Kristův odkaz církvi 08: Být v Duchu Svatém 2 (Jan 14:25-31) 9.5.2025 David Stehlík
Biblické texty v kázání
Jan 14Jan 2Skutky apoštolů 4Galatským 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Ano, věřím, že i to, co jsme zpívali v té písni, je i naše touha, aby pán Ježíš Kristus, pán Bůh, Duch svatý, aby nám dnes dnešního eh podvečera otvíral oči i skrze své slovo a tak opravdu chceme společně pokračovat v rozjímáním nad Janovým evangeliem a to nad těmi kapitolami, kde pán Ježíš Kristus vyučuje své učedníky v
0:32předvečer v předvečer svého začení a my dnešního dne společně dokončíme 14. kapitolu. Minule jsme začali oddíl, kde pán Ježíš Kristus hovoří především o zastánci, o Duchu svatém, ale protože je to dlouhý oddíl, tak jsme ho nedokončili a dnes ho právě dokončíme. Takže dnes budeme navazovat trošku více více naevno než než než ty
0:59předchozí oddíly. Tedy pán Ježíš Kristus a my spolu budeme číst text. Ano, ještě nejdříve společně začneme číst, abychom si ten text taky přečetli, že na to bych málem zapomněl. Pojďme tedy si přečíst společně ten text a já právě pro kontext přečteme celý ten oddíl, čili 14. kapitola Janova evangelia od 15. verše
1:21až do konce kapitoly. Minule jsme probírali verše 15 až 24 a dnes budeme pokračovat dále. Prosím, abyste povstali ke čtení Božího slova a zde od tedy od 15. verše tato slova. Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání a já požádám Otce a on vám dá jiného zastánce, aby byl s vámi na věčnost. Ducha pravdy, jež svět nemůže
1:52přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky. Přijdu k vám ještě malou chvíli a svět m již neuvidí. Vy však mne uvidíte, protože já žiji a vy a také vy budete žít. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je,
2:22ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám a ne světu?" Ježíš mu odpověděl:„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mne
2:48nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mě poslal. A teď ten náš text. Toto i jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás, ale zastánce Duch svatý, kterého otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám
3:14dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Slyšeli jste, že jsem vám řekl, oddcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní dříve, než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Již s vámi nebudu mnoho mluvit.
3:44Neboť přichází vládce tohoto světa, proti mně nemá vůbec nic. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud. Tolik z Božího slova. Prosím, abyste se posadili. Jak jsem tedy řekl už na začátku, dnes navazujeme trošičku těsněji, protože jsme eh zůstáváme v tom, co pán Ježíš eh vyučuje
4:17své učedníky na to téma Ducha svatého, co co jim říká o zastánci, který má přijít. A tak pojďme si trošičku připomenout to, co jsme si říkali minule, protože je to vlastně ten tentýž oddíl. Je to jeden tématický celek. Minule jsme viděli, že pán Ježíš Kristus v tom v těch v těch předchozích verších má jedno důležité téma a opakuje
4:46ho hned čtyřikrát. Je to je to to téma. Ten, kdo mne miluje, zachovává mé slovo. To tam pán Ježíš Kristus opakuje čtyřikrát a opakuje to proto, protože to je velice důležité. Také jsme viděli, že pán Ježíš Kristus zaslibuje příchod za stánce, tedy Ducha svatého. To je nám zřejmé. Sám pán Ježíš Kristus je nazývaný
5:14zastáncem nebo obájcem, ale nyní odchází a přislibuje právě jiného zastánce. Tento zastánce je jiný zastánce, ale jak jsme si minule ukázali, je to zastánce stejného druhu, tedy určitě adekvátní náhradou. A jeden z úkolů zastánce je zajišťovat vztah k Pánu Ježíši Kristu. Naše spojení s Pánem Ježíšem Kristem. Tedy i když pán
5:43Ježíš Kristus odešel, stále jsme s ním v kontaktu skrze Ducha svatého. A Duch svatý právě toto propojení zajišťuje své církve se svým spasitelem. Také jsme viděli, že Duch svatý zajišťuje propojení mezi námi a Bohem Otcem. Tedy můžeme říct, že duch, že že díky Duchu svatému máme máme osobní vztah a vazbu na zbylé osoby
6:13Boží trojice. V Duchu svatém máme kompletní i komplexní spojení s naším Bohem a Pánem. A je to Duch svatý, který nám pomáhá zachovávat Kristovy příkazy a tím mu prokazovat i svou lásku. A tak to bylo to bylo to nejdůležitější z toho z toho předchozího textu. Dnes budeme tedy společně v tom textu pokračovat a pán Ježíš Kristus
6:42pokračuje ve vyučování u duchu o Duchu svatém. A dnes také zakončíme první část toho rozhovoru Pána Ježíše Krista se svými učedníky, který končí právě tou 14. kapitolou. A než se podíváme do textu, jednou krátkou větou bych chtěl shrnout hlavní myšlenku tohoto textu a ta zní velice jednoduše. Jedině Kristus umožňuje v bezútěšném světě
7:08pokojný život. To je hlavní myšlenka toho dnešního textu a my uvidíme, my uvidíme, proč tomu tak je. Pojďme tedy spolu do prvních dvou veršů, kde vidíme, a to je jakýsi první ze třech oddílů. Já jsem ten první oddíl nazval jiný učitel. Já ty verše zopakuji. Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás, ale zastánce Duch svatý,
7:35kterého pošle Otec v mém jménu. Ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Tedy pán Ježíš Kristus opravdu pokračuje ve své řeči k učedníkům a říká jim: "To toto jsem vám pověděl." Teď je otázka, které toto? Jaké toto pán Ježíš Kristus má na mysli? Nemluví zde jenom o tom, co říká učedníkům v tomto rozhovoru, ale podle
8:02mě pán Ježíš Kristus tímto, toto i jsem vám pověděl, myslí vše, co učedníky až doposud naučil, co jim až doposud pověděl. A pak se a pak vidíme na začátku toho šého, 26. verše vidíme tu spojku, ale to je spojka odporovací, která nám říká, že přijde nějaká změna v ději nebo nějakej nějaký myšlenkový obrat. Pán Ježíš Kristus vyučoval své
8:32učedníky, ale když si to tak vezmeme, tak ti mnohdy nebyli připraveni na to, co jim pán Ježíš Kristus potřeboval říci. Nemohl jim říci vše, co by jim potřeboval sdělit. Sami učedníci ani kolikrát Pána Ježíše Krista nechápali. A teď máme to velké ale. Přichází zastánce Duch svatý a vidíme, co o něm pán Ježíš Kristus
8:58říká, že bude připomínat jeho slova. A dokonce čteme, že je naučí všemu, tedy rozumějme všemu, co oni potřebují znát a vědět. Pán Ježíš Kristus tedy evidentně nevyučoval vše, co by bylo potřeba, ale Duch svatý již bude a vyučuje vše, co je potřeba pro život církve, tedy i pro učedníky. Dá se říci, že pán Ježíš
9:26Kristus v tom 26. verši se odkazuje na dobu po Letnicích, po seslání Ducha svatého, období vzniku a rozmachu církve, ale vlastně se svým způsobem odkazuje až do dnešní doby, kdy stále Duch svatý takovýmto způsobem působí, i když upřímně řekněme s ne ne s takantními výsledky jako v prvotní církvi. Chtěl bych, abyste abyste
9:53společně se mnou vnímali také rozdíl v učednících před a po. Jací jsou učedníci v době, kdy eh eh jsou s Pánem Ježíšem Kristem na zemi a až do momentu, kdy přichází Duch svatý. Jsou to učedníci, kteří se bojí, jsou nestálí, nezralí. Kde jsou učedníci bezprostředně po smrti Pána Ježíše Krista? Jsou zalezlí, bojí se. a mají strach vít na
10:24veřejnost. Ale i po vzkříšení, kdy se pán Ježíš Kristus dává učedníkům poznat jako zmrtvýchvstalý a vítězný Pán a dokonce ani po jeho odchodu ze země nevidíme učedníky působit veřejně. Zajímavé je, zajímavou věc k tomu poznamenává Jan v druhé kapitole v 22. verši a my si to přečteme už od 19. verše, tedy Jan 2. kapitola.
10:51Od verše 19 do verše 22. Zde pán Ježíš Kristus hovoří s Židy. Tedy Židům Pán Ježíš Kristus pověděl: "Zbozte tuto svatyni a ve třech dnech ji postavím." Židé tedy řekli:„Tato svatyně byla budována 46 let a ty ji postavíš ve třech dnech. On však mluvil o svatyni svého těla. Když byl potom vzkříšen, a to je důležité, poslouchejte dobře. Když byl
11:22potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že to říkal a uvěřili písmu i slovu, které pán Ježíš řekl. Takže přeci jenom vidíme, že už po zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista si některé skutečnosti učedníci začali uvědomovat, ale vnímáme to, že to byl proces postupný. A tu velikou změnu skutečně vidíme až s
11:46příchodem Ducha svatého. Na jedné straně tedy učedníci v tom období před sesláním Ducha svatého, jak jsme si je právě popsali a na druhé straně ten velký rozdíl, učedníci po příchodu Ducha svatého. Jsou to tiž učedníci jako předtím, ale přeci jsou jiní. A tak vidíme apoštoli, jak jsou odvážní při hlásání evangelia, spoléhají na Pána
12:14Ježíše Krista, vnímají ducha, kterého přijali. Jenom takový příklad, kdybyste se podívali do skutku čtvrté kapitoly, nemusíte se tam dívat, ale tam je napsáno, jak Petr a Ján společně stanuli před veleradou a jsou jimi varováni, aby neučili o Pánu Ježíši Kristu. Oni už předtím vyučovali na veřejnosti v synagogách. a jsou tou veleradou
12:40varováni a i přes výhrušky, přes přes přes různé ústrky odmítají odmítají umlknout. Říkají, koho je lepší poslouchat, vás nebo Boha? A zvažte další věc. S výjimkou Jana všichni apoštolové umírají mučednickou smrtí, tedy podle církevní tradice. Podle ní se také apoštol Petr nechal ukřižovat hlavou dolů, aby
13:10neumíral stejnou smrtí jako pán Ježíš Kristus. Ten stejný Petr, který krátce po jeho začení bezostyšně zapírá svého Pána. aby nedošlo k nedorozumění. Nechci zde vyzdvihovat nějaké nešvary, neduhy, špatnosti učedníků. To opravdu není mým záměrem. Oni opravdu byli v nelehké době a jejich úkol byl velice těžký. Mým záměrem je poukázat na
13:42rozdíl, který je patrný, když v životě člověka začne působit Duch svatý. To je přesně to, co říká pán Ježíš Kristus svým učedníkům v tom 26. verši. Ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co i jsem vám řekl. A my vidíme tu práci Ducha svatého skrze apoštoly. Nejprve vidíme, že je to autorita apoštolů, která je daná Duchem
14:07svatým. A právě tu tato autorita pomáhá utvářet církev v raném stádiu jejího vzniku. Pak vidíme další práci apoštolů. Nejen, nejen že pracují s lidmi na utváření církevních společenství, na jejich zprávě a na učednictví v těchto sborech, ale také pod vedení Ducha svatého vzniká celý novozákonní kánon. Tedy ano, ne
14:31všichni autoři Nového zákona byli apoštolové, ale naprosto zásadní část je napsána jejich rukou. Nicméně každý autor knih Písma byl veden Duchem svatým. ať už to byl či nebyl apoštol. A je to právě Boží slovo knihy písem Bible, které se stávají tou autoritou a navazují na autoritu apoštolskou. Eh, zde mi dovolte připomenout jeden verš, který pro mě
15:00osobně je velice důležitý, který mě ukotvuje v tom přesvědčení, že eh písma autorita, autorita písma je naprosto zásadní. Je to verš ze Skutků z 20. kapitoly, verš 32. Zde nám Lukáš nechal zapsat toto. A nyní vás svěřuji Bohu a jeho a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi
15:31posvěcenými. Zde apoštol Pavel se v Milétu loučí s efeskými staršími. Je mu zřejmé, že už se s nimi neuvidí. A je i z toho i z toho verše zřejmé, že dříve byl jejich autoritou apoštol apoštol Pavel. Pracoval s nimi, psal jim dopisy a vůbec staral se nejen samozřejmě o o efeský sbor. A tady vidíme, že je apoštol Pavel předává pod
16:02autoritu Božího slova. A toto předání autority se týká další církve, dalšího vývoje církve. To se týká i nás. Tedy tu autoritu apoštolů nahrazuje nebo eh navazuje na ní autorita Božího slova. A to by pro nás mělo být velice zásadní. Ještě jedna zajímavá věc v tom 26. verši. Ale zastánce Duch svatý, kterého
16:33pošle, kterého otec pošle v mém jménu. Duch svatý je zástupcem Pána Ježíše Krista na zemi. A protože eh jsou osoby Boží trojce v dokonalé jednotě a v souladu eh v Duchu svatém je pán Ježíš Kristus stále přítomen. To jsme už několikrát zmínili. Vzpomeňme třeba právě na ten 16. verš z toho minulého eh předchozího textu. Dnes dnes jsme ho četli. Ten 16.
17:03verš je a já požádám Otce a on vám dá jiného zastánce. Pán Ježíš Kristus požádal Otce a přišel Duch svatý. Tedy Duch svatý přichází opravdu skutečně ve jménu Pána Ježíše Krista. Přichází na jeho na jeho vyžádání. Přichází jeho pod jeho autoritou. To je znovu odkaz na to, že máme skrze Ducha svatého kontakt se
17:32samotným Spasitelem. To jsou všechno skutečnosti, které by v nás měly vzbuzovat, které by nás měly povzbuzovat. Máme písmo a skrze něj jsme vyučováni Duchem svatým ve jménu Pána Ježíše Krista. Pojďme do dalších veršů. Verše 27 až 28. Zde vidíme Kristů v pokoji. Opět velice důležitá věc. Pán Ježíš Kristus zde učedníkům
18:01říká: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Slyšeli jste, že jsem vám řekl:ODcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť otec je větší než já. Na první pohled se možná zdá, že
18:31tyto verše nemají mnoho společného s Duchem svatým nebo že že v nich pán Ježíš Kristus nehovoří o Duchu svatém, protože říká: "Svůj pokoj vám dávám." Jednak bych nás chtěl odcházet právě na to, co jsme si před chvílí řekli, že Duch svatý přišel Kristovým jménem. Tedy vše, co pán Ježíš Kristus zanechává, zanechává skrze Ducha
18:58svatého, tedy i svůj pokoj. Pak také, když se podíváme do Galatským 5:22, nebudeme ten verš číst celý, ale ten začátek toho verše. Ovocem ducha je však láska, radost, pokoj. Vidíme, že ovoce ducha nebo že že v tom ovoci ducha je také pokoj. Pokoj Kristův je tedy dílem Ducha
19:28svatého. Mluvili jsme o učednících a o tom, jak vnímali Pána Ježíše Krista, než než dostali Ducha svatého. Viděli jsme tam určitou nejistotu. Určitým způsobem byli bázliví, měli nepokoj v srdcích. Pán Ježíš je připravuje na svůj odchod a i to je muselo určitě znejistit nebo minimálně vylekat nebo vnést určitý neklid do
19:53srdce. Proto jsou slova Pána Ježíše o pokoji velice důležitá pro učedníky, ale také pro nás. Největší semeniště nepokoje v srdci člověka je totiž nevyřešená situace mezi ním a Bohem. nevyřešená otázka hříchu a v tom je dokonalost Kristova pokoje. Ten jeho pokoj přichází, když se člověk větší problém s hříchem vyřeší
20:18díky Kristově oběti. Ten pokoj pramení zvědomí, že Bůh už není nepřítelem, ale otcem a pánem. Ne nadarmo je pán Ježíš Kristus také nazýván knížetem pokoje. On přinesl spásu a tedy také pokoj do lidského srdce. A Duch svatý nám připomíná oběť Pána Ježíše Krista, zprostředkovává na vztah s Pánem Ježíšem Kristem a také se podílí
20:44na utváření pokoje v nás. A a mimochodem to slovo pokoj, které je zde použito, eh řecky se to slovo řekne eiréne, má jeden z významů spása. Nepřijde vám to zajímavé? A všimněte si, jak končí ten 27. verš. Ať se vaše srdce nechvěje a není
21:14bázlivé. Myslím, že pán Ježíš Kristus věděl o strachu učedníků. Proto jim říká tato slova. A myslím, že prostor probázlivost se v těch našich srdcích najde. Najde se tam skoro vždycky. Až se spolu dostaneme do následující kapitoly, tak spolu budeme mluvit o tom, jak pán Ježíš Kristus varuje své učedníky před nenávistí
21:40světa. Říká v podstatě, že logicky svět bude, že že je logicky svět bude nenávidět, protože i jeho nenáviděl. Máme mocného nepřítele a tím je Satan. Ale máme pokoj, který pramení z vědomí, že trojjediný Bůh, absolutně nejmocnější bytost, je naším přítelem. Pak ani Satan a celý jeho svět nám nemůže ublížit, aby tento vztah
22:07zničil. Nemůže prostě to to je pánbůh je prostě mocnější. V tom je síla Kristova pokoje. Připomeňme si, co k tomu říká Pavel v epištole Římanům. Je to v osmé kapitole a jsou to verše 31 a potom verše 35 a 39. Je to velice krásný oddíl. Zde Pavel církvi v Římě píše toto. Co tedy k tomu řekneme? Je li-li
22:37Bůh pro nás? Kdo je proti nám? A teď od 35. Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost? Pronásledování nebo hlad? Nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: "Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt. Pokládají nás za ovce určené na porážku, ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás
23:08zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani moci, ani výšina, ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Nevím, jestli to vnímáte, ale já vnímám, že toto toto mi přináší dokonalý
23:34pokoj. Toto nám přináší dokonalý pokoj. Skrze lásku a milost Pána Ježíše Krista jsme byli spaseni a vědomí, že nás nic neodloučí od této lásky, je zdrojem pokoje. Podívejme se, co dále je o tomto pokoji řečeno v tom verši 27. Svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět. Já vám dávám. Tedy tento druh pokoje svět
24:04nezná, ale tak jak je to napsáno, je zřejmé, že svět také nabízí nějaký pokoj, ale nenabízí pravý pokoj, jen jakousi imitaci. Je to proto, že svět se odvrátil od svého stvořitele. Neznají Boha a proto nemají pravý pokoj. Izaiáš v 50. 57. kapitole ve verši 21 zapsal toto: "Ničemové nemají pokoj,
24:34pravý můj Bůh." Pán Bůh takové lidi nazývá ničemi. Nebo opět lid Římanům, třetí kapitola, verše 12 až 18. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými. Není, kdo by činil dobro. není ani jeden. Jejich hrdlo je jako otevřený hrob. Svými jazyky mluví lest. Pod jejich chrty je hadí jed. Jejich ústa
25:05jsou plná kledby a hořkosti. Jejich nohy jsou rychlé k proletí krve. Na jejich cestách je skáza a trápení. Cestu pokoje [Hudba] nepoznali. Není bázně Boží před jejich očima. Nezdá se vám tento popis? nebo nezná se vám tento popis, jako kdyby to byl popis dnešního světa? Není to až příliš trefné něco, co se přesně hodí na dnešní
25:36svět? A všimli jste si také toho, že pokoj je spojen s bázní před Hospodinem? Všimli jste si tam toho spojení? Oni jak to tam bylo přesně, abych to cestu pokoje nepoznali. není bázně Boží před jejich očima. Nemají pokoj, protože nemají bázeň před
26:06Bohem. Jen ten, kdo je Kristem spasený, ten má i poznání Boha. A protože zná Boha, má i před ním bázeň a může zakoušet ten pravý pokoj s Bohem. Je zajímavé, že někdy poslouchám rozhovory s některými, můžu to říct, zajímavými osobnostmi, tak poměrně trefně popisují, jak je tento svět nepokojný a jak se ten nepokoj projevuje. Někteří dokonce i ví tomu
26:35aspoň přibližují, jak by takový pokojný svět měl vypadat, ale když se dostanou k řešení, tak ho hledají bez Boha. A většinou to bývají samé hlouposti, samé nesmysly. A tak bych chtěl, aby to bylo řečeno naprosto jasně. Bez Boha není pokoj. Verš 28 a 20. Slyšeli jste, že jsem vám řekl, oddcházím a přijdu k vám.
27:07Kdybyste mě milovali, zradovali byste se, že jdu k Otci, neboť otec je větší než já. Tou první částí toho verše se Jan vrací na začátek 14. kapitoly, konkrétně do veršů 2 až t, kdy učedníkům říká, že odejde, aby jim připravil místo. Proč to pán Ježíš Kristus připomíná právě zde? Podívejme se do té druhé poloviny. Kdybyste mě milovali,
27:35zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť otec je větší než já. Tak předně, pán Ježíš Kristus v této části verše nemluví o své rovnosti nebo nerovnosti s Otcem, s Bohem Otcem. Z kontextu písem víme naprosto jednoznačně, že osoby Boží trojice jsou si naprosto rovny. To, o čem zde pán Ježíš Kristus hovoří, je nejlépe popsáno ve Filipským
28:022, verších 6 až 7. Před nedávnem jsme to probírali společně. Zde je zapsáno: "Ačkoliv byl pán Ježíš Kristus ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu. Nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobný lidem." Pán Ježíš se dobrovolně ponížil a prožil utrpení, která Bůh Otec projít nemusel. A v tomto smyslu je Bůh Otec
28:33věší, větší než pán Ježíš Kristus. Možná nám to vysvětlí to, když si uvědomíme, nebo lépe to pochopíme, když si uvědomíme, že když hovoříme o na nebevstoupení Pána Ježíše Krista, mluvíme o tom, že byl pán Ježíš Kristus vyvíšen zpět k Otci. Pán Ježíš Kristus se tím vrátil zpět do Boží slávy. Tam je domov Pána
28:57Ježíše Krista u svého Otce. Proto to pán Ježíš Kristus uvádí jako jeden z důvodů, proč by jej učedníci, proč by se učedníci měli radovat z jeho odchodu. Další důvod je tedy také ten, že jde, aby jim připravil místo. Ale pojďme se ještě krátce zamyslet nad tím začátkem věty. Kdybyste mě milovali, vyčítá snad Pán Ježíš Kristus
29:23učedníkům jejich nelásku? Nebo k němu mají učedníci nedostatečnou lásku? Prosím, spojme si to, spojme si tuto větu s tím motivem, s tím důležitým motivem z toho minulého oddílu, kdy pán Ježíš Kristus říká a znovu to připomenu, kdo mě miluje, zachovává, má přikázání. A když si to uvědomíme, není ani jediný člověk, který by za svůj život alespoň
29:50jednou nezřešil. Tedy není nikdo, kdo by Krista miloval na 100 %. Tak, jak si pán Ježíš Kristus zasluhuje. Proto říká pán Ježíš Kristus to, co říká. Jinak řečeno, kdybyste mě nebo přeparafrázuju ta slova Pána Ježíše, kdybyste mě milovali plně, pochopili byste, že odejít k Otcié pro mne i pro vás.
30:25Skutečnost, že nikdo z nás, jak tu dnes sedíme nebo stojíme, nemiluje Krista tak, jak si pán Ježíš Kristus zasluhuje, nás nutně přivádí k pokoře a k vděčnosti, že i tuto naši nedokonalou lásku pán Ježíš Kristus přijímá. Pojďme tedy do posledních třech veršů. Zde vidím Kristovu útěchu. Nazval jsem tento ten tuto část Kristova
30:55útěcha. A v těchto verších pán Ježíš Kristus říká: "Řekl jsem vám to nyní dříve, než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic, ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi otec přikázal. Vstaňme, pojďme odtud. Ten 29.
31:24verš. Kde už jsme to jen slyšeli tuto větu? Myslím v tom v tom našem v tom našem probírání. Někde od té 13. kapitoly už to zaznělo. Nebudu vás dlouho napínat. Je to konkrétně 19. verš v 13. kapitole. Tam pán Ježíš Kristus užívá stejnou větu, ale tehdy hovořil o označení zrádce. Učedníci předem věděli, že Pána Ježíše Krista někdo zradí. A to, že jim
31:54to předem Pán zjevil, je důkazem nebo mělo být pro ně důkazem, že vše je pod kontrolou a učedníky to mohlo do jisté míry uklidnit. Podobně zde odchod Pána Ježíše Krista je něco velmi nadpřirozeného a možná by se dalo říct i neuvěřitelného. Lidskému přemýšlení neuvěřitelného. Jsem přesvědčen, že kdyby kdokoliv z nás byl očitým svědkem
32:21Kristova na nebe vstoupení, jistě by to s ním do určité míry otřáslo. Pán Ježíš potřeboval, aby učedníci při těchto všech událostech měli jistou míru duchovní odolnosti, aby neztratili zezřetele, že pán Ježíš Kristus je Boží syn, že je spasitel a že jeho odchod je předem plánován, že nejde o nějaký druh únikového
32:45manévru, zkrátka, že je v pořádku, když odejde. Jistě i toto ujištění učedníků zafungovalo. A nejen to, ale Kristus jim předem o těchto věcech říká proto, aby až k tomu dojde, se jejich víra ještě více upevnila. To vidíme v tom závěru toho 29. verše. A znova bych chtěl připomenout ten 22. verš z Jana dr. kapitoly, kde kde si učedníci po
33:16vzkříšení Pána Ježíše Krista vzpomněli na to, co jim pá na to, co pán Ježíš Kristus říkal a dali si to do souvislosti a připomněli a díky tomu uvěřili. Podívejme se do 30. verše. Smrt Pána Ježíše Krista se opravdu blíží, ale Pán připomíná skutečnost, že na pozadí všech těchto událostí je Satan. Všimněme si, jak je to vyjádřeno.
33:45Je to vlastně podmínka. Proč s vámi nemohu dlouho mluvit? Protože přichází vládce tohoto světa. Satan je opravdu na pozadí všech těchto událostí a určitě je potřeba jedním dechem dodatne, Bohu se nic z ruky nevymyká. Já bych to možná charakterizoval takto. Jsou zde hříšná lidská srdce a Satan na tyto lidi působí svými intrami a lží. To vše s Božím
34:13svolením. Pán Bůh dává Satanu volnou ruku. nijak v tom není zapleten. Zodpovědnost za tyto události je na člověku i na Satanu. I to, že je Satan vládce světa, je s Božím svolením. Mimochodem slovo vládce a králičtí, to je zajímavé, na tomto místě používají eh slovo kníže. Kníže světa. Tak toto slovo v originále znamená
34:46někoho, kdo je v moci postavený, ale může nad sebou mít nadřízeného. Není to úplně ten nejvyšší. A přesně v takovém postavení je Satan. A důležitá, veledůležitá věta proti mně nemá vůbec nic. Tuto větu je potřeba chápat velice jednoduše a prostě tak, jak je napsána. Představte si, jako když někdo, kdo je z něčeho obžalovaný, řekne
35:17soudci: "Nic proti mně nemáte. Žádný důkaz, zkrátka nic." Přesně to je zde vyjádřeno. Satan proti Pánu Ježíši nemá žádný důkaz hříchu, žádný důkaz o porušení Božího řádu. Zkrátka nic, za co by měl být trestán. Na to navazuje nádherně ten poslední verš, protože tam je zdůrazněno, tam je vlastně zdůrazněno to, proč pán Ježíš
35:46Kristus to vše podstupuje. Protože čistý, nevinný a svatý Kristus zde a podstupuje celé to martrium zatčení, výslechů, ponižování, bytí, nadávek a nakonec i mučivou, zdlouhavou a bolestivou smrt. A to, že to podstupuje, je důkazem jeho poslušnosti vůči Bohu. To je to, co má svět poznat, Kristovu poslušnost. A ta úplně poslední věta, to
36:15už je jen taková taková technická věc nebo taková zajímavost, řekněme. Ono to totiž vypadá, že ten zbytek toho rozhovoru od 15. kapitoly je to určitá možnost se odehrává na cestě do gecemanské zahrady, ale o tom si povíme až příště. Já bych teď ještě znova ve třech bodech chtěl v krátkosti shrnout ty tři body toho dnešního textu,
36:40abychom si z nich vzali nějaké poučení. Zaprvé, viděli jsme Kristovo zaslíbení o tom, že Duch svatý bude připomínat jeho slova a že bude učit všemu, čeho je nám zapotřebí pro život zde. Také jsme viděli, že dnes jsme pod autoritou písma. A tak prosím, dovolme Duchu svatému v našich životech působit. Choďme co nejčastěji do písma,
37:07rozjímejme nad ním a Duch svatý bude moct v našich životech působit a jednat. Zaadruhé, Kristus nám zde i skrze Ducha svatého zanechal svůj pokoj. Využívejme tohoto zdroje. To je jediný pravý pokoj. Jedině pokoj pramenící ze spásy skrze oběť Pána Ježíše Krista je tím pravým pokojem. Právě ve chvílích, kdy jsme zužováni problémy a starostmi, je nám
37:37tohoto pokoje velice, velice zapotřebí. A za třetí, my jsme podobně, my takhle to vyjádřím, my stejně jako učedníci víme o některých věcech, které se mají stát. Duch svatý nám je zjevuje v Božím slovu. To nám budiž útěchou a povzbuzením. A nakonec v Kristově poslušnosti, v té jeho cestě na kříž máme
38:07vzor. Kristus podstoupil to, co podstoupit nemusel. Ale udělal to především z lásky k svému Otci, ale i z lásky k nám hříšným a bídným lidem. Máme Pána, proti kterému ani kníže tohoto světa nic nezmůže. Amen.