Daniel 21: Bůh má vždy poslední slovo (Daniel 5:17-28) 4.4.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Daniel 51. Samuelova 8Žalm 115Daniel 21. Janův 5
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Zdá se vám, bratři a sestry, že je občas těžké vidět Boží působení ve vašem životě, jeho práci a nejen v našich životech, ale i v životech jiných lidí, když Bůh dovolí, abychom se dostali do tíživé, vážné situace, Když dopustí bolest, když dopustí zkoušku, někteří lidé si začnou
0:39zoufat. Jiní se snaží svou silou dát vše do Jak si může dovolit do jejich životů poslat bolest a trápení? Ale nakonec, nakonec jsou ti, jsou tu ti,
1:09kteří se pokoří, kteří v té situaci k Bohu začnou utíkat, který kteří k němu volají a spolehnou se na něj a ti patří do jeho lidu. dávejme dobrý pozor, protože Boží slovo nás dnes vede k tomu, proč se na Boha můžeme spolehnout. Pojďme si otevřít do knihy proroka Daniela do páté kapitoly a dnes
1:39máme před sebou další oddíl od 17. do 28. verše. Budeme tedy studovat proroka Daniela pátou kapitolu, od 17. do 28. verše. A já vás prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali tak, jak ho budu číst. Budu číst z knihy proroka Daniela z páté kapitoly od 17. verše toto slovo ve jménu Páně. Na to Daniel odpověděl a před králem řekl: "Tvé dary nech zůstanou
2:06tobě a tvé odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nabukadnézarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se její všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel a koho chtěl,
2:35nechával naživu. Koho chtěl, povyšoval a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v píše, byl z trůnu svého království seazen. Ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů. Jeho srdce se připodobnilo zvíře címu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a
3:05nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh nejvyšší a ustanovuje v něm kohokoli ráčí. Ani ty, Belšasare, jeho syn, jsi nepokořil své srdce, přesto, žees o tom všem věděl, nýbrž proti Pánu nebes ses povýšil. Když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži, tvé ženy i
3:34tvé družky z nich popíjeli víno. Tehdy jsi chválil Bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí. Ale Boha, má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslabil. Na to byl od něho poslan hřbet té ruky a nápis tento napsán. A tímto nápisem je zapsáno: "Mene, mené tékel u farsín." Toto je
4:08výklad toho slova. Mene sečetl Bůh tvé království a ukončil je. Tekel, byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. Perez, rozpůlno bylo tvé království a bylo dáno mé dům. a Peršanů. Tolik ze čtení Božího slova. Budeme se modlit. Náš nebeský Otče, králi a pane, ty, který jsi živý Bůh, ty, který jsi živý
4:37král, ty, který nejsi dřevo, kámen, bronz ani železo, ale jsi ten, který vidí, slyší, zná a odpovídá. Děkujeme ti, Pane, za to, že když k tobě voláme, tak nevoláme k nějaké modle, ale k živému Bohu, který, který nás miluje a kterému na nás záleží. Děkujeme ti, Pane, za dnešní
5:07slovo. Děkujeme ti za důvod, e, proč na tebe a v tebe můžeme doufat. Prosíme tě, Pane, ať to, co se dnes dozvíme, Pane, to nad čím budeme rozjímat, není jen nějaká myšlenka, není jen nějaká pravda, kterou bychom opomněli, Pane, ale je to něco, co bude působit v našich životech. To, že jsi takový, jaký jsi. Prosíme tě, Pane, za to, abychom
5:36rozuměli tomu, co nám dnes chceš sdělit. Amen. Amen. Můžte se posadit. Kontext toho textu, ve kterém se dnes nacházíme, bratři a sestry, nás vede do královského paláce v Babyloně, kde si král Belšasar užívá hostinu. Má k tomu důvod?
6:06Má. Brzo čeká návštěvu. Před jeho jeho branami stojí mezoperské obležení. Jak tože pořádá král hostinu? Náš text nám ukazuje v tom kontextu, bratře a sestry, že se spoléhá na hradby, spoléhá se na vojsko a ano, spoléhá se také na ty modly, které tak
6:37chválí. protože se Bohu v této chvíli rouhá, v té své nadutosti rouhá, Bůh se rozhodl pokořit ho, pokořit ho svým soudem. A my jsme dnes svědky nejen králova děsu, nejen
7:07královniny rady, nejen králova zastrošování Daniela, ale také vidíme a viděli jsme jeho chválení, jeho sliby. A v tomto našem kontextu se nám zdá, jakoby už vše bylo řečeno, aspoň to, co mělo být řečeno. Ale dnes vidíme, bratři a sestry, že to není král, který má poslední slovo, že to není ani královna matka, která má poslední slovo, že to nejsou
7:36ani mudrci, kteří mají poslední slovo, ale že to je Bůh. Je to Bůh zástupů, Hospodin sám, který má poslední slovo v každé situaci, v každé okolnosti, v každém životě. A ta hlavní myšlenka toho dnešního textu, tu jsem dal dohromady takto. Poslední slovo má vždycky
8:07Bůh. Co nakonec řekne o tobě? Poslední slovo má vždycky Bůh. Co budou jeho poslední slova o tobě? Pojďme se podívat do toho našeho textu. My vidíme, jak Daniel stojí před králem, že? A král říká všechny ty slova, co po něm vlastně chce a také mu představuje ty odměny, které slíbil těm
8:37svým mudrcům. Řekněme nějaké významné eh závažné odměny. A král před ním stojí před tím Danielem a Daniel se na něj dívá a odpovídá na tu královou řečť slovy, které máme zapsány v tom 17. verši. A první věc, kterou my vidíme, bratři a sestry, eh když si to přečtete poprvé, tak se mi zdá jako jako by
9:07Daniel neměl žádnou úctu, jakoby ta jeho vladaři. Proč? Ale řekněte mi bratři a sestry, proč Daniel odmítá ty odměny od Belšasara, ale od Nabukadnezaraj neodmítl?
9:38Ještě jednou určitě je mu přes 80, co by v tom v tom věku s nimi dělal. OK. Eh, co dál? Pojďte se nad tím zamyslet. Pojďme se společně nad tím zamyslet. Nejíme. OK. Neupřímnost. Myslíš, že Nabukadnezar byl víc upřímný v těch věcech? Daniel byl moudřejší. Daniel byl moudřejší. Tak radši ta prchlivost mládí už od něj eh
10:11odešla. OK. To jsou všechno eh dobré dobré myšlenky. Dovolte mi sdělit to, co si myslím já. Dle mého názoru je, tak jak jste řekli vy, několik důvodů, eh, proč Daniel odmítá v této chvíli Belšasarovi eh návrhy na odměny. Jedním z nich je jistotně Danielův charakter, jeho
10:41pokora, jeho zbožnost. Ale zdá se mi, že víc než jeho charakter na tomto místě Daniel odmítá kvůli dvěma důležitějším důvodům. Důvodům, které nám představují eh hloubku té situace. Zaprvé, ten král, kterj mu nabízí ty odměny, mu je nabízí kvůli rouhání. Král se rouhal, Bůh posílá
11:12soud a teď král chce po Danielovi, aby mu řekl ten soud a nabízí mu odměny. A kdyby Daniel přijal ty odměny, tak má tendenci jako každý člověk se chtít králi zalíbit, že je to tak. Když někomu něco dáváte, když někoho platíte, chcete, aby jednal tak, jak se vám líbí, proto ho
11:48platíte. A když král nabízí odměny, nabízel je mudrcům. A otázka je, jestli je nabízel kvůli tomu, aby mu řekli pravdu nebo aby mu řekli to, co chtěl slyšet. Je to stejné jako s tím kouzelným zrcadlem, že zrcadlo, zrcadlo. Kdo je nejkrásnější a nejsilnější v tomto mém království? No já, že to chci slyšet. Jestli ne, tak tě rozbiju. Jak
12:13to říkám, myslím bylo ve Šrekovi nebo něco takového, ale bylo to rouhání, kvůli kterému král nabízel Danielovy odměny. Ale Daniel kvůli lásce k Bohu a to je ten druhý, nemohl a nechtěl se stavit na místo, kde by porušil Boží slovo nebo ho změnil k tomu, aby sám pro sebe získal
12:44lepší místo. Že Daniel věděl význam těch slov hned, jak se na ně podíval a ale rozuměl tomu, že se nechce líbit v téhle chvíli králi. ale že chce se chce líbit Bohu, který ho poslal a postavil do téhle situace. A kdyby přijal ty odměny, tak by vlastně přijal
13:16úplatek, ale on chtěl radši říkat pravdu. A to je to, co vidíme i v knize Přísloví, že v 15. kapitole 27. verši, kde kniha Přísloví říká: "Kdo pro sebe hrabe nekalý zisk, eh, což je jiné slovo pro úplatek, činí potíže své rodině. Kdo však nenávidí úplatky, bude žít." Řekněte mi, bratř a sestry, který byl jeden z hlavních důvodů, proč v
13:42Izraeli chtěli krále? Věděli byste? Výborně. To to je jeden z hlavních. A a viděli byste ještě nějaký další? Eh, ještě promiň. Jo, jeden z hlavních byl tedy, že chtěli být jako ostatní národy. To říkal Martin. A ještě nimi aby nad nimi nevládl Bůh. To bylo to východisko. Ale byla tam ještě jedna pragmatická věc. Víte, jaká
14:11ještě jednou. OK. OK. Eh, aby je chránil. První Samuelova 8:3. Samuel zestárl a vidíme charakter jeho synů. Víte, jaký byl, jaký byl charakter Samuelových synů? Milovali úplatek a nekalí zisk. Když to viděli lidé Izraele, tak
14:42řekli: "Takové soudce nechceme. Dej nám radši krále. Ale Daniel nám ukázal, jaký měl být charakter Samuelových synů a jakj měl bych měl být charakter Eliho synů. Ne, měli nenávidět nekalý zisk. Měli nenávidět úplatek. Měli, měli odmítnout. Když přijde někdo na soud a ptá se jich, jaký je výklad Božího slova, což
15:14prakticky tady dělá král, tak měli odmítnout jakoukoliv odměnu. A proto Daniel říká v tom 17. verši tvé dary nech zůstanou tobě. Nech si je a ty odměny, které jsi slíbil za výklad, ty dej někomu jinému. Ale ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. A tímto rozhodnutím, bratři a sestry, se Daniel uvolnil. Uvolnil se, aby v pořádku, v pokoře, eh v bezpečí
15:44mohl říct králi vše, co mu Bůh chce nestojí před králem jako jeho mudrec totiž, ale už tam stojí jako Boží posel. už tam stojí jako ten, který mám předávat Boží
16:15slovo. A tak se dívá na krále, na tu celou situaci a co si myslíte, s čím začne? To, co je zarážející, bratři a sestry, není, že Daniel se rozhodl králi předat to Boží slovo. Není zarážející ani to, že se mu rozhodl odmítnout ty dary. To, co je zarážející, je úplně něco jiného. To, co je zarážející, je, že Daniel to vzal
16:42oklikou, že využil i tuhle příležitost. Sledujte společně se mnou, aby králi připomněl to, co král se ve své nemoudrosti rozhodl zapomenout. A tak od veršů 18 do verše 21 my čteme o tom, co Bůh zástupů dělal v životě jeho dědy. A otázka je, kterou nám nám vystává na mysl, je, proč Daniel králi
17:12předkládá právě tuto historii. A odpověď na to, protože král si tyto věci nejen potřeboval připomenout, ale potřeboval si je uvědomit. A to jsou dvě rozdílné věci. My vidíme později, že soud nad králem přichází kvůli tomu, že všechny tyhle věci věděl. Ale vědět něco, bratři a sestry, a žít podle toho jsou dvě rozdílné
17:40věci. Naprosto rozdílné. A tady bysme už mohli vytáhnout jednu z aplikací pro nás. Známe Boží slovo. Máme ho v srdci, máme ho v mysli. Je to něco, nad čím rozjímáme denně, ale žijeme podle něj. Král, král Belšasar byl člověk, který byl dostarý a my to za chvíli uvidíme a já přeskakuju
18:11v tom textu, my to za chvíli uvidíme, ale král Belšasar byl dostarý, aby dva roky před Nabukadnezarovou smrtí zastával úřad v jeho administrativě. Takže Belšasar, o kterém čteme tady, potkal svého dědy a všechny ty věci věděl. Jak to, že v téhle chvíli udělal takhlen zásadní chybu? Řekněte mi, bratře a sestry, když se podíváte na charakter krále
18:41Belšasara, koho vám připomíná, jak byste ho podle Bible charakterizovali? A měli byste to vidět, protože teďka jste dočetli tu knihu. Jak o něm mluví kniha přísloví? Hlupák, blázen a posměvač. To je charakter krále Belšasara. A my za chvíli uvidíme proč. Ale pojďme se vrátit eh k tomu, co říká
19:11Daniel. Daniel od 18. do 21. verše příklad krále Nabukadnézara, aby ukázal králi, co všechno si neuvědomuje. A i když si to uvědomuje, i když o tom ví, tak to neaplikoval do svého života. A tak tu historii Daniel začleňuje do své výuky, chce tedy nebo do svého výkladu. A ta první věc, kterou si král
19:41musí uvědomit, je, že Bůh je vlastníkem velikosti cti a majestátu. On je ten, který vlastní království. A skutečně, když čteme proroka Izajáše, když čteme proroka Jeremiáše, tak rozumíme tomu, bratři a sestry, že že Babylonie za vlády krále Nabukrnezara bylo království, kterému nebylo rovno. Bylo největší z těch království, které
20:08uvidíme skrze celou historii, tak jak jsme viděli i v Danielovi ve druhé kapitole u té Zlaté sochy nebo u té sochy, omlouvám se. A vidíme, že že to bylo království, které mu podléhalo největší území, největší moc, největší sláva, největší poklady, mělo největší sílu. A proto také král Belšasar teďka sedí za těmi
20:35svými ohromnými hradbami a myslí si, že se ho nikdo nemůže dotknout, protože pořád má iluzi tohoto velkého království. Hele, to, co první říká Daniel, když ke králi Belšaserovi mluví, tak říká v 18. verši: "Nuže králi, Bůh nejvyšší dal království a velikost i čest i majestát tvému otci Nabukadnézarovi." Král Nabukadnézar si
21:01to nevydobil, bylo mu to dáno Bohem. A stovky let předtím to bylo řečeno skrze proroka Izajáše, aby si uvědomil Boží lid a nejen Boží lid, ale i my bratře a sestry, že to není člověk, který má poslední slovo, ale je to Bůh. A Bůh má v ruce velikost a má v ruce království a má v
21:32ruce majestát a může je dát komukoliv chce. A kvůli tomu, že Bůh dal království a majestát a velikost králi Nabokadnézarovi, tak se před ním třásli a báli se ho všechny národy, všechny jazyky, všichni lidé. A na základě jeho rozhodnutí byly národy pozvednuty a nebo zničeny. Ale nechte tuhle myšlenku na jedné straně a podívejte se teďka trošku
22:04přeskočíme, co Daniel mluví o Bohu ve 22. verši nebo ve 23, omlouvám se. nýbrž proti pánu nebes se ses povýšil. Daniel říká:bůh dal tvému otci na bukadnezarovi majestát a kvůli tomu se třásli všichni lidé a tak dále a tak dále a tak dále. Ale ten pán, pro které proti kterému ses
22:35ty povýšil, není pán lidských království, ale je to pán nebes. A tak mu Daniel ukazuje, podívej, ty nedosahuješ velikosti svého dědy. A přesto si myslíš, že se můžeš povýšit nad Boha nebes, který dal tvému dědovi všechno, co měl. Co je to za bláznovství?
23:13A kvůli tomu, jak Bůh e pozvedl krále Nabukadnézara, bratři a sestry, tak se mu stalo to, co se stává většině lidských synů a musíme říct, že s tím zápasíme všichni. Ve chvíli, kdy se pozvedl on, tak se pozvedlo jeho srdce v píše. A tak mu Bůh vzal vše. Vzal mu jeho království, vzal mu jeho čest, vzal mu jeho vzhled a sedm let žil jako zvíře s
23:42divokými oslia. A ta fráze byla známá v tehdejší době, protože oni žili na místech, kde se člověk normálně nedostal, protože nebyl schopen eh divoké osly nějakým způsobem eh ochočit. Bůh ho pokořoval až do chvíle, než poznal, že to nevládne on v lidském království, ale že to vládne Bůh. A
24:13nejen v jakémkoliv království, ale ve všech královstvích a dává je komukoliv chce. Verš 22. Ani ty, Belšasaré, jeho syn, jsi nepokořil své srdce přesto, žees o tom všem věděl. Rozumíte tomu, bratři a sestry? Zkust zkuste si představit tu situaci, jo? Proč
24:43Belšasár schválně bral nádoby Božího domu, aby z nich pil víno? Už jsme si to řekli. Pamatujete si to? Kvůli tomu, aby ukázal, že jeho bohové a jeho majestát a jeho vojsko a jeho síla je větší než král Nabukadnézara. a že Bůh, který se dotkl krále Nabokadnézara, se ho dotknout
25:25věděl, se pozvedl v píše, nepokořil své srdce. A jak jsme na tom my, bratři a sestry? srdce. Je pokořování našeho srdce něčím, co co dennodenně aplikujeme do našich
26:15Belšasar viděl vše, co Bůh dělal v životech Nabukadnézara a přesto se nepokořil. A tak je nám dán jako příklad člověka, kterého kniha přísloví, jak už jsem říkal, nazývá bláznem a posměvačem. Protože kniha kříloví 13. kapitola první verš říká: "Moudrý syn přijímá otcovo naučení, ale posměvač neposlouchá napomenutí." Kdo je příkladem moudrého
26:41člověka? Kdo je příkladem člověka, kterého bychom chtěli následovat? Já už jsem si odpověděl podle knihy Přísloví. Člověk, který je moudrý. Výborně. Co to znamená? Ale jasně, jasně. To znamená moudrý na základě Božího vnímání, ne na základě lidského vnímání. Kniha Přísloví nemluví o tom, eh, co je, jak je dobré žít. Kniha
27:13přísloví mluví o tom, co to znamená být moudrý v Božích očích. Ale také mluví o tom, jak vypadá ten protiklad, že? A protiklad moudrého je posměvač, je blázen, ten, který, který zná Boží vůli, ale neřídí se jí. A přesně to je Belšasar. On znal to, co Bůh dělal. Chápal to, co říkal Nabukadnézar.
27:46Rozuměl tomu, ale nepokořil své srdce. A to je blázen, protože se spoléhal na něco a někoho jiného. Ale nejenokořil, bratři a sestry, ale my tady čteme v tom našem textu, že se naopak co? Vyvýšil, povýšil. Výborně. To je to slovo, to je to stejné slovo, které je použito v 11. kapitole 33. verši knihy Daniel. Omlouvám se. 36. verši knihy
28:17Daniel. Víte, o kom je použito? O Antikristu. Antikrist je ten, který si nakonec povýší na všechny bohy. A jak se povýšil? Tím, že znesvětil Boží nádoby. A neen tím, že znesvětil Boží nádoby, ale že přitom chválil své modlí.
28:47A Daniel, Daniel tady cituje žalm 115, verše 4 až 8, když dává popis těch model, že které král chválil, nic nevidí, nic neslyší, nic neví, nejsou totiž živý. Král si myslel, že Hospodin je mezi takovými bůžky, mezi takovými modlami. A tak jednal, tak jak jednal, protože spoléhal na to, že ti jeho bozy jsou mocnější než
29:22on a nebral v úvahu to, co Bůh dělal skrze život jeho dědy. A tak se pozdvihlo jeho srdce, aby Boha snížil a vyvýšil sám sebe. Ale nejsou to modli, bratři a sestry, které mají v ruce králů život. Jeho národ, jeho království, jeho dech. Je to
29:54hospodin. A Daniel se tady obrací ke králi. ke králi, který má pár hodin života a dává mu poslední lekci. Ukazuje mu na to, jaký je Boží charakter, kdo vlastně Bůh je. Jaká si myslíte, že by měla být správná reakce?
30:24Copak král ještě v téhle chvíli nemohl kleknout na kolena a pokořit se? Copak neměl milosti? Ne, bratři a sestry, nebylo. Proč tedy skončí tak, jak skončí? protože setrvá ve své píše, protože si myslí, že na konec svého života on bude mít to poslední slovo, ale
30:58nemá. Že ti, na které spoléhal, zachrání, ale nezachrání. Spoléhal na své království, ale to padlo nebo padne. Spoléhal na své modli a ti jsou mrtví. Ale Boha jenž má v ruce jeho dech a jeho putování toho neoslaví. Jak jsou na tom lidé kolem nás, bratři a sestry, kteří neznají Boha? Copak nejsou stejně blázniví jako
31:30Belšasar? A copak jsme takový nebyli i my? Copak jsme nešli svým životem s tím, že jsme to my, kteří mají poslední slovo, ale nemáme? A nenalhávejme si, že máme. Je to Bůh, který má poslední slovo v našem životě. Moje otázka je to, co řekne o tobě. Co řekne o mně? Jaká budou ty poslední slova?
32:00Vejdi, věrný služebníku, v radost svého Pána a nebo jděte ode mě všichni, kteří činíte nepravost. A tak Bůh posílá hřbet ruky. Hřbet ruky, který píše čtyři slova, ale vlastně jsou to tři slova. Jedno z nich je jenom dvakrát
32:36opakované. Mene mene tekel u farsín. spočetl, spočetl, zvážil, rozdělil. Se nedivíme, že ti mudrci nevěděli, co s tím, zdůrazňuje. To slovo znamená spočíst nebo sečíst. A doslova vidíme, že Daniel ho vykládá těmito slovy: "Sečetl Bůh tvé
33:09kralování. Jinými slovy, spočetl roky tvého kralování a ukončil je." Už jste někdy, bratře a sestry, eh, kdy jste byli možná malí nebo kdy jste byli i velcí, měli určitý čas na něco? Máš jenom půl hodiny na tom počítači. Pak jde tvůj bratr. Počítali jste každou
33:39vteřinu. Přesně to je to, co to znamená. Bůh zapsal každou vteřinu, každý rok tvého kralování, aby ho mohl ukončit. A když se podíval na ty roky, tak je zvážil. a byli shledány nedostatečnými. Neměli žádnou cenu, žádnou váhu, žádný, žádný [Hudba]
34:15odmítnut. Proč neměli žádný obsah? Proč neměli žádnou cenu? Proč neměli žádnou váhu, bratři a sestry? Copak nebyl bohatý? Nebyl mocný? Proč? Protože to byl blázen v Božích očích, protože ty roky jeho kralování nebyly k Božích
34:50slávy. A pak je to poslední slovo Ufarsín. nebo perz. A perz znamená rozpůlil, [Hudba] rozdělil. Bůh i v téhle chvíli, bratři a sestry, ukazuje Belšasarovi, co všechno on udělá s jeho království. A kdože to je ten, který má nad tím království moc?
35:23Byl to Belšasar. Byl to ten, který přichází po něm. Mimochodem, kdo přichází po něm? Daniel, že? Za chvíli uvidíme, že to byl Daniel, který byl třetí v království, což znamená, že byl hned po Bšasarovi. Ale není to Daniel, který bude kralovat. Bude to někdo jiný, protože Bůh se rozhodl rozdělit to království.
35:55Není to totiž ani Daniel, který má poslední slovo. Není to ani Belšasar, který má poslední hospodin. A teď, když čteme tato naše slova, bratři a sestry, já se ptám, co s tím? Jaká je aplikace do našich
36:29životě? Hej, to jsi to ty. Ty jsi ten, kdo kontroluje své vcházení a vycházení, svůj dech, svůj život? Jsi to ty, který rozhoduje, kam půjde a co udělá. A nebo je to Bůh? A ty, který znáš Boží slovo, který mu rozumíš, který ho čteš, který ho zkoumáš, jak ho
37:06žiješ? Když jsem nad tím přemýšlel, bratře a sestry, eh musel jsem se zamyslet nad tím, co říká první Janova 5:10. První Janova 5:10 mluví o evangeliu nebo první Janova celkově, ale pátá kapitola zvlášť. A v 10. verši eh Pán shrnuje eh to, proč poslal svého syna, ale také tam říká tuhle důležitou frázi a říká: "Kdo nevěří Bohu, učinil
37:36ho lhářem, protože neuvěřil Božímu svědectví." Trošku to parafrázuju o jeho synu. Ty říkáš, že znáš Boží slovo. OK, ale žiješ podle něj. Pokořuje tě. A nebo se ve svém píše povyšuješ nad
38:06něj a říkáš, tohle patří pro všechny, jenom ne pro mě. Tohle můžu poslouchat nebo musí poslouchat všichni, jenom ne tobě? Co Bůh řekne, když tvůj život bude sečten a budeš stát na soudu a Bůh ho bude vážit?
38:54nesen? No my my nehrajeme eh a ani nechceme ani to nechci ani naznačit na nějaké zásluhy, ale písmo nám říká velice jasně, bratři a sestry, že získáváme odměny, že? za to, jak žijeme pro Boha, komu náleží náš život. A pokud náleží Bohu, který má poslední slovo, má poslední slovo Bůh v každé oblasti našeho života.
39:28je Boží slovo tou autoritou, pod kterou žijeme a dýcháme a putujeme své životy. A když k nám někdo přijde a zeptá se na výklad Božího slova, dokážeme mu říct v pravdě, jak to s ním bude? A nebo abychom ho neurazili. Ani ani ne, abychom přijali nějakou odmínu, ale abychom ho
40:07neřekneme. Kolik máme, bratře a sestry, kolem sebe lidí, kteří neslyšeli evangeliu? Koho si myslíte, že k nim Bůh posílá? Mě? Ne, vás. Kdo si myslíte, že bude zodpovědný za jejich životy a za to, jestli slyšeli evangelium? Já ne.
40:42Vy. Bratři a sestry, pán nám dává jasné příkazy o tom, jak máme žít. A příklad Daniela, který máme tady, je příklad hodný následování. Nech si své odměny, ale já ti chci říct Boží slovo. Boží slovo, které pro tebe není dobré. Protože když Bůh sečte a zváží tvůj život, tak pokud ho nežiješ v Boží slávě, tak to s tebou nedopadne dobře. A
41:10nemusíš mít ani království, stačí chatrč. A nemusíš mít ani chatrč, stačí dech. Ale co budeme dělat my, bratři a sestry, kteří budeme souzeni přísněji? Možná se ptáte, proč přísněji? Víte, proč budeme souzení přísněji? Protože kážeme, ty budou ještě víc přísněji, ale protože máme Boží slovo.
41:42Protože nám bylo dáno, protože nám bylo svěřeno, protože nás zachránilo, protože nám dalo úkol. A moje otázka je, když Bůh bude mít poslední slovo, co o nás Žijme tak, bratři a sestry, abysme se nemuseli stydět, abysme mohli vejít v
42:12radost, aby když pán bude sčítat náš život, mohl říct dobře, věrný služebníče, to by měla být naše touha a to je moje touha a věřím, že to je i vaše touha. A pokud ji chceme naplňovat, tak musíme mít takový charakter, který vidíme u Daniela. Ne, že už bysme nemohli nic dělat s těmi odměnami, tak je radši
42:47nepřijměme, ale nechtěme, nechtějme se zalíbit lidem. Chtějme se zalíbit tomu jedinému, který bude zvážit nakonec náš život. A to je moje modlitba pro každého jednoho z nás. Ještě jednou zopakuji poslední naposled hlavní myšlenku. Poslední slovo má vždycky Bůh. Co ale nakonec řekne o tobě? Amen.