Bartimeus - vidoucí slepec | Marek 10:46-52
Biblické texty v kázání
Efezským 12. Samuelova 7Jeremjáš 23Jan 92. Korintským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry, hosté. Vítám vás tady mezi námi v Ostravě. Hosté zblízka i zdaleka. Otevřete si, prosím, do Marka. Jsme v 10. kapitole. Dneska 10. kapitolu dokončíme. Já vám přečtu text, který budeme společně studovat a pomodlím se. A
0:41je to text o Bartimeovi, velice známý text. Začíná v 46. verši. Přišli do Jericha a když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syntimaajův Bartimeus, slepý žebrák. A když uslyšel, že je to Ježíš, Nazaretský, začal křičet: "Synu Davidu, v Ježíši, smiluj se nade
1:12mnou." Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: "Synu Davidu, vsmiluj se nade mnou." Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň. Volá tě." On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu odpověděl: "Co chceš, abych ti učinil?
1:48Slepý mu řekl: "Rabuny, ať vidím." A Ježíš mu řekl:„Di, tvá víra tě uzdravila." A hned prohlédl a šel tou cestou za ní. Pojďme se modlit. Drahý Pane Bože náš, už z prvního přečtení tohodle toho textu je zřejmé, že není zrak jako zrak.
2:18že celý svět může něco vidět, být něčím, něčeho svědky fyzickým způsobem, ale přesto mu unikne duchovní podstata. A tak tě prosíme, aby tohle nebyl náš případ. Prosíme tě, aby tvůj duch, který vždy doprovází kázání tvého slova, který zapečatil naše srdce potom, co jsme vyznali Krista jako Pána Spasitele,
2:51aby v tento okamžik pracoval v srdcích nás všech tomu, abychom viděli ty ohromné věci z tvého slova. aby nás možná probudili, možná povzbudili, možná usvědčili, aby v nás zpracovali tvojí mocnou vůli. O to tě prosíme. Amen.
3:24Vydoucí slepec. Takhle jsem pojmenoval, kdybych měl dát název, tak bych to pojmenoval vyjdoucí slepec. A možná se to zdá jako takový protimluv, oxyoron. Jak může být někdo vidoucí a zároveň slepec? Pokud se však na věci začneme dívat z úhlu pohledu Božího království, tak vyjdoucí slepec nemusí být protiklad. Jedná se o velice reálný popis toho, co
3:50vidíme v dnešním textu. Bartimeus je slepec a je zároveň vidoucí. A jistě vám dochází, jak je to možné, protože my se tady bavíme o dvou odlišných způsobech způsobech vidění. Bavíme se tady o fcké, o fyzickém vidění a o tom duchovním. A tohle není poprvé, že možná si vybavíte a bylo to jenom nedávno, jedno předchozím kázání jsme studovali
4:18uzdravení slepého. A možná si také pamatujete, jak nám přišlo zvláštní, že Ježíš tohodle toho muže uzdravil na dva pokusy. A tehdy jsme si zdůraznili fakt, že to, že to Ježíš dělá ve dvou kolech. nebyla nebylo na vině toho, že byl unavený ze služby nebo že mu došla šťáva, že byl na pokraji sil a tak musel uzdravit na dva pokusy. Bylo to
4:48bylo to z jeho strany záměrné. Když Ježíš takhle uzdravil tohoto muže, poukazoval na nedostatek duchovního prozření svých učedníků. používal fyzický zrak a uzdravení fyzického zraku, tak aby poukázal na a ilustroval duchovní stav. Víra učedníků v té době byla jako mlha na podzim. Vše v ní bylo těžko
5:19rozpoznatelné. Nebyli jste schopni vidět a identifikovat, o jaký předmět se jedná, nebo jestli to je postava. všechno vypadalo tak nekonkrétně, tak rozmazaně a a když už jste konečně vy trošku rozpoznali, co se před vámi děje, bylo velice jednoduché si splést strom s člověkem.
5:51Tohleto symbolické propojení fyzického a duchovního zraku vidíme nejen u Ježíše. Ježíš ho používá mnohokrále. Vidíme ho často v písmu. Často toleto propojení po popisuje a vyjadřuje přítomnost a nebo na druhou stranu nepřítomnost víry. Zároveň to popisuje jakési Boží osvícení. Může to může to vyjadřovat myšlenku
6:14duchovního poznání nebo porozumění a nebo naopak to může popisovat duchovní nechápost, neznalost. A určitě vás napadnou různé příklady. Už ten zmíněný slepec u Beajdy, který nejprve viděl lidi jako stromy, které se pohybují, které chodí kolem. Nebo Janá kapitola, další příběh zázračného uzdravení slepce.
6:49A poté, co Ježíš tohodle toho slepce uzdravuje, používá právě tuhletu situaci. k prohlášení v 39. verši říká:„Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli a ti, kteří vidí, se stali slepými." Jsou to i známá slova soudu, která Hospodin svěřil proroku Izajášovi v té známé šesté kapitole v Izajáši, kdy poté
7:17poté, co viděl Boha a jeho slávu Bůh povolává potom, co ho očistil s uhlíkem z oltáře, očistil jeho rty, povolává někoho, aby aby šel, aby kázal, aby kázal soud. a říká:„Jdi a řekni tomuto lidu: "Stále poslouchejte, ale nebudete rozumět. Stále hleďte, ale nebudete znát." V Efezým první kapitole apoštol Pavel se modlí za nás, za věřící, za osvícené
7:47oči, srdce, aby věřící, abychom my viděli naději, kterou máme v Kristově spáse. V druhým Korintským v čtvrté kapitole Pavel popisuje nevěřící, kterým Bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenže obrazem Božím. A tak zde jsou popsáni nevěřící, kteří pro duchovní slepotu nevidí pravdu a krásu
8:16Krista v evangeliu. A pak ten známý žalm, který se často modlíme předtím, než čteme písmo, otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. Žalmista zde neprosí o fyzický zrak. On on číst umí. On má oči, aby si přečetl, co ten text říká, ale prosí o duchovní zrak, aby aby to, co četl, ho vedl vedlo k hlubšímu poznání Boha.
8:47A tak v písmu a i v případě Pána Ježíše fyzický zrak nebo i slepota často jsou používány a využívány jako ilustrace duchovního stavu člověka, poznání či zatvrzelosti. A příběh Bartimea je v tomhletom možná jeden z neilustrativnějších ze všech. Ilustruje paradox vydoucího slepce, který v duchovním kontextu dává naprostý
9:09smysl. Spurg o Bartimeovi napsal: "Ten úbohý slepec viděl víc než všichni, kdo měli oči. Viděl Krista jako svou jedinou naději." A Marek zde nepochybně zařadil tenhleten příběh, aby na něm ilustroval to, co je pro nás důležité, co to, co musíme pochopit. A to je duchovní prozření. Mělo to ilustrovat efekt duchovního prozření.
9:39Mělo nám to popsat, jak vypadá, k čemu to vede, co to znamená, co to, co takové duchovní prozření vidí a zároveň jakou má odměnu. A zařazení tohodle toho příběhu mělo jistě povzbudit věřící k neochvějné víře, která která nespočívá v tom, co fyzicky vidíme, ale v tom, koho vidíme očima víry. O to tady šlo.
10:11Tohle je církev a byla církev, která byla v pronásledování, která viděla utrpení, která vydělala bolest, ale musela vidět duchovními, duchovním zrakem to, co jí čeká, aby to, co viděla fyzickým zrakem, byla schopna unést. Protože to jsou právě oči víry, které jsou pro nás nezbytné. Chceme-li nebo
10:41jsme-li věrnými následovníky Krista. Jsou to oči víry, které nám pomáhají vidět slávu Pána Ježíše a tak ho vyznat jako Pána a Spasitele, milovat ho, následovat ho. Jsou to oči víry, které nám pomáhají vidět, že jeli-li Bůh pro nás, kdo je proti nám. A a tak jsme ujištěni o jeho náklonosti, o jeho pomoci. Jsou to oči víry, které nám pomáhají vidět
11:08pravdu Božího slova a tak jsou nasyceny naše naše duše. Jsou to oči víry, které nám pomáhají vidět Boží dobrotu. Vidět, že Hospodin dává milost a slávu a neodepře dobro těm, kteří žijí bezúhoně. A tak neváme právě díky tomu, že vidíme duchovně. Neundléváme v těžkých časech, v obtížích, v bolestech.
11:41A tak příběh Bartimea je pro nás názornou ilustrací toho, co to znamená duchovně vidět a jak je to důležité. A tak se podívejte zpátky do svého textu. Co nejdříve uděláme, my si projdeme tento příběh, abychom věděli, o co běží a pak si z něj odvodíme důležité lekce pro ohledně duchovního prozření. Takže nejdříve si projdeme ten text,
12:11zamyslíme se nad tím, co co se vlastně děje a potom si od něj nebo z něj odvodíme důležité lekce pro duchovní prozření. A tak pojďme na to. 46. verš. přišli do Jericha a když se svými učedníky a dosti velkým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty Sintimaju v Bartimeos slepý žebrák. Ježíš v oblasti Jericha. Jericho, o
12:38kterém je řeč, se nachází zhruba 23 km severovýchodně od Jeruzaléma a zhruba 8 km západně od řeky Jordán. Jinými slovy, od Jericha je to nějakých 6 hodin do kopce směrem k Jeruzalému, aby abyste si udělali představu. Je je rychle takové úpatí, kdy kdy
13:09svah směrem k Jeruzalému, který je na kopci. Nejedná se o město Jericho, které dobyl Jozue, protože o tom Jerichu, možná si pamatujete, Jozue řekl: "Prokletý je před Hospodinem ten muž, který povstane a vystaví toto město Jericho." Takže to není to samé Jericho, jako jak o kterém čteme v knize Jozue. Jde tedy o jiné Jericho, které nicméně
13:31bylo postaveno nedaleko to těch těch trosek toho dávného Jericha. A důvod byl velice jasný. Tohle byla jedna z nejkrásnějších a nejbohatších oblastí v Palestině. Měli jste tam tropické podnebí, ale zároveň velice úrodnou půdu, která byla zavlažená zavlažována nedalekými nedalekými prameny. A Ježíš jde společně se svými učedníky a
13:59a dosti velkým zástupem, který se nepochybně zvětšoval, protože Ježíšovo vyučování nebo jeho uzdravování, jeho zázraky se se šířily. A možná se k lidem i dostalo to, že Ježíš zrovna nedávno uzdravil, ne uzdravil, ale vzkřísil Lazara z mrtvých. A tak čteme, že tam u cesty seděl syn Timajův Bartimeo, slepý žebrák.
14:33A hodí se v tomhle okamžiku trošku porovnat paralelní záznamy v Matouši, Markovi a Lukášovi. A když se tam podíváte, když si přečtete ty paralelní pasáže, tak to možná způsobí malé napětí a proto proto to zmiňuju, protože Matouš a Marek říkají, že k uzdravení došlo, když Ježíš vycházel z města, zatímco Lukáš píše,
14:54že to bylo ještě předtím, než do města přišel. Nejen to Marek a Lukáš mluví o jednom slepci, ale Matouš zmiňuje dva slepce. Co s tím? Protože v našem světě jsou ti, co pochybují o pravdivosti a neomylnosti písa písma a jistě tohle přinesou na stůl jako argument, že písmu se nedá věřit. Ale z našeho
15:24pohledu bychom se neměli nějak znepokojovat, protože jak už jsme si v úvodu řekli, každý z těch čtyř autorů evangelií se pod vedením Ducha svatého zaměřuje na na určitý úhel pohledu. A tak podle svého uvážení a Božího vedení každý z autorů někdy vynechá určité detaily a jindy zase doplní něco, co ostatní nezmiňují.
15:48A tak tady je jedno možné vysvětlení těhletěch rozdílů, jo? Abyste abyste mohli v noci klidně spát. Když se Ježíš blížil k městu, slepec na něj volal, ale v ten okamžik nedošlo k setkání a uzdravení. Dav tomu možná nějakým způsobem zabránil. A tak když Ježíš odcházel z města, Bartimeus si na něj počkal podél cesty a
16:11tam na něj zavolal, prosil ho o milost a byl uzdraven. Takže je tedy možné, že že Lukáš popisuje začátek události příchodu do města, pak přeskočí celou tu situaci a neuvádí celý průběh. A zatímco Matouš a Marek se zaměřují na okamžik, kdy dochází k samotnému uzdravení slepého. A zatímco Matouš zmiňuje dva slepce, Marek a Lukáš se zaměřují na jednoho
16:38slepce, což samozřejmě neznamená, že ten druhý tam nebyl, že? A tenhleten slepec se jmenoval Bartimeus. Tohle je aramejské jméno a Marek zde pro své pohanské čtenáře, jako jsme my, přidává ještě překlad tohoto jména. Znamená to syn Timejův. A to, že ho Marek zmiňuje velice konkrétně, může naznačovat, že se později stal významným členem církve.
17:09Každý si mohl připomenout, když slyšeli to jméno Bartimeus. A to je ten, kterého Ježíš uzdravil po cestě z Jericha. Bartimeus byl slepý, seděl u cesty, což v té době nebylo nic zvláštního. Hlavní cesty byly v určitých místech, jako například u bran měst, obklopené žebráky a a mrzáky, kteří doufali, že jim kolem dojcí dají nějakou almužnu.
17:33Lidé v takovýchhle situacích neměli moc na výběr. Byli odmítuti společnosti, byli na tom úplném dně. Nezbývalo jim nic jiného než než žebrat a doufat, že se nad nima někdo slituje. A neinak to bylo i v případě Bartimea. Ten seděl u cesty a čekal na svoji příležitost. A 47. verš, tam ta příležitost přichází. A když uslyšel, že
17:56je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou." Nepochybně v tom v té vřavě se se Bartimeus někoho zeptal: "Kdo to je? Kdo kdo jde? kolem koho je takový ruch, kolem koho je takový schon? A a někdo z davu mu řekl, že kolem právě prochází Ježíš Nazaretský. A v tom okamžiku Bartimeus na nic nečeká
18:18a začíná začíná křičet a a je to dobrý výraz. On on křičí. Křičí z plna hrdla. Todle je to samé slovo, které později popisuje okamžik, kdy Dav volá a křičí v příjezdu Pána Ježíše na osládku do Jeruzaléma. Když když volají hoszana, je to ten samý, je to to samé slovo, které později popisuje Dav, který křičel na Piláta,
18:49aby ukřižoval Krista a vydal jim Barabáše. Ale všimněte si, co tady Bartimeus dělá. On se nechytá toho označený, jak tím mu zástup představuje Ježíše. Někdo z zástupu mu řekl, je to Ježíš Nazaretský, prochází kolem. Pro něj to ale není pouze Ježíš Nazaretský. Pro něj to je syn Davidův.
19:21A určitě si pamatujete, že během našeho studia v Markovi se setkáváme s různými tituly pro Pána Ježíše a s tímhle jsme se ještě nesetkali. Todle je poprvé. Co to znamená syn Davidův a proč se to objevuje zrovna zde. Co jsme také viděli v Markovi, že Ježíš minimálně doposud skrývá, kdo je. Ačkoliv učedníkům v soukromí řekl,
19:51zjevil, kdo je, ti stále nechápali, byli trošku v mlze, nechápali, kým je. Jenže nyní přichází čas odhalení jeho identity, odhalený identity Pána Ježíše. Popis davu, že kolem jde Ježíš z Nazaretu, byl obyčejným lidským označením, ale syn Davidů v tomhle okamžiku vyjadřovalo mesiášský titul. V tom titulu se odrážela jedna z
20:19nejdůležitějších starozákonních smlouv, kterou kterou pro nás radím přečetl. to ustanovení té smlouvy s Davidem, kdy já znovu nám připomenu ta ta slova z druhé Samuely 7. Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými oci, tady promlouvá skrze Nátana, Bůh promlouvá k Davidovi:„Dám po tobě posta tvému potomku. Bude tady někdo z rodu Davida,
20:43který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho království trůn navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Přijde někdo, koho budeme nazývat synem Davidům, jehož strůn bude navěky. Izajáš podobným způsobem v tom známém vánočním textu, neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán. My to čteme až
21:10až k tomu okamžiku, kdy kdy Bůh věčný otec kníže pokoje nebude konce vzrůstu jeho panství. Ale pak zapomínáme tu další část a pokoje nad Davidovi trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a spravedlnosti od od nynějška až nav věky. Horlivost Hospodina zástupů tohleto učiň. A pak zaslíbení Jeremiáše 23. Hle,
21:37přicházejí dny je Hospodinů výrok, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek. Bude kralovat jako král, jednat rozumně a vykonávat v zemi právo a spravedlnost. a Bartimeus, slepý žebrák, vidí, vidí víc než Dav. Vidí víc než učedníci. svým voláním nás připravuje na to, že že se
22:09brzy naplní Boží zaslíbení vyvolenému lidu. Marek tím naznačuje ústy Bartimea, že ten, kdo se blíží k Jeruzalému, ten, kdo se blíží ke královskému městu, ten, který brzy vjede do bran Jeruzaléma na oslátků, není nikdo jiný než právě ten zaslíbený Davidův potomek, Boží Mesiáš, ten, kterého Bůh slíbil. ten, který přichází, aby aby kraloval.
22:40A tak Bartimeus volá na Pána Ježíše: "Syne Davidův". A dodává: "Smiluj se nade mnou." Tohle byla dost typická prosba trpících. Slova žalmisty znovu, jak jsme četli ráno. Smiluj se nade mnou, panovníku. Vždyť k tobě celé dny volám. Ale pro Bartimea tohle bylo mnohem víc. V jeho ústech to nebyla jenom taková nějaká ta prázdná fráze, kterou se
23:04všichni naučili a kterou volali, když kolem šel někdo, kdo jim mohl něco dát. Tohle byl nářek jeho srdce. Svou prosbou o milost vyjadřoval, že ví, že si nic nezaslouží, že že je hříšník. Jeho slepota měla nepochybně vliv na jeho pokorný postoj, protože v židovské věrouce slepota znamenala Boží prokletí. Byl to byl to
23:34důsledek hříchu. A znovu vybavte si tu situaci v Janovi v deváté kapitole, kterou jsem už zmiňoval. Když tam Ježíš jde a ať tam čteme, že cestou Ježíš uviděl člověka slepého od narození a jeho učedníci se ho zeptali. Co se ho ptali? Pamatujete si? Rabi, kdo zřešil? Kdo zřešil, že se narodil slepý? On sám nebo jeho rodiče?
24:03Učedníci předpokládali, že slepota tohodle toho dotyčného byla jistě důsledkem hříchu a následkem Božího Božího prokletí. A v případě slepce v Janovi dále čteme, že že příčinou té jeho slepoty nebyl hřích, ale došlo k tomu z Boží prozřetelnosti proto, aby se na něm Bůh oslavil. A v případě Bartimea tomu je ale jinak.
24:25Bartimeus sám svým voláním o milost vyznává, že je, že je hříšník. A jeho jedinou nadějí je Boží milost, slitování, nezasloužená laskavost. Potvrzuje tímhletím voláním, že ve svém nitru uviděl světlo světa předtím, než jeho oči uviděly světlo světa. A tak volá k Pánu Ježíši. Syne Davidu, smiluj se. Smiluj se nade mnou. A jak na
24:56něho reaguje Dav? 48. verš. Mnozí mu přě přísně domlouvali, aby aby zmlkl, ale on o to víc křičel. Synů Davidů, smiluj se nade mnou. Reakce Davu na jeho křik nám možná přijde znovu trošku povědomá, že? Připomíná nám tu situaci, kdy kdy lidé přinášeli k Ježíšovi malé děti. A co dělali učedníci? Bránili. Bránili jim v
25:25tom, aby přinesli k Pánu Ježíši malé děti. V mý v očích mnohých byl Bartimeus zrovna tak podřadný, né víc podřadný než než malé děti. A tak mu říkali: „Přestaň, zmlkni. Bartimeus byl však neodbytý. Bylo mu jedno, co mu říkají David. A nadále a o to víc čteme. Křičel: „Syne Davidův, synu Davidův, smiluj se nade mnou."
25:54A zde je jeden povzbuzující fakt. Nevypadá to, že učedníci byli mezi těmi, kdo Bartimeovi brání, aby přišel Kristu. Možná, že se v tom ohledu poučili ze situace s malými dětmi. Možná, že v tom okamžiku si uvědomili nebo uvědomili předtím a tak tak nedošlo k té samé chybě. Možná konečně pochopili, že že u Krista není nikdo podřadný,
26:24protože nikdo není více nebo méně hoden přiblížit se Pánu. Náruč Pána Ježíše je otevřená každému, kdo ho upřímně hledá. A tak nevidíme, že by učedníci mu v tom bránili. Dav. Ano, učedníci. Zatím to tam nevidím. A tak 40. verš, 49. verš. Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho." Zavolali toho slepého. Řekli mu: "Vzchop
26:50se, vstaň, volá tě." A on odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se zastavil, jasně zaslechl Bartimeu hlas. V tom hukotu toho lidského křiku, toho toho rozruchu, který kolem něj panoval, zaslechl upřímné volání, zaslechl upřímnou prosbu o milost. Víte, pro nás by ten Bartimeus hlas možná splynul s hlukem davu, ale ale uši
27:21Kristova milosrdného srdce jsou ostražité. Pán Ježíš je rychlý k naslouchání, mírný, empatický, slyší každé upřímné volání. Jeho srdce je dokonale naladěné, aby slyšelo volání o milost. Tak jako matka, která je schopná rozpoznat hlas svého vlastního plačícího dítěte uprostřed davu, uprostřed množství malých dětí někde na hřišti.
27:46Hned slyší, takhle brečí můj. Ježíš slyší Bartimea a nechává si ho povolat. A jakmile si ho Ježíš povolává, postojavu se mění. Ti, co ho nejdříve okřikovali, aby zmukl, najednou najednou otočili a nadšeně ho pobízí, aby šel, že ho že ho volá Ježíš. Největší pravděpodobností byli zvědaví, jestli ho Ježíš uzdraví, jestli zase
28:14dojde k nějakému ohromujícímu zázraku. A Bartimeus v tu ráno vstal a a odhodil, čteme odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Tak jako učedníci na začátku evangelia odhodili své rybářské sítě, aby přišli ke Kristu, aby ho následovali. Vidíme tady tady Bartime, který odhazuje své žebrácké hadry a pospíchá za Ježíšem. A
28:40a pak čteme, Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil? Co chceš, abych ti učinil?" A znovu jistě si vybavíte, že tuhletu otázku už jsme slyšeli, že? Kde jsme ji slyšeli? Ježíš tuhle otázku položil Jakubovi a Janovi, když ho žádali, aby pro ně udělal cokoliv, očoho požádaní.
29:11Zeptal se předtím Jakuba a Jana. Zeptal se jich to samé. Ale jak si pamatujete, v jejich případě se ukázalo, že šlo o vypočítavou, sebestřednou prosbu, kdy učedníci nežádali o milost, ale žádali o status, žádali o povýšení. Proč se ale Ježíš Bartimé ptá, co chce, aby mu učinil? Proč se takhle ptá? Jistě mu bylo hned jasné a zvláště
29:36Ježíši bylo hned jasné, jaký měl Bartimeus problém. Každý věděl, že byl slepý. Ježíš mu mohl vrátit zrak dříve, než než k němu Bartimeus vůbec přišel. Mohl mu ten zrak dát předtím, než Bartimeus vůbec něco řekl, protože Ježíš jistě věděl. jaký má problém, ale takový náš pán není v tom v tom
30:08jednání, které tady vidíme, v něm vidíme lidskost, empatii. Nevnímá Bartimea jako nějakou věc, jako nějaký sociální problém, jako nějakou zátěž nebo oběť, kterou rychle vyřeší tak, aby mohl být a pokračovat ve své cestě, ne? Ježíš, Ježíš vidí muže, který je stvořen k Božímu obrazu. Vidí muže, který je zlomen slepotou a a hříchem a
30:36dává mu příležitost se vyjádřit. Dává mu příležitost vyznat Kristu tíhu, kterou nese, tíhu, pod kterou on padá. A tak Bartimeus říká: Bartimeus ho nazývá rabuny, což znamená můj pane. A tím, že Ježíš tak oslovil, vyjádřil
31:07mu svou podřízenost, vyjádřil mu úctu. Na rozdíl od Jakuba a Jana, kteří se domnívali, že si zaslouží povýšení, on věděl, že si nezaslouží nic. Žádal pouze o milost, aby obdržel to, co si nezasloužil. A v originále ta fráze, ať vidím, by mohla být přeložena dovol, ať se mi vrátí zrak. Což naznačuje, že se ve skutečnosti narodil
31:37vidoucí, ale ale o slepo. A tak zatímco synové hromu Jakub a Jan žádali o výjimečné postavení, Bartimeus žádá o o běžnou schopnost vidět. Nechtěl významné postavení, nechtěl nějakou prestiž, slávu. Toužil po tom, aby mohl vidět jako každý obyčejný člověk. Žádal o to, co mnozí berou jako samozřejmnost. Samozřejmost žádal o to
32:07jednoduše jednoduše vidět. A co na to říká Ježíš? 52. verš. Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila." A hned prohlédl a šel tou cestou za ním. To sloveso uzdravit, které je zde v originále použito, má širší význam. V novém zákoně se často objevuje v souvislosti se spasením. Vidíme ho v okamžiku, kdy anděl přichází k Marii a
32:37oznamuje narození a poslání Ježíše. Říká: "Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí to samé slovo uzdraví svůj lid z jeho hříchu." Učedníci to samé slovo používají, když se diví a ptají a kdo může být zachráněn, že? Kdo může být uzdraven? Pavel tohle slovo používá ve slavné pasáži o spáse,
33:05kde učí, že pouze skrze víru, ne na základě skutků, může být člověk před Bohem ospravedlněn. A tak píše: "Nebuťste zachráněni, uzdraveni, milostí skrze víru." A to uzdravení, ta záchrana není z nás. Je to Boží dar. Ježíš mohl použít jiné slovo. Mohl použít jiné slovo, které vyjádřilo, že došlo čistě k fyzickému uzdravení.
33:29Ale Ježíš tohle nedělá. Proč? aby tak naznačil jak Bartimejovi, tak všem okolo, že jeho volání o milost, jeho vyznání Ježíše jako syna Davidova, jako Božího Mesiáše vedlo k uzdravení, které šlo mnohem hlouběji než schopnost zase fyzicky vidět. V životě Bartimea došlo jak k fyzickému, tak duchovnímu
34:00uzdravení. Jeho fyzické uzdravení potvrdilo, že oči jeho srdce viděly čistě a jasně. To, že obdržel je nejen dočasný zrak, ale že především také obdržel věčnou záchranu. A ten radikální důsledek byl okamžitě vidět. Ta proměna byla
34:32vidět. Čteme, že hned poté, co prohlédl, šel za ním. Bartimeus se okamžitě zařadil mezi následovníky Pána Ježíše Krista. To je celý příběh. A jak jsme si řekli, tenhleten příběh Bartima je pro nás názornou ilustrací toho, co znamená duchovně vidět, duchovně prozřít.
35:02Tak teď se pojďme podívat a odvodit si z této pasáže, co nás učí o duchovním prozření. Co nás tohleta pasáž učí o duchovním prozření? Za prvé, duchovní prozření spočívá v osobě Pána Ježíše Krista a jeho evangelia. Duchovní prozření spočívá v osobě Pána Ježíše Krista, jeho evangelia nikde jinde. Pokud chcete duchovně prozřít a
35:27nehledáte duchovní prozření u Krista v Jehov evangeliu, hledáte na špatném místě. To, že jsme se stali učedníky Pána Ježíše, je projevem a výsledkem jeho jednání s námi hříšnými a ten postoj, jaký k nám zaujmul, je je ohromující nebo by měl být ohromující. Pán Ježíš nás neignoruje. Neodmítá nás hříšné.
36:02Neodmítá ty, kteří k němu volají o milost. Má má hluboký soucit s utrpením zraněných a ztracených hříšníků, jako jsme my. Jeho srdce je nakloněné těm, kdo ho ve víře hledají. Má soucit s hříšníky, jako jsme jako jsme my. uzdravuje duchovní slepotu hříšníků, jako jsme my. Svým způsobem tahleta pasáž pro nás vystihuje podstatu evangelia, na základě
36:32kterého jsme se stali učedníky Pána Ježíše. Předtím, než Ježíš vůbec šel na kříž, že Bartimeus si uvědomoval, že je hříšník. Věděl, že podléhá Božímu soudu a potřebuje Boží milosrdenství. A když šel Ježíš kolem, veřejně ho vyznal jako zaslíbeného krále a Mesiáše. A a víra, kterou projevil v Pána Ježíše, mu nejenže vrátila zrak
36:57fyzický, ale v první řadě spasila jeho duši, potvrdila, že že vidí věci očima víry. A podobným způsobem jsme uvěřili i my, že Ježíš procházel kolem nás. Procházel kolem nás ve svém slově. Procházel kolem nás, když nám někdo zvěstoval a my jsme my jsme slyšeli Pána Ježíše, jak jde kolem
37:29a z Boží milosti a v rozpoznání svého hříšného stavu jsme volali ke Kristu: "Smiluj se nade mnou, syne Davidův. A v okamžiku, když jsme v upřímnosti srdce takto volali ke Kristu a o milost, Ježíš naplnil naše natažené ruce víry svou spásou. obživil, obživil naše mrtvé srdce, proměnil naše naše životy.
38:01A pokud jsi tady a toleto slyšíš a nejsi věřící, nepatříš kristu, tak tak věz, že právě teď kolem prochází Kristus, kázání jeho slova. Slovo, které svědčí o jeho milosti a a ochotě vzít na sebe tvůj hřích. Smíři tě s Bohem svou smrtí na kříži. Ospravedlně tě svým zmrtvýchvstání tak, aby jsi byl zachráněn od věčného zatracení a mohl
38:30jsi být s Boheměky. Mohl si vejít do jeho slávy. Prochází kolem a volá ze svého slova. Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi a já vám dám odpočinek. Tohle není odpočinek po tvrdé práci, fyzické práci. Tohle je odpočinek duše. Odpočinek, který dává těm, co jsou
39:02podvahou hříchu a říká jim: "Vezměte na sebe mého a učte se ode mnou, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším." A ta ten, kdo nezná Krista, stačí, aby poslechl jeho hlas. A tak jako Bartimeus zvolal k Pánu Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným, zachraň mě.
39:32Dej, ať vidím, ať ať mé oči, oči mé víry vidí. My o tom vyzpíváme, že? Hlas tvůj, když volá mě, když jdu, Pane, k tobě stříc a hledám spásu duše své. Kde? Pod křížem, v ranách tvých. Dnes k tobě, Pane, jdu. Opříjmi duši mou z mých hříchů všech mě očisti svou krví předrahou.
40:16Za druhé, duchovní prozření vede k vyvyšování a radosti z Boží milosti. Duchovní prozření vede k vyvyšování a radosti z Boží milosti. V Efezým v první kapitole nám Pavel, apoštol Pavel připomíná, že Bůh nás vykoupil v Kristu ke chvále své milosti. Naše vykoupení je způsob, jakým Bůh oslavuje svoji vlastní milost. Vykoupil
40:45nás, abychom ho nyní mohli vyvyšovat a dokládat ostatním, jak milosrdný a dobrý je Bůh. Duchovní prozření nám umožňuje vidět slávu Boží v milosti Krista. A když tuhle slávu vidíme, toužíme po ní, chceme ji víc poznávat, vede nás to uctívání, vede nás to k radosti z milosrdenství, které nám Bůh projevil v Kristu.
41:19Dav blízkosti Bartimea tohle nechápal. těm to nedocházelo, protože kdyby rozuměl štědré milosti Pána Ježíše, nejen že by Bartimeovi oznámil a nebránil, nejen že by ho povzbudil, aby Ježíši šel, ale zároveň Dav sám by k němu uháněl, protože ten, kdo očima víry pozná Boží milost, nikdy nebrání, aby ji také poznali. Naopak, že
41:47ten, kdo pozná Boží milost je jako nasycený žebrák, který potom s plným žaludkem vyhledává všechny ostatní žebráky, aby jim řekl, kde můžou najít chleba. A za třetí, duchovní prozření vede k odhodlané víře. Duchovní prozření vede k odhodlané víře. Vede k víře, která nepodléhá vlivu světa. Jako v případě Bartimé Dav kolem
42:17se ho snažil umlčet, zabránit mu v cestě k Pánu Ježíši. On se však nenechá odbít, nenechá se umlčet, naopak naléhá ještě víc, jak jak píše Calvin Bartimeus. Ačkoliv byl slepý, viděl vírou to, co jiní svýma očima neviděli. A to duchovní prozření vede Bartimea k odhodlané víře, ve které se nenechává zastrašit hlasy okolního
42:42světa, naopak usilovně hledá Krista a pak, když se s ním setkává, pak když ho poznává, jde za ním, následuje ho. A kam ho následuje? Kam šel pán Ježíš Kristus? Byl na cestě do Jeruzaléma, že byl na cestě Golgotskému kříži, byl na cestě smrti a utrpení.
43:22následuje tímto způsobem Pána Ježíše. Je odhodlaný následovat Ježíše vírou. I přesto, že ta cesta není lehká, je trnitá, je nebezpečná a někdy i vede k smrti. Ale duchovní prozření tohle dělá. Jak jinak můžete vysvětlit smrt těch, co následují Krista? 11 z 12 učedníků zemřeli pro Krista.
43:55mučednickou smrtí. Jak si můžeme vysvětlit utrpení, kterým byli ochotni projít, pokud neprozřeli duchovně? A tak závěrem ta naše víra v Krista nespočívá v tom, že jsme fyzicky viděli Pána, že nikdo z nás
44:27nemůže říct, viděl jsem ho na vlastní oči. Byl jsem u toho. Neviděli jsme Pána Ježíše, jak uzdravuje, vymítá démony, chodí po moři, křísí mrtvé nebo sytí hladové. Nebyli jsme u toho, když visel na kříži nebo nebo jsme ho neviděli fyzicky vzkříšeného. A bylo by možná i a myslím si dost naivní si myslet, že i kdybychom to vše
44:53viděli na vlastní oči, že bychom si s toto uvěřili. Nidáš to viděl a neuvěřil. Mnozí to viděli a neuvěřili. Ale v tom jsme trošku určitým způsobem Bartimeovi velice podobní. Ani Bartimeus minimálně zprvu nic neviděl na vlastní oči, že? Je možné, že mluvil s někým, koho Ježíš uzdravil. Možná mu dal někdo ochutnat
45:24kus chleba, který Ježíš zázračně stvořil, ale i v tom okamžiku se nemohl spolehnout na svůj fyzický zrak. Je jistě možné, že potom, co ho Ježíš uzdravil, Bartimeus viděl Pána ukřižovaného. Možná ho viděl i i vzkříšeného, ale předtím, než potkal Ježíše na cestě z Jericha, všeč víry, protože jeho oči, jeho fyzické oči byly
45:53slepé. Vše záviselo na víře. A jak jsme viděli v dnešním textu, jeho víra v Pána Ježíše předcházela jeho fyzickému prozření. Víra, kterou měl, byla živá. Oči jeho srdce byly vydoucí ještě předtím, než mu Ježíš vrátil zrak. Bartimeus se musel spolehnout pouze na to, co slyší. důvěřovat svědectví ostatních.
46:29A my jsme na tom velice podobně. Také jako Bartimeus nemůžeme spoléhat na náš fyzický zrak, ale spoléháme se na svědectví ostatních. Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Pavla a dalších. Spoléháme se na ty, které Bůh inspiroval svým duchem, aby aby sepsali Boží slovo proto abychom mohli slyšet a vidět očima víry. A my se díváme očima víry a přijímáme
47:00jejich svědectví jako jako pravdivé. Přijímáme ho jako realitu toho, co v tento okamžik nejsme schopni vidět svými fyzickými oči, očima. Důvěřujeme v pravdu a existenci něčeho, co nejsme schopni vidět na vlastní fyzické oči. A to je podstatá definice víry, není?
47:34To je důkaz duchovního prozření. Jak to píše autor Hebrejům, víra je podstata věcí, v něž doufáme. Důkaz skutečností, které které nevidíme. Duchovní prozření znamená, že věříme, že něco je opravdové, i když to ještě nevidíme. Věříme, protože naše naděje spočívá a a je zakotvená ve svědectví písma, jehož pravdu, neomylnost a
48:00dostatečnost potvrdil pán Ježíš Kristus tím, že vstal z mrtvých. To je víra těch, kdo z Boží milosti duchovně prozřeli. Hledí k nebesům, které nemůžou na vlastní oči ještě vidět, ale jsou si jsou jistí, skálopevně jistí, protože Kristus svým zmrtvýchvstání tohle potvrdil. Tohle je víra. Tohle je víra, která těší Boha a tohle je víra,
48:32která nás vede do nebeského království. Drahý Pane, ty nás povoláváš, abychom chodili vírou a ne tím, co vidíme. A my vyznáváme, že to je mnohdy velice těžké. Svět je tak materiální, vše kolem je tak materiální a je pro nás obtížné se soustředit a bojovat tak, abychom věci viděli
49:03z tvé perspektivy. Pane, děkujeme ti, že jsi nám dal poznat Krista, žees nám dal oči víry, který my můžeme vidět Pána Ježíše jako naší jedinou naději, jako jedinou naději pro tento svět. Js nám ukázal naši hříšnost a ukázal s nám jediné řešení, kterým je pán Ježíš.
49:33A pane, modlím se za nás jako za církev, abychom neustále rostli v našem duchovním zraku, abychom viděli víc a víc Krista, aby pro nás byl zřetelnější, aby nebyl jako kymácející se strom, ale aby byl vidět lépe a lépe, aby z tvé milosti a s pomocí tvého ducha jsme jako církev znovu a znovu vidě slávu Pána Ježíše Krista.
50:05O to tě prosíme.