On musí růst, já však se menšit
Výraz ticho je v přepisu na 5 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:09Janovo evangelium, třetí kapitola. A budeme z této kapitoly číst nějakých 12 veršů a takže zhruba od té poloviny, to znamená od 22. verše budeme číst eh Boží slovo do verše 30. Takže Jan třetí kapitola 22. až 30. verš. budeme společně číst ve jménu Páně. Prosím, abysme z úcty ke čtenému Božímu slovu povstali. A čteme toto slovo ve jménu
0:39Páně. Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země. Tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Anion blízko Salim, protože tam bylo hodně vody a lidé přicházeli a byli křtěni. Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení. Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování.
1:13Přišli k Janovi a řekli mu: "Rabi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o něm si vydal svědectví, hle, ten křtí a a všichni přicházejí k němu." Jan odpověděl: Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl:„Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním.
1:45Ženich je ten, kdo má nevěstu a přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna. On musí růst, já však se menšit. Tolik z Božího slova. Můžeme se posadit.
2:23Apoštol Jan, když píše toto evangelium, tak píše ho v době, kdy už na 100 % znal nebo četl ta předchozí tři syynoptická evangelia a věděl, co už bylo napsáno a co bylo zaznamenáno. A vy víte, že eh že každé z těch jednotlivých evangelií, ať už to byl Matouš, Marek nebo Lukáš, tak je psáno určitým stylem a je eh zaměřeno na
2:54určitou skupinu lidí a má dává si za cíl mimo jiné i ukázat na Pána Ježíše, vyzdvihnout nějakou jednu z jeho vlastností nebo nebo možná lépe řečeno jednou z jeho jedním z jeho atributů, které ho nějakým způsobem charakterizují. A apoštol Ján, když píše možná jako poslední toto svoje
3:24evangelium, tak jeho záměr je naprosto jasný a ten účel toho, proč píše a komu píše, je nepřehlednutelný. Apoštol Jan píše jak pro pohany, píše i pro Židy, protože některé věci tam zvlášť vysvětluje těm, kteří neznají to pozadí nebo rámec některých židovských zvyků, svátků a různých druhů věcí, které Židé
3:53činili a které měli předepsané ze zákona. Ale to, co Jan na to, co na to, co Jan především ukazuje v celém evangeliu, je ta jedna klíčová a důležitá věc. A to je, že pán Ježíš, přesto, že je králem, přesto, že je, že je knězem, přesto, že je služebníkem, zároveň pánem, tak na prvním místě Jan ukazuje, že pán Ježíš je Boží syn.
4:27A on na mnoha místech říká, a pokud ty tomu neuvěříš, pokud nepřijmeš tudle skutečnost a jistotu toho, že on je Boží syn a jedině skrze něj, že můžeš dojít spásy, tak budeš navždy odloučen od Boží tváře. A tole je to, co Jan ve svém evangeliu od první chvíle až do poslední tečky, do posledního písmena ve svém evangeliu
4:56znovu a znovu zdůrazňuje. A eh on se odvolává Jan často na to, že on to dosvědčuje, protože on to viděl, on u toho byl a on to zažil. Takže v Janově evangeliu je často veliký důraz na svědectví jako takové, na svědectví, na vyjádření toho, že to, co říkáme, má nějaký základ, že víme, co říkáme, víme,
5:29co tvrdíme, protože jsme to prožili, protože jsme to zažili a protože to je součástí našeho života. A tak vy asi většina nebo všichni, jak jste tady, když se na vás dívám, tak znáte určitě ten úžasně hluboký teologický začátek Janova evangelia, kdy Jan jako jediný ze všech evangelistů opravdu začíná velikými hloubkami
5:55teologickými o tom, kdo je Boží syn, kde se vzal, od kdy tady byl, co je jeho úkolem a proč přišel na svět. To Jan všecko shrnuje v té první kapitole a hned v té první kapitole, zároveň s těmito hlubokými teologickými pravdami, apoštol Jan zaměřuje eh pozornost čtenáře na jedno jméno. A ejhle, shoda náhod, okolností, je to
6:28jmenovec apoštola Jana. Apoštol Jan hned na začátku ukazuje na jiného Jana, eh, syna Zachariáše a Alžběty. Možná si někteří vzpomenete, že jsem eh před Vánoci mluvil, nebo možná to bylo po Vánocích, nevím ani já přesně, právě o zaslíbení eh toho, že ten starý
6:59neplodný manželský pár Alžbeta a Zachariáš budou mít syna. A přemýšleli jsme tenkrát nad tím, co vůbec eh toleto jejich toto zvěstování toho zaslíbení těhotenství Alžběty, co s tím bylo spojené a co to doprovázelo. A my víme, že opravdu eh to, když se Zachariáš dozvěděl, že přece jenom ve svém stáří budou mít syna, takže to
7:31doprovázelo několik výjimečných a zázračných situací, nehledě na to, že především ta první velká nadpřirozená věc byla to, že se to nedozvědělo od nikoho jiného, než od samotného Gabriele, který zvěstoval narození i Marii, zvěstování Pána Ježíše. Takže Jan, evangelista, apoštol Jan se vrací k postavě Jana Křtitele.
8:03Víte, jaký byl rozdíl věkový mezi Janem Křtitelem a Pánem Ježíšem? >> Šest měsíců. v podstatě byli stejně staří a oba dva byli eh jejich jejich dětství a jejich mládí nemáme v podstatě ani o jednom, ani o Ježíši, ani o Janu Křtiteli nemáme se čeho uchopit. Nemáme žádné informace.
8:33Je zajímavé, že Boží slovo eh se o obou dvou vyjadřuje v jedné frázi stejně. Oni ono mluví o tom, že jak jeden, tak druhý chlapec rostl a sílil. Můžeme říct nějakým způsobem dospívali. O Janovi na rozdíl od Pána Ježíše máme řečeno, že už od mládí pobýval na pustých místech. To je zajímavé, co? jestli to byl nějaký samotář, nějaký
9:01tichý člověk, někdo, kdo už od mládí přemýšlel jinak, kdo si nesedl se svými vrstevníky, kdo moc nepobýval ve své rodině. My někdy Jana Křtitele považujeme nebo máme v našich myslích a že k tomu často přispívají i různé filmy a a představy režisérů, že to byl takový nějaký podivín, skoro polodivoch, takový zvláštní člověk, kterýmu je se lepší
9:27radši vyhnout už podle toho, jak vypadá, jak je oblečený a vůbec co jí. Ale já si myslím, že že bysme neměli úplně přijmout takovýhle pohled na Jana. Ale máme o něm řečeno, že už opravdu od svého dětství prostě byl spíše sám, že pobýval tedy na místech, kde moc lidé nebyli. Ale to, co máme o Janovi řečeno, to, co se dozvěděl jeho tatínek a maminka, je
9:58to, že už od malička, už od narození bude naplněn Duchem svatým. Takových lidí nebylo moc. Ve Starém zákoně víte, kteří to byli. Možná budete přemýšlet. Ale ale Jan Křtitel o něm toleto anděl Gabriel řekl hned jeho rodičům. A my čteme i to v Lukášově evangelium, že eh
10:30to, kdy tenhleten mladý muž a je s největší pravděpodobností jisté, že v podstatě, nebo ne s největší pravděpodobností, to je jisté, že on v podstatě vystoupil ve stejnou dobu na veřejnost jako pán Ježíš. možná od několik měsíců, trošku dříve. Takže eh i tenhleten mladý muž Jan eh mnoho věcí nevěděl a nebylo mu
10:58jasných a byl opravdu ústce závislý na Božím jednání s ním, protože máme řečeno, že a Lukáš nám to zmiňuje, přesně datuje tu dobu, kdy Jan vystoupil na veřejnost. Tam máme přesně pojmenováno, kdo v té době vládl v Judeji, kdo kdo kdo spravoval Izrael jako jako za za římskou moc a tak dále. Jsou tam vyjmenovaný všechny ty ti
11:28vedoucí nebo ti, kteří byli ve vedení. eh úplně stejně tak jako za doby vystoupení Pána Ježíše. Takže je úplně jasné, že vystoupení obou těchto dvou mladých mužů, kteří se od sebe lišili eh věkem v podstatě půl roku, takže bylo skoro ve stejnou ve stejnou dobu. A a Lukáš nám říká, že v té době za doby toho a toho vládce a toho správce a toho
11:59krále, takže zaznělo nebo že Jan uslyšel Boží hlas, že má eh jít z té své komfortní zóny někde v té pustině, že má vystoupit na veřejnost a má začít kázat eh pokání, že je potřeba, aby každý z lidí činil pokání, protože nikdo, přestože kázal Židům a ty si byli
12:32všichni eh vědomi a byli jisti si svým původem a tím, že jsou Božím lidem, tak Jan říká:„Ne, nespoéhejte na svůj původ. Nespoéhejte na to, že patříte do vyvoleného národa Božího, pokud nebudete činit pokání všichni. zahynete. A na důkaz toho, že lidé opravdu slyšeli Janovo slovo a činili pokání, tak se dávali pokřtít.
12:59A oddíl, který jsme četli, je v podstatě takovým závěrečným, takovou závěrečnou časovou osou několika dní a několika měsíců, které které následovaly ještě předtím. A když apoštol když Jan Křtitel vystoupil na veřejnost, tak eh čteme, že se zdržoval v okolí Jordánu
13:29právě proto, že tam bylo dostatek vody, což nebylo úplně samozřejmé v Izraeli. A právě tam kázal o odpuštění hříchů na základě pokání. A v té době eh za ním přišli přišla taková elita toho duchovního eh národa Izraele. Přišli tam eh farizeové, přišli tam ti, kteří byli posláni přímo z Jeruzaléma a dávají Janovi otázku.
13:58To seš teda ty, koho máme čekat? To seš ty, který je tím prorokem, který je tím Mesiášem? Ty seš ten Eliáš? Ale Jan nezaváhal na n ani na okamžik, přestože možná mohl eh říct něco jiného, ale vidíme, že už v té době byl známý, že o něm lidé věděli a přesto v jeho odpovědi
14:29je zároveň přiznání i vyznání a říká: „Ne, já to nejsem. Já nejsem ten, za koho mě hledáte. Já nejsem ani Mesiáš, nejsem ani Eliáš, ten prorok a ani ten prorok. Možná, že někdy jsme se zarazili nad tím, co tím Židé myslejí ten prorok. A na to máme odkaz v Deuteronium 18. kapitole, kdy Mojžíš těsně předtím, než eh vstupuje eh Boží lid do vyvolené
14:59země, tak on říká: „Já vám vzbudím jako hospodinovými ústy to Mojžíš říká:„Vzbudím proroka, který přijde po mně a který, kterého budete poslouchat, kterému budete rozumět." A Jan říká:„Ne, já nejsem ani jeden z těhletěch tří." A víte, v té době bylo očekávání lidů velmi veliké. Znovu Lukáš nám říká to,
15:24že že eh v lidu bylo velké očekávání a že v mnoh v mnoha srdcích lidí byla naděje toho, že Jan Křtitel je konečně ten, na kterého na kterého tak dlouho čekají. Ale Jan Křtitel eh vyznává a říká pravdu: "Ne, já to nejsem." A navíc říká: "Ten, za koho mě pokládáte, ten už je tady. Je mezi vámi, akorát vy o něm nevíte. A tomu já nejsem schopný
15:53rozvázat ani řemínek u jeho boty." A to je takový výraz eh velmi veliké pokory. To byla práce, kterou eh údajně jsem se dočetl, nevykonávali snad ani otroci. Bylo to něco, co si prostě každý maximálně udělal sám. A Jan se přesto takovýmhle způsobem pokozuje a vyznává to, e, co cítí k Pánu Ježíši.
16:23Ale nemyslete si, že nemyslme si, že Jan v tu chvíli eh měl všechny dostupné informace, že že on to mohl vyznat, protože si mohl být jistý, protože všecko věděl, všecko znal Pána Ježíše, znal osobně, ne? neznal. Na jiném místě Jan říká:„Já jsem nevěděl, kdo to je. Já on on v podstatě možná můžeme říct i on, eh byl na tom stejně jako ty farzové ve
16:49smyslu, že Pána Ježíše ještě úplně přesně neviděl a nesetkal se s ním jako s s Mesiášem. On říká: „Ne, já jsem nevěděl, kdo to je." A když když čteme v té druhé nebo ještě v první kapitole 29. verš druhého dne, když pán Ježíš přicházel k Janovi, aby se od něj nechal pochřtit, tak Jan říká a ve chvíli, ale když se Pán Ježíš
17:17pokřtil a já jsem uviděl to, co se stalo, že na něj sestoupil Duch svatý v podobě holubice a zůstal na něm. V tu chvíli jsem pochopil, že to je on, protože todleto Jan dostal jako jako to viditelné vodítko, jako ten důkaz od Hospodina, že až uvidíš toho, na komleto stane, tak to je Mesiáš. A proto Jan
17:48vyznává a já vyznávám, že jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je syn Boží. A čteme potom dál. A druhého dne šel opět pán Ježíš kolem. Měli často byli na stejném místě a bylo to období, kdy se pán Ježíš s Janem čtitelem často potkávali a nejdřív udělali Jantovy znání před těmi autoritami toho izraelského národu, když
18:19za ním přišli až z Jeruzaléma. A teď Jan říká před svými učedníky znovu, hele, to je beránek Boží. To je ten, který snímá hříchy světa. A víte, co se stalo? Jeho učedníci, který Jan měl, od něj kvůli tomu odešli. A teď si můžeme říkato, tak
18:54A s největší pravděpodobností, skoro s jistotou, můžeme říct, že jedním z těch učedníků, který odešel s Ondřejem od Jana, kdo právě evangelista Jan, on to píše ze svého pohledu. On říká, že odešel. Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se otočil a když uviděl, že jdou za ním, řekli jim: "Co hledáte?" A oni
19:20mu řekli:„ Rabi, co se překládá učiteli, kde bydlíš?" A on jim řekl:„Pojďte a uvidíte." A jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana, rozumějme Jana Křítele a připojili se k němu, byl Ondřej. Takže máme tady jmenováno jednoho jedno jméno, že to byl Ondřej a ten druhý učedník byl Jan. A oni šli za Pánem
19:50Ježíšem, aby se přesvědčili, kde bydlí, kdo je zač, co je zač, co učí. A s největší pravděpodobností ještě se nestaly v tu chvíli jeho učedlníky naplno, protože v jiných evangeliích máme řečeno, že k tomu opravdovému a plnohodnotnému povolání k následování je pán Ježíš povolal ve chvíli, kdy šel kolem Galilejského jezera a oni lovili ryby.
20:20Ale tole bylo první setkání učedníků Janových, Jana a Ondřeje s Pánem Ježíšem. A můžeme se domnívat, že oni už nějakým způsobem prostě eh měli kontakt se samotným se samotným Pánem Ježíšem. A potom po této události se stala se stala to to první velké znamení, které Pán Ježíš učinil, když byl pozvaný na svatbu do Káně
20:47Galilejské. Po svatbě potom došlo k tomu, že byl poprvé chrám někdy vyhnal všechny ty penězoměnce a všechny prodavače toho dobytka a holubů. A potom přišla noc, kdy za ním přišel Nikodém a měli ten velice vážný a hluboký rozhovor o tom, co to vlastně znamená znovuzrození a co to je znovu se narodit. A potom a to se dostáváme do oddílu, který jsme dneska
21:19četli a potom se pán Ježíš po této době a po těchto událostech znovu s Janem setkává. Setkávají se společně znovu na jednom místě, kde je hodně vody, protože Jan stále ještě křtil a evangelista Jan nám připomíná to, že to bylo ještě stále v době, kdy nebyl Jan uvězněný. Herodem a pán Ježíš a jeho učedníci eh křtili taky
21:50poblíž tohodle místa. A právě na tomhle místě došlo k rozepři mezi učedníky Janovými. A oni si přišli jakoby stěžovat k Janovi na Pána Ježíše a oni říkají:„T mistře nebo učiteli, eh je tady ten, o kterém jsi kdysi vydal to svědectví, to dobré svědectví, ale on dělá to samé, co my a dokonce za
22:20ním přichází ještě víc lidí než za tebou. A tady znovu Jan nezaváhal ani na okamžik a znovu říká to úžasné vyznání, ano, ale já jsem vám přece řekl, že já nejsem tím, za koho si myslíte, nebo za koho mě pokládá mé okolí.
22:50A apoštol nebo Jan Štitel vyznává: "Vždyť člověk si nemůže vzít nic, není mu to dáno z nebe. Ženích je ten, kdo má nevěstu a přítel ženícha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženíchova hlasu." Apoštol Jan Křtitel se právě v tuhletu chvíli pasuje do role toho, který eh se raduje z toho, že ten pravý Mesiáš, ten, který
23:24přišel, tak je je ten, kterýu všecko patří a kterému má být všecko pořízeno a že on se mohl stát a moh a je součástí té jeho služby, ale ve smyslu té, že on v podstatě ji jenom připravuje a podporuje. A v tuto chvíli se Jan Křtitel jakoby úplně stahuje z eh z toho, e, aby na okamžik žádným způsobem nezastínil
23:56službu a to poselství, které přináší sám Ježíš. A my si možná říkáme, tak to je jasné, to je automatické, ale víte co? Jan Křtitel byl jenom člověk, který odolával mnoha pokušením, tak jako my, kterej, který prožíval svoje zápasy a svoje boje. A on se možná mohl nechat unést tím, že se chtěl trošku svést na té eh vlně i té
24:27popularity, která přicházela eh s Ježíšovým působením a s Ježíšovým učením. Ale Jan vždycky v tom obstál a vždycky pravdivě vyznal a přiznal, jaké je jeho místo a jaké je místo Pána Ježíše. A thleten svůj nebo tuhletu svoji odpověď těm svým možná trošku rozčarovaným a rozlobeným učedníkům, kteří prostě říkají:„T vidíš, tady máme konkurenci
24:58a ty jsi přitom tady dýl. Ty jsi přece byl známější už dřív a nakonec všichni odcházejí za tím druhým. Tak Jan končí veškerou debatu tím úžasným prohlášením. On musí růst, já však se menšit. A to je prohlášení, které vždycky, když jsem četl v Božím slově, tak mě opravdu velice zasáhlo
25:28a oslovilo. A já bych chtěl právě nad tímhletím výrokem chvíli s váma trošičku popřemýšlet, protože to není vyznání jenom Jana Křtitele, které by mělo platit a vztahuje se jenom k jeho životu a k jeho působení, ale toleto vyznání a tenhleten postoj bysme měli mít každý z nás, ty i já. On musí růst. Já se musím menšit.
26:07Pokud chceme, aby tadleta pravda platila i v našich životech, co pro to dělat? Co dělat proto, aby on v nás rostl, aby nezůstával někde na nějaké jedné stejné pozici? A my a naše já bylo stejně velké vedle něj. A možná někdy to naše já trošku trošku pomaličku rostlo a on zůstával furt na stejném místě. Ale co dělat proo
26:39aby to bylo úplně jinak? aby to naše já se neustále menšilo a umrtvovalo a aby on neustále rostl a nabýval eh nabýval opravdu všecko v našem životě a v našem srdci.
27:09A uvědomil jsem si, že bez práce to úplně nepůde. že to není něco, co Duch svatý udělá tak, že to není něco, co Pán Bůh nám dal v okamžiku, kdy jsme i my činili pokání z našich hříchů, že to není něco, co se v našem životě začalo dít samo od sebe ve chvíli, kdy jsme vyznali a řekli: „Ano, pane, tady jsem, chci jít za tebou."
27:41V tu chvíli nezačal v nás Kristus růst a my jsme se nezačali zmenšovat, ale naopak jsem přesvědčen, že v tu chvíli v nás začalo růst naše já, protože začlo bojovat. začnou bojovat proti tomu, uvolnit místo někomu jinému a bez každodenní práce umrtvování našich tělesních žádostí, našich hříšné přirozenosti, eh bez cílevědomého srážení našeho já
28:09pod kolena a pod trůn eh Kristova trůnu, eh nikam nikdy nedojdeme, protože eh když se se podíváme do svých životů, když se podíváme já do svého, tak často všechny ty naše touhy, které v životě máme, naše přání, ale i naše cíle, které si vytýčíme, mají často mají často opravdu takový
28:39zbožný, takovou zbožnou nálepku. Vypadají, že jsou dobré, že jsou zbožné, že j jsou, že j chvályhodné. Ale je otázka, jestli takovými jsou opravdu ve skutečnosti. Jestli přesto, že vypadají a tváří se nějak, nejsou to jenom stále naše tělesné žádosti, jestli to nejsou naše tělesné cíle, naše tělesné,
29:09naše tělesné touhy. A velice o tom jasně dobře a srozumitelně hovoří apoštol Pavel, když píše eh list Galatským a on říká v páté kapitole, že ti, kdo patří Kristu, tak ukřižovali tělo i se svými žádostmi. A ano, proto jsme se vědomě rozhodli, že chceme křižovat svoje žádosti, svoje
29:41tělesné žádosti proto, aby v nás mohl žít a růst Kristus. A v druhé kapitole říká a jestli to tak je, tak potom apoštol Pavel píše, že on ten jediný zaujal sám první místo ve všem. A to je skutečnost, která musí být jasná i ve tvém a v mém životě. On opravdu musí zaujímat první místo ve všem. A ono
30:11se to asi lehce říká, že jo. A když řeknu ve všem, tak co to znamená ve všem? No. No, úplně ve všem. A znovu se vrátím k tomu, co jsem řekl před chvilkou. Takže ve všem, takže ve všech našich rozhodováních, ve všech našich plánech, v našem hospodaření, eh, ve všem, protože
30:42Boží slovo zároveň říká, protože jestli nezaujal první místo ve všem, ve tvém životě, tak platí to, Co říká Duch svatý skrze apoštola Pavla v osmé kapitole Římanů ve 13. verši a říká: "Totiž jestliže žijete ještě pořád podle těla, tak je vám souzeno umřít."
31:16Jedině, jestliže usmrcujete tělesné žádosti Duchem Božím a činy těla, usmrcujete tímto způsobem, tak jedině tak můžete a budete budete žít. Takže to, co máme dělat, si myslím, že na těhletěch několika málo verších je jasné, jak to máme dělat a co je proto potřeba dělat, ale přesto, jak v nás může pán Ježíš
31:48opravdu růst. Víte, Matouš, když popisuje to, co Pán Ježíš v jedné promluvě před zástupy a učedníky říká, tak on říká, Pán Ježíš říká mně a tobě, abysme se učili od něj. A víte, co chce, abysme se od něj učili? Pokoře a tichosti. Dvě věci, s kterými se rodíme a které máme ve vínku od malička, že?
32:19kežby, ani pokoru, ani tichost. A proto znovu a myslím si, že to zaznělo už teďka ve středu, když jsme se trošku dotýkali toho úvodu eh do té do toho tématu ovoce Ducha svatého, tak jsme mluvili, myslím, o tom, že tichost není málomluvnost. tichost, tichý člověk v tomto smyslu není ten, který málo mluví a který je někde stále v koutku a páčíte, když to
32:48řeknu takhle, každou větu z něho eh těžkým úsilím, ne? Pokora a tichost jsou trošku něco jiného a opravdu je to tak, že to jsou věci, které nám nejsou přirozené. A přesto pán Ježíš říká, ale tydlety dvě věci musíte mít a musíte se je ode mě učit, pokud chcete, aby vaše já bylo neustále potlačováno, umrtvováno a abych já mohl růst ve
33:20vašich životech. Pokud chceme nastoupit na tuhletu cestu toho cílevědomého umrtvování svých tělesných žádostí a a těch věcí, které nám přináší naše hříšná přirozenost, pokud chceme naslouchat eh jeho slovu, které nám k tomu říká tolik praktických věcí, tak eh
33:51si buďme jistí, že to je ta cesta, na kterou když nastoupíme, tak je to ta cesta, o které Boží slovo říká, že to je ta úzká cesta, že to je ta, která není jednoduchá, ale která vede do věčného života a že mnozí by možná po ní chtěli jít, ale těžko jí nacházejí. Tak buďme vděční našemu Pánu za to, že on nám tuhletu cestu ukázal, že nás na
34:23ní postavil a dělejme všecko proto, abysme se na ní z jeho milosti udrželi. A pokud budeme a začneme mít radost z toho, že můžeme takovýmhle způsobem umrtvovat svoje těla, svoje hříšné žádosti, svoje tužby a touhy, tak to vyprodukuje jednu přirozenou věc. Čím víc se budeme těšit a toužit radovat z toho, že děláme tyto věci, tak tím
34:51přirozeněji začneme mít menší a menší zájem o věci tohodle světa a právě o ty věci, které nás často naše tělesná naše tělesnost, ke kterým nás přitahuje. a my přirozeně začneme mít potěšení z toho, že jsme blíž k němu a dál od světa. Takže chci vás povzbudit k tomu, abysme si možná nelámali úplně tak hlavu nad
35:23tím, jak to úplně dělat, aby on v nás rostl a my se menšili. Stačí jenom se učit od něj. Stačí se učit jeho pokoře. Stačí být tichý v tom, abysme naslouchali jeho hlasu a abysme přijímali to, co on nám říká do svého života opravdově. Abysme nebyli jenom těmi, kteří slyší, otočí se a jdou dál.
35:54Věřím, že že to, co vyznal Jan Křtitel, ve chvíli, kdy za ním znovu přišli a znovu znovu na něj dotírali, aby aby se vyjádřil, co teda, jak to je s tím Ježíšem a že přetahuje učedníky a že a já nevím co všechno. stěžovali si prostě na a zpochybňovali tu autoritu a službu eh Pána Ježíše, tak to vyznání, které Jan
36:23Křtitel učinil, je opravdu je je velikým vyznáním. On on je ten, o kterém to všecko je. Na mě nezáleží. On je ten, který musí být vidět na mě a já vidět být nechci. A on musí růst a já se musím menšit. Tak
36:55přeju to jako sobě na prvním místě, ale i vám, aby opravdu ten proces zmenšování našeho já a růst Krista v našich životech, aby to nebylo jenom nějakým teoretickým přáním, aby to nebylo něco, o čem víme, že je to potřeba, že je to dobré a že je to nutné, ale že na to nemáme, že to naše nás vždycky v některé oblasti prostě
37:26přemůže a my my poslechneme jeho a dovolíme mu, aby zase o něco povyrostlo. A nezapomínejte na to, že pokaždý, když se stane takovádle situace v našich životech, tak tam nemůže být ten princip, že povyroste naše já, ale tím povyroste i Kristus. Tam okamžitě dojde k té záměně. Jak začne vyrůstat tvoje já, tak Kristus se začíná zmenšovat. A pokud nebudeme na
37:57tyto věci dávat pozor a nebudeme na stráži, tak můžeme někdy jednou přijít do bodu, kdy Kristus tam nebude a naše já bude kralovat ve vší své síle a parádě. A to by byla ta největší tragédie v životě člověka. [Hudba] On musí růst. Já se však menšit. Skloňme své hlavy. Já se chci ještě pomodlit.
38:29Pane Ježíši, tak odpusť i mně, že se stále musíš častokrát v mém životě dělit o to první místo, které tobě a jenom tobě celé náleží. že se o tole první místo musíš dělit s mým já. A tak mi dej, prosím, nejenom tu touhu, ale i sílu k tomu umrtvovat sebe sama a posvěcovat tebe v každé oblasti mého
39:01života. O to tě prosím sám za sebe. O to tě prosím pro mé nejbližší a za to tě prosím pro všechny nás, jak jsme tady shromážděni kolem tvého slova. Amen.