Pán, soucitný pastýř | Marek 6:30-34
Biblické texty v kázání
Marek 6Žalm 19Izajáš 53Ezechiel 34Matouš 14Římanům 11. Korintským 16
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Vítám vás všechny tady. Ještě tu trošku místa zbývá. Můžete se posadit, pokud chcete. Otevřeme si společně do Marka šesté kapitoly.
0:38A dnešní text začíná ve 30. verši. [Hudba] Marek 6. kapitola, 30. verš. Já ten text přečtu a pomodlíme se. Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili. Řekl jim:„Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli. Neměli ani čas se najíst.
1:11Odjeli tedy v lodi do ústraní na na opuštěné místo. Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je. Seběhly se tam pěšky ze všech měst a předešli je. Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byly jako ovce, které nemají pastýře a začal je učit mnohým věcem. Drahý Pane, my ti děkujeme za za to, které jsi nám zjevil
1:53osoby našeho Pána Ježíše Krista, za ten náhled do jeho života, do jeho emocí, do toho, jaký měl postoj vůči vůči lidu. Pane, pomoz nám hříšníkům si uvědomit hloubku té soucitné pastýřské lásky, kterou zde dnes uvidíme, tak abychom znali našeho Pána, našeho Spasitele, abychom ho více milovali, abychom v
2:25našich životech více odráželi jeho charakter. O to tě prosíme. Skrze Pána Ježíše se k tobě modlíme. Amen. Možná jste slyšeli jméno BB Warfield. Není to, není to nějaký zpěvák nějakého Blues. Byl to Princetonský teolog 19. století. Ke konci 19. toho století, kdy Princeton jako univerzita ještě nebyla takovým tím
2:55semeništěm liberálních teologií, i když v té době už to tam začínalo trošičku proudit. BB Warfield napsal mnoho knih, ale jedna, která je za mě velice dobrá, záživná, se jmenuje Život a dílo Krista. Jednoduchý název život a dílo Krista. A není to jednoduché čtení. Když se tím prodíráte, tak tak je to hodně často technické, protože v tom okamžiku
3:25Warfield už se snaží nějakým způsobem reagovat nad liberální teologii, která se rodila a a přicházela z Evropy. Ale uprostřed téhleté knihy je co? Klenot. klenot určité kapitole. Ta kapitola sama o sobě se jmenuje Emoce v životě Pána Ježíše Krista
3:59a svým obsahem se vymyká takovému tomu akademickému přístupu, který, který Warfield zaujímá v téhleté knize a soustřeďuje se čistě na na emoce Pána Ježíše Krista, tak jak je vidíme v evangeli má několik kapitol, tuším pět pět kapitol. jenom tahleta samotná kapitola má takových pět pět částí a je tak dobrá, že že opravdu
4:29stojí cenu celé knihy a je tak dobrá, že někteří si toho všimli a vyňali pouze thletu kapitolu a můžete si koupit pouze tuhle kapitolu a nebo ji stáhnout na PDF na internetu, hodit ji do překladače a máte Máte i tu českou verzi. Na základě pouze evangelií Warfield popsal Ježíšovi emoce, jako bylo jeho rozhořčení, jako byl jeho hněv,
4:57radost, smutek, láska a v neposlední řadě soucit. A to je na co upoutává Marek v dnešním kázání nebo v dnešním textu naši pozornost. Dnešní text verše 30 až 34 jsou úvodem a možná bychom často to vzali jenom jako úvod a a přeskočili bychom rovnou do té části, kdy Ježíš sytí 5 000 lidí. Ale
5:29ale v tomhletom úvodu už nacházíme něco něco zajímavého. Ježíšovi učedníci zatím to ještě neví, ale chystají se být svědky velké hostiny. A pokud jste tu byli minule, pamatujete si Filipovo kázání, tak tak zjišťujeme, že tohle je vlastně už druhá hostina, která bude probíhat v šesté kapitole v Markovi. Ta první hostina proběhla u
5:59Heroda a účel Herodovy hostiny byl sobecký, světský a výsledkem byl hřích a vražda. Ale teď přichází nová hostina. Hostina připravená Pánem Ježíšem. Hostina plná milosti, plná lásky. Nesobcká hostina. Často se používá to slovo altruistická. To znamená, že má, že má prospěch druhých na prvním místě. Bude to hostina pro 5 000 lidí a
6:30představuje nám ten hmatatelný projev toho, co si neustále připomínáme, toho stěženjního verše v Markovy 10. kapitole v 45. verš, kdy Ježíš připomíná, že nepřišel proto, aby mu lidé sloužili, ale přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Vidíme tady tedy soucit. To je ta emoce, na kterou chci, abychom se dnes zaměřili. Není to první
6:59z emocí, kterou vidíme v Markových v prvních šesti kapitolách jsme už několik emocí viděli. Viděli jsme Ježíše, jak se rozhlédl s hněvem a zarmoucení v srdci, když když viděl tvrdost srdcí farizejů, kteří kteří ho nenáviděli za to, že uzdravil v sobotu, když pomohl muži s ochrnutou rukou. Vidíme tady další moci. Vidíme údivé
7:28kapitole, kdy Ježíš přichází ke své vlastní rodině, do své vlastní vesnice, místa, kde vyrostl a a lidé ho odmítají a Ježíš se diví jejich nevěře. A i soucit jsme viděli, viděli jsme ho v první kapitole, kdy kdy Ježíš a znovu věžím, myslím si, že tohle byl tohle kázal Filip, kdy Ježíš se slitoval nad málomocným a dotýká se ho, vztáhl na něj
7:58ruku. měl měl nad ním soucit a dotýká se ho. Ale co je zajímavé v dnešním textu, je, že že ten soucit, na který bych se rád zaměřil, se nyní pojí, otevřeně pojí s pastřským srdcem Pána Ježíše. A to bychom neměli přehlédnout. Měli bychom tomu věnovat zvláštní pozornost a to ze dvou důvodů, protože tady se dozvídáme
8:25něco velice osobního o našem Pánovi. Nahlížíme jakoby do jeho nitra, do jeho postoje vůči hříšníkům, vůči rebelům, jako jsme my. A to je způsob, jak my rosteme, že? To je způsob, jak my rosteme v poznání Krista, kdy se díváme do do jeho slova a a hledáme a poznáváme našeho Pána a učíme se o něm, jaký je. A to nás samozřejmě proměňuje, ale zároveň nás to
8:54vede k lásce a a k většímu uctívání, hlubšímu uctívání, protože poznáváme našeho Boha. A zároveň je to i příklad pro nás. Pavel píše v Korintským v 11. kapitole v prvním verši a připomíná Korintským, aby napodobovali i jeho, tak jako on napodobuje Krista. A sám pán Ježíš je naším vzorem a a dokonce nás vybízí,
9:23když říká v Matoušovi v 11. kapitole, abychom vzali na něho na sebe jeho a učili se od něho, protože on je mírný a pokorný. A tak to, co to, co bych rád, abychom si všichni z tohoto dnešního textu vzali, to, co chci, abysme tam všichni viděli, je ten pastýřský soucit našeho Pána Ježíše Krista, který on projevil nejen
9:55nám, ale projevu jeho světu. a aby tento pastýřský soucit byl nejenom nejenom něčím, co nás zvede k hlubší lásce vůči Kristu, ale zároveň, aby se to promítlo i do charakteru našeho vlastního srdce. Protože v naší přirozenosti, naše sklony jdou naprosto opačným směrem. My nejsme přirozeně soucitní pastýři. My jsme přirozeně sobečtí. My jsme
10:26přirozeně arogantní. sebestřední, pyšní. A všechny tyhlety možné hříchy a neřesti jsou překážkou opravdového pastýřského soucitu, který nám Ježíš projevil, když zemřel za naše hříchy na kříži a a který bychom měli projevovat ostatním, protože je to právě láska Krista vůči nám, která nás povzbuzuje k lásce vůči ostatním.
11:00Znovu, že to tak je, můžeme vidět u u apoštola Pavla. Apoštol Pavel vybízí věřící a říká jim jako Boží vyvolený lid. To znamená jako lid, který uvěřil v Krista, jako lid, který byl ospravedlněn Kristovou krví. Svatý, to znamená oddělený pro Boží službu. milovaný. To znamená, že Ježíš nás miluje a proto zemřel na kříži.
11:23Oblečte se ve slitovný soucit. Tuhletu lásku, kterou jste poznali, tohleto vyvolení, tohleto oddělení pro službu Bohu by mělo vystito, že se oblékáme, že slékáme to, co co nás tíží, že slékáme hřích a oblékáme na sebe slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. To jsou ty další atributy, které tam potom vidíme.
11:50Samozřejmě se nikdy nevyrovnáme Ježíšovi. Ježíš a jeho pastýrské soucítění vedlo až na Golgotu. To byl unikátní, jedinečný a neopakovatelný moment. Nicméně jako církev, jako tělo Kristovo bychom i my měli projevovat, i my bychom měli odrážet něco z Kristova soucitu. Měli bychom být příkladem a ztělesněním pastýřského soucitu našeho Pána Ježíše
12:20Krista. A tak znovu pojďme se podívat na tento text a v duchu se modleme, aby nás Bůh povzbudil a posílil k tomu, abychom měli takové pastýrřské cítění, takový soucit, který vidíme u Pána Ježíše. A tak nejdříve čteme, že apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili a učili. Marek tady výjimečně používá to slovo apoštolové.
12:48většinou používá slovo učedníci, ale ale tohle do určité míry potrhává, co vlastně se odehrálo předtím. Hned na na začátku té kapitoly jsme četli o tom a mluvili jsme o tom, jak Ježíš vyslal svých 12 učedníků po po dvouch. A teď se ti to vyslaní, to slovo, kde bereme to slovo apoštol, vrací. Vrací se z Mesie, na které byli vysláni.
13:14Vrátili se poté, co byli sami bez Boží pomoci, bez pomoci Pána Ježíše sloužit. Nevíme, jak dlouho byli pryč. Nevíme ani jestli se vrátili všichni najednou a nebo pomalu tak jako přicházeli po dvojičkách. Ale v každém případě vidíme, že že potom, co se vrátili k Pánu Ježíši, tak mu dávali velice podrobný popis toho, co
13:40dělají. Něco podobného děláme často i my, když jedeme do Ameriky, abychom abychom poreferovali sborům, které nás podporují, jak vlastně probíhá tady služba v České republice. A ti učedníci mu tady vyprávějí úplně všechno, co co dělali, co co učili. A tak Ježíš je jistě zaplaven lavinou historek a příběhů z jejich misijní cesty, které
14:02všechny svědčí o jeho moci. Z textu také vyplývá, že učedníci opravdu nic nevynechali. Řekli mu úplně všechno. Vždycky, když to slyším, řekli mu úplně všechno, nic nevynechali, tak si tak si vybavím. Takovj ten takovj ten klasický rozhovor, který máte s děckama. Když se když se zeptáte třeba syna, jak jaký byl trénink.
14:30Jo, dobrý. Pak se zeptáte dcer, jaký byl trénink? A máte úplně jinou odpověď. Bylo horko. Hráli jsme, dělali jsme sprinty, hráli jsme stavěčku, pak se střílelo, fotbálek na dva dotyky, kamarádka si zvedla kotník. Máte každý detail, nic, nic nevynechají. A a v tomhlom případě se skoro zdá, že ty ti učedníci jsou spíš jako ty holky, který který opravdu
14:58chtějí vyhádřit a vysvětlit a popsat každý detail jejich služby a dává to smysl. Přemýšlejte o tom ve svých vlastních životech, jak to funguje, když když chceme někomu povědět o tom, co pro nás Bůh udělal, jak opatrně a do detailů vždycky jdeme, protože my víme, že je to právě v těch detailech, v těch okolnostech, které Bůh používá, kde
15:22vidíme Boží moc a prozřetelnost v tom, jak vede celou situaci. A tak jsou to právě ty detaily, které dávají vyniknout Boží moci. A tak učedníci se vrací. okusili, jaké to je sloužit. Okusili tu náročnost práce, náročnost služby, jakou jakou má jejich pán. Tohle bylo opravdu naostro. Možná to bylo úplně poprvé, kdy kdyžili tak náročnou situaci, tak
15:47náročnou službu a tak podávají zprávu o těch všech úspěších svého působení, o těch vítězství nad démony, o o tom o tom uzdravování nemocných. A Ježíš si tady vyslých ty jejich zážitky, misie, ty jejich dojmy, ale nyní jakoby zatáhl za ruční brzdu. Nastal nastal čas se ztišit. Ta intenzita služby bez odpočinku, bez
16:15přestávky není, není dlouhodobě dobrá. Potřebovali si odpočinout. Tady je malá moudrost pro nás. Součástí služby není jen sloužit v Ježíšově moci, ale také odpočívat v jeho přítomnosti. A tak přichází to pochopitelné pobídnutí. Ježíš říká:„Pojďte sami
16:45na opuštěné místo. Odpočiňte si chvíli. Pojďte, pojďte jenom vy. Takové jistě autoritativní, nicméně jemné pozvání. A tak tady je naprostá změna rytmu, když když vidíte, všechno bylo jak na běžícím pásu, hrozně rychle a najednou změna změna rytmů. Něco jako když Ježíš v první kapitole potom po to po tom, co celý den uzdravoval, ráno,
17:12brzy ráno vstal a odešel na na tiché místo, aby byl s otcem. A nyního učedníci mají udělat totéž, aby aby se osvobodili od chonu, našli šli si hledat opuštěné místo, aby si odpočinuli v přítomnosti svého Pána. A a to pobřeží, severní pobřeží galilejského moře jim tomu dávalo příležitost, protože tam takových míst,
17:38kde se člověk mohl uchýlit, bylo a je hodně. A tak Ježíše povolávat odpočinku. To slovo vyjadřuje doslova úlevu od námahy. V překladu je tam dokonce něco na způsob, že Ježíš jim jakoby přikazuje a nutí k odpočinku. To slovo zároveň vyjadřuje tu myšlenku osvěžení, občerstvení.
18:09Můžeme ho najít v prvním Korintským 16. kapitole v závěru dopisu, kdy Pavel píše Korintským a říká, že se raduje z přítomnosti Štěpána, Fortunata, Achiaka, protože oni mu nahradili přítomnost Korintského sboru a pak dodává: "Občerstvili mého i vašeho ducha." To samé slovo. Ježíš tady schvaluje odpočinek. Bůh svaluje schvaluje odpočinek. Víte to?
18:39On sám odpočíval poté, co všechno stvořil a později v zákoně dokonce ustanovil, aby Izrael odpočíval a zdůraznil důležitost odpočinku. Je je opravdu obtížné pálit svíčku na obouch koncích, že tohle se tohle se dělo ku příkladu v životě George Witfielda. George Witfield, velice známý kazatel z doby prvního velkého probuzení,
19:07někdy kázal až sedmkrát denně. Jeho kamarád Benjamin Franklin, taky prezident USA, jednou spočítal, že Witfield byl schopen kázat bez mikrofonu až 30 000 lidem. Witfield zároveň trpěl a asmatem a tak když často přicházel zpět z těchto cest, kdy kázal tolikrát za den, plyval krev.
19:38A den před svou smrtí, po svém posledním kázání 29. září 1770, Witfield sám řekl: „Pane, jsem unavený při tvé práci, ale nejsem znavený z tvé práce." Witfield potřeboval odpočinek. Ale netušil, že že druhý den se mu dostane toho věčného a dokonalého odpočinku, který který si zasloužil v přítomnosti jeho Pána, kterému věrně sloužil. A tak Bůh
20:09svaluje odpočinek. Ježíš tady povolává k tomu, aby si odpočinul. Jeden jeden komentátor píše jménem Philips. Bůh, který dokáže městnat do atomu dost energii, aby zničil město a který dokáže dát světlo 100 miliardám hvězd ve 100 miliardách galaxií, zjevně není Bůh, který by se unavil. Přesto zastavil svou tvůrčí činnost, protože dokončil to, co
20:37si přece vzal a protože ji chtěl vychutnat plody své práce. A tak bylo čas odpočívat. A ačkoliv si asi nemusíme nějak zdouhavě představovat, jak jak obtížná ta služba musela být, jak náročná, jak jak zaneprázdnění museli být Ježíš, jeho učedníky, učedníci. I přesto nám Marek vysvětluje důvod pro tento odpočinek. Podívejte se do dalšího verze verše. Tam
21:07se píše, že mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst čteme, odjeli tedy v lodi do ustraní na odpuštěné místo. A tak z tohodle popisu vidíme několik věcí. Vidíme zde, že zatímco učedníci někam odcestovali, kde kde sloužili, nebylo to tak, že Ježíš si sedl, dal si nohy na stůl a odpočinul ji. Řekl jim: "Mám, mám
21:35náhradu, vyslal jsem 12, teď si trošku odfrknu." Ne, Ježíš také sloužil v oblasti Kafarnau a lidé k nim opravdu byli přicházeli jak na dopravním pásu. neustále proudili a Ježíš a jeho učedníci neměli ani čas se najíst. Ve třetí kapitole vidíme něco podobného jenom v případě Pána Ježíše. A jestli si pamatujete, tak za ním
21:57přichází jeho vlastní příbuzní, protože ten jeho způsob života je pohoršil do takové míry, že si začali myslet, že se Ježíš doslova pomátl. A tak nyní Ježíš, pán všeho, ve své moudrosti a na základě svých vlastních zkušeností vyzývá své učedníky, bere je do lodi. Znovu jsme u lodi, že ta loď je taková, takový univerzální prostředek. Ze
22:24začátku to byl způsob, jak Ježíše ochránit, takové záchranné plavidlo. Pak se z toho stala plovoucí kazatelna a nyní to je takový únikový úber, aby aby odešli a a odpočinuli si. Ježíš věděl, že jsou vyčerpaný. A jak by řekl jeden můj kamarád, byl čas zahrát si táborovou hru na jehlu a chleba. Zašít se někam jako jehla a
22:50stvrdnout tam jako krajíc chleba. A to byl to byl ten smysl, to byl ten účel jejich cesty. Ale byl tu ještě další účel, který nevidíme v našem textu, ale je v Matoušově 14. kapitole. Tam čteme, že Ježíš odešel na opuštěné místo poté, co se dozvěděl o smrti svého bratrance Jana Křtitele. Pro Ježíše tohle byla bolestivá zpráva.
23:13A zatímco co učedníci a to je zajímavé, kolik kolik emocí probíhá právě v tomhletom okamžiku, zatímco jeho učedníci se vrací s velkým s velkými zážitky a v radosti Ježíš prožívá bolest a smutek tak, jak tak jak ho prožívá každý člověk, kdo ztratil někoho, kdo je mu blízký. A Ježíš klidně mohl schladit své učedníci učedníky, říct: "No, to je sice
23:37hezký, vy vy se takhle radujete, ale ale Jan Křtitel, můj bratranec, byl sťát." Ale Ježíš tohle nedělá. Raduje se s těmi, kdo se radují, ale zároveň jistě vnitřně truchlí s těmi, co co truchlí, co pláčou. A tak vlezou do loďky, začnou se, začnou se plavit. Ale utéct davm nebylo tak snadné. Čteme, že mnozí je viděli odcházet a poznali a běželi tam pěšky ze
24:05všech měst a a dorazili tam před nimi. Těch ten nápor těch lidí byl tak neúprosný, že se opravdu bylo obtížné před nimi schovat. možná mezi nim byli rybáři a když když se podívali na to, jak si Ježíš a jeho učedníci vlezli do lodí, jak roztáhli plachty a znali tu oblast, tak dobře, viděli, jakým způsobem fouká vítr, tak podle toho na
24:25nastavení plachet, možná podle toho směru té lodi, asi dobře odhadli, kde pravděpodobně nebo kam pravděpodobně Ježíš se svými učedníky míří. A tak tam šly pěšky. Je také možné, že během té plavy, když se Ježíš podíval směrem ke břehu, tak tam viděl obrovský zástup lidí, jak tam jdou. A tak tak se nesnažil jim ujet, ale ale
24:47přirazil ke břehu. Ať to bylo jakkoliv, tak tak to soukromí, které po kterém toužili, na které se připravovali, které si jistě zasloužily po tak náročné službě, netrvalo dlouho. Dav už na ně čekal. A v tom okamžiku právě v tomhletom kontextu, téhle přípravě tohodle tédleté situace přicházíme k tomu 30. čtvrtému verši, který je, který je klíčový, který
25:16je vrcholem tohoto, tohoto úryvku. Tam čteme: "Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byly jako ovce, které nemají pastýře." Podívejme se na tento verš. Začněme davem už z předchozích kapitol. Víme, že když se jednalo o DAV, když se jednalo o
25:47zástup, tak se jednalo o o lidi z všech možných sociálních vrstev, kteří následovali Krista pro kvůli všemožným důvodům nebo z všemožných důvodů. Byl to tak, byla to směsice nejrůznějších postojů a a motivů, kvůli kterým Ježíše lidé vyhledávali. Někteří možná trpěli, byli nemocní a proto vyhledali Ježíše, protože
26:16potřebovali pomoc, potřebovali uzdravení. Někteří možná byli posedlí a tak potřebovali, aby je Ježíš osvobodil od démonů. Jiní chtěli opravdu slyšet evangelium, chtěli slyšet jeho kázání. Někteří byli věrnými následovníky Pána. A tak ho následovali, protože ho milovali. Jiní možná byli čistě jenom zvědaví. Chtěli vidět tohoto zázračného učitele a
26:44některý některý z jeho úžasných činů. A určitě tu byli i tací, kteří Ježíše následovali čistě z nenávisti. Snažili se totiž na něm najít nějakou špínu. A tak tady máte rozmanité publikum. A jak náš pán reaguje na tyto lidi, když je vidí, jak na ně reaguje. A na tuhletu reakci si rozdělíme na na tři fáze.
27:14Soucit, situace a skutek. Soucit, situace a skutek. Co vidíme nejprve je v textu? Vidíme soucit. Když Ježíš vyšel ven, nereagoval podrážděně, neřekl:„Já se vás nemůžu zbavit. Kamkoliv jdu, tam jste. Dejte mým a mým učedníkům aleskon trochu odpočinků. Zítra nebo někdy budou pak odpočatý a můžeme pokračovat.
27:44Nevidíme ani učedníky, kteří by možná řekli: "Dnes máme, dnes máme zavřeno, jsme na dovolené s Pánem Ježíšem. Přijďte jindy. Což pak nemáte rozum? Vždyť my makáme od rána do večera. Neměli jsme se ani čas najíst. Dejte nám aspoň trošičku odpočinutí. Učedníci tohle taky neřekli, i když ne, že by toho nebyli schopni. Možná si
28:10pamatujete a a budeme to probírat v 10. kapitole, kdy učedníci kárají rodiče, kteří kteří přináší malé děti k Ježíši, aby je požehnal. Dokonce sám pán Ježíš je mohl velice láskyplně, tak jak to umí pouze Bůh, poslat domů. Později on posílá celý dav domů. A tak ačkoliv Dav narušil jeho zasloužený a potřebný odpočinek,
28:40Ježíš je neodmítá. On se na ně dívá se soucitem a čteme, že byl nad nimi hluboce pohnut. to slovo hluboce pohnut. Originále todleto slovo vychází ze slov, které popisují vnitřní orgány člověka, srdce, játra, ledviny, slezinu, plíce. V podstatě takový ten obsah lidského lidského torza,
29:10který byl často vnímán jako zdroj emocí, jako jako místo, kde z kterého vycházely všechny ty nejniternější emoce. A a v tomhletom případě to vyjadřovalo myšlenku hlubokého soucitu, vyjádření milosrdenství. A víte, co je zajímavé? Tohleto slovo v písmu je spojováno pouze s osobou Pána Ježíše Krista, s nikým jiným. A co to pro pod nás pro
29:37nás potrhuje, jak mimořádný byl soucit našeho Pána? Ani ty nejvzbožnější věřící, které si můžeme představit, možná takový apoštol Pavel, nebyli nikdy hodni takového popisu. Ježíš jim projevil soucit. A co vedlo Ježíše k tomu soucitu? Podívejte se, to je ta druhá fáze. To je situace. Byla to situace, ve které se ten davitl,
30:06protože jak čteme, byly jako ovce bez pastýře. Znovu takové zajímavé přirovnání, že proč pastýř a ovce. Proč? Proč tohleto přirovnání? A stačí si připomenout Starý zákon a to, jak pročítáme Starý zákon a určitě se nám vybaví role pastýřů ve Starém zákoně. Pro židovský lid bylo v podstatě obtížně obtížné najít lepší ilustraci ochrany,
30:38péče a dobrého vedení než než pastýř. Ti nejdůležitější muži ve Starém zákoně v historii Izraeli byli pastýři. Abrahám, patriarchové, Mojžíš a samozřejmě David. Prorok Jeremiáš nám připomíná, že dobrý vládce je jako jako pastýř, který je schopen nakrmit svůj lid. Dokonce i královské žezlo symbolizovalo pastířskou hůl.
31:10A tak písmo volí tenhleten popis, protože to dobře popisuje roli našeho Boha, ale zároveň volí tento popis, protože ovce jsou dobrou metaforou pro hříšníky, jako jsme my. A ta podobnost spočívá v povze těchhletěch zvířat, která není nějak lichotivá, ale ale je víceméně pravdivá. Možná si vybavíte verš zajáše 53š verš,
31:39kdy jsme tam popsáni jako ovce, které nebo lid boží je popsán jako ovce, které zabloudily, které se obrátily každá na svou cestu. Víte, ovce nejsou zrovna nejchytřejší stvoření. Mají sklon se zatoulat, mají sklon se ztratit, nejsou schopny najít si cestu zpět ke svému pastýři, i když je na dohled. Možná jste viděli kratičké video na na
32:08webu, kde kde několik pastýřů tahá ovci z dlouhého příkopu a pastýři po nějaké po nějaké době vytáhnou a ona okamžitě, jakmile ji položí na zem, začne běhat úplně střeštěně a zhruba za t sekundy spadne do toho samého příkopu, akorát o pár metrů dál.
32:43jak hloupé ovce jsou, ale zároveň to poukazuje na nás, naši bezmocnost, na naši hloupost, na hloupost hříšného člověka. A dobrý past pastýř je ten, kdo se o takové ovce stará. Kdo je, kdo je krmí, kdo je vede, kdo je chrání, kdo kdo v případě potřeby je léčí, kdo je vytahuje z příkopu, kdo j kdo jim pomáhá. To je role pastýře a to je role, jakou
33:07měli v Izraeli zaujmout farizejové, vedoucí Izraele. Ale mnozí z nich a vidíme to už ve Starém zákoně byli falešní pastýři. Nebyli o nic lepší než samotné oce a mnohdy byly ještě mnohem horší. Na to nás upozorňuje Ezechiel 34 a je to velice zajímavá pasáž, kde vidíme, jak nízko klesl pastýřský
33:38pastýřská role. 34. kapitola. Ezekiel. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: "Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni jim těm pastýřům: "Toto pravý panovník Hospodin, běda pastýřům Izraele, kteří byli pastýři sami sobě. Nemají snad ti pastýři pást ovce? Budete jíst tuk a budete se oblékat do vlny? Budete zabíjet, co je tučné a ovce pást
34:04nebudete. Nevyléčitelnej jste neposilnili, nemocnou jste neléčili a polámanou jste neobvázali. Zapuzenou jste nepřivedli zpět a hynoucí jste nevyhledali. Panovali jste nad nimi násilím a surov se surovostí. Bezpastýře se rozprchli, stali se pokrmem pro veškerou polní zvěř a rozprchli se. >> Tohle je stav. Tohle byl stav Izraele. Ti, kteří je měli pastýřovat, ty, kteří
34:34je měli chránit, pomáhat jim, léčit je, zamezitu, aby byli rozprášeni, protože věrně vyučují Boží slovo. Nic z toho, nic z toho se nedělo. Izraelský lid byl jako ovce bez pastýře, které nepatří žádnému stádu a byly rozpíleny do všech směrů a staly se snadnou kořistí pro dravce, kteří se na jejich úkor obohacovali, týrali je, vedli je s
35:02násilím, tak jak jsme to už několikrát viděli, způsob, jakým farizeové přistupovali k obyčejným lidem. A tak vidíme tady soucit a vidíme zároveň situaci, která vedla k tomuto soucitu a poslední fáze. Vidíme tady skutek. Všimněte si, co Ježíš dělá poté, co vidí dav lidí a a má s nimi soucit. On jako ten pastýř, který vidí ty ovečky
35:34a co dělá? Není to, že dá Pavel, aby se postavil nějaké polní nemocnice a on tam mohl začít hned ordinovat a uzdravovat lidi. Ne, neposílá své učedníky, aby procházeli tímhletím obrovským davem a pokračovali v jejich službě uzdravováním. Ne, tam čteme, že je začal učit mnohým věcem. Nejdůležitější věc, kterou pro ně Ježíš
36:01mohl udělat, bylo vysvětlit jim evangelium. vysvětlit jim Boží slovo. A to je pro nás jako věřící v dnešní době velice důležité, protože my často vnímáme, že to nejlepší, co pro nás Bůh může udělat, je, když nám splatí hypotéku, když nám dá tohle, když nás uzdraví, když nám zařídí to, co to, co potřebujeme.
36:29Ale tady vidíme, že Bůh projevuje milosrdenství a soucit především čím? Svým slovem, když k nám promlouvá. My si, my si ani neuvědomujeme, že tohle je obrovské privilegium, že v tom se skrývá ohromná Boží blahosklonnost. V teologii máme dvě kategorie. V teologii máme kategorii zjevení, které je všeobecné. Když se podíváme kolem sebe a
36:54vidíme přírodu, jakou Bůh stvořil a která dosvědčuje jeho slávy, jak čteme v žalmu 19 nebo v Římanu první kapitole, ale zároveň se dočítáme, že tahle tahleta tohleto všeobecné zjevení je svědkem proti naší hříšnosti. A jediné, co z toho všeobecného zjevení platí pro nás, je, že nás odsuzuje před Bohem jako někdo, kdo kdo je kdo vidí Boží slávu ve
37:24stvoření a odmítá ji. A tak to všeobecné stvoření je dostatečné k tomu, aby nás odsoudilo, ale není dostatečné k tomu, aby nás zachránilo před soudem. A proto proto je v teologii máme ten druhý výraz, ten druhý popis toho speciálního, zvláštního zjevení, kdy se bavíme o tom, že Bůh se ve své milosti nad námi sklonil a a dal nám své slovo, promluvil
37:46k nám, protože oně promluvající Bůh na začátku všeho řekl, všechno se točí kolem jeho slova, tak Bůh promlouvá. A to je to speciální zjevení, které jediné má pro nás informace a pravdy a podstatu naší naší spásy. A tak Pán Ježíš projevuje právě ten nejhlubší soucit hříšníkům tím, že k nim promlouvá. Každý člověk, každý člověk, kterého
38:15učedníci nebo Ježíš uzdravil, každý člověk, kterého Ježíš vzkřísil mrtvý, ten člověk zemřel. Ale duši, duši, kterou pán Ježíš obživil, tu mrtvou duši, kterou Ježíš vzkřísil z mrtvých, ta žije navěky. A jak to udělal? Skrze Boží slovo. Protože Boží slovo není slabé nebo bezmocné, není chabé nebo nedostatečné.
38:41Boží slovo, jak nám připomíná Izajáš, se nikdy nevrátí k Bohu prázdné, ale vždycky splní ten účel, za kterým bylo vysláno, za kterým ho Bůh vyslal. Tohleto mocné Boží slovo, které stvořilo tento svět z ničeho. To mocné Boží slovo, které v srdcích věřících dalo poznání Krista. To je to je slovo, které jediné může dát
39:09věčný život. jak to, jak to přiznávají i sami učedníci, když když všichni zanedlouho opustí a všichni zanedlouho opustí Pána Ježíše po to, po tom, co je nakrmil, začal k ním promlouvat, ale ty věci byly dost tvrdé a mnozí učedníci, mnozí, kteří ho následovali, se od něho odvrátili a on se pak podívá na svých 12 učedníků a říká: „A vy taky půjdete." A
39:32oni říká: „Kam bysme šli?" Kam bychom šli? Ke komu půjdeme? A jak to končí? Ty máš co? Chleba? Ne. Pití, zdraví? Ne. Ty máš slova. Ty máš slova věčného života. A tak není divu, že prioritou Pána bylo a vždy je hlásání Božího slova. Velké povolání. Jděte a čiňte učedníky. Učte je. Vše, co jsem učil vás.
40:03hned z kraje na začátku v první kapitole, když zase přichází za za Ježíšem jeho učedníci a říkají si, teď máme výbornou příležitost udělat z Ježíše velice populárního kazatele, učitele, možná i spasitele celého izraelského národa. Stačí, aby se zvrátil do kafarnou a začal dál uzdravovat. To to slovo se rozhlítne,
40:24všichni o tom budou vědět. A Ježíš říká: „Ne, ne, pojďme jinam do do sousedních vesnic, abych tam co uzdravoval, ne? abych kázal, protože to je proč jsem vyšel. A víte, co je na tom to nejúžačnější? Ježíš projevuje tento soucit a a začíná je učit, přesto, že ví, jak moc ho to bude stát.
40:55Dobře ví, jakou bolest mu jeho pastříská služba přinese. Dobře ví, že pastýřem, že být pastýřem hříšníků, jako jsme my, ho jednoho dne bude stát život. Ví dobře, ví, že aby shromáždil své ovce, bude muset projít utrpením, jaké tenhleten svět nikdy neviděl. Když syn Boží pocítí plnou sílu Božího hněvu na
41:26římském kříži, ví, že jako náš pastýř a a svědectví o tom vydává Izajáš 53, že jako náš pastýř ponese naše hříchy, ponese naše slabosti, že bude zbyt Bohem za nás, bude proben za naše přestoupení, bude zdrcen za naše nepravosti. On ví, že cesta pastýře vede přes Golgotu. Ježíš to všechno ví. A přesto,
41:57přesto se na nás na hříšníky dívá se soucitem. Nepohrdá námi, nedívá se na nás skrze prsty, nezavírá oči, není rozhvaní, neříká nám:„Jděte ode mě." Dostanete to, co si zasloužíte. Dostanete peklo, dostanete to, co jste zasili, dostanete věčné utrpení,
42:30co vyžaduje Boží spravedlnost, ne? Náš pán je plný soucitu a vidí nás jako pastýř, který vidí ubohé ovce bez pastýře a naplňuje svá vlastní slova. Jáj jsem dobrý pastýř. Dneska ráno jsme to četli. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř co dělá? Pokládá svůj život za své ovce. A tak v tomto úvodním úvodu k nasycení 5
42:57000 máme příležitost. vidět, vidět to milosrdné pastýrřské srdce našeho Pána. On je trpělivý, on je soucitný, on je obětavý, milující. Není to Ježíš, který je mrzutý a podrážděný, kteří, který jakoby z musu jenom tak naplňuje Boží vůli, protože to slíbil a musí k tomu přihodit velkou dávku sebezapření, protože se mu nechce.
43:25Nechová se jako nějaký mrzutý otec, který ztrácí trpělivost se svými náročnými a neustále potřebnými dětmi. Neodhání dav pryč, ale má s nimi soucit. Je je k nim milosrdný. Je s nimi soucitný. Ví, že i když jsou to rebelové a hříšníci, vidí je zároveň také jako ovce. slabé, bezmocné, zmatené, nechráněné, bez péče,
43:52bez ochrany pastýře. To je pozoruhodné, protože to se vymyká úplně všemu, jak my přemýšlíme. Je pozorodné, že tak odporný duchovní stav, ve kterém se jako hříšníci nacházíme a který jsme si sami způsobili, za to si můžeme sami. Je pozoruhodné, že tenhleten stav nevedl Krista k
44:22odporu, ale k souitu. Bůh se nad námi smiloval v našem hříšném stavu. Nečekal, až se očistíme, až se zlepšíme, až se staneme spásnými, až na to bude, až tomu budeme hodni. On na nás shlédl v tom našem zuboženém hříšném stavu a neodmítl nás, ale projevil nám soucit.
44:53Pavel to popisuje v Efezským následově. A Bůh bohatý v milosrdenství pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, když jsme ještě byli mrtví ve svých provinění, ve svých hříších, nás spolu s Kristem oživil. A ta dobrá zvěst evangelia je ta, že že pokud jsi tady a nejsi věřící a uvědomuješ si, že jsi nehodný hříšník,
45:23tak taky si uvědom, že na tebe volá milující soucitní pastýř. volá na tebe, aby se zřekl svých říků, aby si aby přilnul k němu ve víře. On nepřichází s odsouzením. Nepřichází jako ty farizejové, co přitáhli k Ježíši ženu a byli připraveni ukamenovat.
45:55To je těžká lekce pro věřící. Pán reaguje na hříšný stav milosrdenstvím. To je to je paradox, který nevěřící lidé nepochopí a je to paradox, který je často velice obtížný na zkousnutí i pro věřící. Jenže to je jedna úplně ze základních charakteristik z pravého křesťana. Pravý křesťan, který opravdu pochopil hloubku
46:19evangelia milosti, hlou hloubku Boží milosti, kterou sám obdržel, bude mít takový postoj. Hřích v něm bude vyvolávat soucit. Když vidíme jiné lidi, kteří jsou v otroctví hříchů, jak hřeší, jak se chovají nespravedlivě, arogantně, páchají zlo, podvádějí, lžou, kradou a jsou násilní. Když takové lidi vidíme, jaký je postoj našich srdcí, pohrdáme
46:49jimy, říkáme si v duchu no mají co si zaslouží. Nebo máme nad nimi soucit, protože my i kdy i i kdysi kdysi i my jsme byli v té samé situaci. My sami jsme byli zrovna tak ztraceni a v hříchu jako oni, ale Bůh nám dal poznat milost našeho dobrého pastýře. Nádherně tohleto ilustruje John Newton. Určitě znáte John Newton, autor písně
47:21Úžasná milost. Napsal: "Skupina cestujících spadla do jámy. Jednomu z nich pomohl kolem. Jak by se měl nyní zachovat? To jest, jak by se měl zachovat ten, který byl vytáhnout z téhleté jámy? Neměl by se zlobit na ostatní, že spadli do jámy, ani na to, že ještě nejsou venku jako on. On sám se nezachránil. Místo toho, aby se na ně zlobil, měl by ostatním
47:49projevit soucit. A Newton pak dodává: "Stejně tak skutečně spasení hříšníci nebudou pohrdat ostatními hříšníky. To by bylo jako kdyby slepý Bartimeus po to, po tom, co mu Ježíš vrátil zrak, vzal svou hůl a začal mlátit každého slepce, kterého potkal. Skutečné poznání Boží milosti v nás vyvolá soucit pastýře. A když se díváme na svět a na lidi kolem
48:21nás, neodepisujeme, jak to často dělají ostatní, ale díváme se na ně se soucitem. Ve světlého našeho vlastního spasení máme soucit s nimi, protože víme, že Boží milost je silnější než jakýkoliv hřích, protože zachránila nás. že drahocenná krev našeho Pána Ježíše Krista má moc smít veškeré hříchy. A i kdyby naše hříchy nás poskvrnili a
48:49poskvrnily naše duše jako karmín, temná červená barva, tak krev našeho Pána je jako savo na duši. A i ta nejtmavější skvrna je v jeho moci učiněna bělejší než sníh. To je soucit našeho Pána. Bratři a sestry, já h já já já doufám, že si uvědomujete hloubku soucitu, který
49:21nám projevil Pán v hlásání evangelia. A když se rozhlídnete kolem sebe, co vidíte? Co vidíte, když se vracíte domů? Co vidíte, když žijete své životy během týdne? Na první pohled možná vidíte schopné a úctyhodné občany, kteří ale neznají Krista. Nebo na druhou stranu vidíte takové ty hrubé ostraváky, že nepříjemné sousedy, chamtivé lidi,
49:49opilce, sopce, smilníky, donšeče feťáky, všechno, co co je co je pod tímto sluncem a je všude, nejenom v Ostravě, ale ale kdekoliv, kam přijdete. Otázka je, vidíte je jako náš pán? Vidíte je jako ovce bez pastýře? Ano. Spurné, zatvrzelé, tvrdohlavé, hříšné ovce. Nicméně ovce, které bloudí, které jsou ztracené,
50:20vzbuduje, vzbuzuje vás, ve vás jejich stav sebespravedlivé, nadřazené pohoršení nebo nebo soucit. který plače i nad Jeruzalémem, který ho odmítá.
50:51Modleme se jako církev, aby naše společenství vnímalo svět kolem nás jako pastýř, který se dívá na stádo bez obce, eh, na stádo bez bez pastýře. očima Pána Ježíše Krista. Buďme ochotni tak jako náš pán jít a hledat tu jednu ztracenou ovečku,
51:23protože to je přesně, co učinil pán Ježíš v našich životech. Nikdo z nás se sám nenašel. Byli jsme nalezeni Kristem, který se nad námi litoval tak, jak se pastýř slitovává nad ovcemi, které nemají pastýře. Tohle by měla být vizitka našeho sboru. Tohle by měla být vizitka církve.
51:56tvé slovo nás často usvědčuje z tvrdosti srdcí, která není hodná někoho, kdo se hlásí ke křesťanům. Není hodná někoho, kdo se hlásí k tobě. Pane, vzbuduj v nás svým duchem, svou mocí soucit a lásku k světu kolem nás. Soucit, který, který je hodný pastýře pastýřů. Pane, modlíme se, abychom jako církev
52:32hleděli na okolní svět, tak jako na něj hledíš ty, jako svět plný ovcí bez pastýře, plní souců, plní lásky a plní touhy jim sdílet slovo, jediné slovo, které z nich, které může uzdravit, zachránit. a přivést do stáda, tvého stáda. A o to tě prosíme, žádáme jako jako tvůj sbor, tvé tělo. Ne.