#07 Dobrořečte svým trýznitelům - Římanům 14 | Rysy křesťanova žiovta
Biblické texty v kázání
Římanům 14Matouš 27Lukáš 6Matouš 5Lukáš 23Jan 82. Korintským 11Matouš 26Lukáš 4Skutky apoštolů 7Skutky apoštolů 9Skutky apoštolů 14Skutky apoštolů 23Římanům 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (14)
- 0:02 Římanům 12
- 7:17 2. Korintským 11
- 9:29 Skutky apoštolů 9
- 15:02 Skutky apoštolů 23,12
- 20:12 Matouš 5
- 23:29 Římanům 5
- 25:14 Lukáš 6,33
- 32:06 Lukáš 4
- 36:24 Jan 8
- 38:12 Matouš 26
- 40:15 Matouš 27,26
- 44:45 Lukáš 23,43
- 47:25 Matouš 27,54
- 49:25 Skutky apoštolů 7
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Budeme číst Božího slova římanům 12. kapitola od 9. do 14. verše, ale jako základ dnešní kázání poslouží jenom verš 14. Apoštol Pavel píše: "Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lenněte k dobrému. Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou v prokazování úcty předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte. Buďte voucího ducha. Služte
0:27Pánu. V naději se radujte. V soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. Sdílejte se svatými v jejich potřebách. Usilujte o pohostinnost. Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují. Dobrořečte a nezlořečte. Tolik z Božího slova. Pane Bože, Otče náš, my tě prosíme o to, aby si nám nyní požehnal skrze kázání tvého slova. Prosíme tě,
0:54Bože, o to, aby nás připravil možná i na přicházející dny utrpení. Prosíme tě o to, aby ji se nyní oslavil pro tvé svaté jméno ve jménu našeho drahého spasitele Pána Ježíše Krista. Amen. Amen. Můžeme se posadit. Já mám ve své kanceláři obrázky nejrůznějších lidí a ten důvod, proč je tam mám, je protože jsou hrdiny víry, e,
1:23kteří mi slouží jako povzbuzení, kteří mi slouží jako příklad toho, jak žít křesťanský život. Jeden obrázek, který mi tam chybí, je obrázek Richarda Bumbranta, který byl lutherským evangelickým farářem v Rumunsku. On se narodil v roce 1909 v Bukurešti a zemřel v roce 2001. Richard Wurmbrand kázal v průběhu druhé světové války na nejrůznějších místech a
1:55kázal také v protiletececkých krytech a zachraňoval Židy v průběhu války. Když Rumunsko potom po válce padlo do spárů komunistického Ruska, do spárů komunismu, tak tenhleten kazatel jako jeden z mála, tam kde všichni ostatní kazatelé sklonili koleno pod komunismem a snažili se pochlebovat komunistickému režimu, tak on otevřeně
2:22mluvil a otevřeně kázal o tom, že křesťanství a komunismus jsou naprosto neslučitelné. A nebudete se divit, když vám řeknu, že kvůli tomu skončil na 14 let ve vězení, ale nejenom ve vězení, ale ve vězení, kde byl brutálně společně s dalšími týrán a mučen. A to, co je velice zajímavé na jeho životě a ten důvod, proč vám ho zmiňuju,
2:47v souvislosti se 14. veršem 12. kapitoly listu Římanům je, protože než byl zatčen, tak jedna z věcí, kterou rád dělal, je, že chodil za ruskými vojáky proto, aby je evangelizoval. ty lidi, kteří okupovali jeho zemi, ty lidi, kteří zatýkali lidi z jeho sboru a a lidi z jeho rodiny a a další kazatelé, ty lidi, kteří byli jeho nepřátelé, ty
3:14lidi, kteří okupovali jeho zemi, byli lidmi, za kterými on chodil, proto, aby slyšeli dobrou zprávu o pánu Ježíši Kristu. A ve své knize Mučen pro Krista, která je jedinečnou knihou, kterou byste si měli přečíst. A pokovať půjdete na internet, určitě najdete i jeho svědectví. Najdete tam film, který je krásný, který je nádherný, který
3:36stvárňuje jeho život. Ve své knize Mučem pro Krista on píše následující. Ve vězení bylo přísně zakázáno kázat a mluvit o Kristu s ostatními vězni. Všichni věděli, že pokud budou přistiženi při sdílení Krista, tak budou brutálně zbyti. Několik z nás se rozhodlo tuto cenu za výsadu kázat Krista i na tomto místě zaplatit.
4:02A tak jsme přistoupili na jejich míněno komunistické podmínky. Obrazně řečeno, jsme s nimi uzavřeli dohodu. My budeme kázat a oni nás budou brutálně být. My jsme byli šťastní, že kážeme. Oni byli šťastní, že mají důvod nás týrat a být. A všichni byli šťastnými.
4:34Richard Bunbrand byl zakladatelem organizace Hlas mučedníků. Richard Bunbran byl mužem, který kázal evangelium z hluboké lásky pro Pána Ježíše Krista a z hluboké lásky ke svým nepřátelům i svým nepřátelům. Je nádherným a neskutečně povzbuzujícím příkladem toho dalšího rysu křesťanského života, který máme dnes před sebou v
4:58tom, co píše apoštol Pavel, když píše: "Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují. Dobro řečte a nezlořečte. A samozřejmě ten ry křesťanského života, na který se nyní zaměřujeme, ke kterému nás apoštol Pavel bere, je: "Milujte své nepřátele." A ta otázka pro vás dnešního rána by byla, jestli máte ve svém životě
5:19lidi, kteří vás pronásledují, kteří vás nenávidí, kteří vám způsobují zlo kvůli tomu, že patříte Pánu Ježíši Kristu. Ne, ne kvůli tomu, že máte lepší auto než oni. kvůli tomu, že bydlíte v lepším domě nebo máte lepší lepší práci, ale ale kteří vás nenávidí, kteří vás pronásledují, kteří vás nějakým způsobem
5:39ponižují proto, že jste v Kristu, proto, že jste v Boží rodině. Já si dovolím tvrdit, že pravděpodobně nikdo z nás, tak jak tady sedíme, jak jsme zde přítomnými dnešního rána, nemůžeme vyznat i my jsme pronásledování tak jako Richard Wurmrand, že nikdo z nás, pravděpodobně, jestli vás dobře znám, nebyl ve vězení, nikdo z nás nebyl
6:01týrán mučen, nikdo z nás tam nestrávil 14 let, ale možná možná máte ve svém okolí, ve škole, v práci, na sociálních sítích, v rodině lidi, kteří vámi opovrhují, lidi, kteří nad vámi ohrnují los, nos, lidi, kteří vás nepozvou na nějakou rodinnou akci. Eh, lidi, kteří vám stěžují váš život, protože vědí a cítí, že vy jste v Kristu a oni nejsou a
6:23oni nenávidí Krista a proto nenávidí vás. I když to možná není v takovém v takovém v takové míře, jako to bylo u Richarda Wombranta. Máte někoho takového? Ten člověk, který napsal: "Dobro řečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte, je člověkem, který měl. Je člověkem, který na tom byl stejně, néli
6:49hůř než Richard Burbrant. A není ním jím nikdo jiný než samozřejmě apoštol Pavel. Tím pádem on nepíše z pozice nějakého učitele, někdo někoho, kdo zná teorie, ale praxe mu je cizí, že? On když píše ta slova, dobrořečte těm, kteří vás pronásledují. Dobrořečte a nezlořečte. Tak to není něco, co si nastudoval v knihách. Není to něco, co vybral ve
7:17světových knihovnách. Není to něco, čeho má plnou hlavu, ale na vlastní kůži nezažil, jaké to je mít nepřátele pro evangelium Ježíše Krista, ale je někým, kdo to zažil stejně jako farář Vurmrant nebo jako kazatel Vurmrant. Tady je všeobecné shrnutí Pavlova života. Druhý list Korintským 11. kapitola 24. až 26. verš. Všeobecné
7:44shrnutí toho, čím Pavel prošel a stejně napsal: "Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují." Druhá Korinským 11:24. Od Židůž jsem pětkrát dostal 40 rán bez jedné. Na třikrát jsem byl byt holý a jednou kamenován. Častokrát na cestách, v nebezpečí, na řekách. V nebezpečí od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečí od pohanů, v
8:09nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími. Pavel říká a zkuste se vžít do jeho situace, zkuste se vžít do toho jeho života. Kamkoliv jsem se otočil, kdekoliv jsem byl, s každou skupinou, na kterou jsem narazil, tak mi hrozilo nebezpečí. Pětkrát jsem dostal 40 ran bez jedné.
8:35Někdo ho spoutal, někdo ho připoutal, někdo vzal bič, sundal mu oblečení a bičoval ho 39 krát, takže jeho záda byly naprosto rozdrásané. Třikrát ho byli holí, jednou ho kamenovali a ať ať už byl mezi Židy, ať už byl mezi řeky nebo Římany, tak byl neustále v nebezpečí. Všichni ho nenáviděli, všichni ho pronásledovali. On nevěděl,
9:06kdo mu kdy vrazí kudlu dozad. Nevěděl, kdy mu hodí někdo nějaký pytel na hlavu a odvleče ho na nějakou neznámou lokaci. Tady jak to vypadalo konkrétně v jeho životě. Ve druhém Korintským 11. kapitole 32. verši my čteme, že v Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, aby se mne zmocnil, ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi
9:29a unikl jsem jeho rukám. A ten důvod, proč Pavel byl pronásledován, ten důvod, proč musel utéci, je zaznamenán ve skutcích v deváté kapitole 22. verši. Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku. On šel k Židům. On šel k lidem, kteří byli součástí jeho národa.
9:56K lidem, kteří nenáviděli Krista a kázal jim: "Kristus, kterého vy jste ukřižovali, je Kristem, který je zaslíbeným Božím Mesiášem. Čiňte pokání, odvraťte se od svých hříchů. A Židé ho nenáviděli. Když to trvalo už dlouho, 23. verš, rozhodli se Židé, že ho zabijí. A Saul se dozvěděl o tom, co s ním chtějí udělat. A proto ho někteří bratři a
10:21sestry spustili nějakým oknem v hradbách, aby mohl uniknout. V listře byl Saul nám znám více jako Pavel kamenován. V Listře Pavel přišel a uzdravil Chromého od narození. Lidé, kteří tam byli, ho oslavovali pomalu jako nějakého nějakého Boha. Pavel jim říkal:„Ne, to nedělejte." A my čteme ve Skutcích ve 14. kapitole 19. verši, že z Antiochie a Ikonia do Listry
10:51přišli Židé. To znamená, Pavel je v Listře a v Antiochii a v Ikoniu se Židé, kteří nenávidí Pavla, dozvěděli, co tam Pavel dělá. vidí, jak na to lidé reagují a stahují se do listry. A tady je, co udělali skutky 14:19. Přemluvili zástupy a ne, že naplánovali Pavlovo ukamenování, ne, že naplánovali Pavlovu vraždu, ale Pavla ukamenovali.
11:18Když se Pavel zdál, že je mrtvý, tak my čteme dál. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev. Já nevím, jestli víte, jak funguje kamenování, ale kamenování funguje tak, že vemete někoho buď na ulici nebo do středu města, uděláte kolem něj dav, který je naprosto krvežíznivý a každý má kámen. A není to kámen, jako si bere náš Pavlík, když
11:44přijde někde k srbku a a bere si nějakej malej kamínek a hází ho do vody a je to strašná legrace a lidi si to fotí, jak je to strašně roztomilé. Ale berete si kámen, který způsobí smrt. Berete si kámen, který se vám vejde do ruky. A když jste, když jste, když jste silnější, možná vmete nějaký velký a a protože jste dav, který obklíčil toho
12:02člověka, ten člověk nemá kam utéci a vy hážete kameny a hážete kameny a když ten člověk je na zemi a krvácí a a má možná rozraženou lepku a má zničenou čelist a má poraněná žebra, tak házíte další a další kameny ještě na něm, možná i v některých příkladech, případech, hromada kamenů. Když si myslíte, že je mrtvý,
12:21tak odhrabete ty kameny. To je to, co udělali s Pavlem. Vemete jeho bezvládné tělo a jak kus odpadu ho vyvlečete za město, kde ho pohodíte, protože není ani hoden toho, abyste ho pohřbili. Jenom abychom rozuměli tomu, co se skrývá za těmi slovy a Pavla ukamenovali. Všimněte si ve 20. verši. Ale když ho učedníci obstoupili, vstal a vešel do
12:47města. Možná Pavel byl polomrtvý a možná Pavel byl mrtvý a Bůh způsobil zázrak, nevíme. Ale Pavel se zvedl tam, kde si Židé mysleli, že je mrtvý. Očividně mrtvý nebyl a vrátil se do města, do toho stejného města, ze kterého právě vyvlekli jeho bezvládné tělo, ve kterém ho kamenovali. A druhého dne, že to vzal, vzdal, ne, že se vykašlal na Židy,
13:14ne, že je proklel, ne, že na ně začal nadávat, ne, že jim řekl: „Stačí to, táhněte do háje." Ale s Barnabášem se vydal do derbe. A my nečteme v tenhleten moment ani zmínku o tom, že Pavel by zlořečil Židům. To, co je zajímavé v 21. Verš je, že když onomu městu míněno derbe oznámil evangelium a získal dosti učedníků,
13:42tak hádejte, kam se vrátil. On se vrátil do Listry. To je to místo, kde byl kamenován. A pak se vrátil ještě čteme do Ikonia a Antiochie. To jsou ty města, odkud sestoupili Židé, kteří ho v Listře kamenovali. A hádejte, co tam dělal. On neměl jednu túru, která by byla evangelizační a druhá nebo třetí Pavlova cesta by byla proklínací. Když jsem tady
14:09byl poprvé a kázal jsem vám a chtěl jsem vás přivíst ke Kristu, tak vy jste mě bičovali a kamenovali a byli holí. A tak teďkon to turné, které mám, to druhé turné, když budu objíždět znovu vaše města, bude o tom, že budu přinášet zlořečení a proklínání a a budu na svých na svých setkáních svolávat oheň z nebe. Dobro řečte těm, kteří vás pronásledují.
14:33Dobro řečte a nezlořečte. Jsou slova, která jsou zapsána apoštolem Pavlem, který prožil tyto těžkosti. Myšleme ve skutcích ve 21. kapitole v 28. verši, že Židé a Římané zatkli v chrámě v Jeruzalémě Pavla a opět ho chtěli zabít. A Pavel byl v chrámu. Židé si mysleli, že Pavel do chrámu převedl řeky a tím pádem znesvětil chrám.
15:02V 31. verši 21. první kapitoly skutkům čteme: "Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém a a římané přišli a vzali vzali Pavla a zachránili ho před tímto dalším pokusem o jeho vraždu." Na jiném místě se ho opět snaží zabít ve skutcích 23:12. Když nastal den, někteří Židé se
15:27spykli a zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabíjí. Těch, kdo se takto spikli, bylo více než 40. A tak my vidíme, jak Pavel prochází svým životem, jak Pavel káže Krista, že má spoustu nepřátel. Někteří se ho snaží zabít a nepodaří se jim to. Někteří ho kamenují, někteří obyčují, někteří ho bijí, někteří na něj
15:50nadávají. Ale ten důvod, proč to zmiňuje a proč to rozebíráme, je, jestli měl někdo důvod nenávidět své nepřátele. Jestli měl někdo na této planetě lidsky řečeno důvod proklínat lidi, kteří mu ubližovali pro jméno Pána Ježíše Krista. Tak to byl apoštol Pavel. Pavel unášen Duchem svatým, ale protože má změněnou mysl a protože má změněné
16:19srdce i sám ze sebe píše: "Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují. Dobro řečte a nezlořečte." Co znamená, že máte někomu dobrořečit? Že v češtině je to velice prosté. Říkejte jim dobré věci nebo vynášejte nad nimi dobré věci. dobrořečit. To slovo v řečnině eulogeo znamená, že prosíte Boha, aby těm lidem dal milost, aby jim dal
16:48dobré věci. Vy vy pro ně chcete dobré. Vy se modlíte pro ně za dobré. A co může být lepšího pro vaše nepřátele? Pro lidi, kteří vás zkamenují, pro lidi, kteří vás byčují, pro lidi, kteří vás stírají jako Richarda Wurmranta ve vězení, než aby poznali Pána Ježíše Krista. Je zde na tomto světě něco lepšího, co byste jim mohli přát? Je zde
17:10na tomto světě něco nádhernějšího, co by mohli prožít? Je něco lepšího pro ně, než aby z nich udělal vaše bratry a sestry v Pánu Ježíši Kristu, kteří vás už nebudou nenávidět, ale společně s vámi se budou radovat u nohou i jejich Spasitele Pána Ježíše Krista. To je to, co znamená dobrořešit, chtít pro ně to dobré a to nejlepší pro ně je,
17:36aby poznali Pána Ježíše Krista. Význam slova zlořečit je, že tou svojí mluvou o nich jim chcete způsobit zranění nebo ujmu. Je to je to, když jim svými slovy a v důsledku svým srdcem, že? Protože to, co vychází z našich úst, je nejprve to, co je v našem srdci. Je to, když jim ve svém srdci a potom i skrze vaše ústa chcete způsobit zranění.
18:01Chcete jim způsobit ujmu. Je to je to jako kdybyste jim je to jako kdybyste je proklínali. Je to jako kdybyste jim nadávali, že někdo vám ublížil a vy ve své mysli a potom i následně ve svých slovech jim řeknete:„Byl bych nejradši, kdyby jsi zemřel. Běž, běž, běž do háje, táhni odsuď, ať ať ať ti pánbůh naloží 10krát hůř, než to, co ty jsi udělal
18:24mně. Už tě nikdy nechci vidět. Byl bych, byl bych rád, kdyby si skončil v pekle. To je zlořečení. Chtít pro ně to nejhorší, protože ublížili máma. Bratři a sestry, já si myslím, že když jsme zaměřeni sami na sebe, tak to, k čemuž jsme prvně bráni naší tělesnosti, je, že budeme chtít proklínat a že budeme chtít zlořečit, že
18:47vy jste ublížili mě a proto vám zlořečím. Ale když budeme zaměřeni na Hospodina, když budeme zaměřeni na Krista, když si uvědomíme, co Bůh vykonal pro nás, potom nebudeme moci jinak než dobrořečit. A všimněte si toho, co Pavel říká v tomhletom jednom prostém krátkém verši. Když vás pronásledují, tak nemáte být pasivně zticha. Všimněte si toho, že
19:14Pavel neříká: "Držte ústa, držte své zuby u sebe, držte jazyk za zuby a jenom buďte zticha." Pavel nás nevolá k nějakému k nějakému pasivnímu neodplácení. Klidně se nahněvejte ve svém srdci, ale ale hlavně jim nic nedělejte na venek, ne? Pavel nás bere k tomu, že máme aktivně dobrořečit. Nejenom pasivně sedět, nejenom pasivně
19:38být z ticha, nejenom pasivně se hněvat ve svém srdci a nic nedělat, ale změnit naši mysl a aktivně jim dobrořečit, aktivně jim žehnat, aktivně se za ně modlit. My bychom řekli na základě písma, tady kde to začne být trošku těžké, pokaž to nebylo těžké, do tohoto momentu nejenom jim dobro řečit, ale také jim dobře činit.
20:12V Matoušovi v páté kapitole 44. verši máme toto v některých překladech. Já však vám pravím, říká Pán Ježíš, milujte své nepřátele. A potom v Matoušovi 5:44 je zde ještě vloženo: "Žehnejte těm, kdo vás proklínají a dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují. My víme, že toto je součást písma,
20:36protože je na jiných místech, jak za malou chvíli uvidíme, je to je to je to i na jiných místech v písmu. Ale zde Matoušovi 544, nejenom dobro řečte, ale také dobře čiňte. Všimněte si, k čemu nás bere pán Ježíš Kristus. Milujte své nepřátele. A vy mi řekněte, jak to, jak to vypadá prakticky v našich životech, nebo jak by to mělo prakticky
20:59vypadat v našich životech, když milujeme své nepřátele. Tady je jedna revoluční myšlenka. Když milujeme naše nepřátele, tak se k nim chováme jako by to byli naši přátelé. Není to tak? Není to to, co znamená milovat nepřátele? Chovat se k nim jako kdyby byli naši přátelé. Chtít pro ně to nejlepší. činit jim to, co bychom činili
21:21lidem, které milujeme. Je úplně jedno, co oni dělají vůči nám. My jsme voláni k tomu, abychom je milovali, abychom se k nim chovali jako k přátelům. A pán Ježíš říká: „Žehnejte těm, kteří vás proklínají. To, co by udělal svět, je, že by je proklel zpět. To, co by udělal svět, je, že by jim zlořečil. Ale my nejsme ze světa. My
21:43máme Ducha svatého. My jsme v Boží rodině a my jim máme žehnat, vyprošovat pro ně to dobré. A potom Pán Ježíš zde a na dalších místech říká: "A dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí. Nejenom to říkat, nejenom o tom přemýšlet ve svém srdci, ale skutečně to dělat." Zkuste domýšlet, jak by to vypadalo v našich životech.
22:15Zkuste si představit nějakou situaci konkrétní ve vašem životě, kde kde kde vás někdo možná nemá rád pro Pána Ježíše Krista, i když to není možná v takové míře jako apoštol Pavel. Zkuste aktivně přemýšlet o tom, co znamená dobro řečit a dobře činit. Někdo vám nadává a vy jim druhý den upečete bábovku.
22:46Někdo vámi opovrhuje. Váš soused vám opovrhuje a vy vidíte, že má rozbořený plot a tak tak ten plot spravíte. Někdo vás proklíná a vy den za dnem přicházíte k Božímu trůnu milosti a vypršujete pro ně požehnání. Pane Bože, prosím tě, smiluj se nad nimi. Pane Bože, jestli je necháš jít tou cestou, kterou se ubírají, oni
23:06skončí na věčnost pekle. Pane Bože, já vím, co dělají mě. Já vím, jak řeší proti tobě. Pane Bože, ty jsi dal milost mě a já jsem byl stejným hříšníkem, jako jsou oni. Prosím tě, dej milost i jim. A proč tak to máme jednat? Proč máme dobře mluvit, dobro řečit těm lidem? A proč máme dobře činit takovým lidem? Proč? Protože již jsme dětmi Božími. A
23:29tohle je, jak se chová náš nebeský otec. Není to tak? Pán Ježíš za vás zemřel, když jste byli ještě hříšní. Římanům pátá kapitola, verš. Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. A to je jakým způsobem? Pán Bůh projevil svou lásku k vám. Pán Bůh vás nemiloval až potom, co jste se stali jeho přáteli. Pán Bůh vás
23:53nemiloval až potom, co jste začli sekat dobrotu. Pán Bůh vás nemiloval až potom, co jste začli chodit do nějakého sboru a byli jste pochřenými. Boží slovo nám říká v Římanům 58, že Bůh vás miloval, když jste byli ještě hříšní. A proto my máme milovat své nepřátele. Bůh vám dával zdraví, Bůh vám dával práci. Bůh vám dával rodinu, Bůh vám
24:18dával děti, Bůh vám dával jídlo, Bůh vám dával své stvoření k tomu, abyste si ho užili na dovolené nebo někde na víkendu, když jste ještě byli jeho nepřátelé. Bůh vám žehnal a proto vy máte žehnat ostatním. Zkuste o tom přemýšlet. Zkuste domýšlet to, jak moc vám Pán Bůh dal. Ten Bůh, který je svatý, svatější a nejsvatější.
24:49Jak moc vám dobrořečil a nezlořečil? A potom přemýšlejte o tom, což jsou konkrétní věci, které můžete dnes nebo zítra nebo příští týden udělat pro ty, kteří vás nenávidí. jenom proto, abychom o tomto kázání, o těchto verších přemýšleli prakticky. A tady je jedno velice dobré připomenutí z Lukáše ze šesté kapitoly v 33. verši,
25:14které je tím zlatým pravidlem, které je výborně aplikovatelné i do této situace. Zlaté pravidlo, které Pán Ježíš dává v Lukášovi 6:33, je následující. Jak chcete, aby vy to doplňte, aby lidé činili vám i vy stejně čiňte jim. [Hudba] A to platí i do této situace. Jak chcete, aby lidé reagovali na to, když jste na ně zlí, když jste na ně
25:45oškliví, když jste na ně nahněvaní, když jste na ně zahořklí? Jak byste chtěli, aby lidé na druhé straně plotu jednali vůči vám, když vy jste v té pozici toho zlého, když vy jste v té pozici toho toho, který jim způsobuje nějaké těžkosti, tak vy jednej s nimi. To je to, co pán Ježíš říká. A všimněte si, jak Ježíš pokračuje. My jsme četli Lukáš
26:106:31. Podívejte se, jak on pokračuje v Lukášovi 6:32. Jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33. verš. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci tři činí totéž. A kdyby to někomu nebylo jasné, Pán Ježíš dá ještě třetí příklad. A
26:35půjčulete-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu. I hříšníci půjčují těm hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Jinými slovy, to co Pán Ježíš říká, je, jestli milujete ty, kteří milují vás, jestli činíte dobře lidem, kteří činí dobře vám, jestli půjčujete lidem, kteří jsou na
26:56vás milí a někdy vám v minulosti půjčili, potom jste úplně stejnými jako svět. Na tom není nic nadpřirozeného, na tom není nic zvláštního. K tomu nepotřebujete ani špetku Ducha svatého a žijete jako žije svět. Žijete jako žije každý hříšník. Ale vy nejste hříšníky. Vy jste v Boží rodině. A proto je tam změna. Proto vy
27:19dobrořečíte těm, kteří vás pronásledují. Proto vy činíte dobře těm, kteří vás, kteří vám ubližují. To je v čem jsme transformováni. To je v čem jsme jiní. To je, kde svět uvidí, že jsme jinými, že že Kristus změnil naše životy. A to je to, co pán Ježíš potom dodává v 35. verši. Milujte své nepřátele a opět
27:44to naše a čiňte dobře. Nejenom dobře mluvte, nejenom, že si to odškrtnete, tak já jsem se tady za něj pomodlil, ale dobře čiňte, aby mohli prožít a zažít a zakusit a vidět lásku Boží, která k nim proudí skrze vás a skrze vaše skutky. A půjčujte a neočekávejte něco na oplátku a vaše odměna bude hojná a budete syny nejvyššího, protože on je dobrotivý k
28:12nevěděčným i zlým. Tady je, jak se pozná, že jsme syny nejvyššího. Tady je, jak se pozná, že jsme syny Boha, který miluje své nepřátele, když milujeme ty naše. A opět ta otázka je, jak jste na tom dnešního rána? Je někdo ve vašem životě, kdo je vám proti srsti? Je někdo ve vašem životě, kdo vám hodně ublížil? Je někdo ve vašem životě,
28:43z kterého jste na nervy? Je někdo ve vašem životě, kdo vámi opovrhuje? Jaká je vaše reakce? Co o vaší reakci říká Boží slovo? A co s tím uděláte? Tři velice jednoduché otázky. A Kristus nás vede k tomu, že z upřímné lásky jim máme žehnat a z upřímné lásky vůči Pánu Bohu i vůči nim jim máme konat dobro. Pokať vám Pán Bůh dopřává milost, pokaď
29:14nejste někde pronásledováni, pokaď nejste někde trízněni a není nikdo, kdo by vás momentálně pronásledoval, potom můžete uplatnit ty principy, o kterých mluvíme i v rámci vztahů v církvě nebo v rámci vztahů ve vaší rodině, že tam, kde jsou i mezi bratřími a sestrami nějaká pnutí, tam kde jsou mezi bratřími a sestrami na boj
29:38i v naší rodině, fyzické rodině. nějaká napětí a a nějaké těžkosti, jak můžeme použít tyto principy i do těchto okolností úplně stejným způsobem, že neodplácíme zlým za zle, že že nezlořečíme těm, kteří nám zlořečí, ale i mezi křesťany, tam kde si někdy občas šlápneme na palec, že máme vlídnou odpověď. Ne, ne, ne
30:03sarkasticky. Ne, ne proto, abysme jim to vmetli do tváře. Ne proto, abychom jim ukázali, že jsme lepšími křesťani než oni, ale pro slávu Krista, pro napravení vztahů, pro to, aby Bůh byl oslaven, proto, aby, proto, aby mohly být věci napraveny. Milujeme ty, kteří momentálně prožívají nějaké těžkosti. Hej, tímto způsobem na okolních místech
30:26můžeme aplikovat tyto principy. Víte, otázka pro mě, jedna z otázek, která přišla na moji mysl, byla, kde se Pavel naučil tydlecty věci? Kde, kde, kde na ně přišel? Jak k nim přišel Saul, který pronásledoval křesťany. Nyní je křesťanem a nyní miluje své nepřátele. Odkud vzal to své učení, ale nejenom to učení, ale odkud vzal ten
30:53život, který jeho učení následuje a ta odpověď je je jasnější než slunce, že? Od samotného Pána Ježíše Krista. A to je kde to vzal? V prvním listu Korintským v 11. kapitole v prvním verši apoštol Pavel říká: „Naporobujte mě tak, jako já napodobuji Krista. Já jsem viděl Krista. Já jsem byl vyučen Kristem. Pavel potom,
31:14co byl zachráněn Kristem na cestě do Damašku, kdy se mu zjevil vzkříšený Kristus, strávil tři roky v Arábii. Byl vyučován samotným Kristem, tak jako tři roky byli vyučováni ostatní apoštolové. A Pavol říká, Pavel říká: "Následujte Krista, pardon, následujte mně tak, jako já následuji Krista. Já jsem o něm slyšel. Já jsem od něj slyšel. Já jsem
31:36já vím, jak on žil. Já vím, co on udělal se mnou. Mě, který pronásledoval jeho, mě, který zatýkal křesťany, mě dal milost, mě učinil kazatelem evangelia. To je, kde to vzal? To je odkud to měl. On viděl Krista, který byl mnohými nenáviděn a přesto Kristus neodplácel zlým za zlé. Není to tak? Mnozí Kristovi zlořečili,
32:06mnozí mu nadávali. Pán Ježíš jim dobrořečil. A pán Ježíš jim nejenom dobro řečil, ale také jim dobře činil. V Lukášovi ve čtvrté kapitole od 16. verše. My vidíme, že pán Ježíš je v synagóze v Nazaretu. To bylo to místo, kde kde vyrůstal, že Ježíš byl narozen v Betlémě, ale vyrůstal v Nazaretě. A pán Ježíš potom, co mu bylo 30 let,
32:36přichází do synagogy, bere svek proroka Izajáše, rozvine ho a čte proroctví o přicházejícím Mesiáši. Říká těm lidem, kteří sedí v synagóze, že to proroctví, které je tam napsáno, se dnes naplnilo v jejich středu. On říká:„Jáž jsem naplněním toho proroctví, o kterém Izaiáš nebo toho proroctví, které Izaiáš dává."
33:05A potom je napomíná a říká jim, že jejich problém je, že jeho jako proroka Božího ve svém městě nepřijali. A jejich reakci my čteme ve 28. verši v Lukášovi čté kapitole. Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem a bylo slyšet skřípání jejich zubů. Bylo vidět, jak mají bílé pěsti od toho, jak jsou jejich pěsti zaťaté a jim tam
33:33neproudí krev. Vstali a vyhnali ho z města a dovedli ho až na okraj hory, že? A to vyhnání nebylo způsobem jako ó Ježíši, prosím tě, tady jsme ti otevřeli dveře, pojď a vyjdi. že je to takové to vyhňání, když do vás strkají, když do vás šťouchají, když na vás plivou, když vás nenávidí, když když se jim otvírá kudla v kapse a
33:55už by vás nejradši zabili v té synagóze, ale ale na to už jsou moc velkými pokryci a tak, tak vás doženou, až někam nasrá z města, kde vás chtějí strčit dolů, abyste zemřeli, aby ho svrhli dolů ve 29. verši. A pán Ježíš, my čteme ve 30. verši. Prošel jejich středem a ubíral se dál. A to, co zde vidíme, nebo to, co zdevidíme raději, je, že by jim Ježíš
34:25zlořečil, že my zde nemáme žádný záznam o tom, že Ježíš se na ně podíval a začal na ně plyvat zpátky, začal jim vyhrožovat zpátky, začal jim nadávat zpátky. A ten důvod, proč to tam není zaznamenané, je protože se to nikdy nestalo. Jak byste reagovali vy, kdybyste přišli někoho zachránit a tole je, jak oni by s vámi jednali? Jak byste reagovali vy,
34:53kdybyste někomu z lásky chtěli sdílet evangelium a oni by na vás vplyvali? Já vám můžu říct, jak bych pravděpodobně reagoval. Já nebylo by to nic svatého a nebylo by to nic hezkého. Proč? Protože moje ego je větší, než co by se vešlo do téhle místnosti. Já jsem vám chtěl říct, co Ježíši, a vy tady na mě plyváte. Táhněte do háje.
35:15Jdu za někým, kdo si toho bude vážit. Jdu za někým, kdo mě poplácá po ramenu. Jdu za někým, kdo mě za to pochválí. Že to byla z největší pravděpodobností, ve vší upřímnosti moje reakce. Pán Ježíš nic takového nedělá. V Matoušovi ve 12. kapitole od 14. verši si možná vzpomenete, že byl moment, kdy Ježíš procházel se svými učedníky obilím
35:36a a učedníci brali z toho obilí a jedli. Problém byl, že byla sobota a problém byl, že farizeové měli měli svá vlastní pravidla o tom, že v sobotu se to dělat nemá. A farizeové zákonníci jsou naštváni na Ježíše, jsou naštváni na jeho učedníky a a Ježíš zpochybňuje ty farizejské tradice o sobotě, že to nejvíc největší, co oni slavili, to
36:00nejvíc největší, co oni ctili, pán Ježíš zpochybňuje a říká: "Tož jsou pouze lidské tradice." A tady je jejich reakce ve 14. verši. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili. Pán věží, pán Ježíš věděl, o čem se radí. Pán Ježíš je synem Božím. On je vševědoucí. On ví, co je v srdcích člověka. On se nemusel nikoho ptát. A
36:24opět my nečteme o tom, že by jim zlořečil. Proč? Protože tam žádné zlořečení nebylo. V Janovi v osmé kapitoly, když se když si Ježíš přivlastnil Boží jméno, že když mluvil o Abrahámovi a říká Židům, kteří jsou kolem nějamen, amen. Pravím vám, dříve než byl Abrahám, já jsem ego já jsem. Když pán Ježíš uprostřed Židů v Janovi 8:58
36:50na sebe bere ten Boží titul a přivlastňuje si to svaté Boží jméno, já jsem já jsem alfa. Já jsem ten, který nemá počátek ani konec. To je to, co on jim říká. Tak v 59. verši my čteme o tom, že zvedli kameny, aby je na něho hodili. Proč ho chtějí kamenovat? Proč ho chtějí zabít? Protože v jejich mysli se rouha. On, který je člověkem, ze sebe
37:16dělá Boha. Ale to důležité, co zde je, je, že v momentě, kdy ho chtějí kamenovat a v momentě, kdy ho chtějí zabít, v momentě, kdy se jim vaří krev v jejich těle, my čteme o Ježíšově reakci. A jaká je Ježíšova reakce? Ježíš se však skryl, prošel mezi nimi a vyšel z chrámu, tak odešel. A všimněte si, že když půjdete
37:42do těchto pasáží, tak jedna věc, kterou tam znovu a znovu a znovu a znovu nenajdete, je, že by je Ježíš proklínal, že by jim Ježíš zlořečil. Proč? Protože to pán Ježíš nedělal. Ježíšova láska vůči jeho nepřátelům se jenom stupňovala nebo je více a více
38:12markantněji vidět, čím blíže se blíží kříž. Není to tak? Je dobře viditelná při Ježíšově soudu a při Ježíšově ukřižování. V Matoušovi 26. kapitole ten záznam je už od 57. verše. Ale když se podíváte do 66. verše, pán Ježíš je přiveden před Kaifáše. Pán Ježíš je přiveden před velekněze v té noci, kdy je zrazen. V té noci, kdy mu
38:42Židé dávají ten nespravedlivý soud. Vyslýchají ho a je tam otázka, co si o tom myslíte? A oni odpověděli: "Tí, kteří jsou shromážděni, odpovídají: Je hoden smrti." Pak mu naplivaliy míněno Ježíšovi do tváře a stloukli ho pěstmi. Někteří ho uhodili a říkali: "Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil? Ježíš je v jejich středu. Oni ho
39:11bijí, oni ho tlučou, oni na něj plyvají. Už jenom to plyvání, že? Možná jste někdy s někým mluvili, on vám byl moc blízko a omylem, omylem mu vylétla slina z úst a skončila na vaší tváři. To je jenom omylem od člověka, kterého máte rádi. Tady kolem sebe máte dav lidí, kteří vás nenávidí a kteří vyjadřují to, jak vámi pohrdají
39:41tím, že na vás vplivou a do toho vás bijí. My bychom se opět měli zeptat otázku, jaká byla Ježíšova reakce. A já bych si tipoval, že Ježíšova reakce byla následující. Pokořil se a neotevřel ústa. Jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači, byl němý, ústa neotevřel.
40:15Když byl před Pilátem o několik hodin později, v Matoušovi 27. kapitole 26. verši, když Pilát propustil Barabáše, vraha a Ježíš je dal zbyčovat a vydal ho, aby Ježíš byl ukřižován. My čteme ve 27. verši 27. kapitoly Matouše. Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládního paláce a shromáždili k němu celý oddíl vojska, stovky a
40:39stovky vojáků. svlékli ho a oblákli mu šarlotový plášť. Potom, co Ježíšova zádať jsou krvavá, otevřená až na maso, otevřená až na kost, potom co jeho šat je do těch ran vsáklý, oni ten šat strhávají, jeho rány jsou znovu otevřeny. Je na něj dán ten purpurový plášť, Charlotový plášť. Je upleten věnec strní, je vražen, vložen na jeho
41:04hlavu a do pravé ruky je dána Ježíšovi rákosová hůlla. A všichni vojáci, stovky a stovky vajáků, padali před ním na kolena a posmívají se mu a říkají:„Buď zdráv, králi Židů." A když i oni ho poplivali, vzali tu hůl z jeho ruky a začali ho být po hlavě. Když se mu naposmívali, opět strhli, svlékli ten plášť, který je opět
41:28přilepen do jeho ran a oblékli mu zpět jeho šaty. I toto je součást jejich mučení, jejich trýznění. A odvedli ho, aby ho ukřižovali. A nalistujte si doma Matouš 27 26 a dál. Zkuste tam dohledat, jaká je Ježíšova reakce. Já vám garantuji, že tu jedinou reakci, kterou tam najdete mezi řádky, je pokořil se a ústa neotevřel. Jako
41:59beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý a ústa neotevřel. Že Ježíš miluje své nepřátele, protože Ježíš dobrořečí těm, kteří mu zlořečí. Když kráčel po chodníku Jeruzaléma a lidé se mu posmívají a ten dav je. A dav, který před malou chvílí, před několika dny zpíval hosana. Hosana,
42:31který ho oslavoval jako krále Izraele, mu nyní nadává a nyní se mu vysmívá. O jaké reakci tam čtete? Když ho vidíme Pána Ježíše zkrušeného na golgatském kříži a vidíme zástupy Židů, kteří chodí kolem těch křížů, o jaké reakci čteme? A ta jediná reakce, o které čteme mezi řádky, která tam není, je reakcí, kterou nám dává Izaiáš.
42:56pokořil se a ústa neotevřel jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý a ústa neotevřel. My vidíme Ježíše, který se nehněvá. My vidíme Ježíše, který neproklíná. My vidíme Ježíše, který nenadává. My vidíme Ježíše, který nezlořečí. Když visí na kříži, kolik zločinců bylo vedle něj?
43:26Jeden po pravici, druhý po levici. A často přehlížený fakt je, že oba ti zločinci ho na začátku proklínali. Oba ti zločinci ho na začátku proklínali. Matoušovi 27:44 my čteme: "Stejně ho tupeli i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním." A my víme, že tam byli dva. My vidíme ten zástup, který stojí kolem kříže, kteří
43:52ho tupí, který na něj plyve, který možná po něm hází kameny, možná po něm hází něco jiného, který se mu vysmívá. A Matouš ve 27. kapitole 44. verši říká, že na začátku toho, když byli ukřižováni, oba z těch lupičů Ježíše tupili. Jeden z nich, ale později uvěřil, že Ježíš je Mesiáš. Jaká byla Ježíšova reakce na toho
44:19jednoho, který ho ještě před malou chvílí tupil a který mu stejně nadával? Ta reakce, kterou Ježíš vůči němu má, není, že by mu zlořečil nebo že by mu odplácel zlým za zle. Jaká by byla vaše reakce? Ó, tak nyní chceš věřit. Ó, tak nyní jsi blízko smrti. Ó, nyní ti dochází dek. Ó, nyní jsem ti dostatečně dobrý. Škoda,
44:45moc pozdě. Měl sis to rozmyslet. Podívej se na to, jak jsi se ke mně choval. Já jsem měl otevřenou ruku, ale víš co, kamaráde? Teďkon už je ruka zavřená. To je reakce, kterou vidíme od Pána Ježíše Krista. Dává Pán Ježíš i v tento moment zlořečení, tam kde byl zlořečen. V Lukášovi 23:43 čteme o tom, jaká byla Ježíšova reakce. bez jediného vyčítání,
45:10bez jediného zlořečení. Ježíševova reakce jeen. Pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. To je náš spasitel, to je náš král slávy. To je pán Ježíš, který nám říká: "Milujte své nepřátele, protože já jsem miloval své nepřátele." Kníže pokoje. Král slávy. Ten, který vykoupil své nepřátele, jakož
45:40jste byli vy a jakož jsem já. Ten, který nám dává ten ultimátní a nejvyšší příklad toho, jak máme reagovat na pronásledování. Vrcholem na golgatském kříži je, když pán Ježíš prosí Boha Otce, aby odpustil těm, kteří ho ukřižovali. Když se díváte na kříž a přemýšlíte o všech těch lidech, kteří tam jsou, ze Židů i z Římanů, kteří jim
46:07opovrhují a kteří ho nenávidí tím nejvyšším vrcholem Ježíšovy lásky, který je vyjádřen na kříži. Samozřejmě to, že umírá, ale to, co je tam řečeno, slovy tím, co vyjadřuje, je, když prosí Boha Otce, aby odpustil těm, kteří ho ukřižovali. Pán Ježíš se modlí za náboženské vůdce, kteří jsou kolem. Pán Ježíš se modlí za
46:34Římany, kteří ho přibyli na kříž. A Pán Ježíš se modlí za lidi, kteří tam jsou a kteří mu nadávají. A všimněte si Lukáš 23:33, když přišli na místo, které se nazývá lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince jednoho po pravici a druhého po levici a pán Ježíš se v tento moment modlí a říká: „Otče, odpustím. neboť nevědí, co
46:59činí. A vy mi řekněte, jestli to zapadá do kategorie zlořečení nebo dobrořečení. Odpustím. Nerozumí to, co nerozumí tomu, co se zde děje. Míněno ty lidé nechápou, že křižují krále slávy. Jsou slepými vůči skutečnosti tomu toho, kým pán Ježíš je. A pán Ježíš na ně vylévá svou svůj soucit. Pán Ježíš na ně
47:25vylévá svou lásku. a prosí Boha Otce o to, aby jim odpustil. Žádné proklínání, žádné nadávky, žádné zlořečení, ale dobrořečení. A Bůh Otec odpovídá na tu Ježíšovu modlitbu, kdy my čteme v Matoušovi 27:54, když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli:„Opravdu to byl Boží syn."
47:50A mnoho novozákonních teologů vnímá tento verš jako verš, který vyjadřuje, že Bůh odpověděl na Ježíšovu modlitbu tím, že zachránil setníka a zachránil některé z těch vojáků, protože rozpoznávají, že Ježíš je synem Božím. Odpověď na Ježíšovu modlitbu, kterou se modlil, bylo, že Bůh zachránil na 3 000 lidí v
48:12den letnic veutích ve druhé kapitole 41. verši. Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřeni a toho dne přidáno asi 3 000 duší. Není to nádherné. Není nádherné vidět ovoce toho, když pán Ježíš dobrořečí místo toho, aby zlořečil. Není to nádherné. Ne, nedává nám to ohromnou naději v tom, že když my z Boží
48:37síly a z moci Ducha svatého budeme následovat to, co nám Pán Ježíš říká a místo toho, abychom zlořečili, budeme dobrořečit. že snad si to pán Bůh použije ke stejnému cíli, jako si to použil u sníka, jako si to použil u vojáků a jako si to použil u těch 3 000 lidí, které zachránil v den lecnic. Jak dobré ovoce Bůh může nýst v našich
49:03životech, když my z moci Ducha svatého ho posloucháme a následujeme ho, když my dobrořečíme a dobře činíme našim nepřátelům. Víte, my bychom mohli procházet historii církve a mohli bychom vidět, jak historie církve je historií mučedníků. A nejenom historii mučedníků, ale historii mučedníků, kteří i v těch nejtěžších
49:25dnech, i těch nejtěžších momentech, místo toho, aby zlořečili, tak dobrořečili. A možná děti budou vědět odpověď na otázku, kdo byl prvním mučedníkem, o kterém čteme v knize skutků. Štěpán. V knize Skutků sedmé kapitole 58. verši my čteme, že potom co Štěpán měl kázání uprostřed Židů, potom co Štěpán věrně kázal evangelium Ježíše
49:52Krista, tady je jaká byla reakce? Vyhnali ho ven z města a kamenovali ho. A svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. To je ten náš Pavel, když se vrátíme na začátek jeho života. A kamenovali Štěpána. který vzýval Pána a říkal:„Pane Ježíši, přijmi mého ducha." A zkuste se vžít do té situace. Možná tam bylo
50:17stejně lidí, jako je na tomto místě a uprostřed z nich stojí Štěpán až jsou někde venku a a berou kameny a kamenují ho. A jeho reakce je, že se modlí k Bohu a Bohu říká: „Pane, přijmi mého ducha." A když potom klesl na kolena pod tíhou těch zranění, která má předtím, než zemře. A poslední slova, která vycházejí z jeho úst v 60. verši jsou:
50:50"Bože, zahubě, Bože, odplatím to, co nyní dělají vůči mně. Bože, ať se propadnou do nejhlubších pekel. Bože, dej jim to, co si spravedlivě zaslouží. V českém studijním překladu se píše: "Pane, nepočítej jim tento hřích." Když to řekl Štěpán ze stů, kde se to Štěpán naučil, kde to Štěpán
51:20viděl u svého drahého spasitele Pána Ježíše Krista. Jeho srdce, jeho mysl byla změněna. už není ze světa a proto nejedná jako svět, že by zlouřečil a proklínal ti, kteří mu dělají něco těžkého, ale má mysl Kristovu, je pohřn do Krista, má Ducha svatého a z jeho moci a z jeho síly i podtíhou kamenu, které se na něj vrší, může z upřímné lásky vůči
51:47Bohu a vůči svým nepřátelům volat: "Pane, nepočítej jim tento hřích." To je něco, co nezvládneme z naší vlastní síly. To je něco, co potřebujeme, k čemu potřebujeme Boží sílu. Není to tak? Já bych rád zakončil tam, kde jsme začali u jednoho z mých hrdinů víry. Pavel je hrdina víry, Štěpán je hrdina víry. Richard Wurmrand byl hrdinou víry a on
52:17řekl: "Milovat vaše nepřátele neznamená tolerovat jejich jednání. Štěpán netoleroval jejich jednání. Pavel netoleroval jejich jednání. Pán Ježíš netoleroval jejich jednání. Milovat vaše nepřátele neznamená tolerovat jejich jednání. Milovat vaše nepřátele znamená, že je vidíte tak, jak je vidí Bůh, jako někoho, kdo potřebuje okusit Boží lásku.
52:46To je proč Wurmrand byl schopen jít za lidmi, kteří okupovali jeho zemi do jejich středu mezi vojáky. vymyslet výmluvu, proč by tam s nimi mohl být, aby jim zvěstoval Krista, protože miloval své nepřátele. Tady je svědectví, které Wurm Brand vydal o křesťanech, které viděl ve vězení, když tam byl také křesťané, které Vrumad ve vězení viděl,
53:17své nepřátele milovali. A to je zřejmé z toho, co píše v následujících řácích. On píše: "V komunistických vězeních jsem viděl křesťany, kteří byli spoutáni někdy až 20 kg řetězu, mučeni do červena rozpáleným železem. křesťany, kterým byla do hrdla sypána sůl a kterým následně nebyla dávána ani
53:48kapka vody. Viděl jsem křesťani hladovějící, viděl jsem křesťany, viděl jsem křesťany mučené, viděl jsem křesťany trpící zimou a mrazem. křesťany, kteří se přes to všechno modlili za své tríznitele. Něco, co je z lidského hlediska nevysvětletelné. Něco, co je možné pouze tehdy, když
54:19Kristus vylije svou lásku do našich srdcí. Ať vám Pán Bůh požehná v tom, že vylije Kristovu lásku i do vašich srdcí, abyste mohli obstát v těch dnech nejtěžších zkoušek žehnat těm, kteří vás pronásledují, modlit se za ty, kteří vám zlořečí. Pro slávu našeho draho Spasitele Pána Ježíše Krista, který bude oslaven záchranou i
54:46těch nejhorších hříšníků. Pro dobro těch hříšníků, pro vaše dobro.