#135 Ježíš na lavici obžalovaných | Matouš 26:57-68
Biblické texty v kázání
Matouš 26Marek 14Jan 18Leviticus 24Deuteronomium 16Deuteronomium 17Žalm 118Izajáš 61Daniel 7Lukáš 4Lukáš 23Jan 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 0:05 Matouš 26
- 4:15 Deuteronomium 16
- 16:45 Jan 18,13
- 22:50 Jan 18,20–21
- 28:01 Marek 14,54
- 31:34 Deuteronomium 17
- 33:21 Matouš 26,61
- 44:00 Žalm 118
- 46:55 Leviticus 24,16
- 48:47 Jan 4
- 50:37 Marek 14,62
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Matouš 26. kapitola od 57. do 68. verše. Tam čteme následující z Božího slova, tak jak procházíme evangelium podle Matouše. Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kajfášovi, kde se shromáždili učitelé zákona a starší. Petr šel z povzdnálí za ním, až k veleknězovu dvoru, vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec.
0:26Velekněží, starší a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva a řekli: "Tento člověk říkal:"Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat." Tu velkně povstal a řekl mu:„Nic neodpovídáš. Co tito lidé svědčí proti
0:52tobě?" Ježíš však mlčel. Velekně mu řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl: "Zdaj jsi Mesiáš, syn Boží." Ježíš mu říká:„Tys to řekl? Avšak pravím vám, od nynějška spatříte syna člověka sedícího po pravici moci a přicházejícího na nebeských oblacích." Tu velekněz rozthl svá roucha a řekl: „Rouhal se, nač ještě
1:22potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co si o tom myslíte? Oni odpověděli: „Jehod den smrti." Pak mu naplivali do tváře a stoukli ho pěstmi. Někteří ho uhodili a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši. Kdo je ten, který tě udeřil? Tolik čtení z Božího slova. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za dnešní ráno.
1:48Děkujeme za to, že v závěru Matoušova evangelia, v tom čase před Velikonocemi můžeme vidět, co všechno pán Ježíš musel vytrpět a snést pro naši záchranu. Pane Bože, my tě prosíme nyní, aby nám požehnal. Prosím tě o to, aby jsi použil ospravedlněného hříšníka, jakož jsem já k tomu, aby mohl zvěstovat tvé slovo, aby to bylo dobré a prospěšné
2:11pro tvou církev. Amen. Amen. Můžeme se posadit. Příští měsíc budou křesťané po celém světě slavit Velikonoce. A Velikonoce jsou pro nás radostnou připomínkou toho, že pán Ježíš, Boží syn, přišel na tuto zem jako zástupná oběť za naše hříchy. My víme, že pán Ježíš byl ukřižován před zhruba 2000 lety v pátek a v neděli ráno byl slavně
2:40vzkříšen. Toho nedělního rána je, kdy byl vzkříšen, kdy přišly ženy k hrobu, kdy přišli učedníci k hrobu. A pán Ježíš svým vzkříšením porazil smrt, porazil hřích, porazil Satana a porazil smrt. Ten text, ve kterém se dnes ráno nacházíme, nás bere právě do té finální noci, do té noci ze čtvrtka na pátek, kdy pán Ježíš byl zrazen, kdy pán Ježíš
3:05byl zatčen. Je to je to noc ze čtvrtka na pátek. nyní v našem textu dost možná už poté po půlnoci, to znamená pátek, brzo ráno. A tento text nám ukazuje nespravedlivý soud té nejspravedlivější osoby, která kdy po této zemi chodila. A k tomu, abychom pochopili, co všechno se odehrává v této noci a jak jak zvrácené věci se tam odehrávají, tak je dobré,
3:33abychom zkoumali nebo si připomněli několik věcí. Ta první z nich, která je dobrá, abychom si uvědomili, tak jak přicházíme k tomu nespravedlivému soudu Pána Ježíše Krista, je, že v Ježíšově době si Židé, Izraelci, izraelský národ nesmírně zakládali na právo a spravedlnosti, že to je něco, co je dobrého. Je to něco, co je co je
3:55zdravého. Je to něco, čeho si vážíme i v naší zemi. Všichni ve vašich životech, já ve svém, toužíme po právu a spravedlnosti. Někdo vám něco udělá, někdo se proti vám proviní, někdo vám něco ukradne a to první, co máte na mysli, je právo a spravedlnost. Doufám, že mi někdo prokáže právo a spravedlnost a izraelský národ na těchto principech
4:15skutečně žil. Zhruba 13, 1400 let před Pánem Ježíšem Kristem stál izraelský národ na hranici zaslíbené země. Potom, co byl 400 let v Egyptě, potom co je Hospodin skrze Mojžíše vyvedl, stojí na hranicích zaslíbené země, do které mají vejít. A jedna z věcí, kterou jim pán Bůh, Hospodin přikázal a řekl, je zapsá v Deuteronomii 16.
4:44kapitole od 18. do 20. verše. A má právě cočinění s tím, proč Izrael si tak zakládal na právo a spravedlnosti. Předtím, než vstoupili do zaslíbené země, Hospodin jim řekl následující: "Ve všech svých branách, které ti tvůj, které ti Hospodin tvůj Bůh dává, si pro své kmeny ustanov soudce a správce Izraeli. V každém městě, ve kterém
5:10budete, budou soudcové a budou správcové, kteří vám budou sjednávat právo a spravedlnost. Ať soudí lid spravedlivým soudem. Nepřevracej právo a nestraň lidem. Nepřijmej úplatek, protože úplatek oslepuje uči moudrých a podvrací jednání spravedlivých. Následuj spravedlnost a jen spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti
5:34Hospodin, tvůj Bůh, dává. Hospodin převedl svůj národ do zaslíbené země a říká jim:„ Tady je, já chci, abyste žili. Neberte úplatky, nemyslete jenom na sebe. Nestůjte na straně bohatých a slavných. Tady je můj zákon. Ten dodržujte, podle něho žijte. Suďte spravedlivě. A v Izraeli toto skutečně odráželi. Každé město, které mělo 120
6:03rodin a více, mělo svou synagogu, mělo své starší, mělo své soudce, kteří v rámci toho města a jeho okolí rozhodovali o nejrůznějších věcech, se kterými lidmi přicházeli. V Jeruzalémě potom určitě víte, byla velerada, že? To znamená, měli jste malé soudy v těch městech, které měly 120 rodin a více, ale potom, když ten malý soud nemohl
6:25něco rozhodnout, nebo když se jednalo o velkou věc, nebo jste se potřebovali odvolat k něčemu, co my bychom dnes nazvali nějakým vrchním soudem, odvolacím soudem nebo nebo jakýmkoliv nejvyšším soudem, tak ten byl v Jeruzalémě. A tento soud v Jeruzalémě, ta velerada se scházela nebo se skládala z 24 kněží, 24 starších, 23 učitelů
6:48zákona, což je 70 lidí. A potom kdyby to bylo 35 pr 35, aby tam byl jeden, který to rozhodne, tak tam ještě součástí toho byl velekněz. 71 lidí, kteří tvořili ten nejvyšší soud. A tito lidé měli být těmi nejspravedlivnějšími. Měli být těmi, kteří se báli Hospodina nejvíce. měli být těmi, kteří znali Boží zákon nejvíce
7:10a kteří toužili nejvíce po tom, aby v celém Izraeli, tak jak Izrael následuje Hospodina, bylo právo a spravedlnost. A my přicházíme do textu, kde Boží slovo skrze Matouše, kde Bůh skrze Matouše popisuje Ježíšův nespravedlivý soud. A tady je, tady jsou některé věci, které které byly garantovány lidem, kteří byli souzeni v Izraeli. Pokaž jste byli obžalováni,
7:38měli jste garantovány tři věci. První z nich bylo, že jste měli mít veřejný soud. Žádné zavřené dveře, žádné kamery a novináři zůstanou venku a my to teďkon tady nějak pořešíme zavřenými dveřmi. Každý soud měl být veřejným soudem. Proč? Právo a spravedlnost, aby všichni mohli dosvědčit, tady proběhlo právo a
8:02spravedlnost. Každý člověk, ať už byl obžalován z čehokoliv, měl právo na obhajobu. Každý obžalovaný měl mít své vlastní svědky, kteří by dosvědčili jeho nevinu. Proč? Právo a spravedlnost. Ať je zde někdo, kdo kdo za něj dosvědčí, že on to neudělal, že on tam nebyl, že on s tím nemá nic společného. Proč? Protože nám nejde o prolití nevinné
8:24krve. Nám jde o to, abychom chránili lidi, právo a spravedlnost. Také nikdo nesměl být odsouzen ve svědectví dvou nebo tří svědků. A nestačilo mít jenom dva nebo tři svědky. Tito dva nebo tři svědkové se museli shodnout na tom svém svědectví. Museli vydat stejné svědectví, na kterém by bylo jasné, že ten člověk se skutečně provinil. Navíc
8:49proto, aby bylo zajištěno právo a spravedlnost. A tohleto by bylo dobré i v naší zemi. A určitě, určitě by to pomohlo v mnoha případech. Je, že pokaď jste byli křivými svědky a přišlo jste na to, že jste křivými svědky, potom jste dostali stejný trest jako odsouzený. Pokaž jste proti němu křivě svědčili a on byl popraven a potom
9:10se přišlo na to, že vy jste křivě svědčili, byli jste popraveni i vy. To je v Deuteronomii v 19. kapitole 16. až 19. verši. Proč? Protože nám jde o právo a spravedlnost. Jde nám o to, abychom skutečně souděli pravdivě a a chceme, aby se lidé báli vydávat křivá svědectví. Lidé se měli děsit toho, že by řekli nějakou lež, ať už vědomě nebo
9:32nevědomě, proti někomu, kdo byl nevinný a a dostali by ho nějakým způsobem do do těžkostí. Další věc, která byla jedinečná v izraelské kultuře, byla, že člověk nesměl svědčit sám proti sobě. že i v naší zemi v minulosti bylo mnoha případů, mnoho případů, kde lidé svědčeli sami proti sobě. Na základě toho byli odsouzeni, byli odsouzeni k
9:55smrti, ale proč to není dobré? Proč není dobré někoho odsoudit k smrti na základě jeho vlastního svědectví? Obzvláště potom, co byl tři, čtyři týdny nebo tři čtyři měsíce ve vězení a nikdo k němu neměl přístup. No, protože máme způsoby, jak docílit toho, aby jsi se přiznal k čemukoliv. Nebudeš spát tři dny, nebudeš spát půlku
10:15týdne, nedáme ti najíst, začneme ti trhat nehty s nohou a přiznáš se i k věcem, o kterých jsi ani nevěděl, že se staly právo a spravedlnost. Pokaď se člověk přiznal k něčemu, co udělal, ale nebyl tam žádný další svědek, který by to dosvědčil, ten člověk nesměl být odsouzen. Právo a spravedlnost. Navíc, pokaď jste byli odsouzeni k smrti a
10:37všechny tyhlety věci si zkuste uložit ve své mysli, tak jak se za chvilku podíváme do našeho dnešního textu. Pokaž jste byli odsouzeni k smrti, museli jste být popraveni až třetí den. To znamená, pokaž jste byli jako Pán Ježíš, odsouzeni v pátek, který den jste měli být popraveni? V neděli. Proč? Protože velerada měla mít tři dny na to, aby
10:58ještě se modlila, aby se ještě postila, aby ještě přemýšlela a zkoumala to, jestli to jejich rozhodnutí a bylo opravdu správné, aby nikdo nebyl odsouzen moc rychle, že? Protože v momentě, kdy někoho zabijete a druhý den přijde nějaký svědek, který řekne, hele, bylo to všechno jinak, tak už toho člověka nepřivedete zpátky životu. To
11:16znamená, měl být popraven až třetí den, aby nebyl popraven omylem. A popravčí, ti, kteří první hodili kamenem, hárejte, kdo kdo to měl být. Měli to být v první řadě lidé, kteří proti němu svědčili. Nejenom, že dostanete trest, který naležel jemu, pokaž jste křivě svědčili, ale ale proto, abysme přinesli další rovinu,
11:39další dimenzi do toho, že chceme chránit případně někoho, kdo je možná nevinný. Pokaď ty jsi ho obvinil, pokaď ty jsi ho obvinil, vy budete první, kdo hodí kamenem, že? To je jeden z důvodů, proč pán Ježíš, když byl s tou ženou v Janově evangeliu, eh, která byla přistižena při cizoložství, tak pán Ježíš říká:„ Kdo
11:59je, kdo je bez viny, hoď první kamenem? Ano, je tam ta část, kdo je bez viny, první hoď kamenem, ale ale je tam také ta část toho dobře. Pokaď jste ji viděli, pokaž jste ji načapali, pokaď jste u toho skutečně byli a toleto celé není vymyšlené, vemte kámen a začněte. Právo a spravedlnost. Navíc, když byl člověk veden na popraviště, tak měl být veden velice
12:22pomalu a měl před ním jít člověk, který všem kolem vyhlašoval do všech ulic a do všech náměstí a a do všech domů a do všech polí a do všech lesů. Měl vyhlašovat, kdo je veden na popravu a měl vyhlašovat nahlas, proč je veden na popravu a měl vyhlašovat nahlas jména svědků, kteří proti němu svědčili a jaké to jejich svědectví bylo. A nejenom to.
12:45měl také volat něco ve smyslu, pokovať je zde někdo, kdo nevěděl o tomhle soudu a pokaď je zde někdo, kdo by mohl přijít se svědectvím, které by pomohlo tomuto odsouzenému. Přiďte a svědčte, přiďte rychle. Právo a spravedlnost. Jinak řečeno, celý ten jejich systém na základě toho Božího slova, které jsme četli, byl nastaven tak, aby nedošlo k
13:13prolití nevinné krve. Prezumpunkce neviny, ochránit lidi. A pán Ježíš měl navíc dva soudy, že měl jeden izraelský, jeden židovský, jeden jeden římský. A když budeme dokončovat Matoušovo evangelium, uvidíme, že ani u jednoho se mu nedostalo práva a spravedlnosti. A ten důvod, proč pán Ježíš musel mít římský soud, je, protože
13:36Izrael, který byl okupován Římany, nemohl v této době vynášet trest smrti sám. Potřeboval přesvědčit, uplatit eh cokoliv, Řím, aby Řím vydal to ten rozkaz, aby Řím takového člověka zabil. A to, co my vidíme v dnešním textu, je, že žádná z těchto věcí není zachována. Těch věcí by bylo daleko více a ani jedna z nich není
14:00zachována. A nejenom, že není zachována, není zachována omylem, není zachována nedorozuměním. Tyto věci nejsou zachovány zcela cílevě ze strany farizeů, saduceů, kněží, učitelů zákona a veleknězů. Pán Ježíš je odsouzen v pátek a stejný den se jim ho podaří ještě popravit. Pán Ježíš je odsouzen v den největšího svátku. To znamená je
14:30odsouzen v pátek. Velekněží a kněží a všichni ostatní, kteří jsou součástí té velerady, mají nyní až do neděle čekat a postit se a modlit se a zkoumat a hledat, jestli to odsouzení je skutečně právoplatné. Ale oni se nemohou dočkat toho, až ho ukřižují. Proč? Proto, aby si šli postít, ne? Proto, aby mohli jít jíst velikonočního beránka. Je to naprosto
14:59zvrácené. Úmyslně porušují, co se dá. Chtěli Pána Ježíše mrtvého. To je jejich cíl. Přivádí ho k soudu. Ne, ne proto, aby zjistili, jaká je pravda. Ne proto, aby zjistili, jak se věci mají, ale přivádí ho k soudu proto, aby našli důvod, proč který by ho odsoudili k smrti. To rozhodnutí o výsledku soudu bylo zpečetěno, orazítkováno a
15:28odesláno dávno předtím, než pán Ježíš je před tenhle směšný soud, který je jenom fraškou přiveden. A na tváří všech lidí a na tváří všech svědků je zřejmé, že soud již rozhodl a nyní potřebují jenom záminku, kvůli které by ho mohli prohlásit za člověka, který je hoden smrti. Opět je to naprosto nespravedlivý
15:56soud té nejspravedlivější osoby, která kdy v tomto vesmíru žila. K tomu, abychom pochopili, co se té noci stalo, abychom to ještě domýšleli v širším kontextu, se potřebujeme nejprve podívat do Jana, do 18. kapitoly, protože Jan jako jeden z evangelistů, který je unášen Duchem svatým, nám dává doplňující informace. Jan 18. kapitola
16:2112. verš nám říká, že oddíl, to bylo těch 600 římských vojáků, kteří přišli s kněžími a a chrámovou stráží do gecemanské zahrady. Eh, té noci, jak jsme o tom mluvili minulý týden, znamená možná až 1000 lidí, ale oddílili těch 600 římských vojáků, velitel a žiroští strážci Ježíše zackli a spoutali ho. To
16:45jsme viděli minulý týden v našem textu. A nyní nám Jan říká, že to první místo, kam Ježíše přivedli, nebyl Kajfáš, o kterém mluví Matouš. Ale ale Jan nás bere o trochu dříve, protože to první místo, kam přivedli Ježíše podle Jana 18:13, je, že přivedli ho nejprve k Anášovi, který byl totiž tkánem Kajfáše, který byl toho roku veleknězem. To
17:10znamená v roce, kdy pán Ježíš je ukřižován, je to Kajfáš, který je veleknězem, ale jeho tchán byl veleknězem před možná 20 lety. Byl veleknězem zhruba p až let. A to je ten člověk, ke kterému přivádí Ježíše nejprve podle Božího řádu. Pokaď jste byli veleknězem, tak jste byli veleknězem na rozmrti. Ale vzhledem k tomu, že ani velekněží
17:38nejednali podle Božího řádu a nešlo jim o právo a spravedlnost a byli zkorumpovanými a brali úplatky a a šlo jim o výdělek a a Kaifáš a Hánáš měli měli pod palcem chrám a měli pod palcem prodej zvířat a měli pod palcem směnárnu peněz a a byly byly možná horším než mexické kartely, když přišlo na Jeruzalém. Vydělávali nechutné peníze na
18:02tom, čemu se říkalo náboženství. Tak i když podle Božího řádu měli být veleknězem na celý život, tak i Řím rozpoznal, jak zvrácenými a zkaženými jsou. A Řím Anáše sesadil z jeho moci, že Řím nechtěl, aby jeden z veleknězů měl moc moci, aby ovlivňoval moc lidí. No, tak je začli střídat, že v různých režimech se to děje obrovným způsobem.
18:30Ale i přesto, že Anáš byl Římanem Římem sesazen, tak měl neskutečnou moc. Pokovať jste někdy četli o mafii, pokovať jste někdy viděli nějaký film s mafií, tak je tam vždycky takový ten takový ten kmotr, že je tam vždycky takový ten boss, je tam taková ta ta osoba toho starce, který sedí v pozadí někde ve své kanceláři, někde na své
18:53chatě a a jenom dělá ty telefonáty, jenom rozesílá emaily, jenom jenom za ním přichází lidi a on říká, co mají dělat. On on nemá poskvrněné ruce. On nemá špinavé ruce od krve, od drog, od jakéhokoliv jiného trestného činu, ale ale je to on, který to všechno strojí. Je to on, který to všechno plánuje a všichni ostatní jsou jenom loutky, které
19:13jsou v jeho ruce. A to je Anáš, o kterém mluví evangelista Jan. A tento Anáš nenáviděl Ježíše, nemohl ho vystát. Ježíšova spravedlnost ukazovala na Hanášovu nespravedlnost. Ježíšova dobrota a soucit ukazovali denodenně na Anášovo zlo. Ježíš bral Anášovi byznys, když vedlidi od mrtvého náboženství k živému
19:48Bohu. A pán Ježíš je nejprve přiveden k bosovi. Je nejprve přiveden k tomuto k motrovi přímo k jeho domu. Přímo do jeho domu. A to je jedna z věcí, která je opět nezákonnou, že pokaď jste byli odsouzenými, neměli jste být souzeni v noci. Kdy je Ježíš souzen? V noci. Pokaď jste odsouzenými, máte být souzeni na správném místě, které bylo v chrámě, ne
20:09u někoho doma, nezákonnost, ne právo a spravedlnost. A navíc soud neměl být vedén Anášem, který nemá žádnou oficiální pravomoc, ale ale Ježíš má být před veleradou, ne před Anášem. Proč je tam veden? Pravděpodobně proto, protože Anáš se pokusí přijít s nějakým
20:39obviněním. Plán už mají a tím je, že chtějí Ježíše zabít. To je plán, který mají celé tři roky od začátku Ježíšovy služby. A plán je, že potom, až ho Anáš obviní, až na na něm něco najde, tak potom ho vemou před veleradu, potom ho odsoudí a potom ho nechají popravit. A v Janovi v 18. kapitole v 19. verši my čteme velekněz, to znamená Anáš, to je
21:06ten o kom mluví Jan, protože jste byli veleknězem až do konce života. Velekněz a náš se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení. A opět i tato i tato věc je nespravedlivá. My my nemůžeme mít ten pohled na to, že Anáš tam sedí a miluje Krista a chce zjistit, jak co se skutečně stalo a chce mu sjednat právo a spravedlnost z celého toho kontextu
21:31evangelií, ze všeho toho, co se děje mezi belekněžími, kněžími farize a seruci a náš tam nesedí ve smysluježíši, prosím tě, obháj se. Ježíši, prosím tě, řekni nám něco, co by nám pomohlo k tomu tě tě neodsoudit, ne? On on se ptá, je to je to podlé, je to zvrácené, je to křivé, je to nespravedlivé. A proč je to nespravedlivé? Protože soud
21:53není policie. Soud není žalobce. Soud není ten, který je detektivem, který který dělá výslech. Soud má slyšet svědectví jedné strany, má slyšet svědectví druhé strany, má slyšet svědectví těch, kteří žalují na Ježíše a má slyšet svědectví těch, kteří chtějí Ježíše obhájit, že on to neudělal. A potom soud má udělat
22:21rozhodnutí, ale role soudu není, aby se začal vyptávat, aby začal zjišťovat, aby aby byl v roli žalobce. A Anáš hledá, čeho by se chytil. A Anáš nemá nic, čeho by se chytil, protože Ježíš nikdy nic neudělal zlého. Anáš vaříž z vody, je to trapné. A zkouší Ježíše nachytat. Třeba na sebe Ježíš něco práskne. Je brzo ráno. Ježíš
22:50měl těžkou noc, všichni jsme unavenými. Začnu na Ježíše vyvíjet tlak a možná mu někde mezi řečí něco uteče, my se toho chytnem, obviníme ho, odsoudíme ho. A to je také nezákonné, protože člověk, jak už jsme zmínili, nesměl svědčit sám proti sobě. A proto mu pán Ježíš odpovídá ještě v Janovi 18 20 až 21: "Já jsem mluvil k
23:16světu veřejně." Ježíši, co tvoji učedníci? Ježíši, řekni nám o tom, co jsi učil. Práskni něco na sebe, obviň se, ať ať ať tě můžeme odsoudit. A Ježíšova odpověď je: "Jáž jsem mluvil k světu veřejně. Učil jsem vždy v synagóze. Učil jsem vždy v chrámě, kde se scházejí všichni Židé a nic jsem neříkal tajně. Já jsem nebyl někde ve sklepě. Já
23:43jsem nebyl někde v lese, nebyl jsem v nějaké jeskyni. Já jsem učil veřejně. Všichni to slyšeli. Nic nebylo tajného. Proč se ptáš ne, Anái, zeptej se těch, kteří to slyšeli. Což jsem jim pověděl. Hle, ti to vědí, což jsem řekl. A víte, co zde Ježíš dělá? Pán Ježíš zde ukazuje na Anášovu křivost a ne jeho nespravedlnost.
24:11Pán Ježíš říká Anášovi: "Anášei, jestli proti mně něco máš, jestli jsem tady právem, jestli jste mě nechali zatknout a přivést před tento soud právem, jestli proti mně máš nějaké obvinění a náš předlož ho a naši lidé mě slyšeli učit a naši lidé viděli mé učeníky a naši jestli proti něco, proti mně něco máš a pokaď
24:34tenhleten soud je legitimním soudem, zavolej ty svědky. Já nebudu říkat něco proti sobě, kde jsou tvoji svědci. Proč se mě snažíš nachytat? Pokud chceš spravedlnost, zavolej lidi, kteří mě slyšeli. A Anáša, jeho poskokové jsou v tento moment konfrontováni pravdou, že pán Ježíš je v naprostém klidu. Pán Ježíš je v naprostém pokoji. Pán Ježíš
25:03jim říká, jak se věci mají. Mluví naprosto správně. To je to je jeho právo. To je jak se věci mají. Anáš je konfrontován pravdou. Nemají nic na svoji obhajobu. Nemají nic, jak by argumentovali. A tak to řeší. Jak? Jak to řeší? Násilím. Jak řešíte vaše spory vy, když nemáte nic na svojí obhajobu? Máte máte nějaký konflikt s
25:31manželkou nebo nebo s kolegou v práci nebo nebo s někým dalším? A dojdou vám argumenty, jak to začnete řešit? Hněvem, což je forma násilí, že nemám nic, co bych řekl. Nemám žádný biblický verš. Je je je celá místnost je naplněná tím, že oni mají pravdu, aby jste těmi špatnými. A místo toho, abychom se pokořili a přiznali to, tak to začneme
25:55řešit hněvem, násilím, řvem, třískutím dveřevým, odejetím nebo nebo čímkoliv, což je pouze jedině svědectví o tom, že že my jsme mimo. A to je přesně to, co se děje s Ježíšem a s Anášem. Když to pán Ježíš řekl, když upozornil na jejich pokryteectví a na to, co dělají a ukázal jim, že Ježíšovi je naprosto jasné, co
26:15se zde děje a že oni nemají jediného svědka. Když to řekl jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: "Tak to odpovídáš veleknězi?" Jaká byla Ježíšova odpověď? Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém. Jestliže jsem odpověděl správně, proč mě běž. Pokojná konfrontace další
26:50nespravedlnosti. Jestli jsem udělal něco zlého, kvůli čemu mě biješ, tak prosím řekni, co bylo zlé na tom, což jsem řekl. Ale pokaž jsem nic zlého neřekl a já jsem nic zlého neřekl a ty a já a všichni tady kolem to víme. Proč mě biješ opět? Ta vina je na tvé straně a to, že mi jednu flákneš, nepřenese tu vinu na mě. Já jsem bez
27:09viny. A náš neměl odpověď na to, co Ježíš řekl, tak posílá Ježíše ke Kajfášovi. A to je kde kde tento příběh začíná zaznamenávat Matouš. To znamená, ta první osoba, u které se pán Ježíš v té noci objevil, nebyl Kajfáš, jak to popisuje Matouš, ale ještě předtím byl u Anáše, tak jak to popsal Jan. Té stejné noci ještě před třetí
27:37hodinou raní, protože třetí hodina raní je ta doba, která se uvádí jako doba, ve které kokrahá kohout, ve které vychází Jitřenka. To znamená ještě předtím, než kohout zakokrhal někdy před třetí hodinou raní, je pán Ježíš převeden z domu Anáše do domu Kajfáše. A my čteme v našem textu v 57. verši, ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi
28:01Kajfášovi potom, co byl u Anáše, kde se shromáždili učitelé zákona a starší. A Marek 14. kapitola 54. Verš nám říká, že se shromážděli všichni velekněží a všichni starší lidu a všichni učitelé. A Lukáš 23. kapitola 50. a 51. verš nám říká, že tam z největší pravděpodobností byla pouze jedna jediná výjimka. Tou
28:26nebyl nikdo jiný než kdo byl ten jediný spravedlivý z veleknězů z knězů z té z té z té velerady. Ten, který si vyprosil Ježíšovo tělo po jeho ukřičování. Ten, který ho vložil do hrobky, Josef z Arimatie, že? To znamená, Marek říká ve 14:54, že tam přišli všichni. Ohromná show, ohromné divadlo. To, na co všichni čekali tři roky, že se konečně Ježíše
28:49zbaví. To na co se nemohli dočkat. Je to jak kdybyste jeli o půlnoci na Superbowl k Váhalům, že? Čekáme na to celý rok, budeme se koukat, nesmí nám to uniknout. A tady něco důležitějšího než než než Stanle Cup, než Superball, než cokoliv dalšího. Ježíš bude konečně odstraněn. A pravděpodobně ten jediný, který tam chybí, je Josef z Arimatie, protože ten
29:14jediný byl spravedlivý. A Petr věděl nebo tušil, kam Ježíše z Getsemane povedou, že Petr utekl se všemi těmi učedníky, kteří byli v Getsemane, ale ví, co se děje, ví, kam půjdou. A tak my čteme v 58. verši, že Petr šel z povzdálí za ním až k veleknězovu dvoru, vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. A Petr
29:38šel k Anášovi. Petr šel ke Kaifášovi. Petr tam nebyl sám. Byl tam s Janem. Jan jeden z těch dalších učedníků byl s ním a sledovali z povzdálíchý, co se děje v těchto domech, jak se k Ježíšovi chovají nespravedlivě. A my čteme dál, že v 59. verši, velekněží, starší a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví. Co
30:09hledali? Právo? Co hledali? Spravedlnost? Co hledali? Že se chtěli dopídit pravdy. Co hledali? Co nám text říká? Co Bůh nechává zaznamenat skrze Matouše? Co je to, co hledají? Ne právo, ne pravdu, ne spravedlnost. To, co hledají cílevě, je křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. To jak podle a zvrácené je jejich
30:40srdce. My víme, jaký je verdikt, jenom potřebujeme něco, co by nám dalo zámínku se Ježíše zbavit. A všimněte si v 60. verši, hledali, ale nenašli, ačkoli přestoupilo mnoho křivých svědků. A tak vidíte, co se zde odehrává. Role velerady nebyla někoho obvinit. Role velerady nebyla sehnat pravdivé svědky nebo křivé svědky. Role velerady byla
31:09vyslechnout ta svědectví, která někdo jiný přinesl. Ale ale oni hledají, oni posílají nejrůznější pošly. Ještě přivejte támhle toho a přivejte tady toho, ať sem přijde někdo, kdo ho, kdo je ochoten ho křivě usvědčit a možná i ty lidi podplácí. Nevíme. Anáš nebyl schopen přijít s obviněním. To je jediné, co nyní
31:34velerada má, je touha Ježíše zabít, ale nemají žádný důvod. A tak shánějí křivá svědectví. Ale problém je tak, jak jsme četli v těch našich dvou verších, že i když přišlo mnoho křivých svědků, tak stále neměli nic. Jak je to možné? Na základě té věci, o které jsme mluvili před malou chvílí, že Numery 35. kapitola, Deuteronomy 17. kapitola a 19.
32:01kapitola vyžaduje dva nebo tři svědky, kteří se shodnou. Ne dva nebo tři svědky a jeden řekne tohlecto a druhý řekne něco úplně jiného a tak jo, my tě odsoudíme. Ale dva nebo tři svědky, kteří se shodnou na jedné věci. A ti lidé, kteří přicházejí, se nedokážou shodnout ani ani na tom, jestli je den nebo noc. A to je to, co nám říká Marek, 14.
32:28kapitola, 56. verš. Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. A ty lidi, kteří tam byli, věděli, tohleto je naprosto nepoužitelné. My ho fakt možná dneska nedostaneme, protože, protože až se nás budou ptát na základě jakého svědectví jsme odsoudili, tak my nemáme nic, proté nemáme ani dva nebo tři, kteří by byli
32:51se schopni se shodnout na stejné lži. Oni si nepamatujou, co jsme jim řekli, aby tady svědčili. Ale konečně se zdá, že našli dva, kteří se aspoň na něčem shodnou. 60. a 61. verš. Nakonec přestoupili dva křiví svědkové. Dávejte pozor, co řekli. Tento člověk říkal, mohu zvořit Boží svatyni a ve třech dnech ji
33:21vybudovat. Ale žel ani tohlecto jejich svědectví by neobstálo při sebemenším pokusu o ověření jejich pravdivosti, že? A opět Marek 14. kapitola 50. sedmý verš nám nejspíše zaznamenává svědectví jednoho člověka, zatímco Matouš 26:61 toho druhého. A když si dáte ty dva verše vedle sebe a podíváte se na ty dvě svědectví, které tam jsou, tak
33:52uvidíte, že i když se ta svědectví zdají stejná, tak jsou odlišná. Všimněte si Matouš 26:61. Ten jeden svědek říká: „Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat. To znamená, mohu ji zbořit a mohu ji vybudovat. Ale v Markovi 14:57 to svědectví je, že on říká: "Já ji zbořím, já ji jistoj jistě zbořím. Já zbořím tuto svatní udělanou
34:20rukama a ve třech dnech vybuduji jinou." To znamená i to jejich svědectví má dvě části, které se naprosto neschodují a Ježíš by neměl být odsouzený. Ani jedno z těch jejich svědectví navíc není to, co pán Ježíš řekl, že kdybyste se podívali do Jana, do druhé kapitoly, do 19. verše, tak byste zjistili, že Pán Ježíš řekl: "Zbořte tuto svatyň. Vy
34:46zbořte, ne já zbořím, ne já mohu zbořit, ale vy zbořte tuto svatyni" a ve třech dnech ji postavím. A a navíc v tom kontextu, ve o kterém pán Ježíš mluvil, bylo nad slunce jasnější, že pán Ježíš nemluví o o svatyni chrámu, ve kterém stál a který byl kolem něj, ale že mluvil o svatyni svého těla a že jim říkal: „Vy zničíte tuto svatyni, vy
35:10zničíte mé tělo a já ho během třech dnů postavím, obnovím, vzkřísím." To znamená, ty dva svědkové se neschodují, když se zdá, že se shodují a navíc ta jejich svědectví vůbec nekorespondují s tím, co Pán Ježíš řekl, protože Pán Ježíš řekl úplně něco jiného. A tak pokud někdo pochybuje o Ježíšově bezhříšnosti, pokud je někdo pochybuje o
35:35tom, že pán Ježíš by byl byl pouze dobrým člověkem, morálním člověkem, ale že že nebyl bezhříšním Bohem, tak se stačí podívat na tento nespravedlivý soud a podívat se na to, že Ježíšovi největší nepřátelé, kteří mají tu největší moc v celém Izraeli, kteří usilují tři roky o jeho život, nemají ani ň, ani zkřivený vlak.
36:00který by proti Ježíšovi použili. Bedlivě ho sledovali, bedlivě za ním chodili, bedlivě za ním posílali špehy, bedlivě si všechno vedli, ale neměli jedno jediné svědectví o tom, že by udělal něco špatného. Přátelé, běžte se zeptat mých dětí jenom na posledních 24 hodin. Zeptejte se jich na jakýchkoliv 24 hodin v mém životě nebo mé ženy za 21
36:29let našeho manželství a nenajdete jeden jediný den, kdyby vám nemohla říct tady Radek nezřešil. No pardon, jsou tam některé dny, ale to zrovna nebyla doma. Tam by možná řekla, možná nezřešil, ale kdyby přišly děti, které byly se mnou doma nebo jste byly se mnou v kanceláři, ne? Radek byl takový a Radek byl makový a tady byl netrpělivý a
36:49tady se rozčílil a tady to támhleto. Nikdo z nás, nikdo z lidí není schopen jeden jediný den nezřešit. A kdyby se vám to povedlo, povedlo by se vám to tři dlouhé roky před zraky vašich nepřátel, kteří do vás znovu a znovu rí. Přátelé, toto je svědectví o Ježíšově dokonalosti, o Ježíšově svatosti, o tom, že on je skutečně Bohem, za kterého se
37:11prohlašoval. Mimochodem, když mluvíme o svědectví, o tom, co kde člověk slyšel, tak možná bychom z toho našeho dnešního textu se pokusili vyvodit nějaké aplikace pro náš osobní život, abychom to udělali trochu osobním. Ta, když mluvíme o svědectvích a křivých svědectvích, tak možná je dobré si připomenout varování, které je v Příslovích v 18.
37:39kapitole v 17. verš. Kdo je první při sporu, zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho. A to, co Příloví 1817 říká, je, že svědectví prvního svědka zní dobře. Není to tak? Přijdou vaše děti, přijde první a řekne: „Tati, tati, tati, ségra mě ublížila. Tati, tati, tati, brácha mi něco vzal. Pojď sem. Už už prostě je to
38:07všechno jasné, protože tady je moje zlatíčko, tady je tady je můj synáček, tady je moje moje moje dceruška a přijde to druhé dítě a už jste připraveni nad nima vynést soud a a potrestat je. Právo a spravedlnost. Oni řeknou: „Tati, prosím tě, počkej, tady je co se stalo? Svědectví prvního se zdá dobré. Dokovať co? Dokď neslyšíte druhou
38:30stranu. Kdo je první při sporuzdá se být spravedlivý. přijde však jeho bližní a prověří ho. A tak my, když mluvíme tady o tom zvráceném soudu, když my mluvíme o těch křivých švědectví, tak minimálně v méli jedna z věcí, ke které mě to vedlo, bylo přemýšlet o tom, čemu já ve svém životě nastlouchám, jakým svědectvím já
38:50nastlouchám, jestli jsem řížen city a emocemi a nebo Božím slovem, které mě vede k tomu. Buď schovívavý, buď trpělivý, ne nespokoj se pouze s jednou stranou, ale ale vyslekni i druhou předtím, než uděláš jakékoliv rozhodnutí, než než vyneseš jakýkoliv soud nad kýmkoliv. Proč? Protože je rozdíl mezi tím, že někdo něco někde říkal a tím, co
39:17je skutečná pravda. Není to tak. Častokrát, ano, někdy to je pravda, ale ale častokrát někdo něco řekne, někdo si něco nějak pamatuje, někdo něco si myslí, že viděl, ale ale pravda není možná úplně taková, jak se zdá, na základě toho jednoho svědectví. Co si lidé myslí, že se stalo, nemusí být nutně tím, co se stalo. A proto
39:36potřebujeme i druhou stranu. A slyšet svědectví jedné strany a slyšet svědectví obou stran je častokrát dvě naprosto enormě odlišné věci. Je rozdíl mezi svrablavým uchem, které hledá špínu a pokorným srdcem, které chce znát pravdu. Že je to to svrablavé ucho, které už možná vyneslo soud ve svém srdci a a najednou slyší něco něco
40:02špatného na člověka, který už mě v minulosti zranil. Tohlecto jenom dokazuje to, co já už jsem dávno věděl, ne? My potřebujeme se zastavit a potřebujeme toužit po tom, aby ostatní o nás přemýšleli tak, jak my bychom chtěli, aby aby někdo přemýšlel o nás. A to je očekávat to nejlepší. Nebýt rychlými k tomu, že že sedneme na lep
40:27nějakého svědectví, které možná i neúmyslně je zkreslené. Je to nebezpečí, které čelí každý člověk. Přátelé, my můžeme zde stát a říkat si: "Jo, farizeé, velekněží, to bylo hrozné, to bylo strašné, my bychom nikdy nic takového neudělali, ale potom se chceme ptát na to, jak jsme na tom v našich životech, v našich malých soudech, v našich malých
40:49zápasech, v našich malých rodinných věcech, které řešíme, ať už doma nebo ve sboru nebo v práci. Chceme prosit Pána Boha o to, aby i nám ukazoval, jestli možná někde, někdy nejprve nevynášíme ve svém srdci rozsudek ohledně někoho a teprve potom, jestli nehledáme svědectví a vybíráme si jenom ta svědectví, která se nám
41:20hodí. V čem je to nebezpečné? V tom stejné. V čem to bylo nebezpečné pro farize? Tam, kde jste již o někom přesvědčeni, že je takový nebo makový, tam již není moc prostoru pro přijetí jakéhokoliv svědectví. Není to tak? Pokať jste ve svém srdci vynesli verdik, pokaž jste ve svém srdci už někoho odsoudili, může být 350 milionů
41:42svědků, kteří řeknou, že to tak není. Je to úplně jedno, protože v mém srdci já už vím, jak se věci staly. A tak se podívejte na veliknězovou reakci, když konečně našli dvě skoro stejná svědectví. 62. verš tu. Velekněz povstal a řekl Ježíšovi: "Nic neodpovídáš, co ti lidé svědčí proti tobě. Nemáš na to co říct. Podívej se,
42:09co říkají. Podívej se, jak hrozné věci o tobě říkají." A my čteme, pán Ježíš mlčel. Celá místnost je plná jejich lží. Vzduch houstne, možná se jim červenají i uši z toho, jak jsou prolhanými. Jejich svědectví jsou na míle vzdáleny čemukoliv, co by se mohlo porovat pravdě. Krev se jim vaří, napětí houstne, nic neodpovídáš. Nemáš tomu co
42:39říct. Obhaj se. Řekni něco. A pán Ježíš mlčí. Nemá co by odpověděl na jejich lži. Podle jejich zákona nemusel nic říkat. Nemusel se obhajovat. A jedna z věcí, která je pozoruhodná, minimálně v méli, je, že pán Ježíš je naprosto pokojný. že my se nemůžeme ubránit tomu dojmu, který máme, když čteme tento text, že pán Ježíš je v klidu, že pán
43:10Ježíš je pokojný, že pán Ježíš je tím beránkem vereným na popravu, který je pokojný a klidný a který ústa neotvírá. Ježíš tam nesedí a nekouše si nehty. Pán Ježíš tam se mu netřesou ruce. Pán Ježíš je v naprostém klidu a bude v naprostém klidu i před Pilátem a bude v naprostém klidu po celou tu dobu tohoto nespravedlivého soudu.
43:35Proč? Protože hledal svou sílu u Hospodina v Gemane, že? Modlil se k Bohu a Bůh ho posílil. Nespoléhal se na lidi, nespoléhal se na učedníky, nespoléhá se na to, jestli přijde nějaký svědek, který který ho obhájí. Spoléhá se na Hospodina. A my jsme o tom mluvili ve čtvrtek na biblické, že jeden z těch posledních žalmů, nei ten poslední žalm, který pán
44:00Ježíš zpíval předtím, než odešel do Gcemane, byl žalm 118, kde se v pátém a šestém verši zpívá: "Vtísně jsem volal Hospodina a Hospodin mi odpověděl: Pán Ježíš je v horní místnosti. Pán Ježíš má poslední večeři. Pán Ježíš odchází do Gcemane a zpívá:„Volal jsem k hospodinu a Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na
44:22prostrano. Hospodin je se mnou, nebojím se, co mi může udělat člověk." A pak přichází do Gcemene a modlí se. A ty věci, které zpíval, se skrze modlitbu stávají skutečností v Ježíšově lidství. A on prožívá upokojení, prožívá posílení od Boha Otce skrze Ducha svatého v jeho lidství, tak jako každý jeden z nás, i když byl pravdivě Bohem a je pravdivě
44:45Bohem. A tyto dvě věci, ta píseň s tou jeho modlitbou se spojují až jsou mu povzbuzením. A pán Ježíš nyní stojí a nic neodpovídá a je naprosto v klidu, protože je posílen Božím slovem a je posílen Božím duchem. je pokojný, protože na konci dne to není Ježíš před lidským soudem, ale lidé, kteří jsou před Ježíšovým
45:14soudem. Kaifáš si myslí, že soudí Ježíše, ale ve skutečnosti je to Ježíš, který soudí jeho. A to je zřejmé z těch Ježíšových odpovědí. Udělal jsem něco zlého. Kvůli čemu mě běeš? Máš lidi, kteří mě slyšeli, že? Kaifáš, Anáš, všichni ty lidé si myslí, my soudíme Ježíše, ale skutečnost je, že Ježíš soudí
45:36je. A pán Ježíš ukazuje, co je skutečně v jejich srdcích. A Kajfáš ví, že je v úzkých, ví, že na Ježíše nic nemá. A proto mu nezbývá nic jiného, než položit následující otázku. Velekně mu řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, syn Boží." Proč ho zapřísahává před
46:06Bohem? Proč mu říká:„Zapřísahám tě před živým Bohem?" Ta odpověď je: "Potože Ježíše volá k pravdivě odpovědi před Boží tváří." Je to jako kdybyste vypovídali u soudu a oni vás vzali pod přísahu, že? Dejte ruku na Bibli, přísahejte na Bibli, přísahejte tady před těmi přítomnými svědky, že budete mluvit pravdu a nic
46:32než pravdu a k tomu vám dopomáh Bůh. A to je to, co Kajfáš dělá. Ježíši před Pánem Bohem, který zde je a který svědčí: "Řekni nám pravdu. Jsi Mesiáš, syn Boží." Proč to chce vědět? Ne kvůli tomu, že ho zajímá pravda, ne proto, že hledá cestu spasení, ale proto, že ho chce odsoudit. Protože pokovať člověk řekne,
46:55že je Bohem, potom se rouhá. A podle Božího zákonu v Levitiku 24:16, ten, kdo se rouhá hospodinovu jménu, bude jistě usmrcen. Celá pospolitost ho jistě ukamenuje. Pokaď nám Ježíš, o kterém si myslíme, že je mužem a člověkem a nic víc řekne, že je synem Božím, že on a otec jsou jedno, že on a Hospodin jsou ze stejného těsta stejné
47:22podstaty, potom máme něco, na základě čeho se ho můžeme zbavit. Levitikus 241. Ten, kdo se rouhá, bude jistě usmrcen. Řekni nám konečně, jestli jsi Mesiáš, zaslíbený božský král. Oni to slyšeli skrze Ježíšovu službu mnohokrát. Není to tak? Pamatujete na Lukáše čtvrtou kapitolu už na začátku Ježíšovy služby, když Ježíš
47:52byl v Nazaretě a vešel do synagogy a a otevřel svitek Izajáše nebo bu byl podán svitek Izaiáše. A on on ho rozoval do 61. kapitoly a četl byl a četl pánův duch je na mě, protože mne pomazal, abych zřestoval evangelium chudým, poslal mne vyhlásit zajacům propuštění a slepým nabitím zraku propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný pánů v rok a
48:21svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se oči všech v synagóze se upíraly na něho. Začal jim tehdy říkat: „Dnes se naplnilo toto písmo ve vašich uších. už před třemi roky a celou službu Pána Ježíše Krista na nejrůznějších místech pán Ježíš říkal Já jsem Mesiáš. Izaiáš 61 proroctví o Mesiáši. Ježíš přečetl toto proroctví a
48:47říká: "Dnes se tyto věci naplnily na mě." Co pán Ježíš řekl samařské ženě, když byl u té u té studny, u které byl sám a přišla samářská žena? Pán Ježíš jí prosil o vodu a měli měli rozhovor a v jeden moment Janovi ve čtvrté kapitole 25. verši mu samařská žřena říká:„Vím, že má přijít Mesiáše, dej mi
49:10napít a ta voda, kterou já ti dám a všechny tyhlecty věci." A ta debata mezi samarskou ženou a Ježíšem eskaluje a žena mu říká:„Já vím, že má přijít Mesiáš. My se na něj těšíme. My víme, že přijde." A jaká je Ježíšova odpověď? Ve 26. verši. Ježíš jí řekl:„Já jsem to, ten, který k tobě mluví." Pán Ježíš se znovu a znovu
49:37prohlašoval za Boha, za Mesiáše, za božského spasitele. Oni se ho ptají ne proto, aby zjistili pravdu, ale proto, aby ho mohli zabít. A uvědomte si, oni se ho neptají na to, jestli je vyšším Božím stvořením. Oni se ho neptají na to, jestli je první osobou, kterou Bůh stvořil, tak jak by rádi svědkové Jehovovi popsali Pána Ježíše. Ne, oni se ptají na to, jestli
50:07je synem Božím ve smyslu, jestli je stejné podstaty jako Bůh. To je to, co syn Boží znamená, že on a otec jsou jedno, že jsou stejné podstaty, že mají stejnou moc, že mají stejné atributy, že jsou jedním Bohem. To, na co se ho ptají, kdybychom to převedli do dnešního jazyka, je řekni nám sily Bůh. Řekni nám sily hospodin. A Kajfáš ví, že to Ježíš o
50:37sobě tvrdil. Kajfáš věděl o Ježíšových zázracích, které to dokazovaly. A Kajfáš chce z Ježíšových úst jednou naposled slyšet to, co už slyšel mnohokrát. Jenom proto, aby měl záminku ho zlikvidovat. A pán Ježíš mu říká následující v 64. verši, tys to řekl. A Marek 14. kapitola 62. verš dodává, že Ježíš řeklž jsem. Že
51:06součástí té Ježíšovy odpovědi bylo já jsem. Pravděpodobně to ego Amy stejně jako v zahradě Gemane, víc než jenom ano, jsem, ale já jsem ve smyslu, tady je to Hospodinovo jméno. A celá Ježíšova odpověď, když spojíte Matouše a Marka, by byla: "Tys to řekl?" Ano, jáž jsem před živým Bohem vyznávám, že otec a jáž jsme jedno, že že Hospodin a jáž jsme
51:30jedno, jsme stejné podstaty, že jsem Bohem. A pán Ježíš ví, že musí být nespravedlivě odsouzen proto, aby mohl zemřít jako zástupná oběť. Pán Ježíš ví, že přišla jeho hodina, ta hodina, která nepřišla, tři roky jeho služby, je zde v tento den, v tuto noc. A pán Ježíš ví, že je potřeba, aby znovu finálně vyznal pravdu proo aby Kajfáš a
51:57další mohli mít jejich důvod pro Ježíšovo zabití. Je to Ježíš, který má celou tuto situaci ve své ruce. A pán Ježíš potom potrhuje své božství tím, že cituje Daniela ze sedmé kapitoly 13. až 14. verše. Opět pasáž, která je proroctvím o božském Mesiáši. Pán Ježíš neříká jenom já jsem. Pán Ježíš neříká jenom ty jsi řekl, že jsem
52:22Bohem. Pán Ježíš nyní se odvolává na na Daniela 7 a říká: „Avšak pravím vám, od nynějška spatříte syna člověka sedícího po pravici moci a přicházejícího na nebeských oblacích. Uvidíte mne po pravici Boží. Uvidíte mne na místě, které mi náleží. Uvidíte mne vedle Božího trůnu. A nejenom to. Pán Ježíš tím to
52:51říká Kajfášovi. Kajfáši, toto není naposled, co se vidíme. Ty mě dneska odsoudíš, ty mě dneska necháš Římany popravit, ale to není naposled, co se vidíme. Já budu vzad nebe, budu korunován, ale jednoho dne se vrátím na oblacích. Jednoho dne se vrátím a už to nebudeš ty, kdo budeš soudit mně, ale já budu soudit živé i mrtvé. A v ten den
53:18Kajfáši, i když budeš v hrobě, budeš vzkříšen a budeš přiveden před můj soud a budeš shledán viným, protože já se vracím, já budu vyvýšen do nebe, já usedu po pravici moci, ale vrátím se a vy mě uvidíte přicházejícího na nebeských oblacích. A drazí přátelé, tak jak zakončujeme dnešní kázání, to stejné platí pro všechny z
53:44vás, kteří toho dnešního rána vynášíte ve svých srdcích soud nad Ježíšem. A být lhostejným vůči Ježíši, mlčet vůči Ježíši, je vynášet velice jasný soud proti Ježíši. S Pánem Ježíšem Kristem nemůžete sedět na zdi. S Pánem Ježíšem Kristem nikdo není neutrální. Buď jste s Kristem a nebo jste proti Kristu. Buď s Kristem
54:16sklízíte a nebo s Kristem od Krista utíkáte. Buď jemu patříte, nebo mu nepatříte. Buď jste v jeho království, nebož jste v království tohoto světa. Není žádná zlatá střední cesta. A i pokaď o Ježíši nemáte dnešního dne žádný názor, tak i to je velice silným názorem, že Ježíšovo svědectví a Boží svědectví o Ježíšovi
54:40není pro vás dostatečné a vyřkli jste nad Pánem Ježíšem svůj vlastní soud. Možná i vy toho dnešního dne soudíte Krista ve svých srdcích. Vynášíte nad ním verdik, že není synem Božím. Venášíte nad ním rozsudek, že není hoden vaší lásky a vaší úcty a vaší poslušnosti. Možná vaším verdiktem je, že není králem, před kterým byste se
55:08měli sklonit a kterého byste měli následovat, nebo že není Bohem, vůči kterému jste zřešili a a u kterého byste měli hledat odpuštění a že nepotřebujete jeho milost. Ale tady je realita života. Tady je skutečnost, která možná přijde už toho zítřejšího rána, protože tam, kde vy toho dnešního dne vynášíte soud ve svém srdci nad
55:36Ježíšem, tam je možné, že pán Ježíš bude svůj soud nad vámi vynášet již zítra. Takže Boží slovo říká, že nikdo neví dne ani hodinu své smrti a nikdo neví dne ani hodinu, kdy se pán Ježíš vrací. A nikdo z nás nemáme garantováno, že zde budeme ještě dnes večer. A jednoho dne se karty otočí. Jednoho dne ten, který
56:00je souzen, bude tím, který soudí. A vy, kteří soudíte, budete těmi souzenými. Nebudou žádný obhájci, nebudou žádní svědkové, nebude vůbec nic. Bude jenom spravedlivý soud vševědoucího, všudy přítomného, všemocného Boha, který ví všechno o všem a o všech a který vás zná lépe, než vy znáte sami sebe, který zná motivy vašich
56:25srdcí a který jediný v tomto vesmíru vynese spravedlivý soud. A ve své lásce a ve své milosti vás volá i dnešního rána usměřte se s Bohem. Přistupte na podmínky míru. Buďte usmíření. Přejděte ze smrti do života proto, abyste se jednoho dne nesetkali s Bohem jako soudcem, ale jako se svým spasitelem. A potom, co Pán Ježíš vyznal
56:51tyto věci, potom co Pán Ježíš vydal jasné svědectví o tom, kým je a o tom, co dělá a o tom, co čeká lidi, my čteme, že velekněz roztrhl své roucho a řekl: „Rouhal se, nač ještě potřebujeme svědky. Hele, teď jsme slyšeli rouhání. co si o tom myslíte. A všichni, kdo byli kolem, odpověděli: "Jehod den smrti." A skutečně pokaď Ježíš by byl
57:16pouze člověkem, potom by se rouhal a potom by byl hoden smrti. Ale má to jeden problém. Když máte Boha, který říká, že je Bohem, tak to není rouhání, ale je to svědectví o pravdě. A pán Ježíš se nerouhal. Pán Ježíš svědčil o tom, kým skutečně je. Ale oni už měli rozsudek ve svém srdci. Věděli, co s Ježíšem chtějí
57:45udělat. Nehledali pravdu. Hledali jenom to, jak mohou oslavit sami sebe. A proto jejich reakce je, že mu naplivali do tváře, stoukli ho pěstmi. A někteří z těch, kteří ho byli pěstmi, říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil? Sed skutečně prorok. Sed skutečně Mesiáš. Řekni nám, kdo je ten, který ti dal teďkon pěstí, když jsi
58:11měl možná nějaký pital na hlavě nebo možná, když jsme tě bili zezádu. Vysmívají se mu a plivají na něj. A pán Ježíš to snáší, protože ví, že to je jediná cesta na kříž, jediná cesta k tomu, jak zachránit. Možná i některé z těch, kteří ho bijí, možná i některé z těch římských vojáků, kteří ho za malou chvíli budou křižovat na
58:37kříži. Protože kdyby se bránil, potom by nemohl zemřít, a kdyby nezemřel, nebyla by prolita jeho svatá krev a bez prolití jeho svaté krve by nebyl zachráněn nikdo. To je jak dobrého, trpělivého, mocného, silného, laskavého a láskyplného zachránce máme. On je hoden naší slávy, on je hoden našich chvál.