Milost a pokora
Biblické texty v kázání
Exodus 31Deuteronomium 17Deuteronomium 22Matouš 5Jan 7
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Drazí bratři a sestry, jsem moc vděšný, že jsme mohli s rodinou dorazit právě sem k vám do Jabloneckého sboru a věřte mi, že se tu cítím více doma než hostem. V tomto sboru jsem byl jako malý jako malý kluk s rodiči mnohokrát. V posledních letech jsme tady často na dík vzdáních a různých jiných akcích a vítáme se spolu také u nás v Lovosicích
0:34a na na konferencích. Takže jsem opravdu vděčný, že i takto si můžeme vzájemně posloužit, protože právě Boží slovo je to, co nás spojuje, sjednocuje, je to oběť Pána Ježíše Krista. Co máme společného? Můžeme být různí, ale todlento máme společné. A věřím, že i na to se chceme soustředit dnešního rána. Pojďme nejdříve spolu přečíst text,
0:58který mě pán dal na mysli a se kterým se chci s vámi podělit. Je to text z Janova evangelia a my přečteme známý text, kdy před Pána Ježíše přivedli ženu přistiženou při cizoložstvu. Začneme posledním veršem sedmé kapitoly a přečteme dále prvních 11 veršů kapitoly 8, čili Jan 7:53 až 811.
1:28A nevím, jestli je to u vás zvykem, ale pokud můžete, kdo povstaňme ke čtení Božího slova. Věřím, že tím vyjadřujeme i úctu k Pánovu slovu. Zde tedy čteme k Boží slávě a každý se odebral do svého domu. Ježíš však odešel na Olivovou horu a časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu, posadil se
1:54a začal je vyučovat. Tu k němu učitelé a farizeové a zákonníci přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty? Těmito slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil
2:23dolů a psal prstem po zemi. Když se ho nepřestávali ptát, vzpříjmil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem." A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve svém svědomí. Starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. Ježíš se vzpříjmil a řekl jí:
2:50„Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš." Tolik z Božího slova. Prosím, abyste se opět posadili.
3:20Já jsem nesmírně rád za ten úvod k modlitbám, protože já jsem to dnešní kázání nazval milost a pokora, že v podstatě navážeme. Je to úžasné, jak někdy Duch Boží vede ti, co se připravují, ale opravdu milost a pokora je to, co vidím v tomto textu. Eh, je zde jeden problém tohoto textu, který bych nejprve s vámi rád, nad kterým bych se rád s vámi zamyslel.
3:45Jedná se o inspirovanost tohoto textu a myslím, že je důležité to zmínit, abychom abychom věděli všechny aspekty. Nevím, jestli jste si všimli, ale moc kazatelů na tento text nekáže. Jsou totiž dohady, zda tento text patří nebo nepatří do kánonu písma. A jsou kazatelé, kteří na tento text záměrně nekáží, vynechávají ho, ale taky
4:11jsou kazatelé, kteří jej vykládají a považují jej za součást písma. Já vám tady řeknu nějaké argumenty pro a proti, které jsem, které jsem vyčetl. Argumenty proti. Zdá se, že tento text nebyl součástí původního rozsahu Janova evangelia. svědčí o tom široká škála rukopisů, kdy například v nejranějších rukopisech tento text není a když už je, je v
4:38různých rukopisech zařazován na různá místa a ani žádný z řeckých církevních otců tuto pasáž nekomentuje a to až do 12. století. I jazykový styl a použité výrazy jsou jiné než ve zbytku evangelia. A někteří vnímají, že tuto, že touto pasáží je přerušen tok událostí mezi verši 752 až 812. Teď argumenty
5:09pro. Právě na druhou stranu se mnozí bibliští badatelé domnívají, že tato pasáž nese všechny historické věrohodnosti a že mohla například patřit k ústní tradici západní církve, což by vysvětlovalo i absenci v raných rukopisech. To je to, co jsem vyčet a vnímám to tak a nezmiňuji to tu bezdůvodně, protože i přes všechny
5:32argumenty o nedoloženosti této pasáže se domnívám, že je dobré se i nad takovýmito pasážemi zamýšlet a zabývat se jimi. Například podobné podobné dohady jsou o závěru 16. kapitoly Marka. Byl bych velice opatrný stavět na tomto textu nějaká závažná dogmata pouze na tomto textu, ale domnívám se, že je také třeba brát v potaz Boží svrchovanost.
6:02Je totiž zřejmé, že podobné nejasnosti ohledně písma, aspoň já si to myslím, jsou součástí Božího záměru s písmem a s námi lidmi. Jsou to právě takovéto nejasnosti, které nás nutí přijímat písmo a jeho autoritu s vírou. Neříkám, že není dobré, abychom písmo zkoumali, abychom se zajímali, studovali, abychom se zajímali o původní texty, o o původní
6:30jazyky, abychom zkoumali kulturní i historické kontexty. To je velice dobré. Ale myslím také, že kdyby v písmu bylo vše velice jasné a jednoznačné, dříve nebo později bychom přestali spoléhat na Boha. Proto zkoumejme sporná místa a věci v písmu, ale buďme vždy připraveni v těchto nejasných věcech přijmout jiný postoj a neváhejme s vírou v Boha
6:52připustit, že i já se mohu mýlit a já se mílit opravdu mohu. Úplně nejlepším příkladem v tomto je nám Martin Luther King, eh, pardon, Martin Luther, který pochyboval o inspirovanosti celé Jakubovy epištoly. A věřím, že dnes o inspirovanosti této epištoly nikdo nepochybuje. A já zase nepochybuji o tom, že Martin Luther byl veliký, veliký
7:17církevní muž eh z historie. Jsem tedy přesvědčen, že náš text je správně součástí písma i přes tyto určité dohady a že jej můžeme považovat za inspirované Boží slovo. Ale jak jsem řekl, mohu se v tom mýlit. Věřím, že ale pán Bůh mě vedl k tomu, abych se na tento text připravil. A my teda už nyní pojďme do tohoto textu. A
7:42já bych nejdřív v jedné větě chtěl říct hlavní myšlenku, kterou vnímám, že ten text má. Hlavní myšlenka by zněla asi takto. Kristus naplňuje zákon a zároveň přináší milost, která je klíčem k vypořádání se s hříchem. To je hlavní myšlenka. A my ten, respektive já bych chtěl tento text rozdělit na tři pasáže. Nejdříve verše 1
8:07a dva, které jsou takovým úvodem, které nás uvádějí do toho děje. A na začátku mi ještě dovolte krátce shrnout kontext celé sedmé kapitoly, protože to velice na sebe navazuje. A my vidíme, že na začátku sedmé kapitoly je pán Ježíš v Galilei a blíží se takzvaný svátek stánků. To je sedmidenní židovský svátek, který Židům
8:30pomáhá, připomíná jejich putování z Egypta do zaslíbené země a jejich přebývání ve stanech. Je to svátek významný a také radostný a oslavný. Vychází na období sklizně přibližně na náš měsíc říjen. Učedníci chtějí jít na tyto svátky, na tyto dny svátku do Jeruzaléma. Pán Ježíš Kristus nechce. a tak posílá učedníky napřed. Ale nakonec
8:57vidíme, že tajně odchází odchází do Jeruzaléma za nimi. Pán Ježíš v tu dobu už byl velice známý mezi lidem. A tak když lidé vidí Pánovi učedníky v Jeruzalémě, shánějí se po něm. A tak se stane, že pán Ježíš Kristus vyučuje na nádvoří chrámu a tam vidíme, že dochází k rozdělení lidu, k rozkolu. To je pro nás
9:27důležité, ten očividný rozkol mezi lidem. Vidíme, že eh jedni eh vnímají Pána Ježíše jako eh jako někoho, kdo kdo je proti zákonu a jiní vnímají ho jako někoho eh někoho jako proroka. Někteří dokonce mluví i o Mesiáši. Pojďme už tedy do našeho textu. Vidíme, eh, že lid se rozchází domů. Každý se odebral do svého domova. A
9:59první verš osmé kapitoly začíná slovy: Ježíš však odešel na Olivovou horu a časně ráno přišel, to už je druhý verš, a opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu, posadil se a začal je vyučovat. Ten verš jedna přímo navazuje právě na ten poslední verš. Proto jsme si jej přečetli. Zatímco tedy lidé odchází do svých
10:21domovů, pán Ježíš se uchýlil na olivovou horu. Mimochodem, na úpatí olivové hory se nachází například Gecemanská zahrada. Na této hoře se taky nachází některé vesnice jako Betfage a Betánie. Nepředstavujte si je jako třeba u nás Lovoš nebo jako váš ještě. To je hora úplně úplně jiného typu. Je je totiž rozsáhlejší a kopce jsou méně
10:45příkré. Mimochodem našel jsem si, že v dnešní době má Olivová hora 826 m nad mořem. A protože byla blízko chrámu, tak zřejmě proto se pán Ježíš Kristus uchýlil do této oblasti na noc. To, že se lidé vrátili domů a že pán Ježíš v podstatě nocoval neznámo jak a neznámo kde, nám ukazuje na slova písma, že lišky mají doupata a nebeští ptáci
11:14hnízda, ale syn člověka nemá, kde by hlavu složil. Pán Ježíš zde nemá domov, ale věrně koná svou službu. Proto se druhý den časně vrací do chrámu a opět začíná vyučovat. Ještě jedna zajímavost v těchto prvních dvou verších, konkrétně v tom druhém, mě zaujala. My tam v tom druhém verši čteme, že pán Ježíš Kristus se posadil,
11:40když vyučoval. Já tu před vámi dnes stojím a věřím, že kdybychom si tady dali do kroužku židle, všichni jsme se posadili, bylo bylo bylo by to takové méně formální. Domnívám se, že pán Ježíš chtěl dát posluchačům najevo, že jim chce být blíž, že jeho vyučování je pro každého. Víte, lidé, obyčejní lidé v té době byli
12:02zvyklí na přezíravost farizeů a zákonníků. Pán Ježíš ale své učení a spásu přináší úplně do všech vrstev lidské společnosti. Tedy pán Ježíš Kristus vyučuje. Máme tady druhou část tohoto tohoto textu. Jsou to verše t až a tady vidíme, že na Pána Ježíše Krista je kladená past. Velice důmyslná, možná na první pohled důmyslná past, ale jak si
12:33ukážeme, zas tak důmyslná není. Ve třetím verši tedy čteme, že tu k němu přišli učitelé zákona a farizeové a přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed. Všimněte si, že ta žena byla přistižená při činu cizoložství. Slovo přistihnout eh řecky jsem si našel, že to je slovo katalambado. Asi nám to nic
12:58neřekne, ale jeho význam má více významů, ale dva významy jsou velice trefné. Přistihnout a překvapit. To může také znamenat ten význam překvapit a přistihnout. To je přesně to, co vystihuje, co se stalo, když přistihli tu ženu. Ženu tedy přistihli, ona byla překvapená. Přeci jen se jednalo o intimní chvíli a to moc nečekáte, že
13:24někdo přijde. Není tady pochyb o tom, že k tomuto trestnému činu došlo. Ani písmo Nikák nenaznačuje, že by žalobci lhali, i když asi tušíte, že o jejich charakteru jsou určité spory. Jejich svědectví vypadalo věrohodně. Opakuji, vypadalo v kontextu celé služby Pána Ježíše Krista my vidíme, že její farizeové a zákonníci se snažili
13:52nachytat vícekrát, aby se jakýmkoliv způsobem provinil proti zákonu. Všimněme si také, že zákonníci jednají veřejně, de facto narušují vyučování Pána Ježíše Krista. Tak jako pán Ježíš Kristus veřejně vystupuje, stejně tak oni potřebují Pána Ježíše kompromitovat před veřejností na očích všem. To, že se jednalo o zřejmou past,
14:20vidíme ve verši 6, kde je to konkrétně napsáno, ale poznáme to i z některých dalších věcí. Podívejte se se mnou do verše 4. Je tam věta učiteli. Tato žena byla přistižena při cizoložství. Už tadle věta by v nás měla vzbudit totiž nedůvěru. Cizoložství je velice závažný přečin proti Božímu zákonu, ale je to přečin, ke kterému musí být vždy dva,
14:48že? Mužena. Jde o selhání muže a ženy. Oba tím porušili Boží stanovený řád, kdy jeden muž má být v trvalém svazku, včetně toho intimního s jednou ženou po celý zbytek života. Oba tak tvoří jedno tělo a do tohoto těla nemá nemá nikdo jiný přístup. Tato žena byla evidentně přistižená při intimním styku s cizím mužem, s mužem,
15:14který nebyl jejím manželem. Možná, že byla svobodná a ten muž měl jinou ženu. Každopádně jeden z nich byl partnerem někoho jiného, protože jinak by byla řeč o smilstvu. Zde jde o cizoložství, tedy o ohavné porušení manželského svazku. Je tedy zřejmé, že vedle ženy měl stát i ten konkrétní muž. Tuto skutečnost potvrzuje i sám Mojžíšův zákon,
15:39respektive Boží zákon svěřený skrze Mojžíše, kde například v Levitiku 2010 nebo v Deuteronomiu 22:22, tam se tam se tedy píše, když bude muž dopaden, jak spí provdanou ženou, ať oba zemřou. Muž, který spal s ženou, i ta žena. Tak vyhlaď zlo z Izraele. Ze skutečnosti, že farizeové přivedli pouze tu ženu, je také patrné,
16:09že jim nešlo o spravedlnost. Byla to ale také doba, kdy ženy neměly téměř žádná práva a v praxi opravdu mnohdy muž takovémuto trestu unikl. Kdežto ta žena byla kolikrát potrestána opravdu sama. Takže vidíme, že to byla i poměrně běžná praxe. Právě, když jsem přemýšlel, proč by farizeové udělali tak hloupou chybu, myslím si, že to byla právě ta
16:36praxe, která byla takto zavedená. Možná jejich zkorumpovanost. Čili vidíme opravdu velikou drzost zákonníků a farizeů. Oni přivedou ženu přistiženou při cizoložství. A ještě položí otázku Pánu Ježíši. V zákonu nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty? Eh, úplně úplně vidím, promiňte mi,
17:08tu slizkost těch těch farizeů při této otázce, kdy oni čekají každopádně špatnou odpověď. Oni nekonfrontují tu ženu s tím hříchem. Oni se snaží Pána Ježíše kompromitovat. Domnívají se, že odpověď Pána Ježíše Krista bude každopádně špatná a doufají, že na základě toho jej budou moci buď odsoudit nebo před davem
17:32pošpinit. Tedy past je položena. Eh, jejich předpoklad je takový. Za a pán Ježíš Kristus ženu odsoudí, dostojí zákonu, což byla zase chybná doměnka na základě určitých věcí, ale prokáže se, že je nepřítelem římské vlády. Tady jde o to, že Izrael byl v tu dobu pod nadvládou Říma tedy i justice byla v rukou Říma udílení trestu smrti
18:01bylo výhradně v rukou římského císaře nebo senátu. Úplně nevím, jak historicky eh to v tuto chvíli bylo. Každopádně my vidíme to, že kdyby pán Ježíš Kristus ženu odsoudil, šel by proti římské vládě, která byla v tu chvíli, věřím i eh s Boží svrchovaností uvalena na Izrael. A také farizeové mohli poukázat na bezcitnost Pána Ježíše, kdyby ženu
18:32odsoudil. Přitom se prezentoval jako ten, který přišel, aby zachraňoval od hříchu. Prezentoval se jako chléb života, ten, který dává život. Opět zavádějící myšlenka, jak nás asi napadne. A nebo za B. Jejich druhá varianta v jejich hlavách byla ta, že pán Ježíš Kristus ženu neodsoudí a zákonníci jej potom kompromitují před
18:56veřejností, že tento člověk, který si říká Mesiáš, nedodržuje Boží zákon. Pán Ježíš ale hned neodpovídá a my čteme, že se sklonil a psal prstem po zemi. To, že se sklonil nám napovídá, že pořád seděl, když mluvil s farizeji, neměl potřebu vstát a nějakým způsobem se vyvýšit. E, tady na tomto místě my to my to totiž vidíme ve verších 6 a 8, že
19:24psal prstem v zemi. A tady opravdu i někteří bibličtí badatelé se snaží zjistit, co vlastně pán Ježíš Kristus psal. Nebojte se, já vám to neřeknu. Já to nevím. Ono to totiž není vůbec podstatné, ale když se podíváme do řeckého originálu, což já jsem neučinil, já jsem to vyčet, řecky neumím, ale když se podíváme do řeckého originálu, tak to
19:48slovo prst je na prvním místě této věty. A to znamená v řečtině, že autor klade významové významový důraz právě na to slovo prst. A zde si musíme uvědomit, kdo byl a je pán Ježíš Kristus. Totiž jeho počátek není tam, kde se Marii narodil malý chlapec. Jemuž dal jméno Ježíš. Kristův příchod na zem a jeho vtělení se do podoby člověka byla
20:17jen další fáze jeho věčného života. Kristus je věčný Bůh. A proto to byl pán Ježíš Kristus, kdo psal slova desatera na kamenné desky. Kristus je spoluautorem zákona. Podívejme se spolu do Exodu 31. kapitoly verše 18. To je místo, kdy eh Mojžíš sestupuje z hory a v ruce má desky, desky
20:47zapsaného desatera. A tam čteme: "Když s ním nahoře Syaj domluvil, tedy Pán Bůh s Mojžíšem, dal Mojžíšovi dvě desky svědectví, kamenné desky popsané Božím prstem." To si myslím, že je to, na co pán Ježíš Kristus poukazuje. On chce farizeji a zákonníky upozornit na prst, který kdysi dávno zapsal část tohoto zákona na kamenné
21:14desky. A mezi zákony zapsanými na tyto desky bylo i přikázání nescizoložíš. Kdo by tedy měl znát zákon lépe než jeho autor? Farizeové ale nepřestávají naléhat a dožadují se Ježíšovi odpovědi. Šestý verš nám tedy, jak jsem již zmínil předtím, potvrzuje, že jej farizeé potřebovali obžalovat buď v rámci Mojžíšova nebo v
21:42rámci římského zákona. buď jako buřiče nebo jako bezvěrce. A tak na jedné straně je pán Ježíš Kristus, autor zákona, milosrdný Bůh, který vedle sebe vidí stát padlou a hříchem poskvrněnou bytost, která potřebuje pomoct, aby se této špíny zbavila. Na druhou stranu jsou zde zákonníci, kteří tuto padlou duši zneužívají, aby spřádali
22:08intrigy proti Kristu, aby jej mohli očarnit. A o ženinu budoucnost jim vůbec nejde. Je jim jedno, zda skončí ukamenovaná nebo odejde bez trestu. Vždyť sami zákonníci, Boží, moudrý a spravedlivý zákon pokroutili svými nesmyslnými dodatky a tisícem jiných příkazů, které Bůh svému lidu nepřikázal. A sami je a přitom je sami mnohdy nedodržovali. Byla to tedy velice
22:37pokrytecká skupina v Izraeli, ale nutno dodat, že ne všichni byli takoví. Jenom bych rád, abychom vzpomenuli na Nikodéma, což byla velice zajímavá postava, ale nechci, nechci odbočovat. Tedy máme položenou past a dostáváme se do třetí části tohoto textu. Jsou to verše 7 až 11. A já vnímám, že zde před našima očima se odehrává jakýsi improvizovaný soudní
23:09proces. Nic jiného to není. Ale než se na tento soudní proces podíváme, dovolte mi připomenout slova Pána Ježíše Krista z Matouše z páté kapitoly, verše 17 až 18. Tedy vidíme, že to je takzvané kázání nahoře Pána Ježíše Krista. A tam pán Ježíš Kristus říká toto. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky. Nepřišel jsem
23:40jej zrušit, nýbrž naplnit. neboť áen pravým vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko, ani jedna čárka ze zákona, dokud se všechno nestane. Tato slova vlastně nám kladou základ pro rozvažování nad tímto soudním procesem. Je zde jasné stanovisko Pána Ježíše Krista směrem k
24:12zákonu. A když pak v sedmém verši čteme: "Když ho nepř když se ho nepřestávali ptát, vzpříjmil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať na n prvního díkámen." Podívejte se na to. Oni na Pána Ježíše nepřestávají naléhat. Pán Ježíš jim dá srozumitelně najevo, že zná zákon. že se s ním nemají pouštět do křížku kvůli zákonu a přesto
24:34naléhají. Jejich zaslepenost a zloba vůči Kristu byla veliká. A slova, kterými pán Ježíš reaguje, to jsou velmi často zneužívaná zneužívaná biblická slova, zneužívaná slova našeho mistra a Pána Ježíše Krista. V podstatě se mnohdy vykládají tak, že nikdo z lidí nemá právo soudit druhé, protože nikdo z lidí není bez hříchu a
25:00že právě to nám chce pán Ježíš Kristus sdělit. Uvědomme si, že jsme u improvizovaného soudního procesu a tak se pro odpověď musíme podívat do Božího zákona. Máme zde například text z Deuteronomi z 13. kapitoly a nebo text ze stejné knihy ze 17. kapitoly, verše 2 až 7. A tento text bych zde rád přečetl. Ten nám pomůže rozklíčovat ten
25:30soudní proces. Zde tedy čteme Deuteronomium 17 od druhého verše. Jestliže by se ve tvém středu, v některém z tvých bran, které ti Hospodin tvůj Bůh dává, našel muž či žena, kteří by spáchali to zlo, co je e co je zlé v očích Hospodina tvého Boha, přestoupili by jeho smlouvu. Šli a sloužili by jiným bohům. klaněli se jim před sluncem či
26:00měsícem či celým nebeským zástupem, což jsem nepřikázal. A pokud by ti to bylo oznámeno nebo by ses o tom doslechl, dobře to vyšetři. Jestliže by to byla pravda, jistá věc a v Izraeli byla spáchána tato ohavnost, vyveď onoho muže nebo onu ženu, kteří spáchali to zlo ke svým branám, muže či ženu a ukamenuj je, ať zemřou. A teď důležité dva verše. Ten,
26:30kdo má zemřít, ať je usmrcen podle svědectví dvou nebo tří svědků, ať je není usmrcen podle svědectví jediného svědka. ruka svědků, ať je proti němu jako první, aby ho usmrtili a potom ruka všeho lidu, tak vyhlať zlo ze svého středu. V tomto textu jde sice o hřích modlářství, ale zároveň vidíme, že je to všeobecný pokyn, jak zacházet s lidmi,
26:56kteří jsou obviněni z hříchu za nějž hrozil trest smrti, tedy ukamenování. Je zde jasné ustanovení, že takový rozsudek má padnout při shodném svědectví více než jednoho člověka. Tito svědkové mají být věrohodní. To vidíme v té větě, ať je to jistá věc. Nemá to být žádný dohad. Dále je zde nařízení o tom, že
27:19svědkové mají exekuci trestu zahájit. To je velice moudré a důležité pro náš případ. To toto nařízení totiž klade tíhu zodpovědnosti na svědky. Podle jež svědectví rozsudek padl. A teď si to zkuste představit společně se mnou, že stojíte před odsouzeným a jste svědkem a máte zahájit exekuci trestu smrti. Máte v ruci kámen a máte ho hodit na člověka,
27:46kterého víte, že zabijete. Pak pokud budete sami vini, pak toto svědectví věřím, že ani nepodáte. Natož, abyste odsouzeného začali kamenovat. Ti svědkové sami měli být v této věci bez viny. O to přesně jde. Představte si, že ke svědectví o cizoložství se dostane někdo, kdo tento hřích sám provádí ve skrytu, na koho se
28:15prostě ještě nepřišlo. Věřím, že ta skutečnost, že máte zabít někoho za za to, co sami ve skrytu děláte, je nesmírně tíživá. Víte, myslím si, že podat křivé svědectví a vědět, že důsledek není tak vážný, to lidská zvrácenost dokáže. Ale toto je tak silný moment, že věřím, že každá sebesilnější povaha takové
28:41svědectví prostě nepodá. Věřím totiž, že to je velice moudrý Boží bezpečnostní prvek. Takže zpátky k našemu textu, tedy věta. Kdo z vás je bez hříchu, ať na ně první hodí kámen, je pouze přímou aplikací Božího zákona a také správnou aplikací Božího zákona na tento případ. Pán Ježíš tedy touto větou trvá na tom,
29:08že přišel zákon naplnit. A zde si dovolím malinko zaspekulovat. Domnívám se, že pokud by se našli věrohodní svědci, kteří by začali exekuci trestu a v případě, že by byl přiveden i proviněný muž, zkrátka, že by bylo dodrženo vše, co zákon ukládá. Pak jsem přesvědčen, že by pá, že by se pán Ježíš k tomuto, k této
29:32exekuci přidal a dostal by tak k zákonu, který sám utvořil. Je mi jasné, že tato myšlenka je asi, jak bych to řekl, velice nepříjemná v dnešním světě, který je plný humanismu. Eh, prostě tato myšlenka se do této doby moc nehodí. Ale pokud Kristus má být tím, který zákon naplňuje, pak by musel zákon ctít i v tomto případě, v tomto bodě, v této
30:02v této chvíli, kdy by k tomu došlo. Ano, je opravdu pravda, že v tuto chvíli má pán Ježíš zcela jiný úkol jako Bůh, který přišel na tento svět. On nemá v tuto chvíli ten úkol soudit. Já věřím, že jednou jako soudce přijde a bude to velice děsivé pro mnohé. Velice děsivé. Chtěl jsem jenom touto spekulací poukázat na to, že pán Ježíš jakožto
30:29spravedlivý Bůh bere hřích velice vážně, protože tento text se mnohdy vykládá jako zlehčení hříchu a to by byla veliká chyba. Nejde tedy o přezíravost k zákonu Pána Ježíše Krista, jde o to, a to je další ze zajímavých skutečností a momentů tohoto textu. že nepřišel jako soudce, ale farizeové, všimněte si, se její na začátku do role soudce snaží
31:01vtlačit. Pán Ježíš přišel jako spasitel, ale farizeové ho tlačí do role soudce, ale pán Ježíš Kristus jim uniká a velice rychle v tom sedmém verši, který jsme četli, se z něj stává obhájce. Zde mi dovolte na chvíli přeruším tok událostí a chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad tím, co je úkolem obhájce. Můžete zkusit odpovědět, co si
31:30myslíte, že je úkolem obhájce? Co nebo koho? Děkuju. Naprosto, naprosto se nedivím, že takto odpovídáte. Já si ale na základě toho, jak zde pán Ježíš Kristus jedná a trochu do toho přemýšlení zahrnuji i tu alternativu, že by k exekuci trestu došlo, se domnívám, že úkolem obhájce je odhlédnout e pardon, dohlédnout na to,
32:02aby byl zákon správně aplikován a aby soud byl spravedlivý. Pokud je obžalovaný spravedlivě odsouzen, pak to neznamená, že obhájce selhal, ale že prostě jenom dělal svou práci. Chybou naší společnosti je, že své obhájce si obžalovaní platí. Je jasné, že takový obhájce pak udělá cokoliv, aby obžalovaného, jak se říká, z toho
32:31vysekal. Obhájce by neměl hledat chyby v zákoně. Pardon, mluvím teď o lidském zákoně, kde jistě chyby jsou. Obhájce by měl hájit čistotu zákona, principy, ke které ke kterým byl daný zákon, zákon vymyšlen, dán. Obhájce by vlastně měl být takovou pojistkou proti justičním omylům a to na obě strany. Tak aby nevinný nebyl odsouzen,
32:56ale také, aby vinný odsouzen byl. Toto je, věřím, pohled písma a také příklad samotného Pána Ježíše Krista. Ale pojďme zpátky, pojďme zpátky do našeho do našeho textu, k našemu soudnímu procesu. Tedy v tom osmém verši vidíme, že pán Ježíš se znovu sklonil a píšícím prstem znovu ukazuje to, že on zákon zná a rozumí mu lépe než kdokoliv
33:22kolem. A reakce žalobců. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém. V devátém verši čteme: "Zahanben svém svědomí, starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed." Nejprve si uvědomme, že kromě žalobců žalované a jejího obhájce, tedy Pána Ježíše, je zde plno lidí, kteří nezúčastně přihlíží tomuto
33:48procesu. To jsou ti, jež pán Ježíš na začátku vyučoval, než byl přerušen. Uvědomme si, že farizeové a zákoníci se báli veřejného mínění. A zřejmě i to zapůsobilo, když se začali pomalu vytrácet pryč jeden po druhém. celá ta situace, kdy jim najednou dochází, že zákon nebyl naplněn a vidí, že Ježíš zná zákon lépe než oni, že jej
34:15umí praktikovat opravdu a skutečně je nutí k odchodu. A to, že byli zahanbeni ve svém svědomí nutně neznamená pokání nebo nějakou jejich eh sebereflexi. Naopak jde o to, že tak jak arogantně přišli Ježíše odsoudit, tak zostuzeni odchází zahanbeni před lidmi. Je zde ještě jedna zajímavá skutečnost. Všimněte si slov. Vraceli se
34:43jeden po vytráceli, pardon, vytráceli se jeden po druhém, zahanbeni ve svém svědomí. Starší nejprve. Slovo starší v řečtině známé slovo presbiteros, které je zde použito, znamená buď starší věkem, nebo starší ve smyslu představený církve nebo člen židovské rady. V tomto případě tento termín je také použit na některých
35:06místech v Novém zákoně, kde kde se mluví o církevních starších. Příliš mi ale v tomto v tomto textu nedává ten význam starší ve smyslu věku, ale zřejmě mezi farizeji a zákoní zákonníky byli i právě někteří členové židovské velerady. Na tom je vidět, jak moc představení Izraele nenáviděli Pána Ježíše Krista, že se i byli ochotni podílet na
35:33takovýchto intrikách. No a máme zde závěr soudního procesu. Podívejme se do těch veršů 10 a 11. Ježíš se vzpříjmil a řekl jí: "Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: „Nikdo, pane." Ježíš řekl:„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již neřeš. Kristus v těch posledních dvou větách
36:03vyjadřuje prostý právnický výklad právě proběhnušího procesu. Tedy žena nebyla před zákonem odsouzena, protože se nenašli věrohodní svědci, kteří by jí usvědčili, ale také předkládá, že je kritérium Boží dokonalosti, což je bezhříšnost. Slova jdi a už nehřeš jsou tímto měřítkem dokonalosti. Bezhříšnost je totiž stav.
36:30který je Pánu Bohu naprosto vlastní, ale pro nás lidí je tento stav nedosažitelný. Pojďme se nyní ještě krátce podívat na aplikace tohoto textu. V tomto textu, v tomto příběhu celém vidíme do určité míry prolínání se končící doby zákona a nastupující doby milosti. Všichni jistě víme, že doba zákona skončila a doba milosti začala
36:56právě ve chvíli, kdy se chrámová opona roztrhla poté, co byla Kristova oběť dokonána. Ale i celý Pánův pozemský život je takovým přechodovým obdobím. Když se podíváme na službu Pána Ježíše Krista, vidíme, že v některých případech uzdravování Pán také odpouští hříchy. To jsou projevy Ježíšovy milosti. Jsou v podstatě před obrazem
37:23toho, že pán Ježíš Kristus přináší oběť přinese. V tuto chvíli teprve přinese. Někdy dokonce nejprve vyslovuje odpuštění hříchu a pak teprve uzdravuje, aby zdůraznil, co je skutečně důležité. V jednom případě, který máme v písmu zaznamenán, pán Ježíš znovu nachází uzdraveného. Poté, co ho uzdraví, ho znovu nachází a říká mu Jan
37:495:14. Tam pán Ježíš Kristus říká tomu uzdravenému, hele, jsi uzdraven, už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího. Co měl Ježíš na mysli? Co horšího by se mu mohlo stát? Co horšího by se mohlo stát ženě z našeho příběhu? Mohli by pokračovat ve svém hříchu a mohli by se jednoho dne dostat před Boží soud a mohli by být
38:15shledáni nehodnými. To vidíme i v našem textu. Farizeové a zákonníci bez jakékoliv špetky bez jakékoliv špedky milosrdenství předhodili ženu před Pána Ježíše Krista. Nejednejme s hříšníky kolem nás jako farizeové tvrdě, bez milosti, bez zájmu o jejich duši. Jednejme spíše jako pán Ježíš Kristus, který projevil milost bez
38:44ztráty. A to je důležité. Pán Ježíš Kristus projevil milost bez ztráty vědomí si závažnosti a marazmu hříchu. To jsou zdánlivě neslučitelné dvojkombinace. zdánlivě zdánlivě neaplikovatelné věci naráz, ale vidíme, že pán Ježíš Kristus takto jedná. Učme se todlento jednání, kdy vnímáme potřebu milosti pro ty, kdo
39:13zřeší a zároveň jsme si vědomi závažnosti hříchu a nepodceňujeme hřích. Učme se takto jednat i my. Jedině tak totiž mohou naše sbory duchovně růst. Druhá věc, kterou v textu vidím, je, jak máme jednat vůči vlastnímu hříchu. Možná je to tam malinko skryto. Příkladem je nám právě ta žena
39:43cizoložnice. Její první a vlastně i poslední věta v celém příběhu zní v 11. verši. Nikdo, pane. Slovo pane řecky Kyrios nám ukazuje, že si je vědoma, že před ní stojí někdo mocný. Možná nemusela úplně správně nebo neuměla úplně správně teologicky pojmenovat, kdo je pán Ježíš Kristus, ale věděla, že to je někdo, kdo
40:09má moc i nad jejím selháním. Její slova jsou velice pokorná a to je klíč, jak přistupovat k vlastnímu hříchu. A jsme u té pokory, o které jsme hovořili už na začátku našeho shromáždění. Buďme k našim vlastním selháním nesmlouvaví a zároveň pokorní ve svém selhání. Jedině pokora před Pánem i před lidmi nás může vést k
40:34očištění a pokud seže k očištění, pokud tedy selžeme, protože bez pokory nemůžeme činit pokání a přijmout odpuštění. Závěrem už bych chtěl říct jenom toto. Zákon je dobrý, protože nám ukazuje na závažnost hříchu, ale bez milosti se hříchu nezbavíme. Kež je nám pán Ježíš Kristus velice milostiv. Amen.