Vidíš něco? | Marek 8:22-26
Biblické texty v kázání
Genesis 1Izajáš 6Izajáš 35Jan 6Římanům 22. Korintským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:12Milost vám a pokoj od našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Dnes máme druhou adventní neděli a jsme znovu v Markovo evangeliu. Tak si prosím otevřete Marka. Tentokrát do osmé kapitoly. Budeme pokračovat. Ale předtím, než než začneme, já se pomodlím. Drahý Bože, Pane náš, opravdu se před tebou skláníme, protože to je ten jediný
0:45správný postoj, který, který bychom jako tvé stvoření měli mít. postoj pokory, postoj uctívání, postoj lásky, protože tys první miloval nás. A a prosíme tě znovu jako tvůj lid, abys nás nasytil pokrmem svého slova. Tak jako otec sytí své děti, tak my slížíme k tobě jako ke svému Otci, který nás nasytí a a
1:27A tak požehnej kázání svého slova, budování své církve. a ke chvále své moci a slávy. Amen. Jsme tedy v osmé kapitole a začneme ve 22. verši a já pro nás přečtu následující pasáž. Je to od 22. až do 26. verše a pak se pustíme do výkladu. Tam čteme: Pak přišli do Becajdy. Tady se jedná o Ježíše a jeho učedníci.
1:58Přišli tedy do Besajdy, přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl. Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho. Vidíš něco? On zhlédl a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy." A chodí. Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl. Jeeho. Zrak byl obnoven a
2:25viděl všechno zřetelně a poslal ho domů se slovy: "Do vesnice teď nevstupuj, ani to nikomu ve vesnici neřekni." Určitě každý z nás dobře zná ten výraz. Střešte to jako oko v hlavě. A ten výraz vychází z toho předpokladu, že oko jako takové je velice důležitý orgán.
2:56Pro vidícího člověka je oko tím nejdominantnějším smyslem. Až 90% informací ve ze světa kolem nás přijímáme zrakem. Zrak nám pomáhá při orientaci v prostoru. Pomáhá nám při čtení, rozpoznávání lidí, rozpoznávání emocí, výrazu tváře. Pomáhá nám při práci, která vyžaduje přesnost. Málo z nás byl se zajímal o slepého
3:28chirurga, který by nás operoval, že zrak je důležitý při učení, při zapamatování. A časem se stane, možná víte, jak to chodí, že náš zrak se začne kazit a tak jdeme k očaři. A přijdete tam a tam je už takový ten velice povědomý plakátek z písmenky a nahoře taková vábnička je takové to velké písmenko a si říkáte, to dám. To
3:58je to je v pohodě. Je to taková motivace, že zvládnete i zbytek toho toho testu a tak si dáte jednu ruku jednu ruku na oko a lékař ukazuje a jde níž a níž a s vámi to začíná být horší a horší až si připadáte, že jste naprostý analfabet. Ale tímto tím to nekončí, že tímhle tahleta kontrola nekončí. Potom si vás posadí ten svůj aparát. Dáte si tu bradu
4:27na podložku a on vám začne ukazovat rozmazaná písmenka, jako byste je měli nějak rozpoznat a nebo i obrázky a pak tam před to hází z klíčka. A dlouho netrvá. A ta vaše marná snaha předstírat šest šest vizy nebo 2020 vizí, jak se říká, je odhalena a vy odcházíte směrem k optikovi, abyste si pořídili brýle na čtení.
5:01Proč? Protože nikdo z nás nechceme vidět špatně. Nechceme vidět rozmazaně nebo rozostřeně. Zrak je pro nás velice důležitým smyslem. A důležitost tohodle toho fyzického smyslu má svůj ekvivalent v písmu. V písmu bysme viděli, že vidět v tom biblickém kontextu často znamená poznat pravdu, porozumět Božímu zjevení nebo doslova Boha poznat velice důvěrným
5:29způsobem. Ježíš říká, že blahoslavení čist čistého srdce, neboť co oni oni uvidí Boha, že vidění také souvisí s vírou. Ten, kdo opravdu vidí Krista, rozpoznává v něm Božího syna. To vidíme v Janovi v šesté kapitole. Kdo vidí syna a věří v něho, mají věčný život. Není tady jistě jenom řeč o tom, že Ježíše zahlédli. Vidí ho, vidí ho tím
6:01správným pohledem. Vidí ho zrakem, který vidí, kdo opravdu je. Boha. >> Vidět v Boha v písmu také znamená účastnit se jeho slávy. Ta velice známá pasáž v Izajáší v šesté kapitole, kdy po smrti Uziáše Izajáš vchází do chrámu a vidí vidí panovníka sedícího na trůnu. Vidí vyvýšeného Krista, jak nám později připomíná Jan.
6:31Naopak ta myšlenka nevidět v písmu může popisovat stav srdce, které je zaslepené hříchem, jako to popisuje Pavel v druhým Korintským čté kapitole. Písmo vychází z pochopení důležitosti tohoto fyzického smyslu, aby poukázalo na na důležitost a nezbytnost duchovního duchovního zraku, duchovní vize. A já doufám, jak jsme tady všichni
7:01spolu, tak tak si uvědomujeme, že že tady existuje určitý paradox v případě duchovního vidění. A příběh uzdravení slepého nám pomáhá pochopit, jak to vlastně s tím duchovním zrakem vůbec je. Představte si, že tole je poprvé, co čtete tento příběh. Úplně poprvé. Čtete, jak k Ježíši
7:32přiváděj slepého, jak ho prosí, aby na něj vložil ruce, aby ho uzdravil. Co byste tak očekávali, že se v tom okamžiku stane, kdy Ježíš k Ježíšovi přivedou takového muže? Asi byste předpokládali už na základě toho, co jsme doposud četli, že že ho Ježíš uzdraví raz, dva. V krajním případě možná použije sliny a a přímý dotek.
8:01Možná by vás ani nenapad nepřekvapilo, kdyby kdyby se k tomu přidalo to varování, aby Ježíš nebo varování Ježíše, aby ten dotyčný o tom uzdravení nikomu neříkal. I to jsme viděli. I to by nás možná ani vůbec nepřekvapilo. A když spravu čteme tento příběh, o uzdravení slepého nejeví se nijak zvláštně. Naopak nám připomíná uzdravení hluchého,
8:30které jsme nedávno probírali. Jak tam, tak i tady si Ježíš bere slepce stranou od toho hlavního schonu lidí a znovu pomocí rukou a slin vykonává své zázračné uzdravení. A víte, to není náhoda. Ta návaznost je záměrná. My si máme tyto příběhy z nějakého důvodu spojit. Jenže jak čteme dál, k našemu překvapí
9:00překvapení najednou vidíme, že že uzdravení naprosto nečekaně probíhá ve dvou kolech. Tenhleten postup je oěný ojedinělý. Marek je pouze jediný ze všech čtyř evangelistů, který se o tomhletom zázraku zmiňuje. A tak pokud se nám už to uzdravení hluchého zdálo trošku trošku zvláštní, trošku neobvyklé, tak způsob, jakým
9:28Ježíš léčí slepého, posunuje tu hranici neobvyklosti ještě ještě dál. A a teď je otázka, jak si to máme vysvětlit, když to tak čteme, když jste tenhleten text četli poprvé a viděli jste, jak Ježíš uzdravuje někoho Určitě si můžeme být jistí, že to nebylo tak, že by se Ježíš toho rána probudil a
10:00necítil se ve skvé kůži. Probudil se ráno a nebyl ve formě a tak jeho zázračná moc fungovala jen na půl plynu. Určitě to nebylo tak, že si po ránu zapomněl Ježíš dát kafe a tak nebyl tak svěží a na uzdravení potřeboval extra pokus. Uzdravení ve dvou kolech, jak tady, jaké tady vidíme, nemůže znamenat nedostatek moci ze strany Ježíše,
10:32protože čistě z lidského pohledu Ježíš vykonal mnohém mnohem obtížnější zázraky, jako je vzkříšení mrtvé mrtvé holky, mrtvé dívky. A tak v tom způsobům, jakým se Ježíš rozhodl uzdravit tohoto slepého muže, musíme hledat hlubší záměr. Protože jako vždycky Ježíš svým počínáním uskutečňuje víc než v uvozovkách pouhé uzdravení.
11:06To uzdravení slepého. V tom uzdravení slepého Ježíš propojuje naše pochopení, důležitosti právě toho fyzického zraku, který, kterého si každý vážíme, aspoň doufám, s tou schopností vidět duchovně. Uprostřed tohodle toho všeho vyčnívá otázka, kterou Ježíš pokládá uprostřed uzdravení v tom tom fyzickém slova smyslu. A a v tomhletom fyzickém
11:36slova smyslu Ježíš naráží na na duchovní rovinu, která se týká každého každého z nás. Jako byy se Ježíš prostřednictvím tohodle zázraku znovu ptal svých učedníků a mezi ně samozřejmě patříme i my, pokud se hlásíme ke Kristu. A on se ptá jejich učedníků, ptá se nás, ale zároveň se ptá kohokoliv i i nevěřících, kteří slyší tenhleten text.
12:07A Ježíš se ptá: "Viddíš něco? Vidíš něco? Jak jsi na tom se svým duchovním zrakem? Vidíš věci rozmazaně? Vidíš je zřetelně? Nebo vidíš vůbec něco? Jaký je tvůj duchovní zrak? Ta ta překvapující otázka. Protože Ježíš se nikdy nikde takhle neptal. V žádném
12:37jiném uzdravení nevidím Ježíše, že by se ptal, jak to probíhá. Tahleta otázka je je výzvou pro každého z nás, co vidíme, kolik toho vidíme, jak zřetelně vidíme. Tak se podívejme na ten text před námi a nejprve si celou tuhletu historickou událost projdeme a pak se podíváme na její teologický
13:08význam. Podívejte se tady zpátky do Marka, osmá kapitola, 22. verš. A tam čteme, že přišli do Becsajdy a přivedli k němu slepého a žádali ho, aby na něj položil ruce. A znovu ta ta lokalita je pro nás velice zásadní a na jejich důležitost se soustředíme v závěru, ale prozatím stačí vědět, že Ježíš je zpět v Betsajdě. Jméno znamená
13:33doslova dům rybáře. Radku, kdybys potřeboval nějaký dobrý název, nazvi to bejda. dům dům rybáře. Severozápadní pobřeží galilejského moře. Místo, kde kde už tedy z názvu chápeme, že hlavním zdrojem potravy s hlavním zdrojem živobytí je rybolov. Představte si nějakou malou vesnici na břehu středozemního moře, někde v Chorvatsku,
13:59někde v Itálii. A za Ježíšem přicházejí lidé a přivádějí k němu slepého. Možná to byl jejich známý, možná to byl jejich příbuzný věrný přítel, to přesně nevíme, co ale víme, že jim na tomto muži muselo hodně záležet, protože ho přivedli k Ježíši a žádali Pána. A to slovo popisuje naléhavou, úpěnlivou prosbu.
14:23To samé naléhání a žádání už jsme viděli v případě hluchého muže. A tak oni Ježíše žádají, aby aby ho uzdravil. A Ježíš uchopil jeho ruku, uchopil ruku toho slepého a vyvedl ho z vesnice. Další malý detail, který tam Marek přihazuje, dodává. Ježíš ho vzal za ruku. Tak jako v případě hluchého. Ježíš s ním v Lídně zachází podle jeho potřeb.
14:50Ježíš ho bere za ruku. Velice pochopitelné, jako slepý byl jistě zvyklý, že ho lidé vedou někam za ruku. A pak přichází samotný zázrak v té neobvyklé dvoufázové formě. Čteme, že když plyvl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho. Vidíš něco? Doslova tam je napsáno: "Plivaj je do jeho očí a a vkládaj je na něj ruce."
15:16Ježíš se ptá: „Vidíš něco? Znovu jediný případ, kdy se Ježíš někoho uprostřed uzdravování ptá, jestli to zabralo. A pak čteme, že muž vzhlédl a říká, nejspíš tedy měl skloněnou hlavu. Možná si musel utřít sliny z očí, teď mu možná ještě tekly po tváři a dívá se nahoru. Něco jako když se ráno probudíte a
15:43musíte si promnout oči, abyste abyste se rozkoukali. A a muž zhlédne, čteme a a odpovídá: "Vidím lidi, vidím je jako stromy a chodí." A z jeho odpovědi je jasné, že že tohle uzdravení bylo částečné. Muž sice vidí, ale velice omezeně. Vidí lidi kolem, ale jeho zrak není natolik zřetelný a tak lidé kolem vypadají jako stromy. Možná
16:08si v minulosti někde ohmatal strom a ví, jak vypadá. A tak mu připadají ti lidé jako jako stromy, tmavé siluety, které se pohybují kolem něho. Možná to byli jeho přátelé, možná to byli učedníci, co u toho byli. Tohle byl nepochybně obrovský pokrok, protože tenhle muž předtím nikdy neviděl. A někdo by si mohl říct, tak dobrý, stačí.
16:32Lepší něco než nic. Ale Ježíš, jak vidíme, tím nekončí. Ježíš nezanechává věci napůl rozdělané. Tak čteme. Opět vložil na ruce na jeho oči a on prohlédl. Nyní už tedy žádné sliny, přímo ruce na oči a jeho zvrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně. Říká se tomu 6š vize nebo 2020 vize podle toho, kde jste 6 m.
16:57Muž měl perfektně obnovený zrak. Způsobem, jaký zrak obnovit pouze Bůh, který ten zrak sám stvořil. A tak ta první tvář, pravděpodobně, první tvář, kterou tento muž nejspíš viděl, byla tvář Pána Ježíše a pak jeho učedníky a své přátelé. Jak úžasné. Poprvé se mohl potěšit
17:27pohledem na na nebe. Mohl se potěšit pohledem na Boží stvoření. Pokud měl děti, rodinu, mohl poprvé spatřit tvář svých blízkých. Jak se mu asi musela rozjasnit tvář, když najednou viděl všechno zřetelně. Nějaká změna musela nastat nyní v jeho životě. V té době, když byl někdo slepý, byl často žebrák, byl odkázán na
17:51almužny, protože nemohl vykonávat běžnou manuální práci. A pokud tohle byl jeho úděl, už už nemusel v tom případě být odveden každý den někde na tržiště, aby prosil lidi o o drobné. už nepotřeboval pomoc ostatních, aby ho tam dovedli. Ježíš ho uzdravil a on teď viděl všechno zřetelně. Ježíš ho v zápětí potom čteme,
18:16posílá domů se slovy: "Do vesnice teď nevstupuj a nikomu, ani to nikomu ve vesnici neříkej." Ježíš říká:„Jdi novu, ale nevracej se skrze Beajdu." Jinými slovy, i kdyby eh Bea byla po cestě domů, tak ji obejdi. A pokud by tě někdo z té vesnice potkal, nic jim neříkej.
18:47Jak zvláštní instrukce, že? Tím ale celý příběh končí. Tím to všechno končí. A teď je otázka, jaké ponaučení si máme vzít z uzdravení slepého. Jak se to vztahuje na náš duchovní zrak? A my to vezmeme po pořadě. Já já věřím, že tady určitě mnoho věcí, ale vybral jsem pro nás pět lekcí. pět lekcí z tohodle toho příběhu
19:18a zde je ta první, možná ta nejjednodušší, kterou lze spatřit. Ježíš je syn Boží. V první řadě si musíme uvědomit, že že Marek zde nespouští zrak z toho primárního úkolu a cíle, kvůli kterému píše celé evangelium. Proč píše celé evangelium? Hned ze začátku nám to píše počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.
19:49Marek nám zas a znovu představuje Pána Ježíše jako syna Božího. Zde máme jasné další svědectví o identitě Krista. Jen syn Boží je schopen takového zázraku. A uzdravení slepého v tomhle případě dokonale zapadá do proroctví o Božím Mesiáši, které jsme už zmiňovali v kontextu hluchého. Možná si pamatujete, že jsme se vraceli do Izajáše 35.
20:18kapitoly, kde čteme: "Tehdy prohlédnou oči slepých a uši hluchých se otevřou." To jsme, o tom jsme se bavili. Uši hluchých se otevřou. všechdy chromí bude skákat jako jelen a jazyk Němého bude výskat. A my jsme se k tomu vraceli, že tohle je ten text, který poukazuje na Krista jako Mesiáše. Izraáš zde totiž mluví o obnovení a záchraně Božího lidu,
20:41kterou přinese právě Mesiáš. A sám pán se k těmto verším, veršům vrací. Ježíš se k nim vrací, když za ním přichází učedníci Jana Křtitele a sami učedníci Jana Křtitele a sám Jan Křtitel se chtějí vědět, protože si nejsou jistý, jestli Ježíš je opravdu ten Mesiáš. A Ježíš se vrací k těmto slovům v Lukášovi
21:03v sedmé kapitole a říká:„Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste viděli a uslyšeli. Slepí opět vidí, chromí chodí, málomocní jsou očišťování, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A k tomudle textu, který poukazuje na Krista jako ten, kdo kdo uzdravuje, kdo vrací zrak slepým a sluch hluchým, můžeme přidat Iziáše 61. kapitolu,
21:34tam čteme: "Duch panovníka Hospodina je na mě, protože mě Hospodin pomazal, abych přinesl radostnou zprávu pokorným. Poslal mě obvázat zlomené srdce, vyhlásit zajacům svobodu a vězníům otevření. žaláře a a tenhle text vám určitě znovu zní velice povědomě a to nemusíte ani znát Izajáše, protože ten samý text Ježíš cituje v
21:57okamžiku, kdy ho v Nazaretě, v jeho v jeho domovské vesnici požádají v synagoze, aby vyučoval. A on bere svek Izajáše a potom, co ho přečte, tam čteme Lukáš čtá kapitola. Ježíš vztahuje tento text na sebe a říká: "Duch Páně je nade mnou. Protože mě pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Poslal mě vyhlásit zajatým propuštění a poslouchejte a
22:25slepým na vrácení zraku propustit zdeptané na svobodu. Co by se stalo, kdyby za svou službu Ježíš nikdy neuzdravil slepého člověka? Měli bychom pádný důvod pochybovat o tom, zda li je opravdu Mesiáš. Uzdravením slepého totiž Ježíš dál naplňuje očekávání, která podle svědectví proroků naplní pouze kdo?
22:58Pouze Mesiáš. Nikdo jiný. Pouze on může vrátit slepým zrak. A to je to, co tady vidíme. A možná si říkáte, kolikrát už to tady zaznělo? A kolikrát si budeme připomínat identitu Krista? Vždyť je to skoro každý týden. A já vám řeknu, zazní to tady pokaždé, když to bude v textu písma, který máme
23:28před sebou, který jsme jako starší a kazatelé pověřeni věrně a zodpovědně kázat. A tak kdyby náhodou těch 20 dalších textů, které tady s Filipem budeme kázat, bylo o identitě Krista, tak hádejte, co se bude dít. Z Boží milosti. Po každé, po 20, 30 budeme vždycky kázat o identitě Krista, protože to je v textu.
23:58Identita je naprosto zásadní věc, ve které nemůžeme udělat chybu. To není jako když hrajete šipky, kdy vyhrává kdokoliv, kdo se trefí co nejblíž a nemusíte se ani trefit do černého. Stačí, když jste blíž než ten druhej. Když přijde na identitu Krista, musíte trefit naprostý střed. Vše ostatní je prohra, protože vaše spása, naše spása závisí na
24:27tom, v koho jsme uvěřili. Pouze pravý Kristus nás může opravdu odsvobodit od od hříchu a smířit nás s Bohem. Tak to je. A pište si, že během Vánoc, kdy kdy svět bude zase plný rozumování o tom, kdo byl Ježíš, proč přišel a a nevěřící lidé a a falešní falešná náboženství budou šířit své vlastní teorie o Ježíšově identitě a
24:59o jeho poslání a a jaké ponaučení si z toho má svět vzít. A bude to jako kdybyste dali slepému vzduchovku na poutí a poprosili ho, aby vám vystřelil růži a každá střela půjde mimo. Když jde o identitu Krista, být blízko pravdě nestačí. Těsně se netrefit nestačí. Buď trefíte střed, přímý zásah, nebo ztratíte svoji duši. Proto je identita
25:31Krista tak důležitá. To není podřadná nebo nepodstatná věc. Sám pán Ježíš varuje, abychom se nenechali svést falešnými Kristy. Protože pokud nemáš pravého Krista, nemáš pravou spásu. A tak tento svět znovu velice jasně svědčí o identitě Krista jako Mesiáše, jediného, který který přišel a naplňuje veškerá proroctví Starého zákona.
26:02To je ta první lekce. Druhá lekce, Ježíš je milující a milosrdný spasitel. Tohle si musíme neustále připomínat. On je milující a milosrdný spasitel. Jeho služba je plná soucitu a milosrdenství. Tak jako v případě hluchého člověka, tak tak v případě i tohoto slepce. Ježíš volí způsob uzdravení, který komunikuje soucit a milosrdenství.
26:28Ježíš neuzdravuje na dálku. neprochází s uzdravení jen tak kolem, ale bere muže za ruku. Možná znáte Šimona Polakoviče. Je to nevědomý bratr z Bystřice a minulý týden jsem s ním mluvil a zeptal jsem se ho právě na tenhleten text, ať mě trochu zasvětí do života nevidědomého člověka, abych možná lépe pochopil Ježíšovo
26:54jednání. A a dvě věci jsem si z naší konverzace vzal. Za prvé důležitost doteku. To jsem už do určité míry předpokládal, ale ale bylo zajímavé slyšet od někoho, kdo opravdu už od malička nevidí, jak moc spoléhá na dotek. Jak moc poéhá na dotek, aby poznal lidi, které, kteří jsou kolem něho. Své rodiče zná pohmatu a pohlase, když se potká s
27:22bratrem v Kristu, rád se s ním obejme a když mu to svolí, tak tak si ošáhá i jeho obličej, aby aby si ho vybavil. a říkal mi, i jak když se setkal s dalším nevědomým člověkem, tak jeho rodiče vzali každého, každého z nich za ruku a položili jim ty ruce jeden na druhého hlavu, aby si uvědomili zhruba, jak vysocí jsou. Dotek je naprosto zásadní způsob
27:53komunikace pro nevědomé lidi. A zadruhé jsem si uvědomil i ten tu důležitost sluchu. Sluch je také velice zásadní, protože nevidědomý člověk se se naučí sluch využívat lépe než než člověk, který vidí. Slepí lidé jsou schopnější rozlišovat zvukové jemy a pomáhá jim to při orientaci v prostoru. A teď si to dejte dohromady.
28:28V hluku velkého davu lidí může být pro slepého člověka velice obtížné se orientovat. Je to pro ně nepříjemné. Je to pro ně těžké, protože to stěžuje tu sluchovou analýzu, na které kolikrát tak tak závisí. A podívejte se, co dělá Ježíš. On ho bere za ruku dotek a odvádí ho od toho davu, vede ho stranou. Jako pastýř, který se ujímá své
28:57ustrašené a a poraněné ovce, si bere muže stranou. Dochází k osobnímu doteku. Ježíš dává muži prostor pro osobní poznání a zavádí ho na místo, kde ten hluk davů nebude služ rušit poznání toho, s kým tenhleten muž má tu čest. A tak slepý muž v tomhle okamžiku neměl pochyb, že to, co bude následovat, je je výsledkem výhradně
29:23Ježíšovi péče. Nepřichází to někde z davu od někoho jiného. Přichází to přímo od Krista, který ho vede za ruku, který k němu promlouvá, včetně toho plyvnutí. Možná bysme to plyvnutí vnímali jako něco nechutného, ale i tohle naznačovalo, že Ježíš dává sám sebe, jak své sllyny, jak svůj dotek pro uzdravení tohodle toho slepého muže. A a ten
29:49nepopíratelně pociťoval osobní zázračný dotek Pána Ježíše. A Ježíš ho uzdravil. Tohle byl jistě okamžik, na který tenhleten muž nikdy nezapomněl. Pokud měl rodinu, pokud měl děti, pokud měl dvojčata, vnoučata, tak si dovedu představit takovou tu situaci, kdy se celá rodina sejde někdy o Velikonocích
30:20a všichni ho znovu každý rok prosí, aby jim zase znovu pověděl o tom, jak mu Ježíš otevřel oči a on začne vyprávět. vyprávět o soucitu, vyprávět o milosrdenství Spasitele Pána Ježíše. To je to je mírnost. To je to je dobrota, s jakou se o nás stará.
30:54Duchovní prozření přichází postupně. Duchovní prozření přichází postupně. Zde se přesouváme z fyzické roviny do té duchovní a že tohle je jedna z ústředních lekcí tohoto textu můžeme vidět z širšího kontextu naší pasáže. Není to, že se na ten text díváme a nějakým způsobem ho zduchovňujeme a vymýšlíme si, ale ale díváme se na
31:15zbytek textu a a vidíme, že to je přesně, kam Ježíš tímhletím uzdravením směřuje. Podívejte se zpátky do Marka. Podívejte se na začátek do osmé kapitoly, co se tam děje. Ježíš, Ježíš zázračně nasytil 4 000 lidí. Samozřejmě víme, že to bylo ve skutečnosti mnohem víc. A potom za ním přicházejí po tomto po tomto zázraku za ním přicházejí
31:39farizejové a viděli jsme, jak přichází v té nenávistné nevíře a žádají, vyžadují a požadují od něj, od něj znamení a on jim to znamení odepírá pro jejich nenávistnou nevíru. Ale hned poté to, co kázal minule Filip, Ježíš pluje společně s učedníky v lodi a a učedníci se dohadují, co budou dělat, protože mají jenom jeden
32:03chleba. A zde přichází velice důležitý postřeh ve formě otázky ohledně víry učedníků. 18. verš, osmá kapitola. Oči máte a nevidíte. uč máte a neslyšíte. Ačkoliv učedníci jsou s Ježíšem už už nějakou dobu, pořád jim nedochází, kdo je.
32:34A když postoupíme dál a přeskočíme ten náš dnešní text a podíváme se do toho, co následuje, vidíme tam něco velice důležitého. Vidíme tam vyznání Petra, 29. verš, osmá kapitola. A zdá se, že Petrovi konečně svítá, že konečně pochopil, kdo Ježíš je. Jenže jen o několik veršů dál je vidět, že Petrovi nejsou věci až tak jasné, jak se
32:59může zdát. Protože potom, co Ježíš po tomto ohromném vyznání vysvětluje učedníkům, že musí mnoho vytrpět, že musí být zavržen od starších velekněží a učitelů zákona. To čtete v 31. verši. A a že bude zabit a po třech dnech vstane z mrtvých. Vidíme, jak si ho Petr bere stranou. Sebevědomě si bere Pána Ježíše stranou, aby ho pokáral. A Ježíš
33:28ho v zápětí kárá říká mu tu známou větu. Jdi ode mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské. Vidíme tedy, že na jednu stranu Petrovi světlo dospěl k jakémusi poznání Mesiáše, ale jeho poznání bylo neúplné, protože nepočítalo s ukřižovaným Mesiášem. Ale je to až na konci celého evangelia po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, kdy
33:59vidíme, že jak Petr, tak ostatní učedníci plně poznávají identitu Pána Ježíše Krista. A vidíme to i ve skutcích a a to, co následují, kde opravdu kážou Krista a jeho ukřižovaného. Ale to je až potom, co Ježíš vstál z mrtvých. A teď zpátky k našemu textu, protože ten text nám v tom uzdravení slepého ilustruje právě tyto tři duchovní fáze,
34:28kterými si prošli Ježíšovi učedníci. Je to ta první fáze od nepochopení. té duchovní slepoty, kdy kdy neslyšeli. Přes tu druhou fázi, přes nedorozumění, taková duchovní slabozrakost, kdy jako tenhleten muž začali vidět světlo, začali vidět obrysy, ale jejich vize nebyla ostrá a zřetelná a tak nechápali. Všechno se zdálo být jako jako jenom
35:00obrys. Nechápali, že Mesiáš musí trpět za hříšníky, jako jsme my. Ale pak přichází ta třetí fáze, to úplné pochopení, to to duchovní prozření, kde tak jako uzdravený muž začali vidět vše zřetelně. poznali, že Ježíš musel zemřít a vztah z mrtvých, protože jiná cesta ke spáse nevede. A tak uzdravení slepého pro nás
35:31ilustruje postupnou cestu víry od od slepoty až k pravému poznání Krista. Tahle cesta vždycky začíná začíná tím, že člověk se nebrání setkání s Kristem. Ten ten slepý člověk se nebránil, aby ho přivedli ke Kristu. Nebrání se slyšení evangelia, nezatvrzuje své srdce, ale pokorně přijímá vedení vrchního pastýře Pána
36:01Ježíše. Tohleto uzdravení nám ilustruje, že ve své milosti se k nám Ježíš sklání a přizpůsobuje svou moc k pomalému růstu našeho poznání. My jsme hříšníci. My se my se učíme pomalu. Naše naše poznání roste někdy rychlostí krápníku
36:35Za těch obvyklých podmínek roste 0,1 mm za rok. Za za ideálních podmínek možná centimetr za rok, ale ve špatných podmínkách to někdy je milimetr za 100 let. Ale pán s námi má trpělivost. Nepochybně tímhletím způsobem uzdravení Ježíš předkládal svým učedníkům a na zároveň důležitou pravdu. Duchovní prozření přichází postupně. Je je to
37:05posun od duchovní slepoty přes matnou či mlhavou vizi až k ostrému zraku. Lekce číslo čtyři. Duchovní prozření je Božím darem. postupným, tím postupným uzdravením slepce dává Ježíš učedníkům, svým učedníkům naději toho, jak oni mohou dojít k víře.
37:38Stejně jako slepec i učedníci, kteří ačkoliv mají oči a nevidí, ačkoliv mají uši a neslyší, mohou být přivedeni k tomu, aby opravdu jednou viděli a slyšeli. Ale ale samo od sebe se tohle nestane. Z pohledu člověka je tohle nemožné. Pravděpodobnost a to je to, co tady vidíme. Pravděpodobnost, že by člověk mohl sám duchovně prozdřít, je
38:01zrovna tak vysoká jako pravděpodobnost, že by slepec mohl sám prozřít, že by se mohl sám uzdravit. Nejenom to to uzdravení, to prozření není ani podmíněno předchozí přítomností víry. Všimněte si, že v tomhletom příběhu se nedozvídáme nic o tom, zda tenhleten muž měl víru předtím, než přišel ke Kristu. Není zde žádná zmínka o tom, že by se
38:28během jeho uzdravení jeho víra zlepšovala, že by nějakým způsobem rostla. Jeho uzdravení od úplné slepoty přes částečné vidění až po dokonalý zrak pochází výhradně z čeho? zopakovaného doteku Pána Ježíše. A tuhle pravdu nesmíme přehlédnout. Schopnost vidět jak fyzicky, tak duchovně je Božím darem. Nenastává lidskou schopností.
39:00Zrovna tak, jak bylo zapotřebí zázračného zásahu do života tohodle toho muže, pokud šlo jeho fyzické vidění, tak bude zapotřebí zázračného zásahu do života učedníků, aby mohli objevit, kým Ježíš skutečně je. Zřetelnost, s jakou uzdravený muž viděl, byla závislá na Bohu. Zřetelnost, jakou mohou učedníci vidět Krista a pravdu o
39:29tom, kdo je, je závislá na Bohu. Z duchovní slepoty se člověk sám nevyléčí. Duchovní slepota vyžaduje Boží zásah. Apoštol Pavel tohle dobře vysvětluje v druhým Korintským v čtvrté kapitole, kdy kdy přirovnává duchovní prozření k zázraku, stvoření. Tak jak jak ji vidíme v Genesis první kapitole, kdy Bůh promlouvá, kdy kdy tvoří světlo jen svým
39:55slovem, Pavel Pavel naší záchranu přirovnává právě k tomudle tomu zázraku. A píše: "Nebuť Bůh, který řekl: "Z temnoty ať zazáří světlo, zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista." On říká, naše životy, naše duše byly zrovna tak prázdné jako nic. To nic, které bylo před stvořením všeho. Zrovna
40:22tak, jak nebylo při stvoření nic, co by Bůh mohl použít proo aby stvořil vše, co je, tak nebylo nic v našich životech, co by Bůh mohl použít proo aby z nás udělal nová stvoření. To, aby se nám otevřely duchovní oči, závisí čistě na Bohu, na jeho stvořitelské moci a milosti. On se nás musí dotknout. On musí osvítit naše srdce poznáním Boží slávy v osobě
40:53Ježíše Krista. A to je pravda v případě každého z nás, kdo jsme uvěřili. Naše svědectví je vystiženo uzdravením slepého muže. My, duchovní slepci, jsme z Boží moci a milosti prozřeli. Není to tak? Není tohle, jak začíná vztah s Kristem pro každého křesťana? Pán Ježíš jakoby si nás duchovně slepé vzal stranou.
41:27Jakoby se v ten moment zastavil čas a i těch pár lidí kolem jakoby přestalo existovat a a stojíme tam pouze my a Ježíš. A pán Ježíš se svým slovem dotkl naší slepé duše a dal jí prozřít. A najednou jsme viděli všeřetelně. Najednou jsme viděli, že před námi stojí Pán a Spasitel Ježíš Kristus. A možná, že jsme o něm někdy už předtím slyšeli,
41:51ale nebylo to, dokud se nedotkl naší duchovní slepoty, dokud nás nevyléčil, že jsme opravdu zřetelně viděli, kdo je. John Newton tohle vystihl ve svém známém chvaloszpěvu. Tvá vzácná milost. My ho budeme za zakrátko zpívat. A v té první sloce budeme zpívat: Tvá vzácná milost, šťastný den je spasen lidský vrak. Já ztracený byl nalezen, slepému vrácen
42:23zrak. To je případo, jednoho z nás, kdo jsme vyznali Krista. Jak vzácná milost, schopnost vidět fyzicky, ale hlavně duchovně je Božím darem. Poslední, pátá. A děsivá lekce. Duchovní slepota vede k Božímu soudu. Na závěr tohodle toho příběhu čteme, že
42:53Ježíš posílá toho muže domů a říká: „Nevstupuj do vesnice, z které jsi přišel. Ani ani nikomu z té vesnice nic neříkej." Všimněte si toho. Ježíšův zákaz není plošný. Ježíšův zákaz je spjatý s becsajdou. Ježíš nezakazuje muži, aby o zázračném uzdravení vůbec nemluvil, ale aby o něm nemluvil v Betsajě a nebo s lidmi, kteří
43:21pocházejí z této vesnice. Jak si to máme vysvětlit? V Ježíšově varování můžeme vidět důsledek zatvrzelé duchovní slepoty. Betsajda byla místem, které by nás mělo děsit, co se týče jejího duchovního stavu. To si můžeme odvodit i od slov Pána Ježíše v Matoušovi v 11. kapitole.
43:51Tam čteme: "Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání. Běda tobě Chorazin, běda tobě Becao." Protože kdyby se byly v Týru a Sidonu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v Žíni a Popelu učinili pokání. Ale pravím vám, Týru a Sidonu bude v den soudu snesitelněji než vám. A
44:21ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe, až do podsvětí budeš strženo. Neboť kdyby v Sodomě se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. Ale príchám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě. Pokud pokud měl někdo víc než dost důkazů a důvodů uvěřit v Krista, tak to bylo
44:49místo jako beajda. kde Ježíš, jak čteme, vykonal nejvíc mocných činů. Jenže zatvrzelost jejich srdce, zaslepenost jejich duše byla tak veliká, že odmítli i ty nejnádhernější, nejspektulárnější zázraky, jako kdyby to byly nějaké trapné magické kouzelnické triky. A v Ježíšově zákazu nesdílet to, co se stalo s lidmi z Besajdy, se
45:22začala naplňovat slova odsouzení, která proti této vesnici Ježíš vznesl. Puritán Matthew Henry to velice příznačně vysvětlil. Vysvětlil, čemu tady docházelo. Poslouchejte. Ježíš muži přikázal, aby o tom neříkal nikomu v městě Beajdi a dokonce aby do města ani nevstupoval. Pravděpodobně tam byli lidé, kteří čekali, až se vrátí.
45:47Ti, kteří viděli, jak ho Ježíš vyvedl ven a ačkoliv byli svědky tolika zázraků, ani je nenapadlo jít za ním a sledovat, co se stane. Takovým lidem, kteří neprojevují Kristu ani tolik úcty, aby udělali jediný krok z města a podívali se na samotný čin uzdravení, nemělo být následovně dopřáno vidět toho muže poté, co byl uzdraven.
46:12Kristus mu nezakazuje, aby to řekl ostatním, ale nesmí to říct nikomu v tom městě. Pohrdání Kristovým dobrodinním znamená jeho ztrátu. Beajda v den svého navštívení nepoznala, co vede k jejímu pokoji a nyní je to skryto jejím očím. nechtěli vidět a proto ani neuvidí, protože vidět Krista je privilégium.
46:43On sám se nemusel dát poznat, nemusel k nám přijít, nemusel se ponížit na naši úroveň, nemusel nás vykoupit, ale on to ze své lásky k hříšníkům udělal. Ale pokud někdo takovou blahosklonost přes přes veškerá svědectví opakovaně odmítá, tak si kope svůj vlastní věčný hrob odsouzení v pekle.
47:13Apoštol Pavel popsal efekt takového jednání slovy, při kterých by mělo každého nevěřícího mrazit až až ke kosti. Tohle jsou za mě možná ta nejděsivější varování v písmu. Římanům druhá kapitola, pátý verš. Svou tvrdostí a nekajícím srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.
47:43svým odmítáním, svým zatvrzelým srdcem, svým nekajícím srdcem nebudeš jen odsouzen, ale každý den, každý krok, který vykonáváš proti Kristu, který nevykonáváš ve víře, je krok, kterým si pouze nahromaďuješ Boží hněv, který na jeden jeden den padne na tvoji hlavu. To je velice ponudý konec celého příběhu. Těžko se končí na takhle bolestnou notu,
48:10ale ale to je, kde ten text končí. Ale pokud jsi v Kristu, tak tě tahle slova nemusí děsit, protože my víme, že nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, co jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale ale podle ducha. A pokud nejsi věřící, věř, že evangelium, které je ti nabízeno,
48:42Ježíš, který je ti nabízen v evangeliu, může uzdravit tvoji duchovní slepotu. Nevpírej se mu. Nech, aby se dotkl tvé slepé duše a prozříš k věčnému životu. Drahý Pane, děkujeme ti za za ta pozoruhná uzdravení a zázračná uzdravení, která pro nás mají tak důležitou pravdu. Pravdu o tom, jak to vůbec funguje s
49:13naší duchovní vizí. Tak tě prosím, abychom tobě přicházeli jako jedinému, který nás může uzdravit, který může uzdravit duše slepých, který který může pomoct pomoct duším, které které tak dobře nevidí. Pomo nám lépe a lépe vidět tvoji slávu, tvoji krásu, tvoji nádheru, tvoji milost, budoucnost, kterou pro nás připravuješ.
49:42Pomoc nám vidět radost té naděje tvého návratu. Amen.