Vyhledávání kázání

← Zpět na vyhledávání

Přepis kázání

#03 Modlitba z hlubin moře | Jonáš 2:1-10

15. 6. 2025 · Kázání · délka přepisu 57:59 · Otevřít na YouTube

Biblické texty v kázání

Jonáš 1Jakubův 4Deuteronomium 8Jób 1Žalm 50Žalm 66Žalm 94Žalm 118Jonáš 2Jan 3Římanům 3Římanům 81. Timoteovi 1Židům 3

Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.

Osnova podle biblických textů (13)

  1. 0:03 Jonáš 2
  2. 8:48 Římanům 3,23
  3. 14:43 Jonáš 1
  4. 16:51 2. Petrův 3
  5. 22:56 Žalm 66,18
  6. 25:43 1. Petrův 3
  7. 29:46 Jonáš 1
  8. 32:20 Deuteronomium 8,5
  9. 35:39 Židům 3
  10. 38:55 Jób 1
  11. 46:38 Žalm 50,15
  12. 48:41 1. Timoteovi 1
  13. 53:54 Jan 3,16

Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.

0:03Jonáš druhá kapitola od prvního a já přečtu do 11. verše. Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla a Jonáš byl v břiše ryby tři dny a tři noci. Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu svému Bohu z břichaté ryby a řekl:„Volal jsem ze svého soužení k hospodinu a odpověděl mi: "Zlůna podsvětí jsem křičel o pomoc a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl mě do

0:27hlubiny, doprostřed moří. Obklopil mě proud. Převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny. Řekl jsem si, byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moc tak znovu hledět na tvůj svatý chrám. Voda mě obstoupila až k duši. Obklopila mě hlubina. Chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor. Země. za mnou navěky zavřela své závory, ale ty

0:57jsi vyvedl můj život s žámy. Hospodine můj Bože, když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina. Má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. Ti, kdo se oddávají klamným měcotnostem, opouštějí svou věrnost. Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků, což jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu.

1:27A Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souž. Pojďme si vyprosit požehnání. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za tvé slovo. Děkujeme za to, že jsi nám umožnil jako tvému tělu, jako tvé církvi, jako tvému stádu sejít k jeho slyšení, k tomu, abychom měli obecenství jeden s druhým a abychom měli obecenství

1:49také s tebou, tak jak slyšíme svého slova. Prosíme tě za to, aby nám nyní požehnal. A Bože, prosíme tě za ty, kteří zde s námi dnes ráno být nemohou. Myslíme na Jirkův, myslíme na Samíka, na to, aby si ho posílil. Prosím tě za to, aby j mu pomohl s těma těžkostma, který má a aby j mu dal úlevu. Prosíme tě za další bratry a sestry, kteří z

2:11nejrůznějších důvodů tady nejsou, aby si je posílil, potěšil, povzbudil a tak, aby i toho dnešního rána jsi nám i jim požehnal. Pro tvoji slávu, pro naše dobro. Za to se modlíme společně ve jménu Pána Ježíše Krista, našeho drahého Spasitele. Amen. Amen. Můžeme se posadit. My procházíme starozákonní knihu proroka Jonáše a mohlo by se zdát, že tato kniha

2:38je hlavně o neposlušném prorokovi, který byl spolknut velkou rybou, že to je to, co všichni známe, když se podíváte do jakékoliv dětské Bible. To je to, co by se zdálo, že je tím nejhlavnějším tady je o čem to je neposlušný prorok spolknutý velkou rybou. Ale tyhlety skutečnosti, když jsou důležité, když jsou pravdivé, když jsou historickými

2:58událostmi, tak nejsou v důsledku, o čem kniha Jonáše je. Protože Jonáš je v první řadě o Božím charakteru, o tom, jaký je Bůh. A to, co Jonáš dělá, to, kde Jonáš končí, slouží pouze jako temné pozadí k tomu, abychom měli vykreslen Boží nádherný charakter. Jonáš je v první řadě o Bohu, který nalezá zaslíbení v záchraně hříšníků,

3:24kteří jsou i tak brutální, jako byli ninivší. Jonáš je v první řadě o Bohu, který trpělivě volá lidi k pokání ze všech končin země. Odvraťte se od svých hříchů, přijďte ke mně a a já vás zachráním. Jonáš je v první řadě o Bohu, který se smilovává, zachraňuje a který také vychovává ty, kteří mu patří. V

3:47téhleté knize je to Jonáš, který prochází Boží výchovou. A tak to, co my jsme viděli v první kapitole, jak jsme jí procházeli, bylo to, že pán Bůh povolal mocně Jonáše, aby se zvedl, aby šel do Nidve, aby kázal evangelium, které začíná špatnou zprávou. Blíží se Boží trest, ale pokračuje dobrou zprávou. Když budete činit pokání,

4:10budete zachráněni. My jsme viděli Jonášovu neposlušnost, viděli jsme jeho útěk. Viděli jsme, jak místo toho, aby šel e aby šel do Nineve, tak sestupuje do eh do toho do toho přístavního města v Izraeli, do do Jafy e a pluje do Taršíše. A viděli jsme také důsledky Jonášovy neposlušnosti, že že vznikla velká bouře, že všichni kolem něj jsou v

4:33ohrožení, že že námořníci se báli o svůj vlastní život a a viděli jsme, že ta jeho neposlušnost má vliv na jeho život. Tady je několik věcí, které jsme se naučili v první kapitole jenom formou opakování a formou připomenutí. A první z nich byla, že pokavať patříte Pánu Bohu. A stejně jako mu patřil Jonáš, který byl součástí toho Božího

4:57vyvoleného národu. A my Pánu Bohu patříme, protože jsme adoptováni do Boží rodiny skrze Pána Ježíše Krista. Pokud patříte Pánu Bohu podobným způsobem, jako mu patřil Jonáš, potom můžete být buď požehnáním a nebo pohromou pro lidi, kteří jsou kolem vás. Jonáš měl ohromné privilegium, měl ohromnou možnost být požehnáním, mohl hlásat o Bohu, který

5:21zachraňuje. Mohl volat lidi k pokání a mohl přinést ohromné požehnání všem lidem, kteří jsou kolem něj. Stejně tak vy, když děláte to, k čemu vás pán Bůh povolává a posílá, můžete být požehnáním. Ale Jonáš a stejně tak já, někdy, možná někdy vy, místo toho, abychom byli požehnání, jsme pohromou. Proč? Protože neděláme to, k čemu nás

5:42pán Bůh posílá. neevangelizujeme a neučidníkujeme, že jsme zaměření na sebe. Jsme zaměření na to, co chceme my, na naše pohodlí, na naše na naše věci, které máme rádi a ať už chceme nebo nechceme, tak přinášíme pohromu. Ta druhá věc, kterou jsme se naučili, je, že váš hřích bude mít vždycky vliv na lidi kolem vás. Dříve nebo později, ať

6:04chcete nebo nechcete, ať je skrytý nebo otevřený, váš hřích neovlivní pouze vás, ale ovlivní lidi, kteří jsou kolem vás. V té první kapitole to byli námořníci, kteří málem přišli kvůli Jonášovu hříchu o život. Třetí věc, kterou jsme se naučili, bylo, že váš hřích, stejně jako Jonášův hřích, ať jste věřícími nebo

6:25nevěřícími, vždycky vyjde najevo. Není to tak? Kolikrát vy nebo já jsme se snažili ve svém životě skrýt náš hřích, zahladit náš hřích a přikrýt náš hřích jenom proto, aby pán Bůh nějakým neskutečným podivohodným zásahem, jeho prozřetelností vynesl náš hřích na světlo. jenom v tom minulém týdnu já jsem se dozvěděl o dalším bratru

6:51kazateli tady tady z Evropy, který který kázal pravidelně, který který měl nakročeno na dobrou službu Pánu Ježíši Kristu a zjistilo se, že že byl v nemorálním vztahu, že podváděl svoji ženu, že zřešil proti ní a proti svým dětem. Je to, je to, je to, je to dech beroucí, je to zarážející, že tam, kde si lidé myslí, svůj hřích skryu, možná ho skryu

7:12zakazatelnou, kdo by si řekl, že já hřeším, protože kážu lidem. Vyšlo to nevo podivohodným způsobem. zpěvák jedné populární křesťanské kapely, kterou jsem poslouchal, když jsem byl mladší a poslouchám ji dodnes, protože někteří lidé mají rádi stejné písně znovu a znovu. Tak v minulém týdnu se ukázalo, že i když 15 let jezdil po celém světě,

7:34dával rozhovory, vydával svědectví o Pánu Ježíši Kristu, zpíval o Kristu, mluvil o Kristu, že že měl nemorální vztahy, o kterých je hanba jenom mluvit na těch různých túrách, které měl, tak jak zpíval o Kristu a svědčilo o Kristu. Je úplně jedno, kým jste. Je jedno, jestli jste známými nebo neznámými. Váš hřích vyjde najevo. Není šance, abyste to ho

7:57škryli. Pokére na jevo na této zemi, vír na jevo před Hospodinem v den soudu. To další čtvrté, co jsme se naučili ve první kapitole, bylo, že vzhledem k tomu, že naše hříchy vyjdou najevo, to nejlepší, co se svými hříchy můžete udělat, je je vyznat, opustit je a utíkat ke Kristu. Jonáš byl v první kapitole ho do moře pro, aby se moře

8:23utišilo. My ho vidíme ve své mysli nyní, jak se loď vzdaluje. Vlny možná kolem ještě burácejí a a Jonáš je někde uprostřed Středozemního moře. Možná se snaží plavat, možná spíš ho jeho oblečení, tak jak je nasáklé vodou, začíná táhnout ke dnu. A to, co by se s Jonášem mělo stát, je, že Jonáš by v tenhleten moment měl zemřít. A neměl by

8:48zemřít jenom kvůli tomu, že je uprostřed Středozemního moře a že nemá žádný záchranný kruh a jenom kvůli tomu, že ho táhne jeho oblečení směrem ke dnu, ale v první řadě by měl zemřít. Proč? Protože mznou hříchu je smrt. Římanům 3:23, že pán Bůh by ho měl v tenhleten moment zahubit, protože je prorokem, který nedělá svojí práci, neposlouchá

9:12Pána Boha, utíká od něj. To je to je ten první důvod, proč by měl zemřít. Ale to není to, což jsme četli. To není to, co uvidíme v druhé kapitole. Že druhá kapitola není o Jonášově záhubě, ale je o jeho podivuhodné, nadpřirozené záchraně. A to je první bod dnešního kázání toho textu, který je před námi. Jonášova záchranami. My v prvním verši

9:35čteme: Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla. A Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. Historická událost, na kterou se odkazuje pán Ježíš Kristus, kterou pán Ježíš Kristus používá jako znamení o jeho vlastním životě. Toto se skutečně stalo. Nevím, jestli to byla velryba, nebo jestli to byla velká ryba, ale pán Bůh připravil

9:57nějakou rybu, která byla dostatečně velká na to, aby spolkla Jonáše a aby Jonáš v ní tři dny přežil a byl po těch třech dnech vyvržen na břeh. A to, co já chci, abyste viděli v tom prvním verši, to, co si myslím, že tam vidíme, je, abyste si všimli Boží dobroty, že Jonáš si zasloužil zemřít. Jonáš hřešil proti tvůrci vesmíru. Hřešil proti nekonečně

10:22svatému Bohu. Hřešil proti tomu, kdo mu dal život, kdo mu dal milost, kdo mu dával veškeré dobré dary, které Jonáš ve svém životě měl. Ať už to bylo jídlo nebo ubytování, peníze, jestli měl manželku, jestli měl děti. Každý dobrý dar byl zhůry dán hospodinem, který ho povolal a on vědomě, smysluplně, promyšleně utíká od hospodina, že? Není

10:47to, není to o tom, že zhřešil omylem. Není to o tom, ty jo, vzal jsem tam peníze, myslel jsem si, že to jsou moje peníze, když leželi v kuchyni na stole, ale ale ale ale patřili manželce nebo mému dítěti. Byl to omyl, že n není tady nějaké nedorozumění, není to omyl. Není to o tom, že Jonáš říká:„Tady jsem si myslel, že to je pravda a tak jsem

11:06říkal, že to je pravda a zjistil jsem, že že to tak nebylo. Ne, to je to promyšlené, je to plánované. A my vidíme Boží dobrotu v tom, že pán Bůh dopřává místo záhuby záchranu. Místo toho, aby ta velká ryba připlula k tomu, aby aby vykonala Boží soud a a Jonáše strávila a snědla a a sežrala a a zprocesovala ve svém těle, tak ta ryba

11:32je poslána jako forma spasení, jako forma záchrany, jako forma ochrany, i když si to Jonáš možná ty tři dny uvědomovat nebude. Hospodin jim připravil velkou rybu, abyáše spolkla. A Jonáš byl v břišeté ryby tři dny a tři noci. Jak podivuhodná, úžasná záchrana někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Není to tak? Jak dobrým je Hospodin, jak dobrým je

11:59Bůh, kterého uctíváme, kterého známe, ten jediný živý a pravý Bůh. Jak dobrý byl k Jonášovi, když o tom přemýšlíte, o tom, kým Jonáš byl, o tom, kým kým kam šel, co si zastoužil. Ale dnešního rána také pro vás, jak dobrý je také dnes ráno ke každému jednomu z vás. Jak dobrý je ke mně, protože i vy i já jsme podobnými hříšníky jako je Jonáš,

12:24že my my ne vždycky děláme to, co dělat máme. My ne vždycky posloucháme Pána Boha, kterého známe a z jeho slova víme, co po nás chce. My my někdy vědomě neposloucháme, stejně jako Jonáš, ale ale když dnešního rána přemýšlíme o tom, že zde můžeme být, že jsme zdravými, že jsme živými, že máme bydlení, že máme

12:41práci, že máme zdravé děti, že máme jeden druhého, že máme církev, že že můžeme jet na sborový pobyt, že že teďkon si dosaďte, že máte postaveno, že vám roste jídlo na zahradě. Jak dobrý je pán Bůh lidem, kteří jsou jako vy a já, omilostněnými hříšníky. Skutečně to od dnešního rána přemýšlejte. o té Boží dobrotě. A tak

13:05pán Bůh pro Jonáše nepřipravil tu velkou rybu. E pán Bůh, pardon, pán Bůh pro Jonáše připravil velkou bouři, která byla nástrojem Boží výchovy, ale také připravil tu velkou rybu, která byla nástrojem Boží ochrany. A my v té rybě, která je v tom středozemním moři a poliká Jonáše, vidíme další úžasný charakter toho,

13:30jakým pán Bůh je. A je to je to Boží svrchovanost, že jestli jste byli někdy v Chorvatsku u moře, jestli jste byli někdy na moři, na nějaké lodi a nebyli jste jenom 20 m od moře, ale ale byli jste někde uprostřed moře. Možná jste přejížděli nějakým trajektem nebo jste letěli letadlem nad Středozemním mořem, tak domýšlejte.

13:52Jste na nějaké lodi, na nějaké plachetnici, jste hození do moře, loď se vzdaluje. Co budete dělat? Jistá smrt, že? Jak dlouho přežijete v rozbouřeném moři? Jak dlouho byste přežili i v moři, které by nebylo rozbouřené? Možná, možná pár minut, možná pár hodin podle toho, jak studené by bylo. A Bůh ve své svrchovanosti přesně na to místo,

14:17přesně ve správný moment posílá přesně tu rybu, kterou chtěl. Proto, aby udělala přesně to, co pán Bůh pro ní měl připraveno. To aby vzala Jonáše do svého břicha a ochránila ho. To jak mocným Bůh je. To je jak svrchovaným Bůh je. A moře poslechlo Pána Boha, protože on je stvořitelem nebesa, nebes i země i moře, jak jsme

14:43četli v Jonášovi v první kapitole devátém verši, kde Jonáš říkal: "Jsem hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil mouřej souž, že moře moře poslouchá. Když Jonáš je hoře hozen námořníky do moře, tak možná se moře hned utišilo, možná za malou chvíli, stejně jako se moře utěšilo s Pánem Ježíšem, když byl na lodi. Bůh je Bohem,

15:04který je stvořitelem a moře ho poslouchá. Velká ryba poslouchá hospodina. Je na tom místě ve správný čas, protože Bůh je stvořitelem všeho živého. Ten jediný neposlušný v té knize Jonáše je samotný Jonáš, který Hospodina znal. My i zde vidíme třetí věc v té Jonášově záchraně, která nám vydává jedinečné svědectví o Božím charakteru, že Bůh je

15:32soucitným a úžasně trpělivým Bohem. Jak jste na tom vy jako otcové? Jak jste na tom vy jako rodiče? Jak dlouhá je vaše rozbuška? K jste to řekli poprvé, tak ještě dobrý. Když jste to řekli podruhé, tak ještě dobrý. A už jsem to řekl třikrát. My jsme častokrát velice netrpěli, ale jak vděčný my jsme dnešního rána za

15:59to, že v Jonášovi vidíme, že náš Bůh je nesmírně trpělivým Bohem. Já bych asi neřekl, že Bůh je nekonečně trpělivým Bohem, protože přijde den, kdy Bůh bude soudit živé i mrtvé. A Boží milost není nekonečná v tom smyslu, že dokávač dokvaď všichni lidi eh nebudou zachráněni, tak tak pán Bůh prostě bude dávat milost. A a není to o tom, že pán

16:22Bůh nebude soudit. To vůbec ne, ale i když přichází soud, i když Boží milost je omezená, my vidíme za ta staletí a tisíciletí, že Bůh je neskutečně soucitným a neskutečně trpělivým Bohem. A to i vůči tomu, který od něj utíká. To i vůči tomu, který jim vědomě opovrhuje a to vůči člověkovi, který se mu do tváře vysmívá.

16:51I takového Bůh zachraňuje. Víte, já ne nadarmo. Petr píše v druhém listě Petrově ve třetí kapitole v devátém verši, že Bůh je k vám schovývavý. A Petr tam píše trochu v jiném kontextu, ale ta aplikace je stejná, že Bůh je k vám schovívavý. Bůh nechce, aby někdo zahynul, ale Bůh chce, aby všichni dospěli k pokání. Všichni nedospějí k

17:14pokání, protože ne všichni budou činit pokání, ne všichni uvěří v Pána Ježíše Krista, ale ale i zde vidíme to Boží srdce. Boží srdce je, že Bůh touží poom, aby lidé byli zachráněni a je schovývavý se mnou, je schovývavý s vámi, je v tento moment schovívavý s Jonášem. A tak v prvním verši vidíme Jonášovu záchranu. Vidíme Jonáše, jak končí v

17:38břiše velké ryby. A někdy v průběhu těch třech dnů Jonáš konečně dělá to, co nedělal na lodi, to, co nedělal na moři. A to je to, že se začíná modlit. A to je druhý a konečný bod, který bude mít možná pět podbodů, o kterém je ta druhá kapitola. Jonášova modlitba. My bychom mohli dnešní kázání nazvat modlitba z hlubin moře. Tady je

18:05několik věcí, které z té Jonášové modlitby se každý jeden z vás dnešního rána potřebuje naučit a může naučit a bude j za jisté povzbuzen. Ta první věc, kterou vidíme v Jonášově modlitbě za a je, že Bůh není nikdy moc daleko. V druhém verši my čteme: "Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu svému Bohu z břicha té ryby."

18:30A když pán Bůh zaznamenává skrze Jonáše a říká: „Tehdy, tehdy se Jonáš modlil," tak to znamená, že je to v momentě, kdy nejenom je Jonáš v břichu té velké ryby, ale kdy Jonáš je na konci svých sil, že? A možná se v řiše velké ryby probral z bezvědomí a možná možná byl omráčen, možná možná nějakým způsobem přišel

18:53ovědomí a a je tam a probudil se, probral se z věvědomí, uvědomil si, že neutnul, začíná mu docházet, kde je. Je tam je tam tma, je tam zápach. Měl být mrtvý. Věděl, že měl být mrtvý, očekával svoji smrt, ale ale nějakým podivohodným zázrakem žije. A tehdy se Jonáš modlil. Měl se modlit na souši, měl se modlit na lodi, měl prosit Pána

19:22Boha o odpuštění. Nedělal to. Měl se modlit dokávať pánbůh byl obrazně řečeno blízko, ale nedělal to. A nyní je v místě, kdy ze své síly nezmůže vůbec nic. sestupuje k základům země, sestupuje 20 000 mil pod moře a není žádná šance, jak by sám ze své síly se zachránil. A jeho srdce je konečně oběkčeno. Jeho srdce je konečně pokořeno. Pán Bůh ho

19:54mačkal, pán Bůh ho tvaroval. Pán Bůh přinesl ty těžkosti, které způsobily, že je sražen na kolena. Jeho pícha je je pryč. je uveden do stavu pokory a modlí se z místa, které zapáchá, protože se kolem rozkládá jídlo, které ta ryba snědla možná předtím z místa, kde se koupe v žaludečních šťávách té té ryby, které které začínají možná pálit

20:22jeho oči, vstupují mu do úst, do uší, do nosu, možná možná nějakým způsobem rozleptávají jeho kůži z místa, které je temnější než Nejčernější tma. Nevím, jestli jste někdy byli v břiše velké ryby, která sestupuje dolů k dnu oceánu, ale asi tam moc světla není. Pokažd neměla nějaké okno někde na straně. Jonáši, koukej

20:43doprava, Titanic. Jonáši, koukej doleva, mariánský příkop. Je tam tma. Jonášovi, stejně jako vám v tento moment by se možná mohlo zdát, jsem moc daleko od Boha. Měl jsem se modlit na lodi, měl jsem se modlit na souši. Tam by mě Bůh zajisté vyslyšel. A ten pocit, ty myšlenky, které Jonáš možná v tenhleten moment má, je jsem moc

21:09daleko na to, abych k Bohu volal a aby mě Bůh vyslyšel. Ale ta radostná zvěst je, že Bůh není nějakou mrtvou modlou. Bůh je živým Bohem, který je všudy přítomným Bohem. je v nejvyšších nebesích a je v nejhlubších mořích a kdekoliv k němu bude Jonáš nebo vy volat, Bůh vás bude slyšet, že je všudy přítomným Bohem. Jonáš

21:34vydává neskutečně povzbuzující svědectví o tom, že ať jste kdekoliv, ať jste na jakém v jakémkoliv temném místě, na jakémkoliv těžkém místě, ať jste jakkoliv daleko, Bůh je Bohem, který slyší vaše modlitby. Ve třetím verši: "Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu a co?" A nikdo se mi neozval. A a linka, na kterou jsem volal, byla

22:01obsazená. byla byla mimo mimo dosah. Byl jsem mimo dosah signálu. To není to, co čteme. Volal jsem ze svého soužení z těch hlubin moře k hospodinu a Hospodin odpověděl: "Zluna podsvětí jsem křičel o pomoc a on uslyšel můj hlas." A to, co je jedinečné, je nejenom, že Bůh slyšel Jonáše, tam kde si Jonáš myslel, že ho nikdy neuslyší, ale Bůh také odpověděl.

22:28Bůh ho vyslyšel. Bůh se slitoval. Proč? Protože Jonáš se před Bohem pokořil. A muži bratři, tady je jedna důležitá věc, která je důležitá pro vás, která je důležitá pro vás, pro sestry i i pro naše děti. To, co brání modlitbám, to, co brání tomu, aby Bůh slyšel vaše modlitby, to, co brání tomu, aby Bůh podle své vůle vaše modlitby vyslyšel,

22:56není není, není hloubka. Není temnota, není, není míra těžkosti, kterou procházíte, ale pouze a jedině zatvrzel vašeho srdce. To, co brání modlitbám, není vzdálenost, není temnota, není hlubina nebo soužení, ale pouze a jedině pyšné srdce, které není pokorné před Hospodinem. V žalmu v 66. 18. verši, Žalm 66:18. Kdybych viděl ve svém srdci nepravost,

23:27panovník by mě nevyslyšel. Kdybych měl ve svém srdci nevyznaný hřích, kdybych vědomě hřešil, vědomě šel svojí vlastní cestou a k tomu se modlil: Bože, prosím tě za tole, Bože, prosím tě támhle za to. Tak ta zpráva Božího slova je: Bůh vás neslyší. Ne ve smyslu toho, že že by neslyšel vaše modlitby, ale ve smyslu tom, že je nevyslyší.

23:49Bůh slyší modlitby. Bůh slyší všechno a ví o všem, co se děje na světě, ale ale nebude je vyslýchat. Protože máte nějaký vědomý hřích. A to je proč nás list Jakubů ve čtvrté kapitole 6 až 10. verši znovu a znovu vybízí k tomu, abychom se pokořili před Bohem. Když přicházíte k Bohu, pokořte se před ním. Jestli chcete, aby vás Bůh slyšel, jestli

24:12chcete, aby vás Bůh vyslyšel, jestli chcete mít otevřené dveře, obrazně řečeno, ke svému nebeskému otci, potom potřebujete zbořit zěj hříchu. Jakub 4:6. Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokaž jste pyšnými a hřešíte a do toho se modlíte, jste na špatné cestě. Ale v momentě, když se pokoříte, Bůh vyslyší vaše

24:38modlitby. Možná to neznamená, že že vám dá všechno, co chcete a a možná to neznamená, že budete hned bohatými a já nevím jakými a zdravými, ale Bůh vás vyslyší a Bůh vás provede těmi těžkostmi, ve kterých jste. Podejte se tedy Bohu, postavte se proti Dáblu a uteče od vás. A podívejte se v osmém verši. Přibližte se k Bohu a přiblíží se

24:57k vám. Oči ruce hříšníci a oči srdce, lidé dvojí mysli. Pociťte svou úbohost, naříkejte a plačte váš smích, ať se obrátí v nářek a vaše radost, ve sklíčenost. 10. verš. Pokořte se před Pánem a povýší vás. Vidíte, když máte nějaký hřích ve svém srdci, kterého se držíte, kterého se nechcete vzdát a potom voláte k Bohu, tak Bůh vás

25:24neslyší. Ne kvůli tomu, že jste moc daleko na Pána Boha, ne kvůli tomu, že jste moc hluboko na Pána Boha, ne kvůli tomu, že jste v moc velké tmě a pánbůh si říká, kde jsou, odkaď volají, kde já je mám najít, jejda ty jo, podejte mi někdo baterku. A ten jediný důvod, proč Bůh neodpovídá a nevyslýchá, je kvůli vašemu zatvrzenému srdci.

25:43Petr v prvním listu Petrově třetí kapitole sedmé verši dává podobný důvod pro to, proč manželé vaše modlitby někdy nejsou vyslýchány. Ne kvůli tomu, že jste daleko, ale kvůli tomu, že máte hřích, který není vyznaný. První Petrova 37. Stejně muži žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim úctu jako

26:07spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku. velice praktické, že co co co brání, co co co vytváří to železné betonové nebe, skrze které neprocházejí naše modlitby. Ne, ne hlubiny, ne těžkosti, ne temnota, ale to, když já jako manžel se svojí manželkou nežiji tak, jak s ní mám žít, když k ní nejsem citlivý, když k ní

26:33nejsem trpělivý, když jí nevedu, když jí opovrhuji, když když se k ní chovám jako ke slušce a ne jako a k partnerovi a pomocníci, který je na stejné rovině, jakož jsem já. A to platí pro ženy, to platí pro děti. Pokaď nežijete a s Boží milosti nenásledujete Pána Boha, pokaď se držíte svých hříchů, vaše modlitby budou mít překážku.

26:57Co to znamená pro vás? Co si z toho prakticky dnešního rána můžete vzít? Ta první věc, která byla na mé mysli, tak jak jsem přemýšlel o tomto textu, je nečekejte na to, až budete v těžké situaci, abyste volali k Hospodinu. To je to, co dělal Jonáš, že? Jak dobré by bylo, kdyby se modlil už na souši. Jak dobré by bylo, kdyby se modlil už na té

27:17lodi. Kolik starostí jsi mohl ušetřit. Kolik starostí lidem kolem něj mohl ušetřit. O kolik dní, týdnů, měsíců dříve mohli nyivští slyšet evangelium? O kolik dní, možná týdnů, možná měsíců mohli nyští dříve činit pokání a být blíže Pánu Bohu. Kdyby se jenom Jonáš modlil, kdyby jenom Jonáš udělal to, co dělat měl a vyznal

27:39své hříchy na modlitbě a prosil Pána Boha o odpuštění. Tak bratři a sestry, nečekejte na to, až budete v těžké situaci pro to, abyste volali k Hospodinu. Ta druhá věc, pokaď kvůli vašemu hříchu nebo píše nebo neposlušnosti, skončíte v nějakém temném místě. Nebyli jste poslušnými, přišel Boží trest, přišla Boží výchova a vy jste v nějaké díře,

28:03obrazně řečeno. Jste úplně rozebraní, jste na konci svých sil, jste v depresi, jste v bezvýchodné situaci. Potom buďte povzbuzeni tím, že nikdy nejste moc daleko na to, aby vás pán Bůh slyšel. Ta pravda Božího slova je: Bůh vás slyší vždycky, když se pokoříte. Lež, kterou se vám Satan snaží namluvit, je: "Jsi moc daleko, moc sisil, už není

28:31pro tebe žádná naděje, ale pán Bůh nám ukazuje na Jonášovi: "Vždycky je naděje a Bůh všude slyší:pokořte se a čeňte pokání." Ta třetí věc, kterou nám to ukazuje, je kterou byem jsme si z toho mohli vzít, je, abychom se pokořili před Pánem Bohem, abychom se k němu přiblížili se zkroušeným srdcem proto aby nás pán Bůh

28:53mohl vyslyšet. A opět žádná hlubina, žádná temnota, žádná těžkost, žádné vězení. V tomto případě ryb vězení, když Jonáš je v žalůdku ryby, ze kterého se nemůže dostat, není dostatečně zabezpečeno na to, aby pán Bůh nevyslyšel pokorné. A tak pokořte se. A vaše modlitba i kdyby byly i kdyby byly i kdyby byla modlena z

29:17nejlubšího moře, pronikne do toho nejvyššího nebe, jak to vyjádřil jeden kazatel, k Božímu trůnu a Bůh ji uslyší tak jasně, jako vy slyšíte dnešního rána můj hlas. Ta druhá věc, kterou nám Jonášova modlitba ukazuje, je, že je to Bůh, který vychovává. Bůh je otcem, který vychovává. Ano, Bůh je trpělivý, Bůh odpouští, Bůh je láska, to všechno je

29:46pravda, ale Bůh je také otec, který láskyplně vychovává. Ve čtvrtém verši my čteme Jonášovo vyznání. Uvrhle si mě do hlubin doprostřed moří, obklopil mě proud. Převaly se přeze mne všechny tvé příboje a tvé vlny. A otázka je, kdo uvrhl Jonáše do toho moře? V Jonášovi první kapitole 15. verši my čteme, že námořníci zvedli Jonáše, Jonáš

30:161:15, a vrhli ho do moře a moře přestalo zuřit. Ale zde ve čtvrtém verši druhé kapitoly Jonáš říká: „Ty, Bože, jsi mě uvrhl do hlubin moře." A Jonáš hledí dále než jenom k námořníkům. Jonáš si uvědomuje, že námořníci byli pouze Božím nástrojem v jeho rukou, že Bůh ke svému soudu, k tomu, aby naplnil své záměry, použil ty

30:46lidi, kteří byli na lodi a oni byli prodlouženou rukou Boží, ale v důsledku a v první řadě je to Hospodin, který ho tam uvrhl, pouze k tomu použil námořníky. Ty, hospodine, jsi mě uvrhl do hlubin. Otázka je, proč to Bůh udělal? Proč by Bůh udělal něco tak zlého? Proč by Bůh udělal něco tak hrozného? Proč by Bůh uvedl Jonášův v život v nebezpečí?

31:12Co to je za otce, který by něco takového udělal? Co to je za otce, který by nechal dítě šáhnout na horkou troubu po tom, co mu řekl 150 krát? Nešahej tam, nešahej tam, nešahej tam. Co je to na otce za otce, který by řekl, „Nechoď tam na to místo, jsou tam kopřivy, popálíš se." A potom na konci dne, když už jim to řekl 36 krát, řekne tím dětem: "Tak

31:34běžte, zkuste tam projít. Co je to za otce, který by to udělal? Proč to pán Bůh dělá? Ze stejného důvodu, ze kterého vy někdy necháte vaše děti mít to, co chtějí, aby se naučili, že to, co oni chtějí, je to nejhorší pro ně a potřebují vám důvěřovat, protože vy pro ně máte to nejlepší. Je to součást Boží výchovy. Proč Bůh uvrhl Jonáše do

31:59hlubin? Proč ho uvrhl doprostřed moře? Proč ho uvrhl do žalůdku té velké ryby, kde to není taková pohoda, jak to vidíte v dětských biblích? Jonáš se svíčkou, možná nějakou svačinkou, kterou si tam s sebou zabalil, ale kde je ztěsnaný, kde kde kde ty žaludeční šťávy kolem něj dotírají a a opravdu pravděpodobně pokaď

32:20se v nich koupe tři dny, tak mu možná už začíná slézat kůže. Možná mu slezly vlasy, možná možná nevidí, je částečně oslepený. Je to nepředstavitelné, není to příjemné. Proč Bůh nechává Jonáše procházet života ohrožujícími těžkostmi? A ta odpověď je proto, aby Jonáše vychoval, proto, aby ho navrátil na správnou cestu. Deuteronomi 8:5. Věz

32:48tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak hospodin tvůj Bůh vychovává tebe. To je doonomy 8:5. Hebrejům 12 5 až 7. To už jsme zde mnohokrát zmínili. V šestém verši se píše, neboť koho pán miluje, toho vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna. Skutečná láska se projevuje tím, že nedáte svým dětem to, co chtějí.

33:13Skutečná láska se projevuje tím, že někdy dětem naplácáte. Nevím, jestli se to uplatňuje zde na Moravě, ale v Prazami jsme říkali opičí láska. Láska, která je falešná. Láska, která jenom vypadá jako láska, ale která která láskou není. je láskou, která dětem dovolí dělat všechno, co chtějí. Je to láska, která nikdy láskyplně a

33:33trpělivě dětem nenaplácá, protože by jim to ublížilo. Žalm 94, 12. verš. Žalm 94:12. Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine, vyučuješ ho ze svého zákona. Jak je možné, že ten, kterého Bůh kázní, který je uprostřed ryby, je blahoslavený? Jak jak jak je možný, že takový člověk může být Božím slovem nazván šťastným? A ta

34:03odpověď je, protože Boží výchova je pro jeho dobro. Protože Boží výchova ho má přivést k věcem, které jsou nejlepší pro Boží slávu a které jsou tím nejlepším pro jeho život. Ano, častokrát to bolí, že Jonáše to bolelo. Vás to někdy bolí, když utíkáte od Pána Boha. Ale pro ty, co hřeší, to nejlepší, co se jim může stát, je, aby je Bůh káznil.

34:28Není to tak? Pokaď vaše děti chtějí tvrdohlavě jít nějakou cestou, za nějakým hříchem, za něco za něčím, o čem vy víte, že že je to zabije, to nejlepší pro vaše děti je, aby pocítili nějakou krátkodobou těžkost, nějakou krátkodobou bolest, nějaké krátkodobé omezení jejich života, protože to ten účel toho je, aby

34:50zabránilo jejich dlouhodobé katastrofě. Znamená pro ty, kteří utíkají, to nejlepší, co se jim může stát, je, že Bůh na ně položí svou ruku. To nejhorší, co se vám může stát, je, že pán Bůh z vás sejme svojí výchovnou ruku a řekne, tak běžte. Chcete zkusit tole? Běžte. Chcete zkusit támhleto, běžte. Neposlouchali jste?

35:15Dělali jste si věci po svém, běžte. Běžte sklízet to, co jste zasali. To je to nejhorší, co se vám může stát. Na krátkou dobu se vám to bude zdát jako to nejlepší. Rodiče jsou pryč. Nikdo mi neříká, co mám dělat. Daří se mi dobře. Ale ten konec bude vždycky tragédie. Co to znamená pro vás, když přemýšlíme o tom, že Bůh je otec,

35:39který vychovává? Jedna z věcí, kterou to pro vás znamená, je, abyste následovali to, co je zapsáno v Hebrejům třetí kapitole 15. verši. Jestliže tedy, dnes slyšíte jeho hlas. Jestliže dnes slyšíte Boží hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení. Boží slovo nás znovu a znovu vybízí k tomu, jestli slyšíte Boží hlas. Hlas Otce, který je v

36:03nebesích, který vás usvědčuje z vašich hříchů, který vás vychovává, který vám říká, co děláš, kam jdeš, vrať se zpátky a nebo přijď poprvé ke mně a čím pokání. Po tom, k čemu Boží slovo vybízí a co, co Boží slovo přikazuje, je nezatvrzujte svá srdce, čiňte pokání a přijměte Boží milost. Rozpoznejte, nejenom, že Bůh vás

36:26vychovává, ale rozpoznejte také svůj hřích a čiňte z něho pokání. A bratři a sestry, činění činění pokání ze hříchu neznamená, že řeknete: "Jo, to byla chyba. A tady jsem udělal nějakou chybu. Ó, tady, tady se mi to nepovedlo. To není pokání. Pokání znamená, že souhlasíme s Bohem v tom, že jsme zřešili. Pokání znamená, že nazýváme

36:50věci správným jménem. Ano. Jestli jste někde odbočili doprava, místo toho, abyste odbočili doleva, tak je to chyba. A pravděpodobně z toho nemusíte činit pokání, pokaž to nebylo pyšné. A manželka vám řekla, zatočte doleva, vy jste zatočili doprava, rozčílili jste se, jak to možná hřích byl, ale ale rozumíme si, že jsou chyby, ale pak jsou

37:12hříchy. Bože, já jsem proti tobě zřešil. To nebyla chyba, to nebylo omylem, to bylo vědomé. A není to jako Jejda, promiň, ale je to hospodine, odpusť. To je skutečné pokání, že si uvědomujeme a souhlasíme s Bohem, kde jsme byli, což jsme udělali a nazýváme věci pravým jménem. A tak pokovať vás pán Bůh z něčeho usvědčuje dnešního rána, nezatrzujte svá

37:40srdce, jestliže slyšíte jeho hlas. Pokaď jste spravedlivými, pokaď z Boží milosti ve vašem životě nevíte o nějakém hříchu, které byste se zuby nehty držely, ale ale radostně vyznáváte své hříchy, kdykoliv můžete. A přesto procházíte těžkostmi, protože těžkosti nejsou z Božího slova, jak víme, pouze pro ty, kteří hřeší. Těžkostmi

38:04procházejí i lidé, kteří milují Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš prokázel těžkostmi a nikdy nevzřešil. Apoštol Pavel, možná nejlepší z křesťanů, procházel mnoha těžkostmi a byl zabit jako mučedník. Znamená i lidé, kteří žijí lidsky řečeno spravedlivě a kteří milují Boha a následují Boha a a a z Boží milosti žijí

38:31Boha oslavující životy, mohou procházet těžkostmi. A pokaď jste spravedlivými jako například Jobb a stejně procházíte těžkostmi a jste v nějaké hlubině a v nějakém temném místě, tak ať je vám dnešního rána z Božího slova připomenuto, že i to je pro vaše dobro. Pán Bůh ví, co dělá a i v těch temných místech vás chce

38:55přiblížit blíž k sobě. Nemusíte tomu vždycky rozumět, ale Bůh rozumí tomu, co dělá a vy jste v jeho rukou. Vy jste jeho ovečkou a nic vás z jeho ry ruky nevytrhne. V Jobovi v první kapitole 21 až 22. verši. Potom co Job prošel mnoha utrpeními, říká:„Nahý jsem vyšel znitra své matky a nahý se tam navrátím. Hospodin dal a

39:22Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno." Ale všimněte si ve 22. verši. V tom všem Jób nezřešil a nepřiškl Bohu nic bláhového. Jobb přišel o majetek, přišel o dům, přišel o děti, přišel o stáda, o velbloudy, o osly, ovce. Jo, prochází enormním utrpením. Uvědomuje si, nic z toho jsem si nezasloužil. Chvála Bohu, že mi to dal.

39:52Chvála Pánu Bohu, že mi to vzal. Buď již požehnáno Hospodinovo jméno. Ale všimněte si, Jobb nezřešil a nepřiškl Bohu nic blahového. Co to znamená? Job tam neseděl uprostřed těch těžkostí a uprostřed té temnoty, ve které byl, s tím, že by přemýšlel o Bohu ve smyslu, jo, Bůh měl zase špatnou náladu. Nebo že by přemýšlel o Bohu způsobem, že

40:23Bůh dělá něco jen tak pro nic, za nic. Bůh neměl co dělat a tak mě postihlo tohlecto utrpení. Bůh, Job nepřičítá, pardon, Job nepřičítá Bohu něco, něco pošetělého, nepřičítá mu něco nemoudrého, nepřičítá mu něco nesmyslného. Jobb neříká o Bohu, Bože, ty děláš nesmyslné věci. To je to, co znamená, že on mu nepřiškl nic

40:48bláhového. Tam, kde Job nerozuměl své situaci a své temnotě a své úzkosti a svým těžkostem, se spoléhá na toho, který je moudrý a nepřičítá mu nic bláhového. Bože, já to nechápu, ale ty to chápeš a já nebudušit postojem svého srdce. Nebudu hřešit tím, co říkám. Nebudu hřešit svými skutky. Já se plně spoléhám na tebe.

41:15My se blížíme ke konci. Ale třetí věc, kterou nám, kterou vidíme z Jonášovy modlitby, je smysl Boží výchovy. My už jsme to trochu naťukli, ale ale zde je zde je zde je to vidět velice jasně. V pátém verši vidíme smysl Boží výchovy. Jonáš raději ne Job. Jonáš uprostřed toho břicha velké ryby, říká:„Byl jsem vyhnán od tvého zraku." A tady je jeho

41:40přání, tady je jeho zvolání, tady je jeho prosba moc si tak znovu hledět na tvůj svatý chrám. A přesně tohlecto je tím smyslem Boží výchovy. Bouře, vlny, temnota, to nepohodlí, které, které zažíval, mělo svůj hluboký smysl. Ale mělo to hluboký smysl u Jonáše. Mělo to hluboký smysl u Joba. A poklad je ve vašem životě, i ve vašem životě má

42:06hluboký smysl. Jonáš chápal, že ho Bůh vychovává. Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Ty jsi ten, kdo mě vyhnal. Ty jsi ten, kdo mě uvrhl do moře. Ty jsi ten, kdo mě přikryl vlnami. Byl jsem potrestán. Ale ta Boží výchova splnila svůj účel. přivedla Jonáše zpět k jeho smyslům. A uprostřed té temnoty v žalůdku velké ryby, která je temnější než nejtemnější

42:36tma, Jonáš poprvé vidí jasněji než za bílého dne, na kterém by nebyl jediný mráček. V jeho srdci mu konečně dochází, co se děje a nyní konečně vidí, co je nejdůležitější. Všimněte si, že pro Jonáše není nejdůležitější být zpět na souši. Pro Jonáše není nejdůležitější být zpět se svojí rodinou. Pro Jonáše to

43:00nejdůležitější je moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám, což je jinak řečeno být ve tvé přítomnosti. Že bratr Michal při té první písni zmiňoval, že ve Starém zákoně do Boží přítomnosti přistupoval kněz, velekněz jednou za rok do svatyně svatých. A chrám byl znázorněním, příkladem toho, že lidé přichází do Boží přítomnosti a a Jonáš

43:24prosí a volá: "Kdybych tak jenom mohl být opět ve tvé přítomnosti, kdybych opět jen mohl hledět na tvůj svatý chrám," tak Boží výchova splnila svůj účel. To byl ten smysl Boží výchovy ne Jonáše zlomit, neonáše zničit, neonáše poslat do pekel. ale přitáhnout ho zpět k sobě, zpět k Bohu. A mimochodem Jonáš zde cituje ze žalmu

43:55691. Tady je další praktická věc pro vás, která je, která je nám povzbuzením a která je dobrá pro každého jednoho z nás. Jonáš je uprostřed nějaké těžké situace. Nemá elektřinu, nemá telefon, nemá wifi, nemá s sebou Bibli, ale cituje Boží slovo. Jak je možné, že cituje Boží slovo uprostřed těžkostí? Je to kvůli tomu, že si Boží slovo uložil

44:19do svého srdce. A my zde mimochodem vidíme tu důležitost toho pro každého jednoho z vás, pro mě a pro vás a pro naše děti, abychom si ukládali Boží slovo do svého srdce. Není to tak? To je to je to je proč to děláme, aby nám ho Duch svatý mohl připomenout, když budeme procházet těžkostmi, o kterých možná e které si možná ani nedokážeme dnešního

44:42rána představit. A tak ukládejte Boží slovo do svého srdce. Ukládejte Boží slovo do srdce vašich dětí dokáť jejich mozky jsou jako jako houba, že? Kolikrát můžete přijít za pěti, šesti, sedmiletým dítětem a zeptat se ho, jaký byl ten film včera? a dostanete šestihodinové shrnutí jednohodinového filmu. A tady byl ten lísteček a tady

45:03byl tady ta věc a tady bylo tady to a támhle to nebo když staví lego, že pak jsem tam dal to červený, pak jsem tam dal to modrý. Kolik máš aut? Povyprávím ti vo všech svých autech. Mám modrý auta, zelený auta, červený auta. Jedno auto mi chybí. Tady je 3556 aut a vím, že jedno mi chybí, protože mám zapamatované všechny auta, které mi patří.

45:24Mozky našich dětí jsou jako houba. a cokoliv do nich nalijete v tom raném věku, v nich zůstane. A co lepšího byste do nich mohli nalévat, než Boží slovo proto, aby ho Bůh v jejich životě použil k tomu, že je znovu zrodí. A nebo aby ho Bůh použil k tomu, že když budou procházet těžkosmět nebo uslyší lži, tak jak se na ně budou valit z televize, a z

45:44časopisů a a ze školy, aby byli připraveni na to reagovat Božím slovem, které je neustále s nimi, i když svojí Bibli nebo svůj telefon zapomněli doma. Podívejte se na další věc, kterou zde vidíme v šestém a sedmém verši. Nejenom, že není místo, kde by vás Bůh neslyšel, ale také začtvrté není není nic, odkud by Bůh nemohl zachránět.

46:10A to je ohromné povzbuzení pro každého jednoho z nás. Všimněte si, co Jonáš říká v šestm a sedmém verši. Voda mě obstoupila až k duši. Obklopila mě chaluha, pardon, obklouila mě hlubina a chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor. Země za mnou navěky zavřela své závory. Ale ty jsi vyvedl můj život s jámy, hospodine můj bože.

46:38Jak ohromná naděje pro hříšníky. Jaká ohromná naděje pro ty, kteří prochází i tím nejtěžším utrpením, i těmi nejtěžšími smutky, těmi nejvíce zkrušujícími událostmi. Není nic, odkud by Bůh nemohl zachránit. Žalm 50. 15. verš. Žalm 50:15 je Božím zaslíbením. Volej mě v den soužení. Ne

47:08volej mě v dobrý den. Ne volej mě v den, kdy se ti daří trošku špatně, ale volej mě v den soužení, v ten nejhorší den, kterým budeš procházet. Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat. Žalmista v žalmu 118 p verši vydává svědectví o tom, že to, co jsme právě četli, je pravdou. Vtísní jsem volal Hospodina. Hospodin mě odpověděl a

47:33nejenom, že mi odpověděl, ale uvedl mě na prostrano. Byl jsem v tísni, byl jsem v nějaké těžké situaci, pronásledovali mě nepřátelé, já jsem volal k Hospodinu a nejenom, že on mi odpověděl: "Já tě zachráním", ale také splnil ten svůj slib a uvedl mě na prostranou. Uvedl mě na krásnou klidnou louku k tichým vodám, na zelené pastviny, kde kde kde nebyl

47:57jediný vlk, kde nebyl jediný nepřítel. V Římanům osmé kapitole 35. verši to apoštol Pavel shrnuje, kdo nás odloučí od Kristovy lásky. Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč. A ta odpověď je: "Nic nás neodloučí od lásky Kristovi. Pokažte v Pánu Ježíši Kristu." Bratři a sestry, ať jste v jakékoliv situaci, ať

48:21jste v jakékoliv těžkosti, není žádná situace, která by byla moc velká na to, aby vás z ní Pán Bůh nezachránil. A ta dobrá zpráva pro hříšníky, kteří jsou možná mezi námi, kteří ještě nejsou usmíření, kteří nejsou usmíření s Bohem Otcem, je, že není žádná situace, není žádný hřích, ze kterého by vás Bůh

48:41nemohl zachránit. Ten jediný neodpustitelný hřích je vaše nevíra. Ten jediný neodpustitelný hřích je vaše pýcha, kdyždete proti Bohu, proti tomu, co on vám znovu a znovu zjevuje. Apoštol Pavel vyznal v prvním listu Timoteově v první kapitole 15. až 16. verši, že on je tím největším z hříšníků a že ten důvod, proč ho Bůh zachránil,

49:05je proto, aby nám všem ostatním ukázal, že Bůh může zachránit každého jednoho z vás. Charles Spurgin řekl: "Je to nevíra, která zničí i ty nejlepší z nás, ale víra zachrání i ty nejhorší z nás." A to je dobré shrnutí toho, což jsme četli. Nevíra ničí i ty nejlepší z nás, když se porovnáváme lidským měřítkem. Ale víra v

49:33Pána Ježíše Krista, Božího zachránce, zachraňuje z Boží milosti i ty nejhorší z nás. Tak vzhledem k tomu, že Bůh není nikdy moc daleko, vzhledem k tomu, že Bůh je otec, který láskyplně vychovává, vzhledem k tomu, že smyslem Boží výchovy je váš návrat k němu, smysl, vzhledem k tomu, že není místo, ze kterého by Bůh

49:55nemohl zachránit, potom a to je, kde končíme dnešního rána, to nejlepší, co můžete v soužení udělat, je, abyste utíkali ke Kristu. To je to, co udělal Jonáš. On utíkal k hospodinu. V osmém verši my čteme: "Když ve mně umdlevala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina. Má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu.

50:20To nejlepší, co můžete udělat v jakékoliv životní situaci, je abyste se rozpomněli na Hospodina, abyste se rozpomněli na Krista, abyste utíkali k němu, abyste o něm přemýšleli, abyste se k němu modlili, abyste se rozhodli jít za ním a šli za ním. To je to, co udělal Jonáš. Byli jste někdy v takové situaci? Byli jste někdy v situaci, kdy umdlévala vaše

50:45duše a vy jste utíkali za Kristem a Kristus vás posílil? Určitě ano. A určitě i vy byste měli podobné svědectví, které má Jonáš. Rozpomněl jsem se na Hospodina, když umdlévala má duše a Hospodin mě zachránil. Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. V 10. verši my čteme: "Ale já ti budu

51:16obětovat za zvuku písně díků, což jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu." To je to poslední, na co bych chtěl upřít vaši pozornost. Všimněte si Jonášovy reakce. Jonáš utíkal. Jonáš byl zachráněn. Jonáš prožil Boží milost. Jonáš volá k Hospodinu. Jonáš slyší, jak mu Bůh odpovídá. Jonáš nabírá jistotu v tom, že

51:43že bude zachráněn, že že bude vyveden z jámy. Jonáš prožil Boží milost. A vy mi řekněte na základě 10. verše. Jaká byla jeho reakce? Jaká by měla být vaše reakce na na to, že pán Bůh zachránil vás a na to, že Pán Bůh je dobrý k vám a na to, že pán Bůh e je s vámi milostivý a je s vámi trpělivý? Jonáš říká:„Já ti

52:07budu obětovat za zvuku písně díku. Záchrana je v Hospodinu." A to, co Jonáš slibuje, to, co Jonáš dělá, to, co Jonáš chce udělat, až až to bude moci udělat, je, že chce dávat. chce obětovat, že jsou v tom zahrnuty ty zvířecí oběti. Já ti budu obětovat, až budu moci, vemu nějakého beránka, vemu nějakou hrličku, vemu něco, zaplatím

52:32peníze a přinesu to na oltář a a bude to radostné, bude to z lásky, bude to vyjádřením mé vděčnosti vůči tobě. Není to z donucení, není to kvůli tomu, že musím, ale je to vyjádřením mé lásky vůči tobě. Já ti budu dávat, já ti budu obětovat, ale nejenom to. Já tě také budu zpívat. A tohlecto je dobré znamení, protože odráží srdce,

52:59které miluje Boha. Jak poznáte, jestli milujete Boha? Jak jak můžete změřit, jestli milujete Boha? Mimo jiné i skrze oběti, které přinášíte. Dávání je vyjádřením lásky. A já doufám a očekávám, že to, že Jonáš chce Bohu obětovat a chce Bohu zpívat, je vyjádřením jeho lásky a vyjádřením jeho věčnosti vůči Pánu Bohu. A dávání a

53:28štědrost, kterou zde Jonáš ukazuje, je odrazem Božího charakteru. Není to tak? Jakým způsobem Pán Bůh vyjadřuje svou lásku? Jakým způsobem vy manželé vyjadřujete svou lásku vůči vaší ženě, vůči vašim dětem? Tak jedna z věcí je slovem, že můžeme říct, já tě miluji. To je hezké. Pán Bůh mohl říct, já vás miluji, ale kdyby Pán

53:54Bbůh potom nic dalšího neudělal, tak bychom s ním nebyli. Není to tak? Pán Bůh vyjadřuje svoji lásku k nám tím, že dává. Jan 3:16. Neboť Bůh tak miloval svět, že co? Jak jak Bůh vyjádřil svoji lásku ke světu, neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

54:22Když někoho milujete stejně jako Pán Bůh, tak je to vyjádřeno tím, že dáváte. Pán Bůh je Bohem, který dává. Jakým způsobem Pán Ježíš vyjádřil svou lásku jako Boží syn vůči nám hříšníkům? jenom tím, že chodil po tomhle světě a říkal: "Já tě miluju, já tě miluju, já tě miluju, já tě miluji." Ne, my čteme v

54:42Janovi v 15. kapitole v 13. verši, že pán Ježíš říká: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo kdo to hodně říká, kdo to hodně opakuje, kdo to napíše na Facebook." Ne, pán Ježíš říká:„Nikdo nemá větší lásku než než tu, že položí svou duši za své přátele." A my zde vidíme opět Pána Ježíše Krista. Jeho láska je vyjádřená dáváním.

55:08Ježíš miluje a dává. Bůh Otec miluje a dává. Jonáš miluje Hospodina a chce dávat, chce obětovat, chce oslavovat. A to je, co my můžeme dělat v té druhé části naší bohoslužby, tak jak budeme reagovat na Boží slovo. I my jsme voláni k tomu, aby když jsme viděli Boží lásku a Boží trpělivost a Boží dobrotu a Boží milost a Boží milosrdenství, aby nás to

55:36vedlo k tomu, že budeme chtít obětovat. To je to je proč máme sbírku. Sbírka není proto v první řadě, abysme zaplatili nájem nebo abychom nakoupili Bible nebo měli misi. Sbírka je v první řadě skutkem, ve kterém vyjadřujeme naši lásku vůči hospodinu. My chceme být štědrými, protože Bůh je štědrý. My chceme dávat, protože Bůh dává.

56:02My se modlíme. Proč se modlíme? Protože musíme nebo nebo abysme nešli domů náhodou trochu dřív? Ne, my se modlíme, protože naše modlitby jsou odpovědí na Boží lásku. Proč zpíváme písně? Protože v těch písních reagujeme na to, co Pán Bůh udělal pro nás. Ať už je to sbírka, ať už jsou to modlitby, ať už ať už jsou to písně, ať

56:24už je to cokoliv dalšího, je to naše vyjádření lásky vůči Pánu Bohu. Měli bychom to dělat radostně, měli bychom to dělat dobrovolně, měli bychom to dělat všechno sebeobotující se způsobem, protože je to naše reakce, je to naše vyjádření lásky tomu, kdo nás první miloval. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za tvé slovo.

56:47Děkujeme za to, že je velice aktuální i do našich životů. Děkujeme za to, že tvé slovo je velice praktické. Ty víš, co potřebujeme slyšet. Ty víš, kde potřebujeme být povzbuzeni. Ty víš, kde potřebujeme být usvědčeni. Ty víš, kde každý jeden z nás potřebujeme růst. A děkujeme za to, že nám dáváš své slovo, které nám k tomu pomáhá, tak jak je

57:08používáno tvým Duchem svatým v našich životech. Bože, my ti moc děkujeme za tvoji lásku k nám. Děkujeme za to, že tvá láska neskončila pouze u slov, ale že byla vyjádřena tím největším možným způsobem, když pán Ježíš přišel na tuto zem, aby žil dokonalý život, aby zemřel zástupnou smrtí, aby vstal z mrtvých. Proto, aby položil svůj život a vykoupil

57:35nás hříšné z našich hříchů a usmířil nás s tebou, abychom mohli být adoptováni do tvé rodiny. Pane Ježíši, my ti děkujeme za to, že tvá láska byla vyjádřená skutkem, skutkem oběti. Bože, prosíme tě za to, aby j pomáhal tak, jak můžeme v těch našich situacích být lidmi, kteří žehnají ostatním, kteří dávají ostatním, kteří se modlí za

57:59ostatní, kteří pomáhají ostatním, aby ta naše láska nebyla pouze slovem, ale skutkem, který bude dobře odrážet tvůj charakter. My ti moc děkujeme za tvoji štědrost. Pomáhej nám být pro tvoji slávu a pro dobro lidí, kteří jsou kolem nás stejně štědrými.