Je spása možná? | Marek 10:22-27
Biblické texty v kázání
Žalm 73Genesis 24Genesis 301. Paralipomenon 29Jób 1Žalm 9Žalm 14Přísloví 30Matouš 6Matouš 7Marek 11. Timoteovi 6
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
- 12:59 Matouš 7,13
- 15:51 Jób 1
- 17:46 1. Paralipomenon 29
- 20:02 1. Timoteovi 6,17
- 21:55 Žalm 73
- 38:08 Žalm 14
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Milost vám a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista. Vítám i hosty mezi námi. Vítejte a prosím otevřete si do Marka 10. kapitoly
0:38budeme pokračovat tam, kde jsme minule skončili. A jestli si pamatujete, minule jsme skončili u bohatého mládence a já pro nás přečtu dnešní text a připojím mi ten předešlý, protože protože s tím, co budeme probírat dnes, velice úzce souvisí. Podívejte se tedy Marek 10. kapitola. Začnu v 17. verši a pak se pomodlím. A když vycházel na cestu,
1:09přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?" Ježíš mu řekl:„Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný Bůh. Přikázání znáš, abys nezabil, nestřiložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl cti svého otce a matku. On mu řekl: „Učiteli, toto všechno
1:41zachovávám od svého mládí." Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: "Jedno ti chybí. Jdi, prodej vše, všechno, co máš a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj m." On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům:
2:13Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek. Účedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl:„Děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhaní na majetek, vejít do Božího království. Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Oni byli velice ohromeni a říkali si
2:44mezi sebou: "A kdo může být zachráněn?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, neboť u Boha je možné všechno." Drahý Bože, Pane náš, ty máš slova života. Ty jsi ten jedinečný Bůh a zachránce každého, kdo tobě přichází s vírou a v pokání.
3:16Pane, my jsme tvůj lid, nuzný lid, který potřebuje být neustále sicen pravdou a živinami tvého slova. Pane, povzbuď naše srdce, rozjasni naši mysl,
3:48dalo život. O to tě prosíme. Skrze Pána Ježíše Krista se modlíme. Amen. >> Začali jsme, začali jsme čet Bohu textu z minule, protože ta dnešní pasáž, která začíná v 22. verši a 23. verši. Ta dnešní pasáž je zastřešena otázkou, která už zazněla v tom předchozím textu v 17. verši. Tam přichází k Ježíšovi mladý, bohatý muž a
4:18ptá se, co mám učinit, abych získal věčný život. A to je velice důležitá otázka společně s otázkami jako kdo stvořil svět nebo jaký je Bůh nebo kdo je Ježíš. Je tohle jedna z nejdůležitějších otázek, kterou si může lidstvo položit, ale málokdy to dělá, že? Protože lidé jsou zaslepeni Bohem tohoto
4:48světa. A jak jsme viděli minule, pro bohatého mládence, který se, který za Ježíšem přišel a položil mu tuhletu důležitou otázku, celá konverzace končí tragicky. Tenhle muž nebyl ochotný se smířit s tím, že Bůh nechce jenom jeho vnější poslušnost, ale i niterní odanost. Nebyl ochotný ze trůnu svého života sesadit bohatství, aby tam mohl usednout
5:17pán Ježíš Kristus. nebyl ochotný tak jako kdysi Mojžíš vírou odmítnout bohatství Egypta za větší bohatství, které pokládal v Kristu. Nebyl ochotný, tak jak později apoštol Pavel, nebyl ochotný pokládat všechno za ztrátu pro nesmírnou znácnost, pro to bohatství, které Pavel poznal v Kristu.
5:50Tenhle muž nebyl ochoten udělat nic z těchto věcí a konverzace s Ježíšem pro něj má tragický konec. Bohatý mládenec odešel zachmuřelý, zatažený jako jako obloha. Jeho srdce otupěné a zotročené mamonu. Myslel si, že měl velké bohatství. Myslel si, že že má bohatství, ale ve skutečnosti bohatství mělo jeho. Stal se otrokem svého jmění.
6:20Možná jste slyšeli jméno John D. Rockefeller. Byl to známý americký podnikatel, průmyslník, filantrop. Žil na přelomu 20. století a je všeobecně považován za jednoho z nejbohatších lidí moderní doby. A kolu je o něm historka, že jednoho dne se ho někdo zeptal: "Pane Rockefeller, kolik peněz musíte mít, abyste byl opravdu šťastný?"
6:51A Rockefeller na to prý odpověděl velmi stručně. Jen on trochu víc, než mám. Jen o trochu víc. Bohatství je líheň pro chamtivost a ziskuvtihvost a mnohdy činí člověka nenasytným. Je to jako hrob, který nemá nikdy dost. A to potvrzují často i fráze, které svět opakuje všude kolem nás, že je to o penězích. Peníze jsou všechno. Peněz není nikdy
7:23dost. Peníze hejbou světem. Bez peněz do hospody nelez. Kdo má peníze, má moc. Svět a Ježíš mají velice rozlišný názor na peníze a bohatství obecně. Tam, kde svět vidí svobodu, Ježíš vidí svod. Tam, kde svět vidí naplnění, Ježíš vidí nebezpečí. V čem svět vidí klíč, který otevírá
7:53všechny dveře? Ježíš vidí závoru, která zavírá dveře do Božího království. Realita je taková, že že bohatství často člověka činí alergickým na slova Krista. Nechce je slyšet, iritují ho, nelíbí se mu, co slyší. Působí mu to bolest, tak jako v případě bohatého mládence. A jak můžeme vidět, tenhleten příběh nekončí jeho zarmouceným odchodem. Ježíš
8:24využívá té téhleté konverzace, která proběhla, aby učedníky poučil o nebezpečí, bohatství a zároveň povzbudil jejich důvěru v Boha, protože potom, čeho byli učedníci svědky, nepochybně tápali a snažili se celou situaci pochopit. A to, co Ježíš v tomhletom okamžiku sdílí se svými učedníky, samozřejmě platí pro nás. Týká se to i nás učedníků
8:50v 21. století. moudrost toho, co Ježíš říká, ta varování, ta nebezpečí, která sdílí ohledně bohatství a ta naděje, kterou nabízí, to platí i pro nás dneska. I my dnes musíme slyšet slova našeho Pána, abychom abychom nedali na lži okolního světa a drželi se té pravé naděje pro naše životy. A znovu k se budeme dívat do tohodle
9:20toho textu, tak nezapomeňme, že náš výchozí bod, ten kontext, ve kterém Ježíš rozvíjí tohleto vyučování, vychází právě z té klíčové otázky ve verši 17. Co mám učinit, abych získal věčný život? Ježíš jde v podstatě řeší vztah mezi spásou a bohatstvím a důsledky, jaké z toho plynou pro pro každého člověka.
9:49A abychom to viděli, tak si tenhleten text před námi projdeme ve třech fázích. A určitě si všimnete, že tyhlety fáze, když se na ně budeme dívat, jsou vzestupné, že Ježíšova slova se stupňují jak obsahem, tím tím, co říká, jak jak vrcholí ten obsah, ale zároveň i i tím rozsahem. A tak se pojďme podívat na na první fázi
10:10toho Ježíšova vyučování a zaměříme se na nebezpečí, bohatství pro spásu. Nebezpečí, bohatství pro spásu. Verš 23. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek. Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: "Děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhají na
10:36majetek, vejít do Božího království." Z konverzace, které byli učedníci svědky, Ježíš odvozuje velice důležité varování. V první řadě pro čedníky samozřejmě, ale také pro každého, kdo je ochotný to slyšet. Ale nejdříve čteme, že Ježíš se rozhlédl. To je takový ten malý detail znovu, který si připomínáme, že Marek
11:02vždycky vsouvá do toho do toho textu a naznačuje to, že má svědectví očitého svědka. A tak se Ježíš rozhlédl. Můžeme si vybavit Ježíše, jak se rozliží po svých učednicích, jak se dívá každému do očí, jak každý může pocítit jeho pronikavý pohled. A učedníci tenhleten pohled dobře znají. Už několikrát ho zažili a ví, že vždycky
11:34předchází nějakému velice důležitému prohlášení. A v okamžiku, když Ježíš ví, že má jejich maximální pozornost, přichází první ze dvou varování. Říká, jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek. To slovo majetek jsme již viděli v 22. verši, když odchází ten bohatý mládenec a je smuten, protože má mnoho majetku a
12:00a překlad toho slova v originálu vyjadřuje vlastnictví neboitost. A ačkoli ve 23. verši, který máme zde v tom českém studijním překladu, je také slovo majetek. Není to to samé slovo jako v 22. verši. Ježíš zde používá jiný výraz. Tenhle výraz se rýmuje s tím slovem 22. verši, ale ale je obecnější a znamená peněžní bohatství.
12:29A Ježíšova pointa je velice jasná. Tahleta slova se vztahují na bohatství všeobecně. Je jedno, v jaké formě tvé bohatství je, jestli to jsou nemovitosti, zlato, peníze, akcie, kryptoměna. Ten efekt je stejný. Bohatství vytváří těžko překonatelnou překážku do Božího království.
12:59A když si to potom spojíme s tím, co vlastně Ježíš říká o vstupu do Božího království, tak ta situace je ještě horší. V Matoušovi 7:13 Ježíš říká: "Brána je těsná a zůžená je cesta, která vede do života a málo je těch, kdo jí nalézají." Očividně tedy cesta do nebe je úzká už sama o sobě, což teprve, když jí jako tepnu do srdce,
13:24začnete ucpávat bohatství. Rázem vidíme, že bohatý člověk má přídavnou zátěž oproti tucnovému hříšníkovi. Je na tom hůř než obyčejný člověk. Obyčejný člověk se už tak topí pod váhou svého vlastního hříchu, ale bohatství je jako extra závaží, které vás táhne rychleji a hlouběji k věčné smrti. A jak na tohle reagují učedníci? Jak na
13:52Ježíšova slova reagují? Učedníci se při jeho slovech tam čteme děsili. Reakce učedníků naznačuje, jak radikální jsou slova Pána Ježíše. Jejich reakce je vystihnutá tím samým slovem, jaké nacházíme v úvodu evangelia, když čteme, že všichni užasli, když viděli, jak Ježíš učí a koná zázraky. Markovi 1:27. všichni užasli, takže se
14:20dohadovali mezi sebou říkajíce, co to je nové učení. Správomocí dokonce přikazuje nečistým duchům a poslouchají ho. Učedníci žasli, byli ohromeni, už zažili lecos, už viděli pár věcí, vymítání démonů, kříšení mrtvých, ale ale ta slova, která tady Marek používá, jsou zrovna tak silná jako na začátku.
14:53A důvod je následující. Učedníci dobře chápou, co Ježíš nyní říká. Ježíš se nevyjadřuje v nějakých podobenstvích. Tohle je jednoduchá a přímočará pravda. Jak těžké je probohaté, aby vešli do Božího království? A musíme se zeptat, proč Ježíšova slova tak udivila, až vyděsila učedníky? Protože, protože obsah toho, co Ježíš říká,
15:25ostatně, jak jsme si už zvykli, totálně naboural ten obecně zastávaný názor. Ježíš naprosto zrušil předpoklady učedníků o tom, kdo má otevřené dveře do Božího království. V judaismus bylo totiž nemyslitelné, že by bohatství mohlo být překážkou do Božího království. Množství starozákonních textů indikuje, že bohatství bylo znamení Božím přízně.
15:51Bohatství bylo často vnímáno jako jako důkaz Boží smluvní věrnosti svému lidu. Majek byl znamením Božího požehnání. Jób první kapitola, 10. verš. Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má ze všech stran? nepožehnal si dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi. Bůh chránil Jóba. Bůh mu dal všechno, co
16:19má. Jak víte, Jób byl velice, velice bohatý. A co Abrahám, Jákob nebo nebo David, zbožní muži, kteří byli požehnáni bohatstvím. Genesis 24:35. Když když sluha hledá manželku pro pro Abrahámova syna Izáka, tak říká:„Hospodin mému pánu, to je z Abrahámovi, velmi požehnal, takže je bohatý. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a
16:44otrokyně, velbloudy a osly. Tohle všechno je popsáno jako důsledek Božího požehnání. Zahrnuje to rozsáhlý majetek, domy. Jeden, jednu chatu na horách, jednu vilu u pláže někde měl otroky, měl pracovní sílu, měl zaměstnance, měl dopravní prostředky, velbloudili, byly v tý době luxus.
17:20Jákob podobně jako jeho dědeček získal velké bohatství během své služby u lábána. Genesis 30 tam čteme, že tak ten muž převelice, to jest Jakob převelice zbohatl, patřilo mu mnoho bravů, slušky a otroci, velbloudi i osli. Opakuje se něco podobného jako v případě Abraháma. A pak máme Davida, král a muž podle Božího srdce. A čteme, že David zasvětil
17:46Hospodinů spolu se stříbem a zlatem, které zasvětil od všech národů, jež si podmandil. Velké bohatství. Ale co je k tomu ještě zajímavější, je, že v letopisu, prvním letopisu 29 čteme: "Protože jsem si oblíbil dům svého Boha z osobního vlastnictví zlata a stříbra, jsem dal pro dům svého Boha, kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatě
18:08svatyně." David říká tady„Já jsem jenom ne nedal Bohu to zlato, co jsem nashromáždil z okolních národů, které jsem si podmanil, ale ze své vlastní pokladnice jsem mu dal. A poslouchejte, kolik? 3 000 talentů zlata. Zlata zofíru. 7 000 talentů přečistého, přečištěného zlata stříbra pro potažení stěn domů. Když byste to přepočetli na dnešek, to
18:34činí nějakých 325 miliard Kč. To je víc peněz, než je současný schválený schodek české vlády. Bohatí byli požehnaní. Mohli si dovolit víc obětí než chudí. Mohli si také dovolit víc almužen pro chudé. A a dávání almužen bylo v náboženském systému zásuh klíčové pro vstupu do Božího království. Proto proto slyšíme Ježíše, jak mluví farizejům,
19:03kteří neustále dávají almužny. Bohatství bylo tedy vnímáno jako znamení Boží přízně a požehnání, zatímco chudoba byla často vnímána jako prokletí. Podobně jako se tomu často děje v případě dnešních prosperity kazatelů. Společnost vnímala chudé jako někoho s malou šancí dostat se do Božího království, protože jak málo si mohli dovolit?
19:31nemohli dávat velké a časté almužny a dary. To je, jak přemýšleli učedníci. Jenže bohatství, jak zde vyučuje pán Ježíš, >> podle jeho slov má naprosto opačný efekt. Naprostý opačný efekt, než si většina lidí té doby představovala. Ježíš prohlašuje, že bohatství nedláždí cestu do nebeského království. naopak tuhle cestu zatarasuje.
20:02Bohatství představuje velké množství úskalí pro opravdový vztah s Bohem. A a my to vidíme v mnohých místech v písmu. Bohatství poskytuje falešnou jistotu a bezpečí. Bohatí lidé mají často tendenci spoléhat se na sebe a na své vlastní bohatství. První Timotejova 6:17. Těm, kteří jsou bohatí v nynějším věku, přikazují, ať nesmýšlejí povýšení a
20:28nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje požitku. Bohatství také překrucuje realitu. Ten zarmoucený, zachmřený odchod bohatého mládence dokazoval, jak jednoduché to je, aby se člověk jakkoliv horlivý, jakkoliv duchovně založený, aby se i takový člověk upnul na bohatství a zapomněl na to, co je v
20:55reálu nesrovnatelně důležitější. Jak jsme četli, vždyť co člověku prospěje, získáli celý svět, ale uškodí své duši. A nebo co dá člověk výměnou za svou duši. Bohatství probouzí zvrácené touhy. Bohatství má tendenci uchvátit lidská srdce, která si pak zamilují poklady
21:25tohoto světa víc než Krista. Proto vidím ve Matoušovi šesté kapitole. Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí m a res a kde se zloděj loději prokopávají a kradou. Zhromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mól ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekrajou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude co? Tam bude i tvé srdce.
21:55Bohatství zároveň produkuje sebestředné smýšlení. Bohatí mají často sobecké tendence. Honí se za vlastním prospěchem, za vlastním požitkem a uspokojením a často neberou ohled na ostatní. Jak často jsou takoví lidé pyšní a zlí? Žalmista na to upozorňuje v žalmu 73. Pýcha je jejich náhrdelníkem. Násilí je halí jako oděv.
22:18Nejenom to bohatství povzbuzuje rouhavé chování. Bohatí lidé často nemají strach z Boha nebo člověka. a rouhají se svým jednáním vůči Bohu a ostatním. Znovu žalmista 73. žalm 9. verš. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí. A tak ve světle bohatství se nemůžeme divit, že že Agur jeden z mudrců ve
22:44Starém zákoně v Přísloví 30 si přeje a zároveň nám radí. Zároveň radí všem, co čtou přísloví a říká, abychom žádali Hospodina, nedávej mi chudobu ani bohatství. Zaopatřuj mě pokrmem určeným pro mě. Jinak bych se mohl přesytit, zapřítě a říct, kdo je Hospodin. A nebo bych mohl shudnout, krást a zneúcttit jméno svého Boha.
23:12Bohatství je jako jed podávaný v broušeném křišťálu. Ale ta děsivá slova, ta slova, která vyděsila učedníky, tímhle nekončí. Ježíš dál stupňuje tu intenzitu toho obsahu a ale dělá to, všimněte si, ve vší laskavosti. Podívejte se, znovu promlouvá ke svým učedníkům a volí jedno z nejdůvěrnějších a nejvlídnějších
23:38oslovení. Jim říká, on jim říká„Děti. Ježíš se zde dívá na své učedníky. Není žádný důvod si myslet, že že kolem byly nějaké děcka, nějaká dětcka a Ježíš používá to slovo, protože tam jsou děti. Není to ani, že by své učedníky se nějakým způsobem snažil ponížit, jako když někdo nazve dospělého člověka
24:00dítetem, protože se chová nemoudře a nevyzrále. Ne, Ježíš zde pohlédl na své učedníky a a oslovuje tím nejvřelejším, tím nejláskavějším způsobem. Říká jim děti, jako by jim říkal„Moji, moji drazí, záleží mi na vás, mám o vás starost, vyvolil jsem vás, patříte mi. Brzy za vás položím svůj život. Chci, abyste
24:26věděli pravdu a nežili jste v omylu a lžích téhleté společnosti tohodle toho světa. Miluji vás a proto vám říkám následující, děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhají na majetek, vejí do Božího království. Možná, že jste si všimli těch závorek okolo pro ty, kteří spoléhají na majetek. Ty jsou tam proto, abychom věděli, že
24:54některé rukopisy mají tudletu vsuvku přidanou a rukopisy, které jsou považované za ty nejpůvodnější, tuhle vsuvku nemají. Tam čistě čteme a děti, jak nesnadné je vejít do Božího království. Není tady žádné dodatečné upřesnění, pro koho to je nesnadné, protože realita je taková. Je to nesnadné pro všechny. Ježíš, jak říkám, stupňuje nejen obsah,
25:25ale zároveň rozsah svých slov. Učedníci si možná zprvu mohli myslet, že že to je těžké vejít do království. Možná si mohli myslet, že to je nesnadné, ale ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že to bylo nemožné. A Ježíš stále utahuje smyčku. A pokud si učedníci mysleli, že že existuje alespoň maličká šance, že by že
25:50by plamínek, takový plamínek naděje ještě maličko plápolá a že by se snad mohli dostat do nebe, přichází totální vychřice Božího slova a naprosto hasí veškeré naděje. Protože tím, co se Ježíš teďkom chystá říct v 25. verši definitivně zatluče hřebíček do rakve zásluh a jakýkoliv představ o tom, že člověk je schopen si
26:18zasloužit vstup do Božího království. Podívejte se, to je ta druhá fáze. Širší důsledky pro spásu. Viděli jsme, že bohatství je nebezpečné pro spásu. Nyní jsou tady širší důsledky pro spásu. Ježíš říká: "Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly. než aby bohatý vešel do Božího království. Pokud jste tohle
26:42někdy studovali, tak tak víte, že jsou různé názory. Komentátoři se snaží vysvětlit, co to vlastně znamená. A jsou takové tři základní teorie. Ty první dvě jsou chybné, milné, protože pro ně nenacházíme žádný historický ani interpretační důvod. A a ta třetí, kterou vám dám, je ta správná. Zaprvé, někteří se snaží vysvětlit
27:07Ježíšovu ilustraci tak, že to slovo wellbloud lze v tom řeckém originále pouhou výměnou jednoho písmenka změnit na slovo provaz nebo nebo kabel. A nabízí se tak obrázek někoho, kdo se snaží vzít silný provaz a prostrčit ho uchem malé jehly. Já jsem nedávno něco šil. a musel jsem si navlíct jehlu a a
27:38nit byla přiměřeně velká u tomu oušku tý tý jehly a i tak mi to trvalo nějakou dobu. Budu si asi muset dojít k očnímu lékaři. Nakonec jsem to navlékl. Povedlo se, zašilo se. Ale nedovu si představit, že bych si vzal provaz a snažil se tím samým uchem jehly prostrčit silný provaz.
28:09Takže i kdyby i kdyby tohle hypoteticky byla jedna ze správných teorií, už tak sama o sobě ilustruje to, co Ježíš zamýšlí, i když ne tak silně, jako když to vezmeme doslovně. Ta druhá milná snaha, jak interpretovat Ježíšovo ilustraci, vychází z doměnky, že do Jeruzaléma vedla malá brána a byla tak malá, že jí, že jí kvůli tomu říkali jehla,
28:36jako jehelná brána. A když někdo chtěl tou bránou projít s velbloudem, musel z toho velblouda sundat veškerý náklad, pomoct tomu velbloudovi na kolena a ten velbloud se potom musel pokolenou sunout skrze tuhle bránu. Jenže pro tuhle teorii zároveň není žádný historický, textový a nebo archeologický důkaz. A tak je tu ta třetí varianta, kdy
29:03jednoduše bereme Pána Ježíše za jeho za jeho slovo a chápeme, že to, co říká, má znít nemožně. Má to znít humorně, má to vyjádřit absurditu jakékoliv představy o tom, že bychom se svým vlastním úsilím mohli dostat do Božího království. To není poprvé, kdy Ježíš používá ilustraci, ilustraci velbloua, že kdy vyčítal farizeům, že
29:32sedí komára a políají velbloua. Ale představte si, představte si celou tu tu situaci. Jdete v prvním století po Jurzálemě, na jednom rohu vidíte uvázaného velblouda a kolem kolem něho množství lidí. A Velbloud v té době a i v dnešní době je jedním z největších zvířat v Palestině. Když chtěli lidé v té době říct, že něco je opravdu veliké,
30:01tak řekli, je to velký jako velbloud. No a tak jdete a vidíte tohodle toho velblouda uvázaného někde na na rohu a kolem něho ruch. A když přijdete blíž, tak si všimnete, že že vzadu za velbloudem je několik chlapů a vehementně do něj tlačí. A pak si taky všimnete jednoho chlapa, který stojí před wellbloudem a drží něco v ruce, ale je to tak malý, že si ani
30:25nemůžete udělat představu, co to vlastně je. Tak jdete blíž a jdete blíž a jdete blíž, až jste až jste úplně u něho a všimnete si, že v ruce drží malou jehlu a tak vám to nedá, protože to fakt vypadá zajímavě, bizarně, co se tam děje. A ptá se:„Pane, co tady děláte?" A on vám na to řekne: "Já se snažím tohodle toho velblouda prostrčit uchem
30:48téhle malé jehly." A potom, co jste přesvědčíte, že si fakt z vás nedělá srandu a že to myslí vážně, docházíte přesvědčení. Tenhleten člověk se naprosto zbláznil. To by byla logická dedukce celé téhle situace. Tenhle člověk je blázen. >> Proč? Protože tole je naprosto absurdní. Je nemožné tak velké zvíře
31:18procedit, prostrčit tak malým otvorem. To je realita, kterou Ježíš zde vysvětluje učedníkům. Ale ale znovu si všimněte, jak jí vysvětluje. Verš 25. Snadnější je, aby velblou prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. Jinými slovy, protáhnou velblouda uchem jehly je nemožné. Ale v porovnání se záchranou bohatých je to snadnější.
31:48To znamená, kdyby vás někdo postavil před dva nemožné úkoly, je dal vám vybrat, protáhnout velblouda uchem jehly a nebo zachránit bohatého člověka, berte velblouda. Berte velbloua, protože ta pravděpodobnost, že se vám povede protáhnout velblouda uchem jehly, je větší než záchrana bohatého člověka. A tohle bylo naprosto šokující
32:11prohlášení. Obsah toho, co Ježíš říká, byl byl neúnosný. A vidíme to znovu v reakci učedníků. Oni byli, čteme verš 26, velice ohromení. Tohle byl devastující šok. Jeden kazatel to trefně vystihl. Pokud Ježíšova úvodní slova způsobila duchovní zemětřesení třetího stupně Richterovy škály, tak tohle byla 10ítka plus. Tohle bylo
32:38naprosto devastující, zkázonosné zemětřesení a slyšíme to právě v otázce učedníků, která následuje a říkali si mezi sebou, kdo může být zachráněn? Z otázky, která, která nejprve zastřešovala celý tento text, cela, celou tuto událost. Co mám učinit, abych získal věčný život? se díky Ježíšova vyučování v srdcích a myslích učedníků
33:07vyklubala ještě závažnější a děsivější otázka. Říkají si mezi sebou, jestli to tak je, kdo může být zachráněn. Pane Ježíši, jestli opravdu to je tak, jak říkáš, kdo může být vůbec zachráněn? Jak je to vůbec možné? Zde už nejde jen o bohaté. Učedníkům došlo, že to, co Ježíš říká, má mnohem širší důsledky. Ta logika Ježíšových
33:33slov byla nevyhlutelná a byla děsivá. Jestliže jestliže totiž bohatí, kteří mají výhodu očividného Božího požehnání a i tak nemají šanci dostat se do Božího království, jak to pak může dopadnout s chudými? Z toho, co Ježíš říká, pane, z toho, co ty říkáš, to vypadá, že nikdo nemá nárok na spásu. Nikdo nemá šanci se dostat do
34:01Božího království, ať je boháč nebo chudák. A to je přesně o co tady jde. To je ta pravda, kterou učedníci začali pomalu chápat. Ježíš přivádí své učedníky k důležitému poznání. Boží království nemá nic společného se světským postavením, ať už je člověk bohatý nebo chudý. Království nelze získat. To lze pouze přijmout
34:30a přijmout ho milostí. Bohatství není podmínkou a chud chudoba není překážkou pro vstup do království. Ani jedno, ani druhé člověka nezbavuje nároků na Boží království. To, že jsme hříšníci, nás všechny zbavuje z nároku na Boží království.
35:00Představte si, kdyby v tom okamžiku Ježíš utnul své vyučování, v jaké beznaději a a hrůze by se učedníci najednou nacházeli. Ale ale z Boží milosti tohle se nestalo. Naopak ta slova, která následují, jsou jedna z nejkrásnějších a nejmilosrdnějších a obsahují naději pro každého, kdo je ochoten je slyšet. A to je ta třetí fáze textu. Viděli jsme
35:23to nebezpečí bohatství pro pro spásu. Viděli jsme širší důsledky pro spásu a nyní jediná naděje pro spásu. Dovedete si představit, jak jsou učedníci rozhození, jak si šuškají, jak se jak se baví mezi sebou, jak nevěřícně kroutí hlavou, co se co se to děje, co to je za slova? A čteme 27. verš. Ježíš na ně pohleděl a řekl:
35:49"U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, neboť u Boha je možné všechno." A znovu vidíme, znovu vidíme, že Ježíš, než dokončí a a plně sdělí učedníkům tu nádhernou a osvobozující pravdu o tom, kdo může být spasen, vyhledává jejich pohledy. Chce chce s nimi mít ten oční kontakt, aby se ujistil, že bedlivě poslouchají, protože jeho slova
36:13znamenají život. A když vidíš, že každé oko je upnuté na něj, Ježíš říká, u lidí je to nemožné. Všimněte si, jak Ježíšův argument v tomhle okamžiku pokročil do toho univerzálního bodu. Jestliže předtím Ježíš mluvil o bohatých nyní u lidí je to nemožné. Ježíš zde nemluví jen o bohatých. On tady mluví o lidech
36:35všeobecně. Na otázku, kdo může být zachráněn, neodpovídá jen v kontextu bohatých nebo chudých. Ježíšovo odpověď na otázku, kdo může být zachráněn, je univerzální. U lidí je to nemožné. U lidí je to nemožné. Kdyby spása závisela na člověku a jaké v jakékoliv míře, tak by nebe bylo prázdné. Ježíš to vyjadřuje stroze a úderně,
37:05takže to zahrnuje každého člověka. V originále ani nenajdete. To slovo je. Jednoduše tam stojí u lidí nemožné. U lidí nemožné. Veškeré představy, že bychom snad mohli Bohu něco nabídnout, co by on mohl použít k naší spá, jsou naivní. Veškeré snahy čímkoliv přispět k vlastní spáci jsou milné. U lidí nemožné.
37:37>> A pak čteme, co? Ale, ale a písmo je plné téhleté nádherné spojky, ale ale ne u Boha, neboť u Boha je možné všechno. V životě člověka mnoho překážek, které mu zabraňují vejít do Božího království. A a matkou těhletěch překážek je hřích. Všech, vše, co člověku brání v poznání Boha a vejtí do království, začíná v jeho hříšném srdci.
38:08Pavel tohle jasně vyjadřuje v Římanů, když když cituje žalm 14 a říká: "Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými. Není, kdo by činil dobro, není ani jeden. A v závěru té pasáže v 23. verši to uzavírá. Všichni zhřešili a postrádají Boží
38:32slávu. Nikdo není hoden Božího království. U lidí nemožné. Ale ale jakákoliv překážka, která stojí v cestě naší spásy, jakákoliv překážka, která musí být překonána proto, aby člověk získal věčný život a vešel do Božího království, jakákoliv překážka není tak mocná, aby zabránila Bohu v jeho záchraně nás
39:04hříšníků, neboť u Boha je co všechno možné. Ve své svrchované moci a milosti Bůh je schopen učinit vše nezbytné pro to, aby hříšníci, jako jsme my, byli zachráněni. Bůh je schopen zdolat a podmanit si cokoliv, co mu překáží v tom, aby nás zachránil. A důvod, proč se tady scházíme každou neděli, každý čtvrtek,
39:37je ten, protože on tak učinil. On tak učinil, když poslal svého syna Ježíše Krista, aby smil náš hřích na kříži Golgoty. Proto, aby nás vykoupil z moci hříchu. Proto, aby zachránil svůj lid před Božím soudem. Proto, aby smířil nás hříšníky se svým spravedlivým otcem. Jak ohromné prohlášení, jak dobrá zvěst. U Boha je možné všechno. Ta spása,
40:04kterou vy sami nenabidete. Bůh je schopen vás zachránit. Jan Kalvín o tohle velice dobře napsal. Když pán říká, že to, co je u lidí nemožné, je u Boha možné, bere člověku všechnu důvěru v sebe sama a přenáší ji celé na Boží moc. Naše spása je nad naše schopnosti a zcela v rukou všemocného a milosrdného Boha, u kterého je možné všechno.
40:36Jinými slovy, naše spása a pokud jsi v Kristu, tvoje spása je výsledkem zázračné Boží moci. U lidí je záchrana nemožná. Jak řekl Martin Luther, Bůh nikdy nespasí toho, kdo si myslí, že může být spasen sám. Ale v okamžiku, kdy člověk dospěje k poznání, že je to pro něj nemožné, tam začíná Boží dílo.
41:08Já doufám, že každý, jak jste tady, jste si prožili zázrak Boží záchrany, že to, co bylo u vás nemožné, Bůh učinil, když vás zachránil. A pokud ne, vezměte si k srdci slova Pána Ježíše. Záchrana je u lidí nemožná, ale ne u Boha, neboť u Boha je možné všechno. On jediný může překonat vše, co ti brání v záchraně. On jediný může
41:33obživit tvé mrtvé srdce. On jediný v tobě může aktivovat víru v Krista. On jediný tě může svou dobrotou přivést k pokání. On jediný tě může svou milostí zachránit. On jediný tě může svou mocí připodobnit Kristu a on jediný tě může svou rukou dovést až do svého království. Amen. Drahý Pane, my ti děkujeme za za ta
41:58slova varování a zároveň za ta slova obrovské naděje, která je osvobozující, která která nás zachraňuje. Tvoje mocná ruka není moc krátká na to, aby zachránila. Ty jsi všemocný Bůh a schopen vykonat, co si ve tvé ve své dokonalé vůle vůli usmyslíš.
42:30Pane, děkujeme ti za to, že že naše naděje, naše spása není v našich vlastních rukou, ale že že je ve tvých rukou a že ve své milosti jsi se k nám sklonil a zachránil z nás hříšné ke slávě své dokonalé milosti. A dej, abychom ti jako církev a tvůj lid vykoupený tvou předrahou krví oslavovali a milovali.
43:00víc než cokoliv tento svět nám nabízí, ať to je bohatství, ať to je cokoliv jiného. O to tě prosíme. Skrze Pána Ježíše Krista. K tobě přicházíme.