#04 Bůh druhých šancí | Jonáš 2:11-3:10
Biblické texty v kázání
Jan 5Ezechiel 3Jonáš 2Matouš 3Skutky apoštolů 11Skutky apoštolů 13Skutky apoštolů 16Skutky apoštolů 17Římanům 8
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 0:03 Jonáš 2
- 15:14 Jan 5
- 17:30 Římanům 8
- 35:50 Skutky apoštolů 17,31
- 38:37 Ezechiel 3
- 44:12 Matouš 3,2
- 48:49 Skutky apoštolů 16,14
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Jonáš druhá kapitola od 11. verše až do třetí kapitoly do 10. verše. Tam čteme toto z Božího slova. Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souž. Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi podruhé. Vstaň jdi do Ninve, toho velkého města a volej k němu zvěst, kterou ti říkám. Jonáš vstál a šel do Ninevé podle Hospodinova slova. Ninivé bylo velmi
0:28veliké město na tři dny cesty. Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: "Ještě 40 dní a Nineve bude vyvráceno." Niniští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni od největšího až ponšího si oblékli žíněné roucho. Když se to dostalo k ninivskému králi, vstál ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněním rouchem a
0:54posadil se do popela. vyhlásil v Ninive z rozhodnutí krále a jeho velmožů. Lidé ani zvířata, skot, ani brav, ať nic neokusí, ať se nesytí, ani nepijí vodu, ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volejí ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje. Odvrátí
1:24se od svého planoucího hněvu a nezahyneme. Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátily od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní a neučinil to. Tolik čtení z Božího slova. Pojďme se ještě pomodlit. Pane Bože, Otče náš, my ti děkujeme za dnešní ráno a prosíme tě o to, aby nám nyní požehnal, když
1:49budeme slyšet ze tvého slova. Prosíme tě o to, aby si svým slovem a svým Duchem svatým pracoval v našich životech tak, jak každý jeden z nás potřebujeme a prosíme tě o to, aby nám pomohl se soustředit a načerpat. Za to tě prosíme pro naše dobro, pro tvoji slávu ve jménu Pána Ježíše Krista, našeho drahého Spasitele a Vykupitele. Amen. Amen.
2:11Můžeme se posadit. My toho dnešního rána pokračujeme ve výkladu Jonáše. My víme, že kniha Jonáš není pouze přesným historickým záznamem toho, co se odehrálo s Jonášem, ale je také neomylným a bezchybným Božím slovem. Jak jsme zmiňovali minule, my zde v Jonášovi nevidíme pouze Jonášovo hříšné srdce, nevidíme pouze Jonášovo
2:37hříšné chování, tak jak utíkal od Pána Boha. Ale v této starozákonní knize my především vidíme jedinečný Boží charakter. Vidíme Boží mysl, vidíme Boží srdce. Eh, když jsme procházeli, když jsme začali procházet knihu Jonáš, tak jsme viděli, že Jonáš dostal od Pána Boha úkol. On jako součást izraelského národa,
2:59který znal živého a pravého Boha, měl jít do Nineve, měl jít do hlavního města jeho nepřátel a měl Ninivským oznámit blížící se Boží soud pro jejich hříchy, že Boží trpělivost je na samém konci a Bůh chce jednou naposled varovat ninivské a říct jim: "Pokaď nebudou činit pokání, pokaď se neodvrátí od svých hříchů, potom je Bůh bude
3:25spravedlivý trestat. Jonáš dostal úkol, ale Jonáš nenáviděl ninivské a proto místo toho, aby šel do tohoto velikého města, tak utíká do Taršíše. A my jsme viděli, že pán Bůh nalézá Jonáše na lodi tak, jak se plaví přes středozemní moře. Přichází veliká bouře, která je způsobena Bohem. Eh, viděli jsme, jak Jonáš byl nalezen na té
3:51lodi a jak také bylo Boží vůlí, aby Jonáš byl hod hozen do moře, aby aspoň námořníci zachránili své životy. A minulý týden my jsme viděli, jak Jonáš byl zachráněn velkou rybou, kterou pán Bůh připravil uprostřed toho středozemního moře, která Jonáše spolkla, že nebyla tam pro jeho záhubu, ale byla tam pro jeho záchranu. Když byl
4:13Jonáš v břiše téhleté velké ryby, což je podivuhodné, nepředstavitelné, ale pro Pána Boha není žádná věc malá nebo nebo velká. Pán Bůh je schopen takovýchto věcí. Když je Jonáš v řiše tédleté velké ryby, tak je konečně na konci svých sil. Konečně na kolenou, obrazně řečeno. Konečně konečně eh ta jeho pícha je
4:34zlomena, konečně jeho ego je sníženo a Jonáš se modlí. A v té jeho modlitbě my jsme viděli, že že se odvrací od jeho hříchů, že si uvědomuje, že že dělal něco, co dělat neměl, že šel proti Pánu Bohu, že utíkal od Pána Boha a ten jeho hřích ho dohnal. Jeho hřích byl vynešen na světlo. Jonáš sklízel ovoce svého jednání a zakusil tvrdou Boží výchovu.
5:00Jejíž je jejíž smyslem bylo, aby aby Jonáš se odvrátil z té své cesty. My jsme viděli, že člověk nemůže být tak daleko od Pána Boha, aby ho Bůh neslyšel, že i když Jonáš byl v řiše velké ryby, byl na dně nějakého hlubokého středozemního moře, tak člověk nemůže být tak daleko od Boha, aby ho Bůh neslyšel. Viděli jsme také, že žádná
5:23situace není natolik těžká, není natolik svízelná, není natolik dramatická, není natolik depresivní, není natolik beznadějná. Žádný hřích není tak velký, aby pán Bůh z něj nemohl zachránit. Jedna z těch důležitých věcí, kterou jsme viděli minulý týden, bylo, že to, co nás odděluje od Pána Boha, není vzdálenost, není hlubina, není temnota,
5:47ale je pouze pyšné srdce, které nevolá k Bohu a neprosí Pána Boha o to, aby ho zachránil. V neposlední řadě jsme také viděli, že to nejlepší, co člověk v takové situaci může udělat, ať už je uprostřed těžkostí, ať už je uprostřed hříchu, když je na konci svých sil, to nejlepší, co může udělat, je přijít k tomu, který
6:06zachraňuje, přijít k tomu, který vykupuje z hříchů, přijít k Pánu Bohu. Ne, ne od něj dál a dál utíkat, ale navrátit se k němu. A to, co vidíme v 11. verši, první bod dnešního kázání, je je druhá šance, kterou dostává Jonáš. To dnešní kázání bychom mohli nazvat Bůh druhých šancí nebo Bůh, který dává druhou šanci. A v třetí kapitole vidíme
6:31jedinečnou druhou šanci, která byla dána Jonášovi. A to vidíme od 11. verše druhé kapitoly. My čteme: Hospodin pak promluvil k rybě. Když byl ještě Jonáš v jejím nitru, když byl ještě Jonáš někde v jejím břiše, Hospodin promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš. Vzala ho zpátky tam, odkud se Jonáš plavil. Není to nádherné. Ta ryba vyvrhla Jonáše na
6:58souž. Jonáš byl spolknut velkou rybou. Toto měl být Jonášův konec. Měl být sežrán, měl být rozložen, měl sloužit jako hnojivo někde na na dně středozemního moře. On hřešil, věromě utíkal od Boha, věomě šel proti Pánu Bohu, věromě šel svojí vlastní cestou, ale díky Boží dobrotě se Jonáš nestal pomníkem Boží spravedlnosti. Nestal se
7:22pomníkem Božího spravedlivého soudu, ale stal se monumentálním tisíciletým pomníkem Božího milosrdenství a Boží milosti. Protože Jonáš nedostal to, co dostat měl. To byla smrt, to měla být smrt, ale dostal to, co dostat neměl. A to byla záchrana, že je vyvržen zpět naštouž. Dostává druhou šanci. Jak dobrý je Hospodin, který takto podivohodným způsobem jedná
7:52v životě Jonáše. Kolik trpělivosti s ním měl a kolik trpělivosti má s každým jedním z nás, že my se nechceme dívat pouze na Jonáše. My se každý jeden z nás chceme podívat také na své vlastní životy a přemýšletel o tom. Pane Bože, kde já možná od tebe utíkám, kde kde já možná tebou opovrhuju, kde já možná nedělám
8:10to, co bych dělat měl. A a potom chceme také přemýšlet o tom, jak pán Bůh je dobrý k nám, jak jak se nad námi smilovává, jak jak nám nedává to, co si zasloužíme, ale ale jak nás zahroňuje dobrými dary, i když my nejsme často dobrými Božími dětmi. A tak skutečně zde vidíme jedinečné svědectví o tom, že Bůh je bohem druhých šancí. To
8:33neznamená, že pán Bůh vám vždycky dá druhou šanci. Neznamená to, že Bůh se vždycky smiluje tímto podivohodným způsobem nad hříšníky, ale je to jedinečné svědectví o tom, že častokrát, mnohokrát, vícekrát, než dokázeme spočítat, Bůh je bohem druhých šancí, který, který odpouští, který, který přivádí zpět, který, který rozumí tomu,
8:55že jsme pouze prach země, že jsme slabými a který skrze tu druhou šanci chce něco způsobit v našem životě. Tady je ale důležitá věc nejenom pro Jonáše, ale také pro každého jednoho z vás. To, že je Bůh Bohem druhých šancí, to, že Bůh odpouští Jonášovi i nám, neznamená, že s tím jsou nutně smazány důsledky našich hříchů. Není to tak?
9:23Kdybyste byli několikanásobným vrahem, který sedí ve věznici na Mírově a je odsouzen k 30 letům, 50 letům nebo doživotí za za to, že že spáchal ohavný zločin a někde v té své celé na Mírově vám vám někdo řekne o Pánu Ježíši Kristu nebo čtete písmo a dojde vám, že jste velkými hříšníky a dojde vám, že jste zřešili proti Pánu Bohu a prosíte o
9:50odpuštění. Bude vám odpuštěno? Může vás Bůh zachránit ve věznici na Mírově, kde kde sedíte za desetinásobnou vraždu? Ano, bude vám odpuštěno. Bůh vám odpustí i to, že jste se dopustili tak ohavného hříchu. Ale znamená to, že v ten moment, když jste znovuzo vyjdete z toho vězení, že že přijde ředitel věznice a řekne:
10:10"Hinku, Vléme, Jarmilo, to je tak nádherné, že jsi uvěřil v Pána Ježíše Krista. On ti odpouští, my tě odpouštíme a a dveře věznice jsou otevřené a můžeš dnes odejít, ne?" zůstanete v tom vězení s největší pravděpodobností a budete tam do konce života, tak jak vám soud uložil. Proč? Protože být odpuštěn Pánem Bohem nutně
10:29neznamená, že důsledky vašeho hříchu zde na zemi jsou zničeny, jsou odstraněny, že? A pokaď pokaď uděláte uděláte nějaký dopravní přestupek, neznamená to, že tím, že je vám odpuštěno, že že vám policie nedá pokutu a mohli bychom s těmi příklady pokračovat. A tak Jonáš se modlí v řiše velké ryby. Je mu odpuštěno, dostává druhou šanci, ale ale
10:52je vyhladovělý, je unavený, je zničený, je zapáchající. Možná jeho kůže je popálená z toho, jak přebýval v břeše velké ryby. Dostává druhou šanci, ale důsledky hříchu tam stále jsou. A proč je to důležité? Je to důležité proto, abyste nebrali ani svůj hřích na lehkou váhu, abyste neměli to myšlení, jo, dostanu
11:15druhou šanci. Ó, pán Bůh mi odpustí. Protože i když pán Bůh odpouští, ty důsledky ve vašem životě, které hřích působí na vás i na lidi, kteří jsou kolem vás, mohou být katastrofální. Chvála Bohu, že je Bohem druhých šancí, ale udělejme vše pro to, co je v našich silách, abychom k Boží slávě, z Boží síly, z Boží milosti nepotřebovali druhou šanci.
11:41Ve třetí kapitole my potom vidíme důvod toho, proč se staly všechny ty těžké věci v životě Jonáše. Proč pán Bůh provedl Jonáše temnotou a proč ho přivedl k pokání? Proč pán Bůh nechal Jonáše vyvrhnout na souž? Proč mu Pán Bůh dal druhou šanci? Co je tím důvodem? Aby Jonáš šel a dál pokračoval ve hříchu? Aby Jonáš šel a
12:06postavil si dům a neřešel to, co mu Pán Bůh řekl před vším. V prvním a druhém verši třetí kapitoly máme důvod té druhé šance. Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi. Po druhé, vstaň, jdi do Nineve, toho velkého města a volej k němu zvěst, kterou ti říkám. Že je to úplně to stejné, co mu Pán Bůh řekl na začátku této knihy. Důvodem bylo, aby
12:32Jonáše znovu poslal do Nivea, že ten úkol stále platí. Ta mise je stále na stole. Jonáš má jít do Ninve a má kázat stejnou zprávu, kterou mu pán Bůh řekl předtím, než se Jonáš vydal jiným směrem do Taršíše. Je jedno, že Jonášovi se ta zpráva nelíbila, že? Je jedno, že Jonášova hlava byla plná toho, ty jo, pane Bože, co děláš? Jak jak je možné,
12:55že že by si nabídl milost a spasení ninivským, kteří jsou našimi nejhoršími nejhoršími nepřáteli? I když se Jonášovi ta zpráva nelíbí, i když se Jonášovi ten úkol nelíbil, pánbůh mu dává i podruhé naprosto stejný úkol, naprosto stejnou zprávu. To nám ukazuje, že ten, kdo se potřebuje změnit, není Bůh, ale Jonáš. A pokaď vám
13:19se nelíbí něco, co Pán Bůh říká ve svém slobě vám, hádejte, kdo potřebuje změnit myšlení, že? Pán Bůh se zde nedívá na Jonáša a říká: „Jonáši, promiň, bylo to moc tvrdé, bylo to moc těžké. Jo. Hele, opravdu, když jsem chtěl zachránit Ninivské, to jsem hodně přepísk. Já jsem si to neuvědomil. Jonáši, děkuji, že jsi
13:36mě poučil. Jonáši, děkuju. Teďkon, když jsi byl tři dny v té rybě, já jsem o tom přemýšlel, modlil jsem se za to a došlo mi, že já, vševědoucí, všemohoucí, naprosto svrchovaný král vesmíru, který je naprosto svatý, jsem udělal jednu zásadní chybu. Jonáši, posílám tě s novou zprávou. Tady máš nový úkol, že ten jediný, kdo se v téhleté historické
13:57události potřebuje změnit, je Jonáš. Ne, hospodin. Hospodin nedělá chyby. Vstaň, Didonivive, toho velkého města a volej k němu zvěst, kterou ti říkám, což je ta stejná zvěst, kterou Jonáš dostal předtím. To znamená, to je důvod té druhé šance, aby Jonáš šel a kázal v Niniive. Ten druhý důvod téhleté druhé šance, kterou Jonáš dostává, je, aby mu Pán Bůh
14:25dal příležitost nést ovoce pokání. Je hezké, že se Jonáš modlil. Je je hezké, že volal k Hospodinu, když byl v Říše ryby. Ale to ještě nutně neznamená, že jeho pokání je skutečné. Není to tak? Kolik kolik nevěřících lidí, kteří v Boha vůbec nevěří, kteří Boha nemilují, když mají nějakou těžkost, když mají
14:49rakovinu, když jsou na pokraji rozvodu, když když když jejich dítě uteče z domova, volají k hospodinu, slibují Hospodinu hory doly jenom proto, aby když se situace změní, když znova přijde pokoj a zdraví do jejich života, aby dál šly svojí vlastní cestou. Tak tato druhá šance, kterou Bůh dává Jonášovi, je příležitostí pro Jonáše,
15:14aby nesl ovoce svého pokání, aby aby nejenom řekl, ale aby také dělal, že? A aby my všichni ostatní jsme mohli vidět, jestli došlo ke skutečné změně v jeho srdci. V Janovi v páté kapitole 14. verši Pán Ježíš uzdravil člověka, který byl chromím. Pravděpodobně byl chromím kvůli svému hříchu. My víme, že lidé jsou někdy nemocnými kvůli jejich hříchu.
15:43Způsobí si to sami hříšným způsobem života, ale někdy jsou lidé nemocnými a není to kvůli jejich hříchu, že je to možná kvůli hříchu někoho jiného nebo kvůli tomu, že žijeme v hříšném světě, ale ale není to trest za jejich hříchy. Ale tenhleten člověk, kterého pán Ježíš uzdravuje v Janovi v páté kapitole, pravděpodobně na základě toho, co mu
16:03Ježíš říká, byl chromím kvůli nějakému svému hříchu a možná možná někde pařil s kamarády, šel přes nějaký most, spadl z toho mostu, zlomil si páteř a byl chromím. Pán Ježíš ho nalezl, pán Ježíš ho uzdravil a v Janovi páté kapitole, 14. verši mu říká, když ho nalezl v chrámě, hlej, jsi uzdraven. Potom, co ho
16:25uzdravil, ho nalezl, přišel za ním a Ježíš mu říká: „Hlej, jsi uzdraven." A tam to nekončí. Pán Ježíš pokračuje a říká: „Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího, že?" I tenhleten člověk dostal druhou šanci a důvodem té druhé šance je, aby nesl ovoce pokání, aby aby pokaď věří Kristu, aby ukázal, že že jde
16:47jiným směrem. A to je také důvod té druhé šance, která je dána Jonášovi. Je to příležitost nést ovoce svého pokání. A bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu, to platí také pro vás. Pokaď vám Pán Bůh odpouští, pokaď vám Pán Bůh dává druhou šanci, tak to není k tomu, abyste utíkali dál za svým hříchem, abyste dál
17:06milovali svůj hřích, abyste se dál vraceli k těm věcem, ve kterých jste byli předtím, než vás Bůh zastavil. A je to pro vás příležitost tomu nést v otce pokání, Boží slávě žít jinak, než jste žili doposud. Kdybychom to vyjádřili slovy Johna Ovena, zabíjejte hřích nebo hřích zabije vás, že? Pokaď vám Pán Bůh odpouští, pokaď
17:30vám Pán Bůh dává druhou šanci, využijte ji k tomu. Ne, abyste se v hříchu rochnili, ne abyste v něm dál pokračovali, ale proto, abyste ho zabíjeli předtím, než hřích zabije vás. Řečeno slově apoštola Pavla v Římanům v osmé kapitole v 13. verši. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít. Jestliže však duchem usmrcujete
17:51činy těla, budete žít. Tohleto není spasení na základě skutků. Není to o tom, že my se snažíme žít dobré životy a a pánbůh je z nás unešen a říká si: "Petře, Pavle, Jirko, vy jste tak úžasní, vy jste tak nádherní, vy se tak snažíte, tak jo, tak já vás tedy zachráním. Ne, my proto, že nás pán Bůh zachránil, proto, že nás vykoupil z našich hříchů,
18:16proto, že nás obmil krví Pána Ježíše Krista a usmířil nás se sebou samým, protože nás znovuzrodil, protože nám dal novou mysl a nové srdce. Proto nyní můžeme Duchem svatým nebo za pomoci Ducha svatého umrtvovat naši tělesnost. Můžeme vést dobrý boj víry. Duchem usmrcujte činy těla. A tak to je ta druhá šance. To je jeden z důvodů,
18:42proč Jonáš dostal druhou šanci. To je jeden z důvodů, proč my dostáváme druhou šanci. Proo abychom žili svaté životy. Tady je osobní otázka pro každého jednoho z vás. Já vám položím vřesnickou otázku a to je, jestli vám mohu položit osobní otázku, ale já vám ji položím, ať se vám to líbí nebo ne. A ta otázka je, jak
19:03jste na tom dnešního rána, že my chceme vždycky přemýšlet o Božím slovu, nejenom ve smyslu, co jsme se naučili nebo o to bylo zajímavé, ale chceme o Božím slovu přemýšlet v tom smyslu, co Boží slovo říká do mého života. Když když vidím Jonáše, když vidím apoštola Pavla, když vidím Pána Ježíše Krista, když vidím
19:23nejrůznější příkazy a když vidím nejrůznější příklady, pane Bože, jak chceš, abych na základě tvého slova žil? Jedna z těch osobních otázek pro vás dnešního rána a pro mě, tak jak jsem o ní přemýšlel tento týden, je, jak jsem na tom, jak jste na tom vy? Zahráváte si s hříchem a nebo hřích zabíjíte? Jak využíváte odpuštění, které vám Pán
19:48Bůh dával? Jak využíváte druhou šanci, kterou vám Pán Bůh dává? Co jsou oblasti ve vašich životech, kde dál a dál jdete svým směrem, i když jste dostali druhou a třetí a čtvrtou a pátou? a milionou šanci. Využíváte Boží odpuštění k tomu, že si říkáte: „Óo, Pánu Bohu to nevadí. Ó, zajisté to, co dělám, není tak, není tak
20:12náročné, není tak těžké, není Pánu Bohu tak odporné. A nebo jste vděčný Pánu Bohu za to, že si uvědomujete, Bože, i tady za ten hřích já bych měl sklízet věčné odsouzení v pekle, protože jsem zřešil proti tobě svatému Bohu, ale ale ty ve své dobrotě jsi můj hřích smyl a zaplatil jsi za něj v Pánu Ježíši Kristu. A a pane Bože, pomož mi, abych
20:33nyní již nežil jako syn temnoty a syn světa a syn Satana, ale abych žil jako syn světla a syn Boží. Za třetí, ta druhá šance, kterou Jonáš dostal, neměla být benefitem pouze pro Jonáše, ale měla být také benefitem pro Ninivské, kteří potřebovali být varováni, že? To znamená, my vidíme mnoho věcí, které byly dobré na té druhé šanci. Ta druhá
21:04šance pro Jonáše byla také dobrá v tom, že že dala první šanci Ninivským činit pokání. Možná, možná nikdy předtím neměli proroka, který by k nim přišel. Možná nikdy předtím neměli člověka, který by jim řekl věci tak, jak se mají. A tak Jonášova šance je možná první šancí proninivské slyšet o Bohu a odvrátit se
21:26od svých hříchů. Druhá šance pro Jonáše byla také k tomu, aby Boží jméno bylo oslaveno, aby bylo oslaveno v záchraně hříšníků. aby bylo oslaveno v poslušnosti jeho dětí, že Jonáš dostává druhou šanci pro to, aby mohl oslavit Pána Boha. Jak oslaví Jonáš Pána Boha, jak je Bůh oslaven, když jeho děti dělají to, co Pán Bůh po ní chce.
21:56My častokrát u nás ve shromáždení říkáme k Boží slávě, k Boží slávě, k Boží slávě. Je to fráze, která se zde častokrát opakuje a otázka pro vás by byla, jak můžete žít k Boží slávě. Co se vám vybaví, což jsou dvě nebo tři věci, které se vám vybaví, jak jak mohu dnes nebo zítra žít v Boží slávě? Kdyby za vámi přišly vaše děti,
22:19kdyby za vámi přišly e malé děti od nás ze sboru a řekli: „Tetičko, co znamená žít v Boží slávě?" Já když jsem vyrůstal v Praze, byl jsem ve věku tady těch malých dětí, které sedí v první řadě, tak jsem si říkal, všechny děcka, všechny děcka u nás na základní škole to mají tak blbý, protože mají pouze jednu nebo dvě tetičky a já
22:41mám asi 150 tetiček, protože každá sestra ve sboru byla byla moje moje tetička. A až potom o mnoho let později jsem se dozvěděl, že že to nejsou pokrevní tetičky, že to je jenom taková křesťanská hantýrka, jak to jak to nazýváme ve shromáždění. Ale kdyby za vámi někdo přišel a řekl: "Buď vaše jméno nebo tedčko, nebo sestro, co
22:59znamená, nebo jak já mohu žít k Boží slávě, jaká by byla vaše odpověď?" A jednoduše řečeno, žít v Boží slávě znamená žít podle Božích přikázání, odrážet Boží charakter, odrážet to, kým pán Bůh je. To přináší Bohu slávu. To přináší Pánu Bohu radost. Jak můžete žít dnešního dne a zítra, když půjdete do
23:24práce k Boží slávě? Tím, že žijete podle Božích přikázání, tím, že posloucháte Pána Boha, tím, že odrážíte jeho charakter. ať už jako manžel, ať už jako manželka, ať už jako rodič, ať už jako svobodný, ať už jako zaměstnanec, ať už jako zaměstnavatel, co mi Boží slovo říká a jak podle toho žiji, to potom přináší Bohu slávu.
23:49A tak Jonáš dostal druhou šanci pro to, aby nyinivští mohli možná poprvé slyšet o tom, že Bůh se na ně hně pro jejich nepravosti a také, aby možná poprvé slyšeli, jak mohou být s Bohem usmířeni. A my se dostáváme k druhé věci, kterou nám dnešní text říká, k druhému bodu dnešní pasáže a to je Jonášovo kázání. Jonáš dostal druhou šanci a tady jak na
24:14ní reagoval. Ve třetím verši my čteme: Jonáš vstal a šel a nyní ne do Taršíše, ale jde tam, kam ho pán Bůh posílá. Jde do Ninive, tak jak mu Hospodin řekl, Ninive bylo velmi velké město na tři dny cesty. A tak si všimněte, že Jonášovo pokání v břiše ryby nebylo jenom o slovech, že nebylo to, nebylo to prázdné, nebylo to
24:37bezvýznamné, nebyly to jenom prázdná slova bez bez změny srdce, ale Jonáš nese ovoce, které je viditelné v jeho skutcích. Jde do Ninive, dělá to, co mu pánbůh řekl. neprosil o odpuštění a potom nepokračoval stejným směrem. A je to dobrá lehce i pro nás, že je to výborná lehce pro každého jednoho z nás. A opět ta otázka, kterou bysme se ptali, je jak
25:05jsme na tom my, jak jste na tom vy? Když když řešíte a když prosíte Pána Boha o odpuštění, jsou to jenom slova a nebo z Boží milosti nesete ovoce pokání. Je je na vašem životě vidět, že opouštíte váš hřích, že umrtvujete tělo a že nesete ovoce tím způsobem, že děláte to, co dělat máte. Která oblast vašeho života potřebuje
25:34návrat ke Kristu? Jonáš se potřeboval navrátit k Bohu tím, že šel do Ninive a udělal to. Když vy přemýšlíte o svém životě a já já nemůžu přemýšlet o vašich životech. Já nevidím do vašeho srdce, já nevidím vaše myšlenky, já nevidím vaše každodenní zápasy, stejně jako vy nevidíte moje. Tak to musí být osobní otázka pro
25:53každého jednoho z nás. Ale jak jsme na tom? Jak jste na tom? Které oblasti vašeho života potřebují reformu, návrat ke Kristu? Které oblasti vašeho života možná potřebují nejenom slova, ale také skutky. Láska pro Spasitele, spoléhání se na našeho všemohoucího Boha, možná láska k místnímu společenství a zapojení se v místním
26:20společenství a služba v místním společenství, kde kde to není jenom o nějakém konzumu, o tom, že něco přijímám, ale také o tom, že že dávám. Možná služba bratřím nebo sestrám nebo hledání Božího království v první řadě. trpělivost, odpuštění, pohostinnost, růst v mírnosti, růst poslušnosti. A a vy si doplňte do
26:43toho prázdného řádku cokoliv dalšího, co je ve vašem životě k Boží slávě a pro vaše dobřo, dobro potřeba zreformovat nejenom prázdnými slovy, ale tím, že člověk ponese ovoce pokání. Jonáš vstál, šel do Ninive, udělal přesně to, co mu Hospodin přikázal. A my čteme ve čtvrtém verši, že Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal
27:12ještě 40 dní a Ninive bude vyvráceno. A to otázka, která je s tím spojená jenom formou připomenutí, je proč by Bůh chtěl vyvrátit a proč by Bůh chtěl zničit tohleto město? Představte si velké město, Brno nebo Prahu nebo nebo Bratislavu, to je úplně jedno. A představte si o tom, že přichází Bůh a vyvrací ho z jeho základu, že že ho že
27:34ho totálně ničí, že ho totálně srovnává se zemí. To je to, co to znamená, že když Bůh k ním skrze Jonáše promlouvá, že že Nenive bude vyvráceno, proč by to Bůh chtěl udělat? Tady je odpověď velice prostá, velice jednoduchá. Vy jste ji slyšeli mnohokrát. Ten důvod, proč by to Bůh chtěl udělat, je protože Bůh je Bohem, protože Bůh je stvořitelem,
27:56protože Bůh je zákonodárcem a Bůh je dobrým a spravedlivým soudcem, že? Bůh je stvořitelem vesmíru. Jak jsme se zdeali? Jsme stvořeni Bohem. Bůh promluvil a vznikl celý vesmír. Bůh není pouze stvořitelem vesmíru. Bůh je také stvořitelem muže a ženy. Adama stvořil z prachu země. ženu stvořil z Adamova boku. To jsou naši první prarodiče.
28:21Ne, ne, ne. Nějaký chlupatý tvor, ze kteréhož jsme se vyvinuli, ne? Pán Bůh stvořil, pán Bůh promluvil, pán Bůh je dárcem života. Pán Bůh je dárcem také smyslu života. Jaký je smysl života? Oslavovat Boha, žít v Boží slávě, poslouchat Pána Boha, nalézat své největší potěšení v Bohu, který je naším stvořitelem a žít pro jeho vůli.
28:44Ale pán Bůh je také zákonodárcem. který, který dává zákony, že který říká, jak má jak má vesmír fungovat, který říká, jak má jak mají lidé fungovat, jako zákonodárce také říká, jaký je trest za porušení jeho svatých zákonů. A my víme, že odplatou za hřích je smrt. Fyzická smrt. To je proč každý zemře, protože
29:04každý je hříšníkem a duchovní smrt odloučení od Pána Boha. Pán Bůh je dobrým a spravedlivým soudcem, který potrestá každou nepravost. Ninnive bylo plné nepravosti, tak jak jsme to studovali a jak jsme to viděli před několika týdmi, že byli modláři, kteří uctívali falešné bohy místo toho, aby se klaněli živému a pravému Bohu.
29:32Kdybyste dali svým dětem nějaký cenný dar na Vánoce, možná možná jste strávili poslední tři měsíce tím, že jste něco vyráběli. možná novou postel nebo nový stůl nebo nebo jste šetřili tři roky na to, abyste jim mohli koupit nějaký dar a přišly Vánoce a vydáváte ten dar svým dětem a vaše děti přijdou a otevřelou ten dar
29:56a potom začnou říkat:„Ty jo, to je dobrý. No jasně, že jsem to dostal. Já jsem si to zasloužil. Vždyť podívej se na moje známky. Podívej se na můj prospěch. Tady dělám uklízím myčku, uklízím tady to neřeknou vám ani ň. Neřeknou vám ani ani ani ani ň. ani vám nepoděkují a začnou okamžitě myslet na sebe. Já jsem si to zasloužil.
30:13Samozřejmě, že moji rodiče to pro mě měli udělat. Samozřejmě, že to měli vykonat. A nebo na druhé straně ha to je bomba. To je krásné, že se naprostou náhodou tady pod tím stromečkem vzal tenhleten dárek. Zajímalo by mě, kolik milionů let trvalo na to, než se tenhleten dárek tady zhmotnil, jaké evoluční procesy musely procházet
30:34předtím, než se udělala krabice a do té krabice plastové sáčky a v těch plastových sáčicích malé plastové kostičky, které přesně zaparají do sebe. A dokonce je tam u toho návoda, abych z toho mohl postavit něco nádherného. Sláva matce země, sláva přírodě, sláva evoluci. A vy tam sedíte jako rodič, který který něco vyráběl tři měsíce a
30:54nebo šetřil půl roku na to, abyste jim to dal. Nikdo vám nepoděkoval, jak byste se cítili. Moje děti jsou tak úžasné, moje děti jsou tak chytré, moje děti jsou tak roztomelé a rozkošné. Těším se na příští Vánoce. Ne, byli byste nahněvanými, proč? Protože vás neuznali jako dárce, protože protože ani nepřišli a nepoděkovali, ale ale přičítají vaši
31:17dobrotu nějaké náhodě a nebo přičítají vaši dobrotu a ten dobrý dar, který jste jim dali tomu, že si ho vlastně zasloužili a to, že to vůbec není o vaší dobrotě, ale že je to o jejich dobrotě. To je malé měřítko toho, jak se nyinny vští proviněli proti Pánu Bohu, že uctívají falešné bohy, myslí jenom na sebe. Utíkali od Boha, pohrdlali Bohem,
31:46uctívali modli, necttili Boha, který je stvořil. A pánbůh s nimi byl trpělivý a byl trpělivý generaci za generací, ale není jeho trpělivost skoro na konci. Přichází čas jejich soudu a Bůh ve své dobrotě ještě protáhne tu milostivou ruku a dá jim ještě 40 dnů na to, aby se odvrátili od svých hříchů. A pán Bůh ve své dobrotě jim dává posla
32:14špatných zpráv. Víte, špatné zprávy v rukou dobrého Boha se velice rychle mohou stát dobrými zprávami. A to je to, co vidíme u Ninivských. Bůh ve své dobrotě posílá špatné zprávy do neve. Ještě 40 dní a vaše město bude vyvráceno. Ve svém milosrdenství jim posílá Jonáše, aby nyinnyští věděli, co se chystá, aby
32:44nyinnyští věděli o soudu, který přichází, aby věděli, proti komu se provinili a aby měli možnost dát věci do pořádku. Možná jim byl byla ta Jonášova nová vizáž, kdy kdy možná jeho kůže byla spálená a vybledá tím, jak přebýval tři dny v břiše velké ryby. Možná i to jim bylo svědectvím o tom, že Bůh to myslí vážně, že možná jim Jonáš
33:10říkal o tom, co se stalo, jak utíkal, jak ho Bůh našel, jak ho Bůh trestal. A oni vidí, ty jo, hele, jestli jestli pánbůh trestá své vlastní dítě, kterým je Jonáš, z jeho vlastního národa, zajisté bude trestat i nás. Ale možná jim také dochází z Boží milosti, když Bůh dal Jonášovi druhou šanci, možná dá i nám šanci činit
33:32pokání. A tak drazí přátelé, ninivské hříchy nejsou těmi jedinými hříchy, které volají do nebe a které provokují Pána Boha k tomu, aby aby seslal svůj svatý hněv z nebe. Ninivské hříchy stoupaly k nebesům. hříchy vyžadovali Boží spravedlivý soud. Kdybyme přemýšleli o všem tom zlém, co se tam dělo, těch vraždách a
33:59modloslužbách a čarodnictví a a smilstvu a nenávisti a lžích a a krádežích a a to je pouze vrchol ledovce, ale naprosto stejná věc, drazí přátelé, platí o každém jednom z vás. Nejsou to pouze hříchy ninivský, které vystupují k nebi a které volají před Božím soudem. které provokují Pána Boha k tomu, aby přišel se svým soudem. Jsou to i vaše
34:25hříchy a byly to i moje hříchy předtím, než mě pán Bůh zachránil v Pánu Ježíši Kristu. I naše hříchy, ať už v našem měřítku se nám zdají jakkoliv malé a jakkoliv titěné, vystupují před Boží trůn a vyžadují Boží spravedlivý trest. Ta zpráva Jonáše není o tom, Ninive si zaslouží být vyvráceno, protože bylo
34:49hříšné. Zatímco Bůh musí dopřát klid ku řimi a vašemu domu a vaší rodině, protože vy nejste tak špatný my jako Niniští. Ta zpráva Jonáše je, že všechny hříchy jsou odporné a Ninive je pouze jedním příkladem. A Bůh přivedl Jonáše z břicha ryby, aby svědčil o soudu pro Ninive. Nenivští viděli Jonáše a nenivští z Boží milosti
35:18uvěřili tomuto poslovi špatných zpráv. Ale pán Bůh také přivedl Ježíše z břicha země zpět k životu, aby skrze něj svědčil o soudu, který se blíží pro celý obydlený svět. Jonáš je obrazně řečeno vzkříšen z břicha velké ryby, aby byl svědectvím Ninive. Ježíš byl doslovně vzkříšen z mrtvých před 2 000 lety fyzicky vzkříšen proto, aby byl
35:50svěrstvím o Božím přicházejícím soudu. Ne pouze pro Ninive, ne pouze pro Jeruzalém, ale pro celý svět. Skutky 17. kapitola 31. verš. Skutky 1731. neboť Bůh ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že Ježíš vzkřísil z mrtvých. Kdo je tím mužem,
36:18kterého Bůh vzkřísil z mrtvých? Pán Ježíš Kristus. Pravdivě člověk a pravdivě Bůh. věčně existující druhá osoba Boží trojice, stvořitel nebe a země, který ke svému božství přidal lidství, aby žil dokonalý život, aby naplnil Boží zákon na našem místě, aby zemřel na našem místě a nesl náš trest na golgatském kříži, aby třetího dne
36:43vzkříšen a všem ukázal, že on je skutečně spasitelem, že je skutečně Bohem a aby Bůh na jeho vzkříšení, aby Bůh Otec, první osoba Boží trojce ukázal na vzkříšení Boha, syna, druhé osoby Boží trojice, že skrze Ježíše bude jednou souzen celý svět. A tak tím objektivním faktem je, že se s Bohem setká každý člověk. Ať už
37:10v něj věříte nebo v něj nevěříte. Pravda není relativní. Pravda je absolutní. A pán Bůh, který je pravda, pán Bůh, který nemůže lhát, pán Bůh ve svém slově, které je pravdou, vydává velice jasné svědectví. On je Bohem svatým, spravedlivým. My jsme lidmi hříšným, hříšnými, nespravedlivými, zlými a každý jeden z nás bude stát před Pánem
37:40Bohem tváří v tvář. i i pro nás v určitém smyslu platí to volání, které Jonáš volá k Ninive. Ještě 40 dní a Nineve bude vyvráceno. Ten jediný problém, který my máme, je, že my nevíme den ani hodinu, že vám vám nikdo nemůže říct, Honzo, Josefe, Jano, ještě máte dva týdny, ještě máte dva roky, ještě máte 20 let, ještě máte
38:07200 let. Ale to volání je stejné. Dejte věci do pořádku, dokad je čas. A vzhledem k tomu, že nevíme čas naší smrti, vzhledem k tomu, že nevíme čas Ježíšova návratu k tomu, aby soudil tento svět, tak dejte věci do pořádku dnes. Mimochodem, tady je zajímavé varování, které dal Bůh Ezechielovi. Ezechiel je další starozákonní prorok. A všimněte si
38:37v Ezechielovi ve třetí kapitole v 18. verši velice zajímavého varování, ať už pro Ezechiele nebo pro Jonáše, ale v určitém smyslu také pro každého jednoho z vás. Hospodin promluvil k Ezechielovi a řekl mu Ezechiel 3:18 Když řeknu o ničemovi jistě zemřeš a ty Ezechiali Jonáši, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys
39:09ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život. Onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti. Jeho krev však vyhledám z tvé ruky. Vidíte, co říká Hospodin Ezechielovi? Vidíte, co platilo pro Jonáše? Pokaď řeknu o Ninivských, jistě zemřete. Pokaď řeknu o Ninivských, že se blíží den soudu, ale ty, Jonáši, jim nepředáš
39:36výstrahu a nepromluvíš k nim, abys je varoval před jejich cestou a abys jim dal šanci na pokání. Oni zemřou za své hříchy, protože jsou to jejich hříchy, kterými si zasloužili svojí vlastní smrt. Ale ty, Jonáši, ty Ezechieli, ty člověče, budeš volán k vykazatelnosti za jejich krev. Tohlecto není pouze starozákonní koncept, protože apoštol Pavel
40:06ve Skutcích v 18. kapitole šest verši říká, že je čistý od krve Židů, že jeho ruce nejsou potříněny krví Židů. On přišel do synagogy. On přišel za Židy, kázal jim evangelium Ježíše Krista. A když ho neposlouchali, když byli zatvrzelými, když když si zacpávali uši, v šestém verši 18. kapitoly knihy Skutků čteme, když se spírali a rouha tomu
40:34kázání o Ježíši Kristu, které jim Pavel dával. Pavel vytřásl svůj šat a řekl jim: "Vše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý." Pavel byl věrným, Pavel svědčil a proto to žirovské zatvrzení nebylo v určitém smyslu jeho vinou, protože on jim předal tu zprávu. Pán Bůh ho nebude volat k vykazatelnosti za jejich krev. Je to skutečně děsivé, protože nám to
41:04říká, že nevarovat lidi před blížícím se soudem není nějaká malichnost. Rozumíte tomu? To, co Bůh říká v Ezechielovi, to, co Pavel říká v knize Skutků v 18. verši je nevarovat lidi před blížící se soudem není malichernost. Není to o tom, já jsem nesmilnil, já jsem nebral drogy, já jsem se neopíjel, já jsem nikoho nezabil.
41:27No jejda. No tak jsem někomu neřek evangelium. Pán Bůh říká Ezechielovi a apoštol Pavel to vyjadřuje v knize skutků, že pokaď nevarujeme, pokaď Jonáš nevaruje, pokaď my nevarujeme, oni zemřou pro své hříchy, ale jejich krev nějakým způsobem bude vyhledávána z našich ruky. Máme ohromnou zodpovědnost. A bratři a sestry, znovu hřích není
41:56pouze v tom, že děláme to, co dělat nemáme, že? Kdybych se vás zeptal, co je hříchem, kdyby za vám přišlo nějaké malé dítě u nás ve sboru a řeklo vám: "Sterejdo, teto, jak bys mi řekl, co je hřích? Co co co byste řekli? Jak byste to vysvětlili pětiletému dítěti? Pravděpodobně to, kde bychom začli, je víš, nemáš lhát. Lhaní
42:19je hříše, nel, nekrást a někoho nezmlátit ve hněvu, že?" A bylo by tam tady tady ty tady ty věci jsou špatné, když když děláš tyhlety věci, tak řešíš, protože pro jsou špatné lhaní, krádež, zlost. Ale na druhé straně hřích je také to, když neděláme to, co dělat máme, žít pro Boží slávu, o tom už jsme mluvili, ale také zvěstovat
42:42evangelium Ježíše Krista. A tak Jonáš byl poslán jako pochoden světla Božího evangelia do temných končin Asyrské říše, do toho jejich hlavního města. Neměl vymýšlet, co jim řekne. Neměl, neměl tu Boží zprávu pocukrovat a změnit a ořezat jí hrany. Měl předat tu zprávu, která mu byla dána. V první kapitole, druhém verši Jonáše.
43:09Vstaň, drony toho velkého města a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mnou. A tak za jisté součástí té jeho zprávy mělo být: "Jste hříšnými, jste zlými, Bůh vidí vaše provinění." Jonáš neměl lidem hlásat, že Bůh je láska, že pán Bbůh mu neříká: "Běž do Nineve a říkej lidem: "Jsem láska, jsem láska, jsem láska." E Jonáš jim neměl
43:32říkat:„Nivští, je to všechno dobré. Bůh vás má rád takové, jací jste. Neměl, neměl jim říkat, že Bůh je po vás blázen. Pojďte vyzkoušet Boha. Už jste zkusili ty své špatné modly, ale Bůh v nebesích je je do vás šíleně zamilovaný. je po vás blázen. Neměl jim také říkat, že Bůh jim nabízí suprový život a když ho jenom
43:53vyzkouší, tak tak všechno bude dobré. To nejsou ty věci, které jim měl říkat. Měl hlásat o blížícím se soudu a o nutnosti pokání. Je Bůh láska? Zajisté, že je Bůh láska. Je je je součástí evangelia, že že Bůh je láska. Ano. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale
44:12měl život věčný. Ale, ale k tomu, abychom pochopili, že Bůh je láska, že Bůh dává milost, v první řadě potřebujeme pochopit, že my jsme hříšníky, kteří potřebují Boží milost a kteří potřebují Boží slitovnou lásku. Co kázal Jan Křtitel Matouš 3:2? Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království. Co kázali apoštolové Skutky
44:36237? Čiňte pokání. Co kázal Pán Ježíš? Matouš. Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebes. To je to, co kázali starozákonní proroci. To je to, co kázali apoštolové. To je to, co kázal pán Ježíš Kristus. A samozřejmě to, že Bůh je láskyplným, milostivým, má své místo, ale všechno to začíná u toho. Jste hříšníky. Bůh je svatým.
45:03Boží soud visí na vlásku i nad vaší hlavou. Jak na to reagovali ninivší? Jaká byla jejich reakce? My za třetí v našem textu v pátém verši vidíme jejich obrácení. V pátém verši čteme to nádherné. Nyiniští uvěřili Bohu. A zkuste to rozýšlet. Zkuste přemýšlet o tom velikém městě, které se nebálo Hospodina. Možná jste někdy byli v
45:34nějakém městě, které bylo plné hříchu, že my jsme vděčnými zakřím. jsme vděčnými za Brno, ale možná jste někdy cestovali, možná jste byli v Londýně, možná jste byli někdy za za oceánem, možná jste byli v nějakém městě, kde jste kde jste přijeli a kvůli tomu, že vrůstáte nebo žijete v relativně dobrém městě, tak jste najednou šokováni, že
45:53hřích na ulicích v plné v plném eh zevření. A to je to je přesně, jaké bylo nylive. hřích na každém kroku a nyní slyší kázání Jonáše. A my čteme v pátém verši. Nini všti uvěřili Bohu. Ti namyšlení nepřemožitelní ninivští. Ti, kteří bydleli ve městě, které bylo větší než Babylon. Ve městě, které podle starověkých historiků nemělo obdoby, ve
46:23městě, které mělo na 30 m vysoké hradby, které byly tak široké, že tři koňská střežení mohly po těch hradbách jet vedle sebe, které mělo možná až na 1500 věží, které byly 50 m. Město, které je nepřemožitelné, město, které je nedobytné, město, které je velké, plné nabubřelých, pyšných lidí, uvěřilo Bohu. Neskutečné, nepředstavitelné.
46:55Uvěřili Bohu v tom, že jejich město bude vyvráceno. Kdy uvěřili Bohu? Po 39 dnech toho, co Jonáš kázal, za 5 minut 12 39. dne, po 30 dnech kázání, po 20 dnech kázání, po 10 dnech kázání. Ne, oni uvěřili první den, co jim Jonáš kázal. Všimněte si, nyští nečekali na večer, nynvští nečekali na zítřek. Niniští
47:26nečekali na to, až budou na smrtelné posteli, ale ale my vidíme, že Jonáš přichází, první den káže a do toho momentu nyinny vští uvěřili. A otázka je, jak je to možné? Jak je možné, že jeden neposlušný prorok, který bychom řekli je neschopný, je zapáchající, byl neposlušným, není nějakým mega prorokem, nic dalšího o něm
47:50nevíme, přijde do tohoto velikého města a lidé padají na kolena první den jeho kázání. Jak je to možné? A ta odpověď je, protože jeden člověk s Bohem je vždy přesil. Ta odpověď není v Jonášovi. Ta odpověď je v Bohu Jonáše. Ta odpověď není kvůli tomu, že Jonáš byl mocným nebo že Jonáš byl dobrým řečníkem. Ta odpověď je v Bohu, který
48:18poslal Jonáše a Božím slově, které Jonášovi dal. Bůh je mocným, jeho slovo je mocné. Duch Boží je mocný. Jonáš je pouze hliněnou nádobou. A naším úkolem není být mocnými. Naším úkolem není být spanělými hřešníky. Naším úkolem je být věrnými s tím, co máme, tak jak jsme schopni to vyjádřit. Božím úkolem je spasení hříšníků.
48:49A Bůh otevřel jejich srdce. Bůh otevřel srdce ninivských tak jako otevřel srdce Lidie. Ve Skutcích 16:14, kde čteme: "Pán jí otevřel srdce. Bůh dal pokání ninivským, stejně tak jako Bůh dal pokání pohanům ve Skutcích 11:18, kde čteme tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu a je to Bůh, který předurčil ninivské k věčnému životu. Tak jak čteme
49:17ve Skutcích 13:48, když to pohané slyšeli tu zvěst evangelia, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určení k věčnému životu. Proč ninivští uvěřili? Ne kvůli Jonášovi, ne kvůli tomu, že niniví byli lepšími, ale kvůli tomu, že pán Bůh je předuručil, kvůli tomu, že Bůh jim dal dar víry, kvůli tomu, že Bůh jim dal dar
49:41pokání, protože Bůh je velký, protože Bůh je láskyplný, protože Bůh je milosrdný, ale i tak platí, že nine zodpovědností bylo činit pokání a odvrátit se od svých hříchů. A ta dobrá zpráva pro nás, to ohromné povzbuzení, které máme, vyryito na zdi Niniveje. Pokovať Bůh je schopen zachránit ninivské, proč by nebyl schopen
50:06zachránit lidi, kteří jsou kolem vás. Někdo z vás máte kolem sebe horší hříšníky, než byli niniští. Někdo z vás kolem sebe máte masové vrahy, jako byli ninivští. Někdo z vás máte za souseda člověka, který stahuje z kůže své nepřátele. Někdo z vás máte za souseda modloslužebníka, který uctřívá modli. Pokaď Bůh je schopen zachránit ninivské,
50:30potom je naděje pro všechny lidi na tomto světě. A a vaším úkolem není, abyste byli mocnými. Vaším úkolem není, abyste abyste byli nádhernými. Vaším úkolem je být věrnými s tím semínkem, které vám Pán Bůh svěřil, abyste ho zasévali, abyste ho zalévali a spoléhali se na toho, který je mocen zachránit ninivské i ty nejhorší hříšníky.
50:56Uvěřili Bohu, spoléhali se na to, že to, co Bůh říká, je pravda. Přestali se spoléhat na svoji rozumnost, na své bohatství. na svoji moudrost, na svoje na svoji moc, na své zdraví, na své vojsko a podřídili se Boží autoritě ten den, když jim bylo slovo Boží hlásáno. Tady je osobní otázka pro některé z vás. Kolikrát jste slyšeli z věst
51:23evangeliavy? Kolikrát jste slyšeli výzvu k tomu, abyste se odvrátili od svých hříchů? Kolikrát jste slyšeli výzvu k tomu, že že se blíží Boží soud a že potřebujete dát věci do pořádku jenom proto, abyste to o další den odložili. Dnes je den spasení. Dnes je Boží den milosti. Tak jak to vyjádřilo mnoho kazatelů přede mnou, zítřek patří
51:53Satanovi. Proč? Protože nikdo z vás nevíte, jestli se zítřka dožijete. Pokaď si říkáte, zítra dám věci do pořádku a dnes zemřete, tak není žádná druhá šance. A my vidíme u Ninivských to, co jsme viděli u Jonáše, že ta jejich vnitřní víra se projevila vnějšími skutky. Vyhlásili půst a všichni od největšího až ponšího si oblékli žíněné roucho. To
52:18znamená vyjadřují na venek lítost nad jejich hříchem. dávají si ten symbol jejich zhroucení, dávají si ten symbol jejich jejich jejich lítosti nad jejich hříchem. Drží půst, oblékají si žíněné roucho. A dokonce v šestém verši i sám ninský král činí pokání. Když se to dostalo k ninskému králi, vstal za svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se
52:43žíněným rouchem a posadil se do popela. I ten král, který tam byl, i ten nejmocnější z nejmocnějších, rozpoznává, že zřešil proti králi králů a pánu pánů proti tomu králi vesmíru. Uvědomuje si svůj hřích. Uvědomuje si, že před Bohem a králem vesmíru jsou všichni na stejné rovině. Protože je jedno, jestli jste tím nejnižším v jeho
53:07království nebo tím nejvyšším v jeho království. Bůh nás nevnímá, z jakého jsme pozadí, jakou máme národnost, jak bohatý my jsme, jak vysoko jsme po nějakém žebříčku vyrostli, vylezli. Pán Bůh vidí hříšníky a králové jsou stejnými hříšníky jako bezdomovci a proto potřebují činit stejné pokání jako i ti nejmenší v
53:34jejich království. A to je to, co si král Ninivé uvědomuje. V sedmém, osmém, devátém verši vidíme, jak jak vyhlašuje, aby všichni lidi v jeho království činili pokání. Jestli přečtete sedmý, osmý, devátý verš, tak to tam vidíte, ale ale všimněte si, v osmém verši klade důraz na to, aby aby lidé volali ze vší síly k Bohu. A nejenom, aby volali ze
53:59vší síly k Bohu o odpuštění, ale aby se každý odvrátil od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Opět tam vidíme ten motiv nejenom něco říct, nejenom něco slíbit, nejenom zopakovat nějakou modlitbu, ale ale ukázat na svém životě, že došlo ke skutečné změně mysli, ke skutečné změně srdce, která byla způsobená Bohem. Ať volají ze vší
54:21síly, ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jejich rukou. A v devátém verši, kdo ví. Král ví, že si Boží milost nezaslouží, že není to. Udělejte B a Bůh musí udělat, pardon, udělejte A a Bůh musí
54:51udělat B. Není to o tom, když vy budete sekat dobrotu, tak Bůh musí vás zachránit. On ví, že si s Božím, že si Boží milost nezaslouží. On ví, že si ji nemůže odpracovat svými skutky. On ví, že na ní nemá nárok. A ví, že to jediné, co může udělat, je vrhnout se k Božím nohám, udělat to, co Bůh vyžaduje a doufat, že se Bůh
55:18smiluje, protože Bůh nikomu nic nedluží. Milost není odplatou. Milost je darem. Je neskutečné, jak ohromnou víru Bůh vzbudil v Ninvských skrze kázání tak slabého a nevěrného proroka, jako byl Jonáš. První den odvrácení od svých hříchů nesou ovoce pokání. Dokonce je zasažený král, který volá celej národ, celé město k pokání
55:49a vrhají se pouze na milost Boží. Kdo ví, snad se Bůh odvrátí. To je odvrátí se, snad se odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme. Jaká byla reakce Boží na jejich pokání? Jak Bůh reagoval? Nemusel je zachránit, mohl je zahubit. Měl by na to veškeré právo jako svrchovaný, spravedlivý
56:21soudce celého vesmíru. Ale my vidíme za čtvrté v dnešním textu na závěr dnešního kázání Boží odpuštění. V 10. verši my čteme: Bůh viděl jejich skutky. Vidíte, není to jenom o tom, co člověk říká, protože člověk může říct cokoliv, ale Bůh se dívá na to, jestli nesou ovoce pokání. A oni nesli ovoce pokání. A proto Bůh viděli jejich
56:44skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. A proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní a neučinil ho. A to důležité, co si potřebujete uvědomit, když je zde napsáno: "Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní a neučinil to, je následující." Co znamená, že Bůh litoval? Je to pouze lidskými slovy vyjádřeno to, co se
57:10odehrává Boží mysli. My víme, že Bůh je vševěoucí. My víme, že Bůh je nadčasový. My víme, že Bůh nedělá žádnou chybu. My víme, že Bůh nemění svůj plán, protože si řekl, tohle je dobrý plán. Pak zjistil, že je to špatný plán a a změní jiný plán. A to slovo litoval v tom českém překladu je v tomto smyslu trochu zavádějící, protože
57:32se zdá, aha, pán Bůh udělal chybu a pán Bůh lituje té své chyby a proto to nyní mění. Ale možná lepší překlad toho slova litoval by bylo legitimně to přeložit jako ustoupil. Bůh viděl jejich skutky. Bůh viděl, že se odvrátil od své zlé cesty a proto Bůh ustoupil od toho zla, které prohlásil, že jim učiní a neučinil jim to.
57:58Pán Bůh věděl, že budou činit pokání. Proto jim pán Bůh dal tuto šanci. Pán Bůh, když viděl ovoce jejich pokání ve své milosti a ve své dobrotě, ustoupil od toho zla, protože činil pokání a protože Bůh nenalézá zalíbení v záhubě hříšníků. Protože Pánu Bohu dělá radost odpouštět hříšníkům i takovým, jako jsou nynivší.
58:23Ne protože musí, ale protože chce, protože je to součást jeho charakteru. Bůh je Bohem, který zachraňuje. Bůh je dobrým Bohem, který nedává lidem to, co si zaslouží. Bůh je nádherným a skvostným a štědrým Bohem, který dává lidem daleko, daleko, daleko víc, než co si kdo může představit. A zde přinesl záchranu celému Ninive. Ninive nebylo
58:48zničeno. Ninive nebylo srovnáno se zemí, protože Ninive uvěřilo Bohu. To se nedá říct o několik generací později, kdy děti jejich dětí se znovu odvrátily od hospodina a šli vlastním směrem a potom ten Boží soud přišel. Ale to, co vidíme v době Jonáše, je jak Bůh zachraňuje, jak je Bůh mocný. To, co vidíme v dnešní kapitole, je
59:13volání k pokání, které se možná týká dnešního rána i vás. Proč byste dnes ráno nedali věci do pořádku s Bohem? Jehož soud přichází, jehož soud je nezadržitelný, s kterým se setkáte, ať už chcete nebo nechcete, když jste slyšeli podobnou zvěst, kterou slyšeli neští. Ať vám Pán Bůh požehná ve vašich životech tak, jak každý jeden z vás
59:36potřebujete. Hospodine Bože, my ti moc děkujeme za tvé slovo, které je dobré, které je aktuální a které je potřebné. i v dnešním dni. Bože, děkujeme za to, že jsi zachránili hříšníky, jakož jsme my. Děkujeme, že i nad námi jsi se smiloval. Bože, prosíme tě o to, aby j nám pomáhal žít ve světle toho, že jsme nyní tvými
59:59dětmi, abychom se nevraceli k našim hříchům, ale abychom mohli nést ovoce pokání, přinášet ti slávu a být požehnáním pro lidi, kteří jsou kolem nás. Amen.