Syn člověka je vydáván | Marek 9:30-32
Biblické texty v kázání
Marek 9Izajáš 53Jeremjáš 26Marek 8Marek 10Jan 3Římanům 5Římanům 82. Korintským 5Efezským 2Filipským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 0:09 Marek 9
- 11:37 Marek 10,45
- 22:04 Marek 8,31
- 24:22 Jeremjáš 26,24
- 31:06 Jan 3,16
- 34:28 Filipským 2
- 40:27 Římanům 5,8
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Bratře a sestry, prosím otevřete si do Marka deváté kapitoly přesně tam, kde kde četl Boris. >> Několik následujících týdnů budeme zaměřeni právě na na tuhletu pasáž.
0:42Podívejte se tedy se mnou do Marka deváté kapitoly a já přečtu ten text znovu, ale jenom jenom tu část, na kterou se soustředíme dnes a potom se potom se pomodlím a bude to Marek 9:30 až 32 tři tři verše. A vyšli odtamud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal. Vyučoval totiž učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí,
1:15ať ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane." Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Pojďme se ještě jednou splnit k modlitbě. Drahý Bože, děkuji, děkujeme ti za slovo, které nás neustále osvěžuje, které nám dává život, posvěcuje naše životy, tak abychom lépe
1:45viděli Krista, našeho zachránce, abychom se z něho radovali a a prosíme tě i dnešního dne, abys uschopnil naše chabé mysle. naše slabá srdce, abychom s tvojí pomocí, s tvojí milostí byli schopni pojmout ten pokrm tvého slova, který je pro nás tak důležitý. Důležitější než chléb je tvé slovo.
2:17>> Tak nám tomu pomoě svého a radosti své církve. Amen. >> Ježíš, jak vidíme zde prochází Galileo a tak trochu pod radarem. nechce totiž, aby si ho někdo všiml, jak vidíme v textu, jeho veřejná služba v tomhletom regionu, v téhleté oblasti skončila a Ježíš, možná jste si začli všímat,
2:47právě posledních několik kázání, se soustřeďuje převážně na své učedníky. A jak už jsme několikrát viděli předtím, obsah toho, co Ježíš nyní učí, je v tom okamžiku, v tom okamžiku, ne navždy, ale v tom okamžiku exkluzivně pro uši učedníků. A když se jenmo podíváme na úvodní tři verše, ty verše, které jsem četl, můžou
3:15nám připadat jako takové jednoduché shrnutí toho, co Ježíš učedníky učil. od okamžiku, kdy ho Petr, jestli si pamatujete, nějakou dobu zpět, vyznal jako jako Mesiáše. A to je do určité míry samozřejmě pravda. Vypadá to skoro jako to samé, jako podle kopíráků. Je to vlastně už potřetí, co něco podobného čteme. Nyní jsou na cestě Galileou a Ježíš
3:46znovu svým učedníkům sděluje velice, velice jasně, otevřeně, co ho čeká, že zemře a po třech dnech vstane z mrtvých. A tak jako v v případech třetím vidíme znovu tu samou reakci od učeníkov. Oni oni tomu nerozumí, nechápou. Neustále mají jakýsi blok vůči tomu, co Ježíš tak jasně a otevřeně říká. Navíc možná si všimnete znovu těch
4:16sloves, tam on je vyučoval a a říkal, tohle vyjadřuje probíhající děj. To znamená, že Marek tím naznačuje, že během tohodle toho putování ta slova o smrti a vzkříšení byla neustálou součástí Ježíšo Ježíšova vyučování, které započal, když byli v Cezarie Cezary Filipovi. Tak tam byl ten první okamžik, kdy Ježíš, jak čteme, bez
4:42jakýchkoliv podobenství a a nebo nějakých metafor jasně a otevřeně a poprvé říká svým učedníkům, že že zemře a poté bude vzkříšen. A tak od toho od toho okamžiku, kdykoliv je zpátky a společně se svými učedníky, oni on zase znovu říká: "Zemzu a vstanu z mrtvých." a učedníci neustále, my jsme to také viděli, nechápou a a vzdorují
5:10různými způsoby. A i tady Marek dodává, že znovu se slova Ježíše setkávají s nechápostí učedníků. Zrovna tak Ježíš je vytrvale učí, zrovna tak ti učedníci vytrvale nechápou. Je to jako kdybyste jeli vlakem a někdo někdo v Praze, někde v Praze na na hlavním nádraží nastoupíte do vlaku a někdo vám začne vysvětlovat nějakou
5:36myšlenku, nějakou nějaké téma a začne Praz na nádraží a vy to nechápete, nerozumíte tomu a přijdete do Pardubic a i tam vám tuhletu myšlenku začne vysvětlovat, abyste ji konečně pochopili a pořád pořád ji nechápete. Najednou přijede přijedete do Olomouce. O nějakých 2 hodiny později, 2 a pů hodiny později jste v Olomouci. Zase ta samá
5:58myšlenka, zase to samé a znovu to nechápete, až nakonec přijedete do Ostravy. Ta samá myšlenka a zase nic. Vůbec se vám nerozsvítilo. Tak nějak to vypadalo s učedníky. Tak nějak to vypadalo. Ježíš neustále jim promlouvá do duše, vysvětluje jim o své smrti a zmrtvýchvstání. A tohle už potřetí, co co to Marek zmiňuje. Potřetí, kdy Marek
6:25zmiňuje, že že Ježíš, učedník mu říká, že zemře a vstane z mrtvých. A co si často říkáme ve čtvrtek večer při studii při studii Deutonomia tentokrát? Jaká je ta ta zásadní otázka, nebo minimálně ty dvě zásadní otázky, na které se musíme zeptat, pokud najdeme, že se něco v písmu opakuje? Dvě otázky. Pamatujete si někdo?
6:57>> Proč se to opakuje >> a jak se to liší od toho, co jsme už předtím četli? Protože Bůh se neopakuje pro nic za nic. On se neopakuje zbytečně. On se opakuje, aby nám něco ukázal. A ta ta otázka musí být položená. Proč se to opakuje a jak se to liší od toho, co už jsme slyšeli.
7:27A když si právě tohleto shrnutí, co opravdu vypadá jako shrnutí, začneme začneme probírat a a dívat se na něj ve světle těchto dvou otázek, zjistíme, že se nejedná jen o nějaké rychlé shrnutí. takové takové to, aby řeč nestála, když se učedníci přesunují z jednoho místa na druhé, tak to vůbec není. Jak víme, Ježíš se
7:50nezadržitelně blíží a posunuje krok co krok ke kříži. Nezbývalo mu už moc času a učedníci pořád ještě nechápou podstatu jeho služby a musí tohle pochopit. Musí pochopit, proč Ježíš přišel. co přišel udělat. >> A tak Ježíš znovu musí promlouvat na toto téma. A kdybyste si znovu prolistovali tu devátou kapitolu, všimli byste si, že
8:20opravdu ten hlavní důraz téhleté kapitoly je na to, aby aby učedníky vyučoval a a i v okamžiku, kdy kdychází k nějaké veřejné službě, k nějaké příležitosti, kdy někomu pomáhá, ať to je třeba ten posedlý chlapec, kterého Ježíš uzdravuje. Potom vidíme, že Ježíš si bere učedníky stranou, aby jim štípil důležité pravdy,
8:46>> protože jednoho dne on odejde a oni s pomocí Ducha svatého přeberou přeberou to kormidlo jeho služby, aby aby dál šířilo evangelium a tak musí být náležitě připravený. A ta a to shrnutí tady >> musíme tady vnímat v kontextu tohodle všeho, na co Ježíš připravuje své učedníky. A nesmíme si myslet, že by tady Marek
9:16jen tak jednoduše něco shrnoval. Jenom tak pro nic za nic opakoval Ježíšova slova, protože Marek nás právě prostřednictvím tohodle toho dalšího shrnutí Ježíšových slov připravuje na něco dalšího. Připravuje nás na novou lekci. lekci, která, kterou poprvé zaslechli jejich učedníci a je to lekce o pokoře.
9:47Tenhleten text je o pokoře. Možná to na první pole nevidíte, ale je to je to o pokoře. Pokora. Možná si pamatujete, to je to je téma, v kterým jsme se nějaký čas zabývali, možná rok, dva zpátky a řekli jsme si mnoho věcí, ale tu nejdůležitější nebo ta nejdůležitější věc, kterou jsme si řekli, že že pokora by měla být jedna
10:11z nejzásadnějších, nejdůležitějších cností každého křesťana. Citovali jsme si Augustína, který říká:pora je první, druhou a třetí nejdůležitější cností. Jerry Bridges, možná autor, kterýho, kterýho znáte, protože některé jeho knihy jsou přeložené do češtiny, říká: "Pro věřící pokorný život není otázka
10:34volby. Křesťanský život předpokládá pokoru." A ta pokora, o které bude Ježíš učedník i učit, je pokora služebníka. Což je je to způsob uvažování a jednání, které je zaměřené na službu Bohu a zároveň bližnímu, které neusiluje, neusiluje o nějakou vlastní výhru, své vlastní zviditelnění, nějaké
11:05uznání nebo chválu. Tohle je pokora, která vychází z příkladu Krista jako toho největšího služebníka. A to si to si musíme uvědomit. Pokora služebníka není něco, co Ježíš jenom vyžaduje, ale sám to nedělá. On nebyl jako farizej, který by kázal vodu a pil víno. Pán Ježíš povolával své učedníky k pokoře a sám pro ně byl tím dokonalým
11:37příkladem pokorného služebníka. To je, co vidíme koneckonců v tom úplně nejzásadnějším, nejzákladnějším centrálním verši, jak si často připomínáme v Markovi 10:45. My se k tomudle textu blížíme, už to bude příští kapitolu. Zde Ježíš popisuje podstatu své služby, samotný důvod, proč přišel. A říká tam, vždyť člověk, syn člověka nepřišel, aby
12:06si nechal posloužit, že? Proč přišel? Přišel, aby posloužil a dal svůj život jako co? Jako výkupné za mnohé. V těchto slovech nacházíme Pána Ježíše jako dokonalý příklad pokory. Ale už právě v naší pasáži, už v téhleté deváté kapitole tuhle realitu můžeme začít vidět. A možná si říkáte, jsme si ten text přečetli.
12:37To slovo pokora v tom dnešním textu vůbec není. >> A to je pravda. Nicméně pokora tvoří podhoubí všeho, co se v téhleté pasáži děje. Ježíšovo jednání, jeho vyučování, jeho jeho očekávání, která má od svých učedníků, jak budou žít. A to nejenom učedníci, které, o kterých čteme písmo, ale učedníků jako nás, jak
13:08my budeme žít. To vše předpokládá pokoru. Pokora je ten základ, ta jedna z těch nejzákladnějších, nejdůležitějších cností, jak jsem už řekl. A pokora je zároveň cnost, která roste velmi obtížně a velmi pohlalu, >> že? Protože často pokora se musí prorazit skrze velmi tvrdou půdu čeho?
13:40>> Naší pích. >> To je ten boj, který svádíme. Pícha je ta druhá strana. Tou tou na druhou stranu tou největší nezestí, se jakou se člověk neustále potýká. To jsme to jsme taky studovali. Spurgion o ní napsal, že pícha je ta nejlenější věc, jaká může existovat. Živí se vlastní tkání. Odejme si vlastní život, aby se jeho krví mohla udělat
14:11purpurový hábit a ověčit svá ramena. Zmáčí a podkopává základy svého vlastního domu, aby mohla postavit své vrcholky o něco výš, aby se pak celá stavba zřítila. Pícha, jak píše Augustín, je počátek. Je to je to matka každého hříchu. Pícha se nějakým způsobem podílí na každém splození, splození každého hříchu v
14:40našich životech. Srdce píchy je je zhoupná tendence vnímat sebe samého jako neomezeného pána na místo Božího služebníka. To je ten problém. Pícha se zaměřuje sama na sebe a službu sobě za účelem sebevyvýšení, sebeposlavení. A to pak ovlivňuje a definuje vztah s Bohem. To pak ovlivňuje a definuje vztah
15:10s ostatními lidmi. To pak definuje způsob, jakým přistupujeme k okolnostem našeho života. Pyšnému člověku jde vždycky o svojí, nikoli o Boží slávu. A sami víte, jak často naše životy vrávorají mezi mezi píchou a pokorou. Ta ta záludnost píchy je až neskutečná. Je to jako ta nejhlubší propast nebo ta největší hlubina, ve který se utopí
15:41naprosto úplně všechno. Píchá jako jako parazit. má schopnost se živit téměř na čemkoliv. Jakákoliv schopnost, nějaký talent, moudrost, vloha, úspěch. Stačí, stačí jedna pochvala, že? Jedna pochvala, jedno uznání, jedno poplácání na zádech. A i v okamžiku, kdy takové věci přijmeme s pokorou,
16:19>> abysme spíš. Nejsme ani kluček daleko od píchy, která by ráda, aby si naší pokoji každý všiml. Půit tam Richard Mejo si právě kvůli tomu povzdechl. Jak těžké je vyhladovět tenhleten hřích, protože se může živit téměř čímkoliv. Pícha je všežravec.
16:50Já věřím, že každý z nás, jak jsme tady a vyznáváme Krista, chceme být pokorní. Kdybysme se zeptali učedníků, chcete být pokorní, určitě by řekli ano, ale jak jak jsme už četli v těch následujících verších, je to právě pýcha, která která se vloudila do jejich srdcí a a vedla je k přemýšlení o tom, kdo z nich bude
17:07největší, že? A proto proto tenhle text opravdu je o pokoře. A ta pokora začíná u Krista a to je, kam směřuje ten náš dnešní text, ten text, který přešel přečetl Boris. A ještě ještě vlastně za hranice toho textu bychom mohli rozdělit vlastně na dvě základní části. Nejdřív na příklad pokory, na který se zaměříme dnes a
17:31potom na poučení o pokoře. Co vlastně vyplývá z příkladu Krista, který je naš naším příkladem pokory. >> Pojďme se tady podívat na náš text a ukázat si nejprve ten příklad pokore. A znovu ho přečtu. Vyšli od tamtud, procházeli Galileou. Nechtěl, aby ho někdo poznal. To už jsme si vysvětlili. A pak čteme. Vyučoval totiž své učedníky
17:57a říkal jim: Syn člověka je vydáván do rukou lidí, ať ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane. A oni však tomu výroku nerozuměli, ale páli se ho zept řekli, tohle není pouhé shrnutí události. Marek nám zde dává něco víc. Abychom to viděli, musíme si odpovědět na ty dvě otázky, které jsem uvedl v úvodu. Proč
18:23se to opakuje a jak se to liší od toho, co už jsme četli. A v tomhletom verši tyhlety dvě otázky jsou propojené. Marek tohle nepochybně opakuje, protože Ježíš tohle své učedníky vytrvale učil. >> Ježíšovi na tomhle záležel. Kříž se blížil, nebylo času nazbyt. Učedníci museli pochopit, že Ježíš zemře a vstane z mrtvých. To je základ evangelia. To je
18:50základ jejich budoucí zvěsti. Velké povolání bude mít, nebude mít smysl, nebude mít obsah, pokud oni nepochopí, že Ježíš zemře a vstane z mrtvých. Jenže, jenže Marek to opakuje takovým způsobem, aby nám sdělil, sdělil a ukázal něco nového a dělá to prostřednictvím detailů, ve kterých se toto shrnutí liší o těch předchozích.
19:19Je to jako kdybyste měli krásný vybroušený diamant a prohlíželi si ho z různých stran. A pokaždé, když ho trošku natočíte, >> tak se třpití trošku jinak než předtím, >> protože se na něj díváte z jiného úhlu. Je to pořád ten samý diamant, pořád ten samý krásný šperk, ale ale ty odlesky se liší podle úhlu, z kterého se na něj díváte. A
19:51to je něco podobné s tím, jak opisuje Marek. Obecně vidíme tu samou pravdu. Syn člověka bude zabit a pak vstane z mrtvých. Ale Marek nám s každým tím popisem také dodává nový detail, trochu trochu jiný odlesk z jiného z jiného úhlu pohledu. A to je co chci, abychom v dnešním textu viděli. A abychom to viděli, je pro nás důležité,
20:20aby abysme si to dali do kontextu těch předešlých zmínek právě o tomhletom učení Pána Ježíše. A tak si pojďme připomenout právě tyhlety předchozí zmínky o smrti a zmrtvýchvstání syna člověka a porovnat si je s naší pasáží. A to nám pomůže a já doufám, že to uvidíte, vyzdvihnout jeden zásadní rozdíl, takovou novou informaci, kterou
20:43jsme doposud neměli a na kterou bychom se měli zaměřit a která poukazuje právě na pokoru, na ten příklad pokory, který vidíme v životě Krista. A poprvé se s tímhletím vyučováním Pána Ježíše setkáváme v osmé kapitole, 31. verš. Můžete se tam podívat, můžete si to potrhnout. Tam čteme a začal je učit, že syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen
21:10od starších velekněží a učitelů zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. A jestli si aspoň trošku vybavujete to to kázání na tento text, tak tam jsme viděli, že smrt Krista byl Boží svrchovaný plán, který se musí naplnit. To to byl ten důraz tady. Syn člověka musí mnohovyt trpět, být zavržen lidmi, zabit a pak stát z mrtvých.
21:37Zde Ježíš tím tím způsobem a a Marek tím způsobem, jak popisuje to, co Ježíš učí, zdůrazňoval nezbytnost toho, co se musí stát. >> Jinými slovy, žádný jiný plán neexistoval. Tohle vždycky byl plán a Boží plán a žádný plány. Pán Kristus, pán Ježíš Kristus musí zemřít a být vzkříšen. To je, co jsme viděli v
22:04Markovi 8 kapitole, 31 verš. Pak je tu další zmínka. Ta přichází krátce na to, co byl Ježíš proměněn před zraky svých třech učedníků, Petra, Jana a Jakuba. A to je v deváté kapitole, devátý verš. Tam čteme. A když sestupovali z hory, nařídil jim, to je Ježíš, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud syn člověka
22:28nevstane z mrtvých. Ježíš jim říká znovu ten obsah, že zemře a vstane z mrtvých, ale nyní je varuje a nabádá, aby to, co viděli, nikomu neříkali, dokud syn člověka nevstane z mrtvých. A později v 12. verši ještě prostředíme takové otázky, která zahrnuje ještě Jana Křtitele, dosvědčuje a říká, že tuhletu realitu potvrzuje
22:53samotné písmo. Ptá se učedníků, jak to, že je napsáno o synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen. A zde tedy v této pasáži vidíme jiný důraz. Zde jde o důraz pravého načasování zvěstí. Přijde čas. Teď to ještě není učedníci. Přijde čas, kdy budete tohle zvěstovat celému světu, ale teď ještě ne. Nejenom
23:19to. Ten důraz téhle pasáže je na načasování zvěsti a zároveň také na faktu, že tuhletu realitu o smrti a zmrtvýchvstání Krista prorokuje písmo. A není potřetí. Třetí případ, případ. Marek zaznamenává, jak Ježíš promlouvá o své smrti a zmrtvýchvstání. A a znovu zde nacházíme odlišný důraz. Ježíš tentokrát nezdůrazňuje nezbytnost nebo načasování
23:51nebo svědectví písma o svém o své smrti a vzkříšení, ale zdůrazňuje, jak k tomu vlastně dojde, že zemře. Podívejte se do textu. Vidíte to tam? Syn člověka je vydáván do rukou lidí, ať ti ho zabijí. Tohle byla pro učebníky nová informace. A způsob, jakým mi Ježíš vyjadřuje, jim jistě připomnělo jinou situaci, která byla velice podobná, které se
24:22nacházel prorok Jeremiáš. Protože Ježíš v podstatě cituje slova Jeremiáš. V Jeremiášovi 26:24 čteme: "Ovšem ruka Achikama, syna Šáfanova, byla s Jeremiášem a nebyl dán ruky lidu, aby ho usmrtil." Nevím, jestli si pamatujete něco, co se dělo v životě Jeremiáše, ale šlo tady od následující. Jeremiáš v jednom okamžiku stojí uprostřed chrámu.
24:55Uprostřed chrámu, kde kde jsou kněži, kde kde je Boží lid. Stojí tam a povolává lid, aby činil pokání. Hospodin mu dává slova, aby povolal svůj lid, který musí činit pokání, protože jestliže nebude činit pokání, celé to místo a Boží lid bude zničen. A jak na to reaguje Boží lid? Řeknou: "Ano, přesně tak. Podobně jako
25:22Ninive, budeme činit pokání, ne?" Všech, kněží i proroci chtěli Jeremiáše za tahleta slova zabít. A sám Jeremiáš říká:„Jsem ve vaší." Doslova je: "Jsem ve vaší ruce." A pak je Achika, syn Šafanu, významný muž a vlivný ochránce. A ten se Jeremiáš zastává a díky jeho zásahu není Jeremiáš vydán do rukou lidí, ale je zachránit.
25:53Vidíte tam tu podobnost? Je tam jistá podobnost a zároveň rozdíl. Ježíš se zanedlouho bude nacházet v podobné situaci, ale s rozdílným výsledkem. Ježíše se nikdo nezastane, žádný vládce se ho nezastane. Bude v chrámu vyučovat proti modlářství a nevěře Božího lidu a varovat Izrael přesně před tím, před čím je varoval Jeremiáš, před zničením
26:16chrámu. A mnozí na něj budou chtít stáhnout ruce a nakonec tak udělají. Ale na rozdíl od Jeremiáše, Ježíše nikdo neochrání. Nikdo se ho nezastane. Jeden z jeho učedníků ho zradí, zbytek ho opustí. Bude vydán do rukou lidí a to, co nepotkalo Jeremiáše, potká Ježíše. Syn člověka je vydáván do rukou lidí, ať ho zabíjí.
26:46A ten způsob, jakým to tady Ježíš vyjadřuje v tom vyučování svých učedníků, je velice specifický. Vidíte to tam? To to slovo vydává, doslova předává do něčích rukou. Se to se v písmo často používá v právním smyslu, kdy někoho vydáte autoritám pro to, aby byli souzeni a následně potrestáni. Ale já si já chci, abyste si všimli toho
27:11tvaru, jak zvláštně je to tady přeloženo. My bychom možná předpokládali více jednorázový popis, něco jako syn člověka bude vydán do rukou lidí. Ale tady napsáno, je vydáván. Inspirovaný není pouze text, ale i i gramatika textu. Způsobem, jakým to Ježíš vyjadřuje,
27:41nedává důraz na to, co se mu za nějaký čas stane, ale co se mu v současné době děje. Tenhleten překlad i v tom českém studijním překladu je, myslím si, velice dobrý, textuvěrný a a teologicky napěchovaný, protože v originále ten tvar slovesa, jaký tam je, oznamuje, že právě teď, ne do budoucna, ale právě teď probíhá jistý
28:10čin vydávání Ježíše, kde je syn člověka osobně zapojen nebo zasažen danou událostí. a zároveň je v ní do nějaké jisté míry pasivní. On je vydáván. Je vydáván, je odevzdáván, je podrobován. a vyjadřuje to intenzitu a zároveň jistou odevzdanost a podrobení se nějakému procesu.
28:41A ten důraz je právě zde v tomhletom textu na tom procesu vydávání, který jakoby probíhá a je někým řízen a tady se musíme zamyslet. Přemýšlejte o tom. My víme, že v dohledné době, za nějakou dobu, nebude to dlouho trvat, Jidáš zradí Ježíše. Nicméně je to Ježíš, kdo kdo se nechává zatknout, zatímco jeho učedníci se rozprdnou. Sám
29:08Ježíš říká, však si můžu povolat anděly, kteří by mě zachránili, ale tohle se má stát a Ježíš se nechává zatknut. My víme, že potom, co Ježíš je zatčen, je velekněžími a staršími vydán do rukou Piláta. Vydán je jednorázový děj. Vidíme to v Markovi 15. kapitole v prvním verši. Je tam napsáno: "A hned časně z
29:29rána velekněží se staršími a učitelé zákona, celá velerada se poradili, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi. Jednorázový děj. Jenže tohle není to, na co Ježíš zde naráží, když učí své učedníky. To by nefungovalo to, co říká jak chronologicky, tak tak gramaticky. Chronologicky jednoduše nefunguje,
29:59protože někdo musel nejprve Ježíše vydat do rukou lidí proto, aby ho lidi pak mohli vydat na smrt. Jinými slovy, pokud Ježíš nebyl nyní vydáván do rukou nepřátel, nemohli by se ho zmocnit a pak ho vydat na soud a později zabít. Ježíš ale sám říká, že už teď už teď je vydáván do rukou lidí.
30:34>> Jak je to možné? Kdo Ježíše vydává do rukou lidí? Kdo Ježíše v tomhletom okamžiku vydává do rukou jeho nepřátel? Kdo už nyní určitým způsobem předává Ježíše katoli? Kdo to je? Napadá vás něco? Napadá vás ně? Ježíš je vydáván do ruku lidi svým vlastním otcem.
31:06Těžko říct, jestli si tohle učedníci uvědomovali, ale my, co máme kompletní zjevení Božího slova, tohle dobře víme. Jan 3:16. Neboť takhle Bůh miloval svět, že co? že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho uvěří, nezemřel, ale měl život věčný. Co později káže Petr o Letnicích, druhá kapitola veskutích.
31:28Muži izraelští, slyšte tato slova Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil. Jak sami víte, tohoto muže vydaného podle ustanoveného úradku a předsevetí Božího jste skrze ruce bezbožníků přibyli na kříž a odstranili. To je to, co píše Izajáš. Je to
31:58hospodin. Hospodin na něho nechal dopadnout vů všech. Hospodin, otec. Izajáš 53. Hospodin si přál zdeptat ho nemocí. To je, co píše Pavel v Římanům osmé kapitole. On otec neušetřil vlastního syna, ale za nás, za všecky ho vydal. Bůh otec vydává svého syna. Syn člověka je vydáván Bohem otcem na smrt.
32:35Víte, my si každou neděli připomínáme evangelium a může se zdát, že že to zní vždycky stejně, ale ta realita je taková, že hloubka evangeliu nejze tu hloubku nelze změřit. Vždy se v něm pro nás najde něco nového, nějaký nový ohromující prvek, nějaká pravda, která nás možná překvapí, možná nás potěší nebo povzbudí, dá nám
32:56nahlédnout do hlubin Boží slávy. A když se tak stane, tak máme tak máme touhu společně s Pavlem říct o hlubino bohatství a moudrosti, poznání Božího, jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty. Syn člověka je vydáván. Tohle bylo nové zjevení ohledně služby Mesiáše. Byl vydáván na smrt svým vlastním otcem. A
33:26zde se právě nachází ten příklad té pokory. Pán Ježíš Kristus pokorně přijímá tento úděl. Pán Ježíš Kristus pokorně, dobrovolně přijímá plánoce. Pokorně se mu podřizuje do posledního detailu. Neustupuje od ní. Jde za ním. Od samého začátku jsme viděli, od samého začátku své pozemské služby jde za tím, co otec naplánoval.
33:56je ochoten vytrvat až do samé samotného krutého konce na kříži, jak píše i Pavel ve Filipským. Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu. Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka, stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, co udělal? Ponížil se, pokořil se, stal se poslušným až k smrti a to smrti na
34:28kříži, v tom, co Ježíš udělal. A sami víte, že Filipským druhá kapitola, to je t kapitola, která učí pokoru. Učí pokoru. Pokoru, ke které došlo i v životě Krista, když se stal člověkem. Proč to Ježíš udělal? Proč tohle vše Ježíš učinil? Proč se pokořil? Proč trpěl?
34:58Proč zemřel? Na pokoře Krista spočívá naše spása. Ježíš pokorně přijímá svůj úděl pro naši záchranu, pro naše ospravedlně, pro naše odpuštění, pro naše smíření s Bohem. Korintským druhá kapitola. Toho, který hřích nepoznal. Druhým Korintským pát kapitola. Toho, který hřích nepoznal, Bůh Otec učinil hříchem za nás, abychom
35:30se v něm stali spravedlností Boží. Kristus se pokořil pro naši spásu. A pokud jsi tady a Krista neznáš, nepatříš moc, věc, že Bůh vydává a vydal svého syna na smrt, aby zachránil hříšníka, jako jsi ty. Kristo, smrt je tvá jediná naděje, ten
36:00jediný pravý plán spásy. Nic jiného ti před Bohem nezaručí odpuštění. Jen prolitá krev Krista obmije tvůj hřích. A jediný způsob, jak najít takové odpuštění, je činit pokání a obrátit se z cele ke Kristu. Vírou se k němu. Podívej se do toho textu. Podívej se, co Kristus udělal, co podstoupil, aby každý, kdo v něm uvěří, měl odpuštění a
36:32věšný život. On pokorně přijímá smrt z rukou svého Otce. jako zástupnou oběť za náš hřích. Tak jako Izák se nechal ochotně položit Abrahámem na oltář, tak se Ježíš nechal dobrovolně přibít na oltář kříže.
37:05A jak na tohle reagovali učedníci? Co byla jejich reakce? Podívejte se 32. verš. Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Pro učedníky tohle byla další velice přímá a jasná slova a přijmout je bylo nemožné. Vzít je tak poaticky, jak jak je Ježíš pronesl, se jim příčilo. Znovu jim to nepasovalo do jejich pochopení služby
37:29Mesiáš. Nerozuměli. Ne snad proto, že by to nedávalo smysl, ale proto, že se snažili Ježíšova slova skloubit se svými představami o Mesiáši. Kdo měl být co? Generál, král, který přišel a mocně zachrání svůj lidne na trůn vítězoslavně jako jako král David. Jejich očekávání a Ježíšovo vyučování jim nepasovalo dohromady. Nešlo jim to
37:56sladit a a báli se ho zeptat. Báli se ho zeptat a myslím si, ne snad proto, že by byl nepřístupný nebo tvrdý k těm, kteří se ho na něco upřímně ptají, ale možná se ho báli zeptat, protože si nechtěli připustit jednoduchý význam Ježíšových slov. Možná se ho báli zeptat, aby nebyli pokáráni za to, že odmítají tak jednoduchou pravdu, jakou
38:21je Ježíš učí. Bůh přeci nepošle svého Mesiáše na smrt. Proč by Bůh vydával do rukou zlovolných lidí svého jediného milovaného spravedlivého syna? Proč by nechal zabít toho, který nepoznal hřích? Oni to nechápou.
38:54Proč by to Bůh udělal? Víte tu odpověď? Víte, proč by to Bůh udělal? Jaká je odpověď? Protože nás miluje. Chápete to? Bůh otec nás miluje. Jak moc potřebujeme ducha a jeho pomoc, aby tahle pravda nešla jejím duchem dořiv. Jak moc potřebujeme pomoct ducha, aby
39:25tahle pravda zapustila kořeny hluboko v našich srdcích? Aby to nebyla jenom taková fráze, které si říkáme, ale aby to byla život měnící realita a přesvědčení. Bůh Otec nás miluje a vydal svého syna pro nás. >> Tohle tohle není, že že Bůh Otec posílá svého syna, který který nás miluje proto, aby potom, co nás vykoupí, tak
39:56aby nás mohl milovat i otec. Není to tak, že Bůh Otec poslal svého syna, aby nás očistil a abychom potom byli konečně hodni otcovi lásky. Bůh poslal Krista, protože nás miloval od samého začátku. Bůh nás miloval od samého počátku. Proto poslal svého syna, aby nás vyklopil. Poslete si tyhle verše, které to
40:27potvrzují a které nám to ukazují. A nechte, aby vás obmyili a osvěžili vaší duši. Římanům 5:8. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nám zemřel. A kdy, ne, když jsme byli očištěni, ne, když jsme ještě byli hříšní. Bůh tuhletu iniciativu vyvíjí ze své lásky předtím, než si vůbec něco zasloužíme. A my si
40:51nic nezasloužíme kromě smrti. První Janova 49 až 10. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh nám na svět poslal svého syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska. Ne, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás. Nás miloval a poslal svého syna jako oběť smíření za naše hříchy. Boží láska,
41:19otcová láska k nám předchází zeslání Krista. Poslání Krista naplňuje Boží lásku k nám. Efezkým druhá kapitola, čtvrtý až pátý verš. Ale Bůh bohatý v milosrdenství pro svou velikou láskou, lásku, kterou nás miloval. I když jsme byli mrtví v našich přestoupeních, v našich provinění, obživil nás spolu s Kristem. Milostí
41:46jste zachráněni. Bůh otec nás miluje nezměrnou lásku. A jak píše Pavel, od téhle lásky nás nemůže nic oddělit. ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, přítomnost, budoucnost, ani moci, ani výšina, ani hlubina, žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši. A tak když je syn člověka vydáván, jak
42:13Ježíš učí, aby ho zabili, aby vstal z mrtvých, měli bychom v těchto slovech chápat, že že a vidět, že pán Ježíš pokorně naplňuje svou vykupitelskou roli proto, abychom my viděli a mohli se těšit z lásky, kterou pro nás otec má už od samého počátku.
42:46Vidíte to? Já to řeknu ještě jednou. V těch slovech syn člověka je vydáván rukou lidí, aby ho zabili, aby vstal z mrtvých. V těch slovech bychom měli vidět Pána Ježíše, který pokorně naplňuje svou vykupitelskou roli, kterou mu dal otec. Proto, abychom my tady ti, co obdrželi tohleto vykoupení, viděli a mohli se těšit z lásky, kterou pro nás otec má už
43:12od samého počátku i před počátkem světa. Vidíte tu ohromnou nekonečnou pravdu. To je realita, která potrhává vše, co tady Ježíš říká. Je to realita, která která je součástí písně, kterou tady někdy zpíváme, jak vzácná milost Otcova. My zpíváme trochu obměněnou verzi, ale v originále vy jste viděli, že ta první slovní následovně. Jak velká láska
43:44Otcova, jak mocná a nezměrná, že svého syna vydal nám z hříšných svůj poklad v tělách. Známý Pulitán z 17. století napsal: "Kristus přišel z nebe, aby nám zjevil srdce svého Otce." A v jeho pokoření, poslušnosti a utrpení vidíme, jak
44:14hluboká a svobodná je Otcova láska hřížní. Pán Ježíš pokorně naplňuje svou vykupitelskou roli proto, abychom my viděli a mohli se radovat z lásky, jakou k nám chová Bůh Otec. Amen. Drahý Pane, my ti děkujeme a modlíme se, abychom k tvému slovu nepřistupovali jako k seznamu věcí, které máme udělat nebo jako k nějakému
44:46manuálu pro lepší život. Ale abychom k němu v první řadě přistupovali jako k místu, kde vidíme živého Boha, kde vidíme jeho lásku, jeho milost, kde žasneme nad tím, jak ohromný je Bůh, kde je naše srdce opravdu proměnováno tím, že vidíme slávu Krista.
45:17Pane, proměňuj nás skrze moc svého ducha. abychom viděli Boží slávu v osobě Pána Ježíše Krista. Amen.