Vyhledávání kázání

← Zpět na vyhledávání

Přepis kázání

Příběh dvou království | Marek 10:41-45

3. 5. 2026 · Antonín Váhala · Kázání · délka přepisu 51:12 · Otevřít na YouTube

Biblické texty v kázání

Izajáš 53Marek 10Římanům 5Galatským 2Filipským 2Koloským 31. Timoteovi 2

Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.

Osnova podle biblických textů (7)

  1. 4:51 Koloským 3
  2. 17:09 Galatským 2
  3. 29:30 Marek 10,45
  4. 36:53 Filipským 2
  5. 38:56 Římanům 5
  6. 44:21 1. Timoteovi 2
  7. 46:15 Izajáš 53

Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.

0:08Tak dobré ráno, bratře a sestry. Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Text, který budeme probírat, minimálně to druhá část toho textu už tady zazněl. A tak si prosím otevřete kopii Božího slova do Marka 10. kapitoly. Marek 10. kapitola. Já se na úvod pomodlím za náš společný čas.

0:40Dnešní kázání. Četli jsme další del další úryvek, ale zaměříme se dnes na verše 41 až 45, který v průběhu našeho kázání samozřejmě samozřejmě zazní, takže nebudu nebudu tedy opakovat.

1:14Drahý Pane, stojíme tady na základě toho, co ty jsi udělal na kříži. svou krev si vyl za nás a my máme příležitost a výsadu a a tu možnost a zároveň je to naší velkou radostí

1:44si zasa znovu z tvého slova připomínat tvůj život tady na zemi. Tvůj život, který jsi položil za naše hříchy. Tak tě prosíme, abychom zklidnili naše srdce, naši mysl, abychom dobře naslouchali tomu, co jsi skrze svého ducha zjevil ve svém slově, tak aby naše životy byly ke chváli Otce v nebesích. Pane, dej nám vidět Krista ke své slávě naší radosti. Amen.

2:23Určitě jste slyšeli jméno Augustín po Pánu Ježíši a učednících možná ten nejvýznamnější teolog dějin církve. žil na přelom 4. a 5. století a napsal mnoho důležitých teologických děl, ke kterým se i ještě dnes vracíme a mezi ně patří poměrně známá kniha o Boží obci. A v téhle knize Augustín popisuje napětí,

2:49které vidíme i i v našem dnešním textu. Je to napětí, které panuje mezi dvěma obcemi nebo nebo dvěma městy nebo můžeme říci dvěma královstvími. Napětí, které způsobují odlišné odlišné hodnoty. Hodnoty, které podpírají to či ono město.

3:19V té možná nejznámější části v knize číslo 19 v 28. kapitole, můžete si představit, že to je velká knížka, to bychle nějakých 1000 stran. Tam Augustin píše: "Tak vznikla dvě města stvořená dvěma druhy lásky. Město pozemské z lásky k sobě samému až k pohrdání Bohem. Město nebeské z lásky k Bohu až po hrdání sebou samým.

3:49První stručně řečeno se chlubí samo sebou. Druhé se chlubí pánem. Neboť jedno hledá slávu u lidí. Největší slávou druhého je však Bůh. Jedno zvedá hlavu ve své vlastní slávě, druhé říká Bohu: "Ty jsi má sláva a ten, kdo zvedá mu hlavu." Augustin zde nepochybně naráží na realitu, kterou prožívají věřící v

4:20každém věku. Je to napětí, kdy jako následovníci Pána Ježíše Krista jsme občany Božího království, Boží Boží obce, kteří zároveň dočasně žijí jako přistěhovalci v obci světa, v království tohoto světa. Podobně jako Izraelité, Hospodin přivedl nás a přivází nás do zaslíbené země.

4:51A jako Izraelité si musíme dát pozor, abychom nenačichli světem kolem nás, abychom se nenechali svést hodnotami království tohoto světa a pevně se drželi hodnot Božího království. Apoštol Pavel tohle připomíná v knize Koloským, když když píše Koloským ve třetí kapitole a říká jim: "Jestliže jste tedy s Kristem vstali,

5:18usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí po Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi, neboť jste zemřeli a váš život je ukrytý v Kristu, s Bohu, s Kristem." A tak ten náš život tady na zemi v tom neoslaveném stavu, kdy ještě čekáme na naše oslavená těla, až budeme jednoho dne jako náš pán Ježíš Kristus,

5:45ten náš pozemský život tady tady na zemi bude vždycky zápasem. Je to zápas o to, abychom si udrželi hodnoty a pravdy Božího království, abychom upnuli naše životy na Krista. Jenž samotný je, jak píše Pavel, naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, naším posvěcením i i

6:15vykoupením. Tohle je takový boj, který, který budeme svádět každý den a svádíme a musíme ho svádět každý den. Pokaždé, když se ráno probudíme a i to samo o sobě je Boží milost. Pokaždé, když se probudíme, je před námi bitva. Každé ráno bitva o to, zda budeme žít na základě hodnot království tohoto světa, nebo zda budeme žít na

6:43základě hodnot Božího království. A pokud pokud se jako věřící chceme nazývat učedníky Pána Ježíše, pokud chceme žít pro království Boží, ne tohoto světa, musíme musíme vědět, na jakých hodnotách toleto království spočívá. A to je přesně, kam nás zavádí dnešní text. To je, co Pán Ježíš předkládá svým

7:14učedníkům včetně včetně nás. A tak se podívejte zpátky do textu. Tam vidíte od 41. verše, na kterej na který se také podíváme, že v těch verších 42 až 44 pán Ježíš předkládá a nejenom to, že předkládá, ale zároveň porovnává. On vytváří kontrast pro své učedníky. Kontrast mezi mezi dvěma královstvími, kontrast mezi

7:40hodnotami království světa a Božího království. A pak ve verši 45 nám jako věřícím předkládá podstatu, která tvoří hodnoty Božího království. A já věřím, že Pánova slova právě v tomto textu, toleto vyučování bude pro nás velkým povzbuzením v tom našem každodenním boji vytrvat a a pevně se držet hodnot Božího království a

8:08rozpoznat i hodnoty tohoto světa, které jsou pro nás nebezpečné. No tak si to pojďme prostudovat a jak jsem už řekl, začneme kontextem. 41 verš. Tam tam čteme. Když to uslyšelo těch 10, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí. Víte, co se stalo? Přečetli jsme si to. Jakub a Jan přišli za Ježíšem, vzali si ho možná stranou a trošičku trošičku na

8:32něj naléhali, aby jim aby jim učinil to, co to o co ho požádají. A pak ho naprosto troufale a bez ostychu poprosili, jestli by nemohli vládnout s ním. jeden po jeho pravici, jeden po jeho levici a a ti ostatní učedníci to slyší a jsou rozmrzelí, jsou mrzutí. Zatímco Ježíš vylévá své

9:02srdce učedníkům a promlouvá k nim o tom, že že zemře, že že bude trpět, že zemře a že vstane z mrtvých, učedníci mají hlavu ve svých vlastních představách, ve svých vlastních snech, ve svých ambicích. A možná jste si všimli, nebo minimálně se zdá, že že kdykoliv Ježíš mluví o svém ponížení, učednice učedníci

9:24se společně baví a mnohdy i handrkují o svém co? povýšení. A tentokrát zachycujeme učedníky takové rozmrzelosti nad jednáním jejich společníků Jakuba a Jana. jsou rozmrzelí, protože Jakub a Janci řekli o ty nejvyšší pozice v Božím království a jejich mrzutost prozrazuje jejich vlastní skryté ambice.

9:56My jsme už viděli, že nejenom Jakub a Jan, ale i ostatní učedníci se už předtím několikrát a ještě to ještě to potom je vidět i během večeře Páni dokonce potom, co Ježíš umyl jejich nohy. pořád mají tendenci se handrkovat o tom, kdo je největší, kdo bude největší, kdo zaujíma jakou pozici v Božím království. A taky jejich současná mrzutá reakce je

10:20projevem sobecké touhy pro po postavení. A v určitém smyslu tadleta tahleta naštvanost, kterou u nich vidíme, se se vlastně ani neliší od toho sebestředného jednání Jakuba a Jana. Jejich mrzutost je možná také výsledek toho, že že případné povýšení. Kdyby Ježíš opravdu slíbil Jakubovi a Janovi to, o čoho

10:50žádají, ty místnostné pozice, znamenalo by to výrazné omezení jejich vlastní blízkosti k Pánu Ježíši. A tak jsou rozmrzelí, zatrpklí, protože v jejich myslích a v jejich srdcích dominují hodnoty tohodle toho světa. A tak to může být i s námi, že kdykoliv v našich životech dominují hodnoty tohodle toho světa, dříve či později

11:19nás to povede k mrzutosti, k nespokojenosti, závisti, zlosti. A Ježíš jako obvykle jednání a a uvažování učedníků okamžitě řeší, využívá téhleté rozmrzelosti a téhle touhy poprvenství, aby jim znovu připomněl, že že systém hodnot v Božím království je úplně jiný než systém hodnothoto světa. A Ježíš jim tady svým učedníkům a

11:51potažmo i nám v lásce, mírnosti a a trpělivosti znovu vysvětluje rozdíl mezi hodnotami těchto dvou království. A my máme příležitost si to také poslechnout, protože my to také potřebujeme slyšet. My také potřebujeme slyšet a znovu si připomenout, že my jsme pouze přistěhovalci, že jenom tímhletím světem procházíme, že

12:17jdeme do světa, který pro nás Bůh připravuje a připravil v Kristu. A tak čteme v 42. verš. Ježíš si je zavolal a řekl jim. A hned tady můžeme se musíme zastavit, protože Ježíš, ten popis je tady velice důležitý. Ježíš je zavolal. Tenhleten výraz se v Markovi nachází devětkrát a pokaždé, když ho v Markovi vidíme, tak tenhleten výraz nás

12:43připravuje na něco, co Ježíš řekne, co bude velice zásadní, co bude velice důležité. Ve třetí kapitole to vidíme, když Ježíš povolává své učedníky, aby ho následovali. Později v té samé kapitole vidíme, že tímhletím způsobem Ježíš povolává lidi, aby se obhájil před jejich obviněním, že že koná věci z moci

13:04Belzebuba. V šesté kapitole to předchází jeho vyslání 12 učedníků na misii. V sedmé kapitole tam vysvětluje právě po tom, co všechny svolá, rozdíl a popisuje to to, co je opravdu čisté a to, co je nečisté. V osmé kapitole to dělá, když mluví o následování a kříži. A a v deváté kapitole

13:34tohleto slovo, toleto svolání vidíme, když Ježíš poprvé řeší otázku toho, kdo je největší v Božím království. Jo, tak čteme, že Ježíš si je zavolal a řekl jim:„Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají svrchovanou moc." A tak tady v tom verši vidíme, v tom 42.

13:58verši vidíme hodnoty království světa. Ježíš zde začíná vysvětlovat něco, co učedníci do jisté míry už chápali. Byly to právě předpoklady tohoto světa, těch hodnot toho toho světa, z kterých oni vycházeli, když se dohadovali o tom, kdo kdo bude největší. A Ježíš jim zde znovu připomíná, upozorňuje na to, že takhle funguje

14:22svět. Takhle funguje svět. A a učedníci tohle potřebují znovu slyšet, protože to jim pomůže potom lépe vidět ten kontrast, který Ježíš teprve ukáže. A podobně i my potřebujeme slyšet a vidět, jak funguje tenhleten svět, ty hodnoty tohodle toho světa, abychom lépe viděli ten rozdíl, který je v Božím království. V království světa. To to vedení, to

14:52panování je založeno na nadvládě, je založeno na autoritě a efektivním využíváním a někdy i zneužíváním moci a postavení. A když se podív, když se znovu podíváte na ten 42. verš, tak možná možná jste se v tom okamžiku minimálně mně se to stalo, zasekli u té fráze, ti, kteří se zdají být vláci pohanů. Co to, co to znamená?

15:22Snaží se tady Ježíš nějakým způsobem relativizovat moc těch, kteří jsou, kteří jsou povoláni, kteří mají autoritu v tomhletom světě. Snaží se Ježíš možná připomenout tu skutečnost, že že on je ten nejvyšší král, je on je ten nejvyšší pán. On je svrchovaný nad každým v tomhletom světě. a jakékoliv panování

15:45a jakékoliv představy v první řadě o panování panovníků tohoto světa jsou pouěnkou. Oni si tu moc do určité míry namlouvají, sami si ji přivlastňují, ale ve skutečnosti patří Bohu. Jistě do určité míry tohle tohle je pravda, protože Ježíš, jestli si pamatujete, v jednom okamžiku se se baví s Pilátem a a Pilát velice velice

16:10troufale říká Ježíšovi a připomíná mu, a nebo si to aspoň myslí, že že má veškerou moc, že si s Ježíšem může dělat, co chce, že jeho moc je neomezená. A jak mu Ježíš odpovídá? On mu říká:„Neměl bys nade mnou moc, neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno zhůry." Je to tedy, kam Ježíš míří v tomhletom

16:39případě. Jenom taková zdánlivá moc těchto těchto panovníků. Já si myslím, že zbytek písma naznačuje, že že to tak není, že tady jednoduše Ježíš upřímně popisuje situaci, která je ve světě. Ten výraz zdají se být v tomhletom kontextu vyznačuje a popisuje někoho, kdo má vliv, kdo je uznáván jako autorita, kde je uznáván jako někdo významný, jako

17:09někdo, kdo má pověst. Podobný výraz nacházíme v Galatským v druhé kapitole. Tam čteme, jak Pavel po 14 letech přijde do Jeruzaléma s Barnabášem a a bere s sebou Itita. A a Pavel píše: „Vstoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásá mezi pohany. Předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou

17:34uznáváni, to samé slovo, kteří se zdají být vedoucími, abych snak neběžel nebo nebyl, běžel za nadarmo." A tak v obou případech, jak v Markovi, tak tady v Galatským, není nutné k tomudle tomu výrazu přiřazovat nějaký nějaký podřadný nebo ponižující význam. Navíc, kdybyysme se podívali do dokumentů z té doby, tenhleten výraz byl

18:01často odborným termínem pro určité vůdce, kteří byli viditelní, kteří byli významní. A tak když Ježíš říká, ti, kteří se zdají být vládci pohanů, jednoduše naráží na na skutečnost sekulárních vládců, kteří vykonávají svou svrchovanou moc. A jak to dělají? Podívejte se do do té druhé části toho verše. Co to tedy

18:28znamená? Že panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají svrchovanou moc. Vykonávat moc lze tady přeložit jako získat nadvládu nebo autoritu nad ostatními, podrobici ostatní. Někdy to může znamenat, že se člověk chová dokonce i jako despota. A znovu písmo nám velice dobře ilustruje význam těhletěch slov. Ten samý výraz

18:58nacházíme ve skutcích v 16. kapitole a tam se vám možná vybaví příběh Pavla, který je v Efezu a jeho služba je velice efektivní. Tam čteme, že že nemocné nemocným odnášely šátky a zástěry, které se dotkly těla apoštola Pavla a oni na základě jenom toho doteku byli uzdraveni. A když když ostatní viděli tu ten úspěch

19:23Pavlovy služby, tak se mezi nimi našli nějací potulní židovští zaklínači a pokusili se o něco podobného. A tak přišli k nějakému posedlému a začali vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: "Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel." A pak tam čteme, že tohleto činilo sedm synů nějakého skévy, židovského veleknězy.

19:51A ten zlý duch jim potom však odpověděl:„Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?" A ten člověk v němž byl zlý duch, se na ně vrhl. A zde je to slovo. Ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z tohoto domu. To je ten obraz té nadvlády, jaký Ježíš používá k popisu vlády tohodle toho světa, té autority, té

20:17moci, té svrchovanosti, někdy možná i i krutovlády, která která panuje ve světě. A tak kdybychom to měli shrnout, hodnoty království světa, jak je zde Ježíš popisuje, bychom mohli slednout následovně používání a nebo i zneužívání světské autority a moci k podrobení a panování nad ostatními, často na úkor jejich

20:47dobra a za účelem svého vlastního vyvýšení. Je to používání nebo zneužívání světské autority, světské pozice k podrobení, k panování nad ostatními, často na úkor jejich dobra a za účelem svého vlastního vyvýšení. A v tom okamžiku Ježíš říkástop, tady je kontrast. Takhle nevypadá Boží království. Hodnoty Božího království

21:17jsou jiné. A tak ve 43. verši čteme. Ježíš říká: „Avšak ne, tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech." Ježíš takový postoj jednoznačně odmítá. On říká: "Tak takhle ne, takhle to mezi vámi není." A všimněte si, jak to Ježíš zde říká. On on nemluví

21:47v budoucím čase. On neříká: „Takhle to mezi vámi bude. On říká: "Takhle to mezi vámi není. Takhle tomu mezi vámi není. To tohle není Pavel, tohle je popis." Ježíš zde nepřikazuje určité jednání, ale popisuje stav, jaký panuje v Božím království. A tak ten začátek toho 40. verše není není výzvou a příkazem k určitému

22:15chování. jako to je spíš popis toho, jak se věci ve skutečnosti mají v Božím království, jak to chodí mezi učedníky Božího království. A a z toho vyplývá, že selhat v roli služebníka neznamená pouze nedosáhnutí nějakého ideálního stavu. Může to dokonce znamenat, že ten, kdo takhle nežije, ani není součástí Božího

22:42království. Pokud se nevyznačuješ tak, jak se vyznačuje učedník v Božím království, tak možná to je proto, že do toho království vůbec nepatříš, že nejsi jeden z jeho učedníků. Ale samozřejmě ta logická otázka potom je, jaké hodnoty vystihují Boží království. A to je co tady vidíme. A hned z kraje vidíme, že tyhlety hodnoty zní naprosto obráceně

23:13proti těm, které nacházíme ve světě. V Božím království význam a prvenství patří služebníkům, otrokům. To je podivné, že jak divné. V Božím království významnost a důležitost nespočívá na smrchované moci a svobodě. ale spočívá na službě a ten kontrast je

23:43šokující. Ježíš říká, velikost náleží tomu, kdo není veliký. Náleží služebníkovi. A to to slovo služebník označuje někoho, kdo obsluhuje u stolu. Je to slovo, z kterého máme v dnešní době v církvi úřad diakona. Tedy, tedy někoho, kdo slouží v církvi a to slovo určitě možná víte, vychází a objevuje se v kontextu

24:13ve skutí v šesté kapitole, kdy kdy církev si povolala zbožné muže, aby sloužili kolem stolu, aby pomáhali potřebným. Velicí v Božím království jsou služebníci, ale služebníky, tenhleten popis, který pán Ježíš tady dává, tím to nekončí. Jeho popis pokračuje a a pokračuje mnohem troufalejším a a překvapujícím

24:43způsobem. Ježíš pokračuje a přidává, že kdo by chtěl být mezi vámi první, tím nevylučuje tu touhu poprvenství. Totem není ten problém. Problém je způsob, jakém toho toho prvenství chceme nabít. A on říká: „Kud by chtěl mezi vámi být někdo prvním, bude otrokem všech." Víte, už ta myšlenka toho, že služebník by se měl stát velký, by by světu zněla

25:10směšně. Ale ale otrok, to je to je úplně jiný level. Otrok byl služebníkem služebníka. Otrok byl podslužebníkem. Ve starovké společnosti. Otroci byli na tom úplným dně společnosti. V tom chápání světa možnost, že by se otrok stal stal pánem, že by se otrok stal velikým, byla zrovna tak nemožná a absurdní jako velbloud procházející uchem jehly.

25:41Pamatujte, jak jsme si o tom, jak jsme se o tom učili? Nedivil bych se, kdyby v tomhletom okažiku, co Ježíš říká, vy se musíte stát otroky všech Ježíšovým učedníkům se zatají dech. Možná začnou nevěřícnej kroutit hlavou. Tenhleten tenhleten postoj je naprostým protipolem všeho všeho, co znali. Je to naprostý protipol hodnot světa,

26:12kde kde převládá láska k sobě, kde převládá sebeprosazování, sebevyvyšování. Ve světě láska k sobě samému vede k nadvládě, vede k hierarchii, vede k touze pomoci, soustřeďuje pozornost sama na sebe. Ale v Božím království láska k Bohu vede k pokoře, vede k službě, protože taková láska je ve své podstatě a ze své podstaty zaměřená na ostatní.

26:44není zaměřená na sebe a pro společenství věřících, pro církev. Tyhlety pojmy, služebník a otrok mají důležitý a v podstatě nevyčerpatelný význam. Jsou pro nás neustálým připomenutím, že společenství neexistuje pro nás, ale my existujeme pro něj. My jsme tady jeden pro druhého.

27:15Ani apoštol v prvním století, ani ani starší v dnešní církvi nestojí nad sborem, ale je jeho součástí. Sbor nepatří starším, starší patří sboru. A sbor patří komu? Hlavě Kristu, že? A tak hodnoty Božího království bychom mohli shrnout následovně. Být velkým v Božím království znamená,

27:45že věřící považují každého za svého Pána a sami sebe za služebníky a otroky, kteří mají s láskou sloudy všem ostatním. Mají sloužit a nehledět na svůj vlastní prospěch, ale na prospěch ostatní. A to je něco, co vidíme a slyšíme i třeba u apoštola Pavla. Boží království znamená, že věřící považuji každého za svého Pána, protože

28:15takhle fungovali otroci. Jestliže jsem na tom úplném dně společnosti, tak každý je mi nadřazený, každý je nade mnou a já jsem sluhou každého, kdo je nade mnou. A jelikož jsem úplně úplně na dně, úplně dole, znamená to, že každý, na koho se podívám, je příležitost, abych projevil lásku. abych projevil službu, která je

28:40charakteristická Božího království, kdy nehledím na svůj prospěch, ale a na prospěch ostatních. Jak by to asi vypadalo v církvi, kdyby takhle každý z nás žil? Kdyby tady nebyly sobecké ambice, kdyby tady nebyla sná se zviditelnit, vyvýšit. Kdybychom nežili, je to o mně, ale žili jsme, je to o Kristu. Je to o tom, abych miloval jeho a sloužil všem bratrům a

29:06sestrám kolem mě. A zde v tomhletom okamžiku přicházíme k tomu ústřednímu verši, který potrhává hodnoty Božího království, který na kterém spočívají hodnoty Božího království, které který doslova tvoří hodnoty Božího království. verš, který jsme již mnohokrát zmiňovali už od samého úvodu. Verš, který vystihuje jak

29:30identitu, tak tak misi Pána Ježíše Krista. Verš, na kterém spočívá náš křesťanský život. A já bych rád viděl, že v tomhletom verši se opravdu odráží podstata evangelia. Podívejte se, verš 45. Už jsme konečně u něho. Máte, máte radost? Kolikrát jsme si tady říkali, todle je ten ústřední verš Markova evangelia. A teď jsme konečně u něj. Marek 10:45.

29:56Vždy syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A už z kraje podívejte se, vždyť v češtině todleto klasifikujeme jako částice. A částice jsou zvláštní slova. Nejsou to spojky. jsou jsou neohebné, nepommenovávají děj nebo moc. Oni

30:27vyjadřují postoj mluvčího, vyjadřují důraz, hodnocení, otázku nebo vztah k obsahu věty. A v tomhle případě jejím účelem toho slovíčka vždyť je zdůraznit určitý určitý postoj, určitou realitu. postoj služebného, pokorného sebeobětujícího jednání, jaké charakterizuje občana Božího království. A ten postoj, který nachází svůj dokonalý projev v

30:58Pánu Ježíši Kristu. Ježíš zde nesděluje jen nějaký všeobecný princip Božího království, ale předkládá svůj život jako dokonalý vzor pro tenhleten princip. Ježíš zde nevnucuje učedníkům nějaký náboženský nebo filozofický systém, z kterého se pak mají odvodit, jak žít nebo čemu věřit. Ježíš zde nenabádá učedníky,

31:23buďte služebníci a otroci, protože to je dobré, protože to je etické. Ne, on mě nabádá. Buďte služebníci a otroci, protože tohle je postoj syna člověka. Ježíš nám zde v těchhletěch slovech předkládá zásadní reality spjaté s jeho službou. A jedné z těhletěch realit už jsme se dotkli v minulosti. Možná si pamatujete,

31:52že už z kraje jsme se snažili identifikovat a vysvětlit způsoby, jakým Ježíš oslovuje nebo mluví sám o sobě. V tomhletom případě je to jeho možná a ne možná, ale to nejoblíbenější sebepojmenování syn člověka. A protože už jsme to probírali v druhé kapitole, můžete se k tomu vrátit, druhá kapitola, část dva, uzdravení Chromého,

32:17kterého spustili ho přátelé skrze střechu. Si určitě pamatujete, tam jsme se tomu podrobně věnovali, tak si to můžete znovu najít. Já se k tomu nebudu nějak zdouluhavě vracet, ale ale řeknu vám velice kratičce. Syn člověka ve své podstatě vyjadřuje identitu Pána Ježíše jako vítězného na trůn vyvýšeného vládce všeho,

32:40kterého, kterému Bůh dává moc nad národy. My jsme tohle četli a a dělali jsme si propojení zde s Danielem. Ten titul Syn člověka nás zavádí do momentu korunovace dokonalého a bezhříšného Mesiáše, vládce a vykupitele všech národů, což zároveň předpokládá jeho smrt a zmrtvýchvstání, že? Protože v té v té sekvenci toho života a služby

33:11Pána Ježíše Krista vidíme, že ta korunovace, to to vyvýšení, to to oslavení Krista následuje jeho smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání. Stručně řečeno, syn člověka popisuje vládce Božího království, který zvítězil nad hříchem, zvítězil nad smrtí, která devastuje království tohodle toho světa.

33:43A to znamená, že jako věřící se nemůžeme dívat na způsob, jakým svět vnímá velikost a významnost. Naše pochopení tohodle toho světa a těch důležitých věcí musí začínat u Krista, začínat jeho životem, začínat jeho příkladem, začínat jeho obětí. A znovu to je ten kontrast a konflikt, o kterém psal Augustín. Augustín to popsal v podstatě jako válku

34:10soupeřících lásek. Válka soupeřících lásek. On píše: "V tom prvním městě nebo obcí jsou knížata a národy ovládáni láskou k vládnutí. V tom druhém městě si knížata a podaní slouží navzájem v lásce. Ti náležící do prvního města se těší ze své vlastní síly ztělesněné v osobnostech svých vládců. Ti, co náleží

34:34druhému městu, říkají svému Bohu: "Budu tě milovat, Pane, má sílo." A tak se v závěru našeho společného času v písmu chci podívat na na ty zbývající slova Pána Ježíše, na ten tento důležitý výrok, který jsme tak často zmiňovali. Tímhletím výrokem Pán vystihl podstatu své služby a poukázal na na důležité pravdy, které

35:02z ní plynou. a na kterých spočívá Boží království a náš křesťanský život. Tak se na ně pojďme podívat. Ježíš znovu připomínám, Ježíš říká, že syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby co posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A v těhle těhletěch verších, v tomhletom verši, v těchhletěch slovech

35:23můžeme rozlišit tři části. Vidíme zde cíl, vidíme, vidíme zde cenu a vidíme zde i církev. Cíl, cena a církev. Ježíš uvádí, cíl své misi je hned z kraje a už to by nás mělo ohromit. Král králů, pán pánů, syn Boží, syn člověka, neomezený vládce celého stvoření. Přichází a přichází ne, aby si

35:54nechal posloužit, i když na to měl jako jediný v tomhletom vesmíru právo. Ne, on nepřichází, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil, aby dal svůj život. A já doufám, že z Boží milosti, že že z moci Ducha svatého nás tahleta pravda zasáhne. Znovu kolikrát si připomínáme, že že my můžeme číst věci v písmu,

36:24můžeme rozpoznat gramatiku a význam textu, ale aby ten text proměnil naše srdce, potřebujeme Boží pomoc. Potřebujeme, aby nám Bůh pomohl, abychom si uvědomili, jak jak zásadní je tahleta pravda. Pán Ježíš mohl přijít v moci a síle krále vesmíru. Mohl povolat anděly, kteří by podrobili celý svět pod jeho moc. Mohl si nárokovat okamžitou

36:53poslušnost a odano odanost celého stvoření. jako jediný na to měl právo. Přesto sám Bůh, druhá osoba, trojice neuplatňuje svůj nedotknutelný status. Pavel to popisuje následovně, jak čteme ve Filipským druhé kapitole. Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným

37:24lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti a to smrti na kříži. Podívejte se, Pavel jakoby slyšel slova Pána Ježíše ze stran evangelia. Ježíš nestal jen služebníkem, on se stal otrokem. On se stal tím nejnižším ve své podstatě roven Bohu. Ježíš zmařil sám sebe tím, že na sebe nabral lidství,

37:54nabral sebe, na sebe otroctví. Ke svému věčnému božství přidává navždy lidství. vzdal se svého privilégia nebýt člověkem, nebýt stvořením, nebýt podroben utrpení, nebýt podroben omezení, bolesti a nakonec i smrti v rukách svého vlastního stvoření.

38:25Ježíš, syn člověka, se mohl pevně držet svého privilégia zůstat pouze nekonečným Bohem a nebýt podroben pravidlům a realitám, které sám stvořil. A místo toho se zmařil. Místo toho se stal otrokem proo aby posloužil hříšníkům jako jsme my. A proč to udělal? Udělal to z lásky. z lásky pro hříchem prolezlý lid.

38:56Pavel nad tímhle žasné v Římanům v páté kapitole píše: "Vždyť, když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus určený čas za bezbožné. Sotva, kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by snad někdo i odvážil zemřít." Bůh však projevuje svou lásku k nám, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

39:25A pak v listu efezským Pavel znovu se modlí za věřící, za věřící, jako jsme my, abychom si se všemi svatými byli schopni uvědomit, pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání a tak byly naplněny a do vší plnosti Boží. Proto říkám, my se za tohle musíme modlit. vidět to ohromné ponížení Krista, to, že

39:52se stal otrokem pro nás, pro naše vykoupení. Na to potřebujeme duchovní oči. Na to potřebujeme se modlit k Bohu, aby otevřel naše často zatvrzelá srdce, abychom to viděli. A ta hloubka Kristovy lásky k nám je samozřejmě potržena cenou, jakou za nás zaplatil. To je ten druhý bod. Viděli jsme cíl. Teď je tu cena. Cena jako výkupné tam

40:23čteme. A to slovo výkupné je pro nás zásadní, když přemýšlíme nad tím, co pro nás Ježíš udělal. V evangeliích se tohleto slovo vyskytuje velice vzácně. Pouze v paralelní pasáži v Matoušovi. A jak v hebrejštině, tak tak v řečtině to slovo výkupné je odvozeno od slov, které vy znamenají něco jako když zakrejete nebo něco odčiníte.

40:52výkupné a chci, abyste si představili ten obraz, protože odtud odtud pochází vlastně celá ta myšlenka výkupného. Výkupné je obraz válečného vězně. Je to je to obraz otroka, který je někde na tržnici, na tom na tom trhu s těmi otroky. Člověk, jeho život visí na vlásku. život, který propadl osudu buď celoživotního otroctví nebo nebo smrti.

41:21A z tohodle údělu tenhleten člověk nemá žádného úniku. On se sám nemůže vysvobodit. Nemá žádnou naději. To je, co s námi udělal hřích. To je, co udělá hřích s každým. Náš hřích je tak hrozný, že že jsme byli tak zadluženi. Jsme tak zadluženi, že že nejsme schopni ho zaplatit. Jsme jak ti otroci na tom tržišti a my sami se neosvobodíme.

41:52A ten, kterému dlužíme, jmenovitě Bůh, je dokonale spravedlivý, je věčný a nemůže přihmouřit oko a přejít naše přestoupení. Nemůže nějak jen tak smazat a ignorovat náš dluh. dluh, který způsobil náš hřích, naše hříšnost, jeho svatost, jeho spravedlnost musí být uspokojena, jeho dokonalost musí být uctěna.

42:22A tak naší jedinou nadějí je, že do toho na ten trh přijde někdo. Někdo jiný, někdo, kdo by nás mohl zastoupit před Bohem. Někdo, kdo by se mohl dotknout Boha a nás zároveň. Někdo dostatečně bohatý, aby zaplatil Bohu výkupné za naše přestoupení. Někdo zároveň ochotný osvobodit otroky hříchu z jejich smrti. A kdo to je?

42:53>> Pán Ježíš Kristus dobrovolně se rozhodl tohle pro nás učinit. Pán Ježíš, Bůh i člověk zároveň je jako prostředník mezi námi a Bohem a platí výkupné. Vyplacuje Bohu náš dluh. A ta otázka je, kolik ho to stálo, jaké bylo výkupné za naše hříšné životy. Kol co ho to stálo? Stál ho to život.

43:23Pán Ježíš Kristus svou zástupnou smrtí na na kříži Golgoty obětuje svůj život, aby v plné míře zaplatil cenu za hřích všech, kteří budou spaseni. Ježíš dobrovolně, poslušně obětuje svůj život jako náhradu za zotročené lidstvo. Ježíš si je plně vědom, že on je jediný, kdo může takovoudle oběť přinést. Nikdo

43:49jiný nemůže zaplatit takové výkupné, jaké požaduje spravedlivý Bůh tohodle toho vesmíru. A Ježíš tu oběť přináší ochotně, z lásky. Jeho smrt tak usmířila Boží hněv, naplnila a odčinila požadavky Boží spravedlnosti pro všechny, kdo v něj uvěřili a kdo v něj uvěří. Jedna oběť syna člověka zaplatila

44:21výkupné za mnohé. První Timoteova 2. Je totiž jeden Bůh. Jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi. Člověk Kristus Ježíš. Nikdo jiný v tomhletom světě není a nikdy nebyl a nikdy nebude. Další jiný prostředník je pouze jeden prostředník Ježíš Kristus. A ten dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.

44:50Petr na to navazuje v druhé Petrovi. On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním byli uzdraveni. Smrt syna člověka za mnohé je obětí poslušnosti podle Boží vůle. plné vyjádření Kristovy lásky, plné uspokojení Boží spravedlnosti.

45:20To je cena, jakou za nás zaplatil ochotně z lásky. Ale v tom 45. verši nám zbývají ještě poslední dvě slova, která nesmíme opomenout, protože obsahují to, čím jsme se z Boží milosti stali. A to je to je církev, že církev. Ježíš dal svůj život jako výkupné za mnohé. A zprvu se možná může zdát, že tenhleten výraz za mnohé naznačuje nějaké

45:48preferenční nebo upřednostněné zacházení. Jenže zase v semické gramatice to slovo mnozí obvykle znamená jakýsi celý celek. Ti mnozí, za který za které Ježíš dal svůj život jako výkupné nepopisuje vybrané Krista hodné jednotlivce. Protože nikdo takový neexistuje. Všichni jsme řešili. Všichni postrádáme Boží slávu. Žádný z nás není hoden

46:15dokonalé dokonalého Boha. Jak tady máme chápat tenhleten výraz mnozí? Tenhleten výraz nás vrací zpět do starého zákona, konkrétně do proroka Izajáše 53. třetí kapitoly, té známé kapitoly, kde v závěrečných verších čteme následující. Hospodin si přál zdeptat ho nemocí. Když položí svou duši jako oběť za vinu,

46:45uvidí potomstvo, prodlouží své dny a hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasítí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé. a jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velkých zástupech a nespočetný mi bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten

47:14mezi vzpůné. On odnesl hřích mnohých a je přluvcem za spůrné. Kdo jsou ti mnozí, které tady Izajáš zmiňuje? Kdo jsou ti mnozí, na které se vztahuje ospravedlnění? otrokem Božím. Kdo jsou ti mnozí, kteří jsou uzdraveni Pánem Ježíšem? Jsou to hříšníci, jsou to přestupníci, jsou to provinilci,

47:44jejichž nemoce, bolesti, přestoupení a provinění on bere na sebe. Nechává se zdeptat místo nich. Na jejich místě je zkroušen s Bohem, Bohem. Na jejich místě snáší šrámy a bolesti a nakonec místo nich i umírá a je pohřben, aby pak viděl své potomstvo, to jest aby vstal z mrtvých. Těmi mnohými nejsou dokonalí a a záchrany hodní lidé. Tak

48:10takoví lidé neexistujou. Těmi mnohými jsou hříšníci. A o jaké hříšníky se jedná? >> Izeáš nám tohle říká na konci 52. druhé kapitoly a tam nacházíme to slovo mnozí a znovu a tam čteme hle můj otrok bude mít úspěch bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. Tak jako mnozí se nad ním zhrozí, tak nelidsky zohaven bude jeho vzlet, jeho vzezření

48:42nepodobné lidským synům. Tak přivede v úžas mnohé a teď poslouchejte dobře, mnohé. Co? Mnohé Izraelity, ne mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno a pochopí to, o čem neslyšeli. Ti mnozí, o kterých je tady řeč, za které Ježíš položil položil svůj život, jsou ze všech národů.

49:13Ze všech národů. Nejsou mezi nimi jen Izraelité, ale každý, kdo bude činit pokání, že? Každý, kdo se obrátí ke Kristu, králové kvůli němu zavřou ústa. To je to je obraz pokání, protože uvidí, co jim nebylo vyprávěno a pochopí to, o čem neslyšeli. To je té obrácení a poznání vykupitele. A jak se téhleté skupině říká, jak se

49:39téhleté skupině mnohých ospravedlněných ze všech národů říká, jak se jí říká, církev. To jsme my složeni ze všech různých národností po celém světě na každém kontinentu. Bratři a sestry v Kristu vykoupeni tou samou krv, tím samým Kristem, který zemřel 2000 let za před 2 000 lety zahradby, zahradbami Jeruzaléma.

50:10Bůh neledí na to, zda jsme z Česka, Slovenska, Ameriky, Paragaj nebo Koreu připravil spásu pro všechny národy. Přesně to je to, co čteme v knize Zjevení. Lidé ze všech národů obklopí trůn a oslavují Boha za spásu. Oslavují beránka. Volají velikým hlasem. Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu a

50:40beránkovi. A tak z těch posledních slov vždyť ani syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Vidíme, že cílem byla záchrana. Cílem byla záchrana. Cenou byl Kristus a výsledkem byla církev. Tak chvála Bohu za jeho milosrdenství, které nám prokázal v Kristu. Pane, dej, aby nás tahleta realita

51:12povzbudila a posílila, abychom žili jako občani nebeského království, aby postoje našich srdcích, rozhodnotí našich vůlí a a naše jednání odrážely hodnoty Božího království a následovali příklad našeho dokonalého krále Pána Ježíše Krista. Amen.