JEDNOTA V CÍRKVI 4: Jedna NADĚJE (Efezským 4:1-6) 7.8.2026 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Efezským 4Žalm 511. Korintským 1Galatským 1Galatským 5Koloským 11. Tesalonickým 22. Tesalonickým 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Když si dnes večer eh pustíte zprávy, co tam uslyšíte? Kdy se podíváte na to, co se děje, když se zaměříte a zaposloucháte, o čem se mluví. Z toho lidského pohledu by se mohlo zdát, bratři a sestry, že máme důvod si zoufat. Válka na Ukrajině, válka v Izraeli, extrémní sucho, které tady nebylo už řadu let.
0:41S tím spojené nebezpečí s dodávkami elektřiny, vody, jídla. A není to jenom u nás, ale je to i po celé Evropě, neřkneme-li po celém světě. požáry, které se nedají zastavit.
1:11A to nemluvíme o politické situaci a dalších částech. Eh, kdybychom se na to dívali, bratři a sestry, jenom z toho lidského pohledu, kde by byla naděje. Víte, když jsem se nad tím zamyslel ze sekulárního pohledu, z toho ateistického pohledu, tam žádná naděje není.
1:42Všechno je to bezmyšlenkovitý vývoj. Není nic ani kdo, kdo by to řídil. Není žádný smysl ani cíl těch věcí. Jen koloběh skázy a smrti bezslu. Ale je to horší, bratře a sestry. Písmo říká, že ti, kdo takto uvažují, kdo žijí na této zemi bez Boha, jsou
2:13úplně bez naděje. I kdyby měli naději v něčem nebo v někom jiném, kdyby ji hledali v čemkoliv jiném, ve vědě, v modlách, v majetku, tak ta naděje na základě Božího slova není. protože se stali v té chvíli Božími nepřáteli. A možná se ptáte, Romane, co to má společného s jednotou?
2:48Třetí sloupem, třetím sloupem jednoty, bratři a sestry, je totiž naděje. A Boží slovo nás vybízí, abychom byli toho dnešního večera poučeni a na základě toho žili v jednotě. Otevřete si se mnou do efeských. Budeme ve čtvrté kapitole, ve čtvrtém verši, ale kvůli kontextu jako každý týden budeme přijíst prvních šest veršů.
3:10Prosím, abyste z úcty k Božímu slovu povstali, pokud můžete. A budu číst s Efezkým ze čtvrté kapitoly první až šestý verš, kde se píše toto slovo ve jménu Páně. Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání. které jste obdrželi. S veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem
3:37snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden duch, jakož jste byli i povoláni k jedné naději svého povolání. Jeden je pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech. Ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. S dovolením se pomodlíme. Náš nebeský Otče a králi, děkujeme ti, Pane, za to,
4:04že ty nám ukazuješ na naději, ke které jsi nás povolal. A protože máme naději a protože vnímáme povolání, které jsme od tebe obdrželi, můžeme mezi sebou žít v jednotě. Prosím tě, dej nám tyto pravdy do našich srdcí toho dnešního večera, abychom pro tvoji chválu žili hodni toho povolání. Amen. >> Amen. Můžete se posadit.
4:35Už jsme viděli, bratři a sestry, dva sloupy jednoty v církvi. Tím prvním je, že jsme jedno tělo, že není není mnoho církví. Pán pán Bůh nemá mnoho nevěst, ale má pouze jednu nevěstu. Eh, a my jsme my jsme rozuměli, my rozumíme v písmu nebo z písma, že jde o univerzální církev, tu která je složená ze všech věřících v celé
5:00historii a která je ve své podstatě neviditelná. A poté minule jsme viděli a snažili jsme se pochopit práci Ducha svatého e v jednotě církve, a věděli jsme, že že duch, že to je duch bratři a sestry, který nás vede k jednotě a to takovým způsobem, že nás vede do svého zjebeného slova, že on je ten, který nás učí pravdě. On je ten,
5:30který nás učí tomu, co nechal zapsat. a na základě toho, co nechal zapsat, my můžeme a máme usilovat o to být jedno. Na čemže se to shodneme? Na tom, co on zapsal. Není, nejsou to subjektivní pocity, není, není to subjektivní vnímání, eh, ale objektivní pravdy zjevené v písmu, které nás sjednocují. Nejde o naši eh tradici, nejde o naše vnímání, ale o to,
6:02co nechal zapsat pán. A protože nejde o nás, ale jde o něj, proto můžeme být e v jednotě, že každý z nás ty věci může vnímat trošku jinak. Každý z nás by si je možná možná představoval jinak, ale my se můžeme ujednotit na tom, že eh to je tak, jak říká Boží slovo. A proto můžeme být jedno.
6:33A na základě těch pravd, které musíme přijmout, pokud chceme být spaseni a na jejich základě spolu máme usilovat o o pokoj, o jednotu, která je založená na pokoře, mírnosti a trpělivosti, protože tohle jsou vlastnosti, ke kterých nás ke kterým nás pán Bůh volá. A dnes se dostáváme ke třetím sloupu církve. sloupů, který, jak už jsme řekli, je
7:00sloupem naděje. Ale není jenom sloupem naděje, ale tak, jak uvidíme, je i sloupem povolání. Hlavní myšlenka toho dnešního textu je jednoduchá. Bůh nás povolal k jedné naději a proto máme být jedno. Jak už jsem řekl, bratři a sestry, třetím sloupem jednoty, kterou máme mezi sebou mít a která je v církvi,
7:30je to Pavlovo vyjádření, které čteme v tom čtvrtém verši a já přečtu ještě jednou. Jakož jste byli i povoláni k jedné naději svého povolání. Najednou z těch dvou slov, které slyšíme až do této chvíle, Pavel se rozepisuje, eh, dává nám takové širší vysvětlení. A ten důvod k tomu je, bratři a sestry, protože určitým způsobem
7:58nám Pavel v tom třetím sloupu dává vysvětlení k těm prvním dvěma. Proč jsme jedno tělo? Proč jsme jeden duch? A to vysvětlení je, protože jsme byli povoláni k jedné naději. Kdybysme procházeli list Efezkým a my jsme ho společně procházeli a kdybysme si dali tu práci a našli si tohle slovo nebo tyhle fráze, věděli bysme,
8:28že Pavel na tomto místě neužívá toho slova povolání ani naděje. Poprvé, otočte si se mnou do Efezkým, do první kapitoly, eh do 15. až 19. verše. Tam se píše: "Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňuji na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána
8:59Ježíše Krista, otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohat bohatví slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v soulladu s působením převahy jeho síly. Pavel
9:26se v té první kapitole, bratř a sestry, modlí za Efezské a první, co říká je: "Já za vás děkuji vždycky, vždycky, když když přicházím k modlitbám a přemýšlím o vás a přemýšlím o vaší lásce v Pána Ježíši, nepřestávám za vás děkovat a modlím se za vás." A ten to, za co se modlím, je několik věcí, ale pak si všimněte verše 18.
9:54abyste dostali osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání. Pavel se modlí, bratři a sestry, za osvícené oči srdce k tomu, aby křesťané v Efezu a i my toho dnešního večera jsme viděli, jakouže to máme naději v povolání, které jsme obdrželi. Pojďme se tedy v této chvíli zamyslet,
10:25abychom docenili to, o čem tady Pavel mluví a na základě toho, abychom mohli žít v jednotě. Pavel tady říká, že jsme byli povoláni k jedné naději. To slovo naděje doslova, bratři a sestry, znamená pravé očekávání nebo pevné, omlouvám se, ne pravé, pevné očekávání budoucích věcí a živá touha po
10:58jejich uskutečnění. Čili kdybychom si definovali naději, je to pevné očekávání budoucích dětí věcí a živá touha po jejich naplnění. Škoda, že tady není Jirka ani Alenka, ale já bych řekl, že oni oba mají naději a věřím, že i my taky, že se vezmou. Jo, pevně očekáváme ten jejich svatební den
11:29a máme touhu, aby se uskutečnil. Na jiných místech bychom to stejné slovo mohli vyjádřit eh frází očekávající víra. My věříme, že se něco stane a čekáme na to s nadějí. Čekáme na to eh s zapáleností, s jistotou, s touhou, která je živá.
11:59Je to očekávání dobrého spojené s důvěrou v trpělivém vyhlížení na hospodina. Jak říkal jeden autor, sám Bůh, bratři a sestry, se ve Starém zákoně nazývá nadějí Izraele. Že Bůh byl ten, na kterého měl Izrael eh čekat, na kterého měl doufat, jako to čteme třeba v žalmu 51:5. Kdybychom šli do nového zákona,
12:30co je tou nadějí, bratři a sestry, o které o které tady čteme? Nebo já se možná to není nejlepší otázka, omlouvám se. Já j já ji přeformuluji. Máte naději na smíření s Bohem? Máte. Proč ji máte? Kvůli čemu ji máte? kvůli smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista. A kvůli smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista vy máte živou naději na
13:03smíření s Bohem. Ona eh vzkříšení je základem vaší naděje, že protože Kristus byl vzkříšen, vy můžete očekávat to dobro, které vám Pán Bůh připravil v nebesích. A jak víte, že se do nebe dostanete kvůli tomu, co on udělal a vy očekáváte, že naplní svůj slib. OK? Takže to je
13:34naděj. Povolání. To slovo povolání znamená zavolat, vyvolat z davu a nebo dát jméno. Eh, je použito na mnoha místech nového i starého zákona jako určení vlastnictví či ustanování úkolů. Jinými slovy, abysme si dali příklad,
14:10když pán Bůh mění jména, tak používá tohle slovo. Jo, když když eh Abrahamovi ho povolává a dává mu jméno Abrahám, tak mu mění úděl. Jo, z toho, který byl jiný, najednou se stává Božím přítelem. A my také, bratři a sestry, eh nosíme jiný úděl, že eh my už nejsme ti, kteří jsme byli. Já už eh v Božích očích
14:43nejsem ten starý Roman Klusák. Já jsem byl povolán eh do jeho rodiny a dostal jsem nové jméno, které náleží k té rodině. Já já ho neznám. Eh, vy také neznáte svoje skutečná jména, ale my je dostaneme, že? Kniha Zeví nám říká, že že dostaneme od Boha malý bílý kámen a na něm bude napsáno naše skutečné jméno, které ukazuje eh kdo jsme.
15:16Uvidíme, jaké bude. Ale to je to, co znamená povolat. Znamená vyvolat zdavu, znamená dát jméno, znamená zavolat jako určení vlastnictví či ustanovení k nějakému úkolu. Když pán Bůh povolává proroky, také je ustanovuje e stejným slovem. Tak proč je to důležité, abysme pochopili, co je naděje, abychom pochopili, co je povolání? Protože tyto
15:42dvě, bratř a sestry, jsou zásadní a ústřední k naší jednotě. Pojďme se na to podívat. To, co Pavel píše Efezkým, je protože jste byli povoláni k jedné, proto jste jeden tělo a proto jste jeden duch. To, co Pavel na prvním místě říká Efezkým v této fázi, frázi v tom třetím sloupu
16:12je, že důvodem snahy a jednoty o jednotu je to Boží povolání. To je na prvním místě, že nový nový zákon mluví o tom, že jsme byli povoláni Bohem, že my všichni jsme jako ovce šli do záhuby. Každý jeden z nás. Neměli jsme Boha ve svých srdcích. A
16:42druhá kapitola knihy Efezkým říká, že jsme byli bez Boha a bez naděje na světě. nebyla, nebyla žádná naděje pro to, jak se smířit s Bohem. Šli jsme tam, kam jsme měli jít, ale pak nás pán Bůh zavolal. Jo, my to vidíme v ve čtvrtém verši první kapitoly kniheským, kde čteme: "On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bezposkvný
17:08před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista, ke slávě, ke chvále, slávy jeho milosti, kterou nám obdřil ve svém milovaném synu." A toto povolání, tak jak jsme šli, tak nás pán Bůh zastavil, zavolal nás svým evangeliem a my jsme uvěřili. Když Bůh povolává věřící,
17:36povolává je a nás taky k určité naději. Co to má společného s jednotou? Pokud je to Bůh, bratři a sestry, který nás povolal, pak je to i on, který povolal i všechny ostatní znovuzrozené věřící.
18:15Proč, bratři a sestry, řekněte mi, nebo já se zeptám jinak, ne bratrů a sester, děti, řekněte mi, proč musíte v proč musíte vycházet se svými sourozenci? Proč na sebe musíte být hodní? Proč spolu máte vycházet? Protože jste jedna rodina. Máte společného otce a matku. OK. Dáme si jiný příklad. Sportovní. Máte rádi sporty určitě. Když je nějaký
18:44kapitán týmu, proč ten tým spolu musí spolupracovat? Protože ten kapitán si je vybral. Nebo my jsme si aspoň jako kapitáni vždycky vybírali, kdo bude s náma. Jo, byli jsme dva a pak každý jsme si losovali. A i když se ti vzájemně ti, kdo byli v tom týmu moc nemuseli, tak spolu museli spolupracovat, protože byli v tom mým týmu. A stejně je to v té rodině a stejně je
19:12to v církvi, bratři a sestry, pokud je Bůh ten kapitán, který tebe a tebe a tebe a tebe a tebe a tebe a tebe povolal do toho svýho týmu, jak to, že ty, který nejsi ten kapitán, najednou ten tým chceš rozdělit? Pán Bůh říká:„Podívejte se, to první, proč byste měli být v jednotě na základě toho třetího sloupu, je protože já jsem vás povolal.
19:44Já jsem si vás zavolal. Vy si neurčujete, kdo bude váš otec. Já jsem určil, že vy budete moje děti. A protože jste v jedné rodině, tak se musíte domluvit. Musíte se spolu naučit žít. Na základě čeho? na základě pravidel, který já jsem dal. Proto máte jednoho ducha. Ale pokud je to Bůh, bratře a sestry, který nás povolal, pak je to on, který
20:13nás povolal do jednoty a který povolali i všechny znovuzrozené věřící do té stejné jednoty. A pokud my neusilujeme o tu jednotu, jaké k tomu máme důvody? Jak můžeme otci říct, tohle už není můj bratr a sestra.
20:44Můžeme to otci říct? Co by co byste děti dostali? Ne, nechci se ptat dětí a nevím, jestli to chci ani říct, ale kdybych přišel za svým otcem a řekl mu, že moje sestra už není moje sestra, protože mě nazlobila, protože se ke mně chová, to tak bych dostal zleva zprava, abych si uvědomil, že nějaký můj osobní pocit nebo ublížení
21:10není to, co řídí nebo ustanovuje rodinu, která kterou on si udělal. A stejně je to s Bohem. Bratři a sestry, my jsme byli povoláni Bohem do jedné rodiny a je to Bůh, který je náš společný otec. A proto my nemáme právo říct, už to není můj bratr a sestra, nebo já ho nechci za bratra a za sestru.
21:41Takže to byla ta první věc. Ta druhá věc, kterou nám ten třetí sloup církve, sloup jednoty říká, je, že jsme byli povoláni k jedné naději. Pán Bůh každého jednoho z nás nepovolal do jiných nadějí. Davida nepovolal k tomu, že má naději věčného života na základě toho, že bude mít čtyři a víc dětí. Milana nepovolal na základě toho, že
22:14jeho naděje na věčný život bude, já nevím, skutky nebo nebo milost nebo nebo to a nebo támhleto. Ne, pán Bůh nás všechny povolal, bratři a sestry, ke stejné naději. My nemáme jiné naděje. My nemáme jiného očekávání. My nemáme jiného Pána. My my máme jednoho ducha. A pokud máme stejnou naději, stejné naděje, pokud očekáváme ten
22:39stejný domov, jo, proč, bratři a sestry, proč tady na téhle zemi není náš domov? Protože očekáváme domov, který nám připravil Pán v nebesích. Je to tak? A pokud to tak je, tak máme všichni ten stejný domov, že nikdo nebude mimo nový Jeruzalém v nebi, který je znovuzrozený.
23:09Budeme žít spolu, protože budeme žít v domě svého otce. To je naděje, kterou očekáváme, že on si nás vezme. A ve chvíli, kdy kdy máme očekávání a my ty očekávání budeme ještě probírat, že pán přijde a vezme si nás k sobě, protože to je jedno z očekávání, které vidíme třeba v listu tesalonickým, to je jedna naděje, kterou máme
23:28eh z listu Tesalonickým. Tak pak jak můžeme říct, on si mě vezme, ale tebe si nevezme. Jak si mě nevezme, když jsem v něho uvěřil a on je můj otec? No, tebe si nevezme, protože tys mě ublížil, nebo ses mě dotkl, nebo to nevidíš takhle, nebo neděláš todle. No, ale to není mezi vztah mezi tebou a mnou, ale můj vztah s ním. A pokud on je
24:00můj otec, tak si mě vezme, protože žiju a je mi líto, jestli jsem ti ublížil, ale ale jestli skládal naději ve hříšné lidi, že ti nikdo nikdy neublíží, tak seš jako naivní. Jo. Prostředkem Božího povolání je pak evangelium, bratři a sestry, tak jak čteme v druhé Tesalonickým 2:14. A jeho výsledkem je tedy naděje. Takže tím, že
24:31jsme byli povoláni skrze evangelium, docházíme té naděje. Mohli bychom to také říct jednodušeji. Tím, že jsme uvěřili, očekáváme naplnění Božích zaslíbení, které nám všem dal a dal nám všem stejné zaslíbení. Jaké jsou to zaslíbení? Že budeme mít společenství s Kristem. První Korintským 1:9, že jsme povoláni k pokoji. Kolosským
25:013:15, že jsme povoláni skrze milost Pánem Ježíšem Kristem. Galatským 1:6, že jsme povoláni ke svobodě. Galatským 5:13. Eh, že jsme povoláni k účasti na údělu svatých ve světle. Kolosským 1:12. Že jsme povoláni do Božího království a slávy. První Tesalonickým 2:12. K posvěcení. Pr. Tesalonickým 4:7. k věčnému životu. 1vní Timoteová 6:2.
25:29Tohle všechno a já jsem vzal jenom malinký střípek těch nadějí, které máme v Kristu. K těm jsme byli povoláni. A pak se vracíme do toho prvního verše té čtvrté kapitoly. Poslouchejte ještě jednou. Prosím vás tedy já věcení v Pánu, abyste vedli život hodný toho povolání, které jste obdrželi. Vy jsme, my jsme dostali to povolání. Je
25:56to dar, bratře a sestro, že tě Bůh adoptoval. Ale pokud je to dar, že tě Bůh adoptoval, jak můžeš vyhazovat z rodiny někoho, koho jsi ty neadoptoval? Důvodem k naší jednotě je, bratře a sestro, zaprvé to, že jsi byl povolán a za druhé, že jsi byl, že j dostal stejnou naději jako ten, který sedí
26:27vedle tebe. Já jsem přemýšlel, jak to nejlíp shrnout. Nevěl jsem, jestli to říct, ale řeknu to. Eh, to taky se mi to, taky se mi to líbilo. Já jsem to nikdy neaplikoval u nás doma, ale viděl jsem to, viděl jsem to už nevím,
26:58jestli jestli ve filmu nebo nebo jestli jsem o tom četl, ale když eh byli dva sourozenci, kluk a holka, a oni se nemohli nemohli dohodnout a rvali se mezi sebou, tak víte, co udělali jejich rodiče? vzal jedno tričko a oba je narval do toho jednoho trička a zbytek dne museli strávit v tom jednom tričku a to tričko se jmenovalo tričko jednoty nebo něco podobného,
27:29spolupráce a museli se naučit spolu žít. Patříte-li do Boží rodiny? Raději se naučte spolu žít, protože spolu budete trávit věčnost. On vás totiž povolal do své rodiny. A protože vás povolal do své rodiny, dal vám jednoho ducha, ducha pravdy. A ta pravda určuje ty rámce našich společných
28:00vztahů. Jo, to prosím nějakým způsobem neodbourávejme. Ale v tom my máme usilovat o jednotu v pokoji, protože nemáme jinou naději, než že spolu a s ním budeme trávit věčnost. A dostali jsme to jako dar. Ještě jednou zopakuju hlavní myšlenku. Bůh nás povolal k jedné naději a proto máme být
28:32jednou. Amen.