Prorok Zachariáš # 11
Biblické texty v kázání
1. Janův 2Exodus 15Přísloví 21Izajáš 1Izajáš 2Izajáš 11Jeremjáš 46Daniel 2Daniel 11Ámos 3Matouš 25Lukáš 16Jan 10Jan 14
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (10)
- 19:33 Lukáš 16
- 22:02 Izajáš 11,6
- 24:50 Jan 14,6
- 26:43 1. Janův 2,21
- 32:17 Matouš 25
- 39:17 Daniel 2,2
- 53:05 Ámos 3,6
- 58:15 Izajáš 1
- 1:03:35 Jeremjáš 46,5
- 1:16:33 Daniel 11,36
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Vás vítám na dnešní biblické hodině a z boží milosti, který se dnes dostáváme už k jedenácté biblické hodině a to nad prorokem Zachariášem. Co je velice zajímavé, tak zase jedna taková malá poznámka, tak jsme si do poslavať řekli deset číslovek, které označují pořadí těch biblických hodin a opravdu od jedenácty vejš už hebrejština nepoužívá nic jiného než kardinální číslovky, takže jedenáctý a jedenáct je v hebrejštině stejné.
0:46Akorát, co je těžší v hebrejštině, tak je to stejné jako v češtině, naproti angličtině hebrejštině rozlišuje rod. Co to znamená? Že každá číslovka je připsaná v tom tvaru, jakém je rod toho podstatného jména, které určuje. A protože je tedy hodina ženského roduša, echat esre, tak je jedenáctka také v ženském rodu.
1:10Takže my budeme postupně takto se učit počítat, Ale to není to nejpodstatnější. Minule jste tedy dostali nějaký domácí úkol, takže já vždycky pro ujištění, že jste ho určitě v Berlivě všichni si prošli, se zeptám jaký. Víte, my se bez těch domácích úkolů na těchto biblických neobejdeme,
1:43protože ty témata jsou tak obrovská, že i to téma, které už dneska zřejmě tušíte podle toho obrazového materiálu, je tak veliké, že kdybych ho skutečně chtěl uspokojivě, biblicky vyčerpat, tak samozřejmě není možné tomu věnovat jednu biblickou hodinu. Ale my jsme tedy minule, zdaleka ne, ale letem světem prošli dějiny a souvislosti biblické ohledně toho druhého rohu
2:21z toho Zachariášova proroctví, tedy dějin říše mécko-perské, která tedy byla symbolizována tím hrbatým medvědem a nebo tím dvourohým beranem, jehož rohy byly asymetrické. A vy jste za domácí úkol měli si připomenout ty významné vladařské osobnosti a historické souvislosti, které jsou neoddělitelně nutné k tomu,
2:57aby jsme chápali ty biblická prodotství a samozřejmě historii božího lidu. A tak jsem zvýraznil několik perských a méckých králu, většina z nich tedy byla, Peršanů, kteří jsou nezbytní, aby jsme je znali z toho biblického pohledu. My se samozřejmě nebyli schopni zabývat tou historií mécko-perské říše dopodrobna, protože to bylo období,
3:23které bylo velmi dlouhé a ne všichni vladaři zdaleka jsou pro nás tak podstatní. Ale my jsme si minimálně řekli, že budeme znát vždycky ve dne, v noci, o půl noci Kýros II. Veliký, který byl tím dobyvatelem té neobabilanské říše a vlastně takovým ustanovitelem, s jednotitelem a hlavní postavou dějin mécko-perské říše byl to velkokrál
3:53a je nezbytně nutné si uvědomit, že tedy někde 590-580 narození, smrch 530 před Kristem a nejvýznamnější čin ve vztahu k božnímu lidu je rok 539, kdy byl pán Bůh při práci a navštívil krále Kýra a naklonil jeho srchce, aby vydal dekret o navrácení židů, izraelců do zaslíbené země
4:23a znovu vybudování jeruzalemského chrámu po 70. letém babylonském zajetí. Takže Kyros, druhý který jste měli nad ním přemýšlet a jeho život a konotace jsme rozebírali už u proroka Agea a je to vlastně současnost proroka Zachariáše, je král Darius I. On se zasadil o to, aby ty práce na tom zastaveném božím díle byly obnoveny.
4:53A to jsme v roce 522 př. Kristem. A vládl do roku až 486. Takže dlouhá vláda, velice významný král, Zachariáš prakticky působil pod jeho vládou. Takže měli jsme Dária I. a další významný král byl Xerxes, neboli nám biblicky známější pod jménem Achaš Veroš,
5:25tedy král perský, který přebýval v Šůšanu a hned jsme tedy u knihy Ester. A zase obrovské biblické události není možné probrat v současné biblické hodině. Ale důležité vědět. A tím posledním významným králem, který nás tedy musí zaujmout z biblické historie, je král Arthraxerxes I, který působil v roce 446 až 445.
5:56a s jehož životem a v jeho době je nedělně zpěto, co období Nehemiáše. Takže vidíme, že když bychom chtěli postihnout historii Perzie, tak to je obrovské období trvající sto let. A kdybychom měli rozebrat všechny biblické konotace s tím spojené, co tento roh, který si hospodin vyvolil, způsobil ve vztahu k dějinám světa i svého lidu,
6:31tak bychom skutečně to nemohli zvládnout během jedné biblické ani dvou. Ale my musíme jít tedy dál. Dneska je před námi obrovské téma. Ovšem, myslím si, že tak, jako lidé křesťani žel tápou i v dějinách neobabilonské říše, Perzie to bývá ještě slabší, tak tady to bývá už úplně bída, tak se dostáváme k dějinám a událostem spojeným teda s třetím rohem
7:03ze Zachariášova proroctví a tedy neuddělitelně dnešní biblická hodina celá bude zasvěcena nejvýraznější postavě, která zahájila z božího rozhodnutí toto období, a to je Aleksandr Veliký v biblických proroctvích. My si na konci biblické ukážeme, proč jsem se zabýval touto osobou do takových podrobností.
7:33A já vám jenom už dopředu předešlu, přemýšlejme na podobnosti s pánem Ježíšem Kristem a zároveň buďme v dělí ve vztahu k antikristu. To vám prozradím na začátek. A pak sledujme život, biblické události spojený s tímto mužem, který je naprosto známý v dějinách světa. Ovšem, do jaké míry skutečně je známý. Takže je před námi první část týkající se dějin Řecka, Nakedonie.
8:07a já jsem se dneska, nebyl jsem sám, jsem zjistil, probudil teda s těžkou migrénou a nevěděl jsem vůbec, jestli bude možné dnešní biblickou se mnou uskutečnit, ale modlil jsem se, vzal jsem si, tedy léka z boží milosti to přestalo, nebo ustalo. A tak jsem si uvědomoval, jak jsem znovu procházel ty materiály a zpracovával, to dával dohromady,
8:37Neustále se mně vracel jeden biblický příběh, jedna biblická událost. Když vám to řeknu, tak vás to jist vyděsí a budete se bát, co vás dnes čeká. Byl to Apoštol Pavel v Troádě. Apoštol Pavel, když byl v Troádě, tak se jeho slovo protáhlo do půlnoci. A jeden mladík, Eutychos, který seděl ve třetím patře na okně, spadl dolů a byl mrtév.
9:14Já jsem děkoval pánu Bohu. Nebude to do půlnoci, nebude tady Eutychos, takže nebudeme muset spoléhat na boží zázračné zkříšení. A navíc jsem si jist, že nikdo z vás neusne, protože, jak říká Izajáš, chlapci sice ochabnou a unaví se, mladíci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na hospodina, nabývají nové síly.
9:46Vznášejí se na křídlech jako orly běží a neunaví se, chodí a neochabnou. Takže jsem si jistý, že jsme lační Božího slova plný síly. Já nevím, budeme se modlit, aby nám pán dal milost. Je to téma, které bych strašně nerad rozdělil. Já bych opravdu toho Aleksandra Velikého chtěl probrat v kuse. Ale, ale. Vykuchal jsem všecko, co se dalo z jeho života.
10:18Snažil jsem se vypíchnout opravdu ty nejdůležitější momenty. A přesto spoléhat na to, že to zvládneme v jedné hodině, uvidíme, jak pán Bůh dá. Protože my nemůžeme Perzii, teda říši Aleksandra Velikého, uzavřít po Aleksandru Velikém. Protože po působení Aleksandra Velikého přichází celé dlouhé období spojené s řeckou říší,
10:46rozdělení tedy do těch čtyř království, které by vůbec nebylo možné probrat. Takže jsme zase v 24. ševatu druhého roku králování krále Dária I. Histabse se, to je rok 519 př. Kr. 15. únor podle Gregorionského kalendáře a jsme již ve druhém, pořád ve druhém vidění proroka Zachariáše.
11:18Dva jedna. Pozvedl jsem oči a v tom jsem uviděl čtyři rohy. Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil. Co mají tyto věci znamenat? Odpověděl mi. To jsou rohy, které rozstýlili Judu, Izrael a Jeruzalém. Pak mi hospodin ukázal čtyři kováře, zeptal jsem se, co jdou dělat. A odpověděl, víme, že tedy ten angelus interpres, ten anděl vykladač,
11:41Toto jsou rohy, které roztělili Judu, takže nikdo nepozvedl hlavu. Ale tito je přišli vyděsit, aby urazili rohy národů, které pozvedli roh proti judské zemi, aby ji roztělili. Dnes tedy přicházíme k identifikaci, poprosím, ten obraz, zase těch šelem a nebukadnezarový sochy, toho třetího rohu. My víme, když chceme pochopit toto proroctví,
12:08tak musíme použít výklad Daniele, který sám toto prorodství vykládá. Kontrolní otázka, co bylo dřív? Danielovo prorodství nebo Zachariášovo? Určitě Danielovo prorodství bylo dřív a my přesně víme, že se stalo v prvním roce krále babylonského Belčazara, A to je rok 553, přibližně před Kristem.
12:42Tehdy již přibližně 67-letý prorok Daniel viděl ve snu toto vidění na svém loži. Věc začala takto. Daniel promluvil ve viděních sem během noci přihlížel tomu, jakhle čtyři nebeské větry vzdouvaly velké moře. A z moře vystoupují čtyři velké šelmy, každá jiná. První byla jako lev, ale měla orlí křídla. Přihližil jsem, jak jí byla potom ta křídla utržena.
13:11Šelma byla zvednuta ze země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu, byla postavena k jedné straně. My jsme si řekli, že správně v tom chápání, že byla hrbatá, tedy měla jeden bok vyšší. Mezi zuby měla v tlamě tři žebra a takto k ní hovořil. Staň, nažr se hodně masa.
13:42Takže to bylo náplní uplynulých biblických hodin. Prošli jsme nám o babylonskou říši a minulé tedy říši Persko-Méckou. Vysvětlili jsme si, proč říkám Persko-Méckou. A dnes trošku také něco z obecné teologie. My, když procházíme ty proroctví, jejich výklad, tak já vždycky reaguju na ty současné texty a snažím se vám na nich ukázat i základní principy, které se ale dají uplatnit ve všech prorockých
14:12a nejenom prorockých textech písma. My se budeme soustředit na to třetí zvíře, ale vy jste si v popisu už těch dřívějších zvířat, šelem všimli určitě, že se tam objevuje při popisu těchto zvířat, nebo tehto šelem některá slova, které jsou u všech popisů podobná. Jaká? To zvíře bylo, jak jsou popisovaná ty zvířata?
14:42Jako. To je zvládné. Byly podobná aramejský dumia, a nebo je tam předložka aramejská, ta je podobná i v rejské, ke, což se řekne jako. Takže všimněte si na ten jazyk. Pán Bůh tady používá ve svém slově a jde nám o každé slovo. Že ta zvířata byly podobná nebo byly jako. A tady chci vás zastavit, když se toto v textu objeví,
15:07tak vás chci ujistit, že se nemusíme bát, že z Velkého moře, co je v Biblii Velké moře, symbol pohanských národů. A kdybychom chtěli doslovnou interpretaci Velké moře, tak bychom byli, židé nazývají Velké moře, středozemní moře, bez debat. My víme, že židé nazývají mořem i galilejské jezero. A když se mluví o velkém moři, tak se myslí moře středozemní.
15:37Ale my se nemusíme bát, že ze středozemního moře vystoupí čtyři nestvůry a postupně ovládnou svět. To není smysl. Protože je tady použito podobná jako. A tím pádem, když jsou tyto věci v textech zmiňovány, tak se jasně musí poukázat na to, že pán Bůh používá metaforu a symbolický jazyk. To je velmi důležité. To znamená, když mluvím o symbolickém jazyku,
16:08že pán Bůh dává určité symboly ve vidění, a to jsou velice časté u proroků, ale nejsou vždy. Uvidíme, že musíme rozlišovat. A my na základě studia čeho, zase božího slova, musíme tyto symboly umět rozšifrovat a vyložit. Takže to je velmi důležité.
16:40A samozřejmě boží slovo je dostačující k tomu, aby jsme poznali, co tato zvířata, tyto jejich spodobeniny znamenají. Opravdu většinou lvy nemají orlí křídla. Většinou medvědi nemají hrb na jednu stranu. A dokonce dneska uvidíme třetí zvíře, málo kdy má Levhart čtyři hlavy. Mluvím jako blázen. Ale proč pán Bůh nezná zoology, když stvořil všechny tvory?
17:12Ne, jde o symboliku. A obrovský problém nastává, když se symbolický biblický jazyk vykládá doslovně a naopak, a to je ještě větší nesvar, když se doslovné biblické texty vykládají jako duchovní metafory nebo symbolika. A já chci, aby jsme si tohle strašně uvědomili, protože není nic, co by mě zvedalo ze židle při výkladu a komentářu,
17:40když vidím, že někteří komentátoři texty, které je nutné vykládat doslovně, interpretují vzduchovněle a naopak, když texty, které jsou jednoznačně symbolické, vysvětlují doslovně. Já dám několik příkladů, aby jsme to pochopili. Když boží slovo používá symbolický jazyk, tak už v gramatické podstatě slovní skladby, ať už hebrejštně nebo řečtně,
18:11dokonce i v našich překladech jsme na to upozorňování. Pokud se o to nejedná, tak bychom měli být velmi opatrní, abychom si dovolili některý z textů označit jako symbolický nebo metaforický. Úplným nejhorším problémem současné doby, znovu se vracím, je to, že současní, já nemůžu říkat přátelé, dokonce ani křesťani, ale jedinci hlásící se k Bibli,
18:36označili první kapitoly písma Genesis za metaforu plnou symbolik. To je rouhající. Ten text byl hebrejštině vždycky psán jako naprosto jasné sdělení, historický záznam. Takže jestliže podkopeme autoritu Genesis, že máme nějaká Eva, to byl prototyp nějaké opičky a Adam prototyp nějakého muženo, tak nějak se mlátili a pak už to hospodinu nebylo moc asi příjemný,
19:05tak řekl, že to je hřích, no tak to zahoďme. Bibli a pojďme domů. A já se u toho rozčiluji a rozčiluji a prostě neuznávám tyto lidi jako křesťany. A je nám jasné, že prostě ten text to neumožňuje, je to znásilnění. Ale dám jiný příklad. Pak máme texty v písmu další, které zase lidé vykládají jako podobenství, ačkoliv podobenství nejsou,
19:33a já jsem na to přímo alergický. A to je událost pána Ježíše, kterou popisuje ve vztahu k Lazarovi a bohatci. Lazar a bohatec určitě známe, z jaké kapitoli Jana, ty události 16. Ne, Lukáš 16. Tak máme popsáno, že pán Ježíš mluví o tom, že byl nějaký Lazar chudák. Byl chudák, byl nemocný, psy mu lízali rány, zemřel.
20:08A pak, co se stalo z jeho duší posmrti a co se odehrávalo v tom posmrtném životě. To je obrovský text, který nám ukazuje o tom, jak to je s očistcem, co se děje z duší zemřelého a je plný teologických pravd. Přesto jsou někteří tací, kteří řeknou, že to je podobenství. Pan Ježíš nikdy nemluví o tomto textu jako podobenství.
20:30Když to, když mluví pán Ježíš o podobenství, tak říká, řekl jim podobenství, nebo řekl vám podobenství. Pán Ježíš na to přímo upozorňuje. Takže není možné si libovolně vzít nějaký text z písma a říct, toto je podobenství. Jenom proto, že se nám to zdá nepředstavitelné. Jak by mohla nějaká duše být v Hadesu, nějaká ta propast, lůno a vrhámovo.
20:58No prosím vás, pán Ježíš přece přišel z nebe, aby nám vydal svědectví. A kdo jiný ví přesně, co je po smrti z duší člověka, než pán Ježíš. On nepotřeboval říkat v této oblasti podobenství. Další příklad bude u Zachariáše. Pán Ježíš, a víte, že to je velmi známé proroctví, mluví o tom, Zahariáš mluví o pánu Ježíši v proroctví, že se dcera Sionská má radovat,
21:30že má propuknout vlahol. Proč? Protože hle přichází k ní její král. A jak on, že to přichází? Pokorně, sedící na oslátku, na hříběti, té, která je podrobená. Juhu. No a samozřejmě to byla symbolika, že? to je vyjadření pánova pokorného postoje. Takže pán Ježíš přišel do Jeruzaléma koňmo. Ano? Ne.
22:02Prostě pánu bohu šlo o to, že se to naplnilo jak? Doslovně. Takže nemůžeme říct, že tento text v Zachariáši budeme vykládat symbolicky. Tam žádné jako na oslátku a tak dále nepadlo. Další texty zneužívané v tomto smyslu Izajáš ohledně mileniálního stavu. Když třeba čteme, a víme ten známý text, Izajáš 11.6, pak vlk bude pobývat s beránkem,
22:33leopard uléhat s kůzletem, tele mladý lev a krvný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede a tak dále, tak jsou pohotoví a milenialiští křesťané říct, To je obraz smíření mezi lidmi. To by bylo hodně málo. Já věřím a jsem před pánem Bohem za to zodpovědný, že to takhle bude.
23:04Nejde o podobenství, jde o popis budoucí slávy mesiářského království. No ale pak zase na druhou stranu máme texty v písmu, které se vykládají jako teologické, doslovné interpretace. A to je také úplně nemožné. Dám vám zase příklad, aby jsme si to lépe uchopili. Jan 10.6 říká, a to neříkám, že někteří vykladači dělají,
23:40to není často, ale vám ukážu tu nesmyslnost, k čemu to vede. Ježíš jim pověděl toto přirovnání. V řečtině je slovo haparomia, což Denis znamená, haparomia v řečtině znamená alegorie, podobenství, přirovnání. Takže když pán Ježíš říká paromia, tak řekl jim toto podobenství a pokračuje. Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říct. Ježíš tedy opět řekl amen, amen, pravím vám, já jsem dveře.
24:19Pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechli. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn. Bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Radši a sestry, to je přirovnání. Co tím myslím? Je nám zde zjeven duchovní princip, který je na mnohých místech teologicky rozveden. a já se vrátím k velice dobrému kázání bratra Karla
24:50a trošku upřesním nepřesnost našich překladů. Je totiž jeden to verš z hlavy, který, Jan 14, 6, který nemáme přeložený ve svých biblích tak, jak by měl být přeložen. My jsme se soustředili v kázání bratra Karla, že tam tehdy pán Ježíš řekl, Jan 14.6, Legi autóho Jezus, Ego eimi heodes, kai healefeja, kai hezoe,
25:27údeji erche taji proston patera eimede emu. Nikde to není přeložený tak, jak to řekl pán Ježíš. Protože pán Ježíš tady řekl, Já jsem ta cesta. A já jsem ta pravda. A já jsem ten život. U každého slova je použitý určitý člen a každá ta vazba je oddělena řeckou spojkou a kaj.
26:05Vidíme to tam? Já ne. Proč to asi pán Bůh chtěl říct? Protože ten důraz byl obrovský na to, jak nevýslovně významné je postavení pána Ježíše. My když čteme prolog Janovů Evangeliu, tak jasně víme, že slovo se stalo tělem. A že skrze toto slovo bylo stvořeno všecko, co jest. A že bez něho nepovstalo nic. A boží slovo nás jasně vrací do toho, že pán Ježíš je opravdu tou jedinou cestou k Bohu Otci.
26:43Ale nejenom, že je jedinou cestou k Bohu Otci, ale že On je také tou jedinou pravdou. Boží slovo na jiném místě říká 1. Janův 2.21. A nenapsal jsem vám, protože neznáte pravdu, ale protože ji znáte. A víte, že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus, to je antikrist, který popírá otce i syna.
27:09Každý, kdo propírá syna, nemá ani otce. Kdo vyznává syna, má i otce. Rozumíme tomu? Všecká náboženství, všechny učení, kde je spochybněn pán Ježíš, nebo je umenšena jeho role, vedou kam? Do pekla. Je to široká cesta do pekla. Nic míň, nic víc. Pán Ježíš říká, ego eimi he aleteja.
27:39Já jsem ta pravda, s velkým P. Je možné poznat pravdu mimo pána Ježíše Krista? Není. Pán Ježíš je vtělenou pravdou a opravdě přišel vydat svědectví. Mimo pána Ježíše není žádná pravda. Jak říká pán Ježíš, zase skrze svého ducha nás to upozorňuje, první, například, čejte, teď jsem se v tom ztratil, ne, to jsem vám říkal, první Janova 2.21.
28:12Mimo pána Ježíše není pravda. Jestliže někdo popírá pána Ježíše Krista, je písmem označen jako hář. A teď se tedy dostáváme, tu cestu jsme si řekli, ale teď se dostáváme k tomu třetímu bodu, a to je, že pán Ježíš říká ego eimi he zoe. Pán Ježíš je ten život. A to znamená, že mimo pána Ježíše je nějaký duchovní život?
28:42No podle písma. Neexistuje. Není možné mít život mimo pána Ježíše Krista. My víme, že se můžeme narodit bez pána Ježíše Krista jako biologické entity. To znamená, že máme bios. Ale je možný, hezoe, život věčný mimo Pána Ježíše? Naprosto ne. Lidé mimo Pána Ježíše jsou písmem jasně označeni jako mrtví. A tak čteme zase 1. Janus 5.11.
29:10A to je to svědectví. Bůh nám dal věčný život. Zoen a Jonion. A ten život, ten život, zase určitý člen, čili řecky hezoe. Hezoe. My říkáme normálně v češtině ten život. Ta pravda. Všimněte si, je to kostrbaté. Nepoužíváme to. Řečtina také mluví o obecných principech, ale když chce zdůraznit, že jde o ten život, tu pravdu, tu cestu, použije určitý člen.
29:45A samozřejmě tedy písmo říká, kdo má syna, má život. A na druhou stranu, kdo nemá Syna Božího? Ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, ne abyste zjistili. Ale každý, kdo věří v Pána Ježíše, tak mu Pán Bůh zjevuje, že co? Že bude mít život, měl život, jaký je tam čas?
30:12Má život. Má ho. A to, že toho má, to, že je v řečně použitý tento čas, to uznačuje, že ten život je stále. Rozumíme tomu, bratři a sestry, proč to říkám? Protože kdybychom vzali tento text doslovně o tom, že pán Ježíš je dveře od ovčince, tak bychom mohli předpokládat, že pán Ježíš ve své ontogenetické podstatě,
30:43jeho věčné hoj soucna, má na sobě panty, prach a vrata. A že až přijdeme do boží slávy, tak popravit si boží slávy, budou sedět vrata od ovčince. Ano? Ne, já používám tyto výrazy velice důrazně. Proč? No samozřejmě, že ne. Protože když nám písmo popisuje, jak pán Ježíš oslavený vypadá, tak si můžeme být jistí,
31:15že po pravici boží sedí kdo? Někdo, kdo má vlasy a roucho, bílé jako vlna a sníh. Jehož tvář je jako slunce, vpravé, poledné. Jehož nohy jsou jako bronz, rozstavený. Peci, jehož oči jako plameny, ohně a jehož hlas jako hlas mnohých vod.
31:46Takže bratři, sestry, ano, asi málo kdo by si z nás řekl, že pán Bůh má vedle sebe syna, který je podobný dveřím. Přesto jsou vykladači, který jsou schopni říct, že pán Bůh má péři. Přemýšlejte proč. Že pán Bůh má péři. Ano, já jsem četl nevyslovné prorocké zamišlení lidí, kteří se v uvozovkách dostali v současnosti do nebe
32:17a pán Bůh seděl na svém trůnu a měl tam peří. Já jsem zvracel málem nad těmito knihami. Protože to, že pán Bůh je přirovnán v žalmek, že nás obepíná svými křídly, to není popis. Takže pán Bůh je co? Bůh otec je? Duch. Takže mějme tohle sto bratři a sestry na paměti, když mluvíme o symbolice. Protože, jak říkám, třeba podobenství o deseti panách je jasně uvedeno v Matoušovi 25,
32:53že se jedná o co? O podobenství. A tedy musí se vykládat jako podobenství. To není teologická pravda ve smyslu doslovného interpretujícího záznamu. Kdyby jsme to vyložili, doslovně můžeme dojít k tak úžasným závěrům, že si do konce ducha svatého můžeme dojít koupit na trh. Což pak nevíme, co říká pán Ježíš?
33:23Co řekli ty rozumné panny těm nerozumným, když žádali o olej v lampách? Ať si dojdou. Kam? Na trh. A co? Koupí si. Jenomže to bylo podobenství. Pánu Ježíš jde v podobenství o obsah, o soustředění se, ale když se toto podobenství často zneužívaná v některých kruzích, začne takto interpretovat, tak se můžeme dostat do těchto závěrů,
33:52ale to není eschatologické podobenství, které nám ukazuje přesně, jak bude souslednost události, ale ukazuje nám podstatu, ukazuje nám nějakou myšlenku, co je podstatné, aby křesťan byl připraven na setkání s pánem. Hle, jak by to dopadlo, kdybychom třeba si řekli, že tedy olej je duch svatý a že si ho můžeme koupit. Byl jeden to muž, který přebýval kde? V Samaři.
34:22A byl to kouzejník, jmenoval se Šimon. A když tam přišlo Evangelium a on zjistil, že skrze Apoštoly také uvěřil, se šíří a dějí mocné činy, tak ho co požádal? Chtěl jsi od Apoštolů co? Něco koupit. A co? Chtěl jsi koupit moc Ducha Božího, aby na koho loží ruce, tak ho přijal. A Apoštolové řekli,
34:53no tak uvidíme, jakou cenu ti dáme. Co mu řekl Petr? Buď proklet. Ty i tvoje peníze. Jak jsi mohl myslet, že lze něco takového uskutečnit? Boží duch byl člověku dán jako nezasloužený dar milosti. Takže, ano, já si moc kladu důraz na to, aby jsme se v těch biblických textech orientovali.
35:28Takže, když budete vykládat boží texty, pamatujte na to, že Bible používá na některých místech přirovnání a symbolický jazyk, To bude dnešní případ, ale jsou místa, které nelze zduchovňovat jako symboliku, ale je nutné je interpretovat doslovně. Takže zpět k tomu našemu rohu a třetí šelmě, která byla podobná komu? Levhartu.
36:03Aramejský Kinemar. Potom jsem přilížel dále, ale další byla jako levhard a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda. Takže když se podíváme, tak vidíme, že jsme tedy támhle u toho zobrazení této šelmy. je to šelma, která je aramejsky označena jako kinemar, námar hebrejsky,
36:37což bychom mohli přeložit jako levhart, ovšem z toho zoologického pohledu i gepard, nebo tyto bytosti. Čím je specifický? Vám Bůh chce známe levharta, co je na něm zvláštního? Co se vám vybaví, když se překne toto zvíře? Na hlas. Skvrny, dál co by se vám... Rychlost. Rychlost. Bez debat velmi důležité. Když bychom srovnali lova, medvěda, levharta, nebo to čtvrté zvíře, k tomu se dostaneme.
37:09Která z nich je zřejmě nejrychlejší? Určitě levhart. Dokonce gepardi dokážou vyvinout rychlost, jak jsem se dočetl, až 130 a více kilometrů za hodinu. Ale hebrejština takhle není stavěná. No, v hebrejště jo, protože hebrejština neoznačuje vždycky doslova ten daný druh,
37:40tak jak my je známe botanicky nebo potom v zoologii. Hebrejština používá například pro některé dravé ptáky slovo, které my nejsme schopni rozdělit a víme, že to je šelma. Takže proto, ať už je to leopard nebo levhard, tak důraz nebo gepard je tam na rychlost. A i kdyby to byl tedy doslovně leopard, tak leopard je ve srovnání s lvem,
38:07který asi 80 km, při největším 60 až 80, no medvěd, ten je pomalejší ještě než lev, 50-60, tak je bezdebat rychlejší. Na co to odkazuje? Odkazuje to na rychlost, jakou se tato říše a její vládci zmocnili vlády a jak postupovaly jejich dobyvačné sklony. Co dál se vám vybaví, když se řekne tedy Levhart? Měli bychom řešit hebrejsky toho nejmára, aramejský,
38:42ale v našich biblích překládáno nejčastěji jako Levhart. Takže co ještě? Je to krvelačná šelma. Která velice má ráda krev. Je to určitě šelma. Takže to víme z toho všeobecného popisu. My se dneska nebudeme toliko zabývat jejimi čtyřmi hlavami, ale její rychlost a to, že se skoro nadznáší při svých útocích,
39:17je umocněno tím, že ten Levhart nebo ten Neymar je něčím zvláštní, kromě těch čtyřhlav. Má ještě navíc křídla. Takže zase je tam obrovský důraz na to, že tato šelma postupovala, jako kdyby se znášela. Byla rychlá, obrovsky rychlá. A my tedy víme, Daniel 2.2, 2.32, že tato šelma je paralelní s jakou částí Nebukadnezarovy sochy,
39:48Byla to socha mající hlavu z rizího zlata, hruď a paže ze stříbra a břicho a poky bronzové. Takže na nebukadnezarově soše tato říše, toto uskupení zaujímá přesně tuto část. No ale není to všecko, protože se k tomu dál vyjadřuje ještě velice obsáhlý text V osmé kapitole proroka Daniele, toto proroctví bylo dáno dřív nebo později,
40:20než to z té sedmé, později bylo doplňující. A tam se něco dozvíme o tom, že toto říše byla také navíc přirovnána ke kozlu, který, ale všimněte si, velice zvláštní věci na jeho hlavičce, má roh. A s tím rohem se pak něco stalo. Byl uražen. Takže k tomu se dostaneme. Bez devat, bez devat, ten roh, tato říše je říší makedonskou
41:03a zestup makedonské říše je nedělně spojat s osobou Aleksandra Velikého. Takže my se budeme zabývat Aleksandrem Velitím. Aleksandr Velití se podle historiků narodil někde kolem 21. července v roce 356 př. Kr. v městě Pela, já poprosím mapu Aleksandrovské říše. To bylo hlavní město Makedonie. Pela je tam vidět, vidíme Pelu všichni.
41:38My víme z historických konotací, že smrt Aleksandra Velikého se přibližně datuje 10-11 Bibritanie encyklopedika, potom tedy 13. červen roku 323. Rychlé kdoumí matematiku. Kolik bylo Aleksandrovi Velikému, když zemřel? Co? Byl mladý. Ale to je málo. Velice zvláštní počet let mu bylo. Bylo mu 33.
42:10Možná někdo tuší, nebo ho něco napadne. Já taky znám jednoho muže, kterému datovali přibližně jeho život pozemský na 33 let. Takže Aleksandr Veliký se dožil 33 let. Byl synem krále Filipa II. Makadenského a jeho matka byla Olympias, neteř epejrského krále, byla to pohanská kněžka dionýských mystérií.
42:40Mohou podrobnosti z mládí a života dětství samotného Aleksandra nemáme, ale velké informace nám poskytuje řecký filozof a historik Plutarchos. Slyšeli jste o Plutarchovi? Plutarchos žil někde v letech 46 až 127 našeho letopočtu. A on sám tvrdil, že Aleksandr Veliký nebyl ve skutečnosti
43:10synem Filipa II., ale že byl přímo synem samotného Día. Kdo byl Zeus? Byl to nejvyšší bůh řeckého panteonu, kterého potom převzali samozřejmě i. A z tohoto slova Dios potom i vzniklo, nebo všeobecné označení je používané pro slovo Bůh.
43:41Takže oni věřili, že byl přímým potomkem Día. A je velice zajímavé, že právě Olympias odvozovala svůj původ od řeckého bajného hrdiny Achyla. Slyšeli jste někdy o Achylovi? My máme jeden pozůstatek z těchto dějin, máme na noze Achylovu šlachu. Takže za domácí úkol něco Achylovi.
44:13A bylo to velice módní a velice troufalé, že královské rody té doby odvozovaly své kořeny přímo od bohu. Oni se často za samotné bohy považovaly. A u Aleksandra to bylo ještě umocněno tím, že Plutarchos říká, že dříve než se narodil, tak matka i otec měli spoustu snů a běšteckých vizí, které jim běštes Aristanderos vyložil,
44:48že se jim narodí někdo tak veliký, že jeho povaha nebude ničím menší, než jako má povahu samotný lev. byl přirovnáván ke lvu. Já se znám jednoho muže, který byl označovan jako lev. Jako lev. Takže přemýšlejme. Aleksandr Veliký se tedy narodil do této vznešené rodiny. Jeho matka se zasloužila za to, protože to byla kněžka,
45:20že se mu dostalo velice misteriózního vychování ve vší modloslužbě dostupné tehdejšímu světu. Byla to kněžka. Kde je kněžka? To je představitelka ženská role nějakého náboženského kultu. Takže Aleksandr Veliký měl od počátku velice silně vyvinuté vnímání nadpřirozena, duchovna a těchto věcí. Vztah s otcem byl velice komplikovaný, protože jeho otec, král Filip II. Makedonský,
45:58byl určitě významný vojevůdce a byl to on, kterýmu se podařilo sjednotit ty roztroušená králevství a celou tu Makedonii. On vlastně i první se pokoušel útočit proti Perzii a připravil z božího řízení Aleksandrovi cestu. Ale tak, jak bylo zvykem, v roce 337, což mohlo být, si dopočítáme, kolik bylo mladému Aleksandrovi, se Filip znovu oženil, už s pátou ženou, s Kleopatrou,
46:30ale s jinou Kleopatrou, k tomu se dostaneme. Byla to Kleopatra Euridike. A samozřejmě, jak to bylo zvykem v těchto rodinách, když došlo k novému snědku, došlo k ohrožení následovnictví u těch předešlých dětí. Takže Aleksandr Veliký, tehdy ještě ne Veliký, mladý, se bál o svůj život spolu se svojí hašteřivou a panovačnou matkou Olimpí
46:56museli uprchnout. A byli nějakou dobu, se skrývali mimo hlavní říši Makedonského království. Ale přesně tedy byli v Illírii. Nástupnictví se v tu chvíli zdálo nepravděpodobné a zatemněné, ale přesto v roce 336 před naším letopočtem byl Král Filip, jeho otec,
47:29zavražděn na svatbě své dcery. A jeho vrahem byl dřívější králův milenec. Rozumíme, co říkám? Jeho vrahem byl jeho dřívější milenec a jeho tělesný strážce Pausanias z Orestidy. Takže v rodině Aleksandra Velikého, stejně jako v mnohých dalších antických případech,
48:07bylo arzeno kojitáji, samco ložnictví. Naprosto, naprosto běžné. Když se tedy Aleksandr Veliký dostal v roce 336 na trun, nastoupil do velice těžké pozice a byl dokonce obviněn z podílu na vraždy svého otce. Ale protože to byl pán Bůh, který si Aleksandra vybral, tak Aleksandr obstal.
48:42A na to víc. Aleksandr hned v prvních dvou letech své vlády nechal popravit každého, kdo by se jenom zmínil, že měl nějaký podíl na smrti svého otce. Jeho vláda tedy začala krutovládou. My tedy víme, že už Aleksandruv otec Filip Makedonský si podmanil řecké městské státy a přesně podle úradku hospodinova plánoval invazy na východ.
49:16Co leželo na východ od Makedonie? Největší světovládná říše té doby, říše Persko-Mécka. Království Aleksandra Velikého v tom rozkvětu zaujímalo obrovskou část, prakticky bychom řekli celý známý tehdejší svět, který něco znamenal. Ale tím nejdůležitějším momentem bylo jistě dobytí Mecko-Perské říše. A toto se nestalo naraz.
49:58Měcko-Perská říše byla ve čtvrtém století, jak jsem řekl, největší říší daného světa. A my tedy v historii máme celé období, které se nazývá období řecko-perských válek. Nedostalo k tomu okamžiku, ale bylo to období několika let A my nemáme samozřejmě kapacitu se zabývat všemi válkami,
50:29ale dvě významné si řekneme. Byla to bitva u řeky Granikos, kde se poprvé ve velké síle utkal Aleksandr Veliký se svým protějškem, králem Perskomecké říše, kterým byl, kdo ví, kdo byl králem v té době, král z Achamenovské dynastie, přímý potomek z té královského rodu, o kterém jsme mluvili, jako byl Kyros a další, byl to Darius,
50:59ale pozor, už ne. Ani první, ani druhý, ale Darius třetí. Takže král Darius byl oním sokem, který představuje v tom, jak budeme dál číst, berana, který se bude trkat s kozlem, který přichází odkaď? Z jaké světové strany? Ze západu. Určitě. Takže Granikos. Řeka Granikos tam došlo k prvnímu významnému střetu a už tady nebyly síly vůbec vyrovnané.
51:33Historici se domnívají, že na straně Aleksandra Velikého bylo 40 tisíc mužů. Najdeme si Granikos, můžeme, jestli to tam někde máme, vidíme to, kde jsme. Vidíte, to dneska vlastně spadá území Řecka, Granikos, vidíte, že tamhle potom na tom západním pobřeží, jakého? Polostrova. No, tam se nachází co? Zekázemě. Malá Azie, ale to dneska máme tam co?
52:04Tu? Turecko. Takže úřeky Granikos dojšlo k prvnímu střetu a asi bylo Makedonců něco kolem 40 tisíc mužů, ale Peršané byly ve významné početní, teda početní ani tolik ne, ale hlavně výbavové a poziční nad vládě. Měli daleko lepší výchozí podmínky. Takže dokonce i samotní Aleksandrovi generálové vyzývali Aleksandra,
52:33aby tuto bitvu zdal. Aby se do ní vůbec nepouštěl. Jenomže vy samozřejmě z dějepisu víte, jak dopadla bitva u Graniklu? Kdo ji vyhral? No samozřejmě, že řekové. Na vzdory všem pochybnostem řekové. A proč? Jak je možné, že armáda, která byla slabší,
53:05která měla nevýhodnou pozici, proti nejsilnějšímu národu vyhrála? Kdo to ví, kdo mi na tu otázku odpoví? Boží vedení. No samozřejmě. Byl to boží svrchovaný úradek. Neboť, jak je psáno, Ámost 3.6. A my to známe z paměti. Zdali pak se zatroubí naberaní roh ve městě a lid se netřese. Zdali pak nenastane zlo ve městě, aniž bědnal hospodin.
53:34Vždyť panovník hospodin nebude činit nic, pokud neodhalí své důvěrné sdělení svým otrokům prorokům. Lev zařval, kdo by se nebál. Panovník hospodin promluvil, kdo by neprorokoval. Toto vítězství bylo dopředu ohlášeno. A co říká přísloví 21.31? Kůň je strojen pro den boje. Je to pravda? Amen. Ale vítězství je od koho?
54:04Od hospodina. Aleksandr vyhrál. Aleksandr veliký vyhrál. A nejenom to, že vyhrál. Ale znamenalo to počátek konce. a předpovězeného odseknutí hospodinova toho druhého rohu, neboli Persko-Mécké říše.
54:37Jeny mi až 27, čtyři jasně říká, toto praví hospodin zástupu, Bůh Izraele, toto řekněte svým pánům, já jsem svou velikou silou a svou staženou paží učnil zemi, Lidi a zvěř, která je na povrchu země. A dávám je, dávám je tomu, kdo je toho v mých očích hoden. Je to pán Bůh, kdo to ustanovuje. A pán Bůh se rozhodl, že to bude Plexander.
55:09Tečka. A my podrobně tyto události, jak se to stalo prorocky, máme zaznamenány V tom roce 553 př. Kristem, čili kdy byla bitva u Graniku, kdo dával pozor? 334. A teď jsme v roce proroctví Daniele. Takže to bylo desetiletí předtím a Daniele lidí.
55:418.1. Ve třetím roce kralování krále Belšasara se ukázalo mně Danielovi vidění. Následující potom vidění, které jsem měl na počátku. Tím myslím vidění ze sedmé kapitoly, kde nám vystupovali ty čtyři zvířata. A co viděl tehdy Daniel? Pozvedl jsem své oči a viděl jsem, hle, nějaký beran stal před branou a měl dva rohy.
56:07A to rohy vysoké, ale jeden vyšší než druhý. A ten vyšší vyrostl později. Co jsme si řekli, že to byly nerovné síly v mécko-perském združení. Viděl jsem, jak Beran trkal na západ, na sever, na jich a žádné zvíře před ním nemohlo obstát. Ani nebylo, kdo by z jeho ruky vysvobodil. Jsme mluvili, že ty zvířata samozřejmě symbolizovala
56:35co ty jednotlivé, dobité území. Dělal si, co se mu zlíbilo a vyvýšil se. Zatímco jsem se to snažil pochopit, Hle, od západu, já se všimněme, že už jsme si to ukázali, v uči Mecko-Perské říši je kde říša Aleksandra Velikého. Od západu přicházel kdo? Přes celou zemi přicházel kozel, aramejský safir.
57:11Aniž by se dotýkal země, jako by letěl, všimáme si toho, on se nedotýkal země, on letěl. A ten kozel měl mezi očima co? Viditelný roh, když se přiblížil až k Beranovi, vybavenému dvěma rohy, který jsem spatřil, stál před Branou. Rozběhl se k němu se zuřivou silou. Viděl jsem, jak na Berana naběhl.
57:41Rozružil se na něj a zasáhl toho Berana, až mu roztříštil oba rohy. Beran neměl sílu, aby před ním obstál. Ten ho porazil na zem, podupal ho a nebylo, kdo by Berana z jeho ruky vysvobodil. Kozel se nadmíru vyvýšil, ale když zesílil, jeho velký roh se zlomil. A místo něho vyrostly viditelné čtyři, a to na čtyři strany světa směřující rohy.
58:15No to prostě historici, když tohle čtou, tak říká, no Daniel ten byl sepsán samozřejmě až potom. Je nesmyslné si myslet, že by někdo měl moc do takových detailů předpovědět budoucnost. Slyšeli jste už tuto interpretaci? Daniel 1, Daniel 2, Daniel 3, Izajáš 1, Izajáš 2. A jestli se narazíte na takové komentáře, dokoše.
58:47To proroctví je datované. Takže Daniel to dostal to proroctví jednoznačně před tím, než se tyto události staly. A kdo toto spochybňuje, uráží ducha proroctví. Když se podíváme na Aleksandrovu říši, tak během pouhých 11 let nepřetržitých vojenských kampaní Aleksandr postupně dobyl Antony, Syrii, Fénicii, bylo by dobré to ukazovat,
59:20ale já věřím, že vy víte, kde to je, Judeu, Egypt, Mezopotámí, Iran a střední Azii. Když si vezmeme bývalou říši Mecko-Perskou, neporovnatelné. Východní hranice a východní dobyvatelské sklony nebo tendence Aleksandra byly zastaveny až v Indii. A my si potom ukážeme, že co se týše západu, tak si Aleksandr Veliký brousil zuby na celou Itálii
59:49a dokonce se chtěl dostat až v Gibraltaru. To je kde? Tak. Takže chtěl dobít prakticky celé středozemní moře. Nedošlo k tomu. Aleksandrova armáda byla ve výbavě a v určitých vlastnostech daleko dravější než Mecko-Perská, ale početně a místně v nevýhodě.
1:00:22První bitvu vyhráli, ale to neznamenalo, že byl Mecko-Perský lid zcela porožen. Tou další významnou bitvou, která je zlomová a kterou musíte znát, byla bitva kde? Kde se utkali znovu Peršané a Médis Alexandrem Velikým. Byla to bitva u Isu. Bitva u Isu, 333 před naším letopočtem.
1:00:52Plutarchos říká, že se zde střetlo 600 tisíc mužů, rozumíme tomu, 600 tisíc mužů na straně makedonské nebo perské. A víte, kolik měl k dispozici mužů Aleksandr Veliký? Kdo by si typl? 600 tisíc mužů. Dnešní moudří antibibličtí historici se snaží zdevalvovat některé tyto věci a tak říkají, že to mohlo být tak maximálně 100 tisíc, ale nevím.
1:01:25Já si myslím, že Plutarchus měl větší blízkost k těm událostem. Takže kolik si myslíte, že stálo proti této armádě Dária III. na straně Aleksandra? U ISU. Někdo dá 50? Někdo dá 200 tisíc? Tak poslední, a tím končíme, hokinářství. Olča má čokoládu.
1:01:55Olča to typla 25 až 30 tisíc mužů proti 600 tisíců mužů. Dovedete si to vůbec představit? Historici nemohou ustoupit od toho, že to bylo nenormální rozložení sil. Ale zase, kdo si myslíte, že bitvu, a teď já samozřejmě bych mohl hodinu mluvit o Isu, ale to už byste mě roznesli v zubech. Ale kdo si myslíte tedy, že nakonec tu bitvu u Isu vyhrál v roku 333 v listopadu?
1:02:31No, kozel. A když se zeptám, a proč kozel vyhrál? Proč ten roh toho kozla vyhrál? Aleksandr Veliký. No, protože to bylo boží větení. Za ním stal hospodin. A tady vidíte, jak je to nemožné, když za někým stojí pán Bůh se mu postavit. I kdyby za vámi stal celý svět a všichni démoni, jestliže je z někým pán Bůh, tak co je, co je 600 tisíc mužů?
1:03:03Vzpomínáte, když asirský číšník vrchní vytáhl ve jménu svého krále proti Judsku a posmíval se Bohu Izraele? Kolik mužů tehdy bylo v ležení proti tomu maličkému nepatrnému městu? 180 tisíc a kolik jich parlo? Pán Bůh je nechal pobít jedním andělem.
1:03:35Takže Jeremiáš 46.5 říká, proč vidím, že jsou naplněni děsem a ustupují zpět? Jejich hrdinové jsou zabíjeni, utíkají do útočiště, ani se neotáčejí, všude kolem je hrůza, je hospodinův výrok. Rychlonohy neuteče, hrdina neunikne. A exodus 15, 16, tam mluví Pán Bůh tento princip velice zřetelně.
1:04:07Padne na ně hrůza a strach pro velikostvé paže. Stanou se jako kámen, dokud nepřijde tvůj lid. Hospodine, dokud nepřejde lid. Pán Bůh, když vedl svůj lid a stál za ním, tak se národy třásly. A pán Bůh, když se postavil za Aleksandra Velikého, tak mohli být mécko-perští vojevůdci ve střehu. Ale my čteme z historických výpovědí nejenom Plutarcha,
1:04:39že když Darius viděl Aleksandra Velikého, tak se rozklepal a sám utekl. A víte, jaký to asi mělo vliv na jeho armádu. Když král váš, který vás vede, před útíká z boje, tak co to asi udělá z vojáky. Darius nejednou útíkal z boje před Alexandrem Velikým. A Darius útekl z bitvy u Isu do Damašku, nebo směrem k Damašku, potom od Damašku dál.
1:05:18V Damašku se tehdy nacházela celá jeho královská rodina, včetně královny matky, Sisi Gambis, jeho manželky, statejry, dcer a syna. Co udělal Damašek, když se přiblížil Aleksandr Veliký k Damašku? Kapituloval. Zdali se mu a dokonce vydali králu všechem jeho poklad, co je velice ale zvláštní, jak se Darius zachoval ke královské rodině.
1:05:49Naložil s nima v úctě. Takže nenaložil zle ani s jeho matkou, ani s jeho rodinou. Pak Darius utíká, skrývá se, ale není stále Perzie dobyta. Už většina de facto patří Alexandru. Ale v zimě v roce 331 si Aleksandr řekl, že v mezičase doby je co?
1:06:21Egypt. Aleksandr si šel dobít Egypt. Takže v zimě na přelomu roku 332-331 podle Gregorianského kalendáře dobyl Egypt. V lednu roku 331 na své cestě s Egypta mimochodem založil nejvýznamnější město, které po něm známe na břahu Nilu, neboli Alexandrii. Takže tam bylo založeno Alexandrie a my se už dostáváme k té třetí klíčové bitvě,
1:06:56která byla v roku 331 1. října a to byla bitva u Gaugamel. Najdeme si Gaugamel, všimněme si, kde máme Gaugamel, už se skoro blížíme ke komu? K Babylonu a potom k hlavnímu městu, hlavnímu městu Měcko-Perské říše. Víte, znovu se opakoval stejný scénář.
1:07:28Třeba, že Měcko-Perská Arbáda byla početnější, Aleksandr znovu překvapivě tuto bitvu vyhrál. Darius III. zase utíká. A po dobití, tedy Gaukemalu, už nic nebránilo, aby Aleksandr Veliký ovládl tehdy největší město světa,
1:07:58které mělo 1 milion obyvatel, a to bylo město Babylon. Aleksandr Veliký potom po Gaugemal dobil Babylon. A Babylon bylo skutečně největší město, ačkoliv nebylo hlavní město říše, neboť hlavní město přesídlili Velkokrálové, mécko-perští kram v té době, kde byl trůn jejich v Šušanu. Babylon si Aleksandr natolik oblíbil, že ho znovu učinil hlavním městem své říše.
1:08:36A zase biblické konotace. Sám prošel Aštoretinou bránou. Pamatujete si, jsem vám ukazoval nebo říkal o té bráně, kde byla Aštar. A nechal se jmenovat králem celé Azie. Babilon se tedy stal hlavním městem Aleksandrovské říše. Byl mu předán bezboje, neboť jeho správce, satrapa, mazájos,
1:09:07mu ho předal taky úlisně, aby si ušetřil život. A po dobití Babilona už stačilo jenom málo, aby Aleksandr Veliký dobil i hlavní město Meckoperské říše, tedy Šůšan. A aby to nebylo málo, samozřejmě, že ho dobil a v Šůšanu se nechal posadit na trůn velkokrálu Achamejovské říše, na trůn Dária III. Snažil se ho tím vyprovokovat,
1:09:41protože se ho samozřejmě snažil jako soka zbavit. A věděli byste, jak přišel Darius III. o život, jak tedy skončily dějiny vlády Peršanů a Nécko-Perské říše. Bylo to zradou. Darius III. měl příbuzného satrapu Besaua a bylo to v Baktrii. Najdeme si Baktrii. Můžete najít Baktrii, nebo nám Kuba najde Baktrii,
1:10:13aby jsme věděli, kam jsme se dostali. Vidíme, to je satrapa, oblast Baktrii. Víme, že Becko-Perská říše byla rozdělena do vlády pod jednotlivé satrapy. Rozumíme tomu oblasti. A Bakhtry spravoval jeho přímý příbuzný Besau. A Besau se rozhodl, že Daria zajme a bude vyjednávat s Alexandrem, že mu ho předá na odplátku, že ho Alexander nechá být dále správcem a satrapou.
1:10:53Bakterie. Víte, k tomu nedošlo. Aleksandr na takovou lest a podlost nepřistoupil. Takže nakonec sám Besou zavraždil Dária III. A Aleksandra Velikého to velice rozlítilo. A když se potom zmocnil Bakterie, tak nechal ostatky krále Dária čestně pohřbit ze vší slávu. To by jsme měli vědět. Jenže Aleksandr Veliký byl opojen svými úspěchy.
1:11:33A místo toho, aby vzdal chválu hospodinu, který mu dopřál všech těchto vítězství, naopak, zatoužil potom nebýt jenom velkokrálem a pánem Ázie, Ale jeho velikářské srdce toužilo dobít Indii, což už nebyl boží záměr. Tam poprvé Aleksandr narazil, jeho vlastní vojevůdci se mu zepřeli.
1:12:03A z dobových výpovědí víme, že Aleksandr tehdy už téměř 33 lety se tam rozbrečel jako malé, protivné, frustrované děcko. A dostáváme se ke sklonu a smrti Aleksandra Velikého. Aleksandr Veliký na podzim roku 324 se vrátil, nebo cestoval do Egbátany.
1:12:39Egbátanu, jestli nám najde tam někde Kuba, město Egbátan. A tady se dostáváme k velice zvláštní věci z jeho života. V Egbátaně byla pořádaná pitka. Aleksandr Veliký se svými generály miloval pitky. A při této pitce došlo k tomu, že nejlepší přítel, potomek Šlechtice a generál,
1:13:10Aleksandrová vojska, Hefajstion, náhle onemocněl a zemřel do sedmi dnů. Historici se shodují na tom, že to nebylo přátelství mezi Aleksandrem a Hefajstionem. Tito dva muži spolu udržovali nečistý, zvrácený vztah.
1:13:45A Aleksandr Veliký po smrti Hephaistoina nechal ukřižovat jeho vlastního lékaře, aby se pomstil. Byl úplně zdrcen. Šel tak daleko, že nechal Hephaistoina označit za Boha. A nechal mu postavit chrám. A donutil svůj lid, aby ho uctívali.
1:14:17Aleksandr Veliký se nikdy z tohohle úplně nespamatoval. A byl to předzvěst konce. Aleksandr se potom vrací do Babylona a v únoru roku 323 př. Kr. naprosto citově zdrcený, ale neustále plný ambicí plánuje výpadek do Arábie přes Arábii na Itálii a z Itálie jsem vám říkal až k Gibraltaru.
1:14:50Nikdy k tomu ale nedošlo, protože v Babyloně samozřejmě se Aleksandr znovu zúčastnil jedno z jeho oblíbených pitek a důsledkem této pitky onemocněl A přes veškerou snahu lékařů do několika dnů bylo konec, jak z jeho plány, tak z jeho slávu.
1:15:23Aleksandr Veliký umírá v Babyloně, historici se liší v několika dnech, encyklopedie Britannica uvádí 13. červen roku 323. První Petrův, neboť každé tělo je jako tráva, a všetka jeho sláva jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale pánovo slovo zůstává na věčnost. A to je to slovo, které vám bylo zvěstováno.
1:15:54Jatři a sestry, nestih jsem to. I tak možná je to pro vás dost, ale příště nás tedy čeká veliké téma, které nechci zkrátit. A vy teď jste plní informací a můžete si doma dostudovat. Budeme totiž život Alexandra a jeho biblické poselství srovnávat s atributy Antikrista. Alexander určitě ve svém životě podle jasných biblických proroctví byl typusem v některých rysech Antikrista.
1:16:33Já mám připraveno několik bodů, které nám pomohou toto pochopit. Proč je dobré se tím zabývat? No my se musíme zabývat biblickými proroctví proto, aby jsme věděli, co očekáváme v budoucnu. A Daniel 11, 36, kde se rozvíjí ten text o tom rohu, jasně praví, ten král si bude dělat, co se mu zlíbí. Pozvedne se a vyvíší se na každé božstvo.
1:17:04I proti Bohu bude říkat mimořádné věci. A prosadí se, dokud neskončí rozhořčení, neboť hospodinovo rozhodnutí se uskuteční. Teď dejme pozor. Ani Bohu svých otců se nebude věnovat, ani touze žen. Chemdat našim. Vykladači jasně ukazují na to, že v charakteristice antikrysta, a o tom jsme si říkali na začátku, budou určitě nemorální, zvrácené sexuální sklony.
1:17:42Aleksandr nejenom, že povýšil svého bojevůdce, že byl označen jako boží syn a tak dále, ale dokonce se u něj projevily jednoznačně sklony k homosexualitě. Já to slovo nemám rád, není biblické, neexistuje v Biblii. Nikdy se v Biblii s homosexualitou nesetkáte. Tam se to nazývá jinak. Biblický pojem je jednoznačný. Byli to samco ložnici.
1:18:14A tak stejně ženy zanechali přirozeného styku. A my se k tomu příště vrátíme. V charakteristice Aleksandrova života. Ale mám víc věcí. Takže zkuste a bratři, sestry doma přemýšlet. Aleksandr Veliký, boží nástroj, soudu, ale zároveň předobraz Antikrysta. Já jsem říkal nějakých 33 let a přemýšlejte, kdo přijde na víc věci, budu rád.
1:18:46A my tedy příště, jak pán Bůh dá, dokončíme tuto tématiku a přejdeme k čtyřem hlavám, protože po smrti Aleksandra Velikého se hříše rozdělila mezi jeho čtyři významné generály. Takže tolik bratři a sestry dnes ode mě. A teď je možnost to doplnit nebo se zeptat. Takže opravdu se nedivím tomu, že těch, kteří nevěří v Biblii, tohle to berou jako dodatečné rovnictví.
1:19:31Slyšeli jste bratra? Bratr se nediví, že lidé, kteří nevěří v Biblii, to berou jako dodatečné. My totiž, až budeme pokračovat těmi detaily mezi bitvami jednotlivých čtyřech generálů, Víte, že jeden generál je předkem Kleopatry samozřejmě, ale už to, co znáte z filmu. Takže to byli Ptolemájovci. Tam budeme mít Antiocha Epifana.
1:19:56A další veliké události, které Daniel a ostatní proroci popsali s takovými detaily, že prostě buď to přijmeme to, že to je nadpřirozeně Pánem Bohem zjeveno, anebo prostě na to nemáme vysvětlení. A co tedy můžeme udělat? No, že řekneme, že to napsal někdo až post scriptum. Máš třeba nějaký odkaz na YouTube nebo něco, kde je dobrý shrnutí, nějaký kvalitní?
1:20:29Tak, já mám podcast, mám výklady, komentáře, ty jsou k Danielovi a Zachariášovi v angličtině, ty nejsou online, ale doporuču encyklopedii Britanniku a částečně Wikipedii. Protože říkám, Aleksandr veliký a všechny ty události, které jsou potom nutné k pochopení těch biblických proroctví, protože jsou biblicky předpovězeny předem,
1:20:58to je, bitva u Isu byly tady čtyři stránky. Já jsem vám řekl nic. Ale zase nejsem schopen to rozložit tak, aby jsme prostě moudrosti tomu věnovali pět, šest biblických. Je to složité najít tu mes, co si nutně říct, Ale doporučuji, studujte, protože z osobní zkušenosti vím,
1:21:28že mě to pomáhá v tom, že já jsem pozbuzen ve víře. Já věřím ve velikého Boha a vidím, jak důležité je jeho slovo. Ale není to určeno k tomu, že si před spadním řekneme velký roh, malý roh, trkáli se. To ne, to ne. Jako proroctví se takhle nečtou. Já jsem mluvil teď s bratrem z našeho sboru a ten měř si stěžoval, říká, ty proroctví, já to snad ani nedočtu.
1:21:58Já říkám, ale proroctví se nečtou, proroctví se studujou. Jako když si budete čít Zachariáše, tak to přejdete sem tam. A co vám to řekne? No nic. To si akorát ze Zachariáše zapamujete, jedinej verš, který lidi citujou, ne silou ani moci, ale duchem pravý pán. Ale to není nejvýznamnější verš toho proroctví. Tam jsou všetky verše významné.
1:22:30Ale co víme ze Zachariáše? Takže povzbuzuju vás, nastudujte si něco o tom Alexandru i z těch encykloperi a biblických komentářů. Především biblických komentářů. A pak přemýšlejte, jaké hluboké poselství nám pán Bůh dával. Víte, že v Biblii je spousta postav, které teologové označují jako typus.
1:23:01Slyšeli jste to slovo? To je z řeckého slova. Krista. Co to znamená? že ty biblické postavy svými charakteristikami, svým životem, svými vlastnostmi do jisté míry jednoznačně prorocky ukazovaly na koho? Na pána Ježíše. No ale dejme pozor, v Biblii je spousta typusů, které nám také ukazují na závažnosti posledních událostí, včetně antikrysta.
1:23:30Takže tolik ode mě dnes. Poprosím tedy, aby jsme to uzavřeli v několika modlitbách a jak pán Dán se můžeme rozjít v pokoji.