Fascinující dialog | Vladislav Vovkanič
Biblické texty v kázání
Izajáš 41Genesis 17Genesis 30Exodus 20Deuteronomium 101. Samuelova 2Žalm 34Žalm 103Žalm 126Přísloví 3Lukáš 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 17:35 Lukáš 1,28
- 33:39 1. Samuelova 2
- 37:56 Genesis 30
- 39:29 Deuteronomium 10
- 41:05 Exodus 20
- 42:38 Přísloví 3
- 44:37 Izajáš 41
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Bratři a sestry, já vás srdečně vítám a hned vyřídím pozdravy z Pražského sboru na Vinohradech. Já jsem se velmi těšil mezi vás a když mi ráno volal Martin a říkal:„Nevím, jestli nezrušíme shromáždění, tak jsem si říkal: „No, tak to jsou zajímavý protivenství hned po ránu. Co s tím budeme dělat?" Tak ale měl jsem obrovský pokoj. Říkám, Martine,
0:28my snad sjedeme. Vím, že i kdyby tam byl jeden nebo dva a já mám připravené eh kázané slovo, tak musím být tam. Jsem velice rád, že jsme tady. A já jsem naprosto žásnul, když jsem slyšel čtení při slovy 31. jsem si říkal, to je neskutečný, jak pán Bůh ve své réži pracuje, protože to je krásný podklad i pro to eh
1:02mé dnešní slovo a jak vlastně to navázuje v tom v tý krásný duchovní platformě. O tom ještě budu mluvit, teďka nebudu prozrázovat. A to dnešní shromáždění se ponese v podstatě budeme se zabývat dalšími ženy, který bych obě dvě označil jakožto v podstatě vzor, který je zapsán matkou
1:37Šalmo a to je neuvěřitelný. Já jsem se začetl do těchto vánočních oddílů v letě a já jsem si říkal, na to musím kázat. Mě to tak strašně dostálo, že jsem si říkal, to je neuvěřitelný, co všechno se tam odehrává o Vánocích. A nebyly to veselý a šťastný Vánoce. Byly to Boží Vánoce. byl to Boží čas, neboť pán Bůh to
2:05všechno směřoval přesně ke svému moudrému, dokonálému úsudku a naplnil to své rozhodnutí. A tak já bych teď prosil Alžbětu a Marii, aby se ujali čteného slova z písma. A tak sestra Hisková a Ema, aby nás doprovodili. Prosím, abychom povstáli z úcty k Božímu slovu.
2:41>> První Alžběta. >> V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova. Vešla do Zachariášova domů a pozdravila Alžbětu. I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v její luně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala silným hlasem: "Požehnaná jsi ty mezi ženami a
3:10požehnaný plod tvého luna. Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého pána? Neboťhle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radosti dítě v mém lůně a blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.
3:43A Maria řekla: "Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí." Svou paží učinil mocný skutek.
4:06rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce. Svrhl vládce strůnu a povýšil pokorné. Hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství, jak mluvil k našim otcům, Abrahámovi a jeho potomstvu až na věčnost.
4:36>> Můžete se posadit. Velmi děkuji milým sestrám za přečtení tohoto textu a je to mnohem autentičtější, než kdybychom četli my jako bratři tento text. A tak my se rovnou pustíme do toho všeho, co se odehrálo v tomto zvláštním setkání. Eh, já jsem si dovolil oslovit dorostenci a říkám:„No, to kázání jsem nazval
5:10fascinující dialog. Přemýšlejte, jak byste to převedli do dnešní doby tím slengem, kterým mluvíte nebo nějakým způsobem se vyjadřujete. Přemýšle přom říká:„No, asi takovej hustej pokec. Ono to je velmi velmi zvláštní a nechci, aby to aby to nějakým způsobem a chráň pán Bůh dehonestovalo eh tím slovem pokec. Ale když jsem nad
5:41tím přemýšlel, říkám:„No, hustý, no, to je přesně to, co jsem chtěl slyšet, protože ta hustota teologickejch výpovědí, co jsou tam v tomto dialogu, je naprosto neuvěřitelná. Pro mě to je mistrovský dílo vlastně toho dialogu. Jak jedna žena, tak i druhá žena vlastně předvádí neuvěřitelný věcí a to jak z literálního hlediska,
6:12tak z historickýho hlediska, ale především z toho teologickýho boho, to bohosloví je tam tak nahuštěný, že člověk musí jenom žasnout z toho. A tak pojďme žásnout a já si dovolím začít krásným citatem jednoho významného teologa Hanse Uve Baltazára, který píše: "Když se Bůh dotkne člověka svým zjevením,
6:42jedinou odpovědí je srdce otevřené do kořan, připravené příjmu, co přichází a tiše se odevzdat proudu jeho vůle. A tak použasu a udivu nad tím, co jí anděl Marii řekl, vstává a vydává se na cestu. Tato mladá dívka, dcera Izraele, nevolí ukryt před světem,
7:15nebojí se nebezpečí ani odsudku. Ba naopak vychází vstříc druhým, nám a tak náš oddíl začíná slovy v těchto dnech. A to nesmíme přehlédnout, protože písmo svaté nad nám tím vlastně něco důležitého sděluje. Jaký to byly vlastně dny? No, tak můžeme říct, že to byly dny
7:45všední dny, dny běžného života. Samozřejmě z historického hlediska pak to byly dny, kdy Izrael byl pod nadvládou římské okupace a králem Judeje byl Hrodes Veliký, který vlastně i byl ustanovený samotným Římem, ale především to byly dny, kdy se celé nebe
8:17připravuje na sestoupení a vtělení Božího syna. Celé nebe, neuvěřitelný duchovní děni. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech nebo na konci těchto dnů jinej překlad, mluvil k nám skrze svého syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil tento svět.
8:52To jsou tyto dny, tyto poslední dny. Začíná zcela nová duchovní etápa a to jak v životě Izraele, tak ale i v životě lidstva a světa vůbec. Nová duchovní etápa. Proč? Protože Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozého syna, aby žádný,
9:22kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh neposlal svého syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. To je to Boží dílo, dílo spásy. Začíná etápa Boží záchrany v životě člověka.
9:53To je to evangelium, které se teď odháluje v plností, vtělením. Jiným slovem inkarnáci Božího syna do syna člověka. A už dávné Izajášovo proroctví z ní: "Hle, Pána počne a porodí syna a daj mu jméno Imanuel, což se přikládá: Bůh je s námi." Krásný citát proroka Izajáše.
10:23Bůh se rozhodl vstoupit do života člověka, aby byl s ním. Bůh sestupuje k člověku a tak se šeď těch všedních běžných dnů stává já jsem spektrem mnoha bárev. A proto se člověk může hluboce rádovat a roztančit svůj všední život v jasu Božího milosrdenství. A tak Boží božské početi není jen
10:54samotný zázrak, ale vyjadřuje, kdo Ježíš je Bůh syn v lidské přirozenosti. K textu důvodem Mari návštěvy bylo také zvěstování anděla Gabriela. Hle, tvá přibůzná lžběta, také ona počela ve svém stáří syna. A toto je šestý měsíc té, která je
11:24nazývaná neplodnou, neboť u Boha nebude žádná věc nemožná. A tato informace musela minimálně zaskočit Marii a tak ta neváhala a vykročila na cestu, aby se skutečně přesvědčila. Je to odpravdy. Žádný podezírání, že by Marie tomu nějak nevěřila. Prostě chtěla tam jít na návštěvu. V jakém příbuzenství byly?
12:03Alžběta s Marií přesně nevíme. To řecké slovo použijete u textu syngezi znamená příbůzná, nikoli vnutně sestřinice. Alžběte, jak víme, byla výrazně starší. To ale znamená, že měli společnou rodovou linii v nějaké generaci a pravděpodobně přes Mariiny matku. A podle některých apokryfů, zmiňuji apokryfů, se jmenovala Anna. Dozvídáme
12:31se to například z protoevangelia Jakubova. Známe jako první Jakubovo evangelium, což je raně křesťanský apokryv z drého století, zhruba 170. rok. A tento text poprvé jmenuje rodiče Marie jako Joachim a Anna a podrobně vypráví jejich početí, početi Marie a její rané dětství. Zajímavý je, jak když jsem tčet ten apokryf, eh, tak hned
13:03víme nebo hned jsme přesvědčení podle čtení, že to nepatří do kánonu, do písma. prostě úplně jinak postavený. Vypráví se sice příběh, ale odchyluji se od nějakého biblickýho. Jenom to jsem chtěl nějakým způsobem přiblížit i vám, protože v tom druhým století byl velmi rozšířený a lidi to bráli velmi vážně tyto apokryfy.
13:30Jo. A tak předpokládáme, že Marie Pout byla z kmene Juda, ale pomce mohla mít levíské příbuzenství, což vysvětluje příbuzenský vztah k Alžbětě. Ještě stojí za zmínku, že to nebyla snadná nebo jednoduchá cesta přibůzné, protože Marie žila v Nazaretu, v Galilei, sever Izraele, Alžběta a pak její manžel Zachariáš, jak se dočítáme,
13:59žili v městě Judově v Hornatém kraji. A podle tradicí se tím míní Ainarim. Vzdálenost totiž z Nazaretu do Ainkarimu přibližně po tehdejších cestách. Pěšky, samozřejmě chodilo se pěšky nebo na oslíku, tak dál 145 až 150 km. A to znamená, že Marie musela jít s doprovodem zhruba p až dní.
14:31Nebyla to snadná cesta. Dnešní cesta do shromáždění byla snadnější. I když to klouzalo, Marie vyšla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. A samozřejmě je normální, když někam přijdeme, zvlášť po takový dlouhý cestě, namáhavý cestě, to tak zdravíme a jednalo se nebo předpokládáme, že o ten šalom, to přání Božího pokoje.
15:03A tím šalomem sezdravit Židé i dodnes a mnozí křesťané taky bratře Šalom, sestro šalom. Ale tady vidíme něco zvláštního v tom pozdravu. Nepřirozeně zvláštního. I stalo se, že jakmile uslyšela Alžběta Marín pozdrav, poskočilo dítě v její mluně. A tak Marijin pozdrav není pouhým slovem,
15:33ale slovem prosiceným a naplněným Božím slovem přijatým v nitru. A jak správně poznamená Augustin, že Marie počala nejprve v duši a pak v těle. A dále čteme, že Alžběta byla naplněna Duchem svatým. A tak je to výzva. Nepodceňujme naši setkávání, neboť tam, kam vstupujeme,
16:05by se mělo vlámovat Boží království. ať jsme ve škole, v zaměstnání, násilnici a tak dál. Tam by se přímo s námi mělo vlámovat Boží království. A nebo ne? Ale my jsme ty reprezentanti Božího království, protože jsme nové stvoření. Nežijeme jako to staré stvoření. Hele, co je staré, to pominulo. Je zde
16:35nové. A tak skutečně nepodceňujeme ty naše kroky, nepodceňujeme naše návštěvy, komunikaci, protože tam je závan toho Božího království s námi. A nikdy stačí obyčejný pozdrav a Duch Boží začíne působit. Duch Boží nečiní nové věci, ale činí věci novými,
17:05rozzářenými Božím, já jsem Božím světlem. To je cesta pro každého z nás, kdo s důvěrou otevře své srdce Božímu duchu, přijme Boží dar víry a vykročí s radostí a s nadšením. A tam pak se dějou Boží věci. Tam, kam vstoupíme, tam potom se dějou Boží věci. A tak El Alžběta zvolala silným
17:35hlasem:pžehnána jsi mezi ženama a požehnaný plod tvého lůna. Jakoby Alžběta zde navázovala na slova anděla při zvěstování Marií: Buď zdravá, milosti obdařená. Pán s tebou požehnána, tys mezi ženama. Lukáš 1:28. A to je to nádherné propojení toho Božího a lidského. Alžběta je si vědoma velikého Božího milosrdenství
18:05a přece jenom to pokorné myšlení jí vede k otázce, jak se mi to stálo. Čím jsem si to zasloužila? No vlastně ničím. Nic si od Pána Boha zasloužit nemůžeme, protože jedině on si nás může vyhlédnout, pozvát a přitáhnout k sobě, obdařit milostí a označit za spravedlivé
18:36jedině on. A proto čteme: "Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech pánůvech příkazů a ustanovení." A tak čím blíž je člověk k svatému Bohu, tím více si uvědomuje svoji hříšnost, svoji nedostatečnost a od toho víc ho potřebuje v tom každodenním životě pro posvěcení.
19:08A tak následuje krásné vyznání víry. To je ta krásná teologie. Ke mně přišla máka mého pána, říká Elžběta. A tím, že Marii nazývá matkou mého pána, řecký Kýrios, Alžběta si zde přivlastňuje velice niterné evang velice niternně evangelium. A dokonce její ještě nenarozené děťátko poskočilo
19:39v její lůně. Tak vzácné je to setkání. Panna Marie navštěvuje Alžbětu, ale je to především pán Ježíš, který v luvně své matky navštěvuje svůj lid, jak říká Zachariáš ve svém chvaloszpěvu, až pozdějc, protože v tuto chvíli Zachariáš
20:13Děkuji, čekal jsem to. Dvě ženy prostě tam chválí, tam prostě sdílí tvrdou, hluboku, krásnou teologii. A Zachariáš je Nemí. Až devět měsíců a týden, dokud nepřinesli Jana Křitele chrámu. To je Zachariáš mlčí. A tak kam vstoupil Boží syn, tam se děje a koná Boží království.
20:44A blahoslavená, která uvěřila, říká Alžběta, jako by nám zde znělo to Ježíšovo blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili. 20:28. A takžběta pokračuje: "Neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána. A tím vlastně vyjadřuje svoji víru, že všechno, co Bůh Marii slíbil prostřednictvím anděle, se
21:15skutečně naplní. A jakoby zde dodávala: "Ano, Bůh své sliby plní, mohu ti to sama dosvědčit." Tak je na tom Alžběta. Kdo ale byl Alžběta, mimo to, že byli s Marií příbůzný? A to se dozvídáme na začátku naší kapitoly. Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz jménem Zachariáš z oddílu Abiuová. Měl ženu z dcer Áronových a
21:46její jméno bylo Alžběta. Alžběta, Boží přísaha. A nebo jinak Bůh je má přísaha. Jméno Alžběta. Zachariáš také význam jména. Bůh si pamatuje, Hospodin si vzpomněl. Byl to aonský kněz a jeho služba v chrámu byla přesně určená předpisy o kněžských oddílech. Oddíl Ábiu doslova znamená osmý kněžský turnos, do kterého
22:15Zachariáš patřil. Tak se vrátíme teď k Alžbětě. Za prvé Alžběta se narodila do rodiny, která měla dědičné kněžské postavení. sama sice nesloužila v chrámu, ale byla součástí kněžského domu, což ovlivňovalo jak její status, tak povinností její rodiny. Za druhé, kněži měli striktní pravidla ohledně toho, koho si mohou
22:42vzít. znamená pouze ženu rituálně čistého původu, to znamená nerozvedou, ne pohánku, ne prostitutku, ne ženu z neznámého rodokménu. A tak Alžběta a její manžel Zachariáš měli čistý kněžský rodový původ, což byla velká pocta v izraelském národě. Za třetí, rodiny kněží požívaly společenské úcty a měly zvláštní místo v
23:14národě označované za Boží služebníky. Byli tedy považovaný za vzor zbožnosti. Ze čtvrté měli chrámová privilégie. totiž žili z části oběti, desátku a darů určených pro Levýho kmen. Alžběta tak měla podíl na požehnání a podpor, které náležele kněžské rodině. Dál od kněžských rodin se očekávalo
23:46více. Byly pečlivě sledovaný ohledně čistoty života. byli povinny dodržovat přísnější pravidla ohledně rituální čistoty, například dotyku s mrtvými, strávy, hygieny vlastní, účasti na svadcích a náboženské disciplíny. A bylo běžné za šeste, že děti z kněžských rodin byly velmi dobře poučeny
24:16v toře, znali chrámový řad, obětní pravidla. svátky Jonatánem čteme teďka od začátku pě knih Mojžíšových a tak kapitolu po kapitole se prokousáváme Levitikus Numery a teď oběti jména jedno za druhým kapitola 89 veršů to je neskutečný to jenom si Ludvík může
24:46pamatovat snad a tak Alžběta tedy vyrůstála v prostředí hluboké zbožnosti a známosti písma. A to vysvětluje, proč evangelista Lukáš zdůrazňuje, že Alžběata i Zachariáš byli spravedlivý před Bohem. Zachovávali bez úhony všechna přikázání.
25:16A teďka Jan Křtitel se tedy narodil jako potomek významné kněžské rodiny. To vysvětluje jeho prorockou autoritu, jeho ználost zákona a jeho přirozený respekt mezi lidmi. byl z elity a což nám také pomáhá vysvětlit, že nejde zde o biologický rodokmén, ale o symbolické potvrzení kontinuity
25:47kněžského rodu, do kterého Ján Křítel vstupuje. Tedy setkání Alžběty a Panny Marie není jen rodinné, ale především dějinné. V domě Alžběty se setkává kněžství s královstvím. Starý zákon se sklání před novým. To je symbolický a teologický význam. Alžběta a Zachariáš tak reprezentují starý zákona a kněžství, zatímco Marie,
26:19především Ježíš, představují nový zákon a nové duchovní kněžství. Jan Křtitel, syna Elžběty, stojí na přechodu mezi starou a novou smlouvou. Tím, že Ján pochází z kněžského rodu, ale nepůsobí v chrámu, ukazuje, že Bůh otevírá nové kněžství. Ne podle rodu, ale podle
26:49ducha svatýho. To je krásná skládačka. Neuvěřitelný. A pán Ježíš sám o něm říkal, o Jánu v jiné souvislosti. Toto je ten, o kterém je psano, hle, posílám svého posla před tváří tvou, který připraví tvou cestu před tebou. Říkám vám, že z žádné ženě se nenarodilo nikdy větší. Nenarodil nikdy větší, nikdo větší než Jan.
27:21To je slovo Kristovo. A tak alžbětin původ není jen rodokmén, ale teologický most. A dovolil jsem si citovat dva významní církevní otcově z p a z 4. a 5. století, který viděli setkání Marie a Elžběty jako mystický, přímo mystický okamžik, kdy se potkává starý a nový zákon, kněžství a království zákona milost. Svatý Ambroš z Milána,
27:54čtvrtý století našeho letopočtu. Marie přichází k Alžbětě, mladší ke starší, Pána k manželce. Nový zákonce ke starému milost zákonu. Syn Alžbětin se zachvěl, protože v duchu poznal příchod Pána. Ambroš vysvětluje, Alžběta představuje zákon, který je dobrý, ale starnoucí. Maria představuje milost, která přichází
28:24obnovit a naplnit zákon. Když se Marie přiblížila, zákon Alžběta se naplnil Duchem svatým. Symbol, že zákon oživuje až příchodem Krista. A mrož tedy chápe jejich původy Áronova a Davidova linie jako spojení kněžství a království Kristu. A ještě jeden svatý Augustín známý. Jan je hlas a Kristus je slovo. Alžběta
28:56je zákon a Marie evangelium. Podle Augustina Alžběta je z kněžského rodu Levy a jej syn Ján je hlas starého zákona, který oznámuje příchod slova. Marie je z rodu Davidova Juda a její syn Ježíš je slovo nové smlouvy, které dává zákonu smysl. naplňuje ho smyslem. Augustin tedy vidí jejich setkání jako duchovní přechod
29:28od litery zákona k duchu milosti. To je to pavlovský litera zabije, ale duch dává život. A tak se dostáváme k magnifikátu. Chvalospěv, který vyzpívala Marie, je vlastně celý utkan z vlaken Písma svatého, z vláken pocházejících z Božího slova. Vidíme, že Marie je v Božím slově
29:59opravdu doma. Jeden bratr na vinohradech mi říká:„Nevytrhovala Marie z kontextu verše?" říká, říkám, nikoliv, to není možný. Vidíme, že Marie je v Božím slově opravdu doma, že z něho zcela přirozeně vychází a opět do něj vstupuje. Marie mluví a myslí na základě Božího slova.
30:31Boží slovo se stává jejím slovem a její slovo se zase rodí ze slova Božího. Tak se mimo jiné projevuje, že její myšlenky jsou v harmonii s Božím myšlením a její vůle se stává Boží vůli. První část tohoto chvaloszpěvu, jak říkáme tomu magnifikát, vyzdvihuje Boží působení v Marii, což znamená, že mladá dívka je zde
31:03chápána jako zmenšený obraz Božího lidu, jakjsi mikrokosmos toho Božího lidu, který se plni drží, plně drží Boží smlouvy. 46. 50. verš. A ta druhá část se rozšiřuje na celé dějiny, jak Božího lidu, tak dějiny obecně a ukazuje, jak Pán Bůh jedná jako otec se svými dětmi
31:33napříč generacemi. A toto Boží působení je vyjadřeno třemi klíčovými pojmy. Paměť, milost a zaslíbení. Dovolím si ještě lehce literárního rozboru. Mari chvalospěv máme sice zapsán v původní novozákonní řečtině, ale jeho vnitřní logika, stavba a obsah jsou velmi těžce
32:05hebrejský, pevně stojící v dávné starozákonní a židovské tradici. Jde tu o čistou hebrejskou poezií, paralelismu membronů. Hebrejský básník totiž netvořil poezii časoměrnou, tedy podle určitýho metrů, ani nebásnil na základě rýmu, ale na základě jakési souběžností členů výpovědi jednotlivých veršů.
32:36Například dvojice má duše můj duch velebi jása, Pána mém spasiteli. To je krásný. To je vrcholné umělecké dílo, Magnifikát. Tak se teď do něj dostaneme. Ten 40. verš. Velebí má duše Hospodina. V tý řečtině tam je zmíněno, ton Kyrion má duše velebí
33:09Pána. A teďka představte si, že když čtete verš po verši Magnifika, tak vidíte, že ta stavba je vlastně postavena jakýsi pucle hebrejských nebo starozákonních dějinných zlomů. To je na tom neuvěřitelný. A tak ten 40. verš, starozákonní paralel. Mé srdce jasa v Hospodinu. No
33:39to je modlitba Hanny. Hany. Hanna se takto modlila. Mé srdce se veselí z Hospodina. Můj roh se pozvédá dík hospodinu. Má ústa se otevírají do kořán na mé nepřátele. Neboť se raduji z tvé záchrany. Nikdo není svatý. jako hospodin. Ano. Není krom tebe není taková skala jako náš Bůh. První Samuelova druhá kapitola
34:12a taky 34. verš. Má duše se bude chlubit hospodinem. Hospodinem se pochlubí. Pochlubím z celé své duše, ať to slyší ponížený a ať se radují. Ten kontext totiž toho žalmu 34:3 vlastně je Davidovů žalm, když změnil své chování před Abiméem nebo Akýšou, když pouštěl slyyny a dělal tam, já jsem právě zmínil blbečka, ale není to úplně
34:45důstojný. On dělal blázna sám král a kíž ho označil jako potřeštěnce a vyhnal ho vlastně od sebe. Jo, je to paradox. prostě bojovník Boží s mečem Goliáše teď přijde a udělá sebe. Ale David se prostě raduje, že ho pán Bůh vysvobodil i z této situací. Ty podmínky v Izraeli byly velmi složitý. A tak Marie to vlastně včlenila do toho svýho magnifikátu.
35:2347. verš. A můj duch, já v Bohu mém spasiteli zase se ozývá to se mou prostě mém spasiteli. Jo a můj duch se rozveselil v jiným překládu v Bohu mém zachránci. Kde to bere ta Marie? A Bakub a Bakuk 3:18. Ona říká: „Já se budu rádovat Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje." Jenže 17. Verš, který předchází Mariiny výpovědí,
35:50je i kdyby fikovník nerozkvetl a na Révě nebyla úroda. Seláhal vinoslevě a podle a pole nevydala potrávu. Z ohráde zmizel bráv a ve stájích nebyl skon. Totální pohroma. Jenže já se budu radovat. Já budu jásat v Bohu, protože vím, že on mě zachrání přes tyto podmínky. Marie vytáhuje zase dějný mézník. Těžká situace o těžký období. A pokračuje dál,
36:22že shledal na svou nepatrnou služebnici. Hle, od této chvíli mě budou bloslovit všechna pokolení nepatornou služebnicí. V tom řeckým textu je zmíněn důlož jako otrok, otrokní. A zase se vrácíme k první Samuelovi. Chana učinila slib, řekla: "Hospodine zástupu, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě,
36:53nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni třikrát otrokyni, mužského potomka dám hospodinu pro všechny dny jeho života břítva nepřijde na jeho hlavu." zasvětila ho. A tak vidíme zase velkej dějinnej méznik v životě jednotlivce a taky v životě Izraele. Neboť pán Bůh dopřává svému národu a dává jim
37:25Božího proroka Samuela. Hle, vždy od této chvíli mě budou blahoslovit všechna pokolenia. Tady se často tento ver stává kámenem úrazu. Zvlášť se to rozjelo potom i v katolické církve. Jenže zase se vrátíme k Genézi z 30. kapitoly. Blahoslavena jsem, neboť mě budou blahoslavit ženy. Paklejna služka Zilpa porodila Jakobovi druhého potomka, ale řekla: „Je to pro
37:56mě bláho, neboť mě ženy budou nazývat šťastnou, blahoslavenou. a dála mu jméno Ašer. Genesis 30. kapitola. A to, co četl brát bratr, tak jsem vklinil do toho, protože vidím v ty v tom obraze Marií právě tu ženu státečnou. Její synové povstávají a nazývají šťastnou. Také její manžel jí chválí, blahoslaví. Mnohé dcéry si počínaly zdatně, ale ty
38:28je všechny převyšuješ. Můžeme to tak obrazně propojit s Marií? Můžeme, protože byla to statečná holka. Zhruba 15, 16 letech přijala poselství od Pána, když byla zasnoubená, potom po roce byla svatba. Holka jedna statečná.
39:03Neboť veliké věci mi učinil ten, který je mocný a svaté je jeho jméno. Opět zde krásný řecký text. To slovo dinatos, mocný, silný, schopný. Jenže když se podíváme do toho textu, do tý starozákonní paralely, tak vidíme, že on je tvá chvála, on je tvým Bohem, který pro tebe učinil tyto veliké a hrůzov vzbuzující činy, které viděly tvé
39:29oči. No to je pátá Mojžíšova Deuteronom 10. kapitola začíná velkou události pro izraelský lid. Jakou? V té době mi Hospodin řekl:„Vytysej si dvě kamenné desky, stejné jako ty první a vystup ke mně nahoru, udělej si i dřevěnou truhlu. Napíš na tyto desky slova, která byla na prvních deskách, jsi roztřískal a vložíš je do truhly."
40:01Krásná událost v životě izraelského národa. Pán Bůh jim dává druhou šanci. Dává jim zákon. Nezanevřel. A samozřejmě čteme zde i žalm 126. Píseň stupňů. Když Hospodin vrátil Sionské navrátilce. Bylo nám jako ve snách. Tedy naše duše naplnil smích a náš jazyk jásal. Tehdy se mezi národy říkalo, hospodin s nimi
40:34učinil velké věci. Hospodin s nimi učinil velké věci, opakuje žalmista. Byli jsme plní radosti. To autorství neznáme. Zřejmě vykladači se dopídili. Buď to Ezdráš nebo nikdo jinej v tý vlně psal tento krásnej žalm. Veliké věci s náma učinil Hospodin. A žalmista David dodává: "Svaté a hrozné je jeho jméno." Tak 50. verš. A jeho
41:05milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, který se ho bojí. A teďka zase předně. Tato formulace se objevuje v deseteru Božích přikázání. Exodus 20. kapitola šest. Verš. Ale prokázuji tisícům milosrdectví tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Obrovská zase událost. Méznik. A následně pak žalm 103. David dobrořečí
41:36Hospodinu, ale Hospodinovo milosrdenství je od věku až navěky nad těmi, kdo se ho bojí a jeho spravedlnost nad syny jeho synů. jakoby pokračuje v tom citování Božího zákona. 51 verš. Pokázal silu svým ramenem. Roztělil ty, kdo srdci smyšlejí pyšně. Tvá pravice, Hospodine, starozákonní paralel, se projevila silou. Tvá
42:07pravice, hospodine, zdrtila nepřátele. Krásný slovo. Víte, co to je? Jedná se o píseň Mojžíše a Miriám, když přešli moře vysvobození z Izraele. Zase obrovská událost. Žalm dodávat: "Tvé rámě je mocné. Posměváčům svou páži učinil mocný skutek rozpělel ty, který jsou pyšni v myšlení svého
42:38srdce. Posměváčům se posmívá, pokorným však dává milost. Přísloví třetí kapitola. Vytrhuje Marie z kontextu? Nikoliv. Ona to dává dohromady ten svůj magnifikát. Krásně to zapadá ty dějiny. Mocné sesadil strunu a ponížené povýšil. A zase první Samuelová Hospodin pokořuje
43:08a povyšuje strachu pozvedů z neho. A tady se ozývá už i Job. Takže postavil ponížené na vysoké místo a naříkající byli vyzdvíženy do bezpečí. Jop. Pát kapitola. Hladovějící 53. verš. Hladovějcí nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč z práznou. Žalmista zpívá: "Nasytil duši dychtivou a duši hladovou naplnil dobrem."
43:40A první Samuelova zase druhá kapitola. Hladový přestali hladovět. Rozptýlil ty, kdo v srdci smyšlí. Pyšné mocné sesáděl z trůnu. A tady jakoby se ozývalo to slovo Pána Ježíše. Bědá vám boháčí. Bědá vám, kdo jisté nyní nasycení, jakoby ten mariín chvalospě přisáhuje prorockývý do toho slova Pána Ježíše a z toho pak můžeme
44:10vyvodit, kdo jsou oni hladoví. Jsou to ti, kdo mají hlad? Ne, jsou to ty, kdo mají hlad a žízeň po spravedlnosti. Po spravedlností Boží, protože se nespoléhají na svou vlastní spravidelnost. Tak jeden biblista poznamenává, že magnifikát je miniaturní podoba evangelie. Zaznívají v něm všechna blahoslavenství, zvláště to o chudých v
44:37duchu. A tak už pomálu se blížíme k závěru magnifikátu. Ujal se Izraele svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství. Izajáš 41. kapitola. Ty však, Izraeli, jsi můj služebník. Tebe Jakobe jsem si vyvolil. Jsi si mě Abraháma. mého přítele. Od končin země jsem tě vychválil. Povolal jsem tě z kraju nejzaších. Se slovsi můj
45:05služebník. Neodmítl jsem tě, ale vyvolil. Neboj se. Já jsem s tebou. Nestrachuj se. Já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím. Podepřutě svou spravedlivou pravici, píše prorok Izajáš 41. kapitola 55. verš. Jak slibil našim otcům Abrahámovi a jeho potomkům navěky. A
45:37nakonec vidíme, jak se ten chvaloszpěv vrácí k tomu prvnímu povolán povolánu do toho velkého Božího díla záchrany. jakoby připomíná Marie, pozor tady prostě to všechno patří nám. Genesis 17:7 potvrzují svou smlouvu s tebou a s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních. To je věčná smlouva,
46:07že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semené. A Pavel dodává, Abbrahám, jak je psáno, uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost. Z toho vidíme, že synové Abrahámovi jsou lidé víry. Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní poháne na základě víry a tak předpovídalo Abrahámovi: "V tobě dojdou požehnanni všechny národy." Lidé víre tedy pochází,
46:36docházejí požehnáni s věrným Abrahámem. To je to pavlovský. A tak jsme mohli vidět magnifikát, tedy jakýsi tvoří zpěv izraelských chvál. Krásných chvál. Marie svým hlasem propojuje víru Izraele s naplněním v Kristu. Tak jak jsme mohli vidět ty hlavní inspirační zdroje, chvaloszpěvy,
47:07je Samuelova, další ozvěny Genesis, Exodus, Deuteronomium, Job, samozřejmě žalmy, přísloví, proroci Izajáš, Micheáš, Abaků. Brat a sestry, otázka. jak by vypadal náš osobní magnifikát a z čeho by byl poskládaný. To možná s tou otázkou dneska všichni odejdeme. A teďka poslední bod na závěr.
47:37Cílil jsem to na generační poselství. Setkání Marie Alžbět je poselství pro dnešní dobu. Za první propojení generácí. Elžběta je starší, zkušená, zakotvena ve víře i v životních zkouškách. Marie je mladá, plná nadšení, otevřenosti a odváhy pro něco nového. Když se setkávají, obě se vzájemně obohacují. Každá přináší něco nového, co ta druhá
48:08potřebuje. To, co je mladé, probouzí to, co je staré. A co je zrálé, potvrzuje a posiluje to, co je, to se právě rodí. Dnešní svět často odděluje generace velmi brutálním způsobem, ale evangelium je spojuje. Starší mohou mladým dát moudrost, trpělivost a víru. Mladí mohou starším dát vrátit radost,
48:41naději a nový pohled na Boží jednání z jiného úhlu pohledu. Mezigenerační sdílení víry v Alžbětině domě domě probíhá něco jako první společenství víry. Dvě ženy sdílejí Boží zázrak každé jiným způsobem. Alžběta potvrzuje blah Marii blahoslavená, která uvěřila. Marie odpovídá chválou veleb duše Pána.
49:12A to je ten krásnej dialog napříč generacemi. Není to nějaká soutěž. Pozor, nikde v církví vyvstává soutěž mezi tou starší a mladší generácí. Nikdy se to tam prostě někde to dře a je to bolestivý. Není to nějaká soutěž, ale vzájemné rozpoznání. Božího působení v tom druhém především, protože apoštol Pavel říká:„Mějte toho druhého
49:39přednějšího než samaá sebe. Takový sdílení dnes potřebujeme společně se radovat s Boží přítomnosti, i když každý z nás osobně prožívá víru jinak a zcela jinak. Nejsme uniformní. To je ten Boží spektrum krásných barev. Pán Bůh nás neučinil stejnýma. A tak vzájemné obohácení v jejich setkání se potkává zkušenost a věrnost. Alžběta nadšeni,
50:08Marie odvaha. Obě tyto sily potřebné v církvi i ve světě. Bez zkušeností se nadšení může rozplýlit. Bez nadšení může zkušenost zatvrdnout. Jejich spojení dává vzniknout novému životu. Doslova i duchovně, když se spojí pokora starších. A odvaha mladých krásně se propojuje a rodí Boží dílo církví. Praktický dopad dnes. Setkání Marie
50:40Alžběty nám připomíná hledat společenství, ne izolaci, nikoliv izolaci. Umět pozdravit druhého. Začíná to prostým pozdravím, který v sobě nese Boží požehnání. Umět se radovat z Božího jednání v životě druhých, nejenom v tom svém životě. Když se navzájem obohácujeme, vzniká prostor, kde víra oživá, radost se sdílí a Boží království roste
51:10nejprve v srdcích a pak i ve světě. závěr. Možná si řekneme, tak to byly ženy. Nejsem z nějakého biblickýho rodokménu. Neznám, nemám takový znalosti. Nebyl jsem učen učena na spamět pasáže. Nevyrůstal jsem v církvi.
51:41Narodil jsem se do významné křesťanské rodiny. A tak apoštol Petr nám velice jasně a zřetelně dodává odvahy víry, jistoty a usazuje nás tam, kde máme být. Proč? Protože to je Boží dílo. Vy jste však rod vyvolený, královské kněžstvo, narod svatý, lid určený k Božímu vlastnictví.
52:11Jo, my jsme to království, královské kněžstvo, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste abysme rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivohodného království. Pán Bůh ať vám mocně požehná a mě pokornému a mě pokorně taky. Děkuji za příležitost, že j mohl sloužit
52:41ve vašem společenství. A keéž je pán Bůh i z tohoto času osláven, protože jemu skutečně patří čest a sláva. Děkuji. Amen.