Díkůvzdání (dopoledne): Drž MODLITBU (Koloským 4:2-4) 5.10.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Koloským 4Matouš 26Skutky apoštolů 4Skutky apoštolů 20Římanům 121. Korintským 162. Korintským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
- 2:07 Koloským 4
- 10:09 Římanům 12,12
- 11:41 Skutky apoštolů 4,12
- 15:14 Matouš 26,41
- 29:29 Skutky apoštolů 20,24
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Pokoj vám, bratři, sestry, vážení hosté, vy, kteří jste přišli, abychom se společně radovali, abychom společně na tomto místě vzdali díky našemu Pánu, Pánu Ježíši Kristu za to, co dělal, dělá a za to, co bude dělat v našich životech, v našich sborech, v našich městech.
0:40já častokrát říkám, že nejvíc zapomnětlivé stvoření, které pán Bůh stvořil, je člověk. Stačilo chvíle, aby zapomněl, co pro něj Bůh udělá. A občas se to může stát i nám. V té týze, v hektičnosti našich životů zapomínáme, co všechno dostáváme.
1:11Ale já chci, abysme toho dnešního dne dělali dvě věci. Chci, abychom se navzájem povzbuzovali vírou jeden druhého, tak jak píše Pavel do Říma. A za druhé, tak jak říká jedna píseň křesťanská, abychom sečetli všechny dary, které Pán ti dal a vzdali za ně Pánu díky. Pojďme v této chvíli otevřít společně Boží slovo a uctívat Pána Ježíše Krista
1:37společným studiem. Já prosím, abyste si otevřeli své Bible do knihy Koloským. Budeme v listu Kolosským dnes ve čtvrté kapitole a dnes budeme procházet druhý až šestý verš. Dnes ráno e budeme procházet druhý až čtvrtý a pak odpoledne s bratrem Milanem eh pátý a šestý. Ale kvůli kontextu ho s dovolením v této chvíli přečtu celý. Proto
2:07otevřete své Bible do knihy Koloským, do čtvrté kapitoly. Budeme studovat a budeme číst druhý až šestý verš. A já vás prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali, pokud můžeme, tak jak ho budu číst. Budu číst z listu Koloským ze čtvrté kapitoly od druhého verše. Toto slovo ve jménu Páně. V modlitbě buďte vytrvalí,
2:33buďte v ní bdělí a vděční. Modlete se současně i za nás, aby nás Bůh, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným, tak jak jsem povinen o něm mluvit. Žijte moudře před těmi, kteří jsou v ně, vykupují čas. Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli,
3:07jak máte každému odpovědět. Tolik ze čtení Božího slova. Budu se modlit. Náš nebeský Otče a králi, děkujeme ti, Pane, za tvé slovo. Děkujeme ti za to, žees nás toho dnešního dne přivedl na toto místo, abychom ti vzdávali díky, abychom povzbuzovali ve víře jeden druhého, abychom ty své rozhovory a to své přemýšlení, Pane, soustředili na tebe,
3:34abychom mluvili o tom, co děláš v našich životech a abychom ti za to byli vděční. Pane, prosím tě, odstraň z našich úst, z našich myslí, z našich srdcí věcí, které tam dnes nepatří. Prosím tě, odstraň z mých úst všechny věci, které nepatří do této chvíle. Amen. >> Amen. >> Amen. Můžete se posadit.
4:06Když Pavel, bratři a sestry, píše křesťanům do Kolos, převážně adresuje falešné učitele a lidské filozofie a učení, které nepatří do církve. Církev v kolosách začla na zdravém učení a tak jak postupně rostla, tak se do ní začaly dostávat falešná učení a dostávali se do ní falešní učitelé. A teď v této chvíli Pavel píše, protože
4:37církev v Kolosách se potřebuje zdrav vrátit, omlouvám se, k tomu zdravému učení, zdravému učení, které se týkalo Kristovy oběti, Kristovy vlády, toho, kdo je Bůh a jeho obrazu a toho, proč Kristus za nás vstal z mrtvých. A tak se není ni čemu divit, bratři a sestry, když Pavel na konci toho svého dopisu, když Pavel na konci těch všech
5:06povzbuzení, že a my víme, že řecké slovo pro povzbuzení je slovo napomenutí, takže když vás někdo povzbuzuje, tak vás napomenuje, napomíná a když vás někdo napomíná, tak vás povzbuzuje. Takže příště eh to budete vědět. A tak se není nič čemu divit, že Pavel po tomto napomínání a povzbuzování k návratu, k tomu zdravému učení teď adresuje a volá
5:29k modlitbě. Modlitbě, která nás staví, bratři a sestry, před Boží tvář a ukazuje na naši závislost na něm. My všichni se častokrát v našem životě chováme suverénně, dokud nedojde k modlitbám, protože modlitba nás staví před Boží tvář a ukazuje naši závislost na něm,
6:00na jeho vůli a na jeho moci. Ta hlavní myšlenka toho dnešního textu, těch veršů dva až 4, je tato: Poslouchejte pozorně. Modlitba musí být někdo, kdo jsme v našem duchovním životě. Nemůže to být jenom něco, co děláme. Ještě jednou to zopakuju. Modlitba musí být někdo, kdo ji jsme v
6:32našem duchovním životě, ne jenom něco, co děláme. Možná vám to nepřijde úplně jasné, ale věřím, že tak jak budeme postupovat tím naším textem, tak to pochopíte. Pojďme do toho textu. Nemusíte se dívat na mě. Dívejte se do toho textu. V modlitbě buďte vytrvalí. Pavel ukončuje tento dopis Koloským několika důrazy, bratři a sestry,
6:55několika povzbuzeními. A to první je spojeno s modlitbou. Kráický překlad říká na modlitbě buďte ustaviční. A mně se líbí ten králický překlad víc než český studijní překlad. V této chvíli to slovo, které je tady použito procereo je sloučení na dvou slov. Kartereo, což je vytrvat nebo trpělivost a předložka,
7:27která zdůrazňuje důležitost. To slovo je použito v průběhovém přítomném čase. A tak Pavel neříká, když se tedy budete někdy modlit, tak buďte tak nějak jako vytrvalí. Ale říká, vaše modlitba má být neustálý vytrvalý proces ve vašem životě, který nikdy nekončí. Mohli bychom to přeložit i takto. Modlitbu pevně držte a nepouštějte.
8:01Víte, bratři a sestry, a musím se vám přiznat, na tomto místě jsem vinen stejně jako všichni. Modlitba je pro nás často něco, co děláme jako reakci na náš život, že je čas jíst, tak se budeme modlit. Je čas jít do sboru, tak se budeme modlit. Je čas zkoušky ve škole, tak se budu modlit. A možná víc než kdykoliv jindy.
8:32Je čas dělat to nebo ono, tak se budu modlit. reagujeme na náš život tím, že děláme modlitbu. Ale co zbytek toho našeho života? Modlíme se a je to častokrát forma, protože jsme na to zvyklí nebo kvůli tradici. Ale to není to, bratři a sestry, k čemu nás Pavel vyzývá toho dnešního rána, ne?
9:04Pro Pavla, modlitba je něco, co je co je neoddělitelným součástí jeho křesťanského života. Bez co se křesťanský život ani nemůže žít a bez čeho koloští nemůžou obstát. Víte, jaký důvod je, bratři a sestry, proč se v koloském sboru uhízdilo falešné učení a falešní učitelé?
9:39Je to kvůli tomu, že začali být lakní. Jeden známý teolog říká, v našem duchovním životě jsme to, co jsme na kolenou a nic víc. V našem duchovním životě jsme to, co jsme na koleno a nic víc. A tak nás Pavel volá stejně jako Kolosské k životu, který je modlitbou pohlce.
10:09Římanům 12:12. Pavel to totiž nedělá jen tady říká: "V naději buď se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí." A používá to stejné slovo, které jsme viděli tady u Kolos. Oddanost modlitby. A to nás přivádí k otázce. Jak jsme na tom my, bratři a sestry, v našem modlitebním životě? Jak jsem na tom já? Jak jste na tom vy?
10:38Je modlitba něco, co děláte, čím reagujete na život a na těžkosti? A nebo je to někdo, kdo jisté ve svém duchovním životě? O apoštolu Petrovi se traduje, že výsledkem jeho modlitebního života bylo, že jeho kolena vypadaly jako kolena Velblouda. Viděli jste někdy velblouda a jeho kolena? Umíte si představit, co Petr musel dělat, aby měl takováhle kolena na
11:07modlitbách, jak dlouho tam musel trávit? A když se díváme na příklad Pána Ježíše Krista, který by nám měl být hlavním vzorem, tak vidíme, že on svůj život neřknuli službu, nedokázal představit bez toho, aniž by častokrát odcházel na pustá místa, aby byl se svým otcem.
11:41Co to co Pavel tady zmiňuje, bratři a sestry, a co chce změnit, není jenom naše praxe, ale je to náš náhled a vnímání modlitby, náš postoj k ní. Chcete-li? Učedníci po vzkříšení Pána Ježíše Krista byli oddáni modlitbě Skutky 4:12. Apoštolové ustanovili diákony, bratř a sestry, k jednomu jedinému důvodu, aby se mohli oddat kázání slova a modlitby.
12:17A tak náš duchovní život, troufám si říci toho dnešního rána, žije a umírá na našich kolenů. Žije a umírá na našich modlitbách. A pokud je to pravda, tak se není ni čemu divit, že nás Pavel volá k vytrvalosti a oddanosti v modlitbě, že modlitba nás totiž vede k závislosti na Bohu, k tomu, abychom si uvědomili,
12:47že to, co chceme ve vlastním životě, není naše vůle, ale že to, co chceme v našem životě, je podřídit se jeho vůli. že to, co chceme dělat, není to, co po čem touží naše hříšné srdce, ale je to, k čemu nás vybízí jeho zjevená vůle. Že když svět hlučný, my chceme být těžší a pokorní. Když svět je pyšný, tak my chceme
13:16napodobovat příklad Krista Ježíše. Chceme být závislí na Bohu. A to je důvod, bratři a sestry, proč se modlíme. Modlitba není náš nástroj ků k tomu, abychom ukázali Bohu svoji vůli. Modlitba není k tomu, abychom Pánu Bohu řekli, co všechno tíží naše srdce. A
13:46víte proč, bratři a sestry? Protože on to ví. On nepotřebuje, abychom mu to verbálně vyjádřili. On vidí každý zákrut, každou myšlenku a každý postoj. Proč se tedy modlíme? Ne, abychom se my aby se Bůh nastavil na naši vůli, ale abychom se my nastavili na tu jeho,
14:17abychom my dokázali přijmout to, co on po nás chce. A to mimo jiné je důvod, proč potřebujeme oddanost a vytrvalost v našich modlitbách. Protože tak často tíhneme k tomu, aby se prosadila naše vlastní vůle. Tak často se vracíme k těm straným cestám,
14:47ale Pavel nás nevybízí jen k oddanosti, ale pokračuje, už jsme zvládli ten tu první frázi a pokračuje a říká: „Bratři a sestry, ve vašich modlitbách vy musíte být bdělí." A to slovo, které je tady použito, znamená neupadnout do spánku. Bdělost, bratři a sestry, je ochrana před slabostí. A já vám to vysvětlím. Když pán Ježíš je v zahradě
15:14Gemane a modlí se, co dělali jeho učedníci? >> Spali, že? Výborně. My jsme to procházeli minulý týden. Eh, všichni z Lovosic e ví, znají ten příběh, ale v této chvíli bych chtěl přečíst, jak o tom mluví Matouš. Matouš 26:41. Pán Ježíš se vrací k učedníkům, konkrétně k Petrovi a říká: "Bděte a modlete se, abyste nevešli do
15:42pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé." Bratři a sestry, naše bdělost v modlitbách má být naše ochrana před slabostí. Dělost nás má chránit před tím, aby naše modlitby nebyly Bohu příjemné. A já se v této chvíli chci zastavit a jenom se s vámi na chvíli zamyslet nebo vám jenom dát tuto otázku, abyste se vy
16:10zamysleli, protože písmo o tom říká a mluví. Víte, že vaše modlitby můžou být Bohu nepříjemné Ale Pavel nás vybízí, bratři a sestry, k tomu, abychom v našich modlitbách
16:40byli bdělí a mluví víc než jenom o tom, abychom byli fyzicky vzhůru, když se modlíme. Mluví o víc než jenom o fyzické slabosti. Všimli jste si toho? Jak jsou často vaše modlitby vágní, všeobecné, vše zahrnující a vlastně nic neříkající?
17:11Jak to častokrát děláte? Jo, musíme se modlit, protože chceme rychle jíst. Tak pane Bože, děkujeme ti za jídlo. Ale vlastně naše myšlenky už jsou úplně jinde. Kdy tomu tak je, bratři a sestry, kdy jsou naše modlitby v takovém stavu, že že Bůh v nich nemá zalíbení.
17:46Myslím si, že důvod, proč nám Pavel píše k tomu, abysme mděli, je kvůli tomu, že naše modlitby jsou takové nemastné a neslanné ve chvíli, kdy naše mysl se zaměstnává vším možným, když přemýšlíme o všem jiném, ne o předmětech těch modliteb. Je to jako bychom spali. Co byste řekli o vojákovi, který ve starévěké době má strážit hradby a místo
18:15toho, aby pozoroval obzor a vyhlížel nepřátele, se dívá na motýlky. Víte, co by se takovému vojákovi stalo? Jsou tady děti, nebudu to říkat, nastudujte si to sami. Mimo jiné by přišel o svůj vlastní život. Co byste řekli o vojákovi, který má hlídat hradby a místo toho na těch hradbách leží a dívá se na
18:46hvězdičky? Místo toho, aby byl bdělý, se zajímá o všechno, co se mihne kolem, jenom ne o to, co má dělat. A přesně to jsme my, bratři a sestry, ve chvíli, kdy se modlíme, ale naše mysl, naše tělo, náš duch je zaměstnán vším jiným. My se za chvíli budeme ještě modlit
19:19a nechci, abyste teďka zvedali ruce, bratři a sestry, ale řekněte mi, kolik z vás dávalo pozor, když jsme se tady společně modlili před chvílí. A kolik z vás myslelo na to, co bude na oběd? Kolik z vás myslelo na to, co budu dělat potom? Co budu dělat zítra? Jaké, jaké záležitosti mě čekají v tom následujícím týdnu?
19:55Jsme slabí, že? Já se vám přiznám, že jsem slabý. Mně utekla mysl při dnešních modlitbách. Jsme slabí a proto potřebujeme být na modlitbách bdělí. Ale bdělost má ještě jeden důležitý prvek, chcete-li, nebo aspekt nebo část a tou je konkrétnost nebo zaměřenost. Když se modlíme, bratř a sestry, modlíme se konkrétně
20:26za věci v našem životě nebo v životech bratrů a sester, nebo se modlíme víceméně všeobecně? Když naše modlitby jsou všeobecné a nejsou nic jiného než všeobecné. Neříkám, že všeobecné modlitby jsou špatné, ale když se modlíme jenom všeobecně, tak je lehké, aby naše mysl utekla.
20:57Ale když se modlíme konkrétně, musíme přemýšlet o tom člověku, o jeho životě, o jeho, o jeho situaci, o vlastní situaci, o věcech, které nás čekají nebo nečekají a dále a tak dále a tak dále. Musíme si uvědomit, že modlitba není jenom tradice v našem křesťanském životě, ale naše modlitby, bratři a sestry, jsou chvíle, kdy předstupujeme před živého
21:25Boha, do jeho přítomnosti a proto nesmíme být lakní. Ale i to ještě není vše, co Pavel říká Koloským ani nám toho dnešního rána, protože nám předkládá ještě jeden prvek našich modliteb a to je vděčnost. Víte, bratři a sestry, když Pavel píše Koloským,
21:56není někde na pláži, on je ve vězení. Když Pavel diktuje list Koloským, je ve vězení a přesto je to list, který je plný vděčnosti. Když si procházíte list Koloským a když si ho čtete, tak nemůžete přeskočit jeho vděčnost. vděčnost, kterou nacházíme už v první kapitole ve třetím verši, kdy Pavel říká:„Vždycky, když se za vás modlím,
22:24jsem za vás vděčný, za vaši víru, za to, jak zápasíte v evangeliu. Jsem za vás vděčný." Lidská filozofie a mnoho falešných učení, které zasáhly Koloský sbor, nemohly oseknout Pavlovu vděčnost za to, co evangelium udělalo v životech těch lidí.
22:59Ale řekněte mi, bratři a sestry, jak se modlíme my, kde jsou naše priority v modlitbách, jak vnímáme vlastně modlitbu? Je modlitba o nás? je zaměřená na mě a na mé potřeby a a na mé touhy a a na moji vůli a nebo je o Bohu, o tom, co Pán Bůh dělá v našem životě a abychom se my pokořili a poddali se té
23:31jeho vůli. Uvědomíme si, že to nejsme my, bratři a sestry, kdo má kontrolu, ale že to je on, který nám vládne a že my toužíme stejně jako Pavel v této chvíli se poddat pod tu jeho nadvládu. Víte, Bůh ve své svrchované dobrotě se rozhodl
24:02umožnit, abychom se modlili. Já nevím, jestli jsme to někdy dostatečně ocenili nebo docenili, ale modlitba není naše právo. Je to Boží dar. Tak jak říká jedna známá kniha, máme ji tady, můžete si ji koupit. E, modlitba je jeden z prostředků naší milosti nebo jeho milosti vůči nám.
24:35Nevím jak jiné národy, ale my Češi máme tendenci si docela stěžovat, že? Nevím, jak ve vašich rodinách nebo ve vašich sborech, ale ale všeobecně myslím si, že Češi mají tendenci si stěžovat víc než jiné národy. Tráva je vždy zelenější u sousedů. Vždy je někdo, kdo něco neudělá tak, jak já chci, nebo kdo udělá chybu a já na to
25:03můžu poukázat. Víte, ale vděčnost nám tohle všechno bere, protože nám ukazuje na Boží dobrotu do našich vlastních životů. A tak se chci zeptat tebe, bratře, sestro, na co se ve svých modlitbách soustředíš? Co je to, s jakým postojem k těm modlitbách přicházíš? Koho jimi oslavuješ?
25:39Když je modlitba něco, co děláme, pak jsou lidskocentrické, všeobecné, jednorázové, bezmyšlenkovité, nevděčné a sobecké. Pokud je však modlitba něco, kdo jsme v našem duchovním životě, pak je spojená zároveň se studiem písma v tom vztahu, který s Bohem máme. A jejím cílem je oslavit ho v každé
26:09situaci našich životů. Protože pokud je náš vztah s Bohem to, kdo jsme, pak náš život musí být formován, budován a veden modlitbami takovými, které Boha však oslavují. Pojďme do toho třetího verše. Modlete se současně i za nás, říká Pavel, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután.
26:40Pavel tady hned Koloským a také nám ukazuje a opakuje a apeluje na nás, abychom vědomě přistupovali k modlitbám tak, jak on zrovna popsal. Víte, bratři a sestry, já se omlouvám. My můžeme mít hodně vědomostí, ale jak je to z naší praxí? Pokud budeme vědět, jak se máme modlit a nebudeme se tak modlit,
27:16tak písmo říká, že máme hřích, protože víme, co je činit dobré a nečiníme tak. A tak je pro nás velice lehké rozumět tomu, jak se máme modlit. A upřímně je pro nás lehké rozumět tomu, jak máme žít. A já já se ptám, bratři a sestry, co nám v tom brání? A víte, jaká je odpověď? Naše vlastní já. Ale pokud je modlitba to, kdo jsme,
27:47nejen to, co děláme, pak je neoddělitelně spojená s naším vztahem a proměnou, kterou v nás Bůh dělá skrze Ducha svatého. A tak Pavel ukazuje, jak se mají modlit a proto je vybízí, aby se modlili za něj a za jeho společníky. Ale já chci, bratři a sestry, abychom si všimli a neopomenuli, za co Pavel chce, aby se koloští modlili.
28:17Jak už jsem říkal, Pavel byl ve vězení. Vlastně byl ve vězení posledních několik let a nebylo to vězení, které bychom si přáli. A když diktuje tento dopis a musím se vám přiznat, že to by byla moje první myšlenka, kdybych někoho žádal o modlitby, tak bych řekl: "Modlete se také za nás, abychom se z
28:48toho vězení dostali, aby Bůh otevřel dveře a my jsme mohli projít jako Petr, mohli vyjít a konečně zase sloužit evangelium." To by přece byla ta myšlenka, kterou byste měli vy i já. Nebo možná vy ne, protože jste, ale já. Ale Pavel, když chce, aby se koloští modlili za za jeho i jeho společníky, chce, aby se modlili za úplně jinou věc.
29:29Chci, aby se modlili za něco zcela jiného. A víte proč? Protože to bylo pro Pavla důležitější. Ve Skutcích 20:24 říká: "Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše. Dosvědčovat evangelium o Boží milosti." Pavel, bratře a sestry, si necenil svého
29:56života. Jediný to, po čem toužil, bylo, aby Bůh mu umožnil kázat evangelium. A chce, aby se koloští modlili přesně za to, aby Bůh otevřel dveře, ale ne dveře vězení, ale dveře slova, aby Pavel mohl mluvit o Kristově tajemství. Zde bratři a sestry, Pavel nemá na mysli nějakou hlubší teologii nebo něco, co
30:27musíme ještě pochopit k evangelium, abychom byli spaseni. Tak jak to říkali gnostici, ale myslí tím evangeliumem. Něco, co nebylo předtím zjeveno ve Starém zákoně. Evangelium, které je aplikovatelné pro nás pro Hany. To je to tajemství Kristovo. A tak co Pavel chtěl? Chtěl, aby mohl kázat Krista Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného.
30:58To byla jeho touha. Když se podíváme do písma, vidíme, že otevřené dveře, které Bůh otvírá ke kázání, častokrát přichází z opozicí. První Korintským 16:9. A na druhou stranu a poslouchejte pozorně, ne každá příležitost znamená Bohem otevřené dveře. Druhá Korintským 2 12 až 13. A tak Pavel, bratři a sestry,
31:28chce a touží ne po snadném životě, ne po životě, který by byl bez jakýchkoliv obtíží. Nechce život, který by byl prost všeho utrpení. Ale chce život, který by mu umožnil i přes utrpení naplnit to poslání, které dostal od Krista Ježíše. A proč měl Pavel takový postoj? Poslouchej pozorně. Druhá Timoteovi 28
32:01až 10, kde se píše: "Pamatuji na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých ze semene Davidova. Podle mého evangelia. Pro ně snáším útrapy a dokonce pouta jako zločinec." Ale Boží slovo není spoutáno. Proto všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli záchrany v Kristu Ježíši spolu s věčnou slávou. Bratři a sestry, Pavel, když byl ve
32:31vězení v Římě, neviděl mříže. Pavel, když byl ve vězení v Římě připoután k vojákovi, neviděl vojáka. Řekněte mi, bratři a sestry, co viděl? Příležitost. Ty seš ke mně připoután. Nevadí. Musím se jít modlit. Ty jsi ke mně připoután. Nevadí. Potřebuji si číst Boží slovo a musím ho číst nahlas. Tak co, nechceš uvěřit v Pána Ježíše?
33:05Ale řekněte mi, bratře a sestry, jak byste to vnímali vy? Jsem tři roky už ve vězení. Copak bych nemohl udělat mnohem víc tam venku? Copak bych nemohl být Pánu Bohu užitečnější tam venku? Hele, Pavel, bratři a sestry, nechce ven. Chce kázat Krista Ježíše bez ohledu na to, kde je. Co si myslíte, že bylo Pavlovým
33:36modlitebním předmětem? Co si myslíte, byl Pavel na modlitbách vytrvalý? A možná pro nás nejtěžší pilulka na spolknutí je, že Pavel v té chvíli byl vděčný. Kdo z vás by byl vděčný, bratři a sestry, že by že byste roky trávili ve vězení? >> Kdo z vás by byl vděčný, že byste neměli
34:06přístup k jakýmkoliv vymoženostem, které máte teď? a že byste každý den museli být připoután k cizímu člověku, že byste ztratili z toho lidského pohledu všechny svobody a všechny vymoženosti, které máte. Ale když se zamyslíte nad Pavlovými okolnostmi,
34:37jeho okolnosti neurčovaly to, kdo je. Jeho modlitby určovaly to, kdo je. A proto pokračuje ve verši 4. Abbych je učinil zjevným, tak jak jsem povinen o něm mluvit. Pavel se nevnímá jako oběť svých okolností, bratři a sestry, či jako ten, který je chudáček, protože musí být v římě, ve vězení, ne? Bratři a sestry, on se vnímá jako
35:05zajatec Krista Ježíše a jako dlužník pohanů i Židů, kteří neslyšeli evangelium. A proto touha, kterou chce po Koloských, aby se za něj modlili, je ta touha, která naplňuje tu jeho největší touhu v životě. aby mohl jasně, zřetelně, pochopitelně kázat evangelium a Bůh k tomu, aby otevřel dveře a tak, aby Pavel naplnil, všímejte si
35:37verši, svoji povinnost. Evangelium učiní zjevný. Chci se s vámi ještě na konci zamyslet nad tím pojmem povinnost. Toto slovo v nás totiž vyvolává nepříjemné pocity. Děti, teďka chci, abyste odpověděli. Když řeknu, že doma máte povinnosti, líbí se vám to? Ne,
36:07>> ne. jsem si myslel, protože povinnosti v našem životě, bratři a sestry, my častokrát máme spojeny s něčím, co neradi děláme. Máme je, máme je spojeny s prací, máme je spojeny s úklidem, máme je spojený eh s někým, kdo nad námi bude stát a bude na nás rýpat tak dlouho, dokud ty své povinnosti nenaplníme.
36:44A teď řeknu něco tvrdého, protože to tak je. Víte, proč se nám slovo povinnost nelíbí? Protože si o sobě myslíme moc. Pavel se vnímal jako Kristův otrok a když mu jeho pán řekl: "Běž do vězení", tak on šel a mohl být vděčný, protože si o sobě nemyslel víc než to, co chtěl udělat na konci života a to být
37:15shledán věrným. "Já chci a toužím, abyste se modlili za to, abych mohl jasně, zjevně, veřejně, srozumitelně kázat evangelium." To je všechno. Je mi jedno, jestli jsem svoboden. Je mi jedno, jestli jsem ve vězení. Je mi jedno, jestli budu něčí otrok. Je mi, jestli jedno, budu
37:45svobodný. Je mi to jedno, protože to důležité je v něčem jiném. Prvním Korintským, když Pavel píše do Korintů v deváté kapitole v 16. a 17. verši říká toto: "Když hlásám evangelium, není to má chlouba. Je to pro mě nutnost a běda mi, kdybych nekázal. Pokud to činím z vlastního popodu, mám
38:16odměnu. Pokud ne, je mi svěřeno správcovství. Pavel vnímal svoji povinnost v uvozovkách jasně zvěstovat evangelium jinak, protože se vnímal jinak a protože modlitby vnímaly jinak. Jak už jsem řekl, vnímal se jako Kristův otrok a proto byl vděčný, když Bůh otevřel dveře v jeho okolnostech, tam
38:46kde byl. Ať už to bylo ve vězení, v lodi, která za hodinu stroskotá na pustých ostrovech, mezi falešnými bratřími, mezi mezi lidmi, kteří ho nenáviděli, mezi lidmi, kteří ho milovali, bylo to úplně jedno.
39:17Pavel chtěl jediné. A to věrně sloužit Kristu. Bratře, sestro, já neznám tvé okolnosti a možná si nedokážu představit tvé okolnosti. Moje otázka je, jestli v těch okolnostech se modlíš vytrvale, bděle a vděčně. A jestli tvůj cíl v těch modlitbách
39:47je stejný, jako byl Pavlův, dobře dokončit běh, který jsi začal. Pavel říká, není to má chlouba, když kážu evangelium. Proč to není má chlouba? Proč se tím nemůžu chlubit? Proč nemůžu přijít a neříct, hele, víš co? Včera jsem mluvil se třemi o Kristu.
40:18Proč nemůžu přijít a říct, hele, víš co? Pán Bůh si mě použil tímhle způsobem. Jsem dobrej, že? Proč to nemůžeme říct, bratři a sestry? Protože jsme Kristovi otroci. Protože jsme byli koupeni za velikou cenu. Protože jsme si to nevymysleli my. Protože jsme proo nic neudělali.
40:48Protože jsme se my nerozhodli, že půjdeme a zachráníme svět. My jsme jenom ti, kteří jsou a chtějí být použitelnými k tomu, aby si Bůh zachránil svět skrze evangelium Pána Ježíše Krista. Ale jak to můžeme dělat, pokud se nemodlíme? Jak to můžeme dělat, pokud nežijeme naše životy,
41:19které jsou v okolnostech, které si upřímně nedokážu představit. Tak jak žil Pavel s tímhle povědomím. A tak otázka nakonec pro mě a pro tebe. Hej, tato, jak a za co se modlíš ty? aby tě Bůh vysvobodil, aby tě rychle zbavil těch bolestí, aby tě rychle zbavil těch trápení, aby tě rychle
41:49zbavil těch těžkostí tvého života. a nebo abych v těch těžkostech, v těch trápeních, v těch okolnostech mohl ukazovat a mluvit o tom, kým je on. Bratři a sestry, pán Bůh nás povolává k tomu, abychom byli jiní.
42:20A moje touha pro nás všechny toho dnešního rána je, aby nás pán Bůh vedl k tomu, aby nás lidé znali na základě našich modliteb, aby když lidé mluví o nás, tak aby řekli, já je moc neznám,
42:52A není to tak, že všechny modlitby jsou řečeny, ale jejich život ukazuje na to, že se podřizují autoritě jejich Boha, i když v něho třeba nevěříme. A pokud to budeme dělat, tak budeme moct být vděční bez ohledu na to, co přijde. vytrvalí bez ohledu na to, co přijde a bdělí. A to je cíl, proč jsme tady.
43:22Ať vám Pán Bůh žehná a ať vás vede k takovýmto modlitbám. Amen.