Kristův odkaz církvi 07: Být v Duchu Svatém 1 (Jan 14:15-24) 28.3.2025 David Stehlík
Biblické texty v kázání
Jan 141. Královská 6Matouš 282. Korintským 6Galatským 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09My chceme dnes společně pokračovat v rozvažování nad Janovým evangeliem a to nad kapitolami 13 až 17. My jsme my se právě nacházíme v kapitole 14 a budem dneska číst od verše 15. Přečteme si delší úsek, než dneska budeme probírat. přečteme v podstatě do konce kapitoly. Pojďme tedy společně otevřít Boží slovo v Janově evangeliu v 14. kapitole a
0:34začneme od 15. verše a budeme číst až do posledního 31. verše. Prosím, kdo můžete, povstaňme ke čtení Božího slova. Jestliže mne milujete, zachovejte, má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného zastánce, aby byl s vámi na věčnost. Ducha pravdy jež svět nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy
1:04jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky. Přijdu k vám ještě malou chvíli a svět m již neuvidí. Vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mne a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mne miluje. A kdo mne miluje, bude milován
1:35od mého Otce. I já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám a ne světu?" Ježíš mu odpověděl: "Kdo mně miluje, bude zachovávat mé slovo a můj otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mne miluje, nezachovává
2:02má." Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mě neposlal. Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás, ale zastánce Duch svatý, kterého otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět, já vám
2:31dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Slyšeli jste, že jsem vám řekl, oddcházím a přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní dříve, než se to stane, abyste uvěřili, že až se to abyste uvěřili, až se to stane. Již s vámi nebudu mnoho mluvit,
3:00neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mé nemá vůbec nic, ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud. Tolik z Božího slova. Prosím, abyste zůstali stát a já na začátek vyprosím požehnání. Drahý a svatý Bože, my ti děkujeme je za tento nádherný úsek tvého slova. Chceme se těšit za eh na to, že i
3:26dnešního dne k nám promluvíš a že opět chceš měnit naše srdce tvým slovem. Tak prosíme, kéž tvůj duch skrze tvé slovo mluví k nám a kéž my e máme pokorná připravená srdce, abychom se měnili k tvé slávě, Pane. Tak eh prosím dej, abych tak mluvil, jenom to, co je potřeba říci, to, co má zaznět z tvého slova. Požehnej i těm, kteří zde nemohou
3:51být ze závažných důvodů a jsou někde jinde, kež opravdu tak vnímáme i tu jednotu. Tak takovýmto způsobem na dálku. jsme jedna rodina, jsme především tvoje děti, Pane. A tak chceme opravdu být poslušni tvého slova, tak jak jsme ji četli. Amen. Prosím, abyste se posadili. A eh už je to opět delší dobu, co jsme spolu probírali předchozí část
4:16textu. Byly to ty verše 7 až 14, kde jsme viděli opravdu důležitost být zaměřeni na Pána Ježíše Krista. Potom jsme také viděli to, že pán Ježíš zdůrazňuje své spojení s nebeským Otcem. Vidíme, že vše, co Kristus činí, to jak jedná, vše je výsledkem vůle jeho otce. Je tedy dokonalým Božím synem.
4:46A zaměření na Krista nás povolává k velkým činům. Dokonce jsme viděli, že pán Ježíš Kristus sám říkal, že to budou větší činy, než vykonal on sám. A také jsme si vysvětlili, že těmi většími činy nebo skutky jsou zázraky obrácení těch, kteří slyší slovo evangelia. Po dobu služby Pána Ježíše Krista se neobrátilo tolik lidí, jako
5:07například při Petrově kázání na den letnic. A také nám zaměření na Pána Ježíše Krista přináší jistá privilegia. Ten, kdo je Kristův, může o cokoliv požádat v soulladu s Boží vůlí a bude mu to dáno. To byly základní body, který jsme, které jsme vnímali z předchozího textu. A dnež, dnes pán Ježíš Kristus pokračuje
5:32ve vyučování svých učedníků. A my se dnes zaměříme především na verše 15 až 24. Viděli jsme asi spolu, že ten celek, který vyučuje o Duchu svatém, je až do konce kapitoly, ale my si to rozdělíme na dvě části. A dnes se podíváme na takové tři oblasti, tři eh tři úkoly Ducha svatého, které které on působí jako ten zastánce poslaný.
6:02Hlavní myšlenka tohoto textu je ta, že jedině poslušností vůči Otci, Synu i Duchu svatému můžeme prokázat svoji lásku k živému Bohu. Pojďme se tady podívat do toho našeho textu. Ten začíná hned veršem 15, kde jsme četli: "Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání." Tento verš můžeme také přečíst takto. Jestliže m nemilujete, zachováte má
6:34přikázání. To už zní malinko jinak. Takto řečeno je ta podmínka ještě o něco malinko tvrdší. Podívejme se proto na to slovo zachovávat. To totiž může nabývat významu zachovávat, uchovávat, hlídat nebo střežit, uchránit nebo zachránit. A my stejné slovo vidíme například eh použité u Judy v prvním verši jeho jeho eh jeho epištoly. Juda 1 zde
7:05čteme: Juda otrok Ježíše Krista a bratr Jakubův povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci zachovávaní pro Ježíše Krista. Máme zde to stejné slovo, ale je použité v trpném rodu. Co to znamená? To znamená, že jako kdyby ti, co jsou zachováváni, neměli na tom žádný podíl. Někdo jiný koná tak, že jsou zachováváni. Je zřejmé, že jsou
7:33zachováváni pro Krista, tedy od hříchu. A nebo se pojďme na stejné slovo podívat do Matouše 28. kapitoly 20. verše. Tam zase vidíme to slovo použité takto. Zde pán Ježíš Kristus, když předává své velké poslání svým učedníkům, říká a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Zde zde je zase stejné slovo
8:03použito tak, že to vypadá, že zachovávat Pánovi příkazy je potřeba se učit. Je zde zřejmý podíl lidského snažení. A tak z těchto dvou různých použití vidíme určité dvě krajní polohy toho, jakým způsobem eh máme být v tom zachovávání Kristových slov. Ta jedna poloha je: Já se snažím zachovávat Boží přikázání. Ta druhá
8:33poloha je: "Jsem zachováván, abych neporušoval Boží přikázání." A já věřím, že obě tyto polohy jsou dobré, ale vypadá to, že pokud budeme uvažovat striktně v jedné z těchto poloh, může to svést na určité z cestí. totiž v té první poloze to bude znamenat, že jsem to já, kdo vše působí a může se vytrácet prvek závislosti na
8:57Bohu. V té druhé poloze pak můžeme sklouznout k tomu, že vlastně mohu dělat, co chci a nic se mne nedotkne. Myslím, že pán Bůh nám v této záležitosti nechává záměrně určité napětí, které nás udržuje mezi těmito polohami, tak abychom nezapomínali na Boha a zároveň vykazovali snahu, možná přesněji řečeno touhu, nehřešit.
9:24Toto krátké rozvažování nad tím, co znamená zachovávat přikázání Pána Ježíše Krista, nám připravuje půdu pro to, abychom eh proto, abychom si mohli vysvětlit ty další verše. Pojďme tedy do verše 16 až 17. Zde máme to zaslíbení, kde pán Ježíš Kristus říká svým učedníkům, poté co jim říká, že kdo ho miluje, ten ten zachovává jeho příkazy,
9:48máme tu návaznost. A já požádám Otce a on vám dá jiného zastánce, aby byl s vámi na věčnost. Ducha pravdy, jež svět nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Pán Ježíš pokračuje v řeči a zaslibuje jiného zastánce, zastánce s velkým Z. A hlavně je zde i přídavné
10:14jméno jiný. Takže je zřejmé, že ten, z žeastánce, který přijde, nahrazuje jiného zastánce. Už tady jeden nějaký zastánce je. A když se podíváme na to slovo jiný, tak uvidíme, že ten význam toho slova je stejný, ale eh pardon, ten význam je jiný, ale
10:44stejného druhu, jiný zastánce totožného druhu. Takže to bude adekvátní náhrada za toho předešlého zastánce. A my víme samozřejmě, že tím zastáncem je Duch svatý. A ten, koho Duch svatý v této službě nahradí, je Pán Ježíš Kristus. Pojďme se na to podívat. V době před svou smrtí Pán Ježíš, mluvíme o Pánu Ježíši Kristu,
11:12vlastně tedy stále ještě v době zákona byl Kristus učedníkům právě tím zastáncem. Zde máme to řecké, to znám poměrně známé řecké slovo Paraklétos, které ale také mimo jiných významů může znamenat obhájce. nebo doslova právního zástupce. Vzpomeňme, kolikrát pán Ježíš Kristus hájí zákon před farizeji. On jej přišel naplnit, ne
11:37zrušit, jak sám řekl. Ale farizeové zákon často překrucovali, převracovali, přidávali mnohé další pokyny a nařízení. Pán Ježíš mimo jiné hájí čistotu Božího zákona. Jeden případ za všechny, když v Matouši ve 12. kapitole vidíme, že učedníci spolu s Pánem Ježíšem Kristem šli obilím, trhali klasy a jedli je. Byli poté obviněni, že
12:04činí, co se v sobotu nesmí. Bylo to tedy v sobotu. Na to pán Ježíš Kristus reaguje krátkou obhajobou z písma starého zákona, eh některých starozákonních textů a příkladů krále Davida a kněží v chrámech. To je pán Ježíš Kristus jako zastánce. Ale pán Ježíš Kristus svou řečí o jiném zastánci míří do doby po své
12:28smrti, tedy do období milosti, do doby, kdy zde již na této zemi nebude. A vidíme, že posílá jiného zastánce místo sebe. Sám odchází k Otci. A teď se ještě krátce můžeme podívat na to, co dělá pán Ježíš Kristus u Otce v nebi mimo jiné. Podívejme se na to do verše první Janovy 21, kde je zapsáno
13:04toto. Moje dítky, toto vám píši, abyste nezhřešili. A teď a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce zastánce Ježíše Krista toho spravedlivého. Takže pán Ježíš Kristus odešel a u Otce hájí. On on on je vlastně právním zástupcem církve, protože když v církvi dochází k pochybení, k hříchu, Satan přichází a žaluje na církev.
13:35A pán Ježíš Kristus Satanu připomíná svou oběť na kříži, kterou splatil viny právě za spasené lidi, kteří v církvi jsou. Tedy aby Satan věděl, že na tyto lidi nemá žádný právní nárok. Čili to to je to, co například dělá Pán Ježíš Kristus u Otce. je tedy stále zastáncem, ale zastáncem v nebi. Tedy církev má jednoho zastánce
14:01zde na zemi v duchu svatém a druhého v nebi v Pánu Ježíši Kristu v roli právního zástupce, jak jsme zde četli, spravedlivého. Pán Ježíš Kristus je spravedlivý, je to Bůh. Nevím, jak vás, ale mně toto potěš mě toto pomyšlení velice utěšuje a povzbuzuje. Já bych to dokonce nazval dvojité jištění církve. A je to velice důležité. A teď se podívejme dál, co
14:29říká pán Ježíš Kristus o Duchu svatém na konci toho 16. verše. Aby byl s vámi na věčnost. To je opět silné zaslíbení, které nám říká, že Duch svatý bude ve věřících napořád. Je to velký rozdíl oproti starozákonní době, kdy bych kdy Duch svatý byl eh eh dáván člověku a zase odebírán. Toto například můžeme krásně vidět u
14:55krále Saula. Nebo můžeme číst, že David se v žalmu modlí: "Ducha svého mi neodnímej." Zde vidíme příslib neustálé přítomnosti onoho zastánce. A podívejme se v 17. verši. Ten ten ten ta druhá polovina verše. Neboť u vás zůstává a ve vás bude, říká pán Ježíš Kristus. A Pavel v Efezkým 11314 k tomuto tématu píše například
15:26toto. v něm, tedy v Pánu Ježíši Kristu, i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, jenže je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. jednak tedy nás zastánce zapečeťuje a jednak je nám závdavkem
15:54závdavkem toho dědictví, které jsme díky Kristovi oběti získali. Zapečeť tedy znamená, že Duch svatý v nás je znamením. Znamením, že patříme Kristu, že jeho oběť se vztahuje na nás. Toto zapečetění je potřeba do doby, než se než dostaneme oslavené tělo. Proto termín na věčnost znamená až do věčnosti, až do začátku věčnosti,
16:21dokud nepřijde naše věčná existence po Bohu eh po boku Boha Otce, Syna, ale i Ducha svatého. Na věčnosti nebude potřeba, abychom byli zapečetěni, protože už budeme v přítomnosti Boží a tam nikdo nespasený nebude. Tam nebude potřeba být odlišeni přítomností Ducha svatého v nás. Zapečetěni musíme být tedy zde na zemi. To je to je to to je ten úkol,
16:52jedním z úkolů Ducha svatého. A proč je to potřeba? Podívejme se znovu, co nám k tomu píše Pavel. Například v Galatím páté kapitole, verše 16 až 17. Je to poměrně známý text, kde kde kde píše Pavel Galatským: "Říkám však: "Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti duchu a duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti
17:22sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli." Právě proto, že v naší dočasné pozemské existenci jsme v neustálé a já se nebojím použít slovo válce těla a ducha. Při obrácení jsme získali nového člověka, ve kterém přebývá Duch svatý. A my jsme písmem na několika místech nabádáni, abychom odhazovali starého hříšného
17:48člověka, abychom se nevraceli k starým způsobům, že někdy se tak stane. V tu chvíli máme jednak Pána Ježíše Krista právě jako toho obhájce v nebi, ale také Duch svatý v nás usvědčuje a ponouká nás ku pokání, k nápravě, tedy i ke změně smýšlení. A to je pouze část úkolu Ducha svatého v našich životech, ale věřím, že jedním z
18:17těch nejdůležitějších, protože právě ten zápas s hříchem, to je něco, co každý věřící prožívá, věřím celý život. A proto zde vidím úlohu Ducha svatého jako velice, velice klíčovou. Také vidíme, že se jedná o ducha pravdy. V tom 17. verši to bylo jasně řečeno. Není napsáno, že ten duch je pravdivý nebo že mluví pravdu, ale je
18:44napsáno, že to je duch pravdy, jakoby ji vlastnil nebo jakoby byl pánem nad tou pravdou. To nám totiž ukazuje na to, že ten Duch svatý, který v nás přebývá a tedy ten zastánce, kterého nám poslal, nechal poslat pán Ježíš Kristus, je tentýž Duch svatý, jež je součástí Boží trojice. O Pánu Bohu je totiž napsáno, že pán Bůh
19:08je pravda a zde máme ducha pravdy. Pán Ježíš Kristus nám zde zanechal mocného spojence, rádce a zastánce. A také vidíme, že zastánce nemůže svět vidět. Je to proto, že svět a tím světem je jsou zde myšlení nespasení lidé, tak ti jsou mrtví ve svém hříchu, jak čteme v písmu. Proto jej nemohou přijmout a proto jej nevidí.
19:40Ale věřící a věřím, že to máme stejně, že vnímáme práci Ducha svatého v našich životech. To je právě to, co znamená vidět jej. To je to, když pán Ježíš říká, vy jej budete vidět. A to, že budeme žít, to je právě odkazem na život věčný. Dobrá, pojďme, pojďme pojďme dál. A vidíme tedy, že Duch svatý působí v
20:11člověku. Ta druhá oblast, v které vnímám, že eh Duch svatý působí, je to, že zajišťuje společenství s Pánem Ježíšem Kristem. A to vidíme ve verších 18 až 21. Nejdříve 18. verš. Nezanechám vás jako sirotky a přijdu k vám. Zde vidíme, že hned v úvodu toho verše pán Ježíš Kristus učedníky ujišťuje, že je nezanechá jako sirotky.
20:47On ví, pán Ježíš Kristus ví, že bude muset odejít, že jednak zemře, což už samo o sobě bude pro učedníky v těch prvních okamžicích dost děsivé, protože někteří si vzpomenou, někteří ale budou tápat a potom bude muset odejít k nebeskému Otci. Proto je ujišťuje, že nezůstanou jako sirodci. A slova přijdu k vám mohou
21:10znamenat, že se Kristus vrátí k učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Ale tento návrat byl na krátkou dobu, jak jsme si řekli. A já myslím, že by pán Ježíš Kristus zdůraznil, kdyby myslel pouze tento návrat. Já si myslím, že nebo se spíše domnívám, že pán Ježíš Kristus v tom, když říká přijdu k vám, že hovoří o svém přebývání
21:37ve věřících v osobě Ducha svatého. To je to, co nám pán Ježíš Kristus říká:„Přijdu v podobě Ducha svatého a budeme mít spolu společenství. Dnem letnic to začalo. Duch svatý začal působit. Duch svatý přišel a začal působit ve věřících, začal působit na lidi a eh víme, že se dály veliké věci. Eh my příště dokonce i uvidíme, že Duch
22:07svatý a jak jsme i četli v tom v tom textu, který dnes nebudeme probírat, dokonce bude připomínat slova Pána Ježíše Krista. Pak tady máme ten 19. verš, kde pán Ježíš Kristus říká:„Ještě malou chvíli a svět již neuvidí. Vy však neuvidíte, protože já žiji a také vy budete žít." Tak tento verš má učedníkům připomenout nebo znova naznačit smrt,
22:36kterou pán Ježíš Kristus bude muset a podstoupit a podstoupí. To je ten, to je ten výraz. Svět mne již neuvidí. Je také zajímavé. My ten výraz můžeme přečíst i způsobem, že světne již nebude vídat. To je to asi nás napadne přitom, že to znamená, že pán Ježíš Kristus zde už nebude a ten svět ho
23:10neuvidí. Pán Ježíš Kristus tedy zemře, bude pohřb a vstane z mrtvých. Ale ale je zajímavé a to já to to jsem třeba úplně nevěděl nebo jsem si to neuvědomoval, že není znám případ, kdyby se po zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista zjevil někomu nevěřícímu. Vypadá to podle toho, co máme zaznamenáno v Božím slově, že se pán Ježíš Kristus ukazoval
23:31pouze svým milovaným. Jeho zjevná služba širokému světu tedy skončila, ale učedníci Pána Ježíše Krista viděli i po jeho zmrtvýchvstání. My pak dokonce vidíme učedníci, učedníky, jak vidí Krista vstupovat na nebe. A další věc, vidíme, že pá eh že učedníci si Pána Ježíše Krista zachovávají i po jeho na
24:01nebe vstoupení. A věřím, že to jsou právě ty oči víry, kterými můžeme Krista vidět i my. A to proto, že pán Ježíš Kristus je živý a tedy i my můžeme být živí na věky. 20. verš je zajímavý. Zde čteme: V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mne a já ve vás. 21. Eh, první verš pak říká:„Kdo má moje přikázání, zachovává
24:32je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce a já ho budu milovat a zjeví mu sám sebe." Ten výraz v onen [Hudba] den. Vyčet jsem dva možné způsoby, co by to mohlo znamenat. A já si ale myslím, že to je třetí způsob. A nemyslím si to jenom já. To bych si asi úplně netrouf. Jednak jsem jsem vyčet z některých komentářů, že by
25:05mohlo jít, že by pán pán mohl mít na mysli den po svém vzkříšení, ale to si nemyslím, protože tam nevidíme eh nějaké velké pochopení, eh že že tam se tam se píše: "V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás." Tam v ten den plně pochopíme ty vztahy mezi otcem, synem a jak do toho vstupujou vztahy k
25:32nám. No za druhé, mohl by to být den letnic, čili příchod ducha svatého. To už mě trošku říkalo, to by mohlo být, ale my i dneska máme určité nejasnosti, co se týče Boží trojce, co se týče vztahu Krista, eh, jakožto Božího syna a Boha Otce. Některé věci jsou nám skryty. Nevíme to úplně na 100 %. A proto si myslím, že a domnívám se,
26:01že tím dnem, který pán Ježíš Kristus měl na mysli, je den, kdy se skutečně fyzicky setkáme s Pánem Ježíšem Kristem. Tedy myslím, že Pán Ježíš Kristus míří na vytržení církve. Domnívám se, že teprve, když se setkáme s Pánem, naše stará těla už nebudou. Budeme mít nová oslavená těla. Teprve pak budeme opravdu schopni
26:31pochopit Otce i Syna. a to, jak jak jak do toho zapadá vztah obou obou těchto osob k nám a koneckonců i Ducha svatého. Takže to si myslím, že je tím dnem a říkám, nemyslím si to jenom já, ale ale eh i někteří kazatelé, kteří kteří to takto takto vykládají a já si opravdu myslím, že to má že to má svojí svojí váhu. A pak vidíme v tom 21. verši opět
27:00zopakován ten motiv lásky, která je vyjádřena nebo se vyznačuje poslušností. To je opravdu významný motiv v tomto textu. Dokonce tentokrát pán Ježíš Kristus rozšiřuje to toto tvrzení, že ten, kdo miluje Krista nebo kdo kdo jej miluje a zachovává jeho přikázání, ten bude milován i od Otce. To nám zase ukazuje na dokonalé provázání Pána
27:27Ježíše Krista se svým Otcem. Nelze milovat Krista a nemilovat otce. Oni jsou jedno. Jejich myšlení, jejich konání je jedno. Třetí úkol nebo třetí třetí třetí pole působnosti Ducha svatého, že zajišťuje společenství s nebeským otcem. To jsou verše 22 až 24 a my si je přečteme všechny tři, abychom si je
27:58probrali. Juda, ne ten iškarotský, pánu Ježíši Kristu tedy řekl:„Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám a ne světu?" Ježíš mu odpověděl:„Kdo mně miluje, bude zachovávat mé slovo a můj otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mně nemiluje, nezachovává, má slova. A slovo, které slyšíte, já jsem to asi
28:25zase splet. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který neposlal. Ten 24. verš mi dával zabrat, i když jsem to studoval. Vždycky jsem to převrátil. Tam je to v tom opačném gardu napsané. Ale my opravdu v těchto verších vidíme hned na začátku Judovu otázku. Co z té otázky vyplývá? Myslím si, že možná jako
28:54většina učedníků v tuto chvíli si myslí, že už poznali Pána Ježíše Krista nějakým podstatným způsobem. A jeho otázka tedy směřuje na to, proč chce pán zjevovat sám sebe jim. Vždyť přeci je logické, že by měl sám sebe zjevovat především světu. Nechápe, že jejich poznání musí neustále růst. že ještě není dostatečné. Odpověď vidíme tedy v tom
29:2223. verši. Jedině skrze poslušnost. A opět máme tam ten motiv té poslušnosti, která je vykázána dodržováním a pardon, motiv lásky, která je vykázána tou poslušností. Tedy jedině skrze opravdu poslušnost můžeme ukázat pravou lásku k Pánu Ježíši Kristu. Jedině v poslušnosti budeme růst v jeho poznání. Jedině při nastavení se na
29:50poslušnost budeme mít kvalitnější a kvalitnější vztah se synem, ale i s otcem. A podívejme se, co ještě se děje, pokud věřící poslouchá přikázání Pána Ježíše Krista. Ten konec 23. verše. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Takže pokud posloucháme víc a víc, poznáváme Otce, Syna, ale i Ducha svatého, který je v nás. Ale také otec a
30:20syn přichází a tvoří ve věřících svůj příbytek. To je přesně to, jakým způsobem Duch svatý zprostředkovává vztah s Otcem. Duch svatý nás ponouká k poslušnosti. Kdykoliv zhřešíme, on usvědčuje naše svědomí, aby hřích z našeho života odcházel a bylo více a více poslušnosti. A vidíme, že otec a syn přichází a tvoří ve věřících svůj
30:51příbytek. Pavel v druhé Korintským 6:16 k tomu říká krásně: "Jaké spojení svatyně s Boží svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: "Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem." Podívejte se, že dokonce jsme svatyní Boha živého. To je
31:23to je to je úžasné. To je to to je ale určitým způsobem přeci i zavazující, nesmírně zavazující. Proto, jakým způsobem nakládáme se svým životem. Máme zodpovědnost před Bohem. Dokonce ta svatyně je ekvivalentní starozákonnímu chrámu, který ekvivalentní v té v té v té kvalitě té svatidě. Ta druhá polovina verše totiž
31:53je eh přímo citace některých oddílů ze Starého zákona, kde pán Bůh svému lidu dává zaslíbení, že když budou poslouchat, on bude v jejich středu a bude jejich Bohem. těch těch těch odkazů, kde to kde to pán pán Bůh říká svému lidu, je několik. Exodus a tak dále. Něco podobného ale slyšel i král Šalamon v první královské šesté kapitole
32:18při stavbě chrámu, kdy pán Bůh mu zaslibuje podmínkou poslušnosti, že bude přebývat v chrámu, který právě staví. Ano, my jsme obdobným chrámem, ale ne lidskýma rukama vybudovaným. Jsme zbudováni Bohem skrze Pána Ježíše Krista a jeho oběť na kříži a jsme zapečetěni Duchem svatým až do onoho dne, kdy se opět fyzicky setkáme s Kristem. Takovýmto způsobem je
32:47o nás postaráno. Chvála Pánu za to. To je náš předmět opravdu chvály a díků našemu Bohu a Spasiteli. A znovu podívejme se na ten závěrečný verš. Tentokrát ten 24. Opět motiv poslušnosti a jak už mě to několikrát spletlo, je je to po je to podáno inverzním způsobem, je to podáno opačně. Vezměme v úvahu, že v tomto krátkém textu je tento motiv zopakován
33:17čtyřikrát. No to znamená, že jde o nesmírně důležitý aspekt našich životů. Máme být poslušní Kristových slovo příkladu. Přesto je zde riziko selhání. A právě proto, možná nejen proto, máme Ducha svatého, aby nás povzbuzoval k poslušnosti, aby nás tak, aby v nás také vyvíjel úsilí o poslušnost. Máme prokázat touhu zachovávat slova písma a
33:44nechat se vést, ochotně se podat vliv Ducha svatého, který k nám právě skrze slova písma hovoří. A podívejme se na úplný závěr. Pán Ježíš Kristus uzavírá ten 24. Verš slovy: "A slovo, které slyšíte, není moje, ale otce, který mě neposlal." Vidíte tu jednotu Otce a Syna? Celou dobu vidíme, co pán Ježíš Kristus hlásá, ale zde říká:„ To není, to nejsou
34:17má slova, ale slova mého otce. Pán Ježíš Kristus se touto větistancuje od svého Otce. To v žádném případě ne. Naopak naprosto jasně dokazuje svou poslušnost vůči Otci. A poslušnost je přesně to očtu běží. Amen.