Všude dobře, doma nejlíp ? | Marek 6:1-6
Biblické texty v kázání
Numeri 14Žalm 14Žalm 19Žalm 139Žalm 147Izajáš 53Matouš 2Marek 1Římanům 31. Korintským 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Tak dobré ráno, bratři a sestry. Tady je, tady je celá mateřská školka tady po pravý straně. Úplně tady, jak jsem se tam díval na každý sedačce malý děcko. Super. Boží, boží milost k nám. Všechny vás tady vítám, bratře, a sestry, hosté. Pokud pokud nevíte, tak jsme v Markovi v evangeliu, které které sepsal Marek, jeho svědectví o životě, smrti a
0:34zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. A jsme v šesté kapitole. Začínáme dnes šestou kapitolu. Takže si prosím otevřete Marek, šestá kapitola a dnes se zaměříme na prvních šest veršů. Já je na úvod přečtu, pomodlím se a začneme s výkladem.
1:06Šestá kapitola. Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti. Jeho učedníci ho doprovázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagoze a mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: "Ododkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána a jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce." Není to ten tesas, syn Marie a bratu
1:29Jakuba, Josese, Judy a Šimona? A nejsou jeho sestry zde s námi? a pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: "Prorok není beze cti leda ve své vlastní ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě. A nemohl tam učinit žádný mocný skutek. Jen na několik nedoživých vložil ruce a uzdravil je a divil se pro jejich nevěru
1:57a procházel okolními vesnicemi. Okolní vesnice a učil." A drahý pane, my ti děkujeme za slovo, které máme dnes před námi, za tu příležitost znovu poznat srdce našeho Pána Ježíše Krista, znovu si lépe vybavit a uvědomit, jaký byl a zároveň do jakého světa přišel. svět, který je velice podobný tomu dnešnímu, plný nevíry, plnýho povržení
2:29vůči vůči tobě. Tak tě prosíme, abychom z tohoto textu viděli to, co to, co jsi tam dal pro naše poznání, pro naše pochopení, pro naši moudrost, pro naši víru, spásu a radost, ale zároveň varování.
3:04Tak nám otevři oči našich srdcí, abychom viděli a přijali tvé slovo. Amen. Jak z tohoto textu, tak i všeobecně není asi žádné překvapení, když řeknu, že svět má problém s Ježíšem. Svět měl vždycky od jakživa problém s Ježíšem. Si Luis tohle vystihl ve své knize k jádru křesťanství, kde napsal:
3:35"Snažím se zabránit jedné velice rozšířené hlouposti, kterou lidé o Ježíši často říkají. Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého mravního učitele, ale nepřijímám jeho tvrzení, že je Boží syn." To je právě to, co nesmíme říkat. Člověk, který by byl jen člověkem a říkal to, co říkal Ježíš, by nemohl být velkým mravním učitelem. Byl by buď
4:02šílenec na úrovni člověka, který si myslí, že je vejce natvrdo, nebo samotný ďábel z pekla. Musíte si vybrat, buď byl a je Boží syn, nebo blázen, nebo něco horšího. Můžete ho zavřít jako pomatence, můžete po něm plyvat a zabít ho jako ďábla. nebo před ním můžete padnout na kolena a nazvat ho pánem a Bohem. Ale nemluvme, prosím, o nějakých
4:27blahosklonných nesmyslech, že byl velkým učitelem. K tomu nám nedal možnost. Víte, svět říkáj mi Ježíše, učitele a a nebudu se vpírat, nebude mi to vadit. Svět říká: "Dej mi Ježíše jako mravokárce a budu si myslet své, ale nějak se přes to přenesu." Svět říká: "Dej mi Ježíše jako tolerantního, nekonfliktního hipýzáka
4:54a budeme za dobře." Svět říká:„Dej mi Ježíše, který miluje každého bez výhrad na jejich sexuální orientaci nebo na jejich gender identitu a bude spokojen." Ale Ježíše, který osobně o sobě prohlašuje, že je ta pravda, cesta i život a jediná cesta k oci Ježíše, který varuje, že jen ti, co činí pokání a uvěří v evangeliu, jdou do nebe.
5:23Ježíšek, který si dělá nároky na božství, kterému patří veškerá sláva a moc. Ježíše, který od nás vyžaduje všechno, celý náš život. Ježíše, který obětoval sám sebe za naše hříchy a teď vyžaduje a očekává tu samou odběť a ochotu obětovat naše životy za něj a pro něj. Ježíše, který nás vyzývá, abychom
5:46bojovali s hříchem, i kdyby nás to mělo stát oko a ruku. Ježíše, který vidí do srdcí a vidí lidi, kteří jsou zkažení, kteří jsou pokrytečtí a vyhání od sebe jako činitele nepravosti do věčného zatracení. Takového Ježíše svět svět nechce. Takový Ježíš jim nešmakuje. Takový Ježíš mnohé uráží, mnohé, mnohé
6:17pohoršuje. Takový Ježíš je nepohodlný. Jeho přítomnost je usvědčující. Mnohé jeho řeči jsou moc tvrdé. Jeho skutky jsou neuvěřitelné a jeho nároky jsou nepřijatelné. Tohle je tragický postoj, který nacházíme v dnešní společnosti a a je to zároveň postoj, který vidíme i v dnešním textu. Je to postoj nevíry, která je tak
6:43silná, že v závěru textu, v závěru našeho výkladu, uvidíme, že udivila i samotného Pána. Nevíra je smrtelně nebezpečná věc. Nevíra vás odsuzuje k věčnému životu v zatracení v pekle. Jonathan Edwards, známý americký puritán, napsal: "Nevíra je velký hřích, který brání lidem ve spáse a hřích, který nejvíce, nejvíce
7:07zneúctívá Boha." A v písmu pro nás je možná tím největším varováním proti nevíře příběh, nebo aspoň eh jsme četli část toho příběhu dnes ráno v Numeri 14, příběh Izraele, který jednal nevírou. Jejich nevíra vedla ke 40 letému bloudění pouští, dokud právě ta celá generace, která která neuvěřila Hospodinu, zemřela.
7:35Určitě si pamatujete ten příběh. Mojžíš a Áron vysílá jí 12 vědů každý za jeden kmen. Studovali jsme to v naší biblické ve čtvrtek. A jenom dva z těch 12 se vrací s tím, že to je nádherná země. To řekli všichni, ale jenom dva z těch 12 řekli, že jestliže Bůh se rozhodl tu zemi vydat, tak nám připadne, protože Bůh je
8:00všemocný a Bůh dodrží své sliby. A těch 10 ostatních běvalo, že jsou tam obři, že ty města jsou nedobytná a že to byla obrovská chyba sem vůbec jít a že by se radši měli obrátit a jít zpátky do Egypta. A Bůh se rozlobil na jejich nevíru a přísahal, jak jsme četli té 14. kapitoly Mojžíšovi, že vyhubí všechny ty, co se odvrátily od Hospodina nevěrou
8:27a uvěřili těm 10 zvědům. Autor knihy se k tomuto příběhu, k tomuto ostrašujícímu příběhu vrací ve třetí kapitole a uzavírá ten jejich postoj a uzavírá, co se vlastně stane Izraeli. On říká, ononi nemohli vejít pro nevěru. nemohli vejít pro nevěru. A my když to čteme, tak si možná můžeme myslet, že toho tohle se nikoho z nás
8:59netýká. Ale pokud si aspoň trošičku vybavujete tu kapitolu, ve třetí kapitolu Hebrejům, Židům, tak v tom kontextu, předtím, než říká, nemohli vejít pro svoji nevěru, autor apeluje na své posluchače. On je, on je varuje a a varuje posluchače, to znamená varuje i nás a říká jim 12. a 13. verš, třetí kapitola. Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo
9:25zlé a nevěrné srdce, tak že by odpadl od živého Boha. A proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamen hříchu. Na začátku té kapitoly tam poukazuje na to, jak jak Izrael se odvrátil od Hospodina, jak jak mu nedůvěřoval, jak měl zatvrzelé srdce hříchem a varuje všechny věřící, aby aby
9:50si vzali z toho příklad, aby nezatvrzovali svá srdce a a říká jim: "Kždý den, navzájem se napomínejte každý den, aby z vás nikdo nebyl zatvrzen klamem hříchu." A tak tohle není nějaká teorie, která se nás netýká. Tohle je realita, kterou si musíme uvědomit. Nikdo, nikdo z nás, věřím, že nikdo z nás, kdo je, kdo je křesťan, kdo kdo se rozhodl následovat
10:14Krista, nezačal s tím, že hned ze začátku si byl vědom, že jo, já chci následovat Ježíše, ale potom za nějaký čas prostě odpadnu, nechám toho jako nějakého koníčku, který už nás nebaví. Vůbec ne. každý z nás a my to děláme při křu předtím, než naposled předtím, než než pochříme člověka, takové to poslední
10:42prohlášení, taková ta poslední příležitost znovu jim dát možnost vyznat Krista, se jich ptáme, jestli vyznávají Pána Ježíše Krista, svého Pána a Spasitele a jestli mu chtějí sloužit po celý svůj život. Nikdo nezačíná svůj duchovní křesťanský život s tím, že do budoucna plánuje, že odpadne.
11:14To, že se ze začátku, to, že se hlásíme ke Kristu, pak tedy neznamená ve světle toho, co nám říká autor Židům, že jsme imunní vůči nevíře, že jsme imunní vůči vůči zatvrzelému srdci, že se nás to netýká, protože kdyby tomu tak bylo, tak ta varování, která nacházíme v knize Židům, která která jsou mnohá v téhleté knize,
11:33by byla úplně zbytečná, nebyla by pro nás. A tak ve světle toho, co budeme studovat v dnešním textu, se opravdu musíme vážně zamyslet a nechat se varovat právě tou ohromující nevrou. To jak bysme mohli sumarizovat podstatu tohodle textu. Ohromující nevíra, kterou zde nacházíme. A tu ohromující nevíru uvidíme ve dvou fázích. V první fázi uvidíme uvidíme v
12:02reakci lidí na příchod Pána Ježíše. To je ten první obraz té ohromující nevíry, jak reagovala na příchod Pána Ježíše. Ale zároveň tu ohromující nevíru uvidíme v tom, jak Ježíš reaguje na způsob, jakým ho přijala jeho vlastní domovská vesnice. A pojďme se podívat na kontext. Tady čteme v prvním verši. Vyšel od tamtud a přišel do své vlasti.
12:27To znamená, Ježíš, jestli si pamatujete, byl byl v Kafarnau, byl tam v domě Jarose. Uzdravil jeho dceru, po cestě uzdravil i ženu s krvotokem. A teď čteme, že ho tamtud vyšel, přišel do do své vlasti domovské obce a jeho učedníci ho doprovázeli. O jaké místo se jednalo? Tak samozřejmě my víme, že že to byl Nazaret, protože eh v Matoušovi,
12:55například Matouš druhá kapitola, tam čteme, že poté potom, co Ježíš s jeho rodiči utekli do Egypta, se vrátili a čteme o Josefovi, že přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroky, bude nazýván Nazaretský. Marek 1:9. Už v první kapitole čteme, že v těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galilei a byl
13:18pokřtěn od Jana v Jordánu. Jenom o několik veršů později, když když je Ježíš v synagoze v Kafarnaua a léčí tam nebo vymítá toho nečistého ducha z toho z toho muže a tam čteme, že tihleti duchové nebo tenhleten duch z toho z toho muže promlouvá k Ježíši a říká:„Co je ti do nás? Ježíši Nazaretský. A a možná si i vybavujete 18. kapitolu v
13:46Janovi, když přichází Ježíše zatknout a a ptají se na Ježíše a koho hledají. A Ježíš a Ježíš oni mu říkají, hledáme Ježíše Nazaretského. On říká: „To jsem to jsem já." Tak Ježíš je tedy z Nazaretu. Nazaret byla velice malá, taková nevýznamná vesnice. Možná 500 lidí maximálně byla. byla na takovém kamenitém svahu. Pravděpodobně
14:15většina většina domů byla z nějaké hlíny, kamene a to je, kam se Ježíš vracel. Víte, když se vrátíte domů, většinou to bývá příjemný pocit. Taková pohoda. Lidé vás znají, můžete si, vyzujete se, sednete si, kam chcete, do lednice můžete bez dovolení. relax. Můžete se projít po okolí, podívat se, co se změnilo, že to to je
14:44většinou, co já dělám, když se vrátím do jižních Čech a dívám dívám se po po blatné, koukám se, co se změnilo. Ale ale vůči Ježíšovi v Nazaretu panovala úplně jiný postoj, úplně jiná atmosféra. Možná bychom čekali takové ty davy jako v Kafarnau, kde kde Ježíš opravdu za velmi krátkou dobu si vytvořil ohromnou reputaci. Byl to, byl to za za ohromný
15:11učitel s autoritou, jakou nikdo nikdy neviděl. Byl zázračný léčitel, vyháněl démony, uzdravoval choré, dokonce i křísil mrtvé. A tak bychom možná předpokládali něco, co vidíme dneska dneska ve zprávách, kdy kdy se nějaký známý atlet, třeba nějaký hokejista, teď to bylo v novinách, který se vrací z nějaké z Ameriky, kde kde s týmem v NL
15:34vyhrá Stanley Cup, teď se vrací s to s tím velkým s tou velkou trofejí a a všemi j dává eh na omakání, na odiv. A vidíte, jak ty vesnice, kde kde ten hokejista vyrůstal, nebo ta města, kde ten hokejista vyrůstal, pro něj uspořádají velkou oslavu. Mají tam autogramiádu, je tam fronta, je to velká společenská akce, ale Ježíš očividně
15:59nebyl v očích Nazaretu nějaká celebrita. Nejsou zde žádné davy, žádné přivítání. Zatímco v Kafarnau tam byl schon, tlačenice, že že ho div neušlapali, v jednom okamžiku musel i vlastně odrazit od od břehu v lodičce, aby aby mohl promlouvat a aby ho neušlapali. Tady nebylo žádné speciální uvítání. Tady nebyly žádné transparenty. Tady nebyl,
16:26já si můžu představit, Ježíš přijde, že a a vy vezmete Bibli, jestli by vám jestli by nepodepsal Bibli, že však ji napsal, tak proč proč si nechat nenechat autora podepsat knihu, kterou napsal. Ale nic takového tam nenacházíme. Kdybyste kdybyste si nalistovali nebo našli v tehdejší Wikipéi něco o Nazaretu a šli byste dolů do té kolonky známých
16:49osobností, nikdo by tam nebyl. Nikoho byste tam nenašli. To byla atmosféra, která panovala Nazaretu, když se tam Ježíš vrátil. A když nastala sobota, v druhém verši čteme, začal učit v synagoze a tak v sobotu je v synagoze. Možná sedí na tom obvyklém místě, kde kde vždycky sedával se svojí rodinou a tentokrát má příležitost vyučovat, což by nás nemělo
17:15překvapovat, protože Ježíš, jak jsme viděli už i v první kapitole, byl pozván někdy vyučovat a tak vyučuje. A pak čteme, že mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali:Odkud to tento člověk má? jaká je to moudrost, která mu byla dána a jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce. Víte, kdyby to Marek v tom okamžiku utnul tenhleten příběh a a už
17:41dál nepokračoval, tak my bysme si řekli nic nového, Marku. Všechno jede jako přes kopírák. To je přesně, co se co se dělo v předchozích situacích. Ježíš něco dělá a lidé žasnou. A a na to jsme si zvykli, že Ježíš, Ježíš učil s nevídanou autoritou. Lidé žasli. Ježíš vyháněl démony, lidé žasli. Ježíš uzdravoval
18:05nemocné, lidé žasli. Ježíš utišil moře, lidé žasli. Ježíš vzkřísil mrtvé děvče, lidé žasli. Nic nového. Ale tentokrát nám Marek ukazuje, že tenhleten úžas byl jiný, než jsme doposud viděli. Jak uvidíme, tohle není ohromení v dobrém slova smyslu. Tohle není úžas, jaký bychom si přáhli. Tohle je ohromení a úžas zatvrzelého
18:36srdce. Je to takový ten nevěřícný úžas. Úžas, které vychází ze srdce plného nevíry. Úžas, který, jak uvidíme, nevede k uctívání, ale k pohrdání. Nevede k následování Krista, ale k jeho odmítnutí. A celou situaci můžeme začít pozorovat od třetího verše. A tady vidíme tedy tu reakci lidí. Podívejme se nejdřív na tu
19:01reakci lidí. A a ty reakci lidí bysme mohli rozdělit na přemýšlení, předsudky a pohoršení. Přemýšlení, předsudky a pohoršení. Třetí verš. Není to ten Tesas, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona a nejsou jeho sestry zde s námi? A tak oni začínají přemýšlet. Tesař. Není to ten tesař. Tak v židovském kontextu by tohle nemuselo být zrovna
19:28nějakým způsobem hanlivý význam, ale pro pohany, ti, kteří četli toto evangelium, kterým bylo toto evangelium Markem adresováno, Tesas mohlo vyznít ponižujícím způsobem. Že jim šlo o ponižení Krista možná naznačuje i i ta následující věc, když Ježíše nazývají synem Marie. Judaismus možná víte, je patriarchální systém a jméno syna bylo většinou
19:57uváděno v kontextu jeho otce. Tak se to tak se to vždycky dělalo. A tak někteří právě na základě toho, že Ježíš je zde nazýván jako syn Marie, myslí se, domnívají, že že Josef byl pravděpodobně už po smrti. Ale ale to se nedá prokázat. Ježíš je zde nazýván syn Marie. velmi zřídka je syn nazýván v kontextu své matky. Jsou jsou tu jisté výjimky ve
20:23Starém zákoně. Například v druhé Samueli 218 tam čteme, že byli tam tři seruina to byla sestra krále Davida a ta měla tři syny. Joáb, Abišaj a Azael. A tak je možné, že že ve vývimečných případech, pokud se jednalo o někoho opravdu známého, důležitého jako třeba Davidova sestra, že že se synové
20:54zmiňovali v kontextu jména jejich matky, ale ten nej nej nejpravděpodobnější důvod pro tento popis je snaha Ježíše ponížit, urazit ho, pošpinit jeho osobu, možná naznačit i ty ten jeho z pohledu farizeů nelegitimní původ. To dále potom naznačují i úvahy lidí ve spojitosti s jeho rodinou. Oni říkají, což tohle není bratr Jakuba, Josese,
21:24Judy, Šimona. Nejsou jeho sestry s námi. Oni tady možná si říkáme, proč tam, že to je takový šovinistický, že tam nevyjádřili jména těch sester, ale podle židovské tradice jména sester nebyla zmiňována, pokud byly vdány. Takže je pravděpodobné, že tyhle sestry už byly vdané a tak je nezmiňují jménem. Nicméně toleto jejich hlasité přemýšlení
21:49odhaluje jejich předsudky. Oni mají už na Ježíše svůj vlastní ucelený pohled. Pro ně je to takový místní kluk, který nechodil ani do rabínské školy, ale po boku svého adoptivního otce Josefase se učil tesařině, která v té době zahrnovala nejenom to, že děláte něco ze dřeva, ale možná i něco z kamene i i ze železa. Je
22:13možný, že někteříto lidé měli i nějaký kus nábytku ve svým vlastním domě, který byl z Ježíšovo dílny. Ježíš samozřejmě jako každý malý hebrejský kluk dostal základy hebrejštiny a a Bible, ale ale moudrost, kterou prokazoval, ta ta daleko přesahovala to minimální duchovní vzdělání, které mu kterého by se mu dostalo právě právě v Nazaretu.
22:36A tak se diví, cožpak je tenhleten vesnický Buran jiný než jeho bratři a sestry? Ty jsou dneska s námi. Podívejte se na ně. Jejich smýšlení o Ježíši je velice povrchní, je velice omezené. Oni si dali Ježíše do škatulky, nepřipouštěli si, že by mohl být víc, než je na první pohled vidět, že by mohl přesahovat jejich omezené smýšlení o jeho identitě, že by
23:05mohl být něčím víc, než oni si sami myslí. Z jejich pohledu na něm nebylo nic, co by zaujalo jejich pozornost. Nebyl ničím zvláštním. nebo jak to vyjádřil Izajáš 53:2, neměl vzezření ani důstojnost, abychom na nějho hledli s úctou, ani vzhled, abychom o něm toužili. A proto se diví, to je ten zdroj jejich údivu. Z té škatulky do té škatulky
23:36nezapadá to, jak Ježíš jedná. Jaká je to moudrost, která mu byla dána, jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce. Víte, kdyby opravdu věděli, kdo Kristus je, tak by se tomu nedivili. Nedivili by se, kde vzal tuto moudrost, protože by věděli, že před nimi stojí samotná moudrost Boží. Jak nám připomíná apoštol Pavel, říká v
24:04prvním Korintským 1:30, vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha. Lidé z Nazareta mají své předsudky. Dali si Ježíše do své vlastní škatulky, kde kde není víc než obyčejný člověk. Neslaví jeho úspěšnou službu. Neradují se z příchodu Mesiáše, naopak jsou skeptičcí.
24:36A je zajímavé, že oni o něm nemluví ani jako o Ježíši. Přestože ho znali, že oni ho znali, říkali: „Nejsou tohle jeho bratři, nejsou tohle jeho sestry. Když víme přesně, kdo to je a podívejte se, jak o něm mluví, odkud to tento člověk má. Naprosto neosobní, naprosto odtažité. V jejich pochopení není možné, aby tenhleten člověk byl víc než obyčejný
25:03vesničan, aby byl víc než jeho bratři a sestry. A vemte si, že i jeho vlastní krev o něm dost pochybuje. Myslíš si, že se pomátl? Jeho vlastní bratři, čteme v Janovi, v něj ani nevěřili. To je postoj, který zaujímali. To jsou ty předsudky, které zaujímali lidé v Nazaretu, mnozí. A ty pak vystili v ovoce, které je charakteristické pro nevíru.
25:35A to je pohoršení. Byli jim pohoršeni. Můžete to tam číst na konci na konci třetího verše. A pohoršovali se nad ním. To slovo pohoršovat v řečně znamená přivést k páru nebo překážet. A v tomhletom případě, konkrétně v tomhletom kontextu, to znamená, že je někdo odrazen nebo dokonce znechucen Ježíšem. Oni byli znechuceni. Oni
26:02slyšeli o Ježíši a byli znechuceni Ježíšem. A je zajímavé, že v Markovo evangeliu se se tohleto slovo vyskytuje osmkrát a pokaždé to označuje nějaké překážky, které brání člověku k tomu, aby přišli ke Kristu ve víře a a následovali ho. A tak to pohoršení zde potvrzuje, že tenhleten úžas lidí v Nazaretě nebyl úžasem víry. Nebyl to úžas, jaký jsme
26:32viděli v těch dřívějších kapitolách, kde čteme, jak liné synagoze v Kafarneu všude možně žasnou. Úžas nazaretský byl jiný. Byl to úžas nevíry a odporu. A Marek nás v tomhle velice důrazně varuje před nebezpečím takové nevíry, která chybně přemýšlí o Ježíši, která si vytváří své vlastní negativní předsudky
26:57a pak následně odmítá Krista. A my to vidíme i v ostatních evangeliích. Možná je to nejlépe vidět právě v evangeliu podle Jana, kde lidé opakovaně odmítali Ježíšovi Ježíšovi výroky, kterými se činil rovný Bohu. Možná si pamatujete, když říká, že můj otec i já pracujeme. Oni ho chtěli zabít, protože se činil rovným Bohu. Když řekl dříve, než
27:21Abrahám byl, já jsem znovu zvedli kameny, protože si přivlastňoval Boží jméno. Nebo když řekl, já a otec jsme jedno znovu chtěli ho ukamenovat. protože ze sebe dělal podle jejich názoru, správného názoru Boha. Vydával se za syna Božího. Oni to vnímali jako rouhání. A musíme si uvědomit, že slova Pána Ježíše k takovým lidem, kteří ho tímto
27:52způsobem odmítají v nevíře, jsou velice silná. V Janovi tam píše: "Kdo v něho věří, není souzen. Kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného syna Božího." Lidé mají problém s pravou identitou Krista a rádi by si upravili Pána Ježíše ke své podobě. To je na co narážel CS Lis. Protože když se podíváme na Krista
28:21a redukujeme ho na něco jiného než na Boha a člověka zároveň, když když odmítneme tak, jak jak nazarečti odmítli jeho božství, tak jsme tak jsme v pohodě, protože nejsme konfrontováni jeho božství. Nemusíme se tak podřídit jeho požadavkům a můžeme si dělat, co chceme. O tom to je. Když já odmítnu Krista jako Boha, vládce
28:49všeho, co mi může co poroučet. On mě nevlastní. Můžu si potom dělat, co chci. Známý kazatel z minulýho století, určitě jste slyšeli toto jméno, Martin Lloyd Jones, uhodil hřebíček na hlavičku, když právě tohleto řekl tohleto v souvislosti s nevírou. On řekl: "Strašlivý a tragický omyl posledních 100 let spočívá v přesvědčení, že nevíra je intelektuální
29:19záležitost. Není. Je to záležitost morální." Víte, co to znamená? Víte, co? Co tím co co řekl a co co platí i dnes? Lidé neodmítají Ježíše, protože by mohli logicky popřít jeho existenci nebo jeho identitu. To není důvod, proč odmítají Ježíše. Logicky se Ježíš vyvrátit nedá. Lidé odmítají Ježíše, protože milují
29:44hřích. To je ten hlavní důvod. To je ten důvod, proč lidé se otočí ke Kristu zády. Není to snad proto, že by mohli dokázat, že Ježíš neexistoval nebo že není tím, kým se prohlašoval. Mnozí to zkusili a buď to vzdali, nebo se obrátili.
30:14Důvod, proč lidé odmítají Ježíše, je protože milují svůj hřích. A takových lidech lidí se můžeme zeptat, udělal Ježíš něco, co by si zasloužilo takové odmitnutí? Udělal něco, co by si zasloužilo, že mu, že se mu otočíme zády? Poslechněte si, co řekl Pavel ve Filipským. Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž
30:39sebe sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobný lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se a stal se poslušným až k smrti a to smrti na kříži. On tady říká:„Podívejte se, chcete opravdu odmítnout někoho, kdo se takhle ponížil?" A kdybychom náhodou nepochopili, proč se ponížil, Pavel potom v Římanů píše v
31:01páté kapitole, vždy když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus určený čas za za bezbožné, to je za nás. A pak dodává sotva, kdo podstoupí smrt za spravedlivou, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Všichni jsme hříšní. My
31:26nejsme nějakcí svatoušci. My jsme nebyli svatoušci, kteří byli hodni slávy. Bůh se sklonil a říká: Řekl si, ty jsou dobří. Za ty, o ty se postarám. My jsme byli hříšníci, jsme hříšníci. Byli jsme děti hněvu. Byli jsme v potrudí Satana. Byli jsme nepřátelé Boha. Byli jsme hodni věčného odsouzení. A v tom všem Bůh posílá svého jediného
31:49syna Pána Ježíše Krista, který za nás vytrpěl peklo na kříži, když jsme ještě byli hříšti. Na nás nebylo nic, co by upoutalo Boží pozornost. Bylo to čistě Boží rozhodnutí vylít svoji lásku na nás. A pokud jsi v Kristu, to je to by měl být tvůj příběh. To je tvůj příběh. Věřím, že každý z vás, jak jste tady a
32:13jste jste v Kristu, byste mohli teď a tady vydat svědectví o Boží milosti, která vás přitáhla vodu k Bohu, která vás přivedla k Bohu, která vám otevřela oči, která vám ukázala svoji hříšnost, která vás vedla k pokání, která vám dala víru, abyste ho uchopili a následovali. Tohle však nebyl případ lidí v Nazaretu. Ti byli opakem takového postoje. Byli
32:41plní odporu, byli plní nevíry. A a Ježíšovo reakci potom můžeme vidět ve čtvrtém až šestém verši. Reakce Pána. A tu reakci Pána také můžeme rozdělit na tři části. Odpověď, omezení a ohromení. Odpověď, omezení a ohromení. Ježíš jim říkal: "Prorok není bezectti leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě." Ježíš tady
33:08cituje přísloví po mě poměrně známé v židovské kultuře. Ježíš tím popisuje odmítnutí a nevěřícnost těch, od kterých to bychom to možná čekali nejméně. jeho vlastní rodina, jeho vlastní vesnice. A on si tohleto přísloví, prorok není, není bezctí ve své vlasti. On si ho přivlastňuje a rozšiřuje a a vztahuje ho na tři takové soustředné společenské
33:38kruhy v Nazaretě. Nejdřív na vesnici jako takovou, potom na své příbuzné, ale pak i na svůj vlastní dům. A a každým každým tím eh okamžikem, kdy kdy pronáší tohleto přísloví, se ta smyčka toho okruhu utahuje. Každý z těchto kruhů je postupně užší a osobnější. A tak vidíme, že Ježíš se nejdřív zmiňuje o těch, co ho co ho znali. Možná
34:03znali ho jen od vidění, protože ve vesnici p 500 lidí, tak tam se poměrně každý zná minimálně odvdění. Ale pak to zužuje na ty, co si s ním hráli, na ty, co s ním chodili do školy, na své sousedy, na své kamarády, ale ale končí, finišuje tím, že se zaměřuje na ty, co s ním vyrůstali pod jeho vlastní střechou, co s ním seděli u stolu.
34:29Jaká ironie. Ježíš měl větší úspěch v povolání naprosto cizích lidí za své učedníky než než svých vlastních bratrů a sester. A Ježíš tady tímhletím příslovím vyjadřuje realitu kou realitu, kterou bychom mohli shrnout následovně. Důvěrnost plodí pohrdání nebo přílišná známost vede k pohrdání. A když se zatím nad tím zamyslíte,
34:59málokterý text je takovou výstrahou pro křesťanské rodiny jako tenhleten. Mít evangelium stále na očích samo o sobě nezaručuje víru. B co víc? Bez víry může přítomnost evangelia člověka naprosto otupit a učinit ho lho stejným. A tohle je vážné varování pro ty, co vyrůstají nebo vyrůstali v křesťanském prostředí nebo i pro rodiče. Tady je mno
35:28mnoho rodičů, mnoho dětí a vím, že mnozí z vás, věřím, že všichni z vás, jak jste tady, se snažíte vychovávat děti v Kristu, vychovávat je pod křížem Golgoty, připomínat jim evangelium každý den a vyrůstat ve věřící rodině je ohromné privilégium. Já jsem to sám nezakusil. Moje děti. Ano. Je to je to požehnání. Je to
35:54milost. Je to milost už od rého věku žít ve světle evangelia. Slyšet pravidelně pravdu o Kristu. Vidět cestu, která vede k věčnému životu. Vyhnout se marnostem a hříšným zíralostem tohodle toho světa, kterých ti, co uvěřili později, dneska jin litujou. Tohle je ohromná výsada, ale neberme ji jako samozřejmost.
36:26Važme si toho. Připomínejme sami sobě, svým dětem, jak prázdný by byl náš život bez Krista, jak tragický by byl jeho konec. Jak moc potřebujeme mít víru v Krista? Nedopusťme, aby to důvěrné poznání evangelia nás zvedlo k tomu, že nám tahleta ohromná zvěst ze všední
37:01a nebo že ji začneme dokonce pohrat. Tole je výzva pro nás rodiče hlavně, že? Jak vedeme naše naše rodiny nebo pro hlavy rodin. Jak vedeme naše rodiny? vedeme je tak, že že si zamilovali Krista, že následují Krista. Nebo je to způsob, který je vyčerpává, možná je zatvrzuje vůči evangeliu. Chováme se pokrytecky, jako bysme neměli chybu a děti to vidí a
37:31říkají si: "No, jestliže tohle je křesťanství, tak s tím nechci mít nic společného." aby ta přílišná známost nevedla k pohrdání, ale naopak, aby ta přílišná známost vedla k uctívání. Jejich nevíra vedla k další, možná překvapivé reakci našeho Pána. Vidíte to v dásledujícím verši. Čteme tam: "A nemohl tam učinit žádný mocný skutek.
38:01Jen na několik nedušivých vložil ruce a uzdravil je. Ten jejich odmítavý postoj nevíry vedl k omezení projevu Boží moci mezi nimi. Jejich nevíra měla za důsledek to, že Ježíš nemohl učinit žádné mocné skutky. A když to čteme, že Ježíš nemohl učinit žádné silné žádné skutky, tak si říkáme:„To jsou silná slova. Jak to jak
38:27to myslíš? To slovo nemohlo znamená, že nebyl schopen. A to je to je silné slovo, který bychom si asi nespojovali s někým jako Ježíš, kdo je kdo je všemocný, kdo je kdo je Bůh. A přesto Marek říká, on nemohl, nebyl schopen. Jak si to máme vysvětlit? Určitě chápete, že Marek nám tady nenaznačuje, že Ježíšovi nějakým způsobem z toho všeho eh z toho všeho z
38:53té veškeré práce, kterou měla z příchodu do Nazareta, došla pára. A nebo že i to nehostinné prostředí téhleté vesnice ho nějakým způsobem omezilo nebo mu svázalo ruce. Marek nás o tom ujišťuje, protože říká hned v následujícím verši, že Ježíš uzdravil několik nemocný. Možná právě proto, aby umlčil skeptiky a a ty, co si
39:18mysleli, že není schopen. Ale vidíme, že tady nešlo o žádné větší projevy moci a důvod byl jednoduchý. Většina Nazaretských ho odmítala. To znamená, že jeho moc nebyla omezena okolnostmi ani lidským přijetím. Důvod byl důvod byl jiný. A v evangeliích jasně vidíme, že Ježíš, když používá svoji Boží moc, proč ji používá? Používá ji především jako
39:46odpověď na víru, že? používá je především proto, aby posílil ty, co k němu přichází ve víře, tak jak jsme to viděli v případě Jarose a jeho mrtvé dcery. Ježíš tedy používá svoji moc, aby povzbudil víru a přijal ty, co k němu přichází ve víře. Ale v Nazaretě taková víra chyběla. Místo toho tam panovalo pohrdání,
40:11pohoršení, nedůvěra. A stejně tak jako ti, kdo se Ježíšovi vysmívali, když přišel do domu Jánose a byli později vyvedeni, tak i v tomhletom případě ti, co odmítali Krista, když přišel do Nazareta, neměli příležitost být svědky mocných činů, které konal. Nebylo to snad proto, že Ježíš byl jejich nevrou oslaben, ale protože to
40:44bylo v rozporu s účelem jeho zázračné moci. Jeho zázračná moc neměla sloužit pro nějaké senzace, pro to, aby se lidi pobavili, ale ale měla sloužit proto, aby posílila víru. A v Nazaretě taková víra nebyla. Proto Ježíš nemohl vykonávat a konat žádné zázraky. A je tu poslední reakce Pána Ježíše, ohromení. Ježíš se, Ježíš se divil, žasnul, byl
41:16ohromen úrovní jejich nevíry. Tohleto slovo se nachází pouze dvakrát v písmu. Pouze dvakrát v kontextu Pána Ježíše. Jednou je to v případě setníka. Jestli si pamatujete, setník měl nemocného sluhu a tak prosí Pána Ježíše, jestli by ho neuzdravil. Ježíš byl ochoten s ním i jít. A on říká: „Ne, ne, vůbec si nezasloužím, aby si vešel pod moji
41:38střechu, ale ale vím, jak to funguje s autoritou. Stačí, abys řekl i takhle na dálku a můj sluha bude uzdraven." Tenhleten setník si uvědomoval moc autority Pána Ježíše Krista a Ježíš se divil, že tento pohan, že tento pohan má takovou víru. A a bylo to v dobrém slova smyslu, že se divil nad je nad jeho vírou. A ten druhý příklad je právě tady
42:07a je v zápodném slova smyslu. Ježíš se Ježíš se divil. Jejich nevíra byla ohromující. Víte, Boha málo co udiví, že Bůh málokdy žasne. Není to tak, že by se podíval na nebe plné hvězd nebo zkoumal nějaké vzdálené galaxiei a žasl. Žalm 147 nám říká, on určuje počet hvězd a všem jim dává jména. On se nepodívá na
42:38nebesa, nevidí hvězdy a nežasne. On je stvořil. Není to ani tak, že by se podíval na komplexitu lidské bytosti a a žasl, protože žalm 139 nám připomíná, že on nás utvořil, on utvořil naše letví. On nás utkal v lunu našich matek. Není to ani tak, že že Bůh mu stvoření bralo dech, tak jak je to v našich případech, protože jako stvořitel, on tohle všechno
43:09stvořil proto, abychom my se dívali na stvoření. A v tom stvoření, v té slávě toho stvoření viděli odlesk jeho dokonalé slávy a a navedlo nás to právě na to, že budem uctívat Jeho ve světle toho, co vidíme, jak nám to připomíná žalm 19. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha vypovídá o díle jeho rukou. Není to ani tak, že by Bůh byl ohromen
43:33nebo nějak překvapen naší hříšností nebo naším sklonem ke zlu. Ať žalm 14 nebo později Pavel v Římanu třetí kapitole tam čteme: "Není spravedlivého, není ani jednoho, není kdo by rozuměl, není kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není kdo by činil dobro. Není ani jeden. Bůh není
43:57překvapen ani naší hříšností. Není nic, co by Boha udivilo. Co ho však udivuje, je tvrdost lidských srdcích, která odmítají v něj uvěřit přes přes veškeré Boží sebezjevy. Když Bůh, jak čteme v Římanech, první kapitola, ukázal svou věčnou moc a božství
44:28skrze to, co bylo stvořeno. A čteme, že to bylo jasně vidět. A lidé o tom přemýšleli a ačkoliv poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich norozumné srdce se odcitlo ve tmě. To je nevíra. To je nevíra. Srdce ve tmě. John McCartter dobře vystil ohromující
44:54neví nazaretský říká: "Zastírali zjevné, vyzdvihovali nepodstatné, útočili na posla a odmítali nadpřirozené. Obyvatelé Nazareta viděli jen tesaře, syna Marie, jen další z vesnických dětí, který, který vyrostlo a vrátilo se na návštěvu. Neviděli Boha.
45:25Koho vidíte vy? Koho vidíte vy? Vidíte cesaře? Vidíte jednoduchého člověka? Uvažujete možná tak jako Nazarečtí? Cožpak Bůh by se tak moc ponížil, aby se ztotožnil s tak nevýznamným místem jako Nazaret? Cožpak, což pak vy se stal obyčejným člověkem, dokonce nějakým tesařem? Tak jako v té době, tak i dnes lidé chtějí něco jiného, než to, co nám dal
45:54Bůh v Kristu. Chtějí něco pompézního, něco ohromného. Nechtějí Mesiáše ve špinavém chlévě, nechtějí ušmudlaného tesaře a nejvíc ze všeho nechtějí Pána ukřižovaného jako nějakého zločince. To je přesně, co jsme potřebovali. A Marek nás tady varuje před postojem, který by odmítal takový
46:25dar. Před ohromující nevírou v srdcích těch, kdo odmítají Boží plán záchrany. Tak bratři a sestry, nenechme se zvyklat do okolním světem, který který se nám snaží vnutit svůj pokřivený pohled na Krista, ale hledejme pravého Krista celým svým srdcem a přijímejme pravdy, které nám o něm Písmo zjevuje. A a buďme ohromeni jeho krásou, jeho
46:51dokonalostí, jeho mocí, jeho láskou, milosrdenstvím, obětím. Buďme ohromeni tím, kdo je Kristus, tak aby naše srdce byla naplněna vírou a nebylo v nich ani malé místečko pro nevíru. Drahý pane, jako křesťané bychom měli být lidé víry. Ti, co chodí vírou, ne podle toho, co vidí. A to znamená, že v první řadě budeme mít
47:22náš nos v písmu, ne ve světě. Protože písmo nám zjevuje pravou realitu a stav věcí. A pokud chceme chodit vírou, pokud chceme být naplněni duchem, pokud chceme zažívat radosti, které jsou pouze v Kristu, pane, musíme být v tvém slově. Musíme tě poznávat skrze to, co jsi zjevil.
47:55Musíme očišťovat naše mysle. Musíme proměňovat smýšlení na základě milosti, kterou jsi nám projevil v Kristu. Pomo nám k tomu, ke své slávě a k radosti tvé církve. Amen.