, >> proměňuj se a není to do červené. >> Je to fialová. Je to žlutá. V jednom okamžiku řiditel střídá barvy jak duha
6:35a napadá je jediné řešení, jak tohle zastavit. Co myslíte? >> Zabít kocoura. Zničit kocoura. A tak se v celém tom příběhu rozpoutá velký hon na tuhle malou kočku. Vidíte tu paralelu? Vidíte tu paralelu setkání mezi Ježíšem a duchovními vedoucími? Ježíš pokaždé obnažuje pokryteectví
7:05těchto lidí a a jediné, co oni ví, jak se tohodle toho zbavit, je zbavit se Krista. A tahleta nenávist, ta touha jenom jenom sílí. A v našem okamžiku je to jenom otázka několika dní, než se rozpoutá ho na Ježíše, který nakonec končí jeho jeho smrtí. A dnešní text je další té sérii toho odhalení pravdy o o těchto duchovních
7:35vedoucích. A tentokrát Ježíš přidává ještě něco, ještě něco navíc. Tohleto podobenství a jeho důsledky dále potrhávají to, co Ježíš prorocky a symbolicky vyjádřil, když proklel fíkovník. Věnovitě, že Izrael v čele s jeho duchovními vedoucími nenese ovoce, uschnul od kořene. Minule jsme viděli, že potom, co Ježíš
8:06vyčistil chrám, za ním přicházejí duchovní vůdci. a dožadují se, aby jim Ježíš řekl, na základě čeho tohleto dělá, kdo mu debere tudletu autoritu, kdo mu jí dal. >> A náš pán, jak jsme viděli, nehraje tu její hru a na jejich otázku odpovídá otázkou. Možná si všimnete v evangeliích, že kdykoliv za Ježíšem přijde někdo s otázkou, která není
8:34upřímná, která je vyřčena proto, aby ho nachytali, aby ho nějakým způsobem ponížili, tak Ježíš na tu otázku neodpovídá, >> ale ptá se jich. Jinými slovy, on odpovídá na jejich otázku otázkou. A on tedy se ptá, >> na to kázal Filip. A proratní vedoucí, když když slyší tu jeho otázku, tak si uvědomují, že jsou v pasti, že že na
9:06tuhle otázku není dobré odpovědi, která by je nekompromitovala, tak se vypočítavě vyhýbají odpovědi, aby zamezily tomu veřejnému obnažení, jejich pokryteectví. Jo. A mohlo by se zdát, protože Ježíš tady neodpovídá, kde tu autoritu bere, mohlo by se zdát, že celá diskuze ohledně Ježíšovy autority skončila, že Ježíš neodpovídá na jejich
9:31otázku ohledně autority. A mohlo by se taky zdát, že že to následující podobenství o zlých vinařích nijak nesouvisí s konfrontací, ke které právě došlo. Jenže když se na to podobenství podíváme pozorněji, zjistíme, že opak je je pravdou. Ježíš sice na otázku vedoucích neodpovídá přímo, ale to to následující podobenství v sobě
10:01skrývá implicitní odpověď na jejich otázku ohledně autoritu a zároveň obsahuje taky velice silné prorocké obvinění a zavržení jejich ohavného spravování Božího lidu. A a přestože tahleta slova jsou primárně nasměrovaná duchovním pokrytců Izraele, plynou z nich závažné důsledky pro dnešní svět a zároveň i pro církev.
10:33A tak, abychom ty důsledky viděli, projdeme si nejprve celé podobenství a a podíváme se na jeho význam. Takže pojďme na to. 12. verš nebo 12. kapitola, první verš. A začal k nim mluvit v podobenství. Než se než se velekněží a učitelé zákona a starší ve vzteku rozešli, protože Ježíš jim nevyhověl, tak ním Ježíš hned začíná promlouvat
11:00pomocí podobenství. A a Marek tady říká podobenství, ale je tady pouze jedno. Je tady množné číslo, nicméně je to jenom jedno podobenství, ale když byste se podívali do Matouše, tak vidíte, že tam opravdu bylo víc jak jedno podobenství. Byly tam tři. Kromě tohoto podobenství je tam i podobenství o o dvou bratrech, o dvou synech
11:24a zároveň podobenství o hostině. A jestli si pamatujete, podobenství už tu nějakou dobu nebylo. Naposledy jsme viděli podobenství ve čtvrté kapitole, ale podobenství je krátký příběh, který vyjadřuje morální nebo duchovní pravdu nějaké ponaučení za pomoci toho každodenního dění, každodenního života. Ilustruje nějakou hlubší pravdu. Řekli
11:54jsme si, že to je pozemský příběh s nebeským významem. A Ježíšovo podobenství v tomhletom případě je o vlastníkovi vinice, majiteli vinice a vinařích. Nebylo to ani půl roku po svatbě, když jsme s Jamie měli příležitost přijet do Čech a bydlet v Mikulově tři měsíce v rámci evangelizace.
12:29A pronajali jsme si, nebo byl nám pronajat malý apartmán u jednoho vinaře na dvorku a vchod do toho našeho bytečku byl hned vedle jeho sklípku a a celá ta zahrada byla v podstatě vinice. A tak jsem se toho hodně naučil o vinřství i během našeho pobytu, když když jste procházeli Mikulovem, tak jste procházeli kolem mnoha vinic. A tak si
12:58člověk aspoň trošičku lépe dovede představit, o čem tady Ježíš mluví, co co popisuje. A možná, že máte podobnou zkušenost, ale pokud ne, pokusím se vám to trošku přiblížit. Je tady člověk, který vysadil vinici, obehnal jí zdi, vykopal jámu prolis, vystavil věž a pak ji pronajel vinařů. A takto máme vlastníka, který na
13:21pozemku, který který vlastnil a který byl příhodný pro zřízení vinohradu, vysadil vinici. V Mikulově to bylo na jižně orientovaném svahu, kde kde máte vápencové podloží a a to letní sluníčko, když když se opírá do toho vápencového podloží, do toho svahu, tak se vlastně to to teplo zpátky oráží odráží do té vinice a pomáhá to zrání. ideální
13:49podmínky a možná z toho posbíraného kamení, které původně bylo na téhleté na tomhletom pozemku, on vytváří zeď zeď proti zkodníkům, ať to je zvězd nebo i lidé. A možná, že tu zeď, jak se často dělalo, i obehnal nějakými trnitými keři, protože to byla taková starověká forma osnatého drátu. A pak vykopal jámu proiz.
14:19Tohle byl list ideálně vykotan vysekaný do skály a list se skládal ze dvou ze dvou částí. Měli jste tu horní káč, která byla která byla velice mělká a z té horní Kádě potom vedl vedla malá strouha, takový vysekaný kanálek do spodní kádě a do té horní kádě se se nasypal nasypaly hrozny a víte lidé po nich chodili a rozšlapávali
14:46je tak, aby ta šťáva stékala. tím kanálkem do té spodní kádě, kde se potom všechny ty nečistoty usadily dole a oni jenom sbírali ten tu šťávu z shora, dávali ji do měchů nebo do nějakejch do nějakých džbánů, kde potom kvasila. Tak >> tohleto tedy ten vlastník postavil a ještě tam postavil věž, strážní věž, která která měla pomáhat mu mu sledovat,
15:09jestli mu někdo neleze do do vinice, do vinohradu. Zároveň možná to byl způsob, jakým ochraňovat vinohrad před zvěří. V dnešní době to jsou většinou špačci, kteří se slítnou a všechno to sezobaj. Eh, v řádu minut. Bylo to místo, kde mohl přespat. Jinými slovy, tenhleten vlastník udělal naprosto vše, aby vinohrad prospíval.
15:44A potom, co dokončil tuhletu vinici, našel vinaře a uzavřel s nimi smlouvu na pronájem vinice. A znovu tohle bylo naprosto normální. Tohle se dělo běžně. Tito vinaři nemuseli nic investovat. nemuseli riskovat svůj vlastní kapitál. Vše jim obstaral vlastník. Oni měli nyní příležitost budovat na tom, co co on jeho vlastní pílí udělal. Oni měli jenom
16:11přiložit své ruce k práce a vydělat si a měli s tímhle vlastníkem smlouvu, že z výdělku jeho vinice měli v daný čas odvádět část zisku. To bylo jeho, to bylo jejich ujednání. A potom ten vlastník, ten majitel odjel, odcestoval a právě v ten stanovený čas posílá k vinařům otroka, aby aby přez převzal od vinařů díl z úrody vinice.
16:41Todle někdy bylo až po pěti letech existence toho vinohradu, kdy opravdu začal nést plody. A majitel posílá jednoho ze svých podřízených otroků, aby obdržel ten podíl z vinice. Většinou to bylo v naturálích. To znamená buď víno a nebo rozinky. To nebylo nic nečekaného. Takhle zněla smlouva. že situace nabrala nečekaný směr. Možná, že ty léta práce na vinici
17:09vytvořila v těch v těch vinařích nepatřičný pocit jakéhosi vlastnictví. A a tak místo naturálii dostal otrok na bančenu. Vinaři čteme ve třetím verši toho otroka. Chytili, zbyli a poslali z práznou. Vinaři ho, vinnaři otroka vyplatili, ale ne vínem nebo rozinkami, ale ranami. A to slovo zbyli doslova znamená odstranit kůži.
17:39Tole je popis toho, jak moc ho zbyli. Zbyli ho až tak, že z něj sedřeli kůži a poslali ho pryč. A pak čteme, že ve čtvrtém verši majitel k nim poznal poslal jiného proroka a ne otroka a toho zranili na hlavě a a potupili. Tenhle otrok na tom byl ještě hůř. Dostal údery do citlivých míst do hlavy a a byl zosuzen, ponížen. Ten ten
18:06obraz, které který se nám naschítá, to slovo není úplně vysvětleno, ale ve Starém zákoně možná si pamatujete příběh, kdy kdy David v jednom okamžiku posílá své vyslance, aby kondolovali králi, novému králi aramejců na ke smrti jeho otce. A on to nevidí jako upřímnou událost, ale vidí to jako nějakou nějakou snahu si okoukat království. A a tak se k
18:33těmto poslancům chová velice tvrdě. Čteme, že oholil polovinu jejich vousů a zastřihl jim šat až až po zadek. Jinými slovy on je on je poslal domů doslova s holým zadkem. A pak čteme něco podobného, co vidíme tady v podobenství, že ti muži byli velice zhanobení. A pak pátý verš, poslal jiného, toho zabili. Poslali mnoho dalších, z níž
19:00některé byly jiné, zabíjeli. Jejich agrese, to zlo v nich jen rostlo. Dalšího otroka, kterého jim majitel poslal, čteme, že dokonce zabili. a majitel posílá další a další a podobný osud přichází k těmto otrokům. V lepším případě jsou poníženi a zbiti, v tom horším případě jsou zavraždění. A pak přichází šestý a osmý verš. A a zde máme
19:32jeden z těch typických znaků podobenství. A to je takový ten překvapivý prvek, taková zápletka, jakoby málokdo čekal. Ačkoliv majitel a vžte se trošku do jeho role, věděl, že každý z jeho sluhů byl buď zbyt nebo zabit, tak místo, aby na proradné vražedné vinaře poslal vojáky nebo nějakou stráž, řešil celou situaci úplně jinak. Dává
20:02vinařům poslední šanci odevzdat mu, co mu patří. Čteme šestý verš. měl ještě jednoho svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říká:„Zastýdi se před mým synem." Ti vinaři si však řekli: „To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše." A chytili ho, zabili ho a vyhodili ho ven z vinice. Otec, otec uvažoval následovně, ten
20:32majitel uvažoval následovně. Mám ještě jednoho. Mám svého milovaného syna. Toho jim pošlu. Jistě tohle povede k lepšímu výsledku. On je přeci dědic. Není to otrok. >> Když ho uvidí, zastydí se před nima a vydají mi, co mi patří. Takový krok málokdo čekal. Po zkušenosti s otroky takhle riskovat život svého vlastního syna. Jakou měl otec jistotu,
21:00že s jeho synem to nedopadne zrovna tak jako s těma otrokama? A tak posílá svého syna a podle očekávání zle vynaře, stud nebo nějaké usvědčení ani nenapadá. Naopak v synovi vidí příležitost zmocnit se vinohradu a mít ho jen pro sebe. Už žádné žádné naturálie, už žádné odvody, všechno bude všechno bude naše. A tak když vidí syna,
21:28jak přichází, začnou se radit a říkají:„To je dědic. Očividně ho rozpoznali, očividně věděli, kdo k nim přichází. A v jejich myslích se se formuje plán. Jestliže k nám přicházíte dědic, je dost možné, že jeho otec zemřel. Majitel vinice zemřel. Když teď zabijeme jeho syna, to znamená toho, který by dědil,
21:59tak podle zákona ta vinice připadne do budoucna nám, protože v zákonu stojí, že že pozemky, o které tři roky nikdo se nikdo neuchází, přejdou do vlastnictví těch, kdo je spravují, kdo se o ně starají, kdo je obdělávají. A tak vinaři v tomhle okamžiku přemýšlejí velice podobně jako Jezabel. Pamatujete si? Její manžel Acha šňukal, protože chtěl
22:28na Batovu vinici. Byla hezká, byla úrodná a ne a ne se k ní dostat. A tak ona vymyslela pro radný plán, jak zabrat vinici, jak se zbavit Navata. zajistil, aby byl zavražděn, tak aby se Acha mohl zmocnit jeho vinice. A tak si synem naložili stejně jako s předchozími otroky. Chytili ho, zabili, vyhodili ho z vinice. Jenže co tyhle
22:58vinaři nevěděli, majitel nebyl po smrti. A tak se Ježíš ptá. v tom okamžiku přerušuje celý příběh a ptá se, co tedy učiní pán vinice. A dovedete si představit možná, jak Ježíš tenhle okamžiku nechává tuhle otázku trošku viset ve vzduchu, aby si aby se lidé zamysleli, aby zvážili celý příběh, aby aby si
23:28odvodili svůj vlastní logický závěr, co by bylo spravedlivé v tomhle okamžiku. A Ježíš pak sám odpovídá na svou otázku a říká: „Přijde, zahubí ty vinaře a vinit si dá jiným. A jiné rozuzlení si asi nedovedeme představit. Spravedlnosti musí být učiněno zadost. Ničí vinaři jsou zahubeni podle spravedlnosti a a majitel
23:55podle svého práva pronajímá vinici jiným. A ten předpoklad samozřejmě je, že tito noví vinaři budou poctiví, budou spravedliví, budou se o vinici dobře starat a majiteli budou odvádět z plodu vinice to, co je ve smlouvě. To je to podobenství, které Ježíš pověděl. Ale tady je jedna zvláštnost. Tentokrát dochází ke změně.
24:27Tohle podobenství je trošku jiné než ostatní, která jsme studovali předtím, protože způsob, jakým Ježíš podal tohleto podobenství, okamžitě dává smysl. Pamatujete si ta minulá podobenství? Ježíš vždy vzal své učedníky stranou a potom jim vysvětloval význam toho podobenství, ale v tomhle okamžiku to podobenství dává okamžitý smysl a a
24:51není nutné ho nijak později vysvětlovat. Tohleto podobenství je natolik okaté, že jeho nepřátelé hned poznali, jak čteme ve 12. verši, že to řekl proti nim. Poznali, že tohleto podobenství bylo proti nim. Chtěli si ho zmocnit, ale kvůli zástupu se se k tomu neodvážili. A tak odešel. A jedním z důvodů, proč to dávalo duchovním vedoucím smyslu, byla právě ta
25:21zvolená ilustrace vinohrady. Celé to budování vinice velice nápadně a záměrně připomínalo slova Izajáše 5, která jsme četli. Můj milý měl vinici na úrodném vrchu, skypřil ji, vybral z ní kamení, vysadil jí vybranou ru, vystavěl uprostřední věž a také v ní vytesal lis. Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí
25:49popule. Tohle je Bůh, který, který se postaral o Boží, který jim dal úrodnou zem, který zavedl do té úrodné země, kde nemuseli nic připravovat, protože ta města už tam byla z těch předchozích národů. měli všechno. Bůh se postaral naprosto o všechno. Jediné, co měli dělat, je poctivě, věrně a spravedlivě se starat o Boží dar, který obdrželi.
26:20Ale místo toho jejich jednání vydávalo páchnoucí bobule. Žádné hrozny, žádné víno, žádné hrozinky. A co tedy Ježíš tady říká? Jaký význam má tohleto podobenství a jak ho chápou duchovní vedoucí. Ano, Bůh. Bůh je ten majitel. Bůh je ten pán vinice. Když se podíváte do 12.
26:50nebo do devátého verše, když se Ježíš ptá, co učiní pán vinice, už tady nenazývá tohoto majitele vinice majitelem, ale říká mu pán vinice, to samé slovo, které v Starém a novém zákoně je používáno pro označení Boha. Bůh je ten majitel vinice a a Izrael je tou vinicí. Boží lidicí a a poté ten majitel odchází. A to
27:19neznamená, že Hospodin už není v životě Izraele. Nicméně není tam přítomen způsobem, jako to bylo za Abraháma a patriarchů a a zvlášť pak za Mojžíše, kdy lid mohl pravidelně zakoušet Boží přítomnost, ať ať při vysvobodení vysvobození Egypta, kdy viděl Boží rány z první ruky, ale ale také při putování pustinou, kdy je
27:43Bůh vedl prostřednictvím ohnivého či dýmového sloupu. Ale tenhleten majitel pak se vrací, ale ne sám, ale prostředinctvím svých otroků, které, které posílá. A tohle je odkaz na Hospodina. Na Hospodina, který Izraeli posílá kněží. Posílá jim proroky a písaře. Posílá jim muže, kteří měli učit lidomínat Božímu lidu, Hospodinův zákon.
28:13Proč? Aby aby nesli ovoce hodné jejich Boha, aby ho řádně následovali, aby ho uctívali. A to, jak vinaři nakládají s otroky majitele, jasně ilustruje způsob, jakým Izrael včele s duchovními vedoucími často nakládal s Božími otroky. Izajáš byl podle tradice rozřezán na dvě poloviny pilotu. Jeremiáš byl neustále týrán, falešně
28:42obviněn ze zrady, uvržen do jámy a podle tradice ukamenován Židy. Ezechiel čel podobné nenávisti a nepřátelství. Áos byl nucen uprchnout, aby si zachránil život. Zachariáš byl zavržen a ukamenován. Michaáš byl udeřen do do tváře. Prorok Uriáš byl popraven. A ten největší z proroků, Jan Křtitel, byl uvězněn a zťat.
29:14Ježíš jednání Izraele sám shrnuje, když naříká nad Jeruzalémem a říká: Jeruzaléme, Jeruzaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni. A ten následující krok pak nepochybně dělá čáru přes rozpočet všem úsudkům a očekávání. Kolik Kolik z nás by opravdu počínalo, jako si počínal majitel. Kolik z nás by se chovalo jako
29:45Bůh? Představte si, že máte vinici a kdykoliv tam pošlete někoho ze svých zaměstnanců, tak ho buď zbijí nebo zabijí. Myslím si, že většina z nás by už po té první vraždě poslala na zvrácené vinaře vojáky, aby zjednali spravedlnost, aby aby zneškodnili tyhlety vrahy hned po první vraždě.
30:18Ale Bůh trpělivě vyčkává, posílá jednoho proroka za druhým, přestože mnozí z nich umírají nebo jsou zbyti. Ve své blahoskolonosti a milosti pak dělá něco nepředstavitelného. Neposílá armádu, aby skoncovala s tou mafií, která se mu nastěhovala do vinohradu. Posílá Izraeli svého vlastního syna. A ten syn se otroku liší v několika
30:44důležitých holedech, které tam můžeme vidět. On oni jsou mnozí, ale on je jen jeden. On je jedinečný. Oni jsou otroci, ale on je dědic. To všechno tam vidíme v tom textu. Oni jsou předchůdcí, ale on je posledním a konečným slovem svého Otce. Jediný milovaný syn. Tohle vyjádření nám připomíná vztah, který Abrahám měl s
31:08Izákem a nebo vztah, jaký Jákob měl vůči Josefovi. Vztah, který Bůh měl vůči Izraeli. Ale zejména to vyjadřuje vztah, jaký měl Bůh Otec ke svému synu. Jak jak slyšíme během křtu, kdy kdy Ježíš vychází z vody a Bůh otec shlíží dolů a říká: „Tohle je můj milovaný syn. Tohodle toho otec posílá. A tohodle syna otec posílá, aby došlo k nápravě hříchu
31:37vedoucích a Božího lidu. A copak vidíme prostřednictvím tohodle toho podobenství je prorocí o tom, co duchovní vedoucí udělají s Pánem Ježíšem. Jak s ním naloží? Zastydí se, budou činit pokání a a dají Bohu opravdu to, co mu náleží? Ne, tihleti vedoucí vědomě, záměrně Ježíše zahubí. Zbaví se Božího syna
32:08potupným způsobem jako nějakého kriminálníka. A tak ta smrt majitelova syna je přímým proroctvím toho, co jen za několik dní přijde do života Pána Ježíše Krista. Co jenom za několik dní se stane v Jeruzalémě. Tam bude Boží syn, pán Ježíš, falešně obviněn duchovními vedoucíi. Bude předán vojákům a potom krutě popraven jako kriminálním na
32:39římském kříži. V tomhletom podobenství Ježíš duchovním vedoucím ukázal, že moc dobře ví o jejich spyknutí, moc dobře ví o jejich intrikách, jejich touze ho zabít. Nic z jejich ohavných plánů mu není skryto. A zde přichází jeden zásadní rozdíl mezi tím, co čteme v Izajáši a tím, co vypráví Ježíš. V Izajáši soud a zničení
33:10padá na celou vinici. To znamená celý Izrael, protože celý lid, veškerý lid nesl páchnoucí bobule. Izrael žil nespravedlivě, nežil věrně podle Božího přikázání a byl následně potrestán v Ježíšově podobenství. Ale tenhleten trest nepostihl vinici. Ale koho? Pro radné vinaře, kteří jednali zle a chtěli se zločinným způsobem zmocnit
33:38téhle venice. Ježíš tímhletím způsobem ukazuje prstem na židovské vedoucí, kteří mají zodpovědnost starat se a vést Izrael ke zbožnosti a k následování hospodina. Ale místo toho jsou nevěrní, jsou zvrhlí. Z chrámu si udělali byznys na lidech vydělávají. Chtěj si namastit své vlastní kapsy a Ježíš je varuje. Vaše jednání bude mít jasné důsledky.
34:09A to nám naznačuje už tím, když když prokral pikovník, když když vyčistil chrám. Ta ta pravda tohodle podobenství je jasná. Hospodin, majitel Izraele očekává úrodu. On je ten, který Izrael povolal, vybudoval, ochraňoval. On je ten, kterému mají sloužit, vyrávat ovoce spravedlnosti pro jeho slávu. Ale vedoucí jední nevěrně, zvrhle,
34:36nenesou ovoce spravedlnosti, odmítají autoritu tím, že krutě vraždí Boží proroky a dokonce zabíjejí i Božího syna. A tak majitel vinice přišel a zahubil o havné vinaře, kteří nejednali jak měli. A je to obraz toho, že Bůh Hospodin, majitel Izraele přijde a zahubí zrádné vedoucí Izraele.
35:08>> Tohleto podobenství ilustruje historii vykoupení Božího lidu. Vidíme v něm Boží vyvolení lidu, jeho péčo lid, jeho ochranu, jeho trpělivé napomínání. Vidíme v něm zatvrzelost lidu. Vidíme v něm pod porušení smlouvy s Hospodinem. A a vyvrcholením celé této historie je evangelium, příchod Pána Ježíše Krista, jediného
35:32milovaného Božího syna, který umírá krutou smrtí venku za branami Jeruzaléma a pak třetí ode vstává z mrtvých. V tomhletom podobenství také vidíme předpovězený Boží soud. To, co symbolizoval ten uschlý fíkovník a a ten Boží soud je dvojí. Smrt pro radných vinařů
36:03a svěření vinice jiným. Těžko říct, co ty duchovní vůdce rozčílilo víc. Hádám, že by v tom okamžiku jim naměřil dost vysoký tlak. Chceš říct, že že nás hospodin zahubí? nás duchovní vedoucí, elitu, elitu národa. Chceš říct, že tu vinici dáš někomu jinému? Co to znamená? Cožpak si, Hospodin, nevyvolil nás, Izrael, jako
36:34své cenné vlastnictví? Cožpak nejsme my tím vyvoleným národem ze všech národů země? Co je tohle zahání, že dá v nici jiným? Znamená to, že díky nám Izrael ztratí svou svou významnou pozici. Tohle byla tvrdá slova. Ježíš je neřekl jen tak do větru. Tohle tohle bylo prorocké slovo, které jak víte se
37:04naplnilo. Z historie víme, že Izrael opravdu přišel. Na Izrael opravdu přišel Boží soud. V roce 70 našeho letopočtu římská armáda, nejprve pod vedení ve spásána a potom jeho syna Tita, krutě potlačila židovské povstání a při tomto při této římské invazi zničili a vypálili chrám. Symbol života Izraele. Symbol, který, jak Ježíš sám potvrdil,
37:37nenesl ovoce, byl povrchní. A z knihy skutku také víme, že privilégia Božího lidu byla dána jiným, jmenovitě pohan církvi byla dána nám, církvi, která se zrodila o Letnicích a ve které Bůh skrze Krista sjednocuje lidi všech národností, včetně včetně nás.
38:11Ale to je jen ta to je jen to podobenství tady. Všimněte si, že Ježíš není zcela u konce se svým vyučováním. Všimli jste si, že Ježíšovo podobenství je je ve světle Božího plánu vykoupení neúplné? Něco něco mu chybí. Pán Vinice sice spravedlivě vyřešil situaci, ale nebyl to úplný happy end, že? Jak jak v podobencích skončil syn?
38:43Zavražděn, odhozen jako bezcenný kus masa někde bokem za vinici. Jestliže tohle ilustruje Boží svrchovaný plán vykoupení v Kristu, tak my víme, že takhle ten plán nedopadl. Ano, byl Ježíš byl zavražděn a nebýt Josefajského, byl by jistě hozen do hromadného hrobu spolu s popravenými kriminální. Ale ale to důležitější je, že Ježíš nezůstal
39:13mrtvý, ale třetího dne vstal z mrtvých. To však není do tohodle toho podobenství nějak zakomponováno. Ježíš pro tenhleten účel nevytváří nějakou dramatickou zápletku v ději, kdy ten mrtvý pohozený syn, možná jako ti proroci ve Zjevení 11 se začne hýbat a třetího dne vstane z mrtvých a zázračně ožije. On opouští to to podobenství. opouští
39:40celé tohleto podobenství k něčemu, co mělo mít v očích jeho oponentů mnohem větší váhu než jeho smyšlený příběh. Přechází přímo k písmu a nechává, aby Boží slovo dokončilo to, co podobenství začalo. A podívejte se sem do těch následujících veršů 10 a 11. A říká: "Ani toto písmo jste nečetli?" Kámen, který stavitelé po prozkoumání
40:10zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivné v našich očích. Ježíš teď cituje žalm 118 a tyhle verše pojednávají o kameni. Možná kamen v Šalomonově chrámu. Kamen, který byl zavržen. Nicméně se tenhle kamen potom stává uhelním kamenem nebo vrcholným kamenem. Jak jak se to může přeložit? Co tohle byl tenhleten kámen? Pokud se
40:38to, pokud se jedná o uhelný kámen, byl to kámen, který byl umístěn do rohu budovy v místě, kde se stýkají podlaha a dvě stěny, tak aby vytvářeli a určovali směr a rovinu a a stabilitu celé stavby. Pokud se jednalo o vrcholný kámen nebo korunní kámen, šlo o kámen, který vyjadřoval završení stavy. A tak si představte celou tu situaci.
41:05parta zedníků. Ráno se sejdou, mají má začít stavba. Tak co použijeme prohelný kámen? >> Co tenhle kamen? >> Ne, ten mi nepřijde moc dobrý. Mně se taky moc nelíbí. Další řekne:„Za mě, za mě to nemá parametry." A tak ten poslední říká možná jejich nadřízený, hoďme ho stranou na hromadu
41:35nepoužitelných kamenů. Tenle kamen k ničemu. Zednici se ale přepočítaly. Nerozpoznali, jak důležitý kámen zahodili. Ale tady je otázka. Jestliže stavitelé tento kamen odmítli, jak se nakonec dostal na místo úhelného kamene? Kdo ho z té hromady odmítnutých kamenů
42:06vyzdvihl a ustanovil ho jako uhelný kámen? A ta odpověď je v tom žalb. Ta odpověď je i v tom textu. Od Pána se to stalo. Je to podivuhodné v našich srdcích. Bůh vytáhl zavržený kámen z hromady odpadu a usadil ho jako úhelný kámen. Ten nejdůležitější kámen. Vidíte, co se tady děje? Vidíte to? Tímhletím citátem z
42:36žalmu 118 Ježíš kompletuje obraz své pašie, který začal podobenství. Máme zde celé evangelium. Nemáme tu jenom smrt syna, ale máme tu zároveň vzkříšení Pána Ježíše Krista. Od Pána se to stalo. >> Tenhleten 11. verš nejenom, že poukazuje na tu Boží moc ve vzkříšení Pána Ježíše Krista, která přichází od Boha, ale zároveň je to
43:05odpověď farizejům a všem těmhletěm duchovním vedoucím na to, odkud opravdu pochází autorita Pána Ježíše Krista. Od Hospodina, od Hospodina, kterému měli jako vedoucí Izraele sloužit, ale místo toho se proti němu zbouřili. povraždili jeho otroky, pochytali je, pozabíjeli a udělali to samé s jeho vlastním synem. A jejich soudce blíží. Kocour má sundané
43:35brýle a charakter těhletěch ohavných pastýřů je odhalen a jejich osud je zpečetěn. Jak silné podobenství, jak ostrá slova Pána Ježíše Krista. A a ta otázka je na závěr, co z toho pro nás plyne. A mám tu tři důsledky. Bůh, zaprvé Bůh svrchovaně naplňuje svůj plán spásy. To, co Ježíš započal podobenstvím a dokončil žalmem,
44:05upozorňuje na Boží prozatelnou ruku ve všem, co se stane. Bůh má ve svých rukách veškerou historii lidstva. Vše se děje podle jeho Božího úradku a to je ohromující, to je úžasné. I okolnosti a události, které se mohou jevit jako nešťastné, mohou se jevit jako náhodné, možnou se možná se můžou vyloženě jevit jako něco, co bychom nevnímali jako
44:33dobré. To vše Bůh vede svou dobrou svrchovanou rukou. Nic, co člověk může zosnovat, nic, co člověk může vykonat nebo podniknout, nezmaří Boží svrchovaný plán. I plány nepřátel proti Kristu slouží Boží dobrým, Božím dobrým účelům. I smrt Krista slouží Božím milosrdným účelům. Tohle je to poselství celého podobenství
45:04a můžeme ho shrnout slovy apoštola Petra. Možná si pamatujete, Petr o Letnicích následoval ten samý tok myšlenek, jaký zde nacházíme u Ježíše a káže v Jeruzalémě všem, co se tam sešli ze všech možných národů a říká jim:"Mži izraelští, slyšte tato slova Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy znameními, které
45:30Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte. tohoto muže vydaného podle ustanoveného úradku a přezvědění Božího z té skrze ruce bezbožníků přibyli na kříž a odstranili. Ale co? Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Sprostil ho bolesti smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. Bůh má vše pevně ve svých rukách.
45:59a protrící církev v Římě, která tohleto četla, ale taky pro nás tohle je povzbuzující. Pokud trí trpíme pro následování, pokud trpíme, protože jsme učedníci Krista a žijeme věrně, tohle je ujištění, že vše bude mít dobrý konec. Žádná slza, žádná bolest, žádné utrpení, ani smrt nikdy nepřijdou nadarmo pro ty, co následují a milují
46:28Krista. Za druhé, jaký postoj zaujímeš vůči evangelium, rozhodne tvůj osud. Náboženství vůdci byli tak blízko Kristu. Doslovo, doslova na dosah. Znali písmo a přesto nečetli Boží slovo tak, jak měli. Nechtěli v Kristu vidět svou naději na spásu. Nechtěli v něm vidět Spasitele. Nechtěli v něm vidět Pána všeho stvoření. odmítali vidět to, co Ježíš od
46:59samého začátku naznačoval svými slovy. Když v Kafarnau před zákonníky odpouští hříchy a oni se diví, tohle může dělat pouze Bůh, když je konfrontuje a sděluje jim, že on je pán soboty. Pouze Bůh je pán soboty, když když před nimi jede na oslíku do Jeruzaléma a veřejně přijímá mesiášské přijetí. Jenže duchovní vůdci se ve své
47:25zatvrzelosti píše a závisti rozhodli v něm vidět rouhače, posrlého démona, rozvče rozvraceče, buřiče, který znesvětil chrám. A tak to bývá i dnes. Není to tak? Lidé neodmítají Krista, protože by nerozuměli, za koho se prohlašuje. Když zvěstujeme evangelium někde na ulici nebo komukoliv, tak lidem předkládáme celou pravdu o Kristu, že
47:53předkládáme jim pravdu o tom, že je Bůh, který přišel na svět jako člověk. Bůh a člověk zároveň, který přišel, aby svou smrtí vykoupil nás hříš, ne na kříži a vstal z mrtvých, aby potvrdil své vítězství nad hříchem a smrtí. A když jim tohleto vysvětlíme, lidi to neodmítají proto, že by nerozuměli, ale právě proto, že tomu rozumí.
48:14Nelíbí se jim, co jim říkáme. Já, že jsem hříšní a zasloužím si Boží trest a věčnost v pekle. Chápu, že nikdo nejsme dokonalí já, ale tak špatný přeci zase nemůžu být. Ježíš je syn Boží, ten jediný spasitel, ta jediná cesta, pravda a život do nebe. To se mi nelíbí. Pokud nějaké nebe vůbec je, jistě do něj vedou mnohé cesty,
48:41nejenom jedna. Vy jste moc úzkoprsí, netolerantní, vy jste moc vyhranění. Lidé odmítají evangelium právě proto, že chápou jeho obsahíbí se. Pavel Pavel píše následující: "Shlovo kříže je pro ně bláznovství. aby to bylo bláznovství a oni to mohli považovat za bláznovství, tak nejdřív musí minimálně pochopit obsah toho, co
49:09jim říkáme. Ale osud těch, kdo takhle záměrně odmítnou evangelium, je jasný. Kdokoliv odmítne syna, tak jak to učinili vinaři, potaž mu potažmo duchovní vedoucí, pro ně ty důsledky jsou jasné. Apoštol Jan to vyjádřil ve třetí kapitole. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve
49:38jméno jediného syna Božího. Tohle jsou ostrá závažná slova. A za třetí a tohle je do našich řad. Bůh potrestá ty, co neponesou ovocí. Jako církev nemůžeme ignorovat varování tohodle toho podobenství. I nás si Bůh skrze Krista vyvolil zrovna tak, jak si vyvolil Izrael
50:09a jeho očekávání jsou totožná. Máme žít život hodný toho povolání, kterým si nás povolal. Máme nést ovoce spravedlnosti k Boží slávě. A ten metr je ještě přísnější pro nás provedoucí. Máme vést, jak píše Pavel v prvním kolosským, život hodný Pána, abychom se mu ve všem líbili, abychom nesli ovoce a v každém dobrém skutku
50:34a rostli v poznání Boha. A tahleta očekávání padají na nás jako na církev. Ale doufám, že slova Pána Ježíše, která pro která řekl učedníkům v Janovi v 15. kapitole, pro nás budou povzbuzení, ale možná i varování. Tam Ježíš říká:„Já jsem ta pravá vinná Réva a můj otec je
51:04hospodař. Každou ratolesz ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratoles nemůže nést ovoce sama od sebe. Nezůstáváli v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta viná réva. Vy jste
51:28ratolesti, kdo zůstává ve mně a já v něm. Ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic. Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako taratoles vytržen ven a uschn, pak je shromažďují a házejí do ohně a hoří. Tohle není nějaký zákonický způsob existence. Ovoce, které neseme, jednoduše potvrzuje opravdovost našeho vztahu s Kristem.
51:56Potvrzuje opravdovost naší víry, jak jsme studovali v Jakubovi. >> A tak závěrem Bůh nás povolal jako svůj lid. svěřil nám vinici a jednoho dne se vrátí jeho syn, aby obdržel podíl ze své vinice a s Boží milosti a díky jeho varování a díky díky Božímu slovu >> my můžeme být na tento příchod
52:27připravení s plnou náručí ovoce, s plnou náručí plodů. Boží milosti v našich životech. Ne, abychom zamítli a zabili Božího syna, tak jak to chtěli a udělali vinaři, ale abychom ho s radostí vítali, abychom ho uctili našimi životy,
52:57abychom ho oslavili za jeho ohromnou spásu, kterou nám dal. Drahý pane, jaká milost, žees nás zachránil. Tys nemusel dělat vůbec nic. Tys jednoduše mohl nechat, ať ten běh života jde, jak jde a my všichni bychom skončili spravedlivě v pekle. Ale tys nám posílal své slovo
53:29a nakonec nám poslal to slovo, které se stalo tělem, aby za nás položil svůj život, aby vykoupil náš naše hříšné životy, aby zachránil nás hříšníky, abychom byli tvůj lid, >> tvoje tělo. Pane, veď nás. Dej, abychom byli opravdu jako ty ratolesti, které spočívají v tobě, které
54:01nesou ovoce, abychom tě svým životem uctívali a těšili. Amen.