31. 3. 2019 - Miloš Šolc - Dobrý pastýř
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Jsem s milostí boží někdy před 25 lety namlouval výklady evangelia Jana nebo skutku a citoval jsem přesto transport rádio Kralickou Bibli, tak pár posluchačů si to velice pochvalovalo. Takže dnes bude čten text z Kralické Bible. Nemusíte se rozptylovat tím, že budete sledovat ze svého překladu, ale zaposlouchejme se do toho, přechněme to tak líbo zvuku těch posvěcených překladatelů Kralické Bible.
1:06Takže povstaňme a čtěme Boží slovo. Evangelium Jana, desátou kapitolu a čteme patnáct veršů v jménu páně. Amen, amen pravým vám, říká pán Ježíš. Kdož nevchází dveřmi do ovčince, ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr, ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí, tomuť vrátný otvírá a ovce hlas jeho slyší a on svých vlastních ovec zejména povolává
1:59a vyvodí je. A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde a ovce jdou za ním, nebo znají hlas jeho. Cizího pak nikoli následovatí nebudou, ale utekou od něho, nebo neznají hlasu cizích. to podobenství pověděl jim, Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
2:31Tedy opět řekl jim Ježíš, amen, amen, pravím vám, že já jsem dvéře ovcí. Všichni, kolik všichkoliv přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce. Já jsem dveře, skrze mne všeliby kdo spasen bude. A vejde i vyjde a pastlu nalezne. Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil. Já jsem přišel, aby život měli a hojně měli.
3:09Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. Ale nájemníka ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní. Vyda vlka a nide, jeho pouští ovce a utíká. A vlk lapá a rozhání ovce. Nájemník pak utíká, nebo nájemník jest a nemá péče o ovce. Já jsem ten dobrý pastýř a známť své a znajíť mne mé. Jakož mne zná otec a já znám otce a duši svou pokládám za ovce.
4:02se skloníme k modlitbě. Pane Bože, Otče náš, my se skláníme před Tebou, před naším Stvořitelem, před naším Pánem a Bohem, a skrze Pána Ježíše Krista, nebeským Otcem.
4:35Děkujeme, že se takto můžeme stišovat a prosíme, abychom pozorně naslouchali Tvému slovu a prosím, aby jsi mě zmocnil svým duchem, ne nám, ale jménu svému dej čest. Amen. Tak se posaďme. Tak někdy od roku 50, hádám, měl můj dědeček chalupu na Velkém Semerinku.
5:19No to bylo vždycky zrušující. Začaly prázdiny a my byli na horách. Ale pak přišla zpráva, že tam budou stavět ovčíny. A byla hned upřesněná ta zpráva. To bude zápachu. A těch much. A toho hluku.
5:52No my děti, mě bylo tehdy deset nebo kolik nebo osm. My jsme byli zarmouceni. A tak si vybavuji, že se sourozenci jsme, když už začali růst ty zdi, chodili večer a ty pilíře mezi okny jsme začali rozebírat. Tak nevím, co si mysleli dízeníci, jestli to byly takové větry, ale bylo to beznadějné. Ovčíny se postavili, byly dva, pak přibyl ještě jeden další. Proč tato ilustrace na úvod? To bylo jen tak 20, maximálně 30 metrů od té dědečkové chalupy, kde končil ovčín.
7:02a právě do toho provozu, do té proluky, do toho kusu pozemku, tam se vyvážela všechna ta nečistota. Jestli mám obdivovat zaměstnání pastýře, tak ho obdivuju jako člověka, který v tom zápachu, v té nečistotě, může konat to své povolání.
7:39a to nemluvím o dalších věcech. Proč tento úvod? Filip Keller, nevím jestli znáte to jméno, kazatel a spisovatel, v roce 70 vydal v Americe knížku Výklad Žalmu 23, nadepsanou Pastýř vykládá Žalm 23.
8:14To první vydání bylo v počtu 800 tisíc výtisků. A on v úvodu říká, my křesťané často ty určité alegorie, obrazy, které nacházíme v písně, bereme jaksi velice sentimentálně,
8:50ale za nimi je někdy velice tvrdá realita. Jen si uvědomme na obrázcích krásná krajina bílé ovečky, krásný pastýř. Pastýř, no to je, říká se, pastva pro oči, nebo Vánoce, ten Betlém, no, a králové na zemi s těmi svými dary.
9:30Chceme se do toho našeho textu zahledět se vší důslednou realitou. Pán Ježíš se stoupil jako Syn Boží do té porušené země a hned to řeknu naplno, do toho zápachu. A co zápach? Co ty neposlušné ovečky? Nenacházíte se v tom trochu? To je těžká práce.
10:16Záměrem tohoto obrazu, té alegorie, je zaprvé přiblíšit osobní vztah Syna Božího těm svým. Víte, to je úžasné. Pán Ježíš jako Syn Boží v Duchu Svatém hovoří o sobě jako o pastýři.
10:54Víte, a čím víc pronikáme do určité obrazné mluvy v písně, tím víc jsme inspirováni k tomu, abychom to domýšleli a žasli a žasli a žasli. Pán Ježíš, Syn Boží, pastýře. My, věřící, jeho stádem, podívejme se do třetího verše, tomu pastýři, vrátný otvírá a ovce hlas jeho slyší a on svých vlastních ovec zejména povolává a vyvodí je.
11:47Když jsme před měsícem hovořili na podkladě 1. Petrovi je 1.1.2. O vševědoucnosti Boží. I ty naše vlasy má Pán Bůh v počtu. Pochybujete někdo o tom? No tak nejste věřící. Ale někdy se takovýto údaj může stát velice výrazně, jen informativní
12:25Zatímco, když zde čteme, ty své vlastní zejména povolává Už jste to někdy domýšleli, že Pán Ježíš vás zná podle jména Adame, kde jsi, Samuel, byl poučen. Když ho volal hospodin, tak říká, mluv hospodine, nebo slyšíš služebník tvůj, osobní oslovení, kež byste si vzali a kež bychom si vzali aspoň tuto myšlenku.
13:17Pán Ježíš o nás ví podle jména. No dobře. Víte, my jsme bývali v Americe i ve schromážtěních, když byli spontánní černí bratři. A když něco kazatel takto zdůraznil, a my jsme středoevropaní, tak se ozvalo spontánně. Haleluja!
13:47No, tak si vybavu jednoho kazatela, ještě nejden z posluchačů, který říkal víckrát a říkal, bratře, teďka jsi nestrepil s tím, halleluja. No tak to je tragédie. Ono se to může stát nějakým zvykem, ale dejte pozor, hospodiná zná podle jména. To si musíme přivlastnit. Ten Filip Kellner popisuje, že to své stádečko znal důsledně. Některým ovečkám on dával jména.
14:38No, to si těžko umíme představit, když vidíme jednou stádu, tak ovce jako ovce. Když jsme byli v Koreji, tak jsem se ptal jednou korejce, bratře, vy se umíte rozpoznat, korejci, japonci, číňané, my vás vidíme všechny stejné. To my umíme. No samozřejmě jsou sem tam nějaké výjimky. To v Evropě nutně. Ale tato věc zná své podle jména.
15:27A čtvrtý, pátý verš zní takto, a jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním, nebo znají hlas jeho, cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho, nebo neznají hlasu cizích. To je tragédie, zažil jsem to vícekrát. Snažil jsem se, snažil v tom, kterém kázání najít bezprostřední oslovení. A proto je nosím tušku. Papír v Biblii. Já jsem si někdy neměl co poznamenat. Proč chodíme k božímu slohu? Abychom slyšeli boží hlas.
16:28Proč otevíráme písmo svaté? No, a vy k nám hovořilo. Stěžujeme si někdy na to, že neslyšíme? No, u toho známého maličkého Samuele, on nebyl zvyklý slyšet boží hlas a pán Bůh ho třikrát oslovuje. Jestli ne a ne přijít k nějakému oslovení, tak se to především chce usilovně modlit a stát a čekat.
17:14protože někdy, když ten hlas neslyšíme zřetelně a správně, tak pak ta obklika, to znamená velikou, velikou ztrátu na naší životní cestě. To je úžasné, slyšet hlas svého pastýře a pozor a rozpoznat, jestli se jedná o hlas někoho cizího.
17:48To poruvenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. tak si v duchu asi řekneme, teda to byly posluchači. Tak jasné podobenství. A těch dvanáct tomu nerozumí.
18:23No pozor, ono to zase těch prvních šest veršů nebylo tak docela jednoduché, protože se tam prolínaly dvě skutečnosti o pánu Ježíši. Dveře a pastýř. A tedy v sedmém verši čteme, amen, amen, pravým vám, že já jsem dveře ovcí. Všichni, kolik všichkoliv přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
19:07A tak ten Filip Keller přiblíšuje, jak je to s těmi dvěřmi. Možná jsme někteří neslyšeli, ta ovčí ohrada měla mezeru, zhruba ve velikosti našich dveří, kolik to je? nejméně 60 cm, pak 80 cm, nemocnici 90 cm. A do té mezery se pastýř posadil, opřel se o jeden sloupek za sebou a nohy vzepřel o ten druhý sloupek.
19:54Dveře. Nikdo se nemohl dostat do toho ovčince, do té ohrady přesněji, ve skrze Pána Ježíše Krista. Nikdo, leč, pastýř, povstal a dovolil, aby někdo vešel. To je velice významné, protože nás tato skutečnost poučuje, jak se stát ovečkou pána Ježíše. Jak tedy? Nemo jak? Skrze dveře, kterými je pán Ježíš. Tak prosté. Já jsem ta cesta. I pravda, i život.
21:00Žádný nepřichází k oci než skrze mne, žádný se nemůže dostat do toho mého ovčince než skrze mne. Pán Ježíš, i dveřmi, i jako pastíř, tak se hned tak nad těmi učeníky nepovyšujme, nerozuměli. Ale Páne Ježíš si s nimi dává práci a Páne Ježíš je poučuje. Teď ale nesmíme opomenout verše 27 až 29.
21:5727 až 29, ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následují těme, a já život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, haleluja, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. Ne, otec můj, kterýš mi je dal, větší jest nade všecky a žádný jich nemůže vytrhnouti z ruky otce mého.
22:42No to řekl syn Boží. Pochybuje o tom někdo z nás? Vzpomínám, víte, to už je téměř 60 let. Jako mladý křesťan jsem seděl na velikém schromáždění, v Ostravě to bylo. a jeden v starší zboru kázal, no možná to bylo přesně na tyto verše, o jistotě, když jsme v rukou pána Ježíše.
23:19Žádný nás nevytrhne s jeho rukou. A on dodal, lež bychom se sami vytrhli. Dívíte se, že na to nemůžu zapomenout. Já jsem nejenom zrozpačítěl. Já jsem si řekl, a kde to ten bratr bere? Kde je to v písně napsané, že se mohu vytrhnout z ruky pána Ježíše?
23:53Já vám nyní zarecituji žalm 23. A vnímejte, to je vyznání Davida, který se stotožnil s podobou oveční. A říkejte si v duchu, proč by se David vytrhoval z ruky pána Ježíše?
24:26hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku, tak ty se chceš vytrhnout z ruky pána Ježíša, chceš mít nedostatek, no znáš vůbec svého pastýře? Na pastvách zelených pasem ne, k vodám tichým nepřivodí. No, víte, to by bylo několik kázání na Žan 23. K vodám tichým nepřivodí.
25:08Kdo by z nás během týdne nezakusil něco jaksi duchovně bouřlivého, tak k pánu Ježíši spěchejme, protože u něj jsou ty tiché body. Duši mou občerstvuje, bodí mne po steskách spravedlnosti pro jméno své.
25:38Tak společnost, ta nám předkládá množství cest, když jsem byl na vysoké škole, ale nebudu odbočovat, tak ve třetím ročníku nám přestali přednášet Marxismus, Leninismus a ten přednášející přiznal, víte, musíme představět, takhle nějak to řekl, musíme představět tu naší výuku.
26:15Takže skončily přednášky, skončila cvičení, asi jsem to zde zmínil, svět nabízí, nabízí bezpočtu cest po steckách spravedlnosti, nevodí. No, tak jsem odbočil a musím se podívat, abych něco z toho vzácného žalmu nepřeskočil. Co teď následuje? Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se bátit zlého, nebo ty se mnou jsi.
27:01Už jste zažili situaci, kdy jste byli na Prahu odchodu na věčnost? Já možná ve třiceti letech, více mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi, vždyť Pán Ježíš odešel, aby těm svým připravil místa.
27:31A když odešel, zase byl, že zase přijde a povere nás k sobě samému. Víte, miluji oratória, v Torontě jsem, zásluhou našeho syna, byl na obrovském koncertu, Hendlova Mesiáše, možná 250 zpěváků. No to byl zážitek, ale pak si vždycky seknu a v nebeské slávě, to bude ještě dokonalejší, zácější, no, ale je zde řeč o prutu a o holi, která potěšují, ten byl daleko, co?
28:24No, ten David. Prut a trstání, to není příjemné. Je někdo tak daleko jako David a řekne, že je to příjemné? No. Jednou jsem něco nesplnil, otec byl v kanceláři ve věnohradském sboru, začal mě vytýkat a říká, vyber si, kolik dostaneš přezadek.
28:58No mě bylo dobrých šestnáct, bezpečně. Tak jedna, to není důstojné, statečného mladíka, dvě. A otec říká, proč jsi jsi neřek jednu? Tak na to nezapomenu. To teda byly rány. To se žádnej polštář nedal dostat do těch kalhot, aby to nebolelo. Prutuj a hůl tvá, tať mne potěšuje. Žeď ono to bez toho prutu a hole nejde, nebo s tebou možná ano, já o tom pochybuju.
29:51Protože spravedlivý není ani jeden. A chudáci otcové, kteří respektují psychologi, že to tělesné trestání, že není náležité psychologicky. Ano, Komenský byl jiný a Komenský byl učitel národů. Prutůvá hůl tvá toť nepotěšuje, strojíš stůl před obliče mým, naproti mým nepřátelům.
30:27Křesňan se nemá co bát, nepřátel, ne? Pomasuješ olejem hlavy mé, Filip Keller rozpracovává tenhle druh léčby. Proč je to právě olej, který je lékařským prostředkem pro zbavování parazitu a já nevím, jakých nesnází oveček.
30:57Kalich můj nalévá, až oplývá. No mám naději, že po tomto schromáždění se budeme těšit z toho, že ten náš kalich pro božní milost, že přetékal, jestli jsme dobře slyšeli, na to i dobrota a milost sedencí následovatím nebudou po všecky dny života mého a přebývatí budu v domě hospodinově za dlouhé časy.
31:32Někdy se nám nechce do schromáždění, tak teda zamysleme se nad tím závěrem Žalmu 23. Dům hospodinův, to je místo, které Pán Bůh určil pro ty ovečky Pána Ježíše. A tak ho ani neopouštěli ten chrám. ti, kteří už měli novozákonní poznání, dokud Jeruzalemský chrám stál.
32:07A teď je něco velice významného a nesmí opadnout ta naše pozornost, protože, víte, co ten obraz pastýře a stáda, co nezmiňuje. a je to tedy skutečnost významu božího slova jako ukazatele toho, kdo pánu Ježíši patří.
32:57Znáte tu vesměst. Šestou kapitolu Jana o tom slově pána Ježíše, o tom, že pán Ježíš to své poslání připodobňuje, sycení se chlebem, zmiňuje nápoj, kterým je jeho krev, tak slyšíme, že někteří, a pozor, učedníci prohlásili, to je tvrdá řeč, kdo to může slyšet.
33:37Vyvarujme se určitých spekulací a nechtějte, aby toto kázání vám odpovědělo absolutně na všechno, co se týká této problematiky. Protože Biblia je tak bohatá kniha, že jedno kázání může postihnout jenom vzlomek některé z těch božích pravd.
34:08A Páneš říká těm dalším učeníkům, což jim říká, zdali i vy chcete odejít? A kdo se ozval, jaký je poštol? Petr. Pane, ke komu půjdeme? Ty slova života věčného máš. Petře, ty jsi bojoval, jestli máš také odejít? To je směšné, co?
34:42Ke komu půjdeme? Kde najdeme slova života věčného? Jíte na jednom pohřbu v Bratislavě, to bylo, jsem řekl, jeden z nás, a to bylo daleko větší schromážení, tam stáli, jo, ne, ne, ne, to byl jiný pohřeb, to bylo v Lovosicích. jeden z nás bude první, co půjde na věčnost. Jeden z nás tady jako první půjde na věčnost.
35:21Nebo jsme nesmrtelní v tom tělesném slova smyslu. A tedy v tom okamžiku, představte si, někdo ten pohřeb filmoval. A pak se to doneslo ke mně. V tom okamžiku ten kameramán byl na jednom pozůstalém, protože to byla první řada, ten možná do čtrnácti dnů zemřel.
35:54Jeden z nás bude první. A teďka ta kamera ukázala tohodle muže, já vyhádal šedesátníka. Pozor, zda když i vy chcete odejít a ke komu půjdeš, kdo má slova života věčného, to má jenom ten dobrý pastýř. A už se ti někdy stalo, že si prohlásil, to je tvrdá řeč, kdo ji může slyšet ti?
36:31Ale pozor, ptám se, může ovečka pána Ježíše bloudit? No tak co, nebojte se, Petře, může. Jan 15, Pán Ježíš, ne Jan 15, Lukáš 15, víte, musíte mě omluvit.
37:03Lukáš 15 o trojí strátě, o strátě oječky, ale ona bloudí a ona pozná, že ten svět ji nemůže dát to, Co jí nabízí Pán Ježíš Kristus. Haleluja. Takže vás budu učit. Haleluja. Nemůže dát.
37:42Bloudila ta jedna ovečka. A ten dobrý pastis opouští ty své ovečky, těch 99. A jde hledat tu jednu. A pak ji vezme na svá ramena. A solá přátelé a oni se radují. Nevím, už jste někdo bloudil, tak jak myslíte, že jste se dostali zpátky do stáda. To pro tu milost, velikost, lásku Syna Božího.
38:25Víte, tak jsem si spočítal, že jsem s boží milosti za těch 40 a něco let sloužil v pěti zborech. A vždycky zákonitě jsem s tím mým předchůdcem šel po ovečkách, které bloudily. Víte, tak je to někdy s námi. Kazatel někdy není dost dobrý.
39:01a nevím, v tomto případě, který zmíním, ten svět byl hrozně těžkej, nebo silnej, násilnej a ten modavský Gotvaldov, nedovedeme pochopit, ten Baťův Zlín se stal v podstatě takovou baštou komunistů.
39:32to řeknu na okraji, toho prvního, kterého jsem tam pohřbíval, v lesním Řbitově, to je pozemek na vršku, přijde ke mně, který vede ten zástup, menší člověk a říká, kdo z nás bude mluvit první. Já jsem předseda strany a teďka říká, kde a jak. Já jsem pak zjistil, že si komunisti jaksi pěstovali ty staré, jo, staré komunisty, kteří, já nevím, jak to bylo možné, ale byli i komunisti, i křesťaly.
40:29O schůzích už nic nevěděl tenhle bratr, já myslím, že mu mohlo být 90, ale komunistická strana měla přehled. Ale vrátíme se k té jedné ovečce. Tak jsem navštívil sestru, spanilá sestra. Hádám 45. A s tím starým kazaterem s Bořilem, který šel do důchodu, jsme tam, já to vidím jako teďka.
41:02A mluvíme duchovně. Od toho okamžiku ta sestra začala pravidelně chodit do zboru, už je možná rok na věčnosti. a na ní nel se zapomenout její manšel, ale silný straník, nevěrec. Zemřel možná do půl roku po té naší návštěvě, velice brzo.
41:37A ve slíně aspoň v těch 70. letech byly pohřby od domů, od těch baťovských domů. Takže před domem Máry s rakví a teď záležilo na oblíbenosti toho, kterého zesnulého, no tam bylo lidí. No možná to byl druhý půřeb, možná to byl první, o to nejde. V první sadě stála žena, ta mě mohla probodnout svýma očima.
42:22To vidím jako teď. Ta ani nemusela mít odznak, kam patřila. Ale ta sestra od této návštěvy nekompromisně následovala pána Ježíše. Úžasné. Pán Ježíš totiž si může užít tebe a mne, abychom vyhledali tu zbloudilou ovečku. Jak? S božím slovem.
43:04A ať si to ten, jestli je zbloudělá ovečka nebo není, přebere. Nemusí hned nás objímat, jak je rád, že se může vracet do schromáždění. To ne. ale jde o to, že to boží slovo může přijít k užitku. Ale boží slovo, ne ty, do jisté míry bezpředmětné otázky a proč už nechodíš do našeho schromáždě?
43:38s božím slovem. Tato sestra se vrátila k pánu Ježíši. To měla moc a moc těžké o té naší návštěvy ze strany svého manžela. Ale kdo by miloval víc? Ženu, muže, syna, dceru, než rymne, není mne hoden.
44:08Jen to domyslíme, kdo ti dal toho muše a ženu, syna, dceru, než syn boží a ty kvůli tomu božímu daru, ty opustíš toho dárce, jak je to možný, tak tedy může se někdo vytrhnout z ruky pána Ježíše, zná vůbec pána Ježíše,
44:40že zabloudí, dobře. A v 1. Janově tam čtete o těch, kteří opustili boží lid, že opustili, ale nebyli z nás. A teď, co si vyríjte dobře do paměti? Skutečnost, jestli někdo patří pánu Ježíšim nebo nepatří,
45:11ta je určována vztahem k božímu slovu. Už jsme si to řekli. a když nalistujete třináctou kapitolu Matouše, tak to první podobenství hovoří o tom, že vyšel rozsévač a rozséval. Co rozséval? Slovo Boží. A tak byli jedni, kteří nepřijímali.
45:42Byli jako ti, co jsou podél cesty, ptáci se zobali, přišel ten zlý a byl zatím, že byli naprosto neteční, božímu slovu, ale pak přišlo to semeno k dalším, kteří byli podobní z kalnaté půdě. A to semeno rychle vzešlo.
46:15Řekněme to obrazně tak, no, to byla radost. To se církev radovala, tak rychle vzešlo semeno. Ale pak přišla pálivost slunce, přišly zkoušky pro následování a to semeno uschlo. Tak v tom zlíně byl takový muž hned vedle nás, byl aktivista v mládeži, ale pak se stal vysokým stranickým funkcionářem.
47:01Když jste se na něj podívali, nešťastník, nešťastník, to símně může rychle vzrůst, no ale co pak? Vždyť i ty zkoušky, to utrpení, to je v božím záměru. Jen se zahlejte na svůj život zpátky. V Kanadě jsem říkával věřícím, nemůžete mít tolik zkušeností jako my z komunistického režimu. Nemůžete. Byly to zkoušky.
47:50Třetí je trnitá půda. Pečování světa. To je situace dnešní české společnosti. Pečování. Každý musí mít auto. A do práce musí nejen manželka, ale už i děti musí.
48:25Každý musí jet jednou k moři za rok. A teďka pokračujte. A domek, když to už má kdo, kdo domek. A tam v Kanadě jedna taková vesnice, kde byli mnozí Slováci z Jugoslávě. No to byly přepichový domy. a když jsme tam hodovali, tak jsme hodovali s uterénu, ale nahoře byly takové pokoje.
49:10No dobře, tak je to někdy s tím hmotným bohatstvím. Že ani nevíme, co s tím, jenom pro ukazování. To je nesmysl. Tak to bylo trní a to je dnešní společnost. A ti třetí, ti nesou úžitek. třicátý, šedesátý, jistý. A teďka to rozlišení. A Pán Ježíš výslovně říká, že to podobenství hovoří o tajemství království Božího.
49:57a to teda, to si nechme pěkně v myslí v srdci. Tak je to s královstvím Božím. No, usiluje se, usiluje, přichází nově obrácení a taky odchází. Nejméně dva. jsem s Boží milosti, jste mohl křtít. Mám vážné pochybnosti, že to byl jeden nebo druhý případ.
50:31Neznali náležitě svého dobrého pastýře. Ale teďka, víte starší, obracím se k vám, protože ta první zodpovědnost, ta vychází od starších zborů. Synu člověčí, 34. kapitola Ezechiele, prorokuj arcijim, pardon, prorokuj proti pastýřům izraelským, prorokuj arcijim, těm pastýřům, tak to praví panovník hospodin.
51:14Běda pastýřům izraelským, kteří špasou sami sebe. Tady špastýři nemají stáda pást, tuk jídáte a vlnou se odíváte, co štučného zabijíte, stáda však nepasete. Nedušivých neposilujete a nemocné nehojíte a zlámané neuvazujete, zahynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi.
52:01Takže rozptýleny jsou nemajíce pastíře a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní, bloudí stádomé po všech horách a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti, rozptýleny jsou ovce stádomého a není žádného,
52:31Kdo by se po nich ptal? Ani žádného. Kdo by jich hledal? To je obvinění. Vnímejme. Jedni jsou jako udupaná cesta, druzí jako skalnatá půda, třetí jako trnitá půda a pak jsou ti, co nesou ušitek.
53:04Jak bychom nepřipomněli někomu ve smyslu té skalnaté půdy? Kde seš? Nebo ten nité půdy? Co je s tebou? Ale když to naše napomenutí nepomůže, prostě to je tajemství království Božího. církev se může orientovat jenom podle vztahu k písmu. A ti, co jsou připravováni ke křtu, mají osvědčit svůj vztah k písmu svatému.
53:54Ale hned tak nám není odkryté, jak to bude za rok, za dva, za tři, za čtyři, to je tajemství království Božího. A já vám to dokumentuji osmou kapitolou skutků. Totiž obrátil se i Šimon, jak se mu říkal? Šimon Kouzelník, výborně.
54:27On uvěřil a on byl pokřtěn. A teď viděl, že Duch Svatý se uděluje vzkládáním rukou, tak si tuto moc, ta nebyla učeníku, ale prostě ji chtěl koupit. Ale abychom to neříkal jenom svými slovy, tak dejte pozor, jak to zde je, píšu, píšu a nakonec nevím, kde to je, skutkové osm, to je bezpečně, no děkuji, od 12. verše, ano, to jde, přidržel se Filipa a vída zázraky a moci veliké a tak dále, a teďka, o to nám jde,
55:47On byl obviněn božím slovem. 20. verš. Peníze tvé, buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar boží mohl být ti zjednán za peníze. Nemáš dílu ani losu v této věci, nebo srdce tvé není upřímné před Bohem, protože čiň pokání z této své nešlechetnosti a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého, nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.
56:37Když odpověděl Šimon, řekl, modleteš vy se za mne, pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, které jste mluvili. A teďka můžeme spekulovat, můžeme se dokonce dohadovat, můžeme vytvářet tábory, jak to s tím Šimonem bylo. byl on znovu srosený a v tomto případě bloudil a bylo to...
57:13Jeho pokání opravdové? Nevíme. A proto čtu právě tento hodinu. Nevíme. Ale víme. Jestli bylo to pokání opravdové, tak zde byla božší milost. Budete-li vyznávat ti hříchy své, věrný těch Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil, tak jak je to dál.
57:47Víte, tak je to komplikované. Pustil naše hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti. Míte, cesta pokání. K pokání se pán Bůh přiznává. A jde teď o to, což je závěr. My jsme nakloněni k tomu, abychom vytvářeli skupiny, jako ta církev v Korintě.
58:21Já jsem Petrův, no Petr byl první z apoštolům, já jsem Pavluv, Pavel zakládal ten zbor, já jsem Apolův, jen si všimněte, jaký to je mocný kazatel, Apolos, já jsem Kristův, víte, nějak nám to tam neharmonizuje,
58:54že se někdo dovolával Pána Ježíše v této souvislosti. Byl to rozkol ve sboru. A tak slycháme něco o kalvinistech, slycháme něco o arminiánech, slycháme něco o luteránech,
59:24nebo to ani tak moc neslýcháme. Slycháme něco o odkazu novokřtěnců. Uvědome si jednu věc. Musím přiznat, že Kalvín asi předkládá církvi nejucelenější věrouku. Ale pozor, kdo znáte historii, Tak jsou dvě, tři věci, historie, se kterými se nesrovnáme. Pozor, byli to jenom lidé. Teď jde o to, abychom my byli bibličtí křesťané, abychom dobře rozuměli, co od nás Pán Ježíš chce, abychom respektovali.
1:00:18že to království boží, království nebeské je svým způsobem tajemství. Máme dost návodů k tomu, abychom zkoumali, ale stejně, kolik těch, kteří odešli, prošli kolem nás, kolik, hrozné, ale navštívili jsme je
1:00:48a zkoumali jsme, zdane jsou jen bloudící ovečkou, anebo máme naprostou jistotu, že to bylo naprosto chvílkové, že to nemohlo přinést ovoce a že ač byli z nás, tak z nás nebyli. A teďka, za co se modlit, jestli někdo jste ujišťován duchem svatým, že jste boží dítě, tak poděkujte.
1:01:31Víte, ty naše modlitevní chvíle někdy vypadají tak, že jeden modlitevník řekne 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 předmětů, a ten druhej se nechce opakovat, proč nesíc na modlitbě jednu výraznou věc a druhý řekne jinou výraznou věc a jejich bezpočtu.
1:02:02Těch věcí, které mají být v chvalách s díku činěním Pánu Bohu předloženy anebo pokání. Pane Bože, Otčenáš, děkuji za to, že jsi mne posílil ke zvěstí Evangelia. Děkujeme za ujištění, že nás, kteří ti patříme, nikdo a nic nemůže z tvé ruky Pane Ježíši vytrhnout.
1:02:36A jestli je mezi námi někdo, kdo bloudí, prosíme, aby se právě dnes vrátil na tvoji cestu. prosíme, aby si nás ochránil před tím tvořit skupiny, protože to nikam nevede, jak říká Pavel v 2. Timoteovi. Prosíme tak ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.