Duchovní rychlokvaška | Marek 4:5-6, 16-17
Biblické texty v kázání
Žalm 73Matouš 7Matouš 13Matouš 16Lukáš 8Jan 16Skutky apoštolů 14Římanům 122. Korintským 4Galatským 2Efezským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 8:06 Matouš 7
- 15:33 2. Korintským 4
- 21:50 Matouš 13
- 25:58 Matouš 16,24
- 28:37 Římanům 12
- 34:27 Skutky apoštolů 14,22
- 41:34 Lukáš 8
- 45:55 Žalm 73
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Tak dobré ráno, bratři a sestry, hosté. Vítám vás tady. Práce je hodně, času zas tak hodně možná není. Tak se pusťme rovnou do práce a já začnu [Hudba] modlitbou. Jak se kdysi modlívali puritáni, drahý pane, tím čím nejsme nás utvoř. To, co nevíme, nás nauč. A to, co
0:33nemáme, nemáme, nám ve své milosti dej. A to vše ke tvé slávě, k naší radosti. Amen. Jak víte, už několik týdnů jsme ve čtvrté kapitole v Markovi a procházíme podobenství rozsevače a je to poměrně rozsáhlé podobenství, které má co nabídnout, co se týče duchovní moudrosti a a pravdy. A jak víte, pokud pokud to
1:04sledujete, tak dnes přicházíme k té druhé půdě, té skalnaté skalnaté půdě. A určitě si pamatuje, že způsob pamatujete, že způsobem, jakým procházíme tento text, je, že si vždycky spárujeme to podobenství, které tam Ježíš vypráví na moře gal na pobřeží galilejského moře. A a zároveň si potom k tomu přidáme tu interpretaci, to vysvětlení.
1:33Takže my párujeme vždycky část veršů z té první části, s tou částí těch veršů z druhé poloviny toho podobenství. A dneska budeme tedy ve verších pt a šest a přidáme si k nim verše 16 a 17. 16 a 17. Určitě, určitě máte celkový kontext tohoto podobenství už, už trošku zažitý,
2:03protože jsme ho tady několik, několikrát četli, už ho několikrát procházíme a tak já pro nás přečtu jen právě tyto tyto verše, na které se dnes zaměříme. Ježíš tedy tady popisuje různé typy půdy, celkově čtyři, tři z toho neúrodné, neplodné a jednu jednu úrodnou. A nyní přichází na tu druhou z těch tří neplodných
2:30půd. A o té Ježíš říká: "Rozsévač, který vychází, aby zasel semeno" a my víme, rozsévač je Bůh a potažmo každý, kdo káže evangelium. A to semeno je je evangelium. To znamená ta dobrá zpráva o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista za hříšníky, jako jsme my. A Ježíš tedy popisuje různé typy půdy, které takovou tu zprávu přijímají. A o
2:56této půdě říká: "A jiné, a to znamená jiné semeno padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem. Když vyšlo slunce, spálilo je a protože nemělo kořen, uschlo. A tím jeho popis téhleté půdy končí. Ale ta interpretace potom je v 16. a 17. verši. A podobně tito jsou na skalnatá místa
3:25zaséváni. Ti, když uslyší slovo, hned je s radostí přijímají. A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro slovo, ihned odpadají. V poutníkově cestě v té známé alegorii od Johna Banana, která popisuje křesťanský život se všemi strastmi a vítězstvími, s hlavní postavou křesťanem,
3:52se se nachází člověk. Křesťan ho nepotkává osobně. A popravdě, když jsem se díval do české verze téhle knihy, tak jsem ho tam taky nenašel, ale v anglické té původní verzi je. O tomhle člověkovi se křesťan dozvídá od doufajícího, který s ním nějakou dobu cestuje. A tento člověk se jmenuje Pán dočasný. Kdo to byl pán dočasný?
4:20Doufající o něm říká: „Byl to můj soused. Pocházel z města bez milosti. To jméno toho města byla bezmilost. Po nějakou dobu kráčel s poutníky po cestě života. Přidal se k ostatním poutníkům na cestě víry. Uměl dobře křesťansky. Věděl, jak mluvit o víře. Znal správné výrazy. Vypadal zapáleně a lidé v jeho okolí neměli
4:43nejmenší pochyby o tom, že byl věřící. Jak se choval pán dočasný? Doufajícího popsal jako někoho, kdo s radostí mluvil o víře a o Bibli. Rád naslouchal kázání a měl potěšení z duchovních věcí. Popsalo ho jako někoho, kdo se chvíli jevil jako ten, kdo miluje Pána, kdo miluje věčný život a a kdo nenávidí svůj hřích. A co se stalo s Pánem
5:13dočasným? I to nám doufající říká, po nějaké době ho přestaly tyto věci zajímat. Když přišly těžkosti, zkoušky nebo posměch, jeho víra ochabla. Není pochyb, že že Banien stvořil tuhle postavu Pána dočasného právě na podstatě téhleté skalnaté skalnaté půdy. To je ta druhá z těch tří špatných půd, kterou nacházíme v Ježíšově
5:42podobenství. Ale, ale než se zaměříme na tuhle půdu, než se zaměříme na ten vlastní výklad, udělejme si malý odstup od pasáže, abychom si vytvořili trošku nadhled. Víte, není to zajímavé, že Ježíš, když přijde na dobrou půdu, tak zde popisuje v podstatě jenom jeden typ. Dobrá půda je pouze jedna. Výnosy jsou různé, ale dobrá půda je
6:08pouze jedna. Ale když přijde na špatnou půdu, Ježíš tady rozlišuje sám rozebírá tři různé možnosti špatné neurodné půdy srdce, na které lze narazit. A já to vnímám a možná bychom to měli všichni vnímat jako jako milost. Ve své milosti Ježíš rozlišuje mezi různými druhy špatné půdy, protože my jsme hříšní lidé. Máme hříšná srdce.
6:36srdce, jak nám říká Jeremiáš, prorok Jeremiáš, která jsou lstivá, jsou nevyléčitelná. My jsme schopni oklamat sami sebe, jsme schopni oklamatní svět. Bůh se však oklamat nedá. A Ježíš v tomhletom podobenství upozorňuje na různé semeklamy našich srdcí, na situaci, kde člověk se můžeit jako
7:07věřící. A možná, že takový člověk dokonce živí naději, ale je to falešná naděje spásy. Víte, zatvrzelo srdce je velice komplikovaná věc. existuje v různých formách a to, že nám dává náš pán takový vhled do těch varian lidské zatvrzelosti, slouží jako jako varování. Varování pro ty, co slyšeli evangelium, pro ty dokonce, kdo možná i i vyznali
7:38Krista, možná i ty, co jsou součástí církve potom, co vyznali Krista, že ne? Všechno může být, jak se zdá. V případě právě téhleté druhé skalnaté půdy jsou tahleta slova varováním a moudrostí pro nás individuálně v našich životech, ale ale zároveň pro nás jako pro církev. Z tohodle toho textu by nám mělo být naprosto jasné, víc než jasné, že že
8:06jako není všechno zlato, co se zpití, tak není každý v Kristu, kdo se k němu hlásí, kdo ho vyznává. Ježíš předtím varoval v Matoušovi v sedmé kapitole, když říká:„Ne, každý, kdo mi říká, pane, pane, vejde do království nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích." A pak říká:„Mnozí mi v den řeknou:„Pane, pane,
8:30což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?" Jinými slovy, což pak jsme se nechovali jako věřící? Cožpak jsme nechodili do církve? Což pak jsme dělali všechny tyhle věci, které které označují a a popisují křesťany. A on jim říká: „A tehdy jim vyznám, nikdy jsem vás neznal.
8:52Ne, že bych nevěděl, kdo jste. Ta myšlenka toho, že jsem vás neznal, je, že nemám s vámi intimní vztah. Nejsem váš pán, nejsem váš spasitel. Vy mě, vy mě neznáte a tak odejděte ode mě, vy činitele nepravosti. Jestliže je jedna půda z těchto tří špatných půd, která by nás měla povzbudit opravdu vážné niterní sebereflexy, tak je to skalnatá půda.
9:18A tak se pojďme podívat, co nás pán Ježíš učí prostřednictvím této půd a prosme, prosme Ducha svatého, aby opravdu pracoval v našich srdcích. A budeme se držet té osnovy jako jako minule, jak jsem vám slíbil těch tří interpretačních kroků. Pamatujete si ještě někdo? Observace, interpretace a poslední co? Aplikace. Obzervace, interpretace, aplikace.
9:44co vidím, co to znamená a co to znamená pro mě jinými slovy. A tak nejdřív observace, pozorování. Máme tady skalnatou zem nebo kamenitá zem. Ale ale nepředstavujte si takovou tu zem, kdy jedete kolem pole a vidíte na ní kameny. Možná jestli možná někteří z vás to zažili, kdy vás ještě během komunismu nahnali do autobusu, odvezli vás někam
10:07do JZD, tam vás vyhodili na pole a potom jste v Rojnici za valníkem chodili a a sbírali kameny a házeli buď po sobě a nebo na valník. Nikdy jste to nedělali. Možná to dělali jenom v jižních Čechách, ale zažil jsem to mnohokrát. Kamenitá kamenitá pole, kde my jsme museli sbírat kamení. Ale ta skalnatá zem v Ježíšově podobenství byla něco
10:32jiného. Popisuje to typický jev takového toho izraelského zemědělství. Skalnaté místo, kde nemělo mnoho země. Šlo, šlo o takovou tenkou vrstvu zeminy, která pokrývala monolitní skalnatou vrstvu ve velmi teplém podnebí. A tak to fungovalo podobně jako vyhřívaný skleník. Kamenné podloží, mělko pod půdou udržovalo teplo a a to teplo stimulovalo rychlý růst. A
11:00proto čteme: "A hned vzešlo a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem." A tak v týhle situaci potom, co semeno bylo hozeno do zeme, do země, došlo k velice rychlému vyklíčení. A tak to, co bránilo tomu hlubokému zakoření, protože tahle zem byla mělká, zároveň usnadňovalo rychlý růst vzhůru, protože nahoru odpor nebyl. A tak jelikož to semeno nemohlo klíčit do
11:31hloubky, rostlo směrem, kterým mohlo. To je to je nahoru. A protože tato semena do téhleté půdy nabrala klásky dlouho předtím, než vyrašila semena v hlubší půdě, v hlubší půdě, vypadalo to velice slibně. Tahleta osetá skalnatá půda se začala velice rychle zelenat. Já doufám, že tohle je ilustrace, která se s váma propojí už, když jste byli ve
11:57škole, dali dostali jste takový ten úkol domácí, kdy jste měli zasadit hrášek nebo fazole a vy jste to dali do vaty a tu vatu se zalévali a netrvalo dlouho a vyrostlo a viděli jste, jak to začalo začalo klíčit. A to je ta ta to je to, co bychom měli mít ve v naší představě. To je ten výjem, který nás má tahleta ilustrace vyvolat.
12:28To je, co Ježíš později i rozvádí ve svém vysvětlení. Ale už zde si můžeme všimnout, že u té skalnaté půdy byla ta počáteční reakce velice povzbudivá. Semeno vyklíčilo, slivně se všechno vyvíjelo, se semem, se semenem bylo všechno v pořádku. Fungovalo tak, jak mělo. Semeno nebylo tím problémem. Ale tím problémem bylo co? Co jsme si
12:51řekli minule? Tím problémem byla vždycky půda. Stav půdy určuje osud semene. Stav půdy určuje osud semene. Kvalita půdy byla klam. Půdy bylo dost na to, aby vyvolala naději, ale ne dost na to, aby vystila ve sklizeň. Mělko zeminy a a kamenné podloží jakýkoliv hodnotný růst znemožňovali.
13:23O to pak bylo větší to zklamání, protože ten počátečný slibný růst, ty zelené klásky, to vše přišlo vnveč, protože jak čteme v šestém verši, když vyšlo slunce, spálilo je a protože nemělo kořen, uschlo. Ten žárského slunce potvrdil, že úrodnost půdy byla jen klam, povrchní růst, dočasný jev a vyvedl nás tak z předčasné radosti nad
13:48potenciálním ziskem, nad potenciální sklizní. To rozpálené slunce začalo ze semene a z té mělké půdy vysávat veškerou vláhu a semeno, které nemělo kořeno, kořeny hluboko zapuštěné do kvalitní země, nemělo odkud brát živiny. A tak co? Uschlo. Uschlo. To je to je ten obraz, který tady Ježíš vykreslil v tomhletom podobenství ohledně téhleté
14:12skalnaté půdy. A a co to znamená? Jakou nám dává Ježíš tu interpretaci? Čeho si můžeme všimnout, když se když se zamyslíme nad toudhle skalnatou půdou, tak je, že tahleta půde půda se vyznačuje třemi čtyřmi charakteristikami. Čtyři charakteristiky téhle půdy. První je tady prvotní nadšení. Ti, když uslyší slovo, hned je
14:41s radostí přijímají. Je tady velice slivný projev duchovního života. Zpočátku se zdá, že rostou lépe než opravdoví věřící. Jejich klasy, klasy jejich života v duchu jdou rychle nahoru. Je tady takové to prvotní nadšení. Zadruhé, druhá charakteristika je tady zjevná dočasnost. Znovu potom čteme: "A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí." Ten
15:09český studijní překlad to nepřeložil úplně ideálně. Bible karalická je mnohem blíže k tomu řeckému originálu. Bible katarická říká, že nemají kořene v sobě, ale jsou časní. Nebo to slovo znamená dočasní. Slova vyjadřuje jako něco, co trvá jen po určitou dobu, něco dočasného, něco přechodného. Pavel používá to samé slovo, když popisuje
15:33rozdíl mezi neviditelným světem a a viditelným světem v druhým Korintským ve čtvrté kapitole. A tam je zajímavé, že tohleto samé slovo, které se nachází zde, je tam použito a nebo přeloženo jinak. Tam tam čteme, když nehledíme na věci viditelné, ale neviditelné. Viditelné věci jsou a tady je napsáno dočasné, to samé slovo, neviditelné věci, však věčné.
16:02A tak tady je zjevná dočasnost toho toho růstu. A třetí charakteristika je to srdce konfliktu. Srdce konfliktu. Semeno zaseté do skalnaté půdy znázorňuje lidi, kterým se ve víře jakoby dařilo, ale přichází zkoušky. Do jejich života přijde odpor, útoky okolního světa. A všimněte si, že tenhleten odpor je namířen proti konkrétní věci. Je to na
16:30základě něčeho. Je to na základě, čte to v 17. verši, je to pro slovo. Je to právě pro slovo, kvůli kterému oni teď trpí. Pro slovo, které zprvu přijali s radostí. Svět se brzy ukáže a určitě to víte jako nepřítel slova. Zkoušky a utrpení na sebe nedají dlouho čekat. Přichází test víry. A v reakci právě na tuhletu výheň okolností se tihleti
17:01okamžitě vzdávají svého vyznání víry, čímž dokazují, že bylo prázdné. U těchdle lidí jde o pouhé prohlášení víry, ne o skutečné poznání Krista. Jedná se o emocionální zážitek, ne niterní změnu. Je to intelektuální souhlas pravdou, ale bez zapojení srdce. Je to povrchní nadšení duše. To je všechno. Ono se možná může zdát, že
17:28tihle lidé jsou velice blízko k Bohu. Oni vypadají, že k Bohu musí mít mnohem blíž než než možná ti, co byli zase té zase ti podél cesty, kde přišel Satana a veškeré to semeno sebral. Je to však jen zdání. Tihle lidé jsou ve skutečnosti zrovna tak daleko od nebe a blízko k peklu, jako ti, co byli zase ti podél cesty. Thomas Tyler, jeden z puritánů,
17:55napsal: "Člověk může pilně naslouchat slovu, přijímat jej s radostí, věřit jistou mírou přesvědčení, dosáhnout vysokého postavení v církvi, v náboženském povolání. přinášet plody chvályhodné poslušnosti a přitom být špatnou půdou a nacházet se ve stavu
18:26zatracení. A tak dochází ke čtvrté charakteristice tragické uschnutí. Semeno zaseté do půdy nemělo kořen a uschlo. V 17. verši tam čteme, že ihned odpadli. Duchovní život těchdletěch lidí je poměrně rychlý a jde poměrně rychle z kopce. Pro tuhle půdu platí lehce nabil, lehce pozbyl. Lehké vyznání často znamená také lehké
18:55zapření. Ta ta první ochutnávka toho domělého dobra evangelia vedla tyhle lidi k lehkomyslnému obrácení. Rychle se obrátili. A v zápětí ta první ochutnávka potíží vedla k jejich rychlému odpadnutí. A na jednu stranu bychom v tom měli vidět určitou důslednost z jejich strany. V obou případech se nechávají unášet tím nejsilnějším
19:23impulzem v jejich životě, to tím nejsilnějším impulzem tohoto tohoto okamžiku. Tak jak se nechali lehce strhnout ke Kristu, tak se nechávají od Krista odradit. a odpadají a v obou případech se chovají vlastně úplně stejně. Oni rychle vzklíčí a zároveň rychle usychají. A kdybychom měli hledat typický příklad takového člověka, mohli
19:51bychom poukázat na Jidáše. Jidáš vřele přijal evangelium. Byl byl povolán jako jeden z 12 učitníků. Určitě víte, že byl jako jeden z 12 vyslán, aby kázal evangelium, aby vymítal démony, aby aby uzdravoval. Choval se jako opravdový učedník. S výjimkou Krista žádný z učedníků nepodezíral Jidáše. Žádný z nich nepochyboval, že že
20:21Jidáš nebyl jedním z nich. A kdybychom Jidáše potkali osobně předtím, než zradil Krista, než ho prodal za 30 stříbrných, ani by nás ve snu nenapadlo, že že Jidáš nebude jednou s Kristem v není. To je tedy interpretace. A teď se přesunuje k aplikaci, protože ta je
20:51poměrně obsáhlá. Věřím, že už už vlastně tahleta předcházející interpretace trošku naznačuje tak jako aplikovat. A myslím si, že správná interpretace textu by určitým způsobem měla už už v té fázi interpretace na na povrch vyplavit určitou aplikaci. Ale pojďme si ukázat konkrétní pravdy, které zde můžeme vidět. Tole je tedy ta třetí
21:20část našeho rozboru a této aplikace. A zaprvé bychom si měli uvědomit, že evangelium je komplexní. je komplexní a radostné reakce na Boží slovo nejsou nezbytně potvrzení pravé spásy. Evangelium komplexní a ta tak radost, kterou možná vidíte na na zasé Boží slovo, nejsou nezbytně potvrzením pravé spásy. Radost je samozřejmě na místě, že Ježíš, když
21:50popisoval, co to znamená poznat Boha, tak to popsal v Matoušovi 13. kapitole jako muže, který našel poklad skrytý v poli a co potom dělá ten člověk vzal vše, co měl a z radosti nad tím pokladem to prodal a a koupil tohle pole, aby si získal tenhle poklad. A ta radost je naprostou součástí našeho poznání, naše naší spásy. Není to však záruka.
22:26Musíme si uvědomit, že že součástí celého evangelia není pouze radost. Člověk neznalý celistvého svědectví evangelia může velice rychle přijít na chuť radosti a a naplnění, které evangelium slibuje. Jenže jak nás písmo učí celistvé evangelium, to celé evangelium v sobě zahrnuje nejenom radost. Jsou to i další nezbytné prvky,
22:54které nemůžeme vynechat. A já uvedu čtyři. Součástí tohoto celistvého evangelia, tohoto celého evangelia není jen radost, je tím také zármutek nad hříchem. Je jim pokání. Ježíš tady označuje dvě věci za za velmi podezřelé v životě těchto lidí. jak rychle a jak radostně se stali věřícími, ta rychlost toho té víry
23:23nemusela nemusí být bezpodmínečně nějak podezřelá. Pokud jí však doprovází jen radost, musíme opatrně zvážit celou situaci. Ne nutně nějakým podezřívavým způsobem, ale ale s péčí a prozíravostí. Protože radost, ačkoliv je jedním z těch skutečných výsledků přijetí evangelia, není to tou první reakcí na evangelium,
23:48že? Tou první reakcí na evangelium by mělo být co? Pokání, víra. Když si člověk uvědomí svou hří hříšnost před svatým Bohem. Uvědomí si, jak se provinil proti dokonalému Bohu. Uvědomí si, že ve svém hříšném stavu je hoden pouze Božího hněvu a pokoří se před Bohem a prosí ho o slitování, prosí ho o milost. A pak
24:14skloněn pod křížem Golgoty, jak jsme jak jsme jí zpívali, volá ke Kristu a říká: „Pane, smiluj se, pane, zachraň. Pane, odpusť mi. Pane, obživ mě, pane, vykup mě. To je, jak začíná opravdový vztah s Bohem. Pravé poznání Krista se neobejde bez pokání. Cesta ke Kristu vede nejprve směrem dolů do temných hlubin lidské hříšnosti, jeho temného srdce. Až potom
24:40se může ve víře odrazit směrem nahoru ke světlu Boží záchrany. A my to vidíme v písvu zasa znovu. Pamatujete si na samaskou ženu? Čtvrtá kapitola v Janovi. Tam je ta Jakkobova studna. Ježíš tam přijde, aby se napil a tato žena tam přichází a on jí poprosí o vodu a během té konverzace jí nabízí živou vodu a ona má velký zájem o živou vodu, protože
25:04jestliže bude mít tu živou vodu, který Ježíš nabízí, tak bude tak bude naplně, bude bude spokojená. A když když Ježíše o tu vodu prosí, jak na n Ježíš reaguje? On jí to vodu nedává okamžitě. Co říká? Jdi a zavolej svého muže a přijď sem. A jak mu odpovídá? E, já nej, já nemám, já nemám muže. On říká: „Máš pravdu. Už jsi jich
25:34měla několik a ten, s kterým žiješ nyní, není ani tvůj muž." Jinými slovy, než můžeš přijmout tuhle živou vodu, musíš vyznat temnou realitu svého hříšného srdce. Dokud dokud dokud nevyznáš v pokání, že žiješ ve hříchu, tak ta živá voda, kterou Kristus nabízí, ti nebude k ničemu. Vytvoří dočasnou radost. Dočasnou radost, ale ale tvé
25:58kořeny budou mělké a a uschneš. Jenom poté, co vyznáš svůj hřích, budeš připravena přijmout tu živou vodu z nebes Pána Ježíše Krista. A tak součástí celého evangelia musí být zármutek, musí být pokání, truchlení nad vlastním hříchem. Součástí celého evangelia je zároveň sebezapření a utrpení. Matouš 16:24. Ježíš říká svým
26:27učedníkům: "Chtěli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme na sebe svůj kříž a následuje mě." Jan 16:33. Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte co? Soužení. Ano. Evangelium slibuje radost, ale cesta k radosti začíná pod křížem. Začíná pokání a vírou. Začíná sebezapřením. Začíná ztotožením se s
26:54ukřižovaným Kristem. Začíná odevzdáním našeho života Pánu Ježíši. Jak píše Pavel v Galatským 2. S Kristem jsem ukřižován. Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žije ve víře. Žijí ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne. Představa, že život v Kristu je
27:21pohodlný, bezstarostný, že je to samá radost, žádné utrpení, žádný boj. Živá a naivní představa. Třetí prvek. Třetí prvek, který je nezbytnou součástí pravého evangelia. Součástí celého evangelia je urputný boj s osobním hříchem. Pokud chceme mít radost, jakou Kristus slibuje, musíme svádět tvrdý boj
27:51s hříchem. A vy si určitě pamatujete ten text z Matouše, eh možná až až děsivý, kdy Ježíš říká: „Jestliže tvé pravé oko tě svádí, vyjmi je a odhoď ho od sebe, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údrů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do geheny. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utní a odhoď od
28:12sebe. Neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých úrů, než aby se celé tvé tělo odešlo do gehen. Ježíš tady nena nenařízuje, abysme si nějakým způsobem řezali ruce, vysekávali oči, vydloubávali oči. Nenařízuje tam nějaké nějakou flagelaci takovou tu nížskou. Jednoduše vysvětluje, že náš boj s hříchem by měl být tak urputný, tak
28:37zatvrzelý, že jsme odhodláni udělat cokoliv, abysme ten hřích ze svého života vysekali. Autor Židům nám říká, abychom, že musíme vytrvale běžet za Kristem. odložit veškerou zátěž a hřích, který nás tak snadno oví a z vytrvalosti běžet závod, který je před námi. Pavel v Římanům 12 nám říká, abychom odmítali světský způsob
29:02smýšlení, abychom se nepřipodobňovali tomuto věku, abychom proměňovali svoji mysl. Nebo jednoduše shrnu to, jak to napsal John Owen. Zabíjej hřích, jinak hřích zabije tebe. Zabijej hřích, jinak hřích zabije tebe. Tohle je součástí evangelia. To nemůžeme od evangelia odloučit. Čtvrtý prvek, který lze zmínit a poslední jako nezbytnou součást pravého
29:32evangelia je pochopení, kolik nás to bude stát. Kolik nás bude stát naše následování Krista. Ježíš říká, že tak jako každý moudrý král si nejdříve spočítá, kolik ho bude stát válka, než se pustí do boje, tak každý, kdo přichází ke Kristu, by měl zvážit, co ho může následování Krista stát. Protože v písmu je to jasné. Může tě to
30:00stát rodinné vztahy. Ježíš říká, že že nepřichází, aby přinesl na zem pokoj v tom smyslu, že že jeho vztah s ním rozdělí domácnosti. Kde v jednom domě bude pět lidí, tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři, dcera proti matce a tak dále. Vztah, který máme s Kristem, ovlivní
30:27ostatní vztahy, možná i ty nejbližší vztahy, kdy už kdy už si nebudeme rozumět, protože já následuji Krista a ty následuješ někoho jiného. Nejenom to možná, že to povede i perzekuci, utlačování. Může tě to nejenom stát rodinné vztahy, může tě to stát práci, postavení ve společnosti, možná tě to může stát i živobytí. Věřící tohle už od
30:50počátku prožívali a a prožívají to až dodnes a a kniha Židům nám to připomíná. Tam čteme, že tihleti lidé věřící byli veřejně vystavováni urážkama a soužením, protože se stali společníky těch, kterými se takto nakládalo. Měli měli soucit s ostatními věřícími a a nebáli se k nim přiznat a a celý celý svět se na ně obrátil a začal je také
31:18pronásledovat. Může tě to stát všechno, co máš. Pamatujete si na toho bohatého mládence, který přišel za Ježíšem, odhodlán udělat cokoliv, padl před něj na kolena, ale vůbec nepočítal s tím, že se bude zdá, muset vzdát všeho, co má. Ne, že by cesta do nebes byla vzdát se veškerého majetku, které máme, ale který máme, ale Ježíš ukázal, že na
31:43prvním místě v jeho životě, na tom trůnu jeho srdce seděl mamon, sedělo bohatství. A dokud se nezbaví tohodle toho mamonu, dokud se nezbaví té lásky a touhy k věcem, tak nikdy nepozná Boha. V písmu zároveň víme, že tě to může stát i život. Jako v případě mnohých učedníků od počátku církve až do dnešního dne mnozí, mnozí položili život za to,
32:14že vyznali Krista. Tole teda ta první aplikace. Evangelium je komplexní a radostná reakce na Boží slovo není nezbytně potvrzením pravé spásy. Druhá aplikace, která vyplývá z tohoto podobenství. Soužení a pronásledování zjevuje pravý stav srdce těch, kdo vyznávají Krista. Soužení a pronásledování zjevuje pravý
32:44stav srdcí těch, kdo vyznávají Krista. Slunce tady v tomto podobenství symbolizuje tlak, kterému bude čelit každý věřící. A tenhleten tlak přichází dvojím způsobem. Soužením a pronásledováním. Tohle tohle soužení a pronásledování, jak jsme viděli, nastalo kvůli slovu. Není způsobeno nějakým hříšním jednáním člověka za to, by si člověk zasloužil
33:09nějaký trest. Tyhlety těžké okolnosti, tyle trbké okolnosti, ve kterých se takový člověk nachází, jsou výsledkem toho, že vyznali Krista. A tak svým vyznáním se řadí na stranu slova a to přináší utrpení, to přináší soužení. Soužení znamená potíže, které, které tohleto soužení způsobuje, to útlak, ten to trápení.
33:36Tohle slovo ve skutcích sedm popisuje život Josefa ve Starém zákoně, kterého Bůh vysvobodil ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem. A ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem. Určitě ten příběh znáte. Josef, který si prošel eh prodáním do otroctví s mými vlastními bratry, který si prošel vězením, který
34:01jsi prošel zapomenutím, který jsi prošel falešným obviněním. vším možným jsi prošel. Písmo to popisuje jako soužení. To samé slovo soužení je hned v následující kapitole, v osmé kapitole ve skutcích popsáno jako jako to, co se dělo církvi, kde kde církev byla pronásledována, procházela si obrovským soužením. Takže takže učedníci
34:27apoštolové se rozprchli po území Judska a Samařská. Ježíš slibuje svým učedníkům soužení a to přichází. Skutky 14:22. Tam čteme, že když Pavel byl s Barnabášem a vrátil se do sirské Antiochie, kde kde učedníkovali, kde vyučovali, kde povzbuzovali ostatní a součástí toho povzbuzování bylo, aby setrvávali ve víře, protože musíme skrze mnohá soužení
34:58vejít do Božího království. v nějaké míře, Bohem určené míře. Tohle je úděl všech věřících. Tomu se nevyhnem. Pokud jsi věřící a nikdys to nezažil, vydrž. Brzy to přijde tak nebo onak. Soužení a druhé je pronásledování. To znamená chrubé, hrubé zacházení s těmi, co vyznali Krista. Znovu skutky jsou dobrým příkladem. Židé tam povstali
35:27a povštvali vážené zbožné ženy a přední muže města a podnítili je pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi. Pavel a Barnabáš, kudy chodili, tam kázali evangelium a lidé se bouřili a a poštvali muže a ženy tohoto města, aby pronásledovali Barnabáše a Pavla a vyhnali je za hranice. nebo když Pavel píše o církvi v Tesalonice, říká, že je
35:52vytrvalá ve víře uprostřed všech jejich pronásledování, která oni snáší. A tak se děje, co se v tomhletom světě dít bude, dokud se nevrátí Kristus. Ale v případě lidí se skalnatým srdcem, slunce soužení a pronásledování zkouší jejich kořenový systém a ukazuje se, že prakticky
36:30půda není vůbec kotvou pro semeno evangelia. Je to klam. A právě ve světle téhleté, řekl bych až až vystřízlevějící reality je to, co říká Jakub velice povzbuzující. Jakub, kterého jsme procházeli víc jak před rokem, on nám připomíná, abychom pokládali za velikou radost, když upadneme do rozličných pokušení. A on říká, víte, že zkoušení
36:58vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost, ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní, aby vám v ničem nic nescházelo. Tak jako soužení a pronásledování odhalí dočasnou víru, tak také potvrdí opravdovou víru, protože ti, co mají opravdovou víru, vytrvají. Ano, bude to bolet. Stačí si vzpomenout na Pavla v druhém kin druhým korintským říká, že že
37:27od Židů dostal 5x 40 rad bez jedné. Třikrát byl byt holý, jednou kamenován, třikrát ztroskotal. Noc a den strávil na širém moři, častokrát na cestách, v nebezpečí, na řekách, v nebezpečí od lupičů, nebezpečí od vlastního kmene, nebezpečí od pohanů, nebezpečí ve městě, nebezpečí v pustině, nebezpečí na moři, nebezpečí mezi falešnými bratřími. Pavel
37:47jednoduše mohl říct všude, kam jdu, na mě číá nebezpečí. Tenhleten verš by se možná dal úplně zjednodušit, kdyby řekl, kde na něj to nebezpečí ne, kde mu to nebezpečí nehrozí a stačilo by tam napsat v nebi a bylo by hotovo. Ale uprostřed tohoto veškerého nebezpečí, soužení a pronásledování, Pavel to nezabalil, protože viděl vše z Boží
38:13perspektivy. A podívejte se, jak tomuhle všemu říká to naše nynější. Ta samá knížka druhým korintským, ten samý ty, ta samá církev slyší tahleta slova. To naše nynější lehké soužení. Do podívejte se klidně, až budete doma na 11. kapitolu druhým Korintským a znovu si tam přečtěte celý ten seznam těch těch utrpení. Nikdo z
38:37nás si ani ani frakcí neprožil to, co si prožil Pavel. A Pavel se na tohle dívá, ohlíží se na to, říká, tohleto naše nynější lehké soužení. A proč je to pro něj lehké soužení? Protože pro nás působí nesmírně velké břímě věčné slávy. Někteří z vás možná pociťují ustavičné slunce utrpení.
39:08Je možné, že ten problém, s kterým zápolíte tady na na zemi, nikdy neustane, ne tady na zemi. Ale ten rozdíl mezi vámi a postojem někoho, kdo má srdce jako skalnatou půdu, je, že vy nikdy neobviňujete Boha, že by vás nikdy nenapadlo od Boha odejít. Naopak společně s Jóbem řeknete: "Hele, i kdyby mě zabil, budu v něho
39:39doufat." Bratři a sestry, Bůh bude zkoušet vaši víru. bude zkoušet naši víru, ale ale pokud je to láska Krista, kterou máme v našich životech, která byla vylita do našich srdcí Duchem svatým, když vidíme toho, který za nás dal svého jediného syna, když vidíme jeho věrnost, to vše nám dává sílu, jeho milost nám dává dává síru, sílu.
40:10A tadleta věrnost potvrzuje, že naše kořeny tam jsou, že jsou hluboké, že jsou pevně zakotveny v Kristu. Třetí aplikace vyplývající z této části podobenství. Dočasní věřící tu vždy byli a vždy budou. Todle je realita církve. Todle je realita, s kterou se musíme smířit. Mezi námi budou ti, kdo věří jen po nějakou dobu. Ježíš i
40:38učedníci sloužili po boku dočasných věřících. Jiráše už jsem zmínil, ale můžeme si připomenout Demase, spolupracovník, blízký spolupracovník Pavla, který si později zamiloval tento svět a odpadl. Himeneus, falešný učitel, ale zprvu součástí církve, který ztroschotal ve víře a pak jeho společník nebo spolučitel Filetus, kteří zrovna tak
41:03jeho jako Hymeneus šířil bludné učení o vzkříšení a nebo známý Šimon čaroděj, že ve skutcích byl neobrácený, ačkoliv byl pokřtěn na vyznání víry. Chtěl si pak koupit moc Ducha svatého? A z toho plyne otázka, že byli tito lidé, které Ježíš popisuje jako skalnatou půdu vůbec někdy spasení? Protože když se podíváte do
41:34Lukáše v osmé kapitole, Lukáš v tom, jak zaznamenal toleto podobenství, tam čteme ti na skále, tihleti lidé, o kterých se bavíme, když uslyší s radostí přijímají přijímají slovo, protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu a včas zkoušky odpadají. Oni věří jen po určitou dobu a to slovo věří se tady nějak neliší od slova,
42:03které bychom našli třeba v Efezkým druhé kapitole, kde nám Pavel říká, že jsme vírou, pouze vírou skrze eh milostí, skrze vírou spasení. To samé slovo. Znamená to, že nějakou dobu věřili? Samozřejmě podle podle písma tihle lidé spaseni nebyli a nemusíme ani jít do všech různých konců písma, abychom tohle viděli. Stačí se podívat znovu do tohoto
42:33podobenství. Tohleto semeno nemělo kořen. Nemělo kořen. Tohle nebyla vina rozsévače. Tohle nebyla vina semena. Tohle nebyla vina slunce. Tohle byl stav, který zapříčinila skalnatá půda a slunce. tuhletu realitu pouze prokázalo a obnažilo. Vzhledem k půdě, na jakou semo dopadlo, osud semene byl předem jasný. Nehledě na to, jak živě a zdravě se mohl
43:00růst semene zprvu zdát, časem se ukázal pravý stav půdy. Z našeho lidského omezeného pohledu vše možná vypadalo zdravě. Podle nás tohle byl nepochybně znovuzrozený křesťan. Ale Bůh ví, že tenhle člověk nemá kořen. Půda jeho srdce je mělká a pod povrchem se skrývá neprostupný kámen. A v Boží prozřetelnosti pak vychází sluníčko, které začne zkoušet
43:27hloubku kořene a výsledek je jeho duchovní zápal. tyhlety zkoušky začínají hasit. Jeho modlidvy opadávají. Už tolik nečtou písmou začínají začínají začínají vynechávat společenství a netrvá dlouho a dočista odpadnou. Netrvá dlouho a jejich kořeny uschnou na trout. Čtvrté a poslední poslední
43:58aplikaci. Dočasní věřící skončí v pekle. Dočasný věřící skončí v pekle. Způsob, jakým zde Ježíš líčí tragické uschnutí semene zaseté do téhleté skalnaté půdy. Svým popisem sedí další poměrně dramatické a pro mnohé velice šokující situace. A my jsme ji četli. Vojta ji četl. Vybavte si ten příběh o tom fíkovníku. Nemáme tady čas na podrobný
44:28rozbor. To to teprv přijde za několik možná i let. Kdo ví, ale to propojení až až děsivé. Fíkovník v 11. kapitole. Tohle není nějaké nahodilé porovnání. Obě situace jsou velice blízce propojeny, jak podstatou toho, co se tam děje, tak způsobem, jakým je to vyjádřeno. Ty slova, která jsou tam použitá, ty obrazy jako fíkovník, tak
44:54skalnatá půda zprvu působily dojmem plnosti, dojmem plodnosti, dojmem zralosti. Nicméně ani jedna z těchto věcí nenesla ovoce. A stejně tak následek u obou byl naprosto stejný. Oba uschli na troudut. Tohle, bratři a sestry, a to je to je děsivá realita lidského
45:24srdce. Unáhlené a zbrklé přijetí Krista může znamenat, že lidské srdce je skalnatou půdou. Moc přichle, moc rychle přijalo evangelium a nezvážilo oběť učednictví. A pro nás by z toho měly plynout určité osobní otázky, osobní [Hudba] výzvy. Zkoumej podstatu své víry. Každý z nás musíme zkoumat vlastní
45:55srdce, zda jsme ve víře. Jak říká Pavel v Korintským, zkoumej nejen podstatu své víry, ale zkoumej předmět své touhly. Zeptej se sám sebe. Je je tohle postoj tvého srdce? Postoj, který vyjadřuje žalm 73. Koho jiného mám v nebesích? Žalmista promlouvá k Bohu. Koho jiného mám v nebesích? Kromě tebe v ničem na zemi nemám zalíbení. Je
46:26tohleto postoj našeho srdce. Tak zkoumej předmět své touhy. Zkoumej směr svého života. Efezým Pavel píše: „Žiješ způsobem hodným povolání, které se ti dostalo. Žiješ způsobem hodným povolání, které Bůh tě povolal z hříchu do světla, ze smrti do života. Stal ses jedním z jeho dětí. Žiješ hoden povolání, ke které, kterého
46:49se ti dostalo. Žiješ podle milosti, kterou jsi obdržel v Kristu. Vzkoumej motivy svého srdce. Filipským Pavel píše, že a ptá se a můžeme se zeptat na základě třetího verše v druhé kapitole. Jsi hašteřivý, jsi ješitný nebo nebo v pokoře pokládáš druhé za přednější než sám sebe. Pokora bude klíčem. Pokora bude motivem
47:15tvého srdce. Zkoumej růst osobní zbožnosti. Na základě toho, co nám píše apoštol Petr, se můžeme ptát sami sebe. Rosteš v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista? Jinými slovy, je ve tvém životě vehemence v boji s pokušení. Je ve tvém životě úsilí zabíjet hřích. Je v něm touha po Kristu jako největším
47:41pokladu. Je v něm víra závislá pouze na Kristu, jako jak se nám zjevil v písm. Je v tvém životě každodenní pokání. Je v tvém životě patrná proměna podobnosti Krista. Snášíš utrpení s vytrvalostí a a s nadějí v Kristu. Přijímáš pokárání s pokorou a učenlivostí. Znáš nejen pravdu vzkříšeného Krista, ale znáš taky jeho
48:09moc. Je tvůj život jako ta viná ratolest, co zůstává v Kristu a nese hojné ovoce. A taková závěrečná otázka by mohla být, mohli by tohle potvrdit lidé, co tě znají nejlépe? Protože pamatujte, naše srdce jsou schopná nás oklamat. A tak všechny tyhlety výzvy. Lidé v tvém životě, tvoje manželka, tvůj manžel,
48:39tvoje tvoje děti, tvojí příbuzní, tvoji známí, co tě dobře znají, mohly by tyhlety věci potvrdit ve tvém životě. A pokud tvá odpověď nebo odpověď těch, co tě dobře znají, není zvučné ano, měl bys se zamyslet. Měl bys poprosit Boha, aby vyspytoval tvé srdce, aby aby si zkoumal, zda lii opravdu ve víře, protože možná jsi zrovna tak jako
49:09tahleta půda, skalnatá, mělká, rychlý růst, žádný úžitek, brzká smrt. A pokud to tak je, zvaž, zvaž, co Kristus zajistil svou smrtí na kříži a zmrtvých. Zvaž, zvaž, co tě bude stát následování Krista. Zvaž, co tě čeká, když odmítneš jedinou cestu spásy. Pros milosrdného Boha, aby
49:39proměnil tvé kamenné srdce. Slíbil to ve Starém zákoně. slíbil, že dá srdce z masa těm, kdo mají kamená srdce skrze novou smlouvu v Kristu. Nikdo jiný toho není schopen. Ani já, ani ty, pouze Bůh. Pros milosrdného Boha, aby proměnil skalnatou půdu tvého srdce, aby ji zoral, aby ji zúrodnil, protože on jediný je toho schopen. A pak vyznej
50:10Bohu svůj hřích. Věř v Krista. jako tvou jedinou záchranu z hříchu a odsou zemí. Drahý Pane, tohle je tvrdé slovo, které musíme všichni slyšet jednotlivě jako církev. Žijeme v době a vždycky budeme žít v době, kdy bychom si neměli nikdy hrát na sbor, na církev, na společenství. Církev není sranda, není
50:41to klub. Není to zábavní park. Je to společenství těch, kteří uvěřili v Krista. Ti, kteří byli, těch, kteří byli vykoupeni a zachráněni z hříchu. A to je vážná věc. To je ohromná věc, Pane. Nedej, abychom si hráli a pohrávali s pravdami, které nám zjevuješ v písmu. A pane, jestli tady je někdo se
51:13srdcem jako skalnatou půdou, pane, vem pluh svého ducha, který je schopen rozdrtit i ten nejtvrdší kámen a zůrodni jejich půdu, tak aby to zase té semeno zakořenilo a vydalo ohromnou úrodu ke tvé slávě. Amen.